324 o 325 2 Osudy M. Jeronýma, nejhorlivějšího šiřitele názorů Viklefových, vypisuje Vavřinec podle spisku Petra z Mladoňovic (Narracio de Magistro Hieronymo Pragensi, pro Christi nomino Constancie exusto, PDČ VIII, str. 339—350; tamtéž str. 351—367 je i česká Pašije o Mistru Jeronýmovi svaté paměti s latinským překladem, viz i Hus a Jeroným v Kostnici, str. 178—191), ale užil i listu falckra- běte Jana, který otiskl A. Neumann, Studie a texty IV, 1925, str. 150—152. Jeroným, syn zámožné rodiny pražské, byl žákem Husovým, r. 1398 dosáhl hodnosti bakalářské, a obdržev povolení, že nemusí dva roky přednášet, odebral se v únoru 1399 ani ne dvacetiletý na studia do Oxfordu. Odtamtud přinesl r. 1401 opisy hlavních Viklefových traktátů, zejména „Dialogu“ a „Trialogu“ a některé překládal do češtiny. R. 1403 byl v Jeruzalémě a v dubnu 1404 byl připuštěn jako pražský bakalář na pařížskou univerzitu, na níž se následujícího roku stal „ma- gister regens“ (tj. řádným profesorem s právem přednášeti). Jeroným byl krásný muž vysoké po- stavy, s dlouhou černou bradou, vybraného chování, znamenitý disputátor strhující výmluvnosti. V Paříži si však znepřátelil svou smělou obřanou Viklefových názorů univerzitního kancléře Jana Charliera z Gersona. Proto ujel r. 1405 do Heidelberku, kde byl přijat na fakultu artistickou jako mistr svobodných umění. Ale i odtamtud odešel pro spory o Viklefa do Kolína nad Rýnem, kde opět r. 1406 získal hodnost mistrovskou, avšak i tam měl spory o Viklefa. R. 1407 byl přijat do počtu mistrů pražské univerzity; na kněze se vysvětit nedal. Na počátku r. 1409 se zúčastnil slavného quodlibetu, kde byl quodlibetariem M. Matěj z Knína. M. Matěj z Knína byl rok předtím pro šíření Viklefových názorů odsouzen k odpřisáhnutí. Jeroným tam v skvělé řeči zase chválil Viklefa a doporučoval četbu jeho spisů (srv. V. Novotný, Hus II, str. 303 až 314). Měl veliký podíl na vydání Dekretu kutnohorského 18. ledna 1409 a za rok v březnu 1410 pronesl v Budíně před králem Zikmundem řeč, v které zastával některé myšlenky Viklefovy. Proto byl dán do vazby ostřihomskému arcibiskupovi; sotva z ní unikl, objevil se v srpnu ve Vídni, tam byl zatčen a byl proti němu zahájen nebezpečný proces, z něhož se zachránil útěkem. V lednu 1411 opět se zaskvěl na quodlibetu Husově, ale ještě téhož roku v létě stěží vyvázl v Oxfordu ze stíhání pro šíření myšlenek Viklefových. Hned v červnu r. 1412 už byl v čele pražských demonstrací proti nedůstojnému hlásání odpustků a z jara 1413 po odchodu Husově z Prahy se odebral na královský dvůr do Krakova, kde oslňoval svým vystupováním a výmluvností. Ale tamní biskup mu brzo radil, aby se vrátil do vlasti. Jeroným však odešel k litevskému knížeti Vitoldovi, u něhož se zdržel delší čas; s ním se dostal až do Vitebska a Pskova a stýkal se tam s duchovními církve řecké a pra- voslavné (srv. V. Novotný, Hus II, str. 306—310). Po návratu do Prahy našel doma předvolání před koncil kostnický. A tak přijel 4. dubna 1415 přes Husovy výstrahy do Kostnice, ale na rady českých pánů odešel do městečka Úberlingen, půl- druhé míle vzdáleného, odkud žádal zaručení svobodného příchodu a odchodu. O půhonu koncilu proti Jeronýmovi srv. český překlad akt koncilu PDČ VIII, str. 247—253, a Hus a Jeroným v Kost- nici, str. 129—132. Jeroným si své zatčení v Hiršavě nedaleko českých hranic zavinil sám, když jsa hostem u tamního faráře, který pozval i jiné duchovní, ostře mluvil proti koncilu a zastával se Husa; ti ho udali vé- vodovu správci, který ho zatkl. Jeroným visel v kládě hlavou dolů, až mu začaly hnít nohy; v žaláři na Schnetztoru, později teprve zmírněném, plném nečistoty, výkalů, úplně odloučen od celého světa, neposilován návštěvami nebo listy přátel, prožil bez sedmi dní celý rok (srv. o tom list Poggiův FRB VIII, 325, Hus a Jeroným v Kostnici, str. 196, F. Šmahel, Jeroným Pražský, str. 229. Den Páně zde znamená den posledního soudu. 3 8 Tento výklad se opírá o bulu kostnického koncilu, která odsuzuje Jana XXIII., a o žalobu která byla podkladem rozsudku (vyd. Hardt IV, 1700, str. 237—248, 280—282), a to zřejmě podle souhrnu,