Strana 1
ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD HISTORICKÝ ÚSTAV ČSAV sekce historie PRIVILEGIA NEKRÁLOVSKÝCH MĚST ČESKÝCH Z LET 1453 — 1500

Strana 2
CODEX IURIS MUNICIPALIS REGNI BOHEMIAE TOMUS IV — 2 PRIVILEGIA NON REGALIUM CIVITATUM PROVINCIALIUM ANNORUM 1453—1500 SBÍRKA PRAMENŮ PRÁVA MĚSTSKÉHO KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO DÍL IV — 2 PRIVILEGIA NEKRÁLOVSKÝCH MĚST ČESKÝCH Z LET 1453—1500 PRAHA 1960 NAKLADATELSTVÍ ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚD

Strana 3
PRIVILEGIA NON REGALIUM CIVITATUM PROVINCIALIUM REGNI BOHEMIAE ANNORUM 1453—1500 PRIVILEGIA NEKRÁLOVSKÝCH MĚST ČESKÝCH Z LET 1453-1500 Zpracoval Antonín Haas PRAHA 1960 NAKLADATELSTVÍ ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚD

Strana 4
ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD Vědecký redaktor akademik Václav Vojtíšek

Strana 5
ÚVOD První svazek privilegií českých měst nekrálovských (IV/1) přinesl výsady od r. 1232 do r. 1452, další dva díly (IV/2, IV/3) pokračují do r. 1526, kde skončil také J. Čelakovský s otiskem privilegií někdejších měst královských. Jestliže se v předchozím svazku vyskytovala z posledních let toliko privilegia, jejímiž vydavateli byly vesměs vrchnosti, stojí na počátku dalšího svazku řada privilegií královských. Vedle tohoto vnějšího rozdílu jest však jasně patrná i veliká změna po stránce obsahové, která se projevuje právě od poloviny 15. stol. V popředí zájmu stojí otázky hospodářské. Stále častěji se objevují daro- vání luk a pastvin, listiny, kterými se upravují podmínky pro vaření piva, i privilegia na rybníky a zvláště trhy výroční i týdenní. Přibývá i panov- nických listin, jimiž se povyšovaly vesnice na městečka a městečka na města. Je sice nepochybné, že se v této skutečnosti obráží i politika českých králů, zvláště Jagellovců, kteří podporovali poddanská města, a tím i vyšší stavy na úkor měst královských, myslím však, že hospodářské proměny, jimiž prošly české země v 15. stol., byly složkou rozhodující. Protože počet zachovaných listin na městská práva neustále roste, bylo nutné z technických důvodů rozdělit tuto dobu ve dva díly (IV/2 a IV/3) s ro- kem 1500 jakožto mezníkem zcela vnějším. Obsahuje tudíž první díl (IV/1) privilegií nekrálovských měst českých výsady z let 1232 až 1452, druhý díl (IV/2) přinese listiny z let 1453 až 1500 a třetí (IV/3) konečně privilegia z let 1501 až 1526. V celkové řadě „Sbírky pramenů práva městského v králov- ství Českém“ to bude svazek IV/1, IV/2 a IV/3. Podle tohoto římského číslová- ní jsem také upravil odkazy. Řekl jsem již, že počet zachovaných i jinak známých privilegií vzrůstá od r. 1453 velmi pronikavě, přičemž mnohá z nich jsou si velmi blízká nejen obsahem, nýbrž i slohem. To platí zejména o listinách potvrzovacích a o výsa- dách na nové trhy týdenní i výroční. Pro úsporu místa otiskuji proto celkové znění u tržních privilegií jen tam, kde se mění sloh, jako např. při změně na trůně, kdežto u většiny podávám regesty, při čemž do náhradního regestu vkládám doslova jen vlastní disposici, kterému městu nebo městečku byl trh udělen, a to jaký a jak dlouho trvající, také na čí žádost bylo privilegium uděleno. U královských konfirmací, které po věcné stránce nepřinášejí zpravid- la nic nového, nebylo potřebí ani doslovného otisku disposiční formule, nýbrž po- stačí jen uvést, které listiny jsou potvrzovány nebo obnovovány. Naproti tomu potvrzení, která vydaly vrchnosti, ponechávám vesměs v doslovném 5

Strana 6
znění, protože jsou důležitá pro poznání slohu jednotlivých kanceláří světských i duchovních vrchností. Závěrem děkuji vedení Historického ústavu Československé akademie věd v Praze za vzácnou ochotu, s níž ředitel dr. J. Macek i doc. dr. Fr. Graus se ujali mé práce. Děkuji i vědeckému recensentovi akademiku V. Vojtíškovi za četné podnětné připomínky. 6

Strana 7
303. 1453 prosinec 18. Praha. Král Ladislav potvrzuje Kašperskohorským privilegia králů Jana ze dne 29. září 1345, Václava IV. z 25. března 1399 a Zikmunda z 13. října 1436. Ladislaus, Dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie, Rame, Servie, Galicie, Lodomerie, Cumanie Bulgarieque rex, Austrie et Luczemburgen- sis dux, Moravie et Lusacie marchio etc., ad perpetuam rei memoriam. Notum facimus universis, celsitudinem nostram liberalem se et graciosam omnibus subditis sine difficultate exhibere, sed eis sue serenitatis gracias facilime indul- gere, quos exacte fidei fore experiencia diuturna probavit. Cum igitur pro parte nostrorum fidelium dilectorum, civium montanorum et incolarum opidi nostri de Reichenstein fuerit humiliter supplicatum, quatenus de benegnitate regia eis confirmare dignaremur gracias, immunitates, concessiones, consuetudines, privilegia et iura universa, quas et que divi antecessoris [!] nostri Johannes, Wenceslaus et Sigismundus concesserunt eisdem et confirmaverunt, prout eorum literis a nobis inspectis existentibusque omni vicio vacuis continetur. Quarum tenor sequitur in hec verba: Nos Johannes, Dei gracia Bohemie rex etc. (Následuje listina ze dne 29. září 1345; výše č. 56). Tenor secunde litere: Wir Wenczlaw, von Gots gnaden Romischer kunig etc. (Následuje listina ze dne 25. března 1399; výše č. 166). Tenor tercie litere: Sigismundus, Dei gracia Romanorum imperator etc. (Následuje listina ze dne 13. října 1436, výše č. 254). Nos dictorum civium, incolarum et montanorum precibus prompte annuentes ob eorum in katholica fide Christi magnam constanciam, pro qua plurima dampna perpessi sunt, ac propter eorum erga coronam huius regni nostri Bohemie inveteratam et firmam fidem et indefessa servicia dictas gra- cias, immunitates, concessiones, consuetudines, literas, privilegia et iura universa non per errorem aut improvide, sed deliberacione matura et consilio nostrorum procerum et fidelium, auctoritate regia Bohemie de certa nostra sciencia approbamus, ratificamus, validamus, confirmamus ac de novo conce- dimus cum omnibus punctis, sentenciis clausulisque universis de verbo ad verbum, sicut superius in predictis literis prefatorum regum Johannis, Wen- ceslai et Sigismundi particulariter expressum est, supplentes de plenitudine regie potestatis omnes defectus tam in solemnitate quam in substancia, qui

Strana 8
huic confirmacioni nostre quocumque modo obsisterent. Mandamus igitur omnibus principibus, baronibus, officialibus quibuscumque ac universitatibus et aliis universis huius regni nostri fidelibus, ne prefatos cives, incolas et monta- nos in supradictis omnibus aut aliquo eorum molestent aut quovismodo impe- diant, molestari impedirive faciant, sed pocius eos manuteneant et tueantur, si nostram graciam assequi cupiunt et indignacionem desiderant evitare. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio literarum. Datum Prage die decima octava mensis Decembris anno Domini millesimo quadrin- gentesimo quinquagesimo tercio, regnorum nostrorum Hungarie etc. quarto- decimo, Bohemie vero primo. Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein cancellarius. Pergamenový originál v archivu města Kašperských hor; k listině je na hedvábných nitích červeno-zeleno-bílých přivěšena kulatá znaková pečet z vosku červené barvy. — Na rubu: Rta. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 304. 1454. Král Ladislav potvrzuje měštanům města Bělé jejich výsady. Toto privilegium je známo pouze ze zmínky ve vidimátu bělských listin, které vydali dne 4. března 1556 purkmistr a rada města Nymburka (originál v městském archivu bělském; otiskl J. Kalousek, Listiny a zápisy bělské o věcech městských i sedlských z let 1345—1708. V Praze 1889. Str. 89, č. 161). 305. 1454 leden 6. Praha. Král Ladislav potvrzuje listinu krále Zikmunda ze dne 1. října 1422 pro městečko Stráž u Tachova. Originál, který byl uložen v městském archivu ve Stráži u Tachova, je nezvěstný, známo jen české znění: Ladislaus, z Boží milosti uherský, český, dalmacský, kruacký, rámský, Servie, Galicie, Lodomerie, Kumanie, Bulgarie etc. král, rakúský a lucen- burský vývoda, moravský a luzenský markrabě, známo činíme všem, že od naší jas- nosti ustavičně prošeno jest strany měšťan v Stráži, našich milých věrných, abychom z naší milosti ráčili jim potvrditi milosti, ohrady a svobody listuov a zápisuov a práv, jim daná a potvrzená od najjasnějšieho Jana, krále českého, předka našeho, kterýto předkové naši Karel, Václav a Sigmund svými listy potvrdili jsú. Kterýchžto všech listů přepisy v sobě držie slovo od slova listové dřieveřečeného najjasnějšího Sigmunda, kteříto listové znějí slovo od slova tiemto obyčejem: Sigmund, z Boží milosti římský králetc. (Následuje listina ze dne 1. října 1422; výše č. 231.). A protož my, znamenavše dřieveřečených měšťan stálú vieru, chtiece také našiech předkuov slepěji následovati, ne skrze blud ani z neopatrnosti, ale z dobrým rozmyslem a s radú našich věrných 8

Strana 9
milých milosti, ohrady, svobody, listy napředpsané a zápisy a práva napředpsaná z jistého našeho vědomie mocí království Českého oznamujem, pojišťujem a potvrzu- jem se všemi jich punty, klausulami a rozomy, jakožto nahoře sě slovo od slova vy- pisuje, však našim právóm a jiným vždy bez pohoršenie, ustanovujíc, aby jim věčně a stále utvrzené a neporušitedlné moci[!]. Na potvrzenie pečeť našie královskú přivěsili sme. Dán v Praze šestý den měsíce ledna léta tisícého čtyřistého padesátého čtvrtého, královstvie našich léta uherského etc. čtrnádctého, českého prvnieho. (Český překlad na pergamenu z konce 15. nebo počátku 16. stol., uložený v archivu Národního musea v Praze. — Na rubu: Ladislai privilegium de dato 6. Jänner 1454, böhmisch. — Fasc. II./2.) 306. 1454 únor 5. Praha. Král Ladislav potvrzuje obyvatelům městečka Staré Plzně privilegium císaře Karla IV. ze dne 2. července 1361. Ladislaus, Dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, Austrie et Lucumburgensis dux, Moravie et Lusacie marchio, notum facimus universis nostre maiestati fuisse supplicatum pro parte incolarum et oppida- norum de Antiqua Pilzsna, dilectorum fidelium nostrorum, quatenus dignare- mur eis confirmare quoddam privilegium serenissimi Karoli, Romanorum imperatoris et regis Bohemie, antecessoris nostri, cuius tenor sequitur in hec verba: Karolus quartus etc. (Následuje listina ze dne 2. července 1361; výše č. 79.) Nos dictorum oppidanorum precibus graciose annuentes, non per errorem aut improvide, sed cum matura deliberacione et accedente sano con- silio nostrorum procerum et fidelium, de certa nostra sciencia auctoritate regia Boemie predictum privilegium approbamus, ratificamus et confirmamus cum omnibus punctis, clausulis et sentenciis suis de verbo ad verbum, sicut supra expressatum est, decernimus, quod ipsum privilegium cum omnibus in eo contentis obtinere perpetuo inviolabilem roboris firmitatem. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum Prage quinta die mensis Februarii anno Domini M'CCCC LIIII°, anno Hungarie etc. XIIII° Boemie vero primo. Obsaženo v potvrzení, které vydal dne 20. června 1522 král Ludvík. Srv. V. Černý, Staroplzeňský boj za právo, str. 10; otištěno tamže, str. 78—79. 307. 1454 březen 1. Praha. Král Ladislav potvrzuje obyvatelům městečka Přimdy jejich privilegia, zvláště listinu krále Jana ze dne 17. srpna 1331. Ladislaus, Dei gratia Hungariae, Bohemiae, Dalmatiae, Croatiae etc. rex, Austriae et Lucenburgensis dux marchioque Moraviae etc., notum facimus 9

Strana 10
universis celsitudinis[!] nostrae humiliter fuisse supplicatum pro parte oppi- danorum de Pfrymberg, nostrorum fidelium dilectorum, uta) benignitate regia dignaremur confirmationis nostrae munimine roborare quoddam privi- legium, eis concessum a serenissimo rege Joanne, antecessore et abavo nostro, ac confirmatum a divis Karolo proavol) et Sigismundo avo 2) nostris charissimis. Cuius tenor sequitur in haec verba: Joannes, Dei gratia Bohemiae et Poloniae rex etc. (Následuje listina ze dne 17. srpna 1331; výše č. 38). Nos eorum preces gratiose exaudientes ob eorum erga coronam huius regni nostri conti- nuata obsequia, non per errorem aut improvide, sed deliberate et cum sano consilio nostrorum procerum et fidelium praedictum privilegium approba- mus, ratificamus et confirmamus cum omnibus clausulis, punctis, articulis et sententiis suis, quemadmodum de verbo ad verbum supra descriptum et inser- tum est, ac decernimus privilegium ipsum et cuncta in eo contenta obtinere perpetuum inviolabilem roboris firmitatem, nostris tamen et alienis iuribus semper salvis. Nullus ergo audeat hanc nostrae approbationis, confirmationis et decreti paginam infringere. Si quis vero contrarium fecerit, nostrae maiestatis indignationem se noverit incursurum. Praesentium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum Pragae die prima mensis Martii anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hungariae quartodecimo, Bohemiae vero primo. Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein cancellarius. Privilegium se zachovalo v konfirmaci Josefa II. ze dne 27. prosince 1782, která shořela při požáru Přímdy v dubnu 1945. — Opis s četnými chybami, vzniklými špatným čtením originálu, v SUA v Praze, odd. SM P 106, P 47. — Vidimát města Boru u Ta- chova z 28. května 1781, uložený v Rybičkově sbírce (SUA v Praze). a) Zde schází „de“. 1) Výše č. 55 ze dne 18. ledna 1344. 2) Výše č. 230 ze dne 1. října 1422. 308. 1454 březen 1. Praha. Král Ladislav potvrzuje listinu krále Václava IV. ze dne 7. listopadu 1400 pro Lišovské na obchod s Cáhlovem (výše č. 175). — Datum Prage prima die mensis Marcii anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quartodecimo, Bohemie vero primo. Obsaženo v listině krále Vladislava ze dne 21. května 1475 (níže č. 435). 10

Strana 11
309. 1454 březen 19. Praha. Král Ladislav potvrzuje obyvatelům městečka Týna Horšovského (habitatores et incolas opidi Tyn Pragensis ecclesie) všechna privilegia, která obdrželi od čes- kých králů1) i pražských arcibiskupů2), a zvláště výsadu na clo (et presertim a divis Karolo et Sigismundo super theoloneo in dicto opido Tyn Horssoviensi di- strictus Plznensis instaurando, levando ac tollendo)3). — Datum Prage die decima nona mensis Marcii anno Domini millesimo quadringentesimo quin- quagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quartodecimo, Bohemie vero primo. — Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein cancellarius. Pergamenový originál, značně poškozený a papírem podlepený, v archivu města Horšovského Týna, přivěšená pečet je ztracena. — Český překlad v potvrzení horšovo- týnských privilegií ze dne 17. října 1597 (v témže archivu). 1) Ze dne 6. května 1423 (výše č. 232) a 12. března 1434 (výše č. 246). 2) Ze dne 2. října 1406 (výše č. 186), 13. března 1418 (výše č. 212) a 14. února 1419 (výše č. 224). 3) Ze dne 18. února 1375 (výše č. 106) a 22. srpna 1422 (výše č. 228). 310. 1454 březen 20. Praha. Král Ladislav potvrzuje privilegium císaře Zikmunda ze dne 7. ledna 1437 pro městečko Vilémov, jak jej o to požádal Johannes Mlady, residens in Wile- mow1). — Datum Prage vicesima die mensis Marcii anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quartodecimo, Bohemie vero primo. —Ad mandatum domini regis domino Procopio de Rabenstein cancellario referente. Pergamenový originál v archivu města Vilémova; přivěšená pečet je ztracena. — Na rubu: Rta. 1) O něm v. listinu ze dne 7. ledna 1437, pozn. 1 (výše č. 257). 311. 1454 červen 30. Praha. Král Ladislav potvrzuje Třebenickým privilegium, které obdrželi dne 5. října 1423 od krále Zikmunda (výše č. 233) a nařizuje, že nikdo nesmí na nich vymáhati jakékoliv peněžité dávky nebo jiné povinnosti. Ladislaus, Dei gracia Hungarię, Bohemię, Dalmacię, Croacię, Ramę, Servię, Gallicię, Lodomerię, Cumanię Bulgarieque rex, Austriae et Luczembur- 11

Strana 12
gensis dux necnon Moravię et Lusacię marchio etc., notum facimus universis, nostre maiestati fuisse humiliter supplicatum nomine oppidanorum et incola- rum in Trziebenicz, ad monasterium sanctimonialium sancti Georgii in castro Pragensi pertinencium,1) nostrorum fidelium dilectorum, quatenus de solita nostra benignitate dignaremur confirmare quoddam privilegium divi Sigismun- di, avi nostri carissimi, cuius tenor sequitur in haec verba: Sigismundus, Dei gracia Romanorum rex semper augustus etc. (Následuje listina krále Zikmunda ze dne 5. října 1423; výše č. 233). Nos eorum supplicationi graciose annuentes ob firmam ipsorum in orthodoxa fide perseveranciam et grata servicia, qui huius regni nostri corone semper prompte exhibuerunt, non per errorem aut improvide, sed deliberate et cum sano consilio nostrorum procerum et fidelium de certa nostra sciencia auctoritate regia Bohemie predictum privilegium dictis opidanis et incolis in Trzebenicz eorumque successoribus approbamus, ratificamus, roboramus et confirmamus cum omnibus punctis, clausulis, articulis et sentenciis suis, prout de verbo ad verbum supra descriptum est, volumus- que ac mandamus privilegium ipsum cum omnibus contentis in eo obtinere semper plenum, firmum et inviolabile robur. Precipimusque omnibus subditis nostris, cuiuscumque potestatis, officii, dignitatis, auctoritatis aut condicionis existant, ne prefatis oppidanis et incolis pecunias vel aliud onus imponant vel exigant ab eis ultra eorum consuetudines nec ipsos in premissis eorum iuribus molestent, vexent aut impediant, sed eos sub nostre indignacionis pena con- servent, protegant atque defendant. Presencium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio literarum. Datum Prage die ultima mensis Junii anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hungarię etc. quintodecimo, Bohemię vero primo. Ad mandatum domini regis domino Procopio de Rabenstein cancellario referente. Zachováno ve vidimátu města Litoměřic ze dne 12. září (v pátek po památce Naro- zení Panny Marie) 1578 (SUA v Praze, odd. Stará manipulace P 106, T 21) a v kon- firmaci třebenických práv z 21. října 1652, uložené v městském archivu třebenickém. 1) Srv. A. Sedláček, Děje Třebenic, str. 8. 312. 1454 červenec 15. Praha. Král Ladislav potvrzuje městu Litomyšli všechna privilegia. Ladislaus, Dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, Austrie et Lucemburgensis dux marchioque Moravie etc., notum facimus universis, serenitati nostre fuisse humiliter supplicatum nomine magistri civium, consulum iuratorum et tocius universitatis civitatis nostre Litomislen- 12

Strana 13
sis, nostrorum fidelium dilectorum, quatenus de innata nobis benignitate dignaremur approbare, acceptare et confirmare omnes litteras, libertates, immunitates, gracias, consuetudines, concessiones, privilegia, indulta et iura universa ipsi universitati concessas et data tam a serenissimis regibus Bohemie, antecessoribus nostris, quam a venerabilibus dicte civitatis episcopis. Nos consideratis multis eorum serviciis et pura fidelitate erga nos et nostros ante- cessores, ipsorum supplicacionem graciose exaudientes, non per errorem aut improvide, sed deliberate et cum sano consilio nostrorum procerum et fidelium de certa nostra sciencia auctoritate regia Bohemie predictas litteras, liberta- tes, immunitates, gracias, laudabiles consuetudines, concessiones, privilegia, indulta et iura universa, tam a prefatis nostris antecesoribus quam a predictis venerabilibus episcopis, dummodo rite et racionabiliter processerint, dicte universitati approbamus, acceptamus, ratificamus et confirmamus cum omni- bus punctis, clausulis, articulis et sentenciis suis, ac si de verbo ad verbum ea- rum eorumque tenores presentibus litteris nostris inserti essent decernimusque litteras ipsas et privilegia cum omnibus contentis in eis obtinere cunctis tem- poribus plenum, firmum et inviolabile robur. Nulli ergo liceat hanc nostram confirmacionis paginam infringere aut ei ausu temerario contraire ; si quis vero contrarium fecerit, indignacionis nostre penam se noverit incursurum. Presen- cium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum Prage quintadecima die mensis Julii anno Domini millesimo quadringentesimo quin- quagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. anno decimo, Bohemie vero primo. Ad relacionem domini Procopii de Rabenstein cancellarii Nicolaus Liscius, legum doctor. Pergamenový originál v archivu města Litomyšle; pečet, která byla přivěšena na pergamenovém proužku, je ztracena. — Na rubu: Rta. — Majestát krále Ladislava mla- dého na potvrzení práv. — Latinskaj. — Tento majestát nachází se v poslední konfir- maci Jeho Mti cis. a král. Ferdinanda, toho jména třetího, v položením No. 2. —No. 5to (vedle škrtnutého „2do“). List krále Ladislava od Jeho Mti cís. Ferdinanda třetího konfirmovaný. — No. 17. List latinský krále Ladislava. — 1454. — Dat. 15. Junii. — N. 56 (červeným inkoustem). Srv. Fr. Jelínek, I. c., str. 43. 313. 1454 červenec 15. Praha. Král Ladislav uděluje na žádost Oldřicha, Jindřicha a Jana z Rožmberka jejich městu Soběslavi výroční trh v neděli o suchých dnech po svátku Pozdvižení svatého Kříže s osmi dny předcházejícími a osmi dny následujícími. Ladislaus, Dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, Austrie dux et Moravie marchio etc., notum facimus universis serenitati nostre 13

Strana 14
humiliter supplicavisse nobiles Ulricum, Henricum et Johannem de Rozm- berk1), fideles nostros dilectos, quatenus de innata nobis liberalitate dignaremur concedere civitati eorundem Sobieslaw annuale forum die dominico quatuor temporum post festum Exaltacionis sancte Crucis inmediate sequenti et per octo dies ante et octo post cum libertatibus, immunitatibus et prerogativis, cum quibus circumstantes et vicine civitates forum annuum habent. Nos con- sideratis plurimis serviciis, a dictis Ulrico, Henrico et Johanne nobis exhibitis, et quia predicte civitatis condicionem meliorem facere cupimus, eorum preci- bus graciose annuentes, non per errorem aut improvide, sed mature et cum sano consilio nostrorum procerum et fidelium de certa nostra sciencia auctori- tate regia Bohemie predicte ipsorum civitati Sobieslaw damus et concedimus in perpetuum annuum forum predicto die dominico ac per octo dies ante et octo post cum libertatibus, immunitatibus et prerogativis omnibus, cum quibus circumstantes et vicine civitates forum annuum habent. Mandamus omnibus nostris subditis, cuiuscunque dignitatis, officii, nobilitatis aut status existant, et presertim regni nostri succamerario, qui nunc est vel in futurum erit, ut cives dicte civitatis Sobieslaw hac nostra concessione et foro predicto impedimentis omnibus procul motis sub nostre indignacionis pena libere uti fruique permittant. Presencium sub appensione sigilli nostri regalis testimonio literarum. Datum Prage die quintadecima mensis Julii anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quintodecimo, Bohemie vero primo. Ad relacionem domini Procopii de Rabenstein cancellarii Nicolaus Liscius, legum doctor. Pergamenový originál v archivu města Soběslavě; pečeť, která visela na pergameno- vém proužku, je ztracena. — Na rubu: Rta. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Oldřich, syn Jindřicha z Rožmberka, měl syny Jošta, Jana a Jindřicha (A. Sedlá- ček, Hrady III., str. 159). 314. 1454 červenec 20. Praha. Král Ladislav dává na žádost Václava z Leskovce jeho městečku (Horní) Cerekvi výroční trh na den sv. Mořice; kupcům na trh přicházejícím se dostává stejných práv a výhod, jakých užívají ostatní města v království Českém. Ladislaus, Dei gratia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, Austrie dux et Moravie marchio, ad perpetuam rei memoriam. Reis ostentatur potencia regnorumque suffragia multiplici decorantur augmento, cum maiestas regia subiectas sibi gentes graciosis tuendo presidiis praecelse dignitatis 14

Strana 15
sue participes facit eas donis largistuisa) benigne migando.b) Volentes igitur obnixe suplicacioni fidelis nostri dilecti Venceslai de Leskowecz1) suorum nobis acceptorum serviciorum intuitu ex innata clemencia nostra annuere ac incolas opidi Cierkwicz celsitudinis nostre participacione gaudere, deliberato animo sanoque procerum ac fidelium nostrorum accedente consilio predicto opido forum annuale graciose concedimus et largimur, terminum ipsius fori diem sancti Mauricii perpetuo tenendi assignantes, decernentes quoque, ut universi et singuli bona sua et merces adducere, abducere in prescripto termino fori annis singulis eaque emere, vendere omnibusque iuribus, libertatibus, graciis, immunitatibus, consuetutinibus[!], statutis, quibus alie civitates et opida regni nostri Bohemie in ipsis fori diebus fruuntur, libere uti possint sine tamen preiudicio circumadiacencium civitatum et opidorum. Mandamus igitur univer- sis regni nostri prescripti officialibus et subditis et signanter succamerario, serio- sius precipientes, ut incolas prefatos hac nostra concessione sine quovis impe- dimento potuic) pacifice permitant nostre gracie sub obtentu. Datum Prage vicesima die mensis Julii anno Domini millesimo quadringentesimo quinqua- gesimo quarto, regnorum nostrorum primod) Hungarie etc. quindecimo[!], Bo- hemie vero primo. Ad mandatum domini regis domino Procopio de Rabenstein cancellario referente. Papírový opis v SUA v Praze, odd. SM P 106. C 1. a) Správně „largifluis“. — b) Správně „mitigando“. — c) Správně „uti“. — d) Správně „anno“. 1) O něm v. pozn. I při listině ze dne 1. března 1437 (výše č. 261). 315. 1454 srpen 28. Praha. Král Ladislav potvrzuje městečku Hostomicům jejich privilegia, zvláště quoddam privilegium Hinkonis Berce, inter alia de laneis dicti opidi de cetero non mensurandis,1) a divo Venceslao, Romanorum et Bohemie rege2), necnon a serenissimo Sigismundo, avo nostro carissimo, confirmatum.3) — Datum Prage die vigesima octava mensis Augusti anno Domini millesimo quadringen- tesimo quinquagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quintodecimo, Bohemie vero primo etc. — Ad mandatum domini regis domino Procopio de Rabenstein cancellario referente. Opis ve vidimátu města Berouna ze dne 20. listopadu 1599 (SUA v Praze, odd. SMP 106 H 36), jakož i v potvrzení hostomických privilegií ze dne 14. února 1665 (archiv města Hostomic). 1) Ze dne 3. května 1343 (výše č. 53). 2) Ze dne 19. července 1416 (výše č. 211). 3) Ze dne 14. října 1436 (výše č. 255). 15

Strana 16
316. 1454 srpen 30. Praha. Král Ladislav potvrzuje městečku Kostelci nad Labem (Costelecz super Albeam) všechna privilegia, která obdrželo od českých králů, a přidává forum annuum per octo dies continuos, incipiendo in festo exaltacionis sancte crucis et, ut sequitur finiendo, cum libertatibus, immunitatibus et prerogativis omni- bus, cum quibus vicina et circumstancia opida suum forum annuum habent. — Datum Prage die penultima mensis Augusti anno Domini millesimo quadrin- gentesimo quinquagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quintodecimo, Bohemie vero primo. — Ad mandatum domini regis domino Procopio de Rabenstein cancellario referente. Pergamenový originál v archivu města Kostelce nad Labem; k listině jest na perga- menovém proužku přivěšena velmi pěkně zachovaná kulatá znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. — AV. — 7. — Nro. 102. Invent. 317. 1454 listopad 5. Praha. Král Ladislav uděluje městečku Poděbradům (opido Podiebrad)1) týdenní trh každé úterý (septimanale forum omni tertia feria), a to na žádost Jiřího z Kunštátu a z Poděbrad, (curie nostre magistrum.)2) — Datum Prage quinta die mensis Novembris anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quintodecimo, Bohemie vero secundo. Zachováno ve vidimátu města Sadské ze dne 7. srpna (v outerej po památce Promě- nění Pána Krista na hoře Tábor) 1612 (SUA v Praze, odd. SM P 106 P 25). 1) Poděbrady, okresní město. — Městečko vzniklo někdy na počátku 15. stol. pod královským hradem. Ten byl dán r. 1345 v manství Hynkovi z Lichtemburka a po něm připadl r. 1352 trvale Bočkovi z Kunštátu, manželovi jeho dcery Elišky. Bočkův pravnuk byl Jiřík, pozdější král český (A. Sedláček, Místopisný slovník, str. 706; J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 826—827). 2) Nejvyšším hofmistrem byl v letech 1453—1457 (Dílo Fr. Palackého I., str. 358). 318. 1454 listopad 15. Král Ladislav potvrzuje městu Chotěboři listiny krále Jana ze 16. srpna 1331, císaře Karla IV. z 28. srpna 1361 a císařovny Alžběty z 27. července 1387; obnovuje milosti, které prý dal městu král Jan listem, jenž však byl od zlovolných lidí poškozen vyškrábáním několika slov: počítá se mezi ostatní česká města a vy- jímá z pravomoci hradu Lichnice, jeho držitelů i úředníků; městys se povyšuje na město a uděluje se mu právo jihlavské i právo hradeb; měšťané i městští židé 16

Strana 17
jsou osvobozeni od úroků a jiných dávek, které museli až dosud odvádět králi, jakož i od jiných berní a královských sbírek, platí však 16 kop ročního platu; obec dostává k svému užitku louku pod kostelem na pastvu a rybolov v Břevnici a Doubravici; pozemky obce se mohou šířiti na úkor přilehlých královských po- zemků, musí však býti proměněny v pole a z každého nového lánu se platí 16 grošů úroku. Nový dvůr, patřící rychtáři, zůstane při městě, Dědiny, na nichž se najdou drahé kovy a rudy, užívá majitel. Zcizené městské statky budou vráceny; s Vilémov- ským klášterem se mohou směniti sousední vesnice. Trh v Trhové Kamenici se bude konati v sobotu. Ladislaus, Dei gratia Hungariae, Bohemiae, Dalmatiae, Croatiae, Ramae, Serviae, Galliciae, Lodomeriae, Cumaniae Bulgariaeque rex, Austriae et Lucemburgensis dux, Moraviae et Lusatiae marchio etc. etc., notum facimus universis maiestati nostrae humiliter supplicatum fuisse nomine magistri civium, consulum iuratorum et totius universitatis civitatis nostrae Chotie- borz, nostrorum fidelium dilectorum, quatenus dignaremur confirmare omnes literas, gratias, immunitates, libertates, consuetudines, privilegia et iura uni- versa, ipsi universitati civitatis Chotieborz concessa et data ab serenissimis regibus et illustribus principibus Bohemiae, antecessoribus nostris, et signanter infrascripta privilegia serenissimorum regis Johannis et imperatoris Karoli ac eius conthoralis, imperatricis et reginae Bohemiae Elisabeth. Quorum teno- res sequuntur in haec verba: Primo regis Johannis: Johannes, Dei gratia Bo- hemiae et Poloniae rex etc. (Následuje listina ze dne 16. srpna 1331, výše č. 36). Sequitur privilegium imperatoris Karoli: Karolus quartus, divina favente clementia Romanorum imperator semper augustus etc. (Následuje listina ze dne 28. srpna 1361; výše č. 81). Sequitur aliud imperatricis Elisabeth: Nos Elisabeth, Dei gratia Romanorum imperatrix semper augusta etc. (Následuje listina ze dne 27. července 1387: výše č. 133). Nos eorum precibus benigne in- clinati, non per errorem aut improvide, sed deliberate et cum sano consilio nostrorum procerum et fidelium auctoritate regia Bohemiae suprascripta privilegia, prout de verbo ad verbum supra descripta sunt, ac omnes praedictas literas, gratias, immunitates, libertates, laudabiles consuetudines, donationes, concessiones, indulta, privilegia et iura universa, concessas et data a praefatis antecessoribus nostris civitati praedictae, hominibus ipsius et successoribus eorum, sicut rite et rationabiliter processerunt, approbamus, ratificamus, acceptamus, roboramus et confirmamus cum omnibus punctis, articulis, clausulis et sententiis suis, ac si earum eorumque tenores praesentibus literis nostris de verbo ad verbum inserti essent, damus et specialiter tribuimus, confirmamus et de novo concedimus civitati antedictae infrascriptas gratias, quas serenissimum regem Johannem praefatum eidem concesisse testimonio fidedigno accepimus, quamvis eorum literae sunt perversorum hominum ma- lignitate vitiatae rasura, scilicet quod de numero civitatum Bohemiae existat 17

Strana 18
et statu ac iure municipali perfruuntur et gaudent et a castro Leuchtenburg, ad quod olim spectavit, et omnibus ac singulis ipsius castri possessoribus, rectoribus seu burggraviis, ad quos ipsum merae donationis, venditionis, obligationis, commissionis vel cuiuscunque alienationis seu possessionis titulo per nos nostrosve successores, Bohemiae reges vel Moraviae marchiones, de- venerit in futurum, eximimus auctoritate regia praedicta et de certa scientia exemptam esse perpetuo declaramus, volentes, ut praedictus locus non opidum, sed civitas ab omnibus reputari debeat et haberi fruaturque iuribus, immunita- tibus ac consuetudinibus, iudiciis, quibus utitur civitas Iglaviensis,1) et ut pro securitate civitatem Chotieborz inhabitantium civitas ipsa muro convenienter lato et alto et fosso competentis profunditatis et latitudinis muniatur.2) Totum censum nobis ibidem debitum ac proventus singulos, qui nos contingunt annue undecunque, videlicet de agrorum mansis, carnium macellis, mensis seu stationibus panum, obventionibus terni denarii, iudicii, thelonei, stubae balnearis, si quae imposterum construantur, et expresse de solutione generalis collectae nostrae regiae, quae berna dicitur, ac de steuris, quae iuxta propor- tionem aliarum civitatum Bohemiae nobis possent devenire de civibus et incolis Chotieborensibus incluso iudaeo praesenti et secundo, si quis se illic postea transtulerit, itaque hi duo iudaei cum ipsis civibus more solito contri- buant, a quibuscunque aliis donacionum vexationibus, quae ipsos cum quibus- cunque aliis iudaeis quandolibet possent contingere, liberi et soluti seu quae nobis deberent ibidem annue derivari, in usus praedictorum civium supradictos et in ipsius civitatis meliorationem convertendos perpetuis temporibus depu- tamus et liberaliter elargimur. Volumus tamen et mandamus, quod dicta civitas et eius cives nobis et nostris successoribus sexdecim sexagenas census duntaxat anno quolibet in festo Nativitatis domini nostri Jesu Christi omnino solvere teneantur. Pratum autem prope eccclesiam dictae civitatis situm pro pascuis communibus et usum rivorum, Rzebnitz3) videlicet et Dubore,4) ubi in dictae civitatis terminis defluunt, liberum ipsius civitatis civibus et incolis omnibus ad piscandum perpetuo indulgemus et volentes ipsius civitatis termi- nos exiguos congrue dilatare, campos et rubeta undique adiacentes, qui nobis pertinent, dictae civitati perpetuo duximus annectendos ita, quod si in agros redacti fuerint, in futurum nobis et nostris successoribus ad computum sexde- cim grossorum pro quolibet laneo sine diminutione iura inde debita consuetis temporibus persolvantur, de quibus tamen utilitas, si qua inde successerit, in opus praedictum medio tempore convertatur. Haereditatem quoque, quae Nova curia5) dicitur, ad colendum olim per iudicem locatam, a praedicta civita- te nunquam volumus separari, concedentes expresse nostris civibus Chotiebor- zensibus, ut si mineras argenti vel alterius metalli in cuiuscunque ipsorum civium possessionibus inveniri contingat, quod possessor haereditatis eiusdem parte agri, quae ternaria urborae dicitur, libere perfruatur.6) Cognoscentes etiam, quod nonnulla bona a dicta civitate in eius dispendium hactenus sunt 18

Strana 19
distracta, ipsi civitati adiacentia, super quo volentes de congruo remedio pro- videre bona huiusmodi, si quando ad regnum Bohemiae iuxta eius consuetudinem antiquitus observatam fuerint devoluta, aut si per commutationem aliorum bonorum regalium id fieri poterit competenter in praedictos cives,7) ut exinde census dictae civitatis nobis et nostrae camerae debitus eo amplius augeatur, nostro et haeredum nostrorum nomine exnunc prout extunc duximus transfe- renda, disponentes modo consimili quasdam villas, quae abbatiae Wilimo- nensi pertinent,8) pleno iure praefatae civitati vicinas pro villis seu bonis aliis aequivalentibus, si quando nobis vacaverint, permutare et pro augmento dicti census civitati praedictae adiungere. Revocamus etiam expresse translationem diei forensis in Chemnik9) a praefato rege Johanne factam a feria quarta, in qua forum fuit primitus habitum, ac deinceps semper volumus haberi in die sabathi, inhibentes omnibus, ne dictum forum in Chemnik praedicta feria quarta-in posterum frequentent. Volumusque ac decernimus supradicta omnia obtinere perpetuo plenum, firmum et inviolabile robur. Nulli ergo liceat hanc nostrae confirmationis, concessionis et decreti paginam infringere aut ei ausu quolibet temerario contraire. Si quis autem contrarium fecerit, nostrae maiesta- tis indignationem se noverit incursurum. Praesentium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio literarum. Datum Pragae die duodecima mensis No- vembris anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hungariae etc. quintodecimo, Bohemiae vero secundo etc. Ad relationem d. Georgii de Cunstat gubernatoris Nicolaus Liscius, legum doctor. Zachován v potvrzení císařovny Marie Terezie ze dne 13. září 1748 — v archivu města Chotěboře (fotografický snímek Historického ústavu ČSAV), jakož i ve vidimátu města Chrudimě ze dne 13. dubna 1642 (SUA v Praze, odd. SM P 106 Ch 11). 1) To udělil král Jan listinou ze dne 2. srpna 1331 (výše č. 36). 2) O tom v listině rychtáře a přísežných města Chotěboře ze dne 14. května 1356 (výše při listině Karla IV. ze dne 28. srpna 1361, č. 81). 3) Břevnice (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1214, pozn. 3). 4) Doubravice (tamže). 3) Šimák jmenuje dvůr Břevniště (tamže). Snad Nový Dvůr, obec Nová Ves, o. Chotěboř. 6) O ustanoveních tohoto druhu srv. J. Čelakovský, Codex III., str. 61 a d. 7) O přesunech v majetku hradu Lichnice v. A. Sedláček, Hrady XII., str. 37. 8) O nemovitém majetku vilémovského kláštera srv. Č. Sameš, Klášter vilémovský. Čas. Spol. přátel star. XLII. 1934, str. 159 a d. ») Bud Trhová Kamenice, o. Hlinsko, nebo Golčův Jeníkov, o. Čáslav, ale patrně spíše Trhová Kamenice. Srovnání s listinami krále Jana ze dne 2. a 16. srpna 1331 (výše č. 36—37/IV.) do- kazuje správnost Šimákova výroku, že „bylo sem vloženo více než bylo v listu původním“ (České dějiny I. 5., str. 1214, pozn. 3). Tak např. hradbami byla Chotěboř opatřena již r. 1361 (v. pozn. 2 u listiny ze dne 28. srpna 1361; výše č. 81). Protože Ladislavova listina 19

Strana 20
nevzbuzuje po stylistické stránce podezření, lze uzavříti, že králi byla předložena r. 1454 k potvrzení všechna ta práva, jichž Chotěbořští až do té doby získali a užívali, i když do- klady na ně nebyly zcela jasné, přesvědčivé a snad i pravdivé. 319. 1454 prosinec 16. Vratislav. Král Ladislav potvrzuje Roudnickým listinu krále Václava I. z 28. března 1237 a pozměňuje starší artikul o právu dědickém, podle něhož měl přednost příbuzný před dětmi zesnulého, v ten smysl, že muži mohou volně odkazovati, komu chtějí, ženy však jenom se svolením mužů. Ladislaus, Dei gratia Hungariae, Bohemiae, Dalmatie, Croatiae etc. rex, Austriae et Lucemburgensis dux, Moravie et Lusatiae marchio etc., notum facimus universis celsitudini nostrae fuisse humiliter supplicatum nomine magistri civium, consulum iuratorum et totius universitatis civitatis Raudnicz, fidelium dilectorum, quatenus dignaremur approbare, ratificare et confirmare quoddam privilegium, dictae civitati concessum a serenissimo Wenceslao, rege Bohemiae, antecessore nostro, cuius tenor sequitur in haec verba: In nomine Domini amen. (Následuje listina ze dne 28. března 1237; výše č. 2.) Petitum etiam nomine eorundem a nostra maiestate suppliciter fuit, ut annulare, irritare et penitus tollere vellemus quandam iniquam consuetudinem, ut eis onerosam hactenus in civitate praedicta, cuius rigore consanguinei sive cognati vel affines decentium (!) virorum et mulierum etiam in praeiudicium filiorum superstitum defuncti in vestibus, armis et aliis quibusdam bonis succedebant. Nos eorum precibus benigne annuentes, non per errorem aut improvide, sed deliberate et cum sano consilio nostrorum procerum et fidelium de certa nostra scientia a) autoritate regia Bohemiae suprascriptum privilegium, prout supra de verbo ad verbum insertum est, approbamus, ratificamus, roboramus et confir- mamus decernimusque ipsum cum omnibus contentis in eo obtinere perpetuam plenamque inviolabilis roboris firmitatem. Annulamus etiam, irritamus et penitus tollimus supradictam iniquam consuetudinem ac volumus deinceps, praefati fideles nostri masculi valeant eorum bona mobilia et immobilia in testamento dare, donare et legare, cuicunque voluerint, feminae vero idem facere possint cum consensu tamen suorum maritorum et non aliter. Nulli ergo liceat hanc nostrae confirmationis, decreti, annulationis, irritationis et concessio- nis paginam infringere aut ei ausu quolibet temerario contraire. Si quis autem contrarium fecerit, nostram indignationem se noverit incursurum. Praesentium sub nostri sigilli regalis appensione testimonio literarum. Datum Wratislaviae die sextadecima mensis Decembris anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hungariae etc. quintodecimo, Bohemie vero secundo. Ad relationem domini Procopii de Rabenstein cancellarii, Nicolaus Liscius, legum doctor. 20

