v den sv. Kateřiny2 přes Hradec Králové. A hned konšelé, vypravivše poselstva a listy, poslali k Žižkovi a jeho táborským bratřím a všem ostatním jak šlechti/ cům, tak měšťanům a sedlákům,3 stoupencům pravdy, aby nezanedbali co nej! rychleji přijeti do Prahy k utkání s kacířským králem, jestliže milují víru a čest a svobodu zákona Božího.4 Potom když běželi, jak je pověděno, četní poslové na různé strany, přijel první den prosince bratr Žižka, ačkoli byl na obě oči slepý, do Pražského města se svými bratřími a sestrami, jezdci a vozy i kněžími, kteří podle svého obvyklého způsobu nesli velebnou svátost těla Kristova. Tehdy vyzváněli na radnici a v kostelích velikými zvony a vyšlo mu vstříc jak kněžstvo, tak lid oboí jího pohlaví podobně s velebnou svátostí oltářní a všichni ho přijali s úctou jako knížete země a hojně opatřili potravinami, aby věrně pomohl Pražanům vyhnati nelidského krále ze země. A bratr Žižka, projednav s Pražany četné věci, vytrhl v den Početí blahoslavené Panny Marie5 se všemi svými z Prahy k Hoře a druhý den ho následovali Pražané se svým lidem.“ Ale Kutnohorští, zvěděvše o příchodu bratra Žižky a táborů, vyjeli mu naproti jezdecky, předstírajíce na venek radost nad příchodem táborů, ale uvnitř v srdci ho s reptáním zlehčovali, a ne bez příčiny. Neboť věděli, že lid táborský je nezkrotný, k loupení náchyl, ný, k zabíjení srdnatý a že jeho kněží nezachovávají při bohoslužbě žádný cír/ kevní řád. Proto se přihodilo, že druhého dne vešli táborští kněží do kostela sv. Jana a konali bohoslužbu podle svého obvyklého způsobu a že se k nim sběhlo přemnoho z kutnohorského lidu, chtějíce se s podivem dívati. A viděli, že jeden ze všech kněží, tak jak bylo jejich zvykem, vykonává bohoslužbu beze všeho církevního ornátu ve vlastním oděvu, naprosto nezachovávaje žádný obvyklý kněžský řád, nýbrž jen, skloniv hlavu k zemi a vyzdvihnuv zadní část jen na kratičkou dobu, modlí se modlitbu Páně; a povstav hned pronáší zvučí ným a srozumitelným hlasem slova posvěcující nad hostiemi všelijak naláma/ nými a nad kalichy železnými nebo cínovými,7 vínem naplněnými: „Pán Ježíš, když večeřel, vzal chléb a žehnal a lámal,“ atd., a tak lámal hostii, kterou držel v ruce. Skončiv takové pro lid neslýchané posvěcení, podával nejdříve sobě, potom ostatní kněží přistupujíce podávali každý sám sobě, konečně bratří a ses try, odděleně pokleknuvše, začali přijímati tak, že jeden z kněží podával lidu beze vší úcty, která sluší svátosti tak veliké vzácnosti, velebné tělo Kristovo a druhý drahou krev. Když to viděli Kutnohorští obojího pohlaví, ještě více se pohoršovali nad Čechy, a odplivujíce si na zem,“ s reptáním odcházeli z kostela,