40 34 34 341 šehradských, dílem od Pražanů spáleny farní kostely sv. Antonína a sv. Jana i více domů v okolí. Stalo se to asi téhož dne, když Vyšehradští vypravili něco potravin královským na Hradě (V. V. To- mek IV 2, str. 64). 42 2 3 Viz pozn. 4 v kap. předešlé. Asi 16—17 000 (V. V. Tomek IV2, str. 64) na západní straně od Prahy až někde přes Bílou horu ke spáleništi kláštera Břevnovského a odtud se dal již kvečeru na pochod jako k útoku na tábory a Pražany. Jinou stranou, nepochybně vlevo od svého šiku, za vrchem, který se táhne od Břevnova až mimo Střešovice ku Praze, za zády táborského vojska, kde to nemohlo být pozorováno, vypravil Zikmund četné vozy s nákladem potravin a touž cestou byli z Hradu vyvedeni koně (viz Kuffner, mapka č. 5, str. 10). 43 2 4 5 Klášter sv. Anny, do něhož byly r. 1298 uvedeny dominikánky, stával v jižní části dnešního Mich- novského paláce (fakulta těl. výchovy a sportu UK) a byla při něm zahrada, sahající na Kampu, a mlýny. R. 1313 se jeptišky přestěhovaly do bývalého konventu templářů u sv. Vavřince na Starém Městě a nazvaly tamní klášter i kostel jménem sv. Anny; je to nynější tiskárna na Anenském náměstí. R. 1330 založila v domě na Újezdě královna Eliška nový klášter a uvedla tam znovu dominikánky. Ale 14. června 1420, jak vypráví kronika, byl klášter s okolními domy a mlýny za- pálen a zahradu zabrali Pražané. Viz výše kap. 40, pozn. 3. Byly to dva královské dvory, jeden poblíž kláštera sv. Benedikta (na místě dnešního Obecního domu), druhý U černého orla, rovněž na Starém Městě. (V. V. Tomek IV2, str. 66). Z Prahy uteklo skoro 1400 obyvatel, větším dílem zámožných a národnosti německé, kteří byli jako nepřátelé města navždy vypovězeni a jejich majetky zabaveny. Na Ujezdě s četnými, většinou malými domky v Nebovidech (pod Petřínem, dodnes je tam Nebo- vidská ulice) a v tamním okolí. Klášter a kostel sv. Maří Magdalény na místě budovy nyn. Státního ústředního archívu se poprvé připomíná 1329. Byly v něm „kající sestry sv. Maří Magdalény“, které nosily bílé roucho; proto jim lid říkal „bílé paní“ nebo „magdalenitky“. Po 22. červnu 1420, kdy byl vypálen, klášter zanikl. R. 1604 se kostela ujali dominikáni, vystavěli nový klášter a r. 1656 byl položen základní kámen ke kostelu hlavně s přispěním Václava Michny z Vacínova, r. 1709 byl chrám s pomocí hrabat Michnů dokončen; jeho stavitel, Krištof Dienzenhofer (starší), byl v něm r. 1722 pochován. Veliký michnovský erb je dosud v dvoraně zachován. Klášter i kostel byl zrušen r. 1789. Zatím byl 9. června vypálen ve zpustošeném Podvyšehradí farní kostel sv. Vojtěcha, není jisté, zda od Pražanů nebo od vyšehradské posádky. (Srv. V. V. Tomek IV2, str. 66.) 44 1 2 Podle J. Golla (PDČ V, str. 380, pozn. 7) se datum nejspíše nevztahuje k počátku obležení, nýbrž k návratu Oldřichovu od krále. Lipolt Krajíř, pán Nové Bystřice, byl královským velitelem Českých Budějovic (A. Sedláček, Hrady IV, str. 156). O obležení Tábora a porážce Oldřichově před ním srv. Chron. Univ. Prag. PDČ V, str. 587. Mezi oběťmi Oldřicha z Rožmberka, které dal umořit hlady, byl dr. Jan Jesenic, advokát Husův a husitské jednoty z r. 1415 (F. M. Bartoš, Artik.1, str. 85).