Strana 21
Originál jest nezvěstný, známo pouze z potvrzení roudnických privilegií 21. září 1595, vidimovaného městem Litoměřicemi 24. listopadu 1610 (Státní archiv v Pátku n. O., zn. N 17/la), jakož i z potvrzení z 9. května 1628 (opis v SUA v Praze, odd. SMP 106, R 23), kde jest i český překlad: Ladislav, z Boží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský král, rakouský, lucenburgenský kníže, moravské a lužitské markrabě, známo činíme tímto listem všem všudy, že před velebností naší jménem magistrátu, konšelův, starších obecních a celé obce mnesta Roudnice z pokorou a z ponížeností supplicirováno bylo, abychom approbirovati, ratificirovati a konfirmirovati ráčili nějaké privilegium a obdarování, jmenovanému mnestu propučené od Jeho Mti veleb- ného krále Václava českého, předka našeho, kteréhožto majestát a obdarování slovo od slova takto zní: N. B. Sem náleží to privilegium, které napřed položeno stojí, totiš krále Václava na vejsadu práva vydané a zas následuje: Dále také velebnost naše jménem zvrchupsaných poníženě žádána byla, abychom změniti, zkaziti a v nic přivésti ráčili nějaký škodný a nespravedlivý artikul a obyčej, který mezi jinými vejsadami svými škodně a sami sobě obtížně požívali, takže přátelé a příbuzní, když jest který z obyvatelův téhož mnesta, buď muského neb ženského pohlaví, umřel, nápad k stat- kům jich mívali ke škodě a překážce synům jejich. My tehdy k jejich slušné prozbě milostivě nakloněni jsouce, ne skrz nějakou omylnost a nerozvážlivost, ale z dobrým rozmyslem a zdravou radou stavův, věrných našich milých, z jistým naším vědomím mocí královskou v Čechách obdarování vejš psané Václava, někdy předka našeho a krále českého, approbirujeme, ratificirujeme, potvrzujeme a konfirmirujeme. Při tom také onen artikul neslušný a obyčej nespravedlivý rušíme a v nic uvádíme, chtíce tomu, aby zvrchupsaní mněšťané pohlaví muského mohli statky své mohovité i nemoho- vité kšaftem dáti, poručiti aneb odkázati, komu se jim zdáti aneb líbiti bude; též i ženy to učiniti moci budou, však s povolením mužův svých a ne jináč. Žádnýmu tehdy ať nesluší tento list našeho potvrzení a aprobací, pod pečetí naší královskou propučený, nižádným spůsobem přetrhovati aneb z jakoukoliv smělostí protivnou a svévolnou se protiviti pod pokutou naší nemilosti královské, kterou všickni mandátu tomuto se protivící na sebe neodpustitedlně očekávati mají. Dán v Vratislavi dne 29. Septembris léta Božího 1467, království našeho 9ho. (datum omylem převzato z listiny krále Jiřího, níže č. 406). a) Vidimát z r. 1610 má „sententia“. 320. 1454 prosinec 29. Český Krumlov. Bratři Jindřich a Jan z Rožmberka potvrzují listinu svého otce Oldřicha ze dne 31. července 1418 pro Sedlčany. My Jindřich a Jan vlastní bratří z Roznberkal) vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie aneb čtúc slyšeti budú, že před nás přišli opatrní měšťané přísežní i někteří z vobce města našeho sedlčanského a přinesli před nás hlavní list svobod svých, kterýžto list jim urozený pán, pan Oldřich z Roznberka, pán a otec náš milý, s přiznáním páně Čeňkovým z Veselé a z Vartnberka2) dal, ten list jim zkažen jest, kdy jsú Táboři jich na kostele do- bývali,3) prosiece nás s snažností pilnú, abychme jim týž list hlavní na jich svobody v táž slova obnovili a potvrdili. A my, pováživše toho s jinými dobrými 21

Strana 22
lidmi, kteréž sme v ty časy při sobě měli, a znamenavše jich prosbu hodnú i také jich poslušenstvie a hotovnost, kterúž jsú našim předkuom i nám proti všem našim nepřátelóm i sice činili a v budúciech časiech činiti mají, obnovili sme jim tento list hlavní a mocí listu tohoto mocně obnovujem i potvrzujem tak právě a cele, jakož pak týž list hlavní slovo od slova prvé svědčil jest a svědčí, jakož se dole píše, takto: My Oldřich z Roznberka etc. (Následuje listina ze dne 31. července 1418; výše č. 214). Toho na pevnost i potvrzenie vě- cem svrchupsaným kázali sme pečeti naše vlastnie s dobrým vědomím naším i s plným přiznáním k tomuto našemu listu přivěsiti dobrovolně. Kterýž psán jest a dán na Krumlově v neděli před Novým létem léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého padesátého čtvrtého. Zachováno v potvrzení Petra z Rožmberka ze dne 17. června 1505. 1) Synové Oldřicha z Rožmberka (v. níže v této listině). 2) Byl poručníkem Oldřicha z Rožmberka (Bl. Rynešová, Listář I., str. III.) 3) O bojích u Sedlčan a dobývání jich Žižkou je záznam v Pamětní knize sedlčanské I., str. 10, který otiskuje Ant. Norbert Vlasák, Okres sedlčanský (v Praze 1876), str. 16. 321. 1455 únor 25. Vídeň. Král Ladislav uděluje na prosbu Alberta z Konipas1) jeho městečku „Borek“, tj. Jirkovu, týdenní trh každou středu (septimanales nundinas sive forum imper- petuum omni quarta feria). — Datum Wienne die vigesima quinta mensis Februarii anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo quinto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. XV, Bohemie vero secundo. — Ad relationem domini Procopii de Rabenstein cancellarii Nicolaus Liscius, legum doctor. Pergamenový originál v archivu města Chomutova; k listině jest na pergamenovém — proužku přivěšena kulatá menší pečet znaková z červeného vosku. — Na rubu: Rta. Konig Ladislai Begnadung A. 1455. — Collatum et concordat XVII. die Xbris A. XCVII. ... Registrator. — No. 5 (vedle škrtnutého „6"). 1) Vilém z Ilburka prodal r. 1448 Borek Albertovi z Konipas (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 266). 322. 1455 květen 10. Vídeň. Král Ladislav povoluje na žádost Jiříka z Kunštátu a z Poděbrad, že jičínští měštané mohou osm dní před oběma svými výročními trhy, které připadají na den sv. Filipa a Jakuba a na svátek sv. Jakuba Většího, a osm dní po nich vybírati 22

Strana 23
clo od příchozích, jakož i z věcí na trh přivezených a tam prodaných i koupených. Od šlechticů a panošů i od jejich manželek se clo nevybírá. Ladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, rakúský vévoda a markrabě moravský etc., známo činíme všěm, že jasnosti našie pokorně jest prosil urozený a statečný Jiřík z Kunstatu a z Po- děbrad, zprávce a hofmistr dvora královstvie našeho Českého,1) věrný náš a milý, abychom zvláštnieho darovánie našeho městu jeho Jitčínu, majícému ročnie jarmarky neboli trh na den svatých apoštolóv Jakuba a Philipa a na den blahoslaveného apoštola Jakuba Větčieho, dáti puočiti ráčili, aby každé léto na věky v svátek řečených svatých apoštolův Jakuba a Filipa s osmi dny, svátek ten předcházejícími aneb s osmi dny hned příštími, opět v svátek řeče- ného blahoslaveného Jakuba Větčieho a s osmi také dny hned řečený svátek předcházejiecími a s osmi ihned příštími cslo a právo celné přijímati a bráti mělo tiemto obyčejem, totiž aby od každého koně, kterýž tiehne vůz ku- pectvím obtiežený, peníze dva, to jest haléře čtyři přijímati a vybírati mohlo. Opět od každého koně, kterýž by k prodaji v městě nebo před městem prodaný veden by byl nebo na něm kdo jeď nebo nic, penieze dva, to jest haléře čtyři. Opět od každého koně anebo od klisny, na které nic by nebo na které něco k pro- daji skrze sedláka některého neseno bylo, jeden peniez, to jest haléře dva. Opět od každého koně, kterýž tiehne vuoz, na kterém by bylo něco koupeného od sedlákův na řečených jarmarciech nebo trziech, peniez jeden, to jest haléře dva. Opět od každého volu koupeného neb krávy koupené na jmenovaných jarmarciech nebo trziech, kterýž by nebo která před město veden nebo vedena byla, peniez jeden, to jest haléře dva. Opět od každého miesta, kdež stanou pří- chozé kramáři nebo kupci, by prodávali kupecstvie svého, grošóv deset, ale chudším méně platie, a to zůstavujem zdání úředníka nebo zprávce téhož města. Opět aby od šlechticův a panoší, šlechticův a panoších žen žádného csla ani celným jménem ničehož aby nebrali anebo nežádali. My jeho Jiříka viery k našé velebnosti statečně, věrně a žádostivě nesené v paměti držiece, jeho prosbám rádi přivolili jsme. Protož ne skrze blud anebo neopatrně, ale svobodně s zdravú radou našich šlechticův i věrných z jistého našěho vědomie mocí královstvie Českého městu dřéveřečenému Jitčínu eslo a právo celné jménem přijímati a vybierati sumy peněz svrchupsané od osob řečených na dřieveře- čené časy za věci nahoře jmenované dáváme a plně puojčujeme i chcem i vypo- vídáme, aby již řečené město cslo, jakož svrchu prošeno jest, mohlo přijiemati i jeho vybierati, zdvihati výpravně a svobodně. Protož přikazujem všem pod- daným našim, kteréhožkolivěk úřadu, důstojenstvie, slovutnosti aneb stavu byli by, a zvláště podkomoří královstvie našeho Českého, kterýž nynie jest aneb v ty časy bude, pod pokutou rozhněvánie našeho, aby již jmenovaného města i pře- byvatelův jeho i měšťan jeho v řečeném csle vybírání a braní netrápili, nermou- tili anebo kterýmžkolivěk překážěli, trápiti a rmoutiti i překážěti aby nedo- 23

Strana 24
pustili, ale raděje je i jě zachovali, obraňovali a zaštítili. Pod přivěšením naší královské pečeti na svědomie k těmto listóm. Datum Wienne die decima mensis Maii anno Domini M'CCCC'LV°, regnorum nostrorum anno Ungarie etc. quintodecimo, Bohemie vero secundo. Obsaženo ve vidimátu jičínských privilegií, který vydalo město Hradec Králové 28. října 1667 a který jest uložen v archivu města Jičína. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) Datovací formule i celý sloh listiny jasně ukazují, že jde o otrocký překlad z latiny do češtiny. 1) V. pozn. I při listině ze dne 20. února 1456 (níže č. 324). Otiskl J. M. Jakubička, l.c., str. 7—8. — Srv. též Fr. Menčík l. c., str. 26. 323. 1455 červen 6. Lipnice. Burián, Zdeněk a Mikuláš, bratří z Lipnice prodávají za 12 kop grošů měšťa- nům v Načeradci místo zvané „Březina“ k obecnímu pastvišti. My Burián, Zdeněk a Mikuláš bratří vlastní nedielní z Lípy a na Lipnici. páni a dědici zboží vlašimského.1) vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, kdož jej čísti nebo čtúc slyšeti bude,a) tak nynější jako budoucí, seznamenavše a shledavše pohodlnost a hotovost ku potřebám našém lidí našich dědičných všé obce z Načerace, mocni jsouce toho učiniti a zdravú radu k tomu majíce, prodali jsme a mocí listu tohoto prodáváme té obci nadepsané místo, kteréž slove Březina2), ježto leží vedle mlejncův se stranyb) k Blaníku, ku pastvišci obci té a ku požívání na věčné časy[!] budoucí bez překazy na c) ničehož ani čím odbývati z toho, než mají toho požívati v právě, svobodně,d) dědičně. I to*) jsme jim prodali za dvanácte kop grošův peněz dobrých, kteréž jsme od nich vzali hotové a úplně a docela zaplacené, toto znamenitě vyměřují- ce,f) což se v tom kusu svrchujmenovaným dotýče neb dotkne farářstvie nebo zádušé,3) toho my neprodáváme, než chceme, aby tak ostalo a k tomu jakož i prve od starodávna. A kromě farářstvie toho všeho kusu mají požívati, jakž jest v svém položení od starodávna. Toho na potvrzení a pro lepší jistotu i bu- doucí paměť my všichni bratří nadepsaní pečeti naše vlastní s jistým naším vědomím 8) s dobrou vůlí přivěsili jsme k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Lipnici ten první pátek po Božém těle léta po narození syna Božího tisícého čtyrstého padesátého pátého.h) Vidimát české královské kanceláře ze dne 20. září 1697 (SUA v Praze, odd. Stará manipulace N 6(1). — Též v potvrzení privilegií Marií Terezií ze dne 3. července 1747 (archiv města Načeradce). a) V potvrzení „čísti aneb čtouce slyšeti budou“. — b) Tamže „z té strany“. c) Zde vynechána slova „našich erbův i budoucích pánův vlašimských, a z toho nám 24

Strana 25
ani našim budoucím nemají aniž míti budou platiti.“ — d) V potvrzení „v pravé svobodě“. — e) Tamže „A to“. — 1) Tamže „vymieňujíce“. — g) Tamže doplněno spojkou „a“. — h) Tamže doplněno slovem „léta“. 1) Synové Mikuláše Trčky z Lípy a z Vlašimě (A. Sedláček, Hrady XV., str. 281). 2) Maršík ze Šelmberka, pán na Načeradci, daroval totiž již r. 1379 tamnímu kostelu velký rybník u mlýna a dvěma kaplanům rybník v Březině (A. Sedláček, Hrady XV., str. 280). 3) Viz předchozí poznámku. 324. 1456 únor 20. Praha. Jiřík z Kunštátu a z Poděbrad, správce a hofmistr království Českého, potvr- zuje jičínským měšťanům i obyvatelům vsí Staré Místo, Čejkovice, Vokšice, Holín a Ohaveč privilegium Petra a Čeňka z Veselí a Vartemberka ze dne 17. července 1416, kterým páni prodali svým poddaným právo královo. Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, zprávce a hofmistr královstvie Českého a pán jičínský i toho všeho panstvie,1) vyznáváme tiemto listem zjevně přede všemi lidmi nynějšími i budúcími, že přistúpivše před nás naši věrní milí měšťané, purgmistr a konšelé i všecka obec města našeho Jitčína i také sedláci naši staroměstčí,2) čejkovščí,3) okšičtí,4) holínští5) a ohavečtí,6) ukázali nám list od dobré paměti urozených pánuov, pana Petra a pana Čenka z Veselé a z Vartmberka, jišto předepsaným měštanuom a vesniciem i lidem v nich přebývajícím právo královo prodali, prosiece nás pokorně, abychom jim jej obnovili a potvrdili. Kteréhožto listu zpuosob a popsánie slovo od slova takto svědčí: My Petr a Čeněk z Veselé etc. (Následuje listina ze dne 17. července 1416, výše č. 2107). Protož my Jiřík svrchupsaný, shledavše od svrchupsaných našich měšťan a sedlákuov ustavičnú věrnost, kterúž jsú nám zachovali i zachovávají věrně a tiem snažnějie v budúcích časiech zachovávati povinni budú, poněvadž slušným prosbám má býti povoleno, s dobrým rozmyslem i s přátelskú a věr- ných svých radú předepsaným purgmistru a konšeluomivšie obci a obyvatelnom nadepsaného města Jitčína, jiech dětem i budúcím i těm všem vesniciem nahoře jmenovaným i jich bydliteluom nynějším i budúcím naší panskú mocí těch všech kusuov a artikuluov, kteříž v dřievepsaném zápisu stojie slovo od slova zapsáni, i každého zvláště tiemto naším listem a zápisem potvrzujem, objišťu- jem i obnovujem, zavazujíce sami sě i našě dědice i budúcie k zachování i zdrže- ní věčně zápisu svrchu psaného k potvrzení i ohrazení tak, aby bydlitelé i obce dřievepsaného města Jitčína i vsí předepsaných nynější i budúcí i dědicové jich a náměstci svrchupsaného práva králova věčně a pokojně požívali bez překážky našie, dědicuov a budúcích našich, avšak bez škody a pohoršenie práv našich a dědicuov i budúcích našich. A jestliže by tento list kterakkoli pokažen byl buď na psaní neb na pečeti, to jemu nemá škodno býti, než tak úplně peven a mocen býti má, jako by v ničemž poškvrněn a pokažěn nebyl. Toho všeho na 25

Strana 26
potvrzenie, pevnost i na paměť budúcieho zachovánie a zdrženie pečeť našě vlastnie a přirozená s jistým vědomím naším přivěšena jest k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Prazě léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého padesátého šestého ten pátek před Nastolováním svatého Petra, apoštola Božieho. Pergamenový originál v archivu města Jičína; k listině jest přivěšena na pergameno- vém proužku kulatá pečet. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Dne 31, října 1452 prodal Hašek z Valdštejna statek Veliš i s městem Jičínem Jiříkovi z Kunštátu a z Poděbrad (Archiv Český XV., str. 210. — Fr. Menčík l. c., str. 24 a d.) — Jiřík byl správcem od r. 1448, hofmistrem od r. 1453 (Dílo Fr. Palackého I., str. 350 a 358). 2) Staré Místo, o. Jičín. 3) Čejkovice, o. Jičín. 4) Vokšice, o. Jičín. 5) Holín, o. Jičín. 6) Ohaveč, o. Jičín. 7) Znění této listiny jest však zde poněkud jiné (v. pozn. a—o při listině ze dne 17. července 1416, výše č. 210). Otiskl J. M. Jakubička l. c., str. 8—9. 325. 1456 únor 22. Jindřich, míšeňský purkrabí a pán z Plavna, potvrzuje obyvatelům Krásna nad Lesy privilegium bratří Boreše a Slavka z Ryzmburka z 13. července 1355. Wir Hainrich, burggrafe zu Maissen und herre zu Plauwen,1) bekennen in diesen unsern offen briefe und wollen, das es wissentlichn sei allen den, di in sehen, hören ader lesen, das di ersamen und weisen richter, rat und gemaine, unser liebe getrauwe von Schönfelt, alle gemainiklichen fur uns komen sein und uns mit fleisse gepeten haben einen brief czu verhoren, wie sie von den edeln hern, hern Borssen und hern Slacko grafen von Riesenwerck und hern zu Petschaw, unsern furfaren und lieben ohem loblicher gedechtnusse,2) begnadet sein, den wir den durch irer pete willen furhorten. Derselbe brief den von wort zu wort hernach folgende klerlichen geschrieben stet und sich also anhebet: Alle dinck, di do geschehen etc. (Následuje listina ze dne 13. července 1355; výše č. 72.) Hirauf uns die oben gemelten unser liebe getrawe noch mer mit ganczen fleisse demutiklichen paten in so genedig zu sein und in di obengemelten ire fraihait und gerechtikait und auch das nimant auf unser herrschaft Petschaw, was ezinwerck antriffet, recht darumb czu sprechen macht haben schulle den sie, alsden das allewege pei allen unsern furfaren und eldern loblicher gedecht- nusse herkomen sei, czu pestetigen geruchten. Also haben wir angesehen und betrachtet getraw, anneme, willige dinste, die di oben gemelten von Schönfelt, 26

Strana 27
unser liebe getrawe, unsern vorfaren und eldern löblicher gedechtnusse alczeit getan haben, hinfur in kunftigen czeiten uns und unsern erben tun schullen und mugen und haben, und haben in darauf nach rate unser rete und lieben getrawen di obengemelten ire fraihait und alt leblich herkomen und gebonhait pestetiget, conformiren und pestetigen in die genediklichen mit craft dicz briefes und wôllen ernstlichen, dass in die von allen den unsern creftiklichen und an alle furruckung gehalden werden schulle. Des czu warer urkunde haben wir unser ingsiegel unden an diesen brief lassen hengen und haben gebeten di erbern und vesten Haincz Rôder, dieczeit voit czu Petschaw, und Gindersi von Swinaw, der erbern man Richter und Janku von Ratiwor, unser liebe getrawe, das si ire ingsiegel zu geczeucknusse czu den unsern unden an diesen brief gehangen haben, doch in und iren erben an schaden. Der geben ist noch Cristi gepurt tausent vierhundert und darnach in dem segsundfunf- cziegisten jare am suntag Reminiscere in der vasten. Pergamenový originál v archivu města Lokte; k listině jsou na pergamenových prouž- cích přivěšeny čtyři kulaté pečeti, z nichž první je z červeného, ostatní tři ze zeleného vosku. — Na rubu: Heinrich von Plauen bestetigung uber das einberekwerg vor 127 Jaren. — Datum 1456. — Zinberg 2. — Priv. 2. 1) Krásno nad Lesy patřilo k bečovskému panství. 2) Srv. listinu ze dne 13. července 1355 (výše č. 72). Narrace je částečně stejného znění jako níže č. 510. Znění disposice se zase podobá části č. 326. 326. 1456 duben 25. Jindřich, purkrabí míšeňský a pán z Plavna, potvrzuje Bochovským listinu svého otce z 25. března 1442 a dává jim právo zříditi solnici i užívati (vrchnosten- ského) pivovaru za 11/2 kopy ročního platu. Ze mlýna, postaveného na obecním pozemku, dostává polovinu úroku vrchnost a polovinu město. Wir Hainrich, burgrafe zeu Maissen und herre zeu Plawen,1) bekennen fur uns und alle unser erben und nachkumlingen und tuen kunt offenlich mit diesen unsern offen briefe und wollen, das es wissentlichen sei allen den, die diesen brief sehen, horen ader lesen, das fur uns komen sein die ersamen weisen richter, purgermaister, rat und die gencze gemaine der statt czu Puchaw, unser liebe getrawe, und haben uns gewaiset und furgebracht unsers lieben hern und vaters und unser furfaren loblicher gedechtnusse etliche briefe, domit si den begnadet sein wurden, die wir den furhöret haben, und uns gepeten in di czu vernewen und ezu pestetigen. Also haben wir angesehen ir redliche dümütige gepete und haben di alle, einen auf den andern, als die gegewen sein, mit unsern reten und mannen vörhört, alsden dieselben briefe von wort zeu worte hernoch 27

Strana 28
geschrieben sten und also lawten : Wir Hainrich der elder, burgrafe zeu Maissen etc. (Následuje listina ze dne 25. března 1442; výše č. 278). Hirauf uns di oben- gemelten unser liebe getrawe nach meer mit ganczen flaisse dumitiklichen gebeten haben, in so genedig zou sein und in die obengemelten ire briefe zcu pestetigen geruchen. Also haben wir angesehen und betracht getrawe, anneme, willige dinste, die di obengemelten von Puchaw, unser liebe getrawe, unsern lieben hern und vater und unsern furfaren löblicher gedechtnusse alczeit getan haben und hinfur in czukunftigen czeiten uns und unsern erben und nachkum- lingen tun schullen und mugen, und haben in sulche genad getan und haben in die obengeschrieben briefe vernewet und vernewen, pestetigen und confirmiren in alle obgeschriebene brief mit craft dicz briefes in aller der mass, als si for oben mit iren puncten und artikeln von worten zeu worten innenhalden und begriffen sein und klerlich ausweisen, in aller der mass, als in di unser lieber her und vater gotseliger getan hat, und wollen, das in und allen iren nachkumlingen und allen iren mitwonern ezu ewigen czeiten von uns und allen unsern erben und nachkumlingen stet, gancz, veste und unfurruckt und un- pröchenlich schul gehalden werden an arck und an alles geferde. Auch so haben wir in sunderliche genad getan und sie begnadet mit einen salczkasten, den sie pawen und gebrauchen schullen mit sulcher underschaid, das sie uns ein halbe mas salez geben schullen und der fuerman auch ein halbe mas, also das uns von itlichen wagen, den man aldo in unser statt Puchaw ablet, schul man uns ein moss salczes davon czinsen und raichen. Auch begnaden wir sie meer mit sunderlicher genad also, das sie des brewhaws genissen und ge- brauchen schullen czu iren nucz und fromen, doch mit sulcher underscheid, das sie uns davon alle jaer jerlich antwurten und raichen schullen anderhalb schock groschen landeswerung mit andern unsern czinsen, nemlichen funfund- vierczig groschen auf sand Jorgen tag und funfundvierczig groschen auf sand Gallen tag. Auch als wir czu Puchaw unter unsern untern taichtamme auf der von Puchaw gemain einen genant Kuncz Rengspurger ein mul haben vergünnet czu pawen, diselbe mul den czu ewigen czeiten ezwanczig groschen czu czinsen phlichtig sein schul, czehen groschen auf sand Jorgen tag und czehen groschen auf sand Gallen tag, derselben wir den czu iden czinse funf groschen aufheben schullen und di von Puchaw funf groschen also, das in derselb czins von der benanten mul czu ewigen czeiten gelaich halp gefallen scholl, den wir in auch fur uns und unser erben und nachkomen von genaden wegen also ezugegeben haben dorumb, das di mulstat auf ir gemain ist. Sulche genad, di wir in getan haben, wir angesehen Got und unser liebe Frawen und ire pecheglikait und grosse armut, das sie sich dester pas hinder uns neren mugen, und haben in sulche genad getan, und wir begnaden und geloben in fur uns, alle unser erben und nachkumlingen alle obgeschriebene schrift, punckte und artickel, di von worten zu worten in diesen brief geschrieben und pegriffen sten, czu halden und schul in ewiklichen gehalden werden. Des czu warer urkund und ewiger 28

Strana 29
sicherhait haben wir unser ingsiegel fur uns und unser erben und under an diesen unsern offen brief lassen hengen und haben gebeten die erbern und vesten Haincz Röder der Jung, diczeit voit czu Petschaw, Gyndersy von Swynaw, der erbern man Richter gesessen czum Pergles, Brom von Mereticz daselbest gesessen, Hessen von Koslaw daselbest gesessen, Gettersy Sumer gesessen czu Herschetycz, Jorgen Planckner gesessen in der Dangengrun, Althel Tossen gesessen czum Lyncz, Borsyboy gesessen czum Tenysch, unser liebe getrawe, das sie ire ingsiegel czu den unsern unden an diesen brief ge- hangen haben, doch in und iren erben an schaden. Der geben ist noch Cristi gepurt tawsent vierhundert und darnach in dem segsundfunfezigisten jare am nesten suntag noch sand Jorgen tag. Pergamenový originál v archivu města Bochova; k listině jest na pergamenových proužcích přivěšeno osm kulatých pečetí, vesměs — až na první červenou — z vosku černé barvy, jen pátá pečet jest v legendě poškozena. — Na rubu: C. Privilegium vom Burg- grafen zu Meissen. Geben Anno 1456. — Nro. 3tio. 1) Srv. poznámku při listině ze dne 22. března 1467 (níže č. 404). Narrace je stejná jako u č. 510 a podobná jako u č. 325. — Naproti tomu týž vydavatel v potvrzení pro Bečov z 22. března 1467 (níže č. 404) užívá znění z předchozí konfirmace bečovských práv z 19. dubna 1399 (výše č. 168). — Srv. též č. 326. 327. 1456 červenec 29. Český Krumlov. Oldřich z Rožmberka spolu se svými syny Joštem, Jindřichem a Janem po- tvrzují obyvatelům města Českého Krumlova privilegium pánů z Rožmberka ze dne 14. srpna 1347 a připojují ustanovení, že jestliže by někdo z krumlovských měštanů zemřel na obchodní cestě bez poslední vůle, dědí příbuzný, ale jen do čtvrtého kolena a na panství usedlý. Nos Ulricus de Rosenberg, Jodocus de Rosenberg, ordinis beati Johannis Jerosolimitani per Bohemiam, Poloniam, Moraviam, Austriam, Stiriam, Carinthiam etc. prior generalis, electus et confirmatus episcopus ecclesie Wratislawiensis ac prepositus sancte Pragensis ecclesie, Henricus pariter de Rosenberg, capitaneus Slesie generalis ac sex civitatum Budissin, Görlicz, Sittavie etc. advocatus, et Johannes de Rosenberg, fratres germani et filii domini Ulrici de Rosenbergl) prescripti, ad perpetuam rei memoriam. Ex innata nobis pietate fideles nostros et subditos continuis favoribus libenter prosequimur, eos tamen crebrius, quorum innotam [!] fidei constanciam sepe sepius ab experto didicimus et in dies clariori experimur sollicitudine. Hinc est, quod providi et discreti nostri fideles grateque dilecti magister civium et iurati totaque communitas nostre civitatis Crumpnaw in conspectu nostro literam quorundam privilegiorum nonnullarumque donacionum, concessionum 29

Strana 30
et libertatum olim domini Petri senioris et iunioris domini Petri atque Judoci de Rosenberg, pro-et attavorum nostrorum, deduxerunt in medium ruptam, in aliqua sui parte nimiam propter vetustatem et foraminibus distractam. Quorum peticio supplex continebat, quatenus eandem literam ipsis de liberali- tate et benignitate solita renovare, confirmare defectumque litere eiusdem rupte supplere et graciosius validare dignaremur. Cuius quidem litere tenor de verbo ad verbum per omnia sequitur et est talis: Iuxta dictum Senece etc. (Následuje listina ze dne 14. srpna 1347, výše č. 58). Nos igitur Ulricus de Ro- senberg, Jodocus, Henricus et Johannes, filii eiusdem prescripti, sollicitis di- ctorum magistri civium, iuratorum tociusque comunitatis civitatis nostre Crumpnaw precibus benignius inclinati, ipsorumque et dicte civitatis releva- mini ac uberiori incremento cupientes dietim solliciusa) intendere, cum iusta petentibus non sit denegandus assensus, literam ipsis prescriptam et omnia ac singula in eadem contenta privilegia, libertates, donaciones atque concessio- nes de certa nostra sciencia virtute presencium confirmamus, renovamus, validamus, roboramus defectusque omnes et singulos graciosius supplemus ac perpetui dicimus esse roboris, addicientes insuper gracia ex speciali eidem- que civitati nostre et incolis eiusdem concedimus et indulgemus, quod si quempiam civium seu incolarum dicte civitatis nostre Crumpnaw deinceps et inantea extra vel intra terram mercibus et aliis quibuscumque negociacioni- bus occupatum decedere contigeret intestatum, extune bona sua singula, que reliquerit, proximo consanguineo suo directe ad usque quartam lineam dun- taxat descendenti deputari eidemque tribui et sine quavis renitencia annecti debebunt. Hanc tamen concessionis graciam non nisi ad eos consanguineos extendi volumus duraturam, qui protunc in nostro dominio fuerint constituti, aliis omnibus exclusis. In quorum omnium et singulorum premissorum evidens testimonium et robur perpetuo firmius valiturum sigilla nostra maiora presenti- bus duximus appendenda. Datum Crumpnaw feria quinta post sancti Jacobi apostoli Maioris anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo sexto. Pergamenový originál v archivu města Českého Krumlova, zn. IV. A 5; k listině jsou na bíločervených hedvábných nitích přivěšeny čtyři kulaté pečeti z červeného vosku, z nichž z třetí je zachován jen zlomek. — Na rubu česká a německá poznámka o vkladu do desk, kvatern trhový růžový léta 1600, E 9, jakož i Nro. 16. — Český překlad v „Codex Rosen- bergicus“, fol. 159 v. a d.: My Oldřich z Roznberka, Jošt z Roznberka, zákona svatého Jana Jerosolimitánského v Čechách, v Polště, Moravě, Rakúsech, Stýrště, Karithun- ských horách etc. převor nade všemi, zvolený biskup i stvrzený kostela vratislavského a probošt svatého kostela Pražského, Jindřich z Roznberka, hauptman v Slezii mocný a Šestiměst Budyšína, Gorlice, Žitavy etc. súdcie, a Jan z Roznberka, bratřie vlastní a synové pana Oldřicha nadepsaného, k věčné skutečné paměti. Z přirozené nám milosti věrným našim milým nám poddaným ustavičnú milostí naší rádi jsme vždy pomocni, avšak těm hojněji, kteréžto v znamenité viery křesťanské zstálosti často a častějie duovodně jsme shledali a den ode dne jasnější pilností shledáváme. A protož, že opatrní a múdří naši věrní a vděčně milí purkmistr a konšelé i všecka obec našeho města 30

Strana 31
krumlovského před námi list některakých práv městských i některakých dání, pójčení a svobod někdy pana Petra staršého i mladšieho pana Petra a Jošta z Roznberka, praděduov a děduov našich, nám jsú pokázali, v některých miestech zedraný i zsetlelý pro velikú starost i děrami pronikající, jichžto prosba pokorná držieše, abychme týž list jim z svobodenstvie a z dobroty našie obvyklé obnoviti, podvrditi a nedostatky listu toho zkaženého vyplniti a milostivě opraviti ráčili. Kteréhožto listu výpis slovo od slova pořád se čte a jest takový: Vedle řeči mudrce Seneky etc. (Následuje listina ze dne 14. srpna 1347; výše č. 58). A protož Oldřich z Roznberka, Jošt, Jindřich a Jan, synové téhož pána svrchupsaného, k snažným prosbám svrchupsaných purkmistra, konšeluov i vší obce města našeho Krumlova dobrotivě jsúce přichýleni a jich i napřed jmenovaného města vyzdviženie a hojnějšieho rozmnoženie žádajíce den ode dne jim snažnějie pomocni býti, neb prositeluov[!] spravedlivých věcí žádajícím svolenie nemá odepříno býti, list napřed jmenovaný i všechny věci v tom listu zapsané, práva měst- ská, svobody, dopuštěnie i pojičenie, naším dobrým vědomím mocí tohoto listu po- tvrzujem, obnovujem, posilujem a mocen činíme a nedostatky všechny a všelikteraké milostivě vyplnijeme a věčné moci jej vyznáváme býti, přidávajíce také z našie zvlášt- nie milosti témuž městu našemu a obyvatelóm jeho pójičieme i přivolujeme i přivolu- jem [!], jestliže by koho z měštanuov nebo obyvateluov jmenovaného města našeho Krumlova v nynějšie i v potomnie časy v zemi nebo vně z země kupecstvím nebo jinými všelikterakými obchody zaměstnaného smrt zašla a umříti sě přichodilo beze všeho kšaftovánie, tehda zbožie a statek jeho všelikeraký, kterýž po sobě zuostavil, najbližšé- mu přieteli jeho příbuznému přiemě a rovně až do čtvrtého kolena toliko pocházejícého[!] otkázáno a tomu dáno i beze vší otpory přisúzeno bylo. Avšak chcme, aby milost strvalá tohoto pojičenie těm přáteluom příbuzným toliko příslušela, kteříž v ty časy na našem panstvie přebývati budú, jiné všeckny obstavujíce. A pro lepší svědomí těch všech svrchu psaných věcí a pevnější potvrzenie k věčnosti potřebného své pečeti větší k tomuto listu jsme přivěsili s naším dobrým vědomím. Dán v Krumlově ten čtvrtek po svatém Jakubě apoštolu Velikém anno Domini millesimo quadringentesimo quin- quagesimo sexto. a) V listině „sollicicius“. 1) O nich v. A. Sedláček, Hrady III, str. 26 a d. O potvrzení svých privilegií žádali Krumlovští již r. 1443 při té příležitosti, když jednali o rozmanitých sporných otázkách (srv. Schmidt-Picha l. c., díl II., str. 53—57, č. 199—200). Otiskli Schmidt-Picha, I. c., díl II., str. 101—102, č. 407. — Český výtah H. Gross, l. c., str. 2—3. Proti dřívějším výsadám na odúmrt je zde navíc ustanovení o měštanech, kteří by zemřeli na obchodní cestě; je to opět napodobení královských privilegií, tak časté právě v rožmberských listinách. Spolu se zněním listiny č. 582 dokazuje stoupající obchodní podnikání českokrumlovských měštanů. 328. 1456 listopad 2. Ctibor z Volfštejna seděním v Hostouni prodává městečku Hostouni za 50 kop grošů stříbrných právo volného odkazu kterékoliv osobě; není-li dětí a kšaftu, dědí nejbližší příbuzný. Kdo chce, může se vystěhovat, ale musí grunt svůj osaditi vhodným člověkem. 31

Strana 32
Ve jméno Boží amen. Všelikteraké věci a spůsobení, kteréž lidé těchto časův mezi sebou jednají a působí, aby to prodlením času v zapomenutí ne- vešlo, opatrní lidé obyčej mají svědectvím písma toho potvrditi na věčnou paměť. Protož já Ctibor z Olštejna seděním v Hostúni1), témuž chtě, vyznávám tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří nebo čtúce slyšeti budú, že s dobrým rozmyslem a s zdravou svých přátel radú a dobrovolně svolil jsem a mocí tohoto listu svoluji, aby múdří a opatrní lidé, rychtář, konšelé i všecka obec městečka Hostúně a jich dědicové i budoucí, nynější i potomní lidé moji, věčně tuto milost, svobodu a obdarování ode mne jměli, a zvláště aby nyní i potom každý soused a měštěnín, zdráv anebo nemocen jsa, obojího pokolení, mužského i ženského, své2) všecko zbožie, svrchní i spodní, málo nebo mnoho, kterakkolivěk mohlo by jmenováno býti, beze vší překážky mohl dáti, poru- čiti, oddati i odkázati, komužkolivěk bude chtíti a učiniti, jakž se vůli jeho líbiti bude, a též sirotci, buď pacholek aneb děvečka. Také přihodilo-li by se kdyžkolivěk jednomu měštěnínu anebo více z prve řečeného městečka a z Ho- stúně bez dětí a bez ostavení dědicův obojího pokolení umříti a z tohoto světa sníti bez rozkázání a bez kšaftu, tehdy zbožie jeho svrchní i spodní, kteréž by kolivěk bylo a kterakž by kolivěk jmenováno mohlo býti, buďto v městečku nebo kde jinde, to má na nejbližní a nejpříbuznější přátely spadnúti obojího, mužského i ženského pokolení, beze vší překážky. Dále také svolil jsem a svo- luji, jestliže by kterému sousedu a měštěnínu za mnou se nezdálo a nelíbilo seděti a bydleti a své lepší kde věděl jinde, jmá plnú mú vůli stěhovati se, kamž jemu libo bude, bez mé překážky, však ale aby mi mé prve osadil člověkem hodným, ješto by se mně a té obci hodil, aby mi moji poplatci i úroci nescházeli a nezhynuli. Jakož i lidé moji toho svrchupsaní všeho mají požívati beze vší mé překážky i mých budúcích, neb jsú tu svobodu ode mne vykúpili a zaplatili hotovými penězi, davše mi za to padesáte kop grošův dobrých stříbrných úplně a docela zaplacených, já svrchupsaný Ctibor z Olštejna slibuji sám za se, za dědice i za své budoucí na těch svobodách a milostech svrchupsaným lidem mým z Hostúně i jich budúcím dědicuom nynějším i potomním věčně nepřeká- žeti obyčejem nižádným. Také jestliže by mne Pán Bůh neuchoval, aneb že bych to městečko komu prodal anebo moji budúcí, tehdy kdož by kolivěk po mně držel anebo kúpil, mají je s tím právem a svobodami držeti, jakožto já sám držel jsem je, a pán, kterýž by kolivěk v ně se uvázal, jmá je při těch prá- vích ostaviti a listem svým v táž slova obnoviti a potvrditi, jakž v tomto listu psáno stojí, a na tom jim nepřekážeti obyčejem nižádným ani jeho budúcí. A toho všeho na svědomí i na potvrzení pro věčnú paměť pečeť svú vlastní s mým dobrým vědomím i povolením i s přiznáním k tomuto listu kázal jsem pečeť svú dobrovolně přivěsiti a pro širší a další svědomí prosil sem urozených pánův, pána, pana Jana z Švamberka seděním na Přímdě a pána, pana Bohu- slava z Žiberka seděním na Plané a urozeného a statečného rytíře pana Dobro- hosta z Ronšperka seděním na Týně Horšovském a urozených Jana z Volštejna 32

Strana 33
seděním na Třebli a Humprechta z Kočova seděním v Chodové Plané a múd- rých a opatrných mužů, purgmistra a konšeluov města domažlicského a purg- mistra a konšeluov města Týna Horšovského, že jsú své pečeti k mé prozbě kázali přivěsiti k tomuto listu, a to bez své škody. Jenž jest dán a psán let Božích počítajíc tisícého čtyrstého padesátého šestého ten úterý po Všech svatých. Obsaženo v potvrzení Protivy Černína z Chudenic na Hostouni ze dne 10. srpna (v pondělí den památný svatého Vavřince) 1626, uloženém v archivu města Hostouně. a) Zde napsáno omylem dvakrát „vše". 1) Hostouň se připomíná již r. 1238, kdy patřila Gumpertovi z Hostouně. V pozdějších dobách byla rozdělena v několik podílů mezi rozvětvené potomky Gumpertovy. Teprve Protivec skoupil v druhé polovině 14. stol. všechny díly, takže jeho syn Racek držel již Hostouň celou. Od r. 1423 vládl tu však již Ctibor z Voljštejna (A. Sedláček, Hrady IX., str. 109—110). 329. 1457 červen 24. Vídeň. Král Ladislav potvrzuje městu České Lípě (civitati Lippa) všechna práva i privilegia a přidává výroční trh na den svaté Markéty s osmi následujícími dny (annuum forum in festo beate Margarethe virginis, quod ipsa die incipiet et diebus octo immediate sequentibus duret). — Datum Wienne die vigesima quarta mensis Junii anno Domini millesimo quadringentesimo quinquage- simo septimo, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. decimooctavo, Bohemie vero quarto. — Ad relacionem domini Procopii de Rabenstein cancellarii Nicolaus Liscius, legum doctor. Pergamenový originál v archivu města České Lípy; k listině je přivěšena kulatá dvojstranná pečet majestátní z přirozeného vosku, která visí na bíločervených hedvábných nitích. — Na rubu: Rta. — Nro. 1. — Poznámka o vkladu do desk zemských, provedeném dne 14. února 1661. 330. 1457 červenec 20. Vídeň. Král Ladislav dovoluje horšovotýnským měšťanům, že mohou darovati ke kapli sv. Petra v Horšovském Týně „půlvosmý země“ v Pěžíně. Toto zboží při- padlo jako odúmrt českému králi, který je daroval obci Horšovského Týna. Ladislaus, Dei gratia Hungariae, Bohemiae, Dalmatiae, Croatiae etc. rex, Austriae dux et Moraviae marchio, notum facimus universis, quod civitati Thyn Horssoviensi, civibus et habitatoribus eius, fidelibus nostris dilectis, deliberate et sano nostrorum procerum et fidelium accedente consilio de certa nostra scientia authoritate regia Bohemiae plene nostrum consensum regium 33

