180 � 181 obřadech, ani je nehaněli, protože chtějí o všech těch věcech, až přijdou do Pra! hy, s vůlí obou stran nalézti dobrý střed pro vzájemný klidný pokoj. Když se tedy strany upokojily, Mikuláš z Husi, ze všech táborů v jednáních nejchytřejší, uslyšev, že pan Krušina a Boček od Pražanů odešli, přijel na koni od vojska do Prahy s několika kněžími z jejich tovaryšstva a před ložil konšelům a obci, že táborští bratří žádají, aby i jim Pražané dodržovali zápis, kterým se zavázali, že k střežení radnice a věží má být tolik táborů, kolik jich bylo určeno z Pražanů, jinak že táborští bratří budou vymáhati pokuty a snad odejdou z pole; tím chytře zamýšleli posilniti stranu přející táborům, a to na návod, jak se předpokládá, některých sesazených konšelů. Ale člověk míní, avšak Bůh pokynutím své vůle všechno rozhoduje. Konšelé po rozumné poradě s obcí odpověděli Mikuláši z Husi těmito nebo podobnými slovy: „Bratře Mikuláši, víš dobře, že tentokrát z přízně Boží nepociťujeme nablízku sílu našich nepřátel, pro kteroužto věc by nám bylo potřebné starati se spolu s bratřími o ochranu hradebních věží. Proto nám není potřebí tak veliké stráže, kterou s bratřími žádáte, ale bude-li třeba, jsme hotovi postoupiti bratřím neí jen věže, nýbrž i vlastní domy. Proto obec žádá,“ pravili, „abyste se nyní o to nepokoušeli, poněvadž, jak se zdá, s tím nesouhlasí znění listiny.“ Těmito po kojnými slovy přemohli chytrou lišku, která, zklamavši se v záměru, se vrátila k vojsku nicméně uvažujíc, jak by se dal úmysl její zvrácené vůle uskutečniti. N ĚKTEŘÍ PÁNI SE SPOJILI S PRAŽANY K OBRANĚ ČTYŘ ARTIKULŮ! TÁBOŘI DOBYLI ŘÍČAN A UPÁLILI JEDENÁCT KNĚŽÍ 75 Potom v touž dobu, totiž v předvečer svatého Ondřejel, přijeli do Prahy Oldřich řečený Vavák2 z Jindřichova Hradce a z Janovic Petr3 a Purkart, páni Českého království, s Petrem, řečeným Zmrzlíkem, 4 někdy minemistrem krále Václava, a sjednotili se s Pražany k obraně čtyř artikulů častěji řečených, litujíce roztržky, která trvala mezi tábory a Pražany pro rozličné úchylky kněží. Neboť jim před ložili z jedné strany mistři a z druhé strany táboři své názory, které drží a za/ mýšlejí držeti, leda nebudou-li lépe poučeni. A proto řečení šlechtici pilně stáli na tom, aby byly strany slyšeny a narovnány. A v tu dobu hrádek Říčany vida, že nemůže odolat, poddal se Pra