356 9 357 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 pozn. 71 myslí, že se má místo toho rozuměti: pro sponsione sua neboli pro sponsu suo (= podle svého slibu). Jaroslav ze Šternberka a z Veselí nad Moravou. Vok z Holštejna a Blanska. Hynek Samovalský z Malenovic a z Pohořelic, vesměs moravští páni (o nich L. Hosák, Historický místopis země Moravsko-slezské, str. 415, 310, 373). Albrecht z Chotěnova pocházel od Teplé. Vilém Zajíc z Valdeka na Židlochovicích; o něm v ČČH 1924, str. 552—553. Petr ze Šternberka viz výše kap. 22, pozn. 10. Racek Švihovský z Ryžmberka u Kdyně byl vrah kněze Jana Nákvasy (viz výše kap. 24). Václav z Klučova se psal po vsi u Českého Brodu. O ní srv. J. Kudrnáč, Vojenský tábor z doby husitských válek v Klučově, Pam. archeol. 64, 1973, č. 1, str. 105—142. Aleš Krk, rytíř Srbín, se psal po Soběšíně nad Sázavou (A. Sedláček, Hrady XV, str. 89). Jan ze Smržova z Kostelce nad Černými lesy (Janko Sekretář) byl oblíbencem a sekretářem krále Václava IV. (A. Sedláček, Hrady XV, str. 8). SL (P—Ch), str. 55 uvádějí mezi zabitými ještě: „pana Černohorského, pana Michalce mladého“. V lat. orig.: „usque femoralia“, tento výraz znamená spodní roucho, spodní prádlo zakrývající bedra. Stč. překlad a SL (P—Ch), str. 55, mají tu výraz: „až do modré košile“; SL (Š), str. 34 praví: „v hacéch“. H. Toman, str. 318 pokládá za velmi nepravděpodobné, že by Pražané opustili příkopy a shlukli se u kostelíka sv. Pankráce a zrovna v téže chvíli se nepřátelé dali na útěk. Spíše se mu zdá, že „Vavřinec zachytil okamžení a ve svém způsobu k dosažení kontrastu přizpůsobil událost, když pan Krušina u kostela sv. Pankráce chystal své orebské cepníky k výpadu z příkopů a tudy shromáždě- ným bratřím poslední dával napomenutí.“ A dovolává se místa v SL v rukopise Vratislavském (dnes SL (Š), str. 34). Podle V. V. Tomka IV2, str. 109 utrpěli menší ztráty než Češi a Moravané Uhři, ale i oni ztratili některé znamenité bojovníky (uvádí je Tomek uv. m.). Celkem se počítalo, že padlo 400 mužů a asi na pět set jich, když se připočítali těžce ranění, kteří byli odvezeni z bojiště, ale zemřeli buď na útě- ku, nebo krátce potom. Mezi zajatými byli moravští páni Hašek z Valdštejna a Ostrohu, Jan Tova- čovský z Cimburka a Jan z Bítova. 10 70 2 3 6 2. listopadu. Ukazování ostatků byla hlučná pouť pražská od r. 1353, kdy si Karel IV. vymohl na papeži zvláštní svátek, na který byly do Prahy přiváženy říšské insignie (korunovační klenoty) a ukazovány lidu v kapli Božího těla, založené 1382 na nyn. Karlově náměstí. 3. listopadu. V úterý po Všech svatých: 5. listopadu. Rytíř Puška byl Jan Puška z Kunštátu, strýc obou Bočků, pán Kostomlat u Nymburka, který se r. 1425 stal obětí synovce Hynka (A. Sedláček, Hrady X, str. 352). Mladým Bočkem se míní Hynek z Poděbrad, který padl 1426 při útoku na Nymburk. Tj. vystoupil z jeho služeb. 9. listopadu. 71 I 2 3 O druhém dobytí Prachatic vypravovala kronika již v kap. 61. Zde však spravedlivěji vysvětluje, co přimělo Žižku k odvetě tak nelítostné. V stč. překladu: 75. Výše v kap. 61 se udává počet zabitých na 135.