Strana 34
impartimur ac concedimus, ut bona, videlicet septem terras cum dimidia in forma consueta devolutionum in villa Picziniae,1) vulgari Boemico vocata pulosmý země, ad nos ut regem Boemiae devoluta et a nobis eidem civitati donata, ipsa civitas donare possit capellae sancti Petri, sitae in civitate prae- dicta, quae bona postquam ad nos vere devoluta et ipsius civitatis esse consti- terint fuerintque ipsi capellae ab dicta civitate donata, exnunc prout extunc ipsam annectimus, unimus et incorporamus saepedictae capellae et volumus eam libertates et iura aliorum similium bonorum ecclesiasticorum in istis sine im- pedimento habere committimusque ac mandamus urzedniconibus caeterisque officialibus tabularum terrae regni nostri Bohemiae necnon prothonotariis et notariis earundem, qui sunt vel in posterum erunt, fidelibus nostris dilectis, quatenus suprascripta bona, cum dictae civitati fuissent et ab ipsa dictae capellae donata fore cognoverint, eidem capellae, quando super hoc requisiti fuerint, in suprascriptis tabulis signent, notent atque ascribant. Praesentium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio literarum. Datum Viennae die vicesima Julii anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo septi- mo, regnorum nostrorum anno Hungariae etc. decimo octavo, Bohemiae vero quarto. Známo pouze z potvrzení horšovotýnských privilegií ze dne 17. října 1597 (v archivu města Horšovský Týn), kde jest i český překlad: Ladislav, z Boží milosti uherský, český, dalmatský a charvatský etc. král, kníže rakouské a markrabě moravské, vy- znáváme přede všemi, že městu Tejnu Horšovskému, měšťanům a obyvatelům v něm, věrným našim milým, s dobrým rozmyslem a s radou pánův, věrných našich milých, s jistým naším vědomím z moci naší královské v Čechách povolení naše královské dáváme a k tomu povolujeme, aby dědicství, totiž půlosmý země na nás odoumrtí podle obyčeje ve vsi Piczině přišlé, kteréž sme my témuž městu dali, dotčené město zase dáti a postoupiti mohlo k kaple svatého Petra, postoupené nyní i na časy budoucí a věčné k též kaple připojujem a vtělujem, tomu chtíce, aby to dědicství v též svobodě a v tom právu bylo a zůstávalo jako jiný duchovní statek bez všelijaké překážky. Pročež příkazujem a poroučíme správcům a ouředníkům desk zemských království našeho Českého, tolikéž písařům větším i menším při týchž dckách, kteříž nyní jsou aneb budoucně budou, věrným našim milým, aby nadepsané dědicství, kteréž k městu tomu náleželo a již k kaple svatého Petra oddáno jest, když by za to žádáni byli, do desk zemských vložili a vepsali. Tomu na svědomí pečeť naši královskou k tomuto listu našemu přivěsiti jsme rozkázati ráčili. Jehož datum v Vídni dvatcátého dne července léta tisícího čtyřstého padesátého sedmého, království našich uherského osmnáctého a českého čtvrtého. 1) Pěžín, poplužní dvůr u Lazce, části Horšovského Týna (Fr. Palacký. Popis krá- lovství Českého, str. 381). 331. 1457 listopad 21. Klášter Žďár. Beneš opat, Pavel místopřevor a konvent cisterciáckého kláštera ve Ždáře prodávají panu Mikulášovi z Buchova dědičné rychtářství ve Vojnově Městci 34

Strana 35
za 50 kop českých grošů. K rychtě patří tvrz, dvůr, dvořiště, sad, tři svobodné lány a jiné dědiny i louky, rybníky, dále pekaři, řezníci, kováři, pivovar, lázeň a třetí díl z lesů a vin; jen úrok z Radostína se odvádí kostelu ve Vojnově Městci. Páni z Buchova mohou dosaditi za rychtáře, koho se jim bude zdáti, klášter si však ponechává předkupní právo. K rychtě patří vesnice Lhota a Škrdlovice. Vej jméno Božie amen. My kněz Beneš opat, kněz Pavel, kterýž jest na převorově miestě, i veškeren konvent kláštera Studnice Matky Božie ve Ždáře zákona cistercienského zpravovánie arcibiskupstvie pražského1) tiemto listem známo činíme všem vóbec nynějším i budúcím, že znamenavše užitek našeho kláštera, s povolením našeho najvyššieho stiftéře a nadavce, urozeného pána, pana Jiříka z Kunstatu a z Poděbrad, zprávce a hofmistra královstvie Českého,2) s jeho dobrým rozmyslem a zdravú radú a s naší všech dobrú vólí prodali sme a mocí tohoto listu prodáváme rychtářstvie naše v městečku na- šem, řečeném Mynychperce,3) se vším příslušenstvím v tomto listu dole psaným urozenému pánu a statečnému rytieři, panu Mikulášovi z Buchova a jeho erbóm i jeho budúcím za padesáte kop grošóv českého rázu, kteréžto jest nám hotovými zaplatil, se vším příslušenstvím, s dřieve jmenovanú rychtú i také s tvrzí, s dvorem, s dvořištěm, s sadem, se třmi lány svobodnými tudiež, s dě- dinami ornými i neornými, s lukami v těch meziech a hraniciech, jakož od staradávna k té tvrzi příslušalo jest, i se všemi rybníky k té tvrzi svrchupsané příslušejícími. Také ten rybník, kterýž nad Lhotú4leží, k svrchupsané tvrzi má mieti. I to vše, což psáno jest, ku pravému dědictví prodali sme se vším plným panstvím a právem, tu sobě nic nepozuostavujíc ani svým potomním. A k tomu také prodali sme v témž městečku pekaře, řezníky, kováře, pivovar se všemi požitky, lázni se všemi požitky a užitky od staradávna k té tvrzi pří- slušejícími a třetí peniez prodajných lesóv, což k Městci Vojninua) příslušie, a třetí peniez ze všech vinb) i s jinými právy, což na rychtáře slušie, jako stav- né, jemné, příjemné, zdavné, zájemné, a lúku, řečenú Hodkóv Duol, dvé kur úročních na tom mlýně, jenž slove Ovsuov. Také prodali sme lúku, řečenú Dlúhá. Také všecky potoky k ní z dávna příslušejícé přidáváme k té tvrzi i ten potok, jenž slove Karel. Také úrok z Radostína5) má vybierán býti a dá- ván k kostelu tu v Městci Vojnovua) a jinam nic. A jiní všichni požitkové a užitkové i panstvie mají dáváni býti svrchupsanému panu Mikulášovi i jeho erbóm. A ten rychtář v tom městečku má úroky sebrati a nám je vydávati, když by na nás zase přišlo a nám s tiem věrně a právě učiniti. Také svrchupsa- ný pan Mikuláš z Buchova a jeho erbové i jeho budúcí potomkové mohú a mají rychtáře posaditi, kohož sě jim zdáti a líbiti bude. Také ze vsí Lhotu“) a Škrlo- vic7) rychtářové mají slušeti pod rychtáře minychperského, nebo ty vsi k My- nychperku příslušejí. A jestliže by svrchupsaný pan Mikuláš z Buchova aneboli jeho erbové nebo jeho budúcí chtěli kdy svrchupsanú rychtu i s tvrzí prodati, mají nás a naše budúcie najprvé na to pobiediti, a jestliže bychom my nechtěli 35

Strana 36
kúpiti, tehda svrchujmenovaní mohú a mají s plnú mocí tu rychtu i s tvrzí prodávati, zastaviti, směniti, komuž by chtěli, a učiniti jako s svým vlastním dědictvím. A ktož by tento list měl s svrchupsaného pana Mikuláše z Buchova a s jeho erbóv aneboli s jeho budúcích dobrú vólí, ten mieti bude a má též právo a túž plnú moc jako již jmenovaný k tomu, což svrchu psáno stojí. A toho na svědomie a pro lepší jistotu a potvrzenie my svrchupsaní kněz Beneš opat, kněz Pavel na převorově miestě i všechen konvent své sme vlastnie pečeti přivěsili k tomuto listu s naší dobrú vólí a vědomím a s naším dobrým rozmy- slem. Jenž jest dán a psán na klášteře žďárském v pondělí po svaté Alžbětě léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého padesátého sedmého. Pergamenový originál v Státním archivu v Brně, odd. Listiny zrušených klášterů, Zdár, č. i. 104; k listině jsou na pergamenových proužcích přivěšeny dvě pečeti ze zeleného vosku, z nichž první, opatská, je špičatě-oválná, druhá, konventu, kulatá. — Na rubu: Monasterium vendit iudicium in oppido Minnichberg. — 1457. Venditur richta in Minichsberg opppido. — A. 1457 die Lunae post festum s. Elizabethae. — No. 202. (škrtnuto). — Lit. A Nro. 104. C descriptum. — Saar. — N. 161. a) Slovo „Vojninu“ připsáno později. — b) Slovo „vin“ nadepsáno nad řádek současně s ostatním textem. 1) Klášter založen již na moravské půdě, a to Bočkem z Perneku r. 1252 (L. Hosák, Historický místopis země Moravskoslezské, str. 77). 2) Za husitských válek byl klášter zničen a teprve Jiřím z Poděbrad obnoven (tamže str. 78). 3) Vojnův Městec, o. Chotěboř. — Založen již před r. 1293, neboť toho roku je zdejší rychtě přikázána pravomoc nad klášterními vesnicemi, které leží v Čechách; srv. listinu krále Václava II. ze dne 18. června 1293 (J. Emler, Regesta II., str. 694, č. 1617), kde se výslovně podotýká a ustanovuje, ut homines illarum possessionum ipsorum, que spectant in Boemiam, aput ipsum monasterium site, in Munchperch et non alias pro causis quibuslibet iudicentur. — Srv. J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1200. 4) Zaniklá vesnice, která ležela u Radostína (J. G. Sommer, Das Königreich Böhmen. Band XI. Časlauer Kreis. Prag 1843. Str. 176.) 5) Radostín, o. Chotěboř. 6) V. pozn. 4. 7) Škrdlovice, o. Ždár. Otištěno v Archivu Českém, díl IX., str. 384—385. — Srv. též J. Šebánek, Archivy zrušených klášterů I., str. 305, č. 1438. 332. s. d. (před 1458).1) Král Ladislav povyšuje Ledeč na město. Známo jen z listu Ferdinanda I. ze dne 28. února 1562, v němž se potvrzuje, že „jsou let předešlých Ledečští majestát aneboližto privilegium od krále La- dislava sobě daný měli, v kderémž za město Ledeč je vyzdvihovati ráčí, než týž list že jest k ztrátě přišel, jakýmž pak koliv spůsobem, toho že se až podnes 36

Strana 37
věděti nemůž“. (Pergamenový originál v archivu města Ledče nad Sázavou. — Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1201—1202, klade povýšení Ledče na město před rok 1458. 333. 1458 květen 27. Praha. Král Jiří uděluje na žádost náchodských měšťanů (magistri civium, con- sulatus et totius communitatis civitatis nostrae Nachod)1) tamnímu městu výroční trh na den svatého Martina s osmi dny následujícími (aannuas nundinas sive forum in festo sancti Martini et octo diebus, qui ipsum festum inmediate secuntur). — Datum Pragae die vigesima septima Maii anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo octavo, regni nostri anno primo. — Ad rela- tionem domini Procopii de Rabenstein cancellarii Nicolaus Liscius, legum doctor. Zapsáno ve vidimátu města Náchoda ze dne 16. července 1663, uloženém v městském archivu v Náchodě. 1) Po r. 1432 mizí zprávy o Náchodě, až teprve k r. 1437 se dovídáme, že dne 29. září toho roku dobyl Náchoda Jan Kolda ze Žampachu a držel jej až do r. 1453, kdy vymohl Jiří z Poděbrad na králi Ladislavovi listinu, podle níž si mohl dát náchodské panství zapsati do zemských desek (A. Sedláček, Hrady V., str. 12—13). 334. 1458 prosinec 10. Praha. Král Jiří potvrzuje obyvatelům Krásné Hory jejich privilegia. Georgius, Dei gracia Bohemie rex, Moravie marchio, Lucemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio, notum facimus universis, quod pro parte fide- lium nostrorum dilectorum incolarum in Schonberg, alias in Krásná Hora, fuit maiestati nostre humiliter suplicatum, quatenus quoddam privilegium libertatum et graciarum regis Johannis, predecessoris nostri,1) quod divi antecessores nostri Karolus2) et Sigismundus3) imperatores confirmaverunt, que quidem privilegium et confirmaciones ob sui vetustatem et temporum maliciam pene consumpta, quedam autem vix sigillis adherentibus, alia autem iam abruptis, maiestati nostre presentata fuere.1) Cuius privilegii et confirma- cionis tenor sequitur in his verbis: Karolus, Dei gracia Romanorum rex etc. (Následuje listina ze dne I1. ledna 1351; výše č. 66.) Nos iustis huius supplica- cionibus inclinati, cum vetera innovare quoddam sit opus divine perpetuitatis, animo deliberato, non per errorem aut improvide, sed deliberate, sano procerum 37

Strana 38
et fidelium nostrorum accedente consilio, de certa nostra sciencia omnes libertates, donaciones, confirmaciones et privilegia supradicta cum omnibus suis sentenciis, punctis, clausulis et articulis, prout in eis est de verbo ad verbum expressum, approbamus, innovamus et ratificamus et auctoritate nostra regia presentibus confirmamus, volentes ea perpetuum, plenum, firmum et inviolabile nunc et perpetuis temporibus robur obtinere. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum Prage die decima mensis De- cembris anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo octavo, regni nostri anno primo. Ad mandatum domini regis domino Procopio de Rabenstein cancellario referente. Pergamenový originál v archivu města Krásné Hory; na růžových hedvábných nitích visí kulatá znaková pečet z červeného vosku, téměř nepoškozená; pečetní míska je z polo- viny zničena. — Na rubu: Rta. Johannes (de Brunna). — C. — Litt. A. 2) 1) Scházi „ confirmare dignaremur. 1) Ze dne 18. března 1341 (výše č. 46). Ze dne II. ledna 1351 (výše č. 66). 3) Potvrzení Zikmundovo jest ztraceno. 335. 1458 prosinec 31. Praha. Král Jiří uděluje na žádost opata a konventu cisterciáckého kláštera Panny Marie v Oseku jejich městečku Hrobu (opido eorundem, dicto Hroba) týdenní trh každou středu (forum septimanale omni quarta feria). — Datum Prage die ultima mensis Decembris anno Domini millesimo quadringentesimo quinqua- gesimo octavo, regni vero nostri anno primo. — Ad relacionem domini Pro- copii de Rabenstein cancellarii. Pergamenový originál, silně poškozený, v archivu města Hrobu;1) přivěšená pečet schází. — Na rubu: Rta Johannes de Brunna a poznámka o vkladu do desk zemských, provedeném dne 28. dubna 1489. — Papírový opis v SUA v Praze, odd. SM P 106 H 47; je to transumpt, vydaný dne 7. května 1575 městem Mostem. a) V transumptu „Grab". 1) Hrob, o. Duchcov. — Původně patřil tepelskému klášteru, který jej dne 6. května 1282 prodal klášteru v Oseku (J. Emler, Regesta II., č. 1275, str. 548). Listinu otiskl A. Müller, Quellen- und Urkundenbuch des Bezirkes Teplitz-Schönau bis zum Jahre 1500 (v Praze 1929), str. 340—341, č. 815. 336. 1459 leden 27. Bohuslav (VII.) ze Švamberka potvrzuje Boru u Tachova privilegium Hynka Krušiny ze Švamberka i jiných svých předků. Listina je ztracena, zachovala se o ní toliko zmínka v potvrzení borských privilegií, vydaném 25. dubna 1601 Janem Bartolomějem ze Švamberka a uloženém v městském 38

Strana 39
archivu v Boru u Tachova. Zmínka zní: Zum sechsten confirmiret und bestettiget herr Bohuslav von Schwanberk1) seines herrn vettern[!], herrn Hincken Krussina von Schwanberk2) und seiner vorfordern gegebene begnadungen under dato vierdtzehen- hundert funfzig und neundten dinstag nach sanct Petri stulfeier. 1) Syn Hynka Krušiny ze Švamberka (A. Sedláček, Hrady XIII., str. 109. — G. Schmidt l. c., str. 12). 2) Listina bratří Bohuslava (VI.) a Hynka Krušiny ze Švamberka ze dne 18. prosince 1414 (výše č. 207). 337. 1459 únor 9. Bratří Jan a Racek z Kočova potvrzují nadání, učiněná k horažďovickému špitálu1) rodinou Mečířů, jakož i bratřími Petrem Sádlem, Benešem, Otíkem a Jindřichem z Kladrubec. Zároveň se potvrzují ujednání s purkmistrem, rychtá- řem a konšely o správu a dohled nad špitálem; ti dozírají na řádný chod ústavu a ručí za jeho plnění jakož i za škody, které by vznikly. Pergamenový originál v archivu města Horažďovic, zn. A VII. 4; k listině jest na pergamenových proužcích přivěšeno šest kulatých pečetí, tj. vedle pečetí vydavatelů ještě větší pečeť města Horaždovic, a dále pečeti Děpolta z Ryzmberka, Jana Lhoty staršího z Dlouhé Vsi, Mikuláše z Brloha a ze Lhoty a Měška z Obytec, jehož pečet je ztracena. (Fotografický snímek v Historickém ústavě ČSAV v Praze.) 1) O horaždovickém špitálu a nadáních k němu učiněných jednají tyto listiny: I. 1335 březen 4. Jan převor a konvent strakonický, Konrád farář a ostatní z horažďovického kláštera dosvědčují, že Dětřich, řečený Mečíř (Gladiator), měštan horaždovický, postavil kostel sv. Michala před městem a učinil k němu zbožné nadání, jež v pozdějších letech zvět- šil, zvláště darováním lázně. — Opis v „Liber memorabilium ab anno 1454“ (v archivu města Horaždovic, fol. 211 v.). Založení kostela se stalo r. 1330 (J. Emler, Regesta III., č. 1608; K. Němec l. c., str. 66 a d.). Listinu zde uvedenou ve stručném výtahu otiskl J. Emler, Regesta IV., č. 135, str. 52—53. — 2. 1435 květen 21. Všeslav z Jindřichovic, bydlící v Horaždovicích, kupuje pro městské chudé domek blíže hradeb za půl osmé kopy grošů. Poručníky činí purkmistra, rychtáře a konšely města Horaždovic, kteří osvobozují domek i jeho správce ode všech platů a služeb a dovolují rozšířiti domek, ale beze škody městské hradbě. Pergamenový originál v archivu města Horaždovic, zn. A VII. I. — 3. 1442 květen 19. Mikuláš z Brloha prodává tři kopy grošů ročního platu ze svých kmetcích dvorů ve Svatém Poli obci města Horaždovic ku potřebě chudých v domku, koupeném od Všeslava z Jindřichovic. Pergamenový originál v archivu města Horaždovic, zn. A VII. 3.—4. 1442 květen 19. Petr z Brloha prodává tři kopy grošů ročního platu ze svých kmetcích dvorů ve Svatém Poli obci města Horaždovic ku potřebě chudých v domku, který koupil Všeslav z Jindřichovic. Pergamenový originál v archivu města Horažďovic, zn. A VII. 2. — 5. 1448 leden 4. Alžběta, vdova po Václavovi, hospodáři špitálu sv. Michala v ho- raždovickém předměstí, činí zbožné nadání k tomuto špitálu a odkazuje mu svůj dvůr. Pergamenový originál v archivu Národního musea v Praze. — 6. 1461 listopad 11. Purk- mistr, rychtář a konšelé města Horaždovic potvrzují, že bratří Petr Sádlo, Beneš, Otík a Jindřich z Kladrubec věnovali 200 kop grošů na zakoupení věčného platu pro 12 chudých v městském špitálu a slibují zachovávati i spravovati toto nadání tak, jak si přáli bratři z Kladrubec. Pergamenový originál v archivu města Horažďovic, zn. A VII. 5. — Také 39

Strana 40
při prodeji mlýna, řečeného „Na vlnách“, vymiňuje prodávající Mikuláš Mečíř (Gladiátor) některé platy a dávky špitálu (archiv města Horažďovic, zn. A III. e l. — Viz níže č. 372, pozn. 5). Vedle špitálu se těšil značné přízni také farní kostel sv. Petra a Pavla, jak ukazují tato nadání: 1. 1454 únor 28. Vácha, řečený Bruk, horaždovický měštan, činí poslední pořízení, v němž odkazuje kostelu sv. Petra a Pavla 20 kop grošů a dalších deset kop grošů na mši v kapli P. Marie. Pergamenový originál v archivu města Horaždovic, zn. A XII—. A 2 — 2. 1455 únor 16. Horaždovický měštan Petr Tříska činí poslední pořízení, v němž pamatuje na kostel sv. Petra a Pavla ornáty, kalichy a jiným kostelním zařízením, jakož i několika fundačními mšemi. Pergamenový originál v archivu města Horažďovic, zn. A XII. A a. 4. — 3. 1455 květen 15. Václav, řečený Kudelka, měštan horažďovický, odka- zuje ze své louky „V ohradě“ 22 grošů stálého platu o každých Suchých dnech k farnímu kostelu v Horaždovicích na zádušní mši, vigilie, laudes a zvonění. Purkmistra, rychtáře a konšely města Horaždovic prosí, aby dbali na vykonávání těchto služeb. Toho dne, kdy se bude čísti zádušní mše, pohostí odkazatelovi dědicové šest chudých. Zapsáno v „Liber me- morabilium ab anno 1454“ městského archivu v Horaždovicích, fol. 183—183v. — Duchovní správu ve městě vedli křížovníci řádu sv. Jana již od r. 1251 (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1028—1029), ale listinou ze dne 15. června 1467 odňal jim král Jiří podací ke kos- telu v Horaždovicích, jež zastavil spolu se zbožím horaždovickým, zvláště vesnicemi Babínem a Veřechovem, za 700 kop Rackovi z Kočova. Král tak učinil pro „tu neslušnost, kteráž se nám od Jošta, biskupa vratislavského, (byl zároveň i velikým mistrem strakonickým) i jeho kněžstva děje, že nedbajíce na svú povinnost, kterúž nám jakožto králi českému, pánu svému, povinni byli, nám se zprotivili, nás a naše věrné poddané, což najviece mohli, hubiece“. (Pergamenový originál v archivu města Horažďovic.) 338. 1459 červen 2. Praha. Bratří Boček a Viktorin z Kunštátu a z Poděbrad propouštějí obyvatelům města Náchoda, jakož i Starého Náchoda, Bělovsi a dvou dvorů v Rudném třetí díl odúmrti po osobách, které by zemřely bez dětí; tento díl se až do té doby musel odváděti vrchnosti. Dále dostávají měštané polovinu cla na mostě v době výročního trhu svatomartinského a právo vybírati jeden peníz cla z každého vozu na tom místě. Konečně se jim potvrzují všechna práva, která obdrželi již dříve. My Boček a Viktorin bratřie z Kunstatu, páni poděbradští a náchodští,1) známo činíme tiemto listem přede všemi lidmi, že přistúpivše před nás měštěné města našeho Náchoda, lidé naši, prosili sú nás pokorně, abychom z milosti našie pro polepšenie jich obdarovali je tú třetinú, kteráž na nás jakožto na pány náchodské podle jich práva od nich připadala a nám příslušala, takovým obyčejem, že ti měštěné i ti, kteříž s tím městem trpie a šosují, to jest Starý Náchod,2) Bylejovec véska3) a v Rudném4) dva dvorcie, ti, kteříž by dětí ne- měli, mohli sú dva diely statku svého dávati a porúčeti, komuž by se jim líbilo na témž sboží, a třetí diel že jest připadal na pány jich.5) My častými prosbami jsúce od nich napomínáni a vieru jich, kterúž k nám jakožto k svým pánóm mají, shledavše i chtiece dobrotivost naši, kterúž k nim jakožto ku poddaným 40

Strana 41
našim máme, jim okázati, tuto milost sme jim dali a tiemto listem dáváme, aby ten třetí diel, kterýž na nás jakožto na pány jich připadal aneb v potom- ních časiech připadati měl, při nich zuostal a od nich viece budúcie časy brán nebyl, než aby tak mocni byli s tiem třetím dielem učiniti a jej obrátiti, kamž se jim najlépe zdáti bude jakožto s jinýma dvěma dieloma, však aby s toho sbožie dáván a nošen nebyl. Také k jich pilné prosbě a vždy hlediece polepšenie řečeného města Náchoda a obyvateluov jeho, s dobrým rozmyslem túto milostí jsme je obdařili a daříme, aby v jarmark, kterýž o svatém Martině mievají,6) dokudž ten jarmark trvati bude, to jest za osm dní pořád sběhlých, polovici cla, kteréž v tom městě na mostě bylo7) by, sobě k obecným požitkuom aby brali a obracovali. A jiné časy sme jim dopustili, aby z dielu našeho cla spra- vedlivého, kteréž tu béřem od každého vozu,8) jeden peniez cla sobě brali na témž mostu. A při těch v tomto listu psaných obdarováních našich, jimiž to město Náchod a obyvatele jeho nynějšie i budúcie obdařili sme, máme a chcem my jakožto páni náchodští řečené lidi naše v těch milostech od nás jim daných zachovati a jimi jim věčně nehýbati, k témuž i budúcie naše, pány náchodské, zavazujíce. Také již řečení lidé naši náchodští prosili sú nás, abychom jim práv jejich od předkuov našich jim daných potvrdili a je při nich zachovali,?) takové také žádosti jejich, jakož slušné jest, nechtiece oslyšeti, těch práv, v kterýchž jest jě slušně zachovati, tiemto listem jim potvrzujem a je při nich milostivě zuostavujem. Těch věcí na svědomie pečeti naše kázali sme při- věsiti k tomuto listu. Dán v Praze v sobotu den svatého Marcelle léta od na- rozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého padesátého a devátého. Pergamenový originál, vlhkem poněkud poškozený, v archivu Národního musea v Praze; dvě přivěšené pečeti jsou ztraceny. 1) Synové Jiřího z Poděbrad, krále českého (A. Sedláček, Hrady V., str. 14). 2) Srv. pozn. 2 při listině ze dne 1. června 1392 (výše č. 142). 3) Běloves, o. Náchod. 4) Srv. pozn. 5 při listině ze dne 1. června 1392 (výše č. 142). 5) V. právě jmenovanou listinu. 6) Podle privilegia krále Jiřího ze dne 27. května 1458 (výše č. 333). 7) Byl to most přes Metuji v Bělovsi. Právo vybírati clo na něm obdrželi Náchodští od pánů Trčky a Holého i Koldy (J. V. Hraše, Dějiny Náchoda I., str. 106, 285). 8) V. předchozí poznámku. *) Listiny ze dne 1. června 1392 (výše č. 142), 22. prosince 1425 (výše č. 242) a 27. května 1458 (výše č. 333). Otiskl J. V. Hraše l. c., str. 148—149. 339. 1459 září 27. Český Krumlov. Bratří Jan a Jošt z Rožmberka potvrzují smír mezi purkmistrem, radou a vší obcí města Českého Krumlova a Latránskými o losunky a pokrčemné, jež nemusí platiti s Krumlovskými. S městem však přispívají společně na farní kostel, na 41

Strana 42
mosty, na obecního pastuchu a na obecního posla. Určuje se právní poměr města Českého Krumlova a Latránských i poplatky z polností a dvorů, o něž byl spor. My Jan z Rozmberka, hauptman v Slezii etc., a my Jošt, z Božie milosti biskup vratislavský etc., bratřie vlastní z Rozmberka,1) vyznáváme za se i za své erby a budúcie tiemto listem obecně před každým, ktož jej uzřie aneb čtúce slyšeti budú, jakož mezi našimi věrnými milými, purgermistrem a radú i všie obcí města našeho Krumlova Českého nad Vltavú s jedné a Latránskými s strany druhé byly ruoznice a vstrkové o kusy dolepsané: Najprv jakož Lat- ránští městu a měšťanóm našim svrchupsaným od starodávna povinni byli lozunky a pokrčemné dávati2) na každý rok a ot to povolením naším mezi sebú smlúvu řádnú učinili, vidúce v tom obú stranú dobré a užitečné, zvláště proto, že Latrán již skrze předky naše a nás zdí ohrazen jest a že již Latránští sami se zdmi a brány opravovati a hlásnými i podbrannými opatrovati mají, i propustili jsú již psaní měšťané z těch lozunkuov a pokrčemného Latránské věčně. Než toto na nich s povolením naším sobě pozuostavili a oni Latránští jim svolili i na tom zuostali, že Latránští s měšťany nadepsanými trpěti mají, což se dotkne těchto čtyř kusuov, totiž kostela, fary, mostuov, pastýře a posla městcského obecnieho, takovúto mierú, aby lozunk sebrali s sebe obapolně z měšťan vedle obyčeje svého a z Latránských vedle běhu starodavnieho ze všech, ktož již tu sedie aneb potom by tu přibyli tak, jakož sme prve registra jejich ohledali, kterak sú lozunk od starodávna s nich brali. A kdyžkoli lozunky na se by položili a na takové potřeby obrátili, aby z toho počet učinili před uředníky našimi k tomu usazenými. Zuostalo-li by pak co, to aby zachováno bylo a obráceno k takovým potřebám a jinam nic. A tak Latránští s měšťany mají býti v dobré vuoli a práva městcského užívati jako jiní téhož města oby- vatelé, avšak nesahajíc jim v užitky jich, kteréž oni měšťané sami sobě a městu od starodávna mají. Také jakož ruoznice mezi nimi byla o dědiny za rybníkem, kteréž nynie držie Johannes Rytschawer, Benešek švec a Hanuš Černý trubač, s kterýchžto lozunk k městu příslušel, ot to sú se smluvili i na tom zuostali, abychom my lozunk z těch dědin v naši moc přijali a ten, kamž se nám naj- hodnějie zdáti bude, obrátili. A tak my Jan a Jošt svrchupsaní takovú jich obapolní svornost a smlúvu řádnú oběma stranama užitečnú vidúce, učinili sme měšťanóm našim nahořepsaným milost zvláštní za to, že jsú dobrovolně Latránské z lozunkóv a pokrčemného a také nám ty lozunky z dědin nade- psaných propustili, i spustili sme jim měšťanóm našim nahořepsaným a tiemto listem spušťujem platu našeho dědičného puol sedma funta na každý rok z těch šestnádcti funtuov, kteréž nám do komory našie ročně povinni sú byli dávati, jakož v listu práv a svobod jejich, kterýž od předkuov našich i od nás mají, šíře se vypisuje, takže již v budúcích časiech nám a budúcím našim šest funtuov a k záduší puol čtvrta funtu, jakož také v témž jejich zápisu dotčeno stojí, povinni budú dávati na každý rok věčně. Také jakož my držíme dva 42

Strana 43
dvory v Dobrkoviczích3) s této strany potoka a nivu s lúkú od Pribikové a dědinu Luzkovu nad hradem, také dvě lúce nad rybníkem, někdy Bartovy rychtářovy, a dvuor Květkuov, ješto někdy byl Piedikuov, s kterýchžto lozunk městu příslušel a již skrze naše toho drženie jim scházie,4) proti tomu a za to sme jim měšťanóm našim svrchupsaným tuto milost učinili, jakož oni k městu držie dvuor Lalkuov, Lochenperg a nivu Jahlovskú, s kterýchžto úrok nám do komory našie přislušel, ty úroky jim měšťanóm našim svrchupsaným propustili sme a tiemto listem propúštieme věčně i všecko právo naše na tom. A těch všech kusuov v tomto listu psaných, jejich smluv a zuostanie, k tomu i našeho jim svolenie a dánie, jakož se pak svrchu vypisuje, strany obě svrchujmeno- vané prosily nás za potvrzenie. A my, znamenajíce jich prosbu hodnú i slušnú a v tom vidúce jich obapolnie dobré i užitečné, i potvrdili sme jim toho a tiemto listem potvrzujem, bez úrazu však a pohoršenie měšťanóm práv a svobod jejich, od předkuov našich i od nás jim daných a potvrzených, ve všech pun- tiech a artikulech jim zapsaných, kromě však jedné těchto kusuov zejména svrchupoložených, kteřížto v své stálosti a mocnosti bez porušenie věčně zuo- stati mají tak, jakož se svrchu vypisuje. A toho na pevnost a plnú jistotu pečeti naše s jistým našim vědomím a dobrú vólí přivěsiti sme kázali k tomuto listu. A my purgermistr a rada i všecka obec města svrchupsaného také pečeť naši městcskú vedle pánóv našich milostivých svrchujmenovaných přivěsiti sme kázali k témužto listu, slibujíce to všecko, což se svrchu píše, zdržeti a zachovati bez přerušenie všelikého. Jenž jest dán a psán na Krumlově léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého padesátého devátého na čtvrtek před svatým Václavem. Pergamenový originál v archivu města Českého Krumlova, zn. III. DI a; na perga- menových proužcích visí tři kulaté, dobře zachované pečeti, z nichž první dvě jsou z červeného, třetí z černého vosku. — Na rubu: No. 6. Privilegium pana Jana z Rožmberka Latránským strany losunkův. 1) O nich výše pozn. I při listině z 29. července 1456 (výše č. 327). 2) O losunky se jednalo ještě r. 1463, kdy prostředníkem mezi stranami byl pan Jan Rus z Čemin. (Schmidt-Picha I. c., díl II., str. 137, č. 580 a 581). 3) Dobrkovice, osada, obec Kladné, o. Český Krumlov. 4) Již r. 1386 byly spory o velikost a platy z polností u Českého Krumlova (Schmidt- Picha t. c., str. 88—89, č. 310 a 311). Otiskli Schmidt-Picha I. c., díl II., str. 115—116, č. 484. 340. 1459 říjen 31. Praha. Král Jiří povyšuje na žádost Jana z Kolovrat a z Bezdružic jeho vesnici Bezdružice na městečko, uděluje týdenní trh každé úterý a právo pranýře i šibenice. Georgius, Dei gracia Bohemie rex, Moravie marchio, Lucem[burgensis et Silesie dux ac Lusacie marchio, notum facimus tenore pre sencium universis, 43

Strana 44
quod accedens presenciam maiestatis nostre nobi[lis Johannes de Kolowrat et de Bezdruzicz,1) consiliarius noster fidelis] dilectus, nobis cum instancia suppli- cavit, quatenus ex solita nostra benignitate regia [villam suam Bezdruzicz2) in opidum] erigere cum assignacione fori sefptimanalis, cippi et patibuli digna- remur. Nos dictum Johannem animadvertenJtes fidelia nobis se[mpler ex- hibuisse [obsequia in dijes quoque parato [nobis animo pro velle nostro assist[ere debere, supplicacioni eius benignjum prebent[es] ass ensum], non [per] errorem aut improvide, sed animo deliberato, sano procerum et fidelium nostrorum accedente consilio, de certa nostra sciencia [auctoritate] regia pre- fato opido Bezdruzicz damus et concedimus omnia iura et privilegia, qufibus alia opida] vicina in regno nostro utuntur ac gaudent quomodolibet de con- suetudine vel de iure, cum omnibus obvencionibus et usibus, opido [congruen- tibus]. Forum eciam septimanale volumus singulis terciis feriis inibi teneri, usum quoque et execucionem iusticie, cippum seu truncum et pa tibulum iux]ta iura et consuetudinem aliorum opidorum. Mandamus igitur omnibus officialibus regni Bohemie, ne prefatos opidanos, per nos, sicut premittitur, hac nostra gracia speciali preventos, impediant aut molestent, sicut nostram indignacionem gravissimam volunt striccius evitare. Pressencium sub nostri regalis sigilli appensione testimo[njio litterarum. Datum Prage die ultima mensis Octobris anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo nono, regni n[ostri a nno secundo. Ad relacionem domini Procopii de Rabenstein cancellarii Hilarius, decan[us Omnium] sanctorum Pragensis. Pergamenový originál, vlhkem velmi silně poškozený, s vypadlými kusy, zvláště v horní polovině, v archivu města Bezdružic; na žlutočervených hedvábných nitích je přivěšena kulatá znaková pečeť z vosku přirozené barvy, při okraji poněkud poškozená. — Na rubu: R. Johannes de Brunna. — Das älteste Original von König Georg von Po- diebrad im II. Jahre seiner Regierung, in [dem] der auf Ansuchen seines köfniglichen] Rats Joan. de Kolowrat, Herrn auf Weseritz, das Dorf Bezdruzi[tz], d. i. Weseritz, zu einem Stadtl erhebt etc. — Sub No. I. Abteilung 14. 1) Syn Purkarta z Kolovrat, jehož stejnojmenný otec koupil Bezdružice kolem r. 1390 (A. Sedláček, Hrady XIII., str. 55). 2) Bezdružice, o. Stříbro. 341. 1459 prosinec 26. Praha. Král Jiří potvrzuje obyvatelům města Sokolova (Falknova) privilegia. Wir Jorge, von Gotes gnaden konig zu Behemen und maregrave zu Mer- hern, der Slesien und Luczelmburg herezoge und marggraf zeu Lusicz, beken- nen und tun kund offinbar mit diesem brieve allen den, die in sehen, horen oder lesen, das fur uns komen sind unsere lieben getrewn burgere und inwonere der stadt zu Falkenaw und haben uns diemutiglich gebeten, das wir in alle und 44

Strana 45
igliche ir gnade, freiheit, recht, hantvesten, brief und privilegia, die in von unsern vorfordern, konigen zu Behemen, gegeben sind, gnediglich zu vernewen, zu bestetigen, zu bevestigen und zu confirmiren geruchten. Des haben wir angesehen sulche ire diemutige bete, nutcze und willige dinste, di die egenanten unsere burgere und inwonere zeu Falkenaw uns, unsern vorfarn, konigen und der crone zu Behemen erczeiget und getan haben, tegelich tun und furbas tun sollen und mugen in kunftigen czeiten, unde haben in dorumb mit wolbedach- tem mute, gutem rate und rechter wissen alle unde igliche ir gnade und frei- heit, recht, hantfesten, brief und privilegia gnediglich vernewet, bestetiget, bevestiget und confirmiret, vernewen, bestetigen, bevestigen und confirmiren in di von koniglicher macht mit und in craft diss brifes unde meinen, setczen und wollen, das si furbasmer in allen iren stucken, punckten, clauseln, artikeln und meinungen gleicherweiss, als ab si alle von worte zu worte hirinne begrif- fen und geschriben weren, kreftig und mechtig sein unde das si auch dobei bleiben und der an allen enden gebrauchen und gnissen sullen und mugen vor allermeniglich ungehindert. Unde wir gebieten dorumb allen und iglichen unsern und der crone zu Behemen undertanen und getrewn, welchs status oder wesens di seind, ernstlich und vestiglich mit diesem brieve, das si die vorge- nanten unsere burgere und inwonere zu Falkenaw an sulchen iren gnaden, frei- heiten, rechten, hantvesten, brieven, privilegien und unserer bestetigung nicht hindern noch irren in dheinerweis, sundern si dobei gerulich bleiben lassen, als lieb einem iglichen sei unser swere ungnade zu vormeiden. Mit urkunde diss brieves vorsigelt mit unserm koniglichem anhangendem insigel. Geben zu Prage an sanct Stefans tage des heiligen merterers noch Crists geburt tausent vier- hundert unde dornoch in den newnundefunfezigisten jaren, unsers reichs im andern jare. Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein cancellarius. Pergamenový originál v archivu města Sokolova; na pergamenovém proužku je při- věšena kulatá znaková pečet z vosku červené barvy. — Na rubu: R. Johannes de Brunna. — Konig Georgen Confirmation der Stat Falckenawer Privilegien. — A.I.3. 1459 St. Stefan (20. August[!]). Georg von Podiebrad bestätiget die Privilegion. — Též ve vidi- mátu města Chebu z 28. prosince 1555 (pergamenový originál s přivěšenou pečetí v archivu města Sokolova). 342. 1460, b. d., Ledeč. Jan z Říčan a z Ledče postupuje ledečským měštanům mýto, na mostě pod hradem jeho Ledčí vybírané. Jeho poddaní mýto neplatí, ale zato musí opravovati most a obnoviti jej, kdyby bylo potřebí. Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice amen. A protož v nepaměti jest mátě[!] všech matka a macocha pokoje a sváru hotovost splůdce věcí, kteréž 45

Strana 46
jsou utvrzené písmem a pečetí s časem pomíjejícím lidem z paměti vychodí. A protož já Jan z Ríčan a z Ledče1) známo činím tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří nebo čtoucí slyšeti budou, jakož most náš přes řeku pod hradem naším Ledčí v městečku našem častokrát z dopuštění Božího povod- němi pokažuje se, na kterémžto mostě mejto spravedlivé od starodávna bráno jest, i protož takové právo mejta mého na tom mostě, ohlédše milostivě na mé měšťany poddané i na ty náklady, kteréž jsú na ten most činili, s rozumnou radou přátel mých i s povolením dobrovolně již psaným měšťanům mým tu v Ledči to mejto dal jsem i mocí tohoto listu dávám, aby již psaní měšťané to mejto brali k své ruce a v svou moc, jakož od starodávna bráno jest bylo, věčně bez mé i bez mých budoucích překážky. A na to povinni jsou týž most opravovati a znovu udělati, kdy a kolikrát by toho potřebí bylo, k potřebě mé i také tudíž své a pro lidi pocestné, a to na to mejto, kteréž z toho mostu bráti mají spravedlivě bez mé práce a starosti i mých budoucích, avšak s ta- kovou vejminkou: Lidé, kteříž jsou moji poddaní nyní v této míře anebo i potom, kteříž by z vůle Božské a z rozmnožení milosti jeho mohli přijíti k tomu zámku, ty vymiňuji, aniž budou povinni platiti mejta z toho mostu, ale volně a svobodně budou moci jeti i jíti beze vší překážky. A toto zůstavuji při milosti mé i mých budoucích, jestliže by kdy z dopuštění Božího vnáhle most byl zkažen, tedy pro potřebu všech nás i obecní, což bychme rozkázali lidem našim poddaným, kteříž mejta neplatí, k tomu mostu co pomoci anebo kterým dílem, býti to má při mé vůli i mých budoucích. A toto dále jsme zna- menitě vymínili, jestliže by list hlavní zhynul anebo zšel jakžkolivěk, buďto na perkameně neb na pečetech, tehda já sám svrchupsaný slibuji i své budoucí k tomu zavazuji, ač by ten list zšel, že jim má jiný list udělán býti v táž slova, jakž list hlavní svědčí, lidem mým aneb jich budoucím, ač by toho potře[bí bylo, ode mne aneb od mých budoucích. A ty všecky věci dal jsem a mocí tohoto listu dávám nyní věčně a křesťanským spůsobem slibuji to všecko za- chovati sám od sebe i své budoucí k tomu zavazuji. A toho všeho na svědomí a lepší jistotu a další pevnost svou vlastní pečeť přivěsiti jsem dal k tomuto listu a pro pevnější a jistší budoucí paměť dožádal jsem se urozených pánův, pana Havla z Ríčan a pana Jiříka z Vissmburku a slovutných panoší Heřmana z Kožlé a Ctibora ze Zruči, že jsou také své pečeti k mé žádosti dobrovolně přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na hradě ledeckém léta od naro- zení syna Božího tisícího čtyrstého šedesátého. Pergamenový palimpsest s písmem ze 17. stol. v archivu města Ledče nad Sázavou; k listině je na pergamenových proužcích přivěšeno pět kulatých pečetí z červeného vosku, z nichž první je poškozena. — Na rubu: P. Jana z Říčan na most a mejto. — Nro. 3.4. — N. 23. — N.1. — 11. v. 1) O něm A. Sedláček, Hrady XII., str. 98. — Páni z Říčan byli městečku svému milostivou vrchností i jinak. Tak dne 2. listopadu 1464 dávají bratří Jindřich a Jan z Říčan a z Ledče svůj dědičný plat v Měchonicích (o. Ledeč nad Sázavou) a v Horní Prosíčce (o. 46

