26 27 28 29 30 e kněžstvo, zanechávajíc světského panování nad bohatstvím a časnými statky, které vlastní podle císařského obdarování (míněna patrně tzv. donace císaře Konstantina, tj. že císař Konstantin Veliký daroval papeži Silvestrovi I. — 314—335 — město Řím z vděčnosti za to, že ho pokřtil, a tak že vznikl papežský stát. Z toho se odvozovala i světská moc — „panování“ papežů. Tzv. donace Konstantinova je padělek, ve středověku stále udržovaný.) proti přikázání Kristovu na škodu svého úřadu a k újmě světského ramene, žilo podle učení Kristova a jeho apoštolů.“ (Ř, str. 48, pozn. 12.) „Obyčejný výklad Písma“ = „Glossa ordinaria“ Walafrida Strabona (Straba), benediktýnského opata v Reichenau († 849), obšírný výklad celého Písma, velmi oblíbená pomůcka středověkých teologů. Glossa zde cituje tzv. Ambrosiastra k 1. Tim. 6, 9—10; R, pozn. 7. Jeroným Nepotianovi; Ř, str. 48, pozn. 12. Z Augustina je to kánon 10—12, a to ze spisu „De communi vita clericorum“ (O společném ži- votě kněží) a z 50. traktátu na 12. kap. ev. Janova; R, str. 48, pozn. 10. Z Ambrože je kánon 6. „De fuga saeculi“ (O útěku z tohoto světa), kap. 2; Ř tamtéž. Kánon „Fraternitatem“ (Bratrství) je v Dekretáliích papeže Rehoře IX. (1227—1241); obsahuje výrok Alexandra III. (1159—1181) proti darům, které činí kněz na úkor církve; Ř tamtéž. Bernhard z Clairvaux ve Francii, zakladatel řádu cisterciáckého (1090—1153), v knize „De consi- deratione ad papam Eugenium“ — O rozjímání papeži Eugenovi III. (1145—1153) v 2. kn. (MSL str. 182, str. 748) praví: „Příklad daný na apoštolech jest tento: Panování se zakazuje, přikazuje se služba“ (celé místo Ř, str. 49, pozn. e). V českém znění artikulů (Ř, str. 50) zní tento článek takto: „Čtvrté, aby všichni hřiechové smrtedlní a zvláště zjevní a jiní neřádové zákonu Božiemu odporní řádem a rozumně od těch, jenž k tomu úřad mají, v každém stavu byli stavováni a kaženi, a zlá pověst o tejto zemi aby vyčištěna byla; a tak, aby se obecné dobré dálo království a jazyku Českému. V lat. originále kroniky je: „ut omnia peccata... prohibeantur et destruantur“. Stč. překlad má: „aby všichni hřiechové... byli zapovědieni a rušeni“. Mikuláš Biskupec (R, str. 51, pozn. 19) má místo „kaženi“ šíře: „stíháni, trestáni a podle možnosti vyhlazováni“. V překladu je ponechán pro lat. prohibeantur starý výraz „stavováni“ (= zamezovány, tj. stíhány a trestány) a pro „destruan- tur“ by bylo nejvhodnější „potírány“ nebo „mařeny“, „vyhlazovány“. Podrobně jsou ty hříchy také vypočítány v českém znění u Ř, str. 50 i pozn. 1. Třicet mší se sloužilo po 30 dní za zesnulé podle obyčeje, který se odvozoval od papeže Řehoře I. Za tyto mše se muselo platit. O čtyřech artikulech srv. i J. Macek, Hus. rev. hnutí, str. 55—56. 844 345 31 32 51 2 3 4 6 22. července. Zřejmě chybné datum. Zikmund sám psal do Anglie 31. července, že byl korunován „dnes“. M. Lenz, König Sigismund und Heinrich V. von England, str. 208, mu dává za pravdu. Povšimnutí zasluhuje nepřímá obrana táborského obrazoborectví, které jinak kronikář kárá, jeho srovnáním s řáděním Zikmundovým. — Hlavy a ruce, tj. mučedníků nebo svatých a světic ze zlata a stříbra. Zprávu o tom, že Zikmund loupil poklady, uvádějí též SL (P-CH), str. 52. Zde je pěkně zachyceno rozhořčení křižáků na krále, jemuž se nakonec vymkl z rukou obrovský podnik křižácké výpravy, který slabý panovník nedokázal zvládnout. Stč. překlad přidává: „jsouc zproštěni od milého Boha svých nepřátel“. V Kutné Hoře, kam se utekl, pobýval Zikmund 7.—22. srpna, znova pak 1.—16. a 30. září. Tam dal 16. srpna znovu vyhlásit křižáckou bulu z 1. března a za druhého pobytu jmenoval hejtmany kraje Prácheňského a Bechyňského a vypsal krajský sjezd do Příbramě (Altmann 1, str. 296—302). Ač se dal Zikmund korunovat na českého krále, nezřídil v zemi pravidelnou vládu. Jen podkomoří Václav z Dubé a minemistr Mikeš Divůček z Jemniště vykonávali své úřady při správě královských důchodů a nad královskými městy, která mu zůstala věrná. Václava z Dubé jmenoval také nejvyšším purkrabím pražským. I