52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 o Je znám text cestopisu tzv. Mandevilla v latině, němčině, angličtině, italštině, španělštině, holandšti- ně, dánštině, i text irský a konečně český. Srv. F. Šimek - M. Kaňák, str. 195. Otto von Diemeringen byl kanovníkem metským v 1. 1369—1398. Do té doby spadá i jeho překlad cestopisu. Srv. Předmluva, F. Šimek - M. Kaňák, str. 21. Pseudo-Mandeville, str. 43; F. Šimek - M. Kaňák, str. 200. Seznam dochovaných rukopisů uvádějí F. Šimek - M. Kaňák, str. 201n. Cestopis vyšel tiskem po- prvé v Plzni r. 1510, dále Plzeň 1513, Praha 1576 atd. Roku 1796 jej vydal i V. M. Kramerius. „Ke cti a chvále otce všemohúcieho, ot něhožto všecka dobrota do tvora vydaného i nevydaného pramenně pocházie, a ku požádání slovutné vzácnosti muže Jana Eyzemberka, komorníka přejasného a pána Václava, římského krále, vždy rozmnožitele, a českého krále, já, Mistr Vavřinec, toho duostoj- ného krále služebník, tuto kroniku z křesťanských, z židovských i pohanských kronik s robotnú pilností a pilnú robotností sebral sem, aby českého jazyku zveličená obec v ní čtúcí moc, múdrost a dobrotu božskú světlejie v skutcích poznajíc, jenž jest tomu všemu lidu, křesťanóm i židóm i po- hanóm jasně okázána, bál se té všemocie moci a ji ctě hodně divil se té nesmierné múdrosti a jie pilně pozoroval...“ Rkp. SK ČSR v Praze XVII F 47, fol. 1a. J. Goll, PDČ V, str. XXII, vyvrací domnělý omyl Jungmannův a „opravuje“ jméno na Jana z Rýzemberku. Ten však byl nejvyšším komorníkem teprve Zikmundovým v 1. 1438—1439 (srv. J. Charvát, Dílo F. Palackého I, str. 349). Janem z Eisenberku není pravděpodobně míněn ani Jan Smolík ze Slavic, který se v l. 1416—1434 připomíná na hradě Eisenberku pod Krušnými horami (R. Urbánek, Satirická skládání, str. 7, F. Heřmanský v doslovu k Husitské kronice Vavřince z Březové, str. 343), ale nejspíše syn dřívějšího majitele tohoto hradu, Buška z Eisenberku, Jan, který se r. 1427 připomíná na Borku (dnes Červený Hrádek u Jirkova na Chomutovsku). Bušek prodal Eisenberk před r. 1407, ale jmenoval se podle tohoto hradu ještě r. 1411. Srv. A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze království českého XIV, Praha 1923, str. 231. Rukopis je uložen ve SK ČSR v Praze, sign. XVII F 47. Pozdější rukou (asi 17. stol.) je na horním okraji titulního listu připsáno „Historia M. Laurentii sub Wenceslao R. Bohemiae ab ortu mundi ad A. D. 678. Satirická skládání, str. 9. Na str. 8 je mylně uvedeno datum, kdy kronika končí, r. 687. Správné da- tum je 678. Srv. Truhlář, Katalog českých rukopisů universitní knihovny pražské, Praha 1906, str. 108, č. 277; R. Urbánek, Satirická skládání, str. 7nn. Petr Comestor, též Manducator nebo Magister Petrus, byl děkan chrámu sv. Petra v Troyes, od r. 1164 kancléř pařížské katedrály a od r. 1169 profesor teologie na pařížské univerzitě. Zemřel r. 1179 nebo 1198. Ve svém spisu Historia scholastica líčí dějiny světa od stvoření světa do dob apoštolských na základě Flaviových Dějin války židovské a Židov- ských starožitností. Jeho spis byl oblíbenou učebnicí historie ve středověkých školách. Byl překládán i do jiných jazyků (do češtiny r. 1404). Martin Opavský (Martinus Polonus) byl papežský peniten- ciář, pobýval v Praze a v Římě, od r. 1278 byl arcibiskupem hnězdenským († 1279). Mezi jinými spisy napsal světovou kroniku „Chronicon de summis pontificibus et imperatoribus“, z níž čerpal např. Neplach kolem r. 1360. R. Urbánek, Satirická skládání, str. 7, zřejmě oprávněně klade vznik kroniky před překlad Mande- villova cestopisu a zároveň před odjezd Husův do Kostnice (11. října 1414). Považuje ovšem za inspi- rátora díla Jana Smolíka ze Slavic, jehož držbu Eisenberku posunuje těsně za rok 1413, kdy je tam naposledy doložen předchozí majitel. Tím mu vznik kroniky spadá do velmi krátkého časového úseku asi 1. poloviny roku 1414 (již v červenci 1414 je doložena v postile Jakoubkově zmínka o„Comperimus“ papeže Gelasia, o jehož neznalost u Vavřince opírá Urbánek své datování). Pravdě- podobnější se však zdá být Sedláčkovo určení Jana z Eisenberka, který však takto mohl být nazýván nejpozději r. 1411 (jako jeho otec), ale spíše ještě do r. 1407. S tím by také více souhlasilo označení Jana z Eisenberka jako „komorníka přejasného a pána Václava, římského krále“ (srv. výše). (Rkp. SK ČSR XVII F 47, fol. 14). 384 385