Strana 47
Ledeč n. Sáz.), jakož i les u Měchonic k ledečskému špitálu (pergamenový originál v archi- vu města Ledče n. Sáz.). Jednotlivým ledečským měštanům prodávali pak „k pravému dědictví a svobodství“ kusy polností, jako na př. 4. dubna 1474 Václavovi a jeho dědicům dva lány dědičné a 27. ledna 1479 Petrovi Hrnčíři z Ledče půl lánu (dva pergamenové originály v archivu města Ledče n. Sáz.). — Avšak i město mělo svůj statek; svědčí o tom smlouva, uzavřená mezi Vilémem z Lerojed[?], Apolenou a Dorotou z Vrbice se strany jedné a městem Ledčí se strany druhé ze dne 18. října (ve štvrtek na den svatého Lukáše evangelisty) 1520, podle níž získávají Ledečtí veškeré dědictví svrchu řečených osob v Pro- síčce (o. Ledeč nad Sázavou) za 45 kop grošů českých (zapsáno ve staré papírové knize bez signatury se zápisy od r. 1520, fol. 40 v., která jest uložena v zámeckém archivu v Ledči nad. Sáz. — Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV v Praze). 343. 1460 leden 11. Praha. Král Jiří potvrzuje na žádost obyvatel města Bělé pod Bezdězem (magistr civium, iudicis, consulum iuratorum et totius communitatis civitatis Novae Bezdiezi, alias Biela) všechna jejich privilegia, zvláště listinu krále Karla IV. ze dne 2. září 1348,1) která je doslovně vložena. — Datum Pragae 11. Januarii anno Domini 1460, regni nostri anno secundo. — Ad mandatum domini regis Pro- copius de Rabenstein cancellarius. Zapsána v manuálu města Bělé pod Bezdězem z let 1667—1699, fol. 257—258. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV v Praze.) 1) V. výše č. 62. 344. 1460 leden 16. Praha. Král Jiří uděluje na prosbu Hanuše z Koldici) jeho městečku Bílině (opido suo Bielina) výroční trh na den svatých Marka a Marcelliana s pěti dny násle- dujícími (annuas nundias seu forum anuale in die sanctorum Marci et Mar- celliani martirum, que est quarta dies post festum beati Viti martiris, cum quinque diebus sequentibus). — Datum Prage die sedecima Januarii anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo, regni nostri anno secundo.— Ad mandatum domini regis domino Procopio de Rabenstein cancellario refe- rente. Pergamenový originál, vlhkem značně poškozený a na dvou místech proděravělý, v archivu města Bíliny; na bíločervených hedvábných nitích visí kulatá znaková pečet z červeného vosku s poškozenou pečetní miskou. — Na rubu: Rta Johannes de Brunna. — Privilegium nundinarum civitatis Billinensis. — N. 3. — N. 3. 1) O něm viz pozn. 1 při listině ze dne 2. února 1437 (výše č. 260). 47

Strana 48
345. 1460 leden 18. Bratří Linhart a Burián II. z Gutětejna udělují městečku Všerubům (u Plzně) tyto výsady: 1. právo volného odkazu dědicům, kteří dědictví musí držeti nejméně rok; po uplynutí této lhůty mohou dědictví prodati; není-li kšaftu ani pokrevních přátel, připadne pozůstalost vrchnosti; 2. za zboží, které koupí měštan od měštana nebo na místním trhu, neplatí se tržné; 3. měštané jsou osvobozeni od posudného mimo pivo, které by prodávali do okolních vsí; 4. plat „slovo nezčastné“ se mění v „častné“; 5. Všerubští jsou osvobozeni od robot polních i potažních; 6. ze sladu vyrobeného ve sladovnách se musí platiti; 7. tresty za těžká provinění a zločiny, za tasení zbraně a hádky — s výjimkou sebeobrany — se přesně určují; to vše soudí rychtář a konšelé před vrchnostenským vladařem; vrátí-li se obžalovaný do osmi dnů a ohlásí se u soudu, nebude jeho majetek zabrán pro obec, ale vrátí se mu; 8. následují ustanovení o nárocích vdovy na dědictví po mužovi; 9. jestliže nově příchozí zakoupí do roka od příchodu do městečka nemovité zboží, zaplatí z každé kopy jeden groš obci; 10. osiřelí chlapci zůstávají pod správou poručníků do 18 let, osiřelá děvčata do 15 let; II. kdo drží zboží, patřící k městečku, odpovídá se před městským soudem, i když bydlí jinde; 12. farář musí do roka přenést na světskou osobu nemovité zboží, které by mu bylo zapsáno kšaftem nebo jiným způsobem; 13. řemeslník nebo kupec, který by se chtěl usaditi v městečku, zaplatí 5 grošů; 14. určuje se výše trestů pro ty, kteří poškodí obecní majetek anebo kteří by tajně koupili nějaké zboží pro člověka v městečku neosedlého; 15. noví konšelé musí skládati přísahu; 16. s povolením vrchnosti může městečko vybírati zvláštní po- platek na obecné dobré a potřebné; 17. ubrmané mají do 14 dnů usmířiti sporné strany; nestane-li se tak, rychtář a konšelé potrestají takovou nedbalost a určí pokutu straně, jejíž vinou k usmíření nedošlo; 18. kdo chce, může své zboží pro- dati a pryč odejíti, musí však grunt osadit vhodným člověkem; 19. následují na- řízení o řeznících, hajných a obecním pastýři: 20. kdo jiného křivě pohaní, musí odvolat na kostelním prahu: 21. měštané se ponechávají při svých starodávných právech. — Za vydání privilegia zaplatili Všerubští své vrchnosti 20 kop grošů. Ve jméno Božie amen. Aby věcí těch, kteréž jsú se vskutku staly, paměť po časě minulém nezahynula, múdrých lidí uvedla to v moc a také obyčej slušný toho potvrdil, aby ty věci, kteréž se v času dějí k věčné paměti svě- dectstvím písma byly potvrzeny. Protož my Linhart a Burián vlastní bratřie z Gutštajna vyznáváme a oznamujem tiemto listem všechněm nynějším i bu- dúcím, že rychtář a konšelé i všecka obec městečka Všerub,1) lidé naši chudí, kteřížto mnohými záhubami na statciech, na stavení ochudlí jsú a jako dokonce zkažení, prosbú jednostajnú nás pokorně a pilně jsú prosili, abychom jim a toho městečka bydlitelóm a obyvatelóm všem vuobec i každému z nich zvlášť některakú milost pro opravu a ku polepšení opatřiti a dáti ráčili. Ale my z dobrým rozmyslem a s radú dobře prve na to vzatú prosbám již jmenované 48

Strana 49
našie chudiny potřebným milostivě povolujíce, jim milosti zvláštnie, jimiž by sě opraviti mohli a polepšiti, dali jsme a mocí listu tohoto dáváme vdolepsaného: Najprvé povolili jsme jim, svolujíce, aby všeckna jměnie a zbožie movitá i nemovitá, kterýmižkoli jmény mohú slúti, po smrti jich i z nich každého, ktož v řečeném městečku bydleti budú, kteráž by ostala aneb ostanú dále i potom, v ruce dědice anebo dědicóv obojieho pokolenie beze všie překazy svobodně odumrlně mohla a mohú spadnúti. Pakli by dědice anebo dědicóv nebylo, tehdá přátelóm najbližším po krvi příbuzným ta zbožie odumřená přiležeti a slušeti budú, tak však, jestliže ti, ktož obdržie to zbožie, sedú na nich sami osobně v městečku již jmenovaném najméně aspoň do roka, kterýžto rok když vynde, ta zbožie moci budú prodati i utratiti i změniti k své libosti a vóli, s takovúto však v tom výmluvú, že poslednie vuole toho, jenž kšaftuje, když dobrého rozumu při kšaftu užívati bude, k tomu přivolajě najméň z súsed dva, má plnú moc a pevnost jmieti. Pakli by sě komukoli bez kšaftu a bez přátel po krvi příbuzných umřieti událo, zbožie jeho na nás a na našě panstvie všei!] věcmi má příslušeti. Opět jestliže by nadepsaného městečka Všerub měštané a obyvatelové co sami mezi sebú anebo na trhu kupovali anebo kupovati budú, aby žádného tržného nedávali tu ve Všerubech. A také tu, což by piva mezi sebú kupovali anebo prodávali tu vařeného, aby z toho sudného nedávali, než což by svého piva do vsí prodávali, z toho mají sudné dávati, jakož- to od staradávna bylo. A plat, kterýžto byl, jenž slul slovo nezčastné, ten věčně propúštieme, aby placen nebyl, a jej obracujeme v častné. Také role, kteréž jsú nám a našemu panství ti chudí lidé činili, ty jim také věčně odpúštieme, k tomu i vozby, kteréž jsú nám měli voziti, jakožto seno, obilé i jiné k tomu podobné, i těch vozeb všech je věčně zprošťujem a svobodny činíme. Také sladovníci, kteříž by v sladovnách dělali, aby z toho platili. Opět jestliže bydli- tel řečeného městečka pro bitvu, krve vylitie, pro vraždu, panenské násilé aneb ženy jiné pro bezděčné násilé, pro oheň ze zlosti učiněný aneb pro jiné zaviněnie šeradné a k tomu podobné učinil, tomu aby sě právo stalo, jakož jest zavinil; aneb jestliže by, sprostně obžalován jsa, utekl a v osmi dnech, zjednajě sobě glejt a rukojmě postavě, ušel a poddal se před právo a před súd, aby súzen byl, zbožie toho, od něhož byl utekl, ne na nás ani na našě budúcie, ale na toho poběhlého, jenž sě zase k němu vrátil, chcme, aby slušalo. Také chcme, aby pro ránu odevřenú, ktož by komu učinil anebo učinili, aby dáno bylo čtyřidceti grošóv, krvavá deset grošóv, modrá patnádcet grošóv, políček pět grošóv. Opět ktož by koli nepřátelsky aneb chtě někomu škodu učiniti, meče dobyl z nožnic, za to pět grošóv a tolikéž do nožnic vstrčenie má dáti a ktož by nuož vytrhl, dva grošě a zasč vstrčenie druhá dva grošě rychtáři městkému za vinu a za pokutu beze všie řeči a súdu má dáti, kromě však toto vymieniec hospodáře a ty všeckny, jenž by pro pokoj a úklid svády a pro smlúvu meče neb kordy vytrhali, a krom také těch, ktož by sě násilí svému bránili a od sebe zapuditi takové a odehnati chtěli, neb to jest hodné a slušné právu i rozumu. Pakli by 49

Strana 50
kto nuož, nosatec nebo sekyrku z hněvu, chtě škodu učiniti, vylúčil, takově že jest to těžká a mrzká vina, rychtář a konšelé před naším vladařem radu učiňte, suďte, aby taková vina kázána a z kořen byla vyplena, vedle běhu práva obec- nieho jiných měst v tom přísně vedúce. Opět přejeme toho, aby každá žena vdova, kteráž drží svój stav vdovský, všechno zbožie muže svého z práva svobodně obdržela, a žádný úplně aby jí v tom nepřekážel. Pakli by stav svého vdovstvie proměnila, tehdá polovici zbožie toliko obdrží, ale druhá polovice v moc přátel najbližších po krvi, jakož prve psáno, má připadnúti. Pakli by ta jistá vdova měla dědice, pacholíky nebo děvečky aneb obojie, měj s nimi rovný, pravý a spravedlivý diel. Opět ktož sě koli přibéře do našeho městečka svrchu pověděného, chtě bydleti, a prve než rok prvnieho léta mine, zbožie nemovité některé sobě kúpí, ten s každé kopy grošóv na obecné dobré městečka a uži- tečné jeden groš dá bez omluvy, kolikrátkoli a kdykoli trh učiní v první rok svého příštie, ale potom nemá nucen o to býti. Opět sirotci pacholíkové do osimnádceti let, ale děvčičky do patnádcti, mají pod obranú a zprávú svých pravých poručníkóv zpravováni býti. Také jestliže by někto, jinde sedě a byd- le, zbožie, kteréž příleží městečku, držel a jím vládl, bydlitelóm městečka odpoviedaj, z čeho jemu vina dána bude vedle práva a súdu v tom městečku obyčejného. Opět farář, kterýž bude tu u kostela, všeliké zbožie nemovité, to jest dědinné, kdež jemu odkázáno bude jménem kšaftu nebo jiným obyčejem zapsáno, to zbožie má neb prodati neb na osobu všecku (!) převésti v jednom roce pořád zběhlém a mezi tiem v tom roce všechny platy, skládky i šosy, což z toho zbožie slušie, platiti bude povinovat beze všie omluvy. Item když by řemeslník, jenž sě po svú rukú živí, anebo obchodník a kupec trhový přišel do městečka, chtě tu osobně bydleti a řemeslo své neb kupecstvie vésti k obecné- mu dobrému, na městečko najprv dá pět grošóv. Opět když by kto obec mě- stečka rozhněval, proti ní zavině, to jest mosty svévolně násilím lámaje neb béře občiznu městečka a dno k svému vlastniemu užitku že by oral a jiné těmto věcem podobné všetečnú smělostí obracejě, pastviště obecná nebo jiná pole, ješto k obci slušejí, orajě, že by páchal, za tu pokutu a vinu má jeden diel pánu, druhý městečku a třetí rychtáři platiti, jsa od rychtáře a od konšel odsúzen vedle obyčejě práva v tom městečku potvrzeného. Opět aby ižádný, potutelně aneb tajně, v městečku bydle, jinému člověku cizému aneb nezná- mému zbožie k městečku příslušejícého nekupoval ani za penieze stržoval. Pakli by kúpil, hned toho zbožie, kteréž jest zapsal, jinému je kúpiv, polovice na pána a druhá polovice na obec a na rychtáře beze všie omluvy a odpory svobodně má spadnúti. Chcme také, aby mužie, kteříž v konšelstvie budú vo- leni, když ten úřad přijímati budú, přísahu učinili vedle obyčeje a řádu jiných měst. Opět měštané tudiež moci budú z skládky bráti i úrok na obecnie dobré a na potřebu městskú, s povolením však zvláštním pána našeho. Také chcme, aby ubrmané neb úmluvce pří všecky přátelské pře, o něž ubrmaniti budú, ve čtrnádcti dnech pořád zběhlých k konci skutečně přivedli a miesto učinili. 50

Strana 51
Neučinie-li toho, tehdá rychtář a přísežní konšelé takové nedbalosti treschcete vedle proviněnie takového a stranu, kterúž jest nedbáním sešlo, v pokutu některakú poddajte. Také chcme v tomto, aby takú svobodu jměli obyva- telé městečka nadepsaného, kterýž by kolivěk člověk jiný anebo odjinud co kúpil tu za nimi, a to osadil člověkem hodným a dobrým, ješto by se pánu našemu i súsedóm hodil, aby ten propuštěn byl prodávající bez odpory. Také řezníci, což by kolivěk bili, takového aby bili u krámuov a při tom aby byl přísežný ten, kterýž by volen byl, bez odpornosti. Pakli by co takového nehod- ného zabili, při tom nejsa přísežný, aby za to pokutú od takového deset grošóv bez milosti vzato bylo. Také chcme, aby jednoho hajného každé léto měli a jemu za to učinili vedle práva městečka toho. Pakli by proti tomu kto byl, nechtě jemu platiti, aby pokuty pět grošóv dal skrze nalezenie konšelské a rych- táře. Také chcme o pastýře, když mají sjednaného, aby mu právě udělali, s ním se nehadrujíc. Pakli by kto proti němu mluvil a odporen byl, neznesa na rychtáře, aby takový pět grošóv dal bez milosti. Také chcme, ktož by koho haněl, kteréhožkoli pokolenie buď, jeden druhého a na jeho čest sáhl a nemohl toho dovésti, což by mluvil, aby konšelé takový nález udělali, aby sám svú ctí odbýval, odvolajě to na kostelném prahu. Pak v jiných i v každý zvlášt chcem i dopúštieme, aby nadepsaného městečka našeho obyvatelé vedle práv starodávných svých zuostali, jimi sě zpravovali a richtovali bez našie beze všie překazy i našich budúcích. A čehož jsme my jim popřáli, v tom aby od nás a od budúcích náměstkóv našich žádné křivoty ani moci se nedálo těm jistým bydlitelóm všechněm i to slibujem i s našimi budúcími ctně, věrně a křestaňsky to všecko, což v tomto listu svrchu psáno stojí, tak v celosti zdržeti a zachovati beze všeho přerušenie. A také aby nám a našim potomním v paměť tiem lépe vtištěno to bylo, dvadceti kop grošóv toho času berných dali jsú a splnili za to, aby všecky svrchupsané věci i každá oblášt jim i jich městečku ku pevnosti na věky bez porušenie zuostaly a bez úrazu. Kteréžto věci na svědomie a pev- nější jistotu i plnější zřejemnost naše pečeti k tomuto listu jsme přivěsili a pro dalšie a širšie svědomie a pevnost prosili sme urozených panoší Jana z Prostěboře seděním na Podmoklech, Bohuchvala z Hrádku seděním v Lešťa- nech, Marquarta z Ulic seděním v Chotíkově, Rousa z Lipna seděním v Chran- čovicích a Jana z Kokořova tudiež seděním, že jsú své pečeti vedle našich na svědomie k tomuto listu přivěsili sobě bez škody. Jenž jest dán i psán léta od narozenie syna Božieho tisícého čtyřstého šestdesátého ten pátek po svatém Anthoni, opatu Božiem a dóstojném. Pergamenový originál v archivu městečka Všerub u Plzně; všech sedm pečetí, které byly přivěšeny na pergamenových proužcích, je ztraceno. — Na rubu: Privilegium ab Ao. 1460 von denen Leonhard und Burian Guttensteinischen H. Brüdern. 1) Všeruby, o. Plzeň — okolí. — Městečko pod hradem téhož jména, který se při- pomíná již r. 1212. Tehdy zde sídlel Hrdibor ze Všerub. R. 1379 koupil panství Jindřich 51

Strana 52
z Rabštejna, od něhož je koupil kolem r. 1385 Půta z Gutštejna. Pak je držel Půtův bratr Dětřich a potom Dětřichovi synové Burián I. a Jan; Linhart a Burián II. byli synové Janovi (A. Sedláček, Hrady XIII., str. 222—223). 346. 1460 březen 27. Mates Šlik osvobozuje obyvatele Sokolova (Falknova) ode všech služeb váznoucích na dvoru Hardu. Ich Mathes Sligk von Lasan, herre zcur Weissenkirchen und zcum Elbo- gen gesessen etc.,1) bekenne fur mich, meine vettern und unsere erben offenlich an disem briefe vor allen den, di in sehen ader horen lesen, das ich angesehen hab sulche anneme, getrewe, gehorsam willige und fleissige dinste, mit dem mir di ersamen weisen meine getrewen lieben burgermeister, rate und gemein zeu Falcknaw gewertig gewesen, nochmals sein und hinfür tun sullen und mügen, und habe sie also des dinstes halben, so auf dem hofe zum Harde2) und von alters herkommen ist, von sunderlicher gunst und zuneigung wegen gefreiet fur mich, mein vettern und erben mit und in kraft dicz briefs sulchermass, diweil wir das sloss, stat und land Elbogen innenhaben,3) das sie dann sulchs dinst halben gen uns frei und unbeswert sein und bleiben sullen on argk und on geverde. Des zcu warer urkund hab ich obgenannter Mathes herre zur Weissenkirchen mein eigen insigel an den brief tün hengen. Der geben ist nach Crists geburd vierczehenhundert und dornach im sechczigisten jaren am donerstag vor Judica in der vasten. Pergamenový originál v archivu města Sokolova; k listině je na pergamenovém proužku přivěšena kulatá poškozená pečet z červeného vosku. — Na rubu: 12. — 1460 27. März. — Též ve vidimátu města Chebu ze dne 21. července 1522 (pergamenový originál v archivu města Sokolova; pečeť ztracena). 1) Dne 4. listopadu 1435 daroval císař Zikmund panství Sokolov Kašparovi a Mate- sovi, bratřím Šlikům (Pelleter I. c., str. 25—27). Sedláček, Hrady XIII., str. 154, pochybuje o pravosti této listiny. 2) Dvůr obdržel Mates Šlik od krále Jiřího listinou ze dne 5. června 1459 (pergame- nový originál v archivu města Sokolova s přivěšenou kulatou pečetí), ale zase jej prodal Sokolovu (viz níže listinu krále Jiřího ze dne 9. června 1460; č. 348). 3) Císař Zikmund zapsal r. 1437 hrad a kraj Loketský Kašparovi Šlikovi (A. Sedláček, Hrady XIII., str. 21). 347. 1460 duben 6. Praha. Král Jiří obnovuje městečku Doksům výsady, které obdrželo od předchozích králů českých, především od Karla IV., a to zvláště na pranýř a rychtu, k níž patří vesnice Skalka, Uhřice, Záboří a Myšlín, jakož i mlýny v Oboře, pod Doksy, 52

Strana 53
v Břehyni a Hákově. Týdenní trh se koná každé pondělí; na něm může kdokoliv volně prodávat maso domácím lidem, zaplatí však královskému výběrčímu 3 ka- meny a městskému rychtáři 1 kámen loje. Měšťané dostávají právo várky a právo prodeje piva; městský rychtář nesmí pivo vařit, jen šenkovat; zákaz várky a ře- mesel se vztahuje i na vesnice Tachov, Okna a Oboru. Obyvatelé nemusí robotovat k zámku Bezdězi s výjimkou prací, které přísluší vesnici Ždáru. Konečně dostá- vají právo svobodné pastvy v obecních lesích, rybnících a občinách. Wir Georg, von Gottes gnaden Böhmischer könig, marggraf in Mähren, fürst zu Luxenburg und Schlesien, marggraf in Lausnitz etc., tuen hirmit zu wissen vor jedermänniglich, dass vor uns kommen der wohlgebohrer Heinrich von Michalowitz,1) unser lieber getreuer, anstatt deren burgern und inwohnern des unsrigen städtlein Doxe oder anders Hierschberg genandt,2) unsern lieben getreuen, und hat uns vergetragen, wie dass sie vorherigen jahren mit gnaden und freiheiten beschencket worden wären von denen königen, unsern vor- fahren, und sonderlich seeliger gedächtnus Caroli,3) welche etwelche zeichen und pettschaft zu besserer beglaubigung vorgewiesen, nichts destoweniger weilen wegen eingeschlichenen ubeln zeiten und durchziehung der feinde, wie auch durch feuersbrunst sie burger sind gestraft worden und dergestalten obgedachte freiheiten und gnaden ihnen zum verderben kommen, weilen sie aber gedencken und zu dato etwelche freiheiten und gnaden haben, welche sie bies dato genüssen von uralten gedencken an des stadtels inwohnern, als hat gedachter Heinrich gehorsambst verlangt, dass wir diese rechten freiheiten und gnaden unterbenandte wiederumb aufzurichten, verneuern und zu be- kräftigen geruheten. Und also in diesen billigen sachen verlangend, haben wir obengedachten städtl, damit sie sich in ein und anderen freiheiten und rechten erfreuen mögen, auf seine bitt ihm genanten Heinrich diesem recht und statt geben wollen, dahero wir wohl bedacht und aus freien willen, auch beratschlagung meiner getreuen räthe wissentlich und aus königlicher macht die freiheiten und rechten unten beschriebene in benenten städtlein Hiersch- berg denen burgern und inwohnern jetzt und zukünftige zeiten aufs neue erheben wollen, verneuern und gnädigst bekräftigen tuen: Erstlichen dass öfters genante stadtlein soll haben, wie vor alters her gehabt hat, den pranger und was zu ausführung des gerichts und gerechtigkeit gehöret, welches gericht sie zugleich werden erteilen in ihren dörfern Kalcken.4) Nawrzez,5) Naborzs) un Müsly,7) item deren vier mühlen in vier dorfschaften, Wobern,3) unter Hirschberg, 9) Byrhyny10) und Hackow, 11) dass also die vier genante dörfer und vier mühlen sich auf das gericht des bemelten städtleins beziehen und bei zufallender ursach suchen und brauchen sollen. Uber dieses werden sie wochent- lich einen wochenjahrmarekt auf den montag haben, allwo einem jedem frei sein wird, denen landleuten das fleisch dorten zu verkaufen in den tag des ge- nanten wochenmarckts; und wird dabei jeder kaufer schuldig sein unsern 53

Strana 54
einnehmer drei stein inselt und dem stadtrichter ein stein inselt zu geben. Item bemelten burgern wird das bier zu breuen, auszuschäncken und zu ver- kaufen frei sein, ausgenommen der stadtrichter, welcher nicht breuen soll, sondern nur schäncken. Die dörfer, nemblich Tache, 12) Wocken 13) und Wo- bern,14) sollen nicht bier zum schäncken breuen weder etwan zur praejuditz oder schaden bemelten stadtl einige handwercker haben noch halten. Item die bemelte burger werden nichts noch künftig tuen zum unsern schloss Bösig,15) zu welchen vor altersher die gehörige robot oder ander arbeit geschehen, aus- genommen die arbeit, was zu dem dorf Zahra1s) gebühret. Die hutung wird ihnen frei sein und das vieh zu treiben in ihre wälder und teuchteln, auch auf ihre gemeingründe, welche sich anfangen von der Rohlewka bies auf Königstuhl und ziehen sich bies auf den Brzehünster tham, die wege aber zum treiben das vieh, welche gemeiniglich przihor [!] oder fiebich heissen, haben sie zwei, einer untern tham und der ander bei Brzehün, 17) die wiesen, welche unter dem stadtl liegen, ist bekantlich und gehören zum stadtel. Wir wollen und erken- nen es also rechtmässig, dass die öfters genante burger die unsere gnaden, beschänckungen und freiheiten in frieden genüssen und deren teilhaftig werden, welches wir auf ewig bekräftigen. Wir befehlen auch allen und auch einem jedwedern unsern vorgesetzten, absonderlich dem burggrafen unsers schlosses zu Bösig, oder denen, welche von uns oder von unsern vorfahrern gemelten schlosses mit seinen zugehörigen angehalten seind, dass sie gemelten burgern nichts zufügen noch abzwicken in diesen gerechtigkeiten und freiheiten, von uns beschänckten und gnädigst verliehen, sondern sie nach möglichkeit hand- halten so lang, als unserer belieben sein wird. Diesen brief haben wir mit unseren königlichen angehängten insigl bekräftiget. Datum Prag den 6. tag des monats Aprilis im jahre eintausend vier hundert sechzig, unserer regierung im andern jahr. Zachováno ve vidimátu města Dubé ze dne 4. září 1781, uloženém v Rybičkově sbírce v SUA v Praze; již tehdy byl prý originál ve Vídni. 1) Kolem r. 1420 zastavil král Zikmund Bezděz Janovi z Michalovic, jehož potomkem byl Jindřich. Tehdy patřily Doksy již k Bezdězi (A. Sedláček, Hrady X., str. 14). 2) Doksy, okresní město. — Výklad J. V. Šimáka (České dějiny I. 5., str. 752—755) o počátcích Doks padá, jestliže listinu Přemysla II. Otakara z 22. října 1264 (výše č. 8) přiřkneme Starému Bezdězi. 3) Karel IV. tu pobýval ve dnech 18.—20. června 1367, kdy vydal městečku patrně i privilegium (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 756). 4) Skalka, o. Doksy. 5) Snad Uhřice, zašlé. 6) Záboří, zašlé. 7) Myšlín, zašlý. 8) Obora, o. Doksy. 9) Doksy, okresní město. 10) Břehyně, o. Doksy. 54

Strana 55
11) Hákov, zašlé. 12) Tachov, o. Doksy. 13) Okna, o. Doksy. 14) V. pozn. 8. 15) Bezděz, hrad, k němuž Doksy patřily. 16) Ždár, o. Doksy. 17) V. pozn. 10. 348. 1460 červen 9. Praha. Král Jiří potvrzuje sokolovským (falknovským) měštanům koupi dvora Hardu od Matesa Šlika, výslovně však podotýká, že všechny lenní a jiné závazky k českému králi a k České koruně dále trvají. Wir Jorge, von Gots gnaden konig zu Behemen und maregrave zu Mer- hern, herezoge zu Luczemburg und Slesien und maregrave zu Lusicz, bekennen und tun kund allermeniclich mit dem brive, das uns der edel unser lieber ge- trewer Mathes Slick von Lasan, herre zur Weiskirchen,1) furgeleget had, wie er den hof zum Harde, den wir im mit seiner zugehorunge gegeben und domit belehent hatten,2) den burgern und inwonern zu Falkenaw, unsern lieben getrewen, verkauft und dobei betracht habe, wu sie sulchen hof nicht hetten, das sie sich ires vihes enthuen und des mit nichte gehalden muchten, als wir des dann auch eigentlicher underricht sind, und had uns mit demutigem vleis tun bieten, das wir unser gunst und koniglichen willen zu sulchem kaufe zu geben gnediglich geruchten. Des haben wir angesehen trew und dinste, die uns und der crone zu Behemen der egenante Mathes ofte williglich getan had und hinfur tun sall und mag in zukunftigen zceiten und wann auch sunderlich unser koniglich gemute aller und iglicher unser und der crone zu Behemen un- dertanen und getrewen gemeinen nucz geneiget ist zu betrachten, dorumb mit wolbedachtem mute, gutem rate und rechter wissen haben wir zu dem vorge- nanten kaufe unsern guten willen, verhengnuss und gunst gnediglich gegeben und geben von koniglicher macht in craft dicz brives, das di egenanten burgere, inwonere und ire nochkomen zu Falkenaw den bemelten hof zum Harde nu hinfur zu ewigen geczeiten mit aller und iglicher seiner zugehorunge innen- haben, besetczen und des gebrauchen und gnissen mügen noch irem besten, idoch das sie denselben hof mit dinste selbst vorwesen und dovon tun sullen, wes sie dovon zu tune [!] pflichtig sein, als oft sich das begibet, von uns, unsern nochkomenden konigen und allermeniglichs doran ungehindert, doch uns und der crone zu Behemen an der lehenschaft unschedelich. Unde wir gebieten dorumb unserm buregraven zum Elbogen, der iczunt ist oder in czeiten sein wirdet, und sust allen andern unsern und der crone zü Behemen undertanen und getrewen, was wirden und wesens die seind, ernstlich und vestiglich mit 55

Strana 56
dem brive, das sie di vorgenanten von Falkenaw und ire nochkomen an sul- chem benanten hofe nicht irren noch hindern, sundern sie dobei hanthaben, schutczen und schirmen und des geruglich gebrauchen lassen, als lieb einem iglichen sei unsere swere ungnade zu vermeiden. Mit urkunde dicz brives versigelt mit unserm koniglichem anhangendem insigel. Geben zu Prage am montage noch dem sontage Trinitatis noch Crists geburt vierczehenhundert und dornoch in den sechezigisten, unsers reichs im dritten jaren. Ad mandatum domini regis domino Procopio de Rabenstein cancellario referente. Pergamenový originál v archivu města Sokolova; k listině jest na pergamenovém proužku přivěšena kulatá, jen z jedné čtvrtiny zachovaná znaková pečet z vosku červené barvy. — Na rubu: Rta Jacobus de Cadano. — Konig Georgen Begnadigung uber von Purgern durch Mathes Schlick erkauften Harhof... (písmo vybledlé). — A. I. Georg von Podiebrad bestätigt die Verkaufung des Hardhofes von Mathes Schlick und gibt ihn der Stadt zu Lehen. 1460 Montag nach Trinitatis. — Renner 1873. 1) O něm v. výše pozn. 2 při listině z 27. března 1460 (č. 346). 2) Listinou ze dne 5. června 1459 (výše pozn. 2 při listině ze 27. března 1460; č. 346). Otiskl M. Pelleter l. c., str. 31. 349. 1460 červen 17. Praha. Král Jiří uděluje na prosbu Zikmunda,1) opata premonstrátského kláštera Panny Marie v Teplé (in Tepla), městečku Uterý (oppido Novoforum, alias Úterý) výroční trh nejbližší neděli před Nanebevstoupením Panny Marie (nundi- nas seu annuale forum dominica proxima ante Assumptionem beatae Mariae Virginis). — Datum Pragae die 17. Junii anno Domini 1460, regni nostri — Ad mandatum domini regis domino Procopio de Rabenstein anno 3tio cancellario referente. Opis vidimátu města Stříbra ze dne 19. dubna 1628, který byl pořízen v první polovině 19. stol. a jest uložen v archivu Národního musea v Praze, odd. F — Uterý. 1) Opatem byl v letech 1458—1506 (Dr Basil Grassl, Geschichte und Beschreibung des Stiftes Tepl, Pilsen 1910, str. 11). Ve zminěném již vidimátu města Stříbra z 19. dubna 1628 je zapsána též výpověd purkmistra a rady města Plzně ze dne 7. prosince 1492, podle níž staří osedlíci z Uterého i staří sedláci z Onešova (=Olešovice) vypověděli pod přísahou, že úterští měštané užívali svobodně a beze všeho cla silnice z Plzně do Uterý a do Teplé, a to jak ke svým živnostem, tak i k příhonu dobytka. 350. 1460 září 12. Praha. Král Jiří potvrzuje obyvatelům města Duchcova jejich práva a výsady, o něž přišli za neklidných dob. Zemře-li muž nebo žena bez poslední vůle, statek nespadá 56

Strana 57
na krále, ale na nejbližší příbuzné; dědicové mohou statky prodávati bez poplatku královským úředníkům. Měšťané mají právo rybolovu v hradním příkopě a pastvy v královských rybnících, byly-li by bez vody. Král uděluje městu právo výhradné várky i šenku piva v obvodu jedné míle a dává mu pečetní obraz, do něhož vkládá erb rodu poděbradského i krále českého. Georgius, Dei gratia Bohemiae rex, marchioa) Lucemburgensis et Sile- siae dux ac Lusatiae marchio, notum facimus tenore praesentium universis, quod accedentes ad praesentiam nostram cives et incolae civitatis nostrae Duchzow,1) fideles nostri dilecti, exposuerunt, qualiter superioribus annis calamitosis et guerrarum turbine agitatis inter caetera malitia temporis per- pessi sunt, civitate eorum igne vorais(!) consumpta domus et aedificia desolata fuere, ut etiam predae exposita pro derelicta habita fuisset, ubi cives sigillum et privilegia civitatis una cum vita perdiderunt. Postquam autem Deo propitio pax nobis regnantibus terris reddita est et coepit civitas privata inhabitari, praefati cives et incolae iura quaedam et privilegia fide dignorum testimonio, etiam illustrium in eadem fuisse civitate nobis exposuere, quorum innovatio- nem, approbationem et confirmationem a nobis humiliter sibi dari supplica- verunt: Primo quod si vir vel mulier in civitate vel suburbio ipsorum intestati moriantur, bona relicta ad ius civitatis pertinentia non ad nos, sed ad consan- guineos proximiores debent devolvi, nisi talia sint, quae ad nos de iure devolvi deberent, quia si qui bona sua haereditaria, quae iuri civitatis subsunt, cuipiam vendiderint in civitate vel suburbio, nihil exinde officialibus nostris solvere te- nebuntur, sed circa illa per officiales nostros iuxta antiquam consuetudinem conservabuntur. In fossatis etiam civitatis nemini, civibus exceptis, piscari licebit. In casu vero, quo nos ibidem venire contingeret, liberum erit nobis in eisdem pro libito nostro piscari. In piscinis quoque regalibus aqua carentibus, quae sunt in fundo civitatis, poterunt libere pascua exercere absque piscium nocumento. Nos eorum iustis supplicacionibus annuentes, ut eo uberius sibi et civitati consulere possent, non per errorem aut improvide, sed animo deli- berato, accedente ad haec procerum et fidelium nostrorum consilio, de certa nostra scientia auctoritate regia dictas libertates et generaliter universa et singula iura ipsorum, immunitates, privilegia, laudabiles consuetudines ab antiquo tentas et observatas innovamus, approbamus, confirmamus et de novo perpetuo sanccimus. Ex speciali autem regiae benignitatis favore concedimus praefatis civibus et volumus, ut in distantia unius miliaris circumquaque nullus audeat cerevisiam braxare seu braxatam vendere in praeiudicium civitatis praefatae, salvo tamen iure civitatum eandem gratiam a nobis aut praedecesso- ribus nostris obtinentium, quibus per hanc nostram gratiam non intendimus derogare. Ut autem praefatos cives etiam armorum insignibus decoremus, quorum libertates et iura dignaremur innovare et confirmare, volumus, ut praefati cives de Duchtzow perpetuo utantur in signis et sigillis civitatis his 57

Strana 58
armis, videlicet scuto, in quo quinque listae, rubeae tres et nigrae duae alterna- tim perpendiculariter sint depictae, super quas stant arma Bohemiae, leo albus bicaudatus, prout hoc lucidius pictoris manus nostris his litteris depinxit. Mandamus igitur universis et singulis subditis et officialibus nostris, ne praefa- tos cives in superioribus eorum libertatibus, gratiis, privilegiis et iuribus quo- modolibet impediant aut molestent, sed potius ad nostram complacentiam benegratam protegant, manuteneant et defendant. In quorum fidem has literas fieri et sigilli nostri iussimus appensione muniri. Datum Pragae die duodecima Septembris anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo, regni nostri anno tertio. Ad mandatum domini regis. Zachováno jen ve vidimátu městských privilegií duchcovských z 20. října 1648 (archiv města Duchcova). a) Vynecháno „Moraviae“. 1) Smlouvami chebskými z 25. dubna 1459 byl zase Osek i s Duchcovem navrácen k České koruně (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 174). 351. 1460 říjen 12. Praha. Král Jiří potvrzuje obyvatelům města Teplé privilegia, zvláště listinu Karla IV. na výroční trh, a určuje město Plzeň za odvolací místo v soudních věcech. Král uznává a potvrzuje i všechna práva a svobody, které Tepelští obdrželi od opatů a konventu kláštera, své vrchnosti. Girzig, vou Gottes gnaden Böhmischer könig, margraf in Mähren, hertzog zu Luczenburg und in der Schlesien und ein marggraf in Lusatia, tun kund allermenigklich mit dieser gegenwertiger schrift, dass auf einen teil des burgermeisters, richters und geschwornen schöpfen und der ganze[n] gemein der stadt Töpel des klosters zu der Töpel, unsern lieben und getreuen, ihr inniges gebete, so sie gegen uns begert haben, wie wir ihnen etzliche freiheiten und aussatzunge und alle ihre alte gewonheit, die sie gehalten und gebraucht, uns auf diesen heutigen tag herbracht haben, als wir von königlicher gnaden wegen pflichtig sein, und geruheten püttlichen und mildiglichen zu verneuern, befestigen und zu bestätigen, haben wir angesehen ihre einige und rechte ge- bete und haben nit durch irrfall oder zwang, sondern mit freien guten willen und mut in solche bitt eingangen und haben das getan mit vorrate unser lieben getreuen, edlen fürsichtigen rat und inwohnern unsers konigreichs mit unser königlicher macht den ehegenanten einwohnern zu der Töpel, die itzund sein und noch zukunftig werden, den jahrmark, der sich anhebet an sankt Gilgen tag des beichtigers und darnach weren sol drei tag nacheinander, der ihnen dan vormals verliehen und bestätiget worden ist von unsern vorfarn, kaiser Karl 58

Strana 59
seliger gedächtnus, als sie in den vormals gehabt und gebraucht und von alters herbracht haben, mit aller gerechtigkeit und freiheit, als in der kaiser Karl seliger gedächtnus erhoben und aufbracht in die gewonheit, als andere städte und nachbaren ihre jahrmark haben [!] und haben in lande zu Beheimb.1) Auch wollen wir, dass die burger zu der Töpel haubtschuld und ander schulde, wie die genant sein, klein oder gross, winzig oder viel, sollen sie schieben gehn Pilsen2) nach ihrer alten gewonheit, und sie es von alters herbracht, und son- derlichen und gemeiniglichen alle recht und andere besondere freiheit und löbliche gewonheit, die sie vormals gebraucht haben und noch gebrauchen, und alle freiheiten und befestunge, von abten und Konvents zu der Töpel ihnen gegeben und verliehen3), verneuen, vestigen und bestätigen. Wir wollen auch, dass alle artickel, punckten oben berürt und begriefen ewiglichen und veste gehalten werden unverbrechlichen. Hierumb so gebieten wir allen und itzlichen ambtleuten und unsern lieben getreuen, dass ihr die vorgenanten burger in ihren begnadten gewonheit und rechten nicht lediget und vorbas sie in schucz schirmen und in handhaben sollet von unser gnaden bete wegen. Das wir in unsern brief mit unsern anhangenden maiestatsigill zu gezeug. Gegeben zu Prage an dem 12. tage Octobris Ai. 1460, unsers reichs in dritten jahr. Zapsáno v „Annales Teplenses“ v archivu tepelského kláštera, sv. I., str. 214—215. 1) Ze dne 27. března 1365 (výše č. 90). 2) Plzeň užívala práva Starého Města pražského (J. Čelakovský, Codex II., č. 466, str. 656). 3) Ze dne 17. července 1385 (výše č. 129). 352. 1460 listopad 14. Praha. Král Jiří potvrzuje na prosbu obyvatel města Kynšperka nad Ohří (der burgere und inwonere der stad Kongesperg) všechna jejich privilegia. — Geben zu Prage am freitag nach sant Brixien tage nach Crists geburt vierczehen- hundert und darnach in den sechczigisten, unsers reichs im dritten jaren. — Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein cancellarius. Listina není zachována ani v originálu ani v potvrzení, známa jen z opisu v SUA v Praze, odd. SM P 106 K 64. 353. 1460 prosinec 14. Praha. Král Jiří obnovuje a potvrzuje jílovským měštanům všechna práva a svobody, zvláště milosti a obdarování od císaře Zikmunda. My Jiří, z Božie milosti král český, markrabě moravský, lucemburský a slezský vévoda a lužicský markrabě, oznamujem tímto listem všem, že zna- 59

