2 ském kostele dveře sakristie a zabavili věci a poklady v ní chované, potom totéž učinili v kapli nové věže kostela a ve všech komnatách duchovenstva, kde všude zotvírali truhly a pobrali z nich peníze a cennosti. Rovněž tak byl zabaven veškerý majetek měšťanů, kteří se tam utekli (srv. V. V. To- mek IV2, str. 40—41). Stč. překlad přidává: „(tuť by se s ním strojili)“. Stč. překlad přidává: „neb sou ani sami prvé čekali, žádali Čechův zahynutí, a proto se byli na hrad vystěhovali“. 18. dubna. Čeněk z Vartemberka vrátil králi i řád draka, kterým ho chtěl Zikmund získat. Provolání proti Zikmundovi vzešlé ze sjezdu, svolaného manifestem zmíněným výše (kap. 32, pozn. 1), bylo vydáno v AČ III, str. 210—212, přetisk v publikaci Naše národní minulost v dokumentech, Praha 1954, str. 138—140. Bylo provázeno opověďmi nepřátelství, jejichž ukázku má F. Palacký III, str. 282 až 284, a obsahovalo v podstatě tytéž výtky, které byly později poslány Zikmundovi z čáslavského sněmu (viz níže v kap. 96). I o tomto provolání srv. F. M. Bartoš, Artik.,2 str. 73 i pozn. 12 a Manifesty, str. 254—257. Manifest druhý vyšel česky i německy (tento s datem 18. dubna). Ovšem svaz, ustavený na sjezdu, neměl dlouhého trvání. Do tří neděl opustilo prapor revolučního hnutí panstvo v čele s Čeňkem z Vartemberka, který vydal Pražský hrad Zikmundovu vojsku, a ze svazu mimo několik měst a něco šlechty zbyla jen Praha, kterou v největším nebezpečenství zachránila lidová pomoc táborská. 34 6 23. dubna. Premonstrátský klášter v Milevsku založil r. 1184 Jiří z Milevska. Jeho prvním opatem byl Jarloch (Gerlach), náš vynikající kronikář. Klášter byl veliký a bohatý, bylo v něm až 300 mnichů. V Nepomuku byl slavný klášter cisterciácký, založený r. 1176, který patřil k nejbohatším klášterům. Jeho zříceniny jsou dosud ve vsi Klášteře blíže města Nepomuku a pod zámkem Zelenou Horou. Jan Krk z Ryžmberka a ze Švihova. V zaujetí proti táborům vysvětluje kronikář odpadnutí Čeňka z Vartemberka jednostranně a nebere v úvahu, co bylo pro tohoto ctižádostivého a prospěchářského feudála rozhodující. Vysoká šlechta, jejímž byl představitelem, navázala totiž, než se vzepřela Zikmundovi, jednání s polským králem Vladislavem, ten však tenkráte nabídnutou českou korunu nepřijal. Hynek Krušina z Lichtemburku, pán Kumburka na Jičínsku, byl jedním ze zakladatelů husitské jednoty z r. 1415, ale opustil nejpozději 1427 husitský tábor. Zemřel asi 1454 (A. Sedláček v ČČH, 1917, str. 92). Tehdy se s ním sdružili ze stavu zemanského Diviš Bořek z Miletínka, Jakub Kroměšín z Březovic na Chrudimsku (u Hrochova Týnce) a Jan Hertvik z Rušinova na Čáslavsku (u Malče), z kněží pak byl přední Ambrož, zbavený předtím svého místa v Hradci, a Matěj Lupáč čili Lupák. Klášter v Hradišti u Valečova (u něho byla osada Mnichovo Hradiště) byl jednou z největších pevností v Pojizeří. O něm J. V. Šimák, Dějinné paměti okresu mnichovohradištského I, 1917, str. 21—33, 44—112, 130—146. 30. dubna. 8 35 Arnošt Flaška z Pardubic a Rychmburka († asi 1421), syn Smila Flašky z Pardubic, podepsal protest do Kostnice, ale patřil tehdy ke straně královské. 5. května. Hynek Hlaváč z Dubé, pán České Lípy, byl zemským fojtem v Horní Lužici a po Vartemberkově manifestu zakolísal, ale pak byl sloupem strany Zikmundovy (R. Jecht, Der Oberlausitzer Hussiten- krieg I, 1911, str. 23). Toho útoku se zúčastnili i bratři orebští (V. V. Tomek IV2, str. 49).