I 2 3 = 354 = 66 O Zikmund po letech vzpomínal, že pod Vyšehradem sliboval Praze slyšení (AČ I, str. 214), což by se mohlo vztahovati na tuto dobu. To by nasvědčovalo tomu, že podnět k jednání nevyšel od Hra- deckých, nýbrž od něho, jak by také souhlasilo s jeho nabídkami, o nichž výše v kap. 62. Podobně soudí i J. Pekař IV, str. 192, opravy a dodatky k I, str. 58 a 61. Srv. V. V. Tomek IV2, str. 104. Zlíchov, ves jižně od Prahy na levém břehu Vltavy. Kněževes, tvrz a osada na severozápad od Prahy. 355 67 2 3 4 Jan Šembera z Bozkovic, seděním na Brandýse nad Orlicí, měl i statky na Moravě a byl předním stoupencem Zikmundovým; žil ještě r. 1423 (A. Sedláček, Hrady II, str. 136). 28. října. Podle Tomka VIII, str. 237 přicházelo se z Podolí oupadem pod Kavčí horou čili Kavčí skálou ke kostelu sv. Pankráce. Vedle toho se nazývala Kavčí horou také východní stráň zámecké hory. Tak má lat. originál: ante XV horam ferie VI. Prokop z Ústí: viz o něm výše kap. 28, pozn. 3. J. Goll čte: miech, V. V. Tomek IV2, str. 105 mluví správněji o dodání nějakých 20 nebo 30 měr, tj. měřic. 68 2 3 Text této kapitoly je dochován pouze v Chronicon Universitatis Pragensis (srv. PDC V, str. 438, pozn. I), jež se jinak přidržuje M. Vavřince, a pochází podle J. Golla (Úvod, str. XXIX) z nezvěst- ného rukopisu kroniky, podle F. Palackého je to vsuvka odjinud; tomu by nasvědčoval odchylný ráz tohoto vyprávění, složeného z kratičkých vět. Doplnil F. Palacký (srv. PDČ V, str. 438, pozn. 2). K volbě srv. J. Macek II, str. 294 nn. Volba, z které vyšel Mikuláš Biskupec, byla zamýšlena již r. 1419 (viz kap. 53) a provedena v této době asi vlivem Žižkovým, když byl zajat Koranda (F. M. Bartoš v ČČM 1924, str. 103). Mikuláš z Pelhřimova byl od r. 1409 bakalářem artistické fakulty na Karlově univerzitě a prožil v Praze vzrušující zápasy M. Jana Husa. R. 1415 byl vysvěcen na kněze a odešel na faru v Kondraci pod Blaníkem. Když byl r. 1420 zvolen za hlavu nezávislé tábor- ské církve, byl sice nazýván biskupem, ale byl jen „starším“ (seniorem), biskupské moci neměl, protože v oněch důležitých věcech rozhodovala synoda kněžstva. Stal se od r. 1420 mluvčím kněží táborského bratrstva a největším jeho spisovatelem. Podle J. Dobiáše, Dějiny královského města Pelhřimova III, 2, 1953, str. 412 nn., pozn. 264, bylo ještě r. 1434 jeho rezidencí Hradiště hory Tábor a podle str. 419 pozn. 285 byl aspoň již počátkem r. 1443 v Písku. Poprvé vystoupil jako zástupce táborů na schůzi bohoslovců táborských a pražských v Zmrzlí- kovském domě v prosinci 1420 (viz níže kap. 78) a zároveň potom obhajoval táborské učení proti radikálům na Táboře, Martinovi Húskovi a Petru Kánišovi. V druhé polovici let dvacátých napsal rozsáhlý, třebas ne úplný výklad Zjevení Janova, vynikající dílo teologické, v kterém však vyslovuje i své starosti nad utrpením poddaných, na něž nejkrutěji doléhaly hrůzy válek, a obavy před kalnými živly, které ze zištnosti a neupřímnosti pronikaly do táborského bratrstva a jeho vojsk. Když pak se r. 1431 ukazovala naděje, že obecný koncil povolí husitům veřejné hádání o jejich společném programu, sešli se 28. dubna téhož roku v Karolinu duchovní představitelé Pražanů a táborů; tam shrnul za Pražany Jan Rokycana stížnost své strany v rozsáhlý spis a právě tak vypra- coval Biskupec, zástupce táborů, stejně rozsáhlý spis podávající výklad a obranu řádů táborských. To byla slavná táborská „Konfese“ neboli „Apologie“, která ještě po pádu táborského bratrstva nejen žila v Jednotě bratrské, ale která se i rozšířila po daleké Evropě.