Strana 60
menavše, kterak mezi jinými potřebami obchodům a potřebám lidským po- třebnými kovové všickni, a zvláště mezi nimi zlato jako slunce k dělání peněz jest velmi i příhodné i potřebné, a protož miesta ta, kdež Bůh ráčil lidem tyto kovy zjeviti, bývají velikými milostmi obdarovány, mezi kterýmižto také v našem království hojné a zdárné miesto bylo jest na horách u města Jílového, ale tyto dřevné časy válkami a zlými časy tak jest zapustlo, že nižádní témeř pužitkové odtud nám a koruně našie nemohou přicházeti, i prosili jsou nás pokorně měštěné a obyvatelé toho města Jílového, abychom jim z naší králov- ské štědroty ráčili potvrditi práv starodávných od předkův našich, králův českých, a zvláště milostí a obdarování slavné paměti císaře Sigmunda,1) předka našeho milého, jim pójčených a daných. My i země naše užitek v jich rozmnožení a jich potřebnost velikou a sešlost na horách zlatých znamenavše, jich sme prosby uslyšeli, a protož z pravého našeho vědomie mocí královskou s radou věrných našich milých všecka jich práva, vysazenie, milosti, listy a svobody od předkův našich, králův českých, jim pójčená a daná obnovujem, přijímáme a potvrzujem ve všech jich punktích, kusiech, článciech a zavázání tak, jako by slovo od slova v tomto našem listu vepsána byla, chtěje a ustavu- jíce, aby všickni kusové a jeden každý plné pevnosti moc věčnou měli. Protož přikazujem všem úředníkům a poddaným našim, věrným milým, a vzláště minemistru hor našich nynějšímu i budoucímu, aby již řečeným měšťanům na jich práviech a svobodách nepřekáželi ani překážeti dopouštěli, jakož naši milost chcete sobě zachovati. Tomu na svědomí pečeť naši královskou kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v neděli po svaté Lucii léta od naro- zení syna Božího tisícího čtyrystého šestdesátého, království našeho léta třetího. Ad mandatum domini regis domino Procopio de Rabenstein cancellario referente. Známo z opisu v SUA v Praze, odd. SM P 106 J 25, jakož i z vidimátu kanceláře české komory ze dne 31. dubna 1650 (v archivu Národního musea v Praze, odd. F — Jílové). Zmínkou je toto privilegium dotčeno v potvrzení krále Ferdinanda II. ze dne 4. února 1628, obsaženém v majestátě Leopolda I. ze dne 26. dubna 1681 (v archivu města Jílové- ho). — V pamětní knize jílovské ze 17. stol. je zapsáno znění Jiříkova privilegia pro Jílové s datem 13. prosince 1460, shodné s privilegiem téhož panovníka pro Nový Knín ze dne 1. října 1461 (níže č. 359) až na ustanovení o Krásné Hoře (Také poněvadž — nechcem činiti), o užívání lesů, sbírání chrastí, o čižbě (Také čož by koli — obhajovati) a o pastvě (A pastvy — bude ukázáno); schází také věta „Ad mandatum — referente“. L. Čihák, Paměti Jílového, 2. vyd., str. 95—96 otiskuje toto domnělé privilegium pro Jílové a správně je neuznává za platné, i když výsady v něm uvedené byly skutečně Jílovému uděleny v dří- vějších dobách. 1) Z 8. května 1437 (výše č. 263). Listinu otiskl L. Čihák, Paměti, str. 42—44, v 2. vyd. str. 95. 60

Strana 61
354. 1461 duben 11. Kutná Hora. Král Jiří potvrzuje privilegium krále Václava IV. ze dne 30. října 1400 pro Záblatí, a to na žádost tamního obyvatelstva (pro parte opidanorum et habitatorum opidi Zablatie). Král vyhověl přání Záblatských, protože in promocione civium et locorum exaltacione plurimum delectemur, ut eos ad nostra et successorum nostrorum famulamina prompcius immutemus. — Datum in Montibus Cuthnis undecima die mensis Aprilis anno Domini millesimo quadringentesimo sexage- simo primo, regni nostri anno tercio. — Ad relacionem domini Jodoci, episcopi Wratislaviensis etc. Pergamenový originál v okresním archivu v Prachaticích se znakovou pečetí, přivěšenou na pergamenovém proužku. — Na rubu: Rta. — Lit. B. 355. 1461 duben 28. Praha. Král Jiří potvrzuje na prosbu Matěje Šlika z Lažan (Mattes Schlick von Lassan, herr zur Weisskirchen)1) obyvatelům jeho městečka Lubů (seinen burgern und inwonern zum Schonbach) všechna privilegia, která obdrželi od římských císařů a králů, jakož i od českých králů.2) Originál je ztracen, opis ze 16. dubna 1567 v SUA v Praze, odd. SM P 106 S 25. 1) Syn Jindřicha Šlika z Lažan (Ottův slovník naučný XXIV., str. 674). Podle chebské smlouvy z 25. dubna 1459 dostaly se Luby zase k České koruně. Dne 20. dubna 1461 odevzdal saský vévoda Fridrich Luby, které měli Šlikové v lenní zástavě již od r. 1434, českému králi Jiřímu, a ten je zase dal Matějovi Šlikovi z Lažan v léno (K. Mädler l. c., str. 46). Šlikové drželi zdejší krajinu lénem až do r. 1547 (tamže). 2) V. výše listinu krále Václava IV. ze dne 14. září 1398 (č. 164) a krále Zikmunda ze dne 12. září 1422 (č. 229). 356. 1461 květen 30. Jošt z Rožmberka, veliký mistr svatojánského řádu v Čechách, strakonický převor Rehoř a tamní konvent potvrzují listinu Václava z Michalovic z 20. ledna 1435 pro městečko Strakonice a jeho obyvatele. Tímto privilegiem, které ztratili, obdrželi Strakoničtí odúmrť a právo volného odkazu, právo města Horaždovic i pastviny za místo zatopené novým rybníkem. Ve jméno Boží amen. Poněvadž všemohoucí Pán Buoh, stvořitel všeho stvoření, lidské pokolení v nepaměť ráčil jest poddati, že všecky věci, kteréž mezi lidmi jednány bývají, s časy jdoucími z paměti lidské vycházejí, jediné leč písmy i také k tomu pečetmi potvrzeny jsouc, pilně k časům budoucím za- chovány budou, protož my Jošt z Rožmberka, z Boží milosti biskup vratislavský1) 61

Strana 62
a mistr křížovníkův řádu rytířujícího zákona svatého Jana, křtitele Božího, posvátného domu špitálu jerozolimitánského po Čechách, po Moravě, po Slezi, po Polsku, po Rakúsích, po Štyrsku, po Korytanech etc.2) i také svatého Pražského kostela probošt,3) kněz Rehoř, té chvíle převor kostela strakonicské- ho, i veškeren konvent domu našeho strakonicského oznamujem tímto listem všem vůbec nynějšího i budoucího věku lidem, kteříž tento list uzří a čísti nebo čtoucí slyšeti budou, že jsou přistoupili před nás purkmister, rychtář, konšelé i všecka obec většího i menšího měst našich strakonických,4) lidé naši platní, a nás jsou spravili, že ten list hlavní, který jsou měli od dobré paměti předka našeho, pana Václava z Michalovic, na své odúmrti a svobody, již v tomto listu vdole psané, ztratili sú, i prosili sou nás všichni jednostejně a po- korně, abychom jim list nový na ty odúmrti a svobody kázali udělati a jich potvrditi po přípisu dobré paměti předka našeho, pana Václava z Michalovic. A my jakožto pán jich milostivý, znamenavše jich žádosti a prosby pokorné, podobné, hodné i spravedlivé býti, list sme nový jim napsati kázali a práv, řádův i svobod v něm zapsaných ve jméno Boží potvrdili jsme a tímto listem naším potvrzujem, slibujíce za nás i za naše budoucí všecky věci v tomto listu napsané a zavázané pevně zdržeti bez přerušení všelikterakého i je i jich budoucí při jich právích a svobodách zachovati a zbraňovati. A ten list slovo od slova dobré paměti páně Michalovicóv jest zněl: Ve jméno Boží amen. (Následuje listina ze dne 20. ledna 1435; výše č. 249). A aby toto naše potvrzení práv a svo- bod svrchupsaných přerušeno a hnuto nebylo žádným obyčejem od nás i od našich budoucích mistrův, ale skutečně bez umenšení zdrženo, na zdržení toho, na jistotu a na pevnost kázali jsme pečeť naši, jíž v převorství požíváme, i také pečeť konventskou domu našeho strakonického s naším vědomím k to- muto listu přivěsiti etc. Jenž jest dán a psán léta po narození syna Božího tisícého čtyrstého a šedesátého prvého léta tu sobotu před slavným hodem svaté Trojice. Zachováno v konfirmaci Marie Terezie ze dne 4. července 1747, uložené v archivu města Strakonic. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Byl jím v letech 1456—1467 (E. Eubel, Hierarchia catholica medii aevi, pars II. Monasterii 1914, pag. 270). 2) Byl jím v letech 1452—1467 (A. Č. Ludikar l c., str. 274—275). 3) Byl jím v letech 1454—1467 (A. Podlaha, Series praepositorum, str. 93—94). 4) Srv. pozn. 3 při listině ze dne 20. ledna 1435 (výše č. 249). E. Ježek, Strakonicko II., str. 12. 357. 1461 červen 1. Jošt z Rožmberka, veliký převor svatojánského řádu v Čechách, Řehoř převor a konvent strakonický potvrzují listinu Václava z Michalovic ze dne 7. června 1451, která je silně poškozena, pro město Strakonice (výše č. 302). 62

Strana 63
Pergamenový originál v archivu města Strakonic; k listině jsou přivěšeny na perga- menových proužcích dvě pečeti z červeného vosku. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) — Listina je téměř doslova shodná s privilegiem týchž vydavatelů pro Strakonice ze dne 30. května 1461 (výše č. 356) až na větu o potvrzované listině, která zní takto: a nás sú zpravili, že ten list hlavní, který sú měli od dobré paměti předka našeho, pana Václava z Michalovic, jímž sú potvrzena jich práva, svobody, platy i všickni poplatci, v nichž od staradávna sedie, jakož také též i listové dobré paměti jiných našich předkuov, točiš pana Bavora1) a pana Jindřicha z Hradce2), znie a svědčie, že ten list zlým chováním zmočen a zkažen i děravý, i prosili sú nás jednostajně všickni a pokorně, abychom jim list nový v táž slova, jako sú první měli, kázali napsati a jeho abychom potvrdili... — Jenž jest dán a psán léta po narození syna Božieho tisícieho čtyřstého šedesátého prvého léta v pondělí po slavném hodu svaté Trojice. 1) Ze dne 8. prosince 1367 (výše č. 96). 2) Ze dne 15. prosince 1404 (výše č. 182). Srv. E. Ježek, Strakonicko II, str. 12—13. 358. 1461 červen 17. Praha. Král Jiří potvrzuje obyvatelům městečka Manětína (magistrum civium et iuratos suo et totius communitatis opidi Manetina nomine) privilegium krále Václava I. ze dne 18. března 1235 a přidává výroční trh na den svatého Augustina biskupa s třemi následujícími dny (annale forum singulis annis temporibus futuris in dicto opido Manetina in die beatissimi doctoris Augustini episcopi cum tribus diebus immediate sequentibus).—Datum Pragae die decima septima Junii anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo primo, regni nostri anno quarto. — Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein cancel- larius. Obsaženo ve vidimátu města Plzně ze dne 15. července 1593 (v SUA v Praze, odd. SM P 106 M 3), jakož i v potvrzení manětínských privilegií Karlem VI. dne 19. května 1718 (archiv města Manětína). 359. 1461 říjen 1. Král Jiří obnovuje měšťanům a horníkům v Kníně všechna privilegia, která jim byla zničena za předešlých válek; osvobozuje je ode všech daní a poplatků mimo dávky mincmistrovi. Ustanovuje, aby Knínští odváděli zlato stejně jako Jílovští do královské komory, a dává jim právo těžiti zlato na míli cesty v okolí. Potvrzuje právní příslušnost obyvatel Krásné Hory do Knína, kam musejí nosit dobyté zlato. Dále udílí Knínským všechny mlýny v okolí na míli cesty, přiznává jim dříví k horám z lesů královských nebo špitálských, právo honit zajíce, chytati ptáky a lovit ryby. Ve vsích jednu míli kolem Knína nesmí nikdo vařit pivo k šen- 63

Strana 64
kování ani dělati slady, ale s ohledem na právo okolních městeček. Knínští dostá- vají právo popravy na míli kolem města a právo pastvy v královských i špitálských lesích. Řídí se horním právem. My Jiří, z Božie milosti král český, markrabě moravský, lucemburský a slezský vévoda a markrabě lužicský, oznamujem tiemto listem všem, že přišli před nás věrní naši milí měštěné a horníci města našeho Knína a žalostně před námi vyprávili sú, kterak předešlá léta nepokojná to město vypáleno jest1) a listové na práva a vysazenie jich, kterýmiž od předkuov našich, krá- luov českých slavné paměti, byli sú obdarováni a vysazeni, jim sú shořeli, a pro- sili sú nás pokorně, což vyptati se mohli, která prve měli práva, abychom my z dobrotivosti našie těch práv a svobod jim znovu puojčiti a vysaditi ráčili. My k prosbám jich jakožto slušným milostivě jsúce nakloněni, záhuby jich litujíce a jich užitek a stav i rozmnoženie větčie a lepšie chtiece učiniti, aby oni hor zlatých u Knína ležících k našemu i svému užitku tiem lépe pilni býti mohli, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich milých mocí královskú v dole psaná práva je vsazujem a jimi je i jich budúcie k držení a požívání jich věčnému z milosti našie královské darujeme, totižto aby nám i budúcím králóm českým žádných daní a poplatkuov s toho města nedávali a neplatili kromě právě, což našim minemajstróm z staradávna dávali sú a dávají; a cožkoli oni zlata dobudú hornieho neb na potociech ryzích, to vše mají do vexle a komory našie královské i budúcích králuov českých nésti a dávati, a my jim za zlato též jako Jílovským platiti a dávati máme.2) Mají také tíž obyvatelé knínští svobodu mieti zlata dobývati, kdež by se jim koli miesto přiehodné k tomu zdálo na dědinách, lesiech, horách neb potociech jim příležících číchžkoli bez překážky všelikého člověka. Item v jedné míli v zšíři i v zdáli okolo Knína všickni [hor]ní- ci, kteří zlata dobývají a dobývati budú, buďto hornieho neb potočnieho, mají a mieti budú do Knína všecko zlato k vexli našemu nésti a oni dále nám do komory našie [odevzdjati. Také poněvadž, jakož sme zpraveni, z dávných časuov z Krásné Hory příslušeli sú s svými právy do Knína, a zlato, což jeho dobyli, do Knína k našemu vexli nesli a dávali, [chceme, aby též] nynie i potom od nich se dálo, však bez újmy a pohoršenie práv těch lidí z Krásné Hory, jestliže které odporné těmto mají, jimžto naším tiemto obdarováním a vysazováním žádné škody nechcem činiti. Item všickni mlýnové horní u Knína za míli vzdáli k městu našemu Knínu aby příslušeli tiem obyčejem, jakož z staradávna drželi sú, a žádný aby neb[ránil] vody vésti k těm mlýnóm kterýmkoli napra- vením, buďto zastavením jezuov neb hrází neb struhami, jakž by koli tu vodu napraviti uměli a mohli. Také což by koli bylo potřebie lesův [suchlých neb syrových k horám našim u Knína, májí a budú moci z našich královských neb špitálských lesuov Knínští bráti, však s vědomím a ukázáním hajných těch [lesuov]. Budú moci také obyvatelé knínští v svých obciech neb chrástech zajiece sobě honiti neb ptáky a v svých potociech ryby loviti a toho sobě ku 64

Strana 65
puožitku svému obhajovati. Chceme také, aby v jedné míli vzdáli okolo Knína piva ve vsiech k šenkování nižádný nevařil ani sladuov dělal, leč by která městečka obdařením takovým byla obdařena, žle by to činiti] mohli, těm my tiemto puojčením naším nechcem na tom překážeti. Pakli by se to kde dálo a po napomenutí jich že by to nebylo přestáno, mají to na minemajstra našeho nynějšíeho neb budúcieho vznésti a podle rady jeho v tom se zachovati. Také k své popravě v jedné míli okolo města všelikého člověka neřádného budú moci vzieti a podle proviněnie jeho nad ním popraviti. A pastvy po lesiech našich i špitálských svobodné mají mieti a v nich pásti, však tu, kdež jim od hajných našich neb špitálských bude ukázáno. Také tíž měštěné a horníci naši knínští i všickni obyvatelé nynější i budúcí mají každý podle možnosti své na těch horách pavovati a nakládati i ve všech věcech, což jich a těch hor našich zlatých i puožitkuov se dotýče, věrně a právě k nám a budúcím králuom českým se mieti a zachovati. Pakli by který z nich, jeden neb viece jich jinak, než by se měli mieti, byli shledáni, proti tomu neb těm budem se mieti pomstú a pokutú podle práv horních. Protož přikazujem s přísností všem úředníkóm a poddaným našim, a zvláště minemajstru hor našich v Čechách nynějšiemu i budúcím, aby již řečeným měšťanóm a horníkóm nikdy na jich práviech a svobodách svrchu- psaných nepřekáželi ani překážeti dopúštěli, ale je v nich zachovali a obraňo- vali, jakož milost naši chtie sobě zachovati. Tomu na svědomie pečeť naši krá- lovskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze ve čtvrtek po svatém Jeronýmu léta od narozenie Božieho syna tisícieho čtyřistého šestdesátého prvnieho, královstvie našeho léta čtvrtého. Ad mandatum domini regis domino Pro- copio de Rabenstein cancellario referente. Pergamenový originál v archivu Národního musea v Praze, zvetšelý a na několika místech téměř nečitelný; na bíločervených hedvábných nitích visí kulatá znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. Jacobus de Cadano. — Nro. 1. 1461. 1) Nový Knín byl vypálen Bzdinkou a jeho lidmi ve dnech 9.—12. července 1424 (J. Valenta I. c., str. 53). 2) V. listinu císaře Zikmunda ze dne 8. května 1437 (výše č. 263). Listina otištěna a reprodukována u J. Valenty l. c., str. 56—57. 360. 1461 prosinec 1. Praha. Král Jiří obnovuje na žádost Jana Calty z Kamenné Hory a jeho měšťanů rabštejnských privilegia, která obdrželo město od předchozích českých králů, a to na clo, jež se vybírá na silnici z Prahy přes Rakovník, Rabštejn, Žlutice, Bochov a Loket do Chebu; toto clo se však musí užíti výhradně na opravu města a cest, na ponocné a branné; kdo by nejel tou cestou, tomu mohou Rabštejnští zabavit jeho zboží. 65

Strana 66
My Jiří, z Božie milosti král český, markrabě moravskej, lucemburské a slezské vejvoda a lužický markrabě, oznamujem tímto listem všem, že předstoupil před nás statečný Jan Calta z Kamenné Hory,1) věrný náš milý, a s ním měšťané rabštejnští, věrní naši milí, spravujíce nás, kterak jsou někdy od předkuov našich, králuov českých, oni, jich dědici a budoucí na tú silnicí z Prahy na Rabštejn a pak do Chba táhnútí obdarování a listy pod pečetí Jich Mtí majestáty jměli, a ty že sou sic také s jinými listy, kteréž jsou od krá- luov českých, předkuov našich, měvše[!], jim shořely, a že by jim bylo proto to clo dáno na opravení téhož městečka Rabštajna, cest, na ponocné a branné, a že toho cla na nic jiného než na potřeby již psané obracují a nakládají, s po- kornú pilností nás prosíce, abychom jim zase na to listy a upevnění milostivě dáti ráčili. A my, vhlédce na jmenovaného Jana Caltu a již psaných měšťan prozsby pilné a na věrné služby, kteréž nám týž Jan Calta a koruně naší činil, činí a činiti nepřestává, a potom tím lépe aby nám sloužiti mohl, a také z jistého vyptání, že jest ta silnicea) od starodávna z Prahy do Rakovníka a z Rakovníka na Rabštajn, z Rabštajna dále do Žlutic, ze Žlutic do Bochova, z Bochova do Lokte a odtud do Chba, vždy táhli a jezdili s ládovanými i s neládovanými vozy, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú s pravým vědomiem tuto milost týmž měštanuom rabštejnským, dědicuom a budoucím jich učinili sme a tímto listem činíme a znova zase dáváme a chcem, aby toho všeho, což jsou od starodávna k Rabštajnu aneb kdežkoli okolo Rabštajna clo vybírati obyčej měli, drželi, požívali zase k věčnosti ve všech kusech a arti- kulích pevně, cele a neporušitedlně tím vším obyčejem, jako by tuto slovo od slova ty jich shořelé listy znamenitě napsány stály ode všech bez hindrování, avšak vždy takovýmto spuosobem, aby toho užitku jinam nikam než na opra- vování již psaného městečka Rabštajna, na cesty a na ponocné a na branné nakládali a obracovali. A kdož by koli jinudy než tú jmenovanú silnicí táhnúti a jezditi směli, dáváme často psaným měšťanuom rabštejnským, věrným milým, jich dědicuom a budúcím plnú a celú moc listem tímto, kteříž by dříve jmenovanú silnicí netáhli a nejezdili, fentovati a tím fentovaným učiniti, jakž se jim zdáti a líbiti bude vedle rady a vuole téhož Jana Calty, anebo ktož by po něm ten náš hrad Rabštejn s jeho příslušenstvím od nás a budúcích našich, králuov českých, v držení byl. Tomu na svědomí pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v outerý před svatým Mikulášem léta MoIIIIeLXI°, království našeho léta čtvrtého. Zapsáno v „Registrech majestátuov léta Božieho 1545“ (SUA v Praze), sv. 285, fol. 10 v. — 11. a) Snad tú silnicí. 1) Král Václav IV. zastavil r. 1396 Rabštejn Benešovi Čertovi z Hořovic a po něm jej dědili jeho synové; z nich Bohuněk r. 1425 postoupil své právo bratřím Buškovi a Janovi Caltům z Kamenné Hory (V. Kočka, Dějiny politického okresu kralovického. Díl II. Soudní okres manětínský, str. 68—69). 66

Strana 67
361. 1462 leden 4. Lipnice. Bratří Burián, Mikuláš a Zdeněk z Lípy se vzdávají odúmrtního práva v měs- tečku Heřmanově Městci a dovolují tamním měštanům volně pořizovati podle po- slední vůle, řádně uzavřené před konšely; dědic se musí ovšem přistěhovati na panství. Zemře-li někdo bez kšaftu, nejbližší příbuzný vládne s radou konšelskou pozůstalým statkem a opatruje sirotky až do zletilosti; zemřou-li děti před dosažením plných let, dědí nejbližší příbuzní, ale musí statek osaditi. Zemře-li kdo bez kšaftu a bez příbuzných, přechází pozůstalý majetek na obec. My Burián z Lípy a z Lipnice, nejvyšší písař desk královstvie Českého, Zdeněk a Mikuláš odtudž, všickni bratřie vlastní a nedielní, pro budúcí a věč- nú paměť listem tiemto oznamujeme každému i všem vóbec, nynějším i poto- mně budúcím, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jsúce praví a sprave- dliví páni a dědici zbožie městeckého, s dobrým rozmyslem a s opatrnú radú znamenavše veliké dobré měščan našich a znamenité polepšenie městečka na- šeho Městce Heřmanoval) i všech obyvatelóv v něm obývajících, propustili jsme a mocí listu tohoto jménem naším, dědicóv, herbóv a budúcích všech potomně našich jim a jich budúcím propúštiem právo našě odúmrtné, kteréž předkové naši i my v témž městečku našěm drželi jsme, je jsme brali a vedle práva a obyčeje země této jsme požívali tak, aby ktožkoli v předpsaném městečku našěm Božím dopuštěním s tohoto světa jíti maje aneb za zdravého života kšaft a poslednie své poručenstvie řádně a zřiezenie před konšely pří- sežnými v témž městečku našěm od nás aneb úředníka našeho tehdáž osaze- nými dvěma nebo třmi učinil by komužkoli, vlastnie příbuzniemu svému neb cizému statek svój porúčeje, ten aneb ti, kterému nebo kterým statek takový, buď movitý nebo nemovitý, byl by poručen, hned po smrti jeho mohú a moci budú statkem vládnúti a jeho jako svého vlastnieho a dědičného požívati bez našie, dědicóv, herbóv i budúcích našich i každého člověka živého překážky všelikteraké. Avšak toto znamenitě vymieňujem, komuž by kolivěk takový statek poručen a odkázán byl, aby s našeho zbožie hnut nebyl, než s tiem statkem aby se tu na našěm zboží osadil. Pakli by Pán Buoh v městečku našěm předepsaném na koho vnáhle bez takového řádného a zřézeného kšaftu a po- ručenstvie poslednieho učiněného smrt dopustil a děti po sobě, ješto by let nedo- šly, zuostavil, těmi dětmi a tiem statkem má najblizši přietel vládnúti a těch sirotkóv věrně a právě s radú konšelskú jich dobře opatrovati, a když by k letóm přišly, s tiem statkem věrně a právě jim učiniti má. A jestli pak že by sirotci let nedojdúc zemřely, tehdy ten statek má na najblizšieho přietele připadnúti a vždy s vejminkú svrchupsanou, aby s našěho zbožie brán nebyl, než tu sě s ním osadil neb osadili. Pakli by se kdy přihodilo, že by kto dědicóv ani přátel a příbuzných nižádných po sobě nepozóstavě, bez kšaftu a poručen- stvie poslednieho řádně a zřiezeně, jakož napřed psáno stojí, učiněného vnáhle 67

Strana 68
dopuštěním Božím z tohoto světa zšel, tehdy ten statek, kterýž by kolivěk zuostal, má na konšely a na tu všecku obec mocně připadnúti, a oni jej s do- tázáním a povolením naším aneb našich budúcich na užitky nebo potřeby obce té aneb téhož městečka našěho k lepšiemu obrátiti, naložiti a vydati budú moci. Tomu na svědomie a pevnost věčně trvající my všickni tři bratřie svrchu- psaní pečeti našě s jistým vědomím naším dobrovolně kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Lipnici léta po narození Božiem tisícého čtyr- stého šedesátého druhého ten pondělí po Novém létě. Pergamenový originál v archivu města Heřmanova Městce; k listině jsou na perga- menových proužcích přivěšeny tři kulaté pečeti, první z červeného, ostatní dvě z černého vosku. — Na rubu: List první Buriána a Mikuláše, Zdeňka pánův pánův bratři. — XIII. 1) Heřmanův Městec, o. Chrudim. — Vznikl někdy ve 14. stol. ze vsi pod hradem Mrdice, a to patrně za Heřmana z Mrdic. Pak se tu vystřídalo několik pánů, od r. 1407 Jaroslav z Opočna, jehož syn Jan Městecký připojil zdejší panství k Lichtemburku. Tak se dostal Heřmanův Městec přes Hynka Krušinu z Lichtemburka na bratry Buriána, Zdeňka a Mikuláše Trčky z Lípy (Otakar Koutský, Z minulosti Heřmanova Městce, Pardubice 1911. — A. Sedláček, Hrady I., str. 177 a d. — J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1246—1247). — Městečko mělo již od starodávna právo vařiti pivo, jak dosvědčuje spor o toto právo mezi měštany a podruhy z doby pana Jana Městeckého (zápis v nejstarší knize k r. 1437; v. O. Koutský l. c., str. 15—16). 362. 1462 březen 4. České Budějovice. Král Jiří potvrzuje lišovskému rychtářovi Janovi Neumeisterovi z Budějovic a jeho manželce Marketě listinu císaře Karla IV. ze dne 12. června 1360 na rychtu v Lišově. Georgius, Dei gracia rex Boemie, marchio Moravie, Lucemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio, notum facimus tenore presencium universis nobis hummiliter supplicatum fuisse per fidelem nostrum dilectum Johannem Neumeister de Budweis, iudicem opidi nostri Lischow, quatenus sibi litteras super iudicatum dicti opidi Lischow dive memorie quondam serenissimi domini Karoli, Romanorum imperatoris et Bohemie regis, predecessoris nostri caris- simi, confirmare, ratificare et innovare dignaremur. Quarum litterarum tenor sequitur et est talis: Karolus quartus, divina favente clemencia Romanorum imperator etc. (Následuje listina císaře Karla ze dne 12. června 1360; výše č. 77.) Nos attendentes sua fidelia servicia, que facit et facere tenetur nobis et successoribus nostris in futurum, considerantes eciam uxorem suam Marga- retham, heredem illorum, quibus privilegium domini Karoli sonat, esse, sano prehabito consilio auctoritate regia sibi et heredibus suis legittimis litteras illas, prout rite et racionabiliter processerunt, confirmavimus, innovavimus, ratificavimus, confirmamus, ratificamus et innovamus volumusque, ut iam- 68

Strana 69
dictus Johannes suique legittimi heredes privilegio illo absque contradiccione quacunque utantur, fruantur et gaudeant. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum Budweis die quarta Marcii anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo secundo, regni nostri anno quarto. Ad relacionem Benessi Weitmilner, burgravii in Carlstein. Pergamenový originál v archivu města Lišova; na pergamenovém proužku je přivěšena kulatá znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. Jacobus de Cadano. 363. 1462 březen 13. Albrecht z Konipas potvrzuje obyvatelům městečka Borku (= Jirkov) všechna jejich práva, především na trh od krále Ladislava. Tyto výsady se vztahují na všechny tři části městečka. Já Albrecht z Konipas a z Červeného Hradu, pravý dědic hrádeckého i že- berského zbožie,1) vyznávám zevně tímto listem přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že jsú před mě přišli moji lidé, purgmistr a rada i všec- ka vobec městečka Borku, prosiece mne pokorně, abych jim to přidal na dvú čésti i na třetině a spustil je spolu v měská práva a abych jim potvrdil jich práv, kteréžto práva mají dobré paměti od krále Ladislava dobré paměti skrze mé zaslúženie na trhy, na měské práva i na jiné svobody, jakož dále hlavní list svědčí a vykazuje.2) Protož já svrchupsaný Albrecht z Konipas, vida od svých lidí takovú prosbu a příchylnost, i přidávám jim jedno tu třetině i na dvú čésti3) a potvrzuji jim jich městských práv mocí tohoto listu věčně a budúcně tak, aby v tom žádné překážky neměli ode mne ani od mých dědicuov a budú- cich, avšak s takovúto vymienkú, mému rychtářství a mým právóm staro- bylým bez škody, aby ty činěny a konány byly mně i mým dědicóm a budúcim. Toho všeho na svědomie a na zdrženie já svrchupsaný Albrecht z Konipas dal sem svú pečeť dobrovolně přivěsiti k tomuto listu i za své dědice a budúcie a prosil sem urozených panoší Oldřicha Šeptáka ze Všechlap seděním v Hoře- nicích, Albrechta z Zelenek a Alše z Zelenek seděním v Újezdě, že jsú pečeti své vedle mne na svědomie přivěsili, však jim bez škody a jich erbóm. Jenž jest dán a psán léta ot narozenie syna Božieho tisícieho čtyrstého šedesátého druhého najbližší sobotu po světiem Rehoři. Pergamenový originál v archivu města Chomutova; všechny čtyři pečeti jsou ztracené.— Na rubu: Herrn Albrecht Konipas Begnadung. A. 1462. — Collatum et concordat cum copia. XVII. Xbris A. XCVII... Registrator. — No. 2. 1) O něm A. Sedláček, Hrady XIV., str. 266—267. 2) Ze dne 25. února 1455 (výše č. 321). 3) Týká se někdejšího rozdělení Jirkova mezi několik vrchností (v. pozn. 2 při listině ze dne 5. února 1443, výše č. 284). 69

Strana 70
364. 1462 srpen 19. Praha. Král Jiří uděluje na prosbu Jošta, 1) biskupa vratislavského a probošta kostela pražského, městečku Volyni výroční trh v pondělí po Všech svatých s dvěma ná- sledujícími dny (concedimus opido Wolyna nundinas, ut teneri . . . . debeant feria secunda post festum Omnium sanctorum et durare tribus diebus ipso primo die computato). — Datum Prage die decima nona Augusti anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo secundo, regni nostri anno quinto. Ad mandatum domini regis. Zapsáno v zemských deskách větších, sv. 127, fol. I 8 (SUA v Praze); též ve výpisu ze zemských desk z r. 1597, uloženém v archivu města Volyně (fotografický snímek Histo- rického ústavu ČSAV). 1) O něm srv. Fr. Teplý l.c., str. 51. — Dne 12. března 1454 vymohl na králi Ladisla- vovi privilegium, aby mohl statky pražského proboštství vypláceti ze zástav. Použil té výsady i při vyplacení Volyně (tamže str. 51—55). Listinu otiskl Fr. Teplý I. c., str. 53—54 v českém překladě. 365. 1462 říjen 19. Praha. Král Jiří uděluje na prosbu velikého mistra Jošta z Rožmberka městečku Strakonicům (oppido Straconicz) výroční trh na den svatých Šimona a Judy se dvěma následujícími dny (celebrari debeat et haberi in die sanctorum Simonis et Iudae ac durare ad duos dies alios immediate sequentes). — Datum Pragae die decima nona Octobris anno Domini millesimo quadringentesimo sexa- gesimo secundo, regni nostri anno quinto. — Ad mandatum domini regis etc. Zachováno v potvrzení strakonických privilegií Marií Terezií ze dne 4. července 1747, které jest uloženo v archivu města Strakonic. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) Srv. E. Ježek, Strakonicko II., str. 13. 366. 1463 březen 28. Praha. Král Jiří potvrzuje Hroznětínu listinu tepelského opata a konventu ze dne 24. února 1386. Georgius, Dei gratia Bohemiae rex, Moravię marchio, Lucenburgensis et Slesiae dux ac Lusacię marchio etc., notum facimus tenore presentium uni- versis, quod ex parte iuratorum, iudicis et totius communitatis Lucidae Civi- tatis, fidelium nostrorum dilectorum, ostensa et exhibita nobis est quedam 70

Strana 71
litera religiosi abbatis et totius conventus monasterii Teplensis Pragensis diocesis, olim dictae civitati ac villis quibusdam in eadem litera nominatis super quibusdam gratiis, favoribus necnon pręrogativis data et concessa nobis- que fuit supplicatum, ut ipsam cum omnibus in ea contentis approbare et confirmare dignaremur. Cuius tenorem his literis nostris inseri voluimus, et sequitur in hec verba: In nomine Domini amen. Ne rerum gestarum memoria etc. (Následuje listina ze dne 24. února 1386, výše č. 130.) Nos igitur eisdem precibus tanquam racionabilibus libenter annuimus et non per errorem aut inprovide, sed deliberate, de certa nostra scientia, autoritate regia prędictam literam cum omnibus gratiis, favoribus, prerogativis, concessis praefatae Lucidae Civitati et villis dictis per nominatum abbatem et conventum, in eadem con- tentis et expressis, approbamus, ratificamus et gratiose confirmamus in omni- bus punctis, clausulis, articulis et sententiis, prout de verbo ad verbum supe- rius exprimuntur, decernentes eandem literam cum singulis in ea contentis in- violabile robur obtinere. Nulli ergo liceat hanc nostre confirmationis gratiam quovismodo infringere aut ei quomodolibet contraire nostrae regiae gratiae sub obtentu. Praesentium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio lite- rarum. Datum Pragae die vicesima octava Marcii anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo tertio, regni nostri anno quinto. Papírový opis v SUA v Praze, odd. SM P 106 H 49. K němu jest připojen německý překlad, úředně ověřený dne 12. července 1563 veřejným notářem Blažejem Schiltbergerem, tohoto znění: Wir Georg, von Gottes gnaden konig zu Behaim, markgraf in Mehren, Lutzenburg und Schlesien hertzog und markgraf in Lausnitz etc., tun kund mit gegen- wertigen brief jedermeniglichen, das uns von einem ausschus der geschwornen und des richters aus der gemeine der Lichtenstadt, unsern lieben getreuen, furbracht worden ist ein brief des ehrwirdigen abtes und convents des closters Töppeln der Pragerischen dioces, in welichen briefe der abgenandten Lichtenstadt sambt etlichen dörfern, so darin bemeldet, etliche begnadungen und privilegia...a) gegeben und ist darueber von uns bittlich auf undertänigst ersucht worden, das wir denselbigen brif sambt allen, so darinnen begrifen, gnediglich confirmirn wollten. Des laut wir in diesem brief verfassen haben lassen, und volgt auf diese meinung: In namen Gottes Amen. Damit nicht dasjenige, was vor zeiten gehandelt worden etc. (Následuje listina ze dne 24. února 1386; výše č. 130/IV.) Derowegen wir konig Georg haben auf ire bitt willig und wissendtlich aus koniglicher macht bemeldten brief mit allen begnadungen und befreiungen gedachter Lichtenstadt und dörfern durch ermelden abt und ein convent gegeben mit allen artickeln darin begriffen gebillichet, bestetiget, bekreftiget, wie er von wort zue wort oben geschriben ist. Erkennen und befehlen, das solicher brief ein unbrechliche craft haben und behalten soll. Es soll auch niemand diese begnadung von uns confirmirt auf einerlei weis schwechern oder brechen. Zu urkund mit anhen- gen unsers kuniglichen insiegels bekreftiget. Datum Prag den achtundzwantzigisten Martii Anno tausend vierhundert dreiundsechtzigsten, unsers reichs in fünften jor. a) Zde je inkoustová skvrna. 71

Strana 72
367. 1463 březen 31. Praha. Král Jiří uděluje na prosbu obyvatel městečka Netolic (pro parte opidanorum et incolarum opidi Netolicz) jejich městečku výroční trh na svátek svatého Václava se čtyřmi dny následujícími (nundinas seu forum annuum in festo sancti Ven- ceslai singulis annis tenendum et habendum cum quatuor diebus immediate sequentibus). — Datum Prage die ultima Marcii anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo tercio, regni nostri anno quinto. — Ad manda- tum domini regis domino Procopio de Rabenstein cancellario referente. Papírový opis v zámeckém archivu v Českém Krumlově, zn. II. B5AS No. 3a. — Přiložen i český překlad z 18. stol. Srv. Th. Antl l. c., str. 15. Městečko získalo zajisté cenné výhody tímto trhem, bylo však poškozeno výrokem královým ze dne 3. října 1465 ve sporu měst Českých Budějovic, Písku a Prachatic s Neto- licemi, že silnice z Pasova do Čech, po které se sůl i jiné kupectví vozí, nemá jít přes Neto- lice, nýbrž na Prachatice, kdež má také zůstati sklad soli: Poněvadž opat svatokorunský ani Netolicští nemohli jsú okázati před námi práva k skladu soli v Netolicích i k sil- nici, by tudy z Pasova s solí i s jinú kúpí súmaři jíti měli, aby toho skladu v Netoliciech viece nikdy nebylo, a ta silnice z Pasova aby tudy viece nešla (otiskl J. Čelakovský, Codex II., str. 478—480, č. 277). 368. 1463 květen 7. Praha. Král Jiří uděluje městečku Rožmitálu na Šumavě (pro parte opidanorum opidi Rosental)1) týdenní trh každou sobotu a výroční trh den po svaté Trojici s jedním dnem před tím svátkem a jedním dnem po něm (forum septimanale die sabbati singulis septimanis tenendi et annale forum seu nundinas ipso die post festum sancte Trinitatis habendas cum uno die precedenti et uno sequenti). — Datum Prage die septima Maii anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo tercio, regni nostri anno sexto. — Ad mandatum domini Johannis de Rabenstein, prepositi Wissegradensis etc. Pergamenový originál ve Státním archivu v Třeboni, zn. II. 347, Nro I.; k listině je na pergamenovém proužku přivěšena kulatá znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. — Král Jiří Rosstálským na trh v sobotu a jarmark roční v pondělí po svaté Trojici. 1463. — Jahrmarks-Privilegium Königs Georgii für das Stattl Rosenthal de Ao. 1463. — No. 14. — Imperatorum et regum originalia, nihil ad domum Rosen- bergiacam. — Litt. G. No. 13. Ad novum castul. 1) Rožmitál na Šumavě, o. Kaplice. — Založen asi současně s hradem Rožmberkem, aby byl pro toto panství tržištěm, když podhradí se nehodilo, ale přesídlením vrchnosti na Český Krumlov ztratil na významu (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1096—1097). 72

Strana 73
369. 1463 červen 3. Praha. Král Jiří potvrzuje na žádost obyvatel Kostelce nad Labem (pro parte inco- larum civitatis seu opidi in Costelecz super Albeam) všechny listiny, zvláště privilegium krále Ladislava ze dne 30. srpna 1454,1) které je doslovně vloženo.— Datum Prage die tercia Junii anno Domini millesimo quadringentesimo sexa- gesimo tercio, regni nostri anno sexto. — Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein cancellarius. Pergamenový originál v archivu města Kostelce nad Labem; pečet, která byla při- věšena k listině, je ztracena. — Na rubu: Rta Jacobus de Cadano. — A Vi. — 8.— Nro. 103. Inv. 1) Výše č. 316. 370. 1463 červen 10. Praha. Král Jiří potvrzuje listinu krále Ladislava ze dne 1. března 1454 pro městečko Přimdu (pro parte oppidanorum oppidi Pfrymberk).1) — Datum Pragae die decima Junii anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo tertio, regni nostri anno sexto. — Ad mandatum domini regis domino Procopio de Rabenstein cancellario referente. Listina je známa toliko z konfirmace Josefa II. ze dne 27. prosince 1782, která však byla zničena spolu s ostatními listinami přimdskými při požáru Přimdy v dubnu 1945. — Chybný opis v SUA v Praze, odd. SM P 106 P 47. — Též ve vidimátu města Boru u Tachova ze dne 28. května 1781, uloženém v Rybičkové sbírce (v SUA v Praze). 1) Výše č. 307. 371. 1463 září 27. Racek z Kočova uděluje měštanům města Horažďovic, kteří mu zaplatili 200 kop pražských grošů závdavku, právo volně odkázat veškerý majetek movitý i nemovitý kterékoliv osobě světské, nikoliv však duchovní, a to tak, jak toho práva užívají měštané Většího (= Starého) Města pražského. Zemře-li kdo z měšťanů, muž nebo žena, bez poslední vůle, dědí příbuzní po meči, není-li jich, příbuzní po vřetenu; jestliže se nepřihlásí žádný dědic, přechází pozůstalý majetek na pána města. In nomine Domini amen. Acciones, quas mundus labilis ordinat, sepe delet oblivio et ea, que fiunt in tempore, fluunt cum tempore, nisi firmentur viva voce testium aut efficaci caractere litterarum. Hinc est, quod ego Raczko de Koczow,1) dominus Harawiczensis civitatis, notum fieri volo universis tenorem 73

Strana 74
presencium inspecturis, quod discreti viri cives iurati totaque communitas civitatis mee predicte Harawicz, fideles mei dilecti, presencialiter coram me constituti, voce unanimi, consilio maturo prehabitis me humiliter suppli- carunt, ut ipsis, heredibus et successoribus eorum presentibus et futuris de innata mea benivolencia pariter et gracia ius legacionis testamentorum fiendo- rum in vita vel in morte, sanorum vel lanquencium, nichilominus et ius de- volucionum ad propinquio[re]s consanguineos, affines vel amicos iuxta iura et consuetudines, gracias, libertates et statuta necnon ad instar civium et in- colarum Maioris civitatis Pragensis2) favere, dare, donare et concedere gracio- sius dignarer, michi, heredibus et successoribus meis arre nomine ducentas sexagenas grossorum denariorum Pragensium plenarie persolventes. Atten- dentes igitur exaltacionem felicis status, additamenti et ampliacionis civitatis mee ex hoc provenire, regiminis mei quidem interest inhabitatorum commodi- tatibus procurandis vigilanter inherere, ex uberanti ergo quadam prerogativa favoris et gracia pensatis probitatum meritis et obsequiis, quibus meis pre- decessoribus et michi obnixius studere placuerunt et in futurum alacriori vultu michi et successoribus meis studebunt complacere, dotandam ipsam civitatem et incolas ipsius largiflue dignum et equum indicat mee providencie voluntas et racionabilibus ipsorum desideriis annuendo, gero ex affectu sincero et effectu volo plenius demonstrare animo deliberato, maturo consilio et tractatu con- siliariorum et amicorum meorum precedente civitati mee predicte Hara- viczensi, civibus, incolis et inhabitatoribus ipsius omnibus et singulis, masculis et femellis, virtute presencium graciosius concedo, do et dono nunc et in per- petuum valiturum hanc graciam necnon libertatem, ut omnes et singuli, mares et femelle, etatem annorum legittimam habentes, presentes et futuri, heredes et successores ipsorum nunc et inantea in perpetuum libere possint omnia ipsorum bona mobilia et immobilia, possessiones, hereditates, allodia, census, proprietates, agros, redditus, domos et alia singula bona, quibuscunque nomi- nibus talia singulariter possint designari, intus vel extra civitatem Haravicz sita, habita et reperta fuerint, talia bona, quibuseunque vocabulis vel terminis valeant nuncupari, in vita vel in morte, sani vel languentes, possint legare, testari, testamenta condere, assignare, donare, resignare, vendere, permutare, cuicunque persone voluerint, duntaxat seculari et non spirituali, pro libitu sue voluntatis, ut hii, quibus legatum, testatum et assignatum fuerit, seculares tantummodo, huiusmodi bona libere iure hereditario debeant et valeant im- pedimento quolibet procul moto pacifice possidere ex iure et consuetudine, prout cives et incole Maioris civitatis Pragensis freti sunt et utuntur. In casu vero, quo aliquis civis, masculus vel femella, Haravicensis sic intestatus ab hac luce decederet non relictis heredibus legittimis, extunc universa et singula bona per talem relicta, sint agri, domus, possessiones, mobilia et immobilia, quibuseunque nomibinus censeantur, ad propinguiores amicos pro parte gladii devolvi debent pleno iure et illis non exstantibus ad propinguiores amicos ex 74

Strana 75
parte fuse, si superfuerint, devolvi debent pariter pleno iure. Illis tamen gracia plena valitura fuerit, qui bonum et malum cum ipsa civitate Haravicensi paciuntur. Sin autem nullus heres legittimus ex parte gladii vel fuse super- fuerit, tunc talia bona sic intestati decedentis ad dominum devolvi debent, nisi quis propinguiorum vel amicorum necnon cives mei graciam et beni- volenciam in eisdem impetrando a domino consequi valeant. Promittoque ego Raczko supradictus mea bona et sincera fide pretactis meis civibus, heredibus et successoribus ipsorum in huiusmodi legacionibus seu devolucionibus nullam violenciam, gravamen, litem vel questionem inferre per me, heredes et succes- sores meos aut per quempiam nomine nostri quovis quesito ingenio, dolo et fraude quibuslibet procul motis, quin pocius ipsos, heredes et succesores eorum manutenere, protegere, defensare volo fideliter et tueri. Et si presens privi- legium contingat vitiari tineis aut in scriptura aut madidacione aquarum aut in ruptura sigillorum sive per ignem aut manu violenta auferri, hoc nullatenus fiat in preiudicium mee donacionis, innovacionis, ratificacionis et confirma- cionis ac de novo locacionis, sed in huiusmodi omnibus in presenti privilegio contentis et superius expressatis promitto per me et meos heredes ac succes- sores cives meos pretacte civitatis Haravicz inviolabiliter conservare. Ut autem mee libertacionis donacio et donacionis constitucio memorata per me, heredes et succesores meos rata, firma, intacta et inviolabilis observetur, sigillum meum de certa mea sciencia et voluntate in robur et firmitudinem premissorum una cum sigillis testium, nobilium dominorum Diepolti de Rysenberg et de Wilharticz et Wilhelmi senioris de Rysenberg et Rabie, Humprechti de Tasno- wicz neenon famosorum clientum Johannis Tluxa de Wrabie, Johannis Lhotte iunioris de Longa Villa et Wysskonis de Obitecz, ad hoc per me specialiter rogatorum, in testimonium duxi appendenda. Sub anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo tercio feria tercia ante festum sancti Wenceslai, martiris et patronis Bohemorum gloriosi. Zapsáno v „Liber memorabilium ab anno 1454“ města Horaždovic (městský archiv, zn. A II. 1), fol. 116—117 o nadpisu: „In civitate Horazdiejowicz privilegium testa- mentorum fiendorum et devolucionum etc.“. Na fol. 120 téže knihy český překlad o nadpisu „Hantfešt kšaftuov činěnie a nápaduov odúmrti“: Ve jméno Božie amen. Činy, kteréž svět minulý puosobí, častokrát shlazuje ne- pamětlivost, a ty věci, kteréž dějí se v času, minují s časem, jediné leč utvrzenya) byly by živým hlasem svědkuov nebo mocným nápisem listuov. Tož jest, že já Racek z Kočova, pán horaždějovicského města, chci, aby známo bylo všem, ktož tento list uzřie, že opatrní mužie, měštěné, přísežníb) i všecka obec města mého napřed jmeno- vaného Horaždějovic, věrní moji milí, přítomněc) přede mnú stojiece, hlasem jedno- stajným s radú opatrnú napřed učiněnú mne pokorně prosili jsú, abych jim, dědicóm a náměstkóm jich nynějším i budúcím z přirozeného mého dobrovolenstvie, takéž i milosti právo odkazovánie, kšaftuov činěnie v životě neb na smrti, zdravých nebo neduživých, ovšem i právo nápaduov k najblizším po krvi příbuzným nebo přátelóm podle práv a obyčejóv, milostí, svobod a ustanovení i také ku podobenství měštan a obyvateluov velikého Města pražského přieti, dáti, obdarovati a puojčiti milostivějie 75

Strana 76
ráčil, mně, dědicóm a náměstkóm mým jménem závdavku dvě stě kop grošuov peněz pražských úplně zaplativše. Protož znamenaje povýšenie zčastného stavu, přídavku a rozšířenie města mého z toho pojíti, zprávě mé zajisté příleží obyvateluov užitkóm opatřenie bedlivě přidržeti se, protož z hojného některakého obdarovánie,d) přiezni a milosti, zváživ šlechetnosti, zaslúženie i služby, jimižto mým předkuom i mně snaž- nějie snažiti líbili jsú se i budúcně veselejší tváří mně s náměstkóm mým snažie se slíbiti[!], nadané to město a obyvatele jeho štědrohojně hodné a pravé ukazuje mé opa- trnosti vuole a rozumným jich žádostem povoluje, nesu s žádosti upřímné a skutkem chci plnějie ukázati, s dobrým rozmyslem, opatrnú radú a s rozšafnostíe) rádcí a přátel mých napřed učiněnú městu mému napřed řečenému Horaždějovicóm, měštěnóm, obyvatelóm a přebyvatelóm jeho, všem i každému, mužuom i ženám,t) mocí tohoto listu milostivě puojčuji, dávám a obdaruji nynie i k věčné mocnosti tuto milost i také svobodu, aby všickni i každý, mužie i ženy, věk let dospělých majíce, nynější i budúcí, dědicové a náměstkové jich nynie i potom věčně svobodně mohli všecka jich zbožie, movité i nemovité, vladařstvie, dědictvie, fomberky, platy své vlastnie, dědiny, puožit- ky, domy i jiná každá zbožie, kterýmiž by kolivěk jmény takové zvláštně mohly znamenány býti, vnitř nebo zevnitř města Horaždějovic ustanovené, jmělé a nalezené byly by, taková zbožie, kterýmiž by kolivěk vysloveními nebo slovy mohly jmenovány býti, v životě neb na smrti, zdraví neb neduživí, mohli odkazovati, kšaftovati, kšafty dělati, zapisovati, dávati, vzdávati, prodávati, směniti, kteréžkolivěk osobě chtěli by, toliko světské a ne duchovnie, k libosti své vuole, aby ti, kterýmž odkázáno, kšafto- váno a zapsáno bude, světští toliko, taková zbožie svobodně právem dědičným měli a mohli beze všie přěkazy vzdálené pokojně vládnúti týmž právem a obyčejem, jakožto měštěné a obyvatelé Velikého Města pražského užívali jsú a užívají. Ale v příhodě, v kteréž by některý měštěnín, muž nebo žena, horaždějovský, tak neudělaje kšaftu, s tohoto světa sšel, nezuostavě dědicuov pravých, tehdy všelikteraká i každá zbožie, po takovém zuostalá, buďty dědiny, domové, vladařstvie movité i nemovité, kterýmiž by kolivěk jmény jmenovány mohly býti, na najbližšie přátely po straně meče spad- núti mají plným právem, a když by těch nebylo, na najbližšie přátely po straně vře- tena, jestliže by zuostali, spadnúti mají též plným právem. Těm toliko milost tato platna bude, kteříž dobré i zlé s tiem městem Horaždějovicemi trpie. Pakli by nižádný dědic pravý po meči neb po vřetenu nezuostal, tehdy taková zbožie, tak bez kšaftu kto by sšel, na pána spadnúti mají, jediné leč kto z najblizších nebo z přátel neb i také měštěné moji milost a dobrovolnost v těch věciech uprosiece od pána dojíti mohli. I slibuji já Racek napřed jmenovaný mú dobrú a čistú vierú napřed dotčeným mým měšťanóm, dědicóm a náměstkóm jich v takových odkazováních neboli nápadech ni- žádného násilé, obtieženie, sváru neboli žaloby nevkládati skrze mne, dědice a náměstky mé nebo skrze kohožkolivěk jménem naším kterúkolivěk vymyšlenú vtipností beze všie lsti a oklamánie vzdálenými,«) jenž raději je, dědice a náměstky jich rukú držeti, ohajovati, brániti chci věrné a bezpečiti. A jestliže by se tomuto hantfeštu přihodilo pokaženu býti moly aneb na písmě neb zlitím vody aneb na zlomení pečeti nebo skrze oheň, aneb mocnú rukú že by vzat byl, to nikoli nemá býti na škoduh) mého obdarová- nie, obnovenie, upevněniei) a potvrzenie i také znova vysazenie, ale v těchto ve všech věcech v tomto hantfeštu popsanýchk) a svrchu vypravených slibuji sám skrze se a mé dědice i také náměstky měšťany mé napřed dotčeného města Horaždějovic bez pře- rušenie zachovati. Ale aby mého osvobozenie, obdarovánie a obdarovánie ustanovenie pamatované skrze mě, dědice a náměstky mé jisté, pevné, nepoškvrněné a neporušené zachováno bylo, pečeť mú s jistým mým vědomím a vólí k síle a pevnosti napřed psa- ných věcí spolu s pečetmi svědkuov, urozených pánuov Děpolta z Ryzmberga a z Vil- hartic a Viléma staršieho z Ryzemberga a z Rabie, Humprechta z Tasnovic i také 76

Strana 77
slovutných panoší Jana Tluksy z Vrábie, Jana Lhoty mlazšieho z Dlúhé Vsi a Vyška z Obitec, k tomu skrze mě zvláště prošených, na svědomie kázal jsem přivěsiti. Léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřistého šestdesátého třetieho v úterý před hodem svatého Václava, mučedlníka a dědice českého slavného. a) Touže rukou nade- psáno „upevněny“. — b) Nadepsáno „konšelé“. — c) Podobně „osobně“. — d) Nade- psáno „vyzdviženie“. —e) Stejně „a s rozjímáním“. —1) Nadepsáno „mužskému i žen- skému pohlaví“. — K) Podobně „toliko jako by řekl beze všie zlé lsti“. — h) Nade- psáno „ku pohoršení“. — i) Stejně „ujištěnie“. — k) Podobně „zavřených“. 1) Po vymření rodu pánů Bavorů ze Strakonic se dostaly Horaždovice do majetku pánů z Hradce, od nichž je koupil r. 1456 Děpolt z Ryzmberka. R. 1459 prodává pan Děpolt Horaždovice bratřím Janovi a Rackovi z Kočova (A. Sedláček, Hrady XI., str. 207—208; K. Němec, Dějiny města Horaždovic, str. 88—94). 2) Srv. na př. privilegium Karla IV. ze dne 4. srpna 1366 (J. Čelakovský, Codex I., č. 87, str. 142—143). 372. 1463 září 27. Racek z Kočova obnovuje městu Horažďovicům užívání práv Starého Města pražského a jiných měst královských a vysazuje měštanům 36 lánů právem zá- kupným. Stanoví dále platy z nich i ze sedmi městských mlýnů. In nomine Domini amen. Quoniam humane fragilitatis condicio nequit omnia memoriter retinere, videtur utile, consonum et necesse, ut ea, que ab homini- bus notanda geruntur, scripture presidio sive testium aminiculo roborentur ad gestorum memoriam sempiternam. Ego igitur Raczko de Koczow et dominus civitatis Horazdiejiowicz notum fore volo presencium inspecturis universis, quod iurati totaque universitas civium meorum in ipso Horazdiejiowicz ad mei presenciam accedentes, me petiverunt humiliter et obnixe, ut iura mee civitatis prescripte et locacionem iam dudum factam mearum serie literarum innovare, ratificare ac confirmare de mea solita clemencia dignarer. Ego ipsorum iustis precibus non inmerito misericorditer inclinatus, iura prehabite mee civitatis et civium ibidem iuxta ritum Pragensis civitatis et aliarum civitatum regie potestatis innovo, ratifico, confirmo et tamquam ex novo locando prehabitis civibus meis et eorum posteris ac successoribus in emphiotesim sive iure Theutonico, quod vulgariter caufrecht dicitur, perpetue possidendam tali moderamine adhibeto et adiecto, quod pretacti cives et eorum successores de triginta sex laneis sive mansis, quos eisdem mensurari iussi de prediis terrarum sive hereditatibus ad dictam meam civitatem pertinentibus, quorum fines a mane usque ad locum, qui Hlupín1) dicitur, a meridie usque ad Ujezdec,2) a sero usque ad Bor3) remocius, a septemtrione usque ad locum, qui Babina4) dicitur, protendentur, ita videlicet, quod terra, que exculta sive extirpata in eodem loco Babine reperitur, ad predictos triginta sex laneos hereditatis Horavicensis pertinebitur.a) De unoquoque laneo denariis porcalibus adiunctis, 77

Strana 78
qui per hanc paginam cancellati intelligantur et remissi, in festo sancti Georgii martiris triginta et duos grossos monete Pragensis et totidem in festo sancti Galli veri census solvere michi et meis posteris tenebuntur. Si vero predicta moneta grossorum decesserit, extune de alia moneta, que tunc in Praga fuerit equivalens, pro marca, michi ac meis successoribus eorundem estimacio persol- vetur. Viginti vero marcas monete Pragensis, que festivales seu expensales nuncupantur, ut pridem iuris extitit, in Nativitate Domini nostri Ihesu Christi septem marcas, in festo Penthecostes septem marcas et in festo sancti Michaelis archangeli sex marcas michi et meis successoribus solvent ex integro annis singulis et complete. De molendinis eciam adiacentibus et ad dictam meam civitatem pertinentibus consuetum censum, de superiori videlicet molendino5) dimidium fertonem auri, de sequenti tres lotones auri, de tercio tres lotones auri et de duobus molendinis ex opposito contra se sitis tantummodo tres lotones auri, de sexto vero molendino unum talentum denariorum Pataviensis monete ac de septimo dimidium fertonem auri mihi et meis posteris annis quibuslibet reddere tenebuntur. Et si presens privilegium contingat viciari tineis aut in scriptura aut madidacione aquarum aut in ruptura sigillorum sive per ignem aut manu violenta auferri, hoc nullatenus fiat in preiudicium mee locacionis, concessionis, innovacionis, ratificacionis et confirmacionis, sed in huiusmodi omnibus in presenti privilegio contentis et superius expressatis promitto per me et meos heredes ac successores cives meos pretacte civitatis Horazdiejiowicz inviolabiliter conservare. Et ut hec mea locacio seu eciam concessionis innovacio possit robur obtinere perpetue firmitatis neve eciam aliqua calumpnia subnascente quispiam hanc meam locacionem et concessionis innovacionem valeat infirmare, in sepedictorum civium de Horazdiejiowicz et eorum posterum securitatem et cautelam presentes ipsis literas et eorum posteris ac successoribus conscribi et dari iussi ac sigilli mei munimine una cum sigillis testium, nobilium dominorum Diepolti de Rysenberg et de Wilharticz, Humprechti de Tasnowicz et de Koczow, ad hoc per me specialiter rogatorum, duxi appensione roborari. Sub anno Domini millesimo quadringentesimo sexa- gesimo tercio feria tercia ante festum sancti Wenceslai, martiris et patroni Bohemorum gloriosi. Obsaženo v „Liber memorabilium ab anno 1454“ městského archivu horažďovického, fol. 117v.—118.v o nadpisu „Privilegium emphiteosis civitatis Horazdiejiowicz“. Na fol. 122—123 téže knihy je připojen český překlad o nadpisu „Hantfešt kaufrechtu města Horaždějovic“: Ve jméno Božie amen. Poněvadž lidské křehkosti stvořenie nemuož všech věcí pamětlivě obdržeti, vidí se užitečné, povolné i potřebné, aby ty věci, kteréž se od lidí znamenitě dějí, písma s pomocí neboli svědkuov obranú upevněny byly k skutečné paměti věčné. Protož já Racek z Kočova a pán města Horaždějovic známo býti chci všem, ktož tento list uzřie, že konšelé i všecka obec měštan mých v tom městě Horaždějovicích, k mé přítomnosti přistúpivše, mne prosili jsú pokorně a snažně, abych práva mého města předepsaného a vysazenie již dávno učiněné mých listuov puopisema) obnoviti, ujistiti a potvrditi z mé obvyklé dobrotivosti ráčil. Protož já 78

Strana 79
jich spravedlivým prosbám ne bez zaslúženie milosrdně nachýlen jsa, práva napřed jmenovaného mého města a měštanuov tudiež podle řádu Pražského Města a jiných měst královské moci obnovuji, ujišťuji, potvrzuji a jakožto znova vysazuje napřed jmenovaným měšťanóm mým i jich posledkómb) a náměstkóm v zákup neboli právem němecským, kteréž česky kaufrecht slove, k věčnému vládnutí takovým srovnáním, přičiněním a přidáním, že napřed dotčení měštěné a jich náměstkové se třidceti a s šesti lánuov nebo měrných zemí, kteréž jim měřiti přikázal jsem z dědin zemských nebo dědictví k již jmenovanému mému městu příslušejících, jichžto končinyc) od jitrad) až do miesta, kteréž Hlupín slove, od poledne až do Ujezdce, od večerac) až do Boru, dalšieho, od puolnoci až do miesta, kteréž Babina slove, ztaženy budú tak totiž, že země, kteráž zuoraná nebo zvržená na tom miestě Babinách nalézá se, k napřed jme- novaným třidceti a šesti lánóm dědictvie horaždějovského příslušeti bude.1) S jednoho také každého lánu peněz vepřových přidaných, kteříž skrze tento list zamazáni rozu- mějí se a spuštěni, na hod svatého Jiřie mučedlníka třidceti a dva groše mince praž- skés) a tolikéž na hod svatého Havla pravého úroka platiti mně a mým budúcím dlužnih) budú. Pakli by napřed jmenovaná mince sešla, tehdy z jiné mince, kteráž tehdy v Praze bude tak hodná za hřivnu, mně a mým náměstkóm jich položeniei) placeno bude. Ale dvadceti hřiven rázu pražského, kteréž hodnie nebolito ztravnie jmenují se, jakož prve v Praze bylo jest, na Narozenie pána našeho Jezu Krista sedm hřiven, na hod letničný sedm hřiven a na hod svatého Michala archangela šest hřiven mně a mým náměstkóm platiti budú docela po všecka léta ak)... Z mlýnuov také příležících a k jmenova- nému mému městu příslušejících obyčejný úrok, s Hořejšieho totižto mlýnu puol věrdunka zlata, z druhého tři loty zlata, s třetieho tři loty zlata a se dvú mlýnů po- bočních, proti sobě ustanovených, toliko tři loty zlata, ale s šestého mlýnu jednu hřivnu peněz pasovské mince, také s sedmého puol věrdunku zlata mně a mým budúcím po všecka léta platiti dlužni budú. A jestliže by tomuto hantfeštu přihodilo se pokaženu býti moly neb na písmě aneb zlitím vody aneb na zlomení pečeti nebo skrze oheň, aneb rukú mocnú že by vzat byl, to nikoli nemá býti na škodu mého vysazenie, puoj- čenie, puojčenie obnovenie, ujištěnie a potvrzenie, ale v těchto ve všech věcech v tomto hantfeštu popsaných a svrchu vypravených slibuji sám skrze se a mé dědice a náměstky měšťany mé napřed dotčeného města Horaždějovic bez přerušenie zachovati. A aby toto mé vysazenie neboli také puojčenie obnovenie mohlo sílu obdržeti věčné pevnosti, nebo byť také která nesnáze vznikla, ktožkoli tohoto mého vysazenie a puojčenie obnovenie nemohl zrušiti, na často jmenovaných měšťanuov z Horaždějovic a jich budúcích bezpečenstvie a k obraně tento jim list a jich budúcím a náměstkóm popsati a dáti přikázal jsem a pečeti mé utvrzením spolu s pečetmi svědkuov, urozených pánuov Děpolta z Ryzemberga a z Vilhartic, Humprechta z Tasnovic a z Kočova, k tomu skrze mě zvláště prošených, kázal jsem přivěšením upevniti. Léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřistého šestdesátého třetieho v úterý před hodem svatého Václava, mučedlníka a dědice českého slavného. — a) Touže rukou a týmž inkoustem nadepsáno „pořadem“. — b) Podobně „budúcím“. — c) Podobně „meze“. — d) Podobně „od východu slunce“. — e) Podobně „od západu slunce“. — 1) Následují dvě řádky s vy- škrábaným písmem. — 6) Nadepsáno touže rukou a týmž inkoustem „rázu pražského“. — h) Podobně „povinni“. — i) Podobně „otměna“. — ) Papír porušen, bylo napsáno patrně „úplně“, neboť začáteční „u“ je ještě patrné. a) Na tomto místě text porušen poškozením listu a vyškrábáním písma v rozsahu jedné řádky. 1) Hlupín, o. Horaždovice. 2) Hliněný Újezdec, o. Horaždovice. — Původně prostý dvůr, který byl od r. 1045 v držení kláštera břevnovského, později se stal vládyčím statkem (A. Sedláček, Místopisný 79

Strana 80
slovník historický království Českého, str. 925). — V městském archivu horaždovickém je uloženo těchto pět pergamenových originálů na pozemky v Hliněném Ujezdci: 1) 1350 únor 14. Štěpán, řečený Chochol, prodává půl lánu ve vsi Hliněném Újezdci (Ugest Nickonis) Havlovi a jeho dědicům pod právo zákupní, a to za dvě kopy pražských grošů. Přesně stanoví výši ročního úroku, příspěvku na zemskou berni a při tažení mimo zemi i naturální dávky při provdání královských dětí. Kdyby Havel chtěl prodati bud celý půllán nebo jakoukoliv jeho část, může ji prodati pouze Štěpánovu poddanému ve svrchu- psané vsi. Ve všech soudních věcech rozhodují měštané horaždovičtí, kam se lze také od- volati. — 2) 1441 květen 3. Beneš z Ojnic prodává horaždovickému měštanu Petrovi Třís- kovi a jeho manželce Anně dvě kopy grošů ročního platu na robotném kmetcím dvoru Zik- mundově v Hliněném Újezdci. — 3) 1442 květen 23. Týž prodává dvě kopy grošů ročního platu ze vsi Hliněný Újezd obci města Horaždovic. — 4) 1456 leden 7. Děpolt z Ryzmberka prodává půldruhého lánu svých dědin v Hliněném Újezdci kmetům z Újezdce za třináct kop grošů. — 5) 1483 březen 3. Purkmistr a konšelé města Horaždovic potvrzují, že Jan Léva z Hliněného Újezdce prodal Janovi, synovi Zikmundovu, robotnému člověku z Hli- něného Újezdce, třetinu dědiny za pět kop grošů. 3) Malý Bor, o. Horaždovice. 4) Babín, o. Horaždovice. 5) Pokud jde o mlýny, zachovaly se v městském archivu horažďovickém tyto dvě listiny, na pergamenu psané: 1) 1373 prosinec 21. Mikuláš, řečený Mečíř (Gladiator), patron johanitského kláštera a měštan horažďovický, prodává se souhlasem svého syna Jana mlýn, zvaný „Na vlnách“, mlynáři Kubcovi, a to právem zákupným. Při tom se přesně určují platy, dávky a povinnosti mlynářovy k Mikulášovi a k jeho potomkům i k horaž- dovickému špitálu. — Podle K. Němce l. c., str. 67 jde o mlýn Hubrovský. — 2) 1378 únor 2. Bavor IV. ze Strakonic odevzdává Vítovi, synovi Jana Lydmana, měštana horaž- dovického, mlýn na druhé straně řeky směrem k Práchni a určuje úrok z něho. — Jest to mlýn Brejchovský (K. Němec, l. c., str. 86). 373. 1463 říjen 26. Praha Král Jiří potvrzuje na žádost Racka z Kočova městu Horažďovicům privilegia a výsady, zvláště listinu krále Václava II. ze dne 18. června 1293. Kromě toho potvrzuje městu výroční trh ve čtvrtek před svatým Havlem. Georgius, Dei gracia Bohemie rex, Moravie marchio, Lucemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc., notum facimus tenore presencium uni- versis, quod nobilis Raczko de Koczow, fidelis noster dilectus, in presencia nostra constitutus, nobis supplicavit, quatenus de innata nobis benignitate civitati sue Horazdiejowicze et incolis illius, fidelibus nostris dilectis, omnes et singulas literas, gracias, libertates, privilegia et iura universa, a serenissimis regibus Bohemie, antecessoribus nostris, data et concessa, approbare, ratificare et confirmare dignaremur et signanter quoddam privilegium domini Wenceslai, Bohemie regis, quod presentibus inseri voluimus. Et sequitur in hec verba: Nos Wenceslaus, Dei gracia rex Boemie etc. (Následuje listina ze dne 18. června 1293; výše č. 12.) Nos animadvertentes plurima prompta servicia predicti Raczkonis, que nobis fideliter exhibet et exhibere poterit in futurum, votis 80

Strana 81
illis graciose annuimus. Igitur non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, sano procerum et aliorum nostrorum fidelium accedente consilio, de certa nostra sciencia, auctoritate regia prefate civitati sue Horazdiejowicze et inhabitatoribus illius omnes et singulas literas, gracias, libertates, privilegia et iura universa, a dictis serenissimis regibus Bohemie datas et concessa ac serenissimi Wenceslai privilegium insertum cum in eo contentis approbamus, ratificamus et graciosius confirmamus in omnibus punctis, clausulis, articulis et sentenciis, ac si earum eorumque tenores presentibus literis nostris de verbo ad verbum essent expressi, decernimusque ea omnia obtinere cunctis temporibus plenum, firmum et inviolabile robur. Et ut ampliori gracia nostra predicta civitas et cives consolentur, forum annuum, quod singulis annis tenent et habent quinta die festum sancti Galli inmediate precedenti, ipsis confirmamus, volentes, ut illud libere teneant et habeant omnibus annis perpetue in futurum cum singulis libertatibus, graciis et usibus fructibus, quibus prius ipsi usi sunt et alie civitates regni nostri Bohemie in foro annuo utuntur et gaudent quomodoli- bet de consuetudine vel de iure. Mandamus igitur universis et singulis subditis, fidelibus nostris dilectis, cuiuscunque status aut condicionis existant, ut pre- fatos cives civitatis Horazdiejiowicz in eorum iuribus et privilegiis ac in hac confirmacionis nostre gracia quovismodo non impediant aut molestent, quin pocius tueantur et conservent nostre gracie sub obtentu. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio literarum. Datum Prage die vigesima sexta Octobris anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo tercio, regni nostri anno sexto. Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein cancellarius. Pergamenový originál v archivu města Horaždovic; k listině je přivěšen na bíločerve- ných hedvábných nitích zlomek pečeti. — Na rubu: Rta. Jacobus de Cadano. (Fotografie Historického ústavu ČSAV.) — Český překlad v „Liber memorabilium ab anno 1454“ městského archivu v Horaždovicích, fol. 123v.—124v. o nadpisu „Hantfešt věcí svrchu- psaných potvrzenie“: Jiří, z Božie milosti český král, moravský markrabě, licembur- ský a slezský vévoda a luznicský markrabě etc., známo činíme tiemto listem přede všemi, že urozený Racek z Kočova, věrný náš milý, před námi v přítomnostia) našie stoje, nás prosil jest, abychme z přirozené nám dobrotivosti městu jeho Horaždějovicóm a obyvatelóm jeho, věrným našim milým, všecky i každé listy, milosti, svobody, hant- feštyb) a práva všelikteraká, od najjasnějších králuov České země, předkuov našich, daná a puojčená pochváliti, ujistiti a potvrditi ráčili a znamenitě jeden hantfešt slav- ného Václava, českého krále, kterýž v tento list vepsati chtěli jsme. A čte se v tato slova: My Václav, z Božie milosti král český etc. (Následuje listina ze dne 18. června 1293; výše č. 12). My pilně znamenajíce mnohé hotové služby napřed jmenovaného Racka, kteréž nám věrně okazuje a okazovati moci bude budúcně, žádostem jeho milosti- vě povolujem. Protož ne skrze blud nebo neopatrně, ale z dobrým rozmyslem, zdravú urozených a jiných našich věrných přístupnú radú, s jistým naším vědomím mocí královskú napřed jmenovanému městu jeho Horaždějovicóm a obyvatelóm jeho všeckny i každé listy, milosti, svobody, vyzdviženie i práva všelikteraká od již jmeno- 81

Strana 82
vaných králuov českých daná a puojčená a najjasnějšieho Václava hantfešt vepsaný se všemi v něm položeními pochvalujem, ujišťujem a milostivějie potvrzujem ve všech punktiech, závazciech, artikulech i ortelech, jakož by to jich a jichžto puopisové v tomto listu našem slovo od slova byli vypraveni. Ustanovujem také, ty všecky věci že mají obdržeti po všecky časy plnú, pevnú a nepřerušitedlnú sílu. A aby větčí milostí naší napřed jmenované město a měštěné obveseleni byli, trh roční,«) kterýž po všecka léta držie a mají pátý den hod svatého Havla ihned předcházející, jim potvrzujem, chtějíce, aby jej drželi a jměli po všecka léta věčně v časy budúcie se všemi svobodami, milostmi a z duochody, užitky, kterýchžto prvé oni užívali jsú a jiná města královstvie našeho Českého na trhu jarmarečniem užívají a radují se všelikterak z obyčeje nebo z práva. Protož přikazujem všem i každému poddaným, věrným našim milým, které- hožkolivěk stavu neboli urozenie byli by, aby napřed jmenovaných měšťanuov města Horaždějovic na jich práviech a hantfeštech i také v této potvrzenie našeho milosti nižádným obyčejem přěkazy nečinili ani zamucovali, jenž radějie hájili a zachovali pod našie milosti obdržením. Tohoto listu pod našie královské pečeti přivěšením na svědo- mie. Jenž jest dán v Praze šestimezcietmý den měsiece října léta Božieho tisícieho čtyřistého šestdesátého třetieho, královstvie našeho léta šestého. Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein cancellarius. Rta. Jacobus de Cadano. a) Nadepsáno stejnou rukou a stejným inkoustem: „před námi“. — b) Podobně „vyzdviženie“. c) Podobně „totižto jarmark". 374. 1463 listopad 16. Jindřich ze Stráže, nejvyšší hofmistr království Českého,1) uzavírá s Jindři- chem z Michalovic, nejvyšším komorníkem království Českého,2) a měštany čeláko- vickými3) smlouvu o obec řečenou Peklo, o průtoky mezi Peklem a holobřežským rybníkem, o louku patřící k čelákovickému záduší, o rybníky vedle Jiřiny, o rybník podvinský a j.v. Zapsáno v „Knize památné městečka Šelakovic nad Labem“, uložené v archivu města Čelákovic, zn. IK/2, fol. 80—80 p. v. 1) Jindřich ze Stráže byl nejvyšším hofmistrem v letech 1458—1466 (Dílo Fr. Palac- kého l. c., str. 359). 2) Byl jím v letech 1455—1468 (tamže str. 359). 3) Čelákovice, o. Brandýs n. L. — Byly původně královským zbožím. R. 1290 je prodal Václav II. sedleckému klášteru, který je zase r. 1300 odprodal kapitule v Sadské. Pak se dostaly do moci rozmanitých pánů (mezi nimi i Jindřicha z Michalovic, nejvyššího komorníka království Českého), až od r. 1471 se vyskytují jako příslušenství brandýského panství. (A. Sedláček, Hrady XV., str. 169. — J. V. Prášek, Brandejs nad Labem, díl III., část 1, str. 177 a d.). — Městečkem se jmenují již r. 1290, ale J. V. Šimák (České dějiny I. 5., str. 965, pozn. 3) nepokládá toto označení za průkazné. — Podle urbáře brandýského panství z r. 1651 skládalo se městečko původně z 50 sousedů (J. V. Prášek, l. c., str. 178). Listinu otiskl J. V. Prášek I. c., str. 181. 82

Strana 83
375. 1464 leden 7. Olomouc. Král Jiří potvrzuje směnu učiněnou mezi Zdeňkem Kostkou z Postupic, nejvyšším mincmistrem, a obcí města Lanškrouna. Podle této úmluvy dává pan Zdeněk Lanškrounským dědiny a louky od dvora Krunvaldu náhradou za obec a pastviště, na němž vrchnost zřídila rybník; kdyby dědiny a louky vrchnost chtěla zpět, musí rybník postoupiti lanškrounské obci. Dále král potvrzuje, že vrchnost darovala obci clo u bran a v městě, které se vybírá o výročních trzích; první z výročních trhů se koná na sv. Matouše a druhý, který jim král právě přidává, na sv. Urbana. My Jiří, z Božie milosti král český, markrabě moravský, lucemburský a slezský vévoda a lužicský markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že přistúpiv před nás urozený Zdeněk Kostka z Postupic, minemajstr na Horách Kutnách,1) věrný náš milý, zpravil jest nás, jakož má od předka našeho sčastné paměti najjasnějšieho ciesaře Sigmunda, krále českého, i od nás město Lanškrún s sbožím kláštera lanškrúnského zapsáno a zastaveno,2) že jest na obci a past- višti města Lanškrúna s vólí týchž měšťan rybník udělal a za to jim tudiež k obecnému pastvišti dědin i luk od dvoru kněží lanškrúnských, řečeného Krunvald, kterýž v též zástavě má a drží, že oddal jest pod takovúto úmluvú, jestliže by týž Zdeněk, dědicové nebo budúcí jeho nebo ti, ktož by k tomu dvoru právo měli, na ty dědiny a lúky jim sěhli a chtěli od nich zase mieti a jim odjieti, tehdy bez všeliké odpornosti i výmluvy toho rybníka svrchupsa- ného obci lanškrúnské již řečený Zdeněk Kostka, dědicové i budúcí jeho i ti, ktož by právo k těm dědinám měli a obdrželi i v něm se uvázali, postúpiti mají tak, aby táž obec lanškrúnská ten rybník miesto těch dědin měla a jeho požívala bez všeliké překážky jakožto svého vlastnieho dědictvie.3) K tomu také týž Zdeněk Kostka pravil, že též obci lanškrúnské při té směně a úmluvě přidal jest clo u bran i v městě Lanškrúně, kteréž se dává a vybierá, dávati a vybierati má o jarmarciech, kteříž tu bývají a býti mají, jeden jarmark jich první na svatého Matúše a druhý na svatého Urbana, kterýž jim nynie dali sme, a prosil, abychom my k té směně a úmluvě mezi nimi učiněné vuoli naši dáti a jie potvrditi ráčili. My jsúce milostivě k prosbě již řečeného Zdeňka Kostky nakloněni, užitek také též obcě lanškrúnské v tom znamenajíce, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich milých mocí královskú k té směně dědin a obcě neb pastvišťat obecných tak, jakož se svrchu píše, naši vuoli dali sme a tiemto listem dáváme a té úmluvy o již řečené dědiny a pastviště i o clo mezi nimi učiněné potvrzujeme, to zvláště přiměňujíce a přičinějíce, jestliže by kdy ty dědiny a lúky obci lanškrúnské tak, jakož svrchu psáno jest, byly odjaty, aby to clo proto o těch dvú jarmarciech též obci lanškrúnské zuostalo po věčné časy. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Olomúci v sobotu po Božiem křtění léta od 83

Strana 84
narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého šestdesátého čtvrtého, královstvie našeho léta šestého. Ad relacionem domini Procopii de Rabenstein cancellarii. Pergamenový originál v archivu města Lanškrouna; na pergamenovém proužku visí kulatá, velmi dobře zachovaná znaková pečet z vosku červené barvy. — Na rubu: Rta.-2. 1) Nejvyšším minemistrem byl v letech 1458—1468 (Dílo Fr. Palackého I., str. 360). 2) Císař Zikmund zastavil dne 21. září 1436 panství lanšperské s Lanškrounem Vilémovi Kostkovi z Postupic, král Jiří Zdeňkovi 1. ledna 1460 (A. Sedláček, Zbytky register, str. 184 a 256). — Vilémův vnuk byl právě Zdeněk (A. Sedláček, Hrady I., str. 7). 3) Páni Kostkové zřizovali v pozdější době ještě další rybníky nebo staré rozšiřovali. Svědčí o tom zápis ve staré městské knize lanškrounské, založené r. 1487, fol. 64, podle něhož bratří Bohuš a Jan Kostka učinili r. 1494 „dobrovolný frejmark s Hanzlem Šoba- rem za kus roli, kterúž jemu rybník odjal, a za to jsme jemu dali louku pod ščířím rybníkem a tu aby sobě vopravoval vod hráze až do cesty a toho aby on požíval i budúcí jeho k té roli dotud, dokud mu zase ten kus vrácen nebude, který jest jemu rybník od jeho roli odjal“. A podobně r. 1497 byla Joklovi Šmicovi z Rudoltic za „ňáký kus louky, kterýž jest v horním rybníčku (zatopen), jest jemu puštěna cesta svobodná přes hráz, aby ven mohl jezditi svobodně bez překážky u malého rybníčka a v kterémžby koli místě splav měl bejti, on sobě má sám mostek držeti“ (tamže fol. 88). 376. 1464 leden 9. Olomouc. Král Jiří uděluje lanškrounským měšťanům (pro parte magistri civium, iuratorum et tocius comunitatis civitatis Landskron) výroční trh na den svatého Urbana ve stejné délce a se stejnými právy, jako mají již výroční trh na svatého Matouše (nundinas seu forum annuum pro festo sancti Urbani pape et martiris tenendum et habendum cum totidem diebus et omnibus libertatibus, consuetu- dinibus et iuribus, quot et quibus in aliis eorum nundinis, quas in festo sancti Mathei apostoli et evangeliste habent)1) — Datum Olomuncz die nona Ja- nuarii anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo quarto, regni nostri anno sexto. — Ad relacionem domini Zdenkonis Kostka de Postupicz, magistro [!] monete. Pergamenový originál v archivu města Lanškrouna; přivěšená pečet je ztracena. — Na rubu: Rta Jacobus de Cadano. — 1. 1). Srv. listinu téhož panovníka ze dne 7. ledna 1464 (výše č. 375). 377. 1464 únor 9. Jindřich III., purkrabí míšeňský a pán z Plavna, povoluje obyvatelům městečka Kynžvartu a Dolního Žandova vařit a čepovat pivo. Přesně se upravuje výroba sladu, vaření piva a jeho cena, jako i dovoz a šenkování cizího piva. 84

Strana 85
Wir Hainrich, burkgraf zu Meusen, grof von Hartenstein und herr zu Plawen,1) bekennen fur uns und unsere erben und nachkommen mit diesen brief vor allermeniglich, die in sehen oder horen lesen, das fur uns kommen sind unsere lieben getrewen rat und gemein unser beder märck Konigswart2) und Sandaw3) und haben uns furgehalten, wie sie an prewen und schencken grossen gebrechen und nach bishero endlicher ainigung und vertrag nicht gehabt noch von der herschaft erlangen mugen, haben uns underteniglich gepeten, den sie sich unter uns bessern und erhaben, ihme darzu rat, forderung und gunst mitzuteilen, so haben wir uns mit gueten rat, mit wolbedachten mut und rechter wissen und wollen ihnen fur uns und unsere erben den genanten zweien mercken diese genade und gunst getan und tuen dieselbe in und mit craft ditzs briefs, daz sie zu ihrer notturft, alz viel sie können, mulczen und prawen sollen und mögen und zu einem itlichen prew nicht mer dan dreierlei pier, nemb- lich guet pier, mittl pier und lovent machen. Und ein itzlich pier in seinem wert geseczt werden, darzu solle einer von rat und einer von der gemein gekorn werden, die daz pier scherzen, und wie teuer man jetlich pier jerlich en zu jetlichen prew geben sollen. Und ob das die zwen nicht treffen wurden, so soll ein jetlicher richter jetlichs marks uber die zwen ein obman sein. Und ob daz auch dem richter zu schwer were, so soll er unsern hauptman darczu nemen, und wie es also gescheczt und gesaczt wurde, also soll man ein jetlich pier geben und nicht anders halten. Man sol auch hinfur in keinen des merck kein frembd pier mer fuhren in keinerlei wis weder sechwocherin noch niemand. Es were dan, daz ein richter und unser hauptman erkenneten, das die merck und auch das landvolck und sonderlich die kaufleut und geste mit getrenck nicht ver- sorget weren, dan sollen sie zu zeiten vor umb frembdes pier bestellen und sonsta) nindert dan durch die maut fuhren lassen und doch nicht schencken; dieweila) in den mercken heimgepreut pier noch wern, es geschee dan mit der- selben willen, die das pier haben. Es were dan daz pier so gar untuglich, so solle ers dan auszuschencken macht haben. Es solle auch in den genanten zweien mercken kein sechwochnerin nicht mer dan ein thonna pier in die sechswochen kaufen und doch das nicht verkaufen noch umb gelt ausschencken ungeferlich. Hette aber jemand uf dem guet und herschaft kroles, derselbe mag einen nachbarn in dem dorf zusprechen, daz sich derselbe mit pier beware, auf daz die leut zu der zeit zu trincken haben; und solches pier soll man nindert erholen dan in ernanten zweien merckten einen. So solle auch uf dem guet und herschaft niemand schencken nach preuen dan allein die obgenanten zwen merckt, alles ungeferlich. Und das den genanten zweien merckten solch alle stuck von uns, unsern erben und amptleuten und allermeniglich stet vest gehalten werden, so haben wir unser insiegl unden an diesen brief lassen hengen. Der geben ist nachb) Christi geburt vierzehenhundert und darnach in vier- undsechsigisten ihar am donerstag der heiligen jungfrauen sant Appolonien tag. 85

Strana 86
Pergamenový originál v archivu města Kynžvartu, plika s pečetí odstřižena. — Na rubu: 3.-N. II. — Listina je inserována též v privilegiu Jindřicha a Zdeňka ze Švam- berka ze dne I1. srpna 1575, uloženém rovněž v městském archivu kynžvartském. a) V ohbu listiny je písmo otřelé a téměř nečitelné. b) V textu vynecháno. 1) Jindřich III., syn Jindřicha II. mladšího z Plavna, získal nedlouho po r. 1454 zase zboží svého otce zpět od Bohuslava, syna Hynka Krušiny ze Švamberka (A. Sedláček, Hrady XIII., str. 61). 2) Lázně Kynžvart, o. Mariánské Lázně. 3) Dolní Žandov, o. Mariánské Lázně. Srv. M. Urban l. c., str. 28. 378. 1464 květen 1. Staré Město pražské. Jošt z Rožmberka, vratislavský biskup, probošt pražský a veliký převor řádu svatého Jana Jerusalémského, potvrzuje Volyňským privilegium ze dne 5. března 1390 a rozšiřuje svobody i výsady, dané 72 domům ve Volyni, na všechny domy, které byly od té doby postaveny nebo ještě se postaví v městě i na předměstí. In nomine Domini amen. Nos Jodocus de Rosenberg, Dei et apostolice sedis gracia episcopus Wratislawiensis, prepositus ecclesie Pragensis, ordinis milicie sancti Johannis Hierosolimitani per Bohemiam, Moraviam, Austriam, Poloniam, Slesiam, Stiriam, Carinthiam et Carniolam etc. prior generalis,1) notum facimus tenore presencium univeris, quod cum olim de anno Domini millesimo ducentesimo nonagesimo nona [!] presidente in ecclesia nostra sancta Pragensi reverendo in Cristo patre domino Gregorio, felicis memorie Pragensi episcopo,2) ex unanimi consensu ipsius et tocius capitoli dicte Pragensis ecclesie dominus Ulricus, tunc prepositus Pragensis,3) predecessor noster, in opido Wolyna, ad nostram preposituram Pragensem spectante, viginti duas terras seu hereditates et tria iugera hominibus et incolis dicti opidi iure emphiteotico locavisset,4) litteris desuper confectis, que incuria opidanorum predicti opidi putredine consumpte sunt, ad supplicacionem eiusdem opidi incolarum de anno Domini millesimo trecentesimo nonagesimo innovate et sigillis capitoli et domini Petri, tunc prepositi Pragensis,5) predecessoris nostri, roborate fuerunt, exhinc turbatis temporibus cum pene omnes in quodam belli intestini fervore in terra constituti Bohemie privilegia et libertates suas tutis locis deposuissent, ne rapax manus illa contingere et violare possit, opidani dicti opidi ecclesie Pragensis et prepositure nostre in Wolina litteras prefatas in quandam specum humentem immuraverunt, ubi putredine et tinea demolite sunt solis sigillis salvis remanentibus, quapropter prefati opidani nobis humiliter supplicaverunt, ut dictam vendicionem seu locacionem nostris litteris patenti- bus innovare et ratificare dignaremur. Nos igitur sane cernentes per hoc fructus uberiores ecclesie Pragensis et prepositure nostre continue provenire 86

Strana 87
(Následuje znění listiny ze dne 5. března 1390, výše č. 139 až ke slovům „propria voluntate“ před koroborační formuli „In cuius rei testimonium“). Quoniam autem in prefatis litteris mentio facta est de septuaginta duabus domibus duntaxat, nos volentes eisdem hominibus graciam facere specialem, omnes et singulas libertates, donaciones et concessiones predecessorum nostrorum, dictis septuaginta duabus domibus datas et concessas, ad omnes et singulas nunc extructas aut in futurum construendas domos in opido aut subopido Wolynensi extendimus, prorogamus, intelligi, extendi et prorogari volumus, ut omnes, qui easdem inhabitant aut inhabitaverint, eodem iure gaudeant et utantur quantum ad pensas gravamina, onera, libertates et exempciones, quibus antiquitus incole et habitatores dicti nostri opidi Wolina hactenus gavisi sunt et potiti, sicut est superius per omnia expressum. In quorum omni- um et singulorum fidem et testimonium premissorum presentes nostras litteras sigillo[![ nostro[!] appensione iussimus communiri. Datum in Maiori civitate Pra- gensi anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo quarto die prima mensis Maii. Pergamenový originál v archivu města Volyně; k listu je přivěšena na růžových hed- vábných nitích červená oválná pečet. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) V. pozn. 1 při listině z 19. srpna 1462 (výše č. 364). 2) V. pozn. 4 při listině z 5. března 1390 (výše č. 139). 3) Tamže pozn. 3. 4) V. právě řečenou listinu z 5. března 1390 (výše č. 139). 5) Tamže pozn. 1. Srv. Fr. Teplý I. c., str. 54. 379. 1464 květen 1. Praha. Hilarius Litoměřický, administrátor pražského arcibiskupství, a kapitula pražského kostela potvrzují privilegium Jošta z Rožmberka ze dne I. května 1464 pro městečko Volyni. Nos Hilarius de Lithomerzicz, decanus ecclesie et administrator archie- piscopatus Pragensis, per sedem apostolicam specialiter deputatus, decretorum doctor etc.,1) Venceslaus de Krzizanow, sacre theologie professor, prepositus capelle regalis Omnium sanctorum in castro Pragensi,2) Johannes Basstia,3) Joannes de Kaplicz,4) Johannes de Horzicz,5) Stanislaus de Welwar,6) Jo- hannes Rodicz de Praga, 7) Venceslaus de Planas) et Nicolaus de Horzepnik, archidiaconus Satecensis,9) canonici prebendati in ecclesia Pragensi totumque capitulum eiusdem ecclesie notum facimus tenore presencium, quibus expedit, universis, quod cum reverendus in Christo pater et dominus, dominus Jodocus de Rosemberg, Dei et apostolice sedis gracia episcopus Wratislawiensis et 87

Strana 88
prepositus ecclesie nostre Pragensis ac supremus magister ordinis milicie sancti Joannis Hyerosolimitani per Bohemiam, Poloniam, Slesiam etc.,10) litteras et privilegia opidi Wolyna cum omnibus attinenciis, appendiciis et pertinentibus bonis incolis et habitatoribus ipsius innovasset, adiectis eciam nonnullis extensionibus et graciis pro melioracione prepositure sue, nos atten- cius requisivit, ut nostro eciam interposito decreto et expresso consensu litteras easdem ratificaremus, approbaremus, acceptaremus et roboraremus. Quarum litterarum tenor sequitur in hec verba: In nomine Domini amen. Nos Jodo- cus de Rosemberg etc. (V. listinu z 1. května 1464, výše č. 378, až ke koroborační formuli „In quorum omnium et singulorum fidem".) Nos prout tenemur bona ecclesie nostre in eam, quam possumus, meliorem condicionem ponere et prefato reverendo patri pro dicte prepositure bonis evincendis de manu occupancium, augendis et ecclesie incorporandis ac restaurandis fideliter agenti pro viribus assistere,11) prefatam innovacionem, donacionem, extensio- nem, libertates et gracias acceptamus, ratificamus et nostri sigilli appensione, quo in actibus capitularibus pro capitulari utimur, presentibus roboramus et communimus. Datum et actum in capitulo ecclesie nostre Pragensis anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo quarto die prima mensis Maii. Pergamenový originál v archivu města Volyně; k listině je na růžových hedvábných nitích přivěšena oválná pečet z červeného vosku. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Děkanem byl v letech 1462—1468, administrátorem 1462—1467 (A. Podlaha, Series praepositorum..., str. 90 a d.). 2) V. tamže str. 94—95. 3) Jan z Vilémova, řečený Bašta (tamže str. 93). 4) Jan z Kaplic, Kaplický (tamže str. 94). Jan z Hořic (tamže str. 94). Stanislav z Velvar (tamže str. 94). Jan Rodič z Prahy (tamže str. 94). 8) Václav Bartlík z Plané (tamže str. 94). 9) Mikuláš z Hořepníka (tamže str. 101). 10) V. pozn. I při listině z 1. května 1464 (výše č. 378). 11) V. pozn. I při listině z 19. srpna 1462 (výše č. 364). Otiskl Fr. Teplý I. c., str. 54—55. 5 *) 7) 380. 1464 květen 25. Praha. Král Jiří potvrzuje obyvatelům města Chotěboře na jejich prosbu (pro parte providorum magistri civium, consulum iuratorum et totius communitatis civitatis Chotieborz) privilegia krále Jana ze dne 16. srpna 1331,1) císaře Karla IV. ze dne 28. srpna 1361,2) císařovny Alžběty ze 27. července 13873) a krále 88

Strana 89
Ladislava z 15. listopadu 1454,4) a to i se zvláštními milostmi, které městu udělil král Jan a potvrdil král Ladislav (una cum quibusdam specialibus gratiis, quas praefatae civitati, incolis et eorum successoribus olim divus Johannes, rex Bohemiae, concessit, prout expresse in eodem privilegio Ladislai continen- tur et in quantum rite et rationabiliter processerunt). — Datum Pragae die vigesima quinta Maii anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo quarto, regni nostri anno septimo. — Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein cancellarius. Obsaženo v potvrzení chotěbořských privilegií císařovnou Marií Terezií ze dne 13. září 1748, uloženém v archivu města Chotěboře (fotografický snímek Historického ústavu ČSAV), jakož i ve vidimátu města Chrudimě ze dne 13. dubna 1642 (SUA v Praze, odd. SM P 106 CH II). 1) Výše č. 37. 2) Výše č. 81. 3) Výše č. 133. 4) Výše č. 318. 381. 1464 červen 8. Jan z Rožmberka dává měšťanům svého městečka Rožmitálu na Šumavě právo volného odkazu. Pergamenový originál, který byl uložen v městském archivu v Rožmitálu na Šumavě, po Květnové revoluci se ztratil (M. Volf, Popis městských archivů v Čechách, str. 242—243). 382. 1464 listopad 18. Kutná Hora. Král Jiří uděluje na prosbu chotěbořských měštanů (pro parte magistri civium, consulum iuratorum et totius communitatis civitatis nostrae Chotie- borz) jejich městu výroční trh na den svatého Felixe a Adaukta se dvěma dny předcházejícími a dvěma následujícími (nundinas seu forum annuum singulis annis tenendum et habendum in festo sanctorum martyrum Felicis et Adaucti cum duobus diebus antecedentibus et duobus sequentibus). — Datum in Montibus Cuthnis die decimaoctava Novembris anno Domini millesimo qua- dringentesimo sexagesimo quarto, regni nostri anno septimo. — Ad mandatum domini regis domino Procopio libero de Rabenstein cancellario referente etc. Zachováno v potvrzení chotěbořských privilegií Marií Terezií ze dne 13. září 1748 (v archivu města Chotěboře; fotografický snímek Historického ústavu ČSAV), jakož i ve vidimátu města Chrudimě ze dne 13. dubna 1642 (SUA v Praze, odd. SM P 106 CH I1). 89

Strana 90
383. 1464 prosinec 17. Mikuláš (starší) z Lípy a z Lipnice prodává načeradským měštanům Tů- movi a Ješkovi svoji louku zvanou Rybník, za 15 kop grošů a pod roční plat jedné kopy. Louka se nesmí nikomu jinému prodati nežli zase jen lidem z Načeradce. Já Mikuláš z Lípy a z Lipnice, pravý a spravedlivý pán a dědic zbožie vlašimského.1) vyznávám tiemto listem všem vůbec, ktož jej uzřie nebo čtouce slyšeti bude,a) že jsem prodal a mocí tohotob) listu mocně prodávám lidem a mněšťanům svým dědičným Thuomovi a Sesskovic) z Načeradce, jich dědi- cům a budoucím lúku svou dědičnou, ješto slove Rybník, kterážto leží pod městečkem mým dědičným Načeradcí, za patnácte kop grošův, mně od nich úplně zaplacených penězi hotovými, ku pravému purkrechtu k jmění, držení, požívání, k prodání pod týž platy, jako jsou sami koupili. A z té lúky mají platiti ročného platu jednú v rok jednu kopu grošův na den svatého Prokopa, a to oni sami měšťané mají i dědicové a budoucí náměstkové jich, kterýž tu lúku bude kolivěkd) držeti, po všecka jich léta budoucí mají vydávati a platiti každý rok mně nadepsanému Mikulášovi, dědicům a budoucím mým i náměstkům zbožie, pánům vlašimským, kterýž toho zbožie kolivěke) v držení budou. A také té lúky oni měšťané moji již jmenovaní nebudou moci žádnému prodati než mým dědičným lidem tudiež k tomu městečku do Načeradce pod kopu platu ročního. A já nadepsaný Mikuláš slibuji jim na té lúce svrchupsané žádné překážky nečiniti ani moji dědicové a budoucí, páni vlašimští, kterýž by ko- livěke) v držení tohof) zbožie byli. A na potvrzení toho i5) lepší svědomie svou vlastní pečeť kázal jsem přivěsiti k tomuto listu a připrosil jsem slovutných panošé Petra z Kňovic,h) Zigmunda Vraždy z Kunvaldu a Jana Nosákovce z Nosákova, že jsou své pečeti k mé prosbě tomu na svědomí kázali privěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od narození syna Božího tisícího čtyrstého šedesátého čtvrtého v pondělí před svatým Tomášem, apoštolem Božím. Vidimát české královské kanceláře ze dne 20. září 1697 (SUA v Praze, odd. Stará manipulace N 6/1). — Též v potvrzení privilegií Marií Terezií ze dne 3. července 1747 (archiv města Načeradce). a) V potvrzení „nebo uzřé slyšeti budou“. — b) Tamže „toho“. — c) Tamže „Ježkovi“. — d) Tamže „kolivěc“. — e) Tamže „koliv“. — f) Tamže „tohoto“. 5) Tamže místo „i“ je „pro“. — h) Tamže „z Kunvaldu“. 1) Byl nejstarší syn Buriána Trčky na Lipnici, bratra Mikuláše staršího, který koupil okolo r. 1487 Veliš (A. Sedláček, Hrady V., str. 257). — Bývá zván Mikulášem mladším na rozdíl od svého strýce, po jehož smrti je zase sám nazýván starším vzhledem k svému synovci Mikulášovi mladšímu. 90

Strana 91
384. 1465 únor 12. Praha. Král Jiří uděluje na prosbu obyvatel městečka Nepomuku (pro parte ... in- colarum opidi Nepomuk)1) jejich městečku výroční trh třetí neděli po veliko- nocích se čtyřmi dny následujími (forum annuum seu nundinas tenendas... singulis annis perpetue dominica post Resurreccionem Domini, in qua can- tatur in ecclesia Dei Jubilate, cum quatuor diebus immediate sequentibus). — Datum Prage die duodecima Februarii anno Domini millesimo quadringente- simo sexagesimo quinto, regni nostri anno septimo. — Ad relacionem domini Zdenkonis de Sternberg, burgravii Pragensis. Pergamenový originál, vlhkem značně poškozený a konservovaný v býv. archivu země České, jest uložen v archivu města Nepomuka; pečet, jež byla přivěšena na šňůře, schází. — Na rubu: R. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.). 1) Nepomuk, o. Blovice. — Ještě za Václava II. byl trhovou vsí (in forensi villa Pomuk, J. Emler, Regesta II., č. 1492, str. 1072), ve 14. stol. povýšen na městečko. V téže době se objevují v jeho okolí doly na zlato (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 603—604). Původně to bylo zboží blízkého cisterciáckého kláštera, od 15. stol. patřil k hradu Zelené Hoře (A. Sedláček, Mistopisný slovník, str. 640), ale klášterním majetkem zůstával, alespoň podle jména, i nadále. 385. 1465 květen 7. Praha. Král Jiří uděluje na prosbu Petra z Merklínal) jeho městečku Merklínu (oppido suo Merklin)2) týdenní trh každou středu (forum septimanale feria quar- ta). — Datum Pragae die septima Maii anno Domini millesimo quadringente- simo sexagesimo quinto, regni nostri anno octavo. Originál je ztracen, patrně podle něho byla pořízena r. 1773 papírová kopie, uložená v archivu města Merklína. 1) Syn Michala, stříbrského měštana, který koupil za husitských válek Merklín a psal se pak „z Merklína“ (A. Sedláček, Hrady IX., str. 187). 2) Merklín, o. Stod. — Městečko vzniklo u tvrze stejného jména a připomíná se již r. 1362 (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 604). 386. 1465 květen 30. Praha. Král Jiří dává obyvatelům městečka Nepomuka, patřícího k tamnímu cis- terciáckému klášteru, právo volného prodeje a volného odkazu veškerého majetku jakékoli osobě světské. Zemře-li kdo bez poslední vůle, připadne pozůstalý majetek nejbližšímu příbuznému, muži nebo ženě, usedlému na klášterském panství, a to podle práv a výsad udělených králem Jiřím městečku Blovicím. 91

Strana 92
[Georgius, Dei gracia Bohemie rex], Moravie marchio, Lucemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc., [notum facimus tenore presencium universis, quod] nos opidanorum et incolarum presencium et futurorum opidi Nepomuk, pertinentis ad mona[sterium ibidem situm ordinis Cisterciensis Pragensis diocesis1), fidelium nostrorum dilectorum, [utilitatibus, commodis] et profectibus favere cupientes, non [per errorem aut improvide, sed animo deliberato, sano pro]cerum et aliorum nostrorum [fidelium] accedente consilio de certa nostra scien[cia], auctoritate [regia ipsis et eorum successoribus hanc graciam] perpetuis temporibus in futurum damus et concedimus graciose, quod videlicet omnes et singuli [exnunc inantea libere valeant et possint] universas possessiones, hereditates, proprietates, allodia, agros, census, redditus, domus et generaliter [omnia bona sua mobilia et immobilia], in quibuscunque rebus consistant, intus aut extra opidum aut alibi ubicunque talia habeant aut ha- [buerint, quibuscunque eciam vecabulis nuncupentur, cuicunque] seculari duntaxat homini seu [persone aut] personis vendere, legare, donare, testari et [iuxta sue voluntatis arbitrium disponere] iure hereditario possidenda. Si autem [aliquem seu aliquos] ex prefatis opidanis seu inhabitato[ribus opidi Nepomuk presentibus et futuris sine testamen]to, donacione, ordinacione seu disposicione suarum rerum non relictis utriusque sexus [legitimis heredibus mor- tem obire contigerit, extunc omnes et] singule predicte possessiones, heredi- tates, proprietates, allodia, [agri, census, redditus, domus et generaliter omnia bona mobilia et immobilia,] in quibuscunque rebus consistant, intus aut extra dictum opidum Nepomuk [aut alibi ubincuque talia habuerint, ad proximos et propinguiores] ita decedentis vel decedencium consanguineos masculini vel feminini sexus tunc superstites, qui duntaxat [in bonis et possessionibus] prefati monasterii habitant aut habitaverint in futurum, libere et iure hereditario de- volvantur sub omni modo et [forma eisdem, quemadmodum] eandem graciam opidanis opidi Blovicze2) concessimus et donavimus, quam similiter robur et firmitatem [obtinere volumus perpetuis] temporibus in futurum. Presencium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio litterarum. Datum Prage die penultima [Maii anno] Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo quinto, regni nostri anno octavo. Ad relacionem domini Procopii de Rabenstein cancellarii. Pergamenový originál, z jedné třetiny vlhkem zničený a v býv. archivu země České konservovaný, jest uložen v archivu města Nepomuka; na hedvábné šňůře visí kulatá pečet z červeného vosku, jejíž zbytky jsou konservovány. — Na rubu: R. Jacobus de Cadano. — Georgius. — Georgii, regis Boemie. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV). Text doplněn z vidimátu města Plzně ze dne 26. října 1498, který jest uložen v městském archivu nepomuckém. 1) V. pozn. I u listiny z 12. února 1465 (výše č. 384). — Dne 22. srpna 1420 postoupil král Zikmund všecka zboží nepomuckého kláštera bratřím Bohuslavovi a Hynkovi Krušinovi 92

Strana 93
ze Švamberka. Hynkův syn Bohuslav postoupil před rokem 1464 Zelenou horu i s Nepo- mukem Zdeňkovi ze Šternberka (A. Sedláček, Hrady IX., str. 227). 2) Tuto listinu vydal král Jiří téhož dne, tj. 30. května 1465 (níže č. 387). 387. 1465 květen 30. Praha. Král Jiří uděluje obyvatelům městečka Blovic (opidanorum et incolarum praesentium et futurorum opidi Blowicze, pertinentis ad monasterium Nepo- muk Cisterciensis ordinis Pragensis diaecesis)1) stejné privilegium jako městečku Nepomuku,2) jen s tím rozdílem, že se v třetí větě od konce uvádí místo Blovic Nepomuk. Originál je ztracen, zachován jen opis vidimátu veřejného notáře Václava Maxmi- liána Ledviny Lochovského ze dne 5. listopadu 1697, pořízený veřejným notářem Vojtě- chem Reismannem z Riesenburka dne 12. února 1755 (archiv města Blovic). 1) Blovice, o. Blovice. — Patřily, pokud jsou zprávy o nich zachovány, nepomuckému klášteru, později k Zelené Hoře, a tak se dostaly pod vládu pánů ze Šternberka (A. Sedlá- ček, Místopisný slovník, str. 34). 2) V. předchozí listinu (č. 386). Stručný obsah uvádí František Faktor, Popis okresu blovického (v Praze 1887), str. 25. 388. 1465 červen 14. Praha. Král Jiří potvrzuje Lomnickým obě privilegia, která obdrželi od krále Václava IV.1) Originál je ztracen, známo toliko ze zmínky v konfirmaci Ferdinanda I. ze dne 31. června 1549 tohoto znění: Listu latinského krále Jiřího, v kterémž se jim nahořepsané dva listy potvrzují. Datum v Praze léta tisícého čtyřstého šedesátého pátého čtrnáctého dne měsíce června. (Originál v městském archivu v Lomnici.) 1) Výše č. 121 a 123. 389. 1465 červen 15. Jindřich ze Stráže, nejvyšší hofmistr království Českého, dává obyvatelům v Kamenici (nad Lipou) právo volného odkazu movitého i nemovitého majetku, komu chtějí, a to i kostelu a špitálu; zemře-li kdo z nich bez poslední vůle, dědí nejbližší příbuzný. Já Jindřich z Stráže, v ty časy najvyšší hofmistr královstvie Českého,1) vyznávám tiemto listem všem, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že s dobrým 93

Strana 94
rozmyslem, zdráv jsa na těle i na duši, dobře to učiniti moha jakožto pán a dědic, k žádosti a k prosbě měšťan svých v Kamenici2) činím s nimi takovú milost, že jim dávám i jich budúcim tiemto listem plnú moc i právo, aby své statky movité i nemovité na smrtedlné posteli aneb po smrti mohli dáti a od- kázati i kšaftovati, komuž by se jim zdálo, buďto přátelóm svým aneb na kostel aneb na špitál, avšak takovú mierú, aby najviec statkuov svých nechá- vali při tom městě a na mých sbožích, jinde aby se město tiem lépe šlechtiti a opravovati mohlo, a zvlášť domóv aby opravovali dobře pro oheň hlínú a zdmi. A jestliže by Pán Buoh dopustil, že by se kto zmeškal dáním svým po smrti nebo kšaftem rozkázáním, proto jim to nemá ke škodě býti, ale má kaž- dému též zdrženo a zachováno býti a na najbližšiea) přátely spadnúti jakožto těm, kteříž řádně kšafty neb rozkázanie svá dělali. A to já svrchupsaný Jin- dřich z Stráže, v ty časy najvyšší hofmistr královstvie Českého, slibuji jim tiemto listem věrně a právě to vše zdržeti, což se svrchu píše, i moji synové i jich budúcí též mají jim měštěnínuom mým kamenicským věrně a právě zdržeti věčně a budúcně i jich budúcím. A toho všeho na zdrženie a pro lepší jistotu svú vlastní pečeť s mú dobrú vólí k tomuto listu přivěsiti sem kázal a prosil jsem statečného rytieře pana Jaronima z Kocňovic a slovutných panoší Jana Pisáka z Konic a Jana Mitrnosa z Útěchovic, že jsú své pečeti také k tomuto listu přivěsiti kázali. Jenž jest dán a psán léta Božieho tisicieho čtrstého šede- sátého pátého tu sobotu den svatého Víta, mučedlníka Božieho. Pergamenový originál v archivu města Kamenice nad Lipou; všechny čtyři pečeti jsou ztraceny. — Stará signatura „No. 26.“ (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) a) Původně „najbliššieho“, ale písmena „ho“ vyškrabána. 1) Byl jím v letech 1458—1466 (Dílo Fr. Palackého I., str. 359). 2) Kamenice nad Lipou, okresní město. — Městečko vzniklo z předhradí ve 13. stol., r. 1348 je již město a r. 1359 se připomínají hradby. Páni z Kamenice vymřeli r. 1389, a potom se majitelé střídali, nejdéle, a to i přes husitské války, vládli páni ze Sezimova Ústí. Pa Janu mladším z Ústí, který zemřel bez dědiců asi r. 1452, dědil jeho příbuzný Jindřich ze Stráže (A. Sedláček, Hrady IV., str. 167 a d.; J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1162—1163; Václav Škorpík, Osudy města Kamenice nad Lipou — ve sborníku „700 let města Kamenice nad Lipou“, v Kamenici n. L. 1948, str. 30 a d.). Ten vydal městu dne 4. prosince 1462 městský řád; řád je zapsán v rukopisu městského archivu v Ka- menici nad Lipou, č.i. 17, který byl napsán koncem 15. stol. nebo počátkem následujícího věku a písmem i úpravou jest shodný s kopiářem městských privilegií, č. i. 16: Toto jsou práva města Kamenice. Kdo z vás potřebuje múdrosti, žádaj jie od Boha, neb on dává všem nazbyt a ne- odpoviedá. On zajisté jest výsost a hlubokost všeho uměnie a poklad všie múdrosti, kderážto z něho a v něm a skrze něho jest a bez něho nic nemuož býti. Kdežto na po- čátku mé řeči prosím jeho svaté pomoci, kderýžto jest studnice a východ všeho dobrého, aby on skrze svú dobrotu a své svaté milosrdenstvie ráčil muój malý rozum neb učenie naplniti ducha svatého milostí, aby skrze mé učenie světlosti, kderéžto v temnostech 94

Strana 95
bylo, abych jím mohl zvěstovati a bludné na cestu zpraviti a zvésti, aby on ráčil půjčiti, kderýž sedí na výsosti, jemuž chvála i čest na věky věkuov i jeho přeslavné rodičce a nikdy neposkvrněné Panně Mariji, od jejiežto milého syna Pána Ježíše Krista naro- zenie léta tisícího čtřstého šedesátého druhého den svaté panny Barbory já Jindřich z Stráže, najvyšší hofmistr královstvie Českého, dědičný a mocný pán města Kamenice, znamenaje častokrát úraz božské spravedlnosti a poddaných i mých věrných žalostnú škodu, že statkové jich jim odjímáni bývali a do sě chvíle tak ukrutně, že poražena byla spravedlnost, již s pomocí Boží mnú jsúci pozdvižena, svobodně potrvá a potlačecí protivenstvie i hříchy všeliké, vítězitiť bude statečně. Protož tato ustanovenie spasi- tedlná a užitečná, moji věrní a najmilejší, vesele za práva přijměte a z nich žádným útiskem strašlivým se vyvésti nedajte a dieky Bohu vzdávajte, kderýžto skrze mne nehodného služebníka dal vám býti živu psaným právem, kdeříž jste od dávných časuov příhody jmievali, a v jistém svém súdu že ste mnohým násilníkuom jhu ukrut- nému hrdla pokládali a o svády rozsúzenie častokrát ne vedle cesty rozumu, ale vedle vuole súdícieho že ste musili místo přijímati. A poněvadž z Boží pomocí tohoto účinku mého počátek jeho milostí čistým náboženstvím rozdávajíc, ke cti a chvále jednoroze- ného pána našeho Ježíše Krista, slavné Trojici i jeho velebné rodičce Panně Mariji i všie nebeské říši počátek kázal sem učiniti poctivě, protož tiemto věčným, aniž kdy přerušeným právuom a ustanovením s dobrým rozmyslem i radú umínil sem nebo uložil za právo jmieti, a jakož napřed pověděno, z toho nikam nevystupovati pod pokutú meče a ohně věčného. Pakli by kdo v takovú smělost a bláznovstvie upadnúti shledán byl těmito zapsanými právy, buď zbaven cti a viery, k tomu Boha najmocnějšieho súdci viz a jměj jediného mstitele, u něhožto místo nešlechetnosti nebývá poostaveno, ani vzácnost osob jest ani daruov žádost lakomá se vrtí. To věrní a milí, znajíce, pilně to zachovajte a svým budúcím to rozjímajte a často k tomu přihlédajíc čtěte, spravedl- nost v súdiech zachovajte, sirotkuov, vdov neutiskujte, Boha se bojte, neboť on jest všeho zlého mstitel a dobrého veliký obdařitel. A již k právuom šíře psaným takto přistupte. O řádu konšelském. [1.] Všeliký konšel má poslušen býti purgmistra, a purgmistr má pilně znamenati, aby všelikého konšela na řečech, na poselstvích i na jiných přech i věci, kderé se rady dotýče, tak mnoho nutil k práci jakožto druhého, aby on jednoho nepřetáhl neb nepře- výšel mimo druhého, ale aby jeden tak mnoho práce nesl a jměl jako druhý. [2.] Potom nižádný konšel v radné světnici, když lidé tu jsú, kdeříž k radě nepří- slušejí, mluviti nemá před purgmistrem, jeliž by jemu purgmistr přikázal mluviti anebo že by jeho prosil, aby mluvil. Kdož by pak mluvil v radě bez přikázánie a prozby purg- mistrovy, ten má šest haléřóv jmě pokuty purgmistrovi dáti i jiným konšeluom. A jestliže by purgmistr pilen nebyl té pokuty k dobývání, tehdy sám jim dáti a zapla- titi má. [3.] Také nemá nižádný konšel s obecným člověkem v radné světnici mluviti, ale má-li on co s kým mluviti, má od purgmistra odpuštěnie vzieti a má z radné světnice vystúpiti a s tím jistým má rozmlúviti a pak zase do rady přijíti. Jestliže pak kdo mluvil by v radné jistbě, ten má šest haléřuov jmě pokuty dáti a položiti. [4.] Také nemá žádný konšel z rady domuov jíti ani kam jinam bez purgmistrova vědomie a odpuštěnie pod pokutú šesti haléřuov. Sváda. [5.] Také jestliže by se kderá příhoda neb ruoznice, roztrženie nebo svár mezi dvěma konšeloma v radě stala, tehdy jim purgmistr přikázati má, aby z radné jistby 95

Strana 96
vystúpili, a ti nemají preč jíti, než což purgmistr s jinými konšeli mezi těmi dvěma vyřknú a učinie, toho mají oba poslušni býti beze všeho odmlúvánie. Jestliže by pak jich jeden tak zpurností a hrdostí odšel bez purgmistrovy vuole, ten dáti má ihned druhý den potom oběd všem konšeluom a k tomu má jich snažně prositi, aby jemu tu zpurnost a hrdost odpustili. [6.] Všeliký purgmistr, kderýž má klíč od truhlice, v kderéžto pečeť městská i knihy zamčeny jsú, má jej s pilností chovati. Ztratí-li by pak kderý z nich klíč, ten kup jiný a pokuty jmě všem pánuom oběd udělati má. [7.] Také nemá žádný zjeviti rady tajemstvie neb jiných všeliakých věcí, kderé se v radě dějí, skrze kderé by rada se pronésti mohla. [8.] Také všichni konšelé mají podle sebe býti a věrně státi pod přísahú tú, kde- růžto jsú učinili ve všech věcech, kderéž by se kderakkolivěk rady mohly dotknúti, doniž v úřadě konšelském jsú, i také potom, když toho zbaveni budú. [9.] Také nemá ižádný konšel přítele svého neb jiného cizieho do rady vésti bez purgmistrova odpuštěnie pod pokutú jednoho groše, kderýž pánuom má dán býti od toho, kderýž tak do rady jednoho přivede, a ten uvedený má ihned vystúpiti bez odmlúvánie. [10.] Také nemá ižádný konšel v žádném súdě nebo v přiech v radě zevně za přítele svého státi. Jestliže by pak to učinil, tehdy mají jemu z súdu těch pří ven kázati vystúpiti. [11.] Také žádný konšel nemá žádných daruov bráti pod svú přísahú od jednoho, kderýž se súditi má, druhému ke škodě a ku pohoršenie. [12.] Také nižádný konšel rukojmí nemá býti proti radě a proti právu ani také kterým rokuom jíti má, leč by s volí a vědomím bylo konšelským i radú. [13.] Také ti všichni konšelé, kdeříž na radě a na právě sedí, mají pilně a snažně znamenati, co jeden žaluje a co druhý na tu žalobu odpovie proto, aby oni potom tu žalobu neb odpovědi neproměnili. A také každý konšel má s jinými vždy v radě býti pod pokutú šest haléřóv, kromě leč by od purgmistra jměl odpuštěnie, tehdá pro svú pilnú potřebu muež doma zuostati. [14.] Kdožkolivěk najprve na rathouz neb do radné jistby přijde, toho mají najprve odbývati a vyjednati, to vynímajíc, jestliže by byly vdovy, sirotci, hosté, kněží, žáci neboli městské potřeby pilné, ty mají napřed způsobeny a zednány býti. A také když se přihodí, že se konšelé v kderú při uvieží, tu mají dokonati a v jinú se nevázati, leč by byla velmi potřebná a pilná. [16.] Také když to jest, že z sebe konšelé někam vyšlí dva nebo tři o nějakú radu, ti vyslaní nemají se o nic jiného raditi, než oč jsú posláni, a vrátiec se zase, toho nemají před žádným zevovati, oč sú se radili, než pánuom pověděti v plné radě. [18.] Všechny pře, kderéž k radě příslušejí, nikdež jinde konšelé o to se scházeti nemají než do radné jistby, aby někdo rady neuslyše, i pronesl by tu radu, a z toho bylo domněno, že to jest někderý konšel pronesl, i byla by hanba. [19.] Také každý konšel, buď nový nebo starý, když se v lavice vsazují od pana sudieho, mají zprávu znova takto učiniti: Správa konšelská takto: My všichni, kdeříž jsme zvoleni na tento úřad konšelský, slibujeme Pánu Bohu, Matce Boží, všem svatým, pánu našemu milostivému věrnost i poddanost, úředníkuom Jeho Mti poslušenstvie, potom chudému i bohatému věrně a spravedlivě se zachovati pro přízeň i nepřízeň, k hosti i k domáciemu se spravedlivě zachovati, sirotkuom, pá- nuom, vdovám spravedlivosti dopomáhati. Toho nám dopomáhaj Pán Buoh, Matka Boží i svaté čtenie. Amen. 96

Strana 97
[20.] Item žádný psanec aby nebyl přijímán v úřad konšelský, nebo mají býti vsazeni v úřad řádem a poctivostí i mravy ozdobení lidé, a to proto, aby lepší horším nebyli poddáni. Protož přikazuji i tomu chci, aby žádný psanec nynie ani potom v úřad aby přijímán nebyl, buďto popravcovi aneb kderýž přísluší k súdu. A též buď rozumněno o lichevníciech i jiných prohlášených. Tuto práva o domiech i jiných městských potřebách. Item grunt domový od koho by prodán byl, ten aby byl čist a svoboden, žádný peněz těch aby nehyndroval ani stavoval. Pakli by kdo dluh jaký jměl na tom, když se s toho stěhuje, hlediž sobě svého dluhu na jistci a jistec buď uručen do dne a do roka na zprávu. Obmešká-li se kdo v tom roce, hledaj sobě jeho potom, kdež jest, a gruntu nehyndruj. Pakli by sám jistec odkázal peníze na gruntu před rychtářem, tehdy na tom přestaň a toho dluhu čakaj dlúho nebo krátko, a potom k tomu se hneš svobodně. Pakli by tak dlúho kdo čekati nechtěl, jdiž tu, kdež tvój dlužník bydlí, žalujž na něho, i budeš dobývati dluhu podle toho práva, jakž tu jest. I lépe jest toho doma hledati než jinde. Pakli by ten uručený nestával k zprávě, tehdy bude povinen ten platiti, kdož slíbil za zprávu, tak mnoho, pod čím za něho slíbil, a více nic. Potom sobě jeho hledajte, bude-li více dluhuov. I jest potřebie při takovém slibu opatrnosti, kdož se škody uvarovati chce. O prodání domu. Item kdož by duom prodával, jděta oba před rychtáře k zápisu, aby ten trh byl zapsán v knihy městské, a vzdajného buď dáno rychtáři s podsedku každý IIII peníze, kdož kupuje i kdož prodává, s čtvrti po sedmi peniezích, s puol lánu II groše, s lánu IIII groše. A písaři městskému, kdož zapisuje, buď též dáno jako rychtáři. Item jsú-li v tom domu zámkové přibití, tehdy daj hospodyni II groše poklíčného. Item když duom prodadie, dajta oba litkup, a když sobě zdávají u rychtáře a za- pisují, tu oba dajte litkupu po VII peniezích. A kdo jsú byli při trhu a litkupu, ti buďte zapsáni při tom trhu pro nasnázky. Dvořiště. Item dvořiště kdo by neohradil za městem i souhrady podle toho, pokudž mají býti hrazeny do času uloženého, aby skrz to lidem se škoda nedála, ten daj rychtáři IIII groše a rychtář nemá toho zanetbati opatřiti s někderými konšely, kderých v tom může požíti, aby s ním šli. Pakli by toho rychtář zanetbal a komu se škoda stala, hleď toho k rychtáři. Item kdož by koli pásl v zapovědných stranách, ten daj IIII groše rychtáři, kdož v tom postižen bude a komu škodu učiní skrz tu pastvu, toho znova odbajvaj. Meze. Item kdožkoli vede na meze rychtáře s konšely, položta najprvé oba po IIIIech grošiech, a kdož zůstane křiv, ten propadni ty groše čtyři, a rychtář a konšelé ty IIII groše dejte, kamž chcete, ale propijte [správně „nepropijte“]. 7 Privilegia IVI2 97

Strana 98
Cesta. Item kdož by byl polapen na cestě nespravedlivé, an jede, ten daj IIII groše rychtáři, a učiní-li komu škodu tou jízdou a bude-li na něho žalováno, odbuď jeho podle té škody. A kdož by viděl někoho, an jede škodně po jeho, mluviž s ním hned tu sou- sedsky bez svády, haněnie i bití, i přijda domuov, vediž na škodu rychtáře, jdiž pak na něho tiemto právem nahoře psaným. O dobytku. Item kdož zajímá dobytek na škodách, nebij dobytka, ale hleď jeho právem, ať tvú škodu zaplatí. Pakli by dobytče ranil nebo zabil, budeš ty vinen dobytče platiti a on tobě škodu podle rozsudku. O trzéch. Item kderýkoli hospodář trh nějaký učiní dobrovolně mezi jinými súsedy, ten trh jdi před se, buď drahý nebo laciný, a ženy v tom žádné moci nejmějte brániti toho trhu. Neb prodává-li kdo co nebo kupuje, jměj při tom rozum, a zvláště kdy s kým o to radu béře. O mierách. Item miery obilné i miery pivné, točiž žejtlíky, ty buďte měřeny každý rok, kderú chvíli toho neb čas konšelé položí. O rozích. Item každý svatý Jiří aby každý hospodář ryhy každému dobytčeti uřezal. Pakli by kdo toho neučinil, daj rychtáři I groš. A komuž to dobytče trkáním škodu učinilo by, ten zaplať tu škodu podle rozeznánie. O huséch. Item kdož husy chová a bude je pásti v škodě, ten, komuž se škoda děje a zastihne je v škodě, zbij je bez milosti, nebudeš povinen platiti. Pakli nechceš, to bud na tvé vuoli. O sviních. Item kdož má svině a nehoní jich do stáda, udělá-li ta svině kderému hospodáři jakú škodu, bud v pivnici neb v kderém jiném pokoji, nebij toho dobytčete, ale veď na tu škodu, a ten, čiež jest dobytče, zaplať jemu škodu, ale to sobě dobře ujišť, čie jest to dobytče. Ouhor. Item v ouhořiech aby žádný nic nesel krom v zahradách dvoje hony. Pakli kdo co vseje, spaste jemu to mocí. Dobytek. Item kdožkoli mají dobytky a pasú sami kromě pastýře, aby žádný nehonil do strnišť ani na lúky, prve než stádo projde. Pakli kdo v tom bude zastižen, daj rychtáři IIII groše k obci, než za stádem muož hnáti. 98

Strana 99
Robota. Item to také za právo z milosti kladu, abyste na jiné dvořiště nejezdili po robotu než na to pole před Bradlem, a to s lánu XII mandeluov žita a XII ovsa, s puol lánu VI mandelóv žita, VI ovsa, s čtvrti tři mandely žita, tři ovsa, s podsedkuov plat pe- něžitý. O lovích. Item na lovy každý hospodář aby šel na zajíce dvakrát do roka a více nic. Pivo. Item každý uličník má právo sobě svařiti piva jednú do roka puol varu, toho nemá žádnému hájeno býti, ale pro to poplatek pánu buď s toho puol varu dán. Slad. Item kdožkoli dá sobě slad dělati, buď z města nebo ze vsi, a nepřísluší k platu pokrčemnému, ten daj jeden groš k obci s toho sladu. A to mají sladovníci pověděti purgmistru, komu slad dělá aneb tomu, bylo-li by komu poručeno, aby to vybieral. Svádu. Item jestliže by kdokoli z městských jakú svádu v krčmě učinil, žádný nemá býti do věže veden, než do vazby městské, leč by kderému na hrdlo šlo. Item kdož pro svádu veden bude do vazby městské, jakž práh přejde, daj biřici II denáry, pakli přes noc sedé, daj I groš každú noc. Item kdyžkoli bude zvoněno v jeden zvon pro obecné dobré nebo pro panskú potřebu, a kdož by tu nebyl, a bylo to usvědčeno, že tu noc doma byl, ten hned pod- stup vězenie a daj k obci groš hned nakladě, a také nemá rychtář brány otvierati prve, když má do hromady zvoniti, aby někdo o tom nevěda, i vyšel by z města. Item tomu já také chci, aby každý, kdož chce, jměl právo a svobodu víno a pražské pivo šenkovati, a toho nemá bráněno býti, než plat z toho jdi k městu, jakž uloženo bude. O zvoněnie mrtvého. Item na tomto jsú se páni konšelé i všicka obec svolili, co se tkne zvonění od mrtvé- ho, aby každý od zvoněnie dal mistru školniemu I groš, a půjde-li po mrtvého s křížem, od toho 1 groš, a půjde-li farář s žáky, také knězi I groš; pakli by kdo chtěl mistru neb faráři více dáti, než tuto zapsáno, to bud na jeho dobré vuoli. Obecnie potaz. Item co se dotýče fuory obecnie, tak od staradávna všichna obec na tom sú se smluvili a za právo ustanovili, aby každý, kdož má lán dědiny, vezl tolik vozuov, kolik položí, s polulání obapolně, s čtvrti čtvrtú stranu, dva podsedky za jednu čtvrt. A když tak bude ode všech odvezeno, dělajtež všichni jednostajně. A té výpovědi potvrdili sú pan Hynek, pan Hložek, hajtmané na místě pána našeho Jeho Mti. 99

Strana 100
Výpověďa) a uortele nález, jestliže by kdo na pana purgmistra neb konšela sáhl účinkem neb řečí nezbednú bez viny, najprve má trestán býti přístně vazbú a potom prozbú túto přede vší obcí sám XIItý po třikrát má pánuov odprošovati. Dole psána etc.: Což jsem prvotně učinil proti pánu mému Jeho Mti, potom proti úřadu pana purgmistra i proti pánuom konšeluom i tudiež vší obci, kdež jsem sáhl skutečně na pana purgmistra bez jeho proviny úřadu purgmistrzského neb konšelského, pro kterýžto skutek z nevážnosti úřadu a z mé všetečnosti pošlý hoden sem byl hrdla ztrávení, ale však pán muoj Jeho Mti k prozbě pana purgmistra a pánuov konšel, kteříž smrti mé nehledíce, jsúce milosrdenstvím ke mně nakloněni, i ráčili jsú mi milost učiniti a při zdraví mne zanechati, kdežto Jeho Mti pánu mému napřed i Vám, pane purgmistře a páni konšelé, velice děkuji. A při tom prosím pokorně pro Pána Buoha, pro Matku Boží i pro všecky svaté Vašich Mtí i všechněch vuobec, že mi tu všetečnost mú skutečnú prominúti a odpustiti ráčíte, to netoliko pro mne, kterýž toho hoden nejsem, učiníce, ale pro tyto dobré lidi, kteřížto v této mé pokoře se mnú jsú a Vašich Mtí prosí. A já Vašim Mtem, pane purgmistře, páni konšelé, i vší této obci, pamatuje na tu milost, která mi se skrze Vás od pána mýho Jeho Mti i od Vás stala, chci budúcně toho vším dobrým odsluhovati a každému řivému raditi, aby se takové věci i k tomu podobné uměl varovati a úřad v poctivosti jmíti tak, jakož ctěn má býti. Neb kdož takovú věc potomně neslušnú učinil by, jako já sem učinil, jakž já nejsem této milosti hoden, tak takovému neslušné pravím býti milost učiniti.a) Tato práva jsú vydána od pánuov táborských k prozbě a žádosti urozeného pana pana Jindřicha z Stráže, najvyššieho hofmistra královstvie Českého, v ty časy pána dědičného na Kamenici. Právo k stavování. Item host hosti staviti muož, nežaluje úředníku jeho. Item jistec jistce staviti muož bez obžalování.b) Item kdo by jměl staven býti, má obesláno býti listem nebo poslem, ústně obža- lováno k rychtáři nebo úředníku a má podržáno býti za dvě neděli, jaká odpověď bude v těch dvú nedělí. Pakliže žádná odpověď se nestane, tehdy pustite práv k stavenie. Item kdo jest obstaven, má jemu rok dán býti za dvě neděli, aby jistce postavil. Pakli i to se nestane, má držáno býti před se do šesti neděl tomu stavenému; poněvadž jest jistce ve dvú nedělí nepostavil, plniti musí stavné. A propadne, kdo své pře nepro- vede a dáti musí a k roku dvú neděl nestojí, buď to ten, kdož stavuje jiného pro jistce, buď to stavený neb jistec, při svú i stavné i pod čím uručil, to vše propadne. O dlužníciech. Item na dlužníka kdož žalují, a ten dlužník nemá statku, čím by odbýval, ten má držán býti do třetieho dne u vězení a po třech dnech má vydán býti tomu, kdož by naň stál, a má chován býti, leč neumřel, neb ten má uručiti, aby ho hladem ani zimú neumořil. Item ten dlužník, nemá-li co dáti, a chtěl by u toho, komuž jest dlužen, dělati na den, má jemu dáti ztravu svú čeledí, až jemu toho všeho oddělá. Pakli by u jiného dělal, má opatřen býti, aby tomu, komuž jest dlužen, dal jeden peniez a sobě dva peníze. Item jistec má staven býti bez obžalovánie a má připraven býti, aby plnil. Item dlužníku osedlému má rok položen býti do dvú nedělí. Pakli muože jmieti na tom rok delší, práva nepohorší. 100

Strana 101
Item dlužníku osedlému má rok položen býti do dvú nedělí. Pakli jemu věřiti nechce a žádá rukojmí, má jemu uručiti. Pakli by se dopustil vsaditi, má držán býti, až by k smlúvě přišel. A ten, kdož na dlužníka stojí, vuoli má svěřiti bez rukojmí, chce-li, pakli by nechtěl, ale buď jemu držán, až uručí, na kderý rok jemu svolí. Co se tkne ran. Item za každý prst jednu kopu. Pakli by všechny pojednú utal, tehdy kopu dá. Pakli by kdo palec uťal, puoltřetí kopy dáti musí. Item zub deset grošóv. Item ohavná rána sto grošóv. Sečená rána XX grošóv. Item krytá rána, o tu mají páni výpověď učiniti, aby sobě lidi volili, a to po třikrát. Item když by již je lidé smluvili, tehdy vždy ten, kdož ránu učiní, lékaři zaplať, neb to všudy právo za krytú ránu nese. Item svádíta-li se dva spolu a z těch jeden má těžkú ženu a ta přiběhnúci i chce pomoci muži svému, i bude-li uražena tak velmi, že nečasné dítě urodí, ten má muži jejiemu dáti, což má, nebo mají to na lidi dáti, ač on chce-li. Pakli ona umře, má jemu k hrdlu sáhnúti. Itemc) také zase kdyby žena, chtěcí muži svému pomoci, i chytala by druhého za nádobie mezi nohama, muož-li ten muž jie ruku uřezati, nebude nic vinen, neb jeho ona chtěla zahubiti. Item kdo pacholka nebo dievku tepe, až by jemu mezi rukama umřel, on jest smrtí vinen. Pakli jemu vyrazí oko nebo zub, má jemu zaplatiti a k tomu má jej svobodna propustiti. Item co se pak viny dotýče, soudcímu obapol má pověděno býti po každém účinku. Pro nařčenie. Když na koho nárok jest a práva se naň žádá a již se na něho uručí, tehdy ten jistý takto má tázán býti, když na roku odpierá: Najprve popravce má jej kázati vsaditi tak, aby s ním žádný jeho přítel nemohl mluviti, a v tom popravce má na něho kata dobýti i má jej kázati mučiti po tři dny pořád každý den: Najprve na skřipci má po třikrát zvržen býti, a to slove štosovánie, a tak má zmietán býti, aby jemu ruce vždy vylomené byly. Po tom štosu má tázán býti, jestli tiem vinen, čím jest nařčen; jestliže se nepozná, tehdy má pálen býti v oba boky tak, aby znamenitě od toho pálenie na bociech pryskýře měl. A jestliže se i v tom nepozná po první den, má zase vsazen býti a druhý den má tiem vším obyčejem štosován býti i pálen. Jestli pak že se i tu nepozná, tehdy třetí den rovně opět též má tázán a pokušen býti. Jestli pak že se i tu nepozná, již ten narčený za nevinného zůstává. Než taková mučenie ráno, dopoledne mají býti. Také původ má zaplatiti katu, přiznaj se neb nepřiznaj. Také bývá, že jeden druhého nařekne a že naň hrdlem vésti chce. Když se to při- hodí, tehdá oba vsazena býti máta porůzno, a narčený má tázán býti také tiem vším obyčejem, jakož prve psáno stojí. A jestliže se nepozná a bude práva za se žádati, tehdy ten póvod má právo trpěti. Item byl-li by kdo narčen a byl prve ve zlém skutku shledán, a ten, kdož jej nařkl, byl by svědomie dobrého, vedle opatrnosti pánuov má vsazen býti a držán a v tom tázán bez mistra bez falše. Pakli by v tom porozuměti mohli, že by vinen byl a poznati se nechtěl, tehdy jemu má býti pohroženo mistrem, a to vše vedle opatrnosti. Pakli by vždy odpieral, jsa vinen, a chtěl práv býti a v škodu tohoto uvésti, má tázán býti mistrem vedle opatrnosti pánuov. Neb první skutek jej k tomu připraví, a pozná-li se co za právo, to podstúpiti musí. 101

Strana 102
Item byl-li by kdo nejistý, buď lhář nebo jiný šantročník, a nařkl by toho, ješto by byl pověsti dobré, má držán býti k uručení, aby naň vedl. Pakli by tomu dosti učiniti nemohl, má odsúzen býti za nepravého a učiniti má, což jemu nalezeno bude, a pomstú kárán šilink etc. Item kdož by pak zmučen byl, a nic naň nebylo uvedeno, žádá-li by za to pánuov, má jemu dán býti list takový: Přípis listu. Purgmistr a konšelé města Kamenice známo činíme tiemto listem obecně přede všemi, jakož N., listu tohoto ukazatel, dán byl z někderých příčin a z obžalovánie někderého k nám do našeho městského vězenie a k našemu městskému právu, aby tázán a souzen byl podle práva a soudu našeho městského, že z té příčiny již řečený N. N., jsa do vězení vsazen, tu podle potřebnosti slovy i mukami tázán, pokudž práva v tako- vých věcech káží, tu na svrchupsaného N. z P. nic zlého a neslušného a nepravého, ani to, v čem byl nařčen a pro kderéž věci byl ku právu dán, nenie shledáno ani nalezeno, skrze to podle rozsudku práva jest všeho zlého narčení i zlé pověsti prázden a svoboden, pověděn a propuštěn a při jeho cti jako nevinný právem zůstaven. Tomu na svědomie dali sme svrchujmenovanému N. z P. k jeho prozbě a dle spravedlnosti tento náš vyznávající otevřený list, pod naší městskú přitištěnú pečetí utvrzený. Dán a psán v Kamenici léta Božieho etc. ten pondělí na svatého etc. — a) Slova „Výpověd“ až „milost učiniti“ napsána jinou rukou v 1. čtvrti 16. stol. — b) Připsáno jinou rukou v I. čtvrti 16. stol. — c) Připsáno někdy v 1. polovině 16. stol. — Je to v podstatě řád Starého Města pražského (opisy v rukopisech archivu hl. města Prahy, č. i. 1864 a 1865), ale články jsou napsány v jiném pořadí a mnohá z pražských ustanovení vynechána (srv. J. Teige, Základy starého místopisu pražského, díl III., str. 21—22). Do Kamenice byla tato práva dodána ostatně nikoliv z Prahy, nýbrž z Tábora, jak je vý- slovně poznamenáno na fol. 10a. R. 1476 udělil nový majitel Stráže, nejvyšší kancléř Jan ze Šelmberka Kamenici nad Lipou nový městský řád, zapsaný v ruk. č.i. 16 městského archivu v Kamenici nad Lipou, fol. 14—28 v. (fotografický snímek Historického ústavu ČSAV v Praze): Item léta Božieho tisícieho čtřstého sedmdesátého šistého tato práva sú ustano- vena pánuom měšťanuom kamenicským od urozeného pána, pana Jana z Šelnberka, najvyššieho kancléře královstvie Českého, v ty časy pána dědičného již psaného města: O zvolenie. Item najprve tomu chci a za právo kladu, aby konšelé z sebe vždy volili dva, z obce dva a jistá, a ti aby přijímali důchody obecnie a z toho aby opravovali město, kde co potřebie. A když by se úřad obnovil, aby ti čtyřie počet udělali před novými i starými konšely, aby nehynulo obci, než aby přibývalo. Item kdeříkoli platové a důchodové jsú k městu, jakožto mýto na branách, platové na baštách, s haltéřuov úrok někderý na předměstí i jiní všichni důchodové, aby vždy jměli ty důchody sepsané na malých registrách, a ta aby byla dána těm čtyřem, aby oni po těch registrách zpravovali a tak podle toho aby počet dělali. Item domy aby sobě zapisovali, udělajíce sobě knihy k tomu, a ty aby každý rychtář s pilností choval, role, zahrady, lúky, aby to vše zapisováno bylo pro potomní soudy. A kderé smlúvy o nějaké svády učinie, aby to vše zapisováno bylo proto, jestliže by kdo komu zdvihati chtěl, aby hned tresktán byl. 102

Strana 103
Item jestliže by nějaká znamenitá pře byla souzena, a poddali-li by toho konšelé na lidi, a oni že by toho přestati nechtěli, než aby bylo právem rozsúzeno, cožkoli se s potazem a s práva odsúdí, ta pře právem odsúzená buď v tyto práva zapsána pro potomní paměť. Item což se kšaftuov dotýče, ty aby sobě řídili a listy tvrdili tak, jakož za právo jmáte, kderak se k tomu máte jmieti, aby někderý, neučině podle práva, i nepřišel o statek podle obdarovánie královstvie. A ti kšaftové mají řízeni býti takto: Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice amen. My purgmistr a konšelé města Kameni- ce, znamenavše, že mnohé nesnáze a ruoznice, častokrát i soudové vznikají mezi přáteli příbuznými o jich statky movité i nemovité, pokudž koho milý Buoh z štědroty a milostí svú svatú obdařiti ráčí po smrti svých předkuov a přátel, když takoví statkové nebývají rozumně zřízeni a kšaftovně potvrzeni podle práva města a navyklostí lidských, protož těch nesnází, ruoznic i souduov prvotně sami se chtíce uvarovati, potom na své ny- nějšie i potomní a budúcí téhož nedopúštěti, tu věc s pilností před se vzavše mnohoná- sobně, tudiež také i někderé dobré urozené lidi k radě a ku prospěchu tohoto dobrého a počestného již počatého k sobě připrosivše, s povolením urozeného pána, pana Jana z Šelnberka, najvyššieho kancléře královstvie Českého, v ty časy mocného pána našeho Jeho Mti, sobě i našim potomním a budúcím za právo věčné a budúcně trvalivě vyřkli sme a to vyřčení v knihy města Kamenice vepsati kázali sme: Najprve jestliže by milý Buoh na kderého z měšťan nemoc dopustiti ráčil, pakli by kdo toho žádost jměl za zdravého života, ten tohoto nálezu za právo jměj obyčejem tiemto. Item chtěje statek svój zříditi a kšaftovati, komuž se jemu koli zdá, má poslati pro pana purgmistra, kderý by byl toho času, aby s rychtářem a se dvěma z pánuov konšel, s písařem k němu přišli. Pan purgmistr nemá toho odporen býti, než hned bez meškánie žádost jeho má naplniti. Pakli by purgmistra doma nebylo, anebo že by byl znamenitú potřebú za- neprázdněn, tehdy hned má sám rozkázati rychtáři a dvěma konšeóm a s písařem městským, aby hned šli. A oni přijdúce k tomu, kdož jich k sobě povolal, mají hned rozkázati, aby všichni, kdož by tu kolivěk byli, aby z světnice nebo s jistby vyšli, aby jeho rozkazovánie a kšaftu žádný jiný neslyšel, ani žena jeho, leč by on těch pánuov prosil, aby přáli toho jeho manželce, aby tu byla, tehdy se má vuole jeho naplniti. Také jestliže by sobě zvláštní poručníky učiniti chtěl, a zdálo by mu se je k pánuom přidati, ti mají také tu zuostati při tom kšaftu a ti také buďte zapsáni v kšaftu, každý zejména. To také má k žádosti jeho býti jemu puštěno. Item když by již všichni jiní preč odešli z rozkázánie panského, tehdy ten, kdož má kšaft činiti, najprve má pánuov prositi, aby ten kšaft a jeho rozkázánie pečetí městskú ráčili tvrditi, buď na pargameně nebo na papieru, jakž by kdo chtěl; k tomu páni mají jemu přivoliti. Item tu hned písař má zapsati, kderého dne to se dálo, za kderého purgmistra nebo rychtáře, kdeří konšelé tu byli, anebo k tomu přidáni poručníci, jsú-li kdeří, ty hned zapište jmény pravými. Item když ti tak zapsáni budú, tehdy hned ten kšaftný sám dobrovolně beze všeho ponúkání, komu svój statek odkazuje, dává i porúčí, to hned buď zapsáno. Item potom hned ať praví, kdo co jemu dlužen, a potom jestli on také komu co dlužen, to buď také zapsáno. A jestliže by umřel, tehdy těchto dluhóv nenie potřebie v list kšaftovní pšáti, než potom na ceduli a při té ceduli ať jest sekret nebo menší pečeť městská. Item když ty věci budú tak zřízeny podle tohoto práva a zapsání, páni ten jeho kšaft v moc svú hned vzieti mají, a ten zápis má býti v tajemstvie, leč teprv po jeho smrti ve čtyřech neděléch, když páni budú pohromadě, tehdy mají býti obesláni ti, komu ten kšaft přileží. Tu má jim čtem býti, a oni mají pánuov prositi, aby ten kšaft 103

Strana 104
jim byl tvrzen podle práva již psaného a žádosti toho nemocného. A od toho zápisu, kderý se prve stane, má dáno býti písaři 1 groš český, než co se tvrzenie kšaftu dotýče buď na pargameně nebo na papíře, to buď písaři zaplaceno, to jest pět grošóv českých. A to jest vedle milosti. Item jestliže by se ten zhojil, kdo jest kšaft činil a chtěl by ten zápis zrušiti, má jíti před pány a jich prositi, aby ten jeho kšaft byl zrušen. Páni nemají toho odepříti, ale tak učiniti. Pakli by nepřišel a chtěl, aby tak ten zápis trval, to buď na jeho vuoli, to také nemá hájeno býti; ten kšaft jměj potom takový nápad a právo jako prve. Item po takovém tvrzení a zřízení všech těchto věcí, když by již byl kšaft pečetí městskú tvrzen a někdo bližší přítel, zvěda to, komu kšaft přileží, i protivil by se kšaftu pro svú příbuznost, k tomu nikoli nebuď připuštěn, neb již jest odsúzen právem prvním, točižto obdarovániem slavné paměti pana Jindřicha z Stráže, hofmistra královstvie Českého,1) tudiež také právem potvrzeným urozeného pána, pana Jana z Šelnberka, najvyššieho kancléře královstvie Českého, v ty časy pána našeho dědičného, kderéžto potvrzenie a obdarovánie z milosti své nám učiniti jest ráčil.2) Pakli by vždy od nařiekánie toho kšaftu přestati nechtěl, souduov a nesnází že by se jemu chtělo, tehdy ať uručí najprve na každého konšela pod padesát kop grošuov, že jest k tomu statku příbuznější, a když tak učiní a uručí, hlediž těch souduov a nesná- zek tu, kdež město Kamenice právo a ortel béře. Actum dominico post Wenceslai, ducis regni Bohemie, annorum Domini M'CCC° nonagesimo tercio. Toto jest přípis listu na potvrzenie kšaftu: Ve jméno Boží amen. My purgmistr a konšelé města Kamenice známo činíme tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že Mikuláš řečený N., dobré paměti súsed náš, jakžkoli z Božieho navštívenie leže na smrtedlné posteli, však proto s pamětí zdravého rozumu i vuole svobodné požívaje, nechtěje, aby po jeho smrti svárové a nesnáze súdné pro statek po něm zůstalý nevznik]li mezi přáteli a příbuznými jeho, toto poslednie poručenstvie a své vuole rozkázánie učinil jest, že všeho statku svého od všemohúcieho Boha jemu půjčeného podle řádu a práva města Kamenice, jakož tuto psáno stojí, že zvolil jest a místo sebe k zřízenie těch věcí způso- bil jest poručníky mocné opatrné súsedy naše A., B., C., jakož jim toho nad jiné svěřil jest. Také pověděl jest, dluhy co komu neb kdo jemu povinen jest, a ty dluhy kázali sme oblášt na list papírový sepsati s přitištěnú naší pečetí na svědomie. I odkázal jest i mocně odkazuje duom, dvuor, lúky, lesy etc. i všechen statek svój na dluzích neb na kterýchžkoli věcech, kderýmkoli jménem ten statek byl by nazván, N. manželce své milé a Janovi, Barboře, dětem svým milým, jednomu jako druhému na rovný diel. A neuchová-li by Buoh smrti kderého dětí jeho již pověděných dříve let dospělého rozumu, diel jeho aby spadl na živo zůstalé plným právem. Protož my svrchupsaní purgmistr a konšelé, byvše osobně při tomto jeho rozkázánie a kšaftovánie, k žádosti a prozbě jeho a pro budúcí jistotu pečeť města Kamenice kázali sme k tomuto listu přitisknúti dobrovolně. Jenž dán a psán léta Božieho etc. ten úterý etc. Ponocní. Item ponocní aby k rychtáři chodili večer, a kdež jim okáže ponůcku, aby tu byli a odtud aby nescházeli, až se brána otevře. Pakli by kdo zšel a jaká potřeba přišla, buď tresktán vazbú. Listy. Item kdož by se koli sem do města chtěl přistěhovati a zde se osaditi chtěl, ten aby jměl listy zachovací. Pakli by jich jmieti nemohl, nebuď přijat na žádný grunt, leč v podružstvie. 104

Strana 105
Item stodoly za městem aby sobě dělali, žádný obilé v slámě do města aby nevezl, a kdož by vezl, aby mu bylo nahoru pobráno. Item na rynku i v uliciech aby vždy bylo šest řebříkuov a k tomu hákové pro oheň, ač by milý Buoh dopustil. Item každý purgmistr s konšily[!] aby vždy ve čtyřech neděléch komíny, kuchyně, výhně, pivovary opatrovali pro oheň, a kdež by znali škodu, kažte hned opraviti. Neopraví-liť, nedajte jemu topiti ani ohně dělati, aby pro jednoho všichni netrpěli. Item dědiny městské kderékoli jsú poroslé [!], každé své aby vždy majtil a jim za- ruosti aby nedal. Pakli by kdo nechtěl smýtiti a byl napomenut po třikrát od konšel, tehdy všichni z města vyjdúce, i posekajtež sami, a on ať v kládě sedí a ven ať puštěn nenie, leč 1 kopu položí k obci. A to přikazuji, aby tak činili. Item potokuov mých aby prázdni byli. Pakli by kderý zastižen byl, an loví, chci k němu hleděti jako k zloději. Item obyčej máte, že purgmistru, rychtáři, konšeluom odporni býváte. Kdožkoli sáhl by na úředníka kderého již psaného rukú, máť jemu kat na jeho ruku sáhnúti. Pakli by výše sáhl než rukú, točiž braní, má jemu k hrdlu hleděno býti. Studnice. Item kdož studnici nebo jámu kopá, ten ji má zahraditi, aby se nižádnému škoda nestala. Pakli upadne kuoň nebo jiné dobytče do nie, a ona nenie správně ohrazena, on má tu škodu platiti podle rozeznánie a tu mrchu sám má vytáhnúti. Učiní-li jedno dobytče škodu jinému dobytčeti škodú a nemá rohuov utržených, ten jest vinen škodú, čeť jest dobytče, a mrchu sobě vezmi. Item kdož v noci obilé krade, ten jest šibenice vinen. Nemá žádný v noci pícovati, kderakkoli málo vezme. Stojí-li za jediný peniez, tiem ruku provinil. Pakli stojí za šilink, jde jemu na život. Item kdož chová kance, ten jemu má na každé léto zuby setříti. Kdož toho neučiní, ten má platiti, což komu škody učiní. Pakli kdo chová jakú zvěř, ješto opitomí, co škody učiní, to ten zaplať, kdo to chová. Kuoň zlý. Item má-li kdo škodný kuoň, a on to dobře vie, když naň vsedé, tehdy má kázati lidem odstúpiti, a on má od lidí odjeti. Neučiní-li on toho, kderúž on škodu učiní, on musí zaplatiti. Item na kohož před súdem prožalují o někderých neslušných věcí, a on tu stojí a potom s súdu uteče, mají po něm hned psáti, a oni mají jej z obce vypověděti. Item kdož svój dobytek jinam žene než před svého pastýře, ten má tomu pravý a plný nájem dáti, neb ten dobytek jest odtud, kde se on najal. Item ochromí-li jedno dobytče druhé před pastýřem, on to musí dobře okázati, kderé jest tu škodu učinilo, a musí na tom přisieci, že to tak jest. Tehda onen má cho- vati své raněné dobytče, až i dobře zdrávo bude, že bude moci na pastvu. A což tiem dobytčetem utratí, to ten zaplať, čie dobytče tu škodu učinilo. Pakli to dobytče umře, ten je zaplatiti musí, zač jest stálo anebo dá své dobytče živé za to a jemu mrcha zůstane. Item kdož své dobytče shlédne, takže jemu domuov nepřijde, a on hledaje jeho, i nenalezne a ihned ku pastýři jde a viní ho z toho, a die-li pastucha, že nenie vyhnáno předeň, to musí provésti dvěma člověkoma, a ti musejí přisieci, že jsú to dobytče před něho vyhnali. A když se to stane, tehdy má pastýř zaplatiti, a on má to provésti, zač to dobytče stálo. 105

Strana 106
Item v kderém miestě rychtář jest, což on ustanoví s věšší polovicí měšťan, toho nemuož menší strana odmlúviti. Též právo má býti i ve vsech. Cesta. Item každá cesta má tak široká býti, aby jeden vuoz druhému vozu mohl se vyhnúti. Prázdný vuoz má se těžkému vyhnúti, cožkoli na něm leží. Jízný také se má vozu vyhnúti. Pěší také má se vozu vyhnúti. Ale jsú-li oni v úzké cestě nebo na miestě, a honí-li jízdného nebo pěšieho, tehdy vuoz má postáti, až oni minú. Kderýž vuoz prve přijede k miestu aneb k mostu, ten má prve jeti, leč bud těžký, leč prázdný. Kdož dříve k mlýnu přivleče, tomu má prve semleno býti. O krádeži. Jestliže jeden druhému radí, aby kradl, a die takto: Jdi tamto a ukradni onomu toto a přines ke mně a dáš mi toho polovici a já tobě to schovám, a on to učiní, a to kradené bude nalezeno u toho, jenž to jemu schoval, a muž tento nenie nařčen dříve, kderak to má súditi? Jestliže on die: Já mám svého súpeře, o to mají jemu rok dáti. A přide-li onen, jenž ukradl, a tento naň povede, on to musí přijíti; a pakli odepře a die: Já mám tovařiše, i povie na toho, že jemu kázal ukrásti, obdrží tento tiem, že se poznal prve, že ukradl, i bude oběšen, a tento, kdož kázal, bude prázden, ale však ten živý před Bohem jest vinný, ač u lidí nic. Proč zlé rady poslúchal! Item poručí-li člověk kderému krajčíři své rúcho, aby jemu krájel, a bude-li jemu ukradeno, ten krajčí to musí platiti. Též bude-li komu základ dán v dluze a ztratí jej, tento dluh zaplať a on jemu zaklad, neb tak bývá. Chovaj lépe cizieho než svého! Item jestliže kderý člověk při lidech sedí a má v měšci peníze, i die, že by je jemu vzali a ukradli, přisáhnúti mají ti všichni, že sú toho neučinili, musí to od nich přijíti. Pakli by je u kderého nalezli, že jest křivě přísáhl a k tomu ukradl, vinen jest zlodějst- vém. Pakli by je ty peníze neb jiné zboží, z kderéhož by lidi vinil, u toho nalezli, ten člověk sám pro své zboží má hrdlo ztratiti a pro svú zlost, neb jiné lidi hanbil a chtěl jim jich život ztratiti. Item doniž člověk pod čtrnácte let jest, dotud nemuož svého života krádežém prominúti. Má-li poručníky a má-li zboží, zaplaťte to dvé víc, zač krádež stojí. Pakli nemá čím zaplatiti, ale varuj, čerte, uši! Item chce-li kdo koho lúpiti nebo v domu jeho sboží bráti, a on bránie svého statku, i zabie toho zloděje, nebude povinen přáteluom jeho o hrdlo ukládati. Jestliže jsou to lidé viděli, mají jemu to pod přísahú vysvědčiti. Pakli toho žádný neviděl, má na svatých přisieci, a to proto ustaveno, že té viny i jeden nevie nežli sám Buoh; on to rozdělí právě. Vyjde-li člověk ven a chce lúpiti a vede jiné lidi s sebú, aby mu pomohli, i vezmú kořist a nesú ji preč, všichni-li budú vinni tiem lúpežem čili jediný ten, ješto je vypravil? Já pravím, že jsú všichni vinni, nebo ten jeden nemohl by toho lúpeže učiniti nežli s druhých pomocí, a popadnú-li kderého z těch, mohú jej dobře jíti bez žaloby a má jej před rychtáře vésti. A jest-li z těch pomocníkóv jeden, mají nad ním popraviti jako nad samým jistcem. To jest právo o lúpeži, ješto čestný lúpež nenie. O holubiech a páviech. Item holubi a pávi mají rovné právo. Má-li člověk holuby a pávy, ješto přivuáze- ni[!] jsú k jeho pokoji bydliti, a oni odletí odtud a opět přiletí a nevrátí se ve čtyřech 106

Strana 107
dnech, kdož je potom popadne, toho budú. Pakli v těch čtyřech dnech slyšíš, ani jich ptají, nevrátí-li on jich, tehda jest zlodějstvo. Husy, kanci. Pak husy, kanci, kačice, ty mají jiné právo než jiné ptacstvo. Kderak dlúho jest kromě domu anebo kam se děje, však jest vždy mé, a kdož to chová u sebe a nepovie, jest zlodějstvo, a vždy vrátiti musí. A člověk svého vlastnieho nevrací než kradené. I neříkaj: Já sem toho u tebe nelapal, než přišlo samo ke mně, neb jest nerozumně zblúdilo, ale tys rozumně mohl pověděti, když jsú ptali. Kdož zvěř doma chová, a ona jde do lesa a přijde opět domuov, doniž ta zvěř taky příbytek má, dotud jest jeho, a polapí-li kdo a zabie, má jemu zaplatiti. Pakli ona jde preč a nevrátí se v osmi dnech, kdož ji tehdy uhoní, tohoť jest. Kdož chová pitomého vlka nebo medvěda neb jelena, co oni škody učinie, to on zaplatiti musí. Chce-li se on jich zbaviti, tiem on nebude prázden ani nevinen, neb proti právu jest, kdož zvířata pitomá při lidech chce učiniti. Zabí-li z nich člověk kderé, když by jemu co chtělo uškoditi, ten nemá i jedné škody proto vzieti. Žena nemuož zprávcí býti. Item nemuož žádná žena zprávcí nebo řečnicí býti ani bez správce žalovati. To jim všem ztratila jedna šlechtična římská, ješto před súdem v Římě takově hanobila, když její vuole před se nešla. Tehdy král římský svedl ten obyčej na jednom sněmu s knížecí radú i s múdrých mistróv s naučením, ižádná paní více řečnicí nemuož býti a víc nemá před súdem bez svého pomocníka, točiž muže, žalovati. Má-li ona pravého muže, ten její má zprávce býti. Pakli jeho nemá, tehdy sobě vezmi jiného zprávci nebo poručníka. V kostele. Kdož hrdost nad druhým učiní v kostele, ten má skládati právu duchovniemu i světskému i tomu, nad kým jest hrdost učinil. Též právo má břitoví!] nebo krchov. O mlýnech. Také mlýny mají jiné a lepší právo nežli domové. Kdož ve mlýně žita nebo múky ukradne za tři peníze, tomu mají kůži a vlasy odbíti. Pakli ukradne za čtyři šilinky, jde jemu o hrdlo. O ženách těhotných. Nemají nad žádnú ženú popravovati, kderáž jest těžká živým dítětem. Ač jie toho nevěřie, že jest těžká, tehdy máta ctné dvě ženě ohledati na súkromie. Povietá-li tě na svú přísahu, že ona živé dítě nosí, tehdy jie nemají zahubiti, kderakkoli veliká vina jest, mají jí tak súkromě přibíti, aby děťátka nepotratila, nebo by tu byla krásná duše zatracena i tělo, a tiem by vším rychtář byl vinen. Nad pravým bláznem a nesmyslným anebo nad vzteklým také nemají popravo- vati. A jest-li člověk tak nesmyslný, že se vzteká, toho mají zavřieti i svázati. To mají jeho přítelé učiniti nebo rychtář, a nemá-li on potřeby, tu jemu jeho najbližší přítel má dáti anebo rychtář. 107

Strana 108
Kdož cizí dědinu oře a nevěda, právo jest, že ostane bez škody. Pakli ji křivě oře a věda, ten musí ukládati tomu, jehož dědina jest. A k tomu své úsilé ztratí. Kdo by koho na škodě nalezl, ten jemu muož základ vzieti bez rychtářova od- puštěnie. Brání-li jemu základa, má jeho nechati a má rychtáři žalovati, nebo on bude proto zvláštní vinú vinen, že jemu jest základu bránil. Kdož by dobytek ztracený přes noc zavřel, na tom neučiní zle, ač svého súseda dobytek vžene a schová s svým, ale on tak má v jitře pověděti, a bude-li onen ptáti a tento nepovie, jest zlodějstvo. On nemá i jednoho požitka od něho vzieti. Skutečná jistina jest, když člověka popadnú s jistinú, nebo on běží od toho účinka, neb kdež krádež v jeho moci naleznú, z kderéhož jeho viní, že by on to ukradl. Cizoložstvo. Nemá jiný muž cizí ženy pronésti cizoložstva, ale to muož učiniti její bratr nebo strýc nebo strýčený bratr. Jejiemu pravému muži jest dobře odpuštěno, by na nie pronesl, a také domovitá čeleď může pronésti z práva. Jestliže jeden člověk vsede na kuoň i chce jeti po své potřebě a druhý člověk jede proti němu i vynme svój meč, chtě jej poséci, i hodí se koně, až ten kuoň umře, ten má tomu člověku ukládati, jako by jeho samého zabil, neb to, což koni učinil, chtěl jemu učiniti. Vezme-li kderý člověk základ proti právu, buď kuoň nebo dobytek, i žene do svého domu, a ten kuoň nebo dobytče zabie jiné dobytče nebo kderú škodu učiní, doniž v jeho moci jest, to musí platiti, což to dobytčte [!] učiní, a nic více. Vězeň. Kdyby vězeň do kostela utekl, nemá se žádný v tu moc uvázati, by jej ven vláčil, nebo jemu co zlého v kostele učinil, má se Boha báti a má kostel uctíti pro Buoh. A jest-li ten jistý čí porobený, má kněze prositi, aby mu toho člověka vydal. A kněz to má učiniti, ale však tak, aby jemu hned jeho viny všechny odpuštěny byly. Pakli by jeho kněz dáti nechtěl, tehdy má toho člověka pilně při sobě chovati, aby nikam neutekl a pohruožky nečinil. Pakli by od kněze utekl a škodu jakú učinil, má to kněz vše zaplatiti, protože jeho propustiti nechtěl, když jemu jeho proviněnie odpustiti chtěli. Pakli rychtář, přijdúce před kostel, i bude chtíti mocí toho člověka ven vzieti, kněz má pěknú řečí brániti. A přesto rychtář vezme-li jeho bez jeho vuole, Boha neuctí. Tehdy má tomu, čiež kostel jest, XXXVI šilinkuov dáti peněz v ty časy berných a na kostel má osmdesáte šilinkuov dáti. Proto má to tak vysoko ukládati, aby jiní křesťané věděli a poznali, že má Boha na tom ctíti a hrdosti nečiniti nad kostelem. A jestliže ten člověk do kostela nemuož a popadne obruč na kostelních dveřích, on má tu tak dobře mieru požíti a pokoje užíti jako v kostele. A kdož jemu tu co učiní, ten musí túž vinu trpěti, jako by jej z kostela vyňal. Kdož co ukradne nebo oblúpí v kostele, ten dáti musí to tré, zač to stojí, co jest ukradl, chce-li smrti prázden býti. Pakli by vzal co posvátného, má upálen býti. To právo ustanovil v Římě Lev papež a potom bratr jeho na jednom sněmu toho potvrdil. 108

Strana 109
O psu. Pes, kderého pastucha okolo stáda vodí, aby vlky odháněl, kdož by ho bez škody zabil, ten má pastýři dáti tak dobrého, jako ten byl a má k tomu šest šilinkuov peněz pastuchovi nadati. Dvorový pes, ješto člověku jeho dvoru střežie den i noc, ukradne-li jej kdo, jakž slunce zajde anebo jej zabie, má zaň tak dobrého dáti a tři šilinky k tomu, avšak jest zlodějstvo na tom učinil. Pakli on to učiní s krásného dne, tehdy jemu daj tak dobrého a jeden šilink k tomu má dáti. Jestliže pes na člověka běží a jej ujie v nohu anebo v kůži neb kdežkoli a zabie psa toho, on má pánu tak dobrého dáti, jako ten byl, ale ižádného peníze. A ten, jehož pes byl ukúsil, má jeho odbýti podle ran, a to proto, že jemu psa má platiti. Kdož by psa ranil, takže by na nohu ochrnul, tehdy ten pes žádnému nenie užite- čen. Ten, kdož to učiní, má sobě toho chromého psa jmieti a má onomu tak dobrého dáti, jako onen byl, a šilink peněz má dáti. Ta práva o psech ustanovil král Karel. Jestliže člověk co nalezne na svém zboží, to jest jeho s právem sboží, aneb což pod zemí nalezne, a ta země jeho vlastnie jest. Pakli to nalezne jiný než on sám, a on nekázal jemu hledati, tomu má čtvrtú čést dáti, neb jest to jeho vlastní s právem. Ale kázal-li jest jemu hledati, tehdy jemu má jeho nájem dáti, kderýž jest jemu slíbil, a pakli jest s ním nejednal, což jemu dá, to vzjeti má s právem. A nalezne-li člověk sboží na čiem místě, ješto k němu nesluší, čiež ta země jest, na niežto sboží nalezeno bude, toho jest také i sboží. Toho dolíčím svatým čtěním, ješto die: Podobno jest krá- lovstvie nebeské pokladu skrytému v zemi, kderýž když člověk nalezne, skryje a ra- dostivě jde a prodá to všecko, což má. I kúpí to pole, aby se jemu ten poklad dostal. Ale má tomu, kdož nalezne, čtvrtú stranu dáti. To jest právo. Mordéř. Kdož svého přirozeného přítele bez viny zabie tajně nebo zevně, nad tiem mají takto popraviti: Mají jemu učiniti usněný měch a mají jej vtopiti v někderé vodě, buď čistá nebo nečistá. A mají jej tak hluboko pohřížiti, aby jemu hlava i vešken život na zemi ležal, mají jeho v té vodě puol dne nechati, a neumře-li v tom času, ale ostaví jej tu déle. To jest proto ustaveno, že jeho tělo nenie důstojno, by ani lidé ani slunce ani měsiec ani den ani noc jeho smrt viděli. Jestliže kderý muž a žena u vězenie jsú, těch nemají v jedné stráži jmieti, ale mají je oblášť chovati proto, aby spolu nehřešile, komuž ti poručení budú a jenž jich má správně střieci. A kdož se v ně uvíže, že jich střieci má i chce, utekú-li oni tomu, on je má opět jíti a zase přivésti, ač může. Pakli jich nemůže zase dobýti, on má všicku škodu trpěti i všecky viny, ješto on trpěti jměl. Kdo má vězně krmiti? Kdož lidi u vězenie připravuje, buď žena nebo muž, ten jim pokrm má dáti správ- ně, bez něhož býti nemohú. Neučiní-li on toho, ale má jej rychtář k tomu připraviti, a neučiní-li on toho ještě, ale má jej rychtář kázati voditi po almužně, kdež jemu ji dadie. A umře-li on přesto hladem, rychtář a ten, jenž jej u vězenie dal, musí se za něho před Bohem postiti tak, jakož by jej svýma rukama zabili. Oni jej také musí královi skládati každý z nich. Může-li člověk prodati své děti? Prodá-li kderý člověk své dítě pro núzi potřebnú, to on učiní dobře s právem, ale on jeho nemá tu prodati, kde by jej zahubili, ani mezi zlé, ale on může je někderému dobrému pánu prodati. 109

Strana 110
Svědkové. Kderak mají svědci přijímáni a tázáni býti? Tato jsú přikázánie césaře Karla: Kdož svědky chce vésti, že rychtář má je oblášť bráti a má každého oblášť tázati, tak aby jich i jeden neslyšel, co druhý praví, nežli rychtář nebo konšelé. A povědie-li oni rovně o tu věc, tehdy jsú tomu pomohli, jenž je vedl. Pakli povědie nerovně, tehdy sú jemu nepomohli. Kdo jest lichvu zapověděl? Zapoviedá ji sám milý Buoh i papež Lev, potom ciesař Karel, aby žádný křes- ťanský člověk od druhého lichvy nebral. To jsú spolu zapověděli oba v Římě, když sta sněm jměla, kdož tiem usvědčen bude, toho má duchovní právo kleti a potom jej mají vypověděti, v žádných laviciech s jinými dobrými nemají v súdě sedati proto, neb jim nesluší věřiti. A toho důvod takový, když člověk v kletbu vejde, a kdož to naň vie a potom s ním obcuje, ten jest také v kletbě, jako napřed psáno stojí. Tehdy on vejde v túž vinu, v niežto ten jistý byl. V neděli nemají prodávati. My přikazujem, aby ijeden nic neprodával od jiedla i od pitie, a kdož svú komoru nebo svój krám neb pivnici otevře a chce co z nich komu prodati, ten k Božiemu domu pět šilinkuov dá. Každý svátek, kderýž zapovědí pod kletbú světiti, ten má též právo jako neděle, a tito třie zvláštní hodové, vánoce, Veliká noc, letnice. Přikázánie Lva papeže a Karla ciesaře. My přikazujeme ciesařskú mocí všem rychtářuom, kdeříž na zemi v městech jsú, aby ostřiehali se před křivú mocí. A kdež toho neučiní, toho musíme popraviti po našem právě. A kdež my popraviti nemůžem, tu popraví sám milý Buoh nad nimi v súdný den. Rychtářovi nenie jedno miesto ustaveno ani pro pravdu ani pro křivdu, on nemá nic bráti jedno svú vinu, kderáž jemu jest s právem ustavena, a to podle milosti. A kdyžto z těchto lidí kderý člověk přijde před súd, točižto chudí lidé, vdovy a sirotci, kněží a žáci, a když sobě řečníka berú, tehdy má jim rychtář dáti místo před jinými lidmi. A ti, jenž sedí na súdě, mají je před jinými slyšeti. A kdož toho neučiní, ten to učiní proti Bohu i proti právuom. O majtu. Karel ciesař ustanovil, že nemá žádný ižádného cla bráti, než kderéž jest od stara- dávna správně přišlo, kderéž muoj děd i muoj otec Pipin ustavil, ta my cheme usta- vičná jmieti. A také necheme potom ižádného ustaviti, a kdož jiné jest ustavil nebo ustaví, ta my snímáme. A kdož přes zemi jede a muož bez mostuov jeti, od toho nemají cla bráti. A kdož to přesto béře, ten jest naši milost ztratil a té má opět dobýti po naší milosti. O vyletěnie roje neb včel. Vyletie-li komu včely i padnú na jednom dřevě a on ve třech dnech po nich jde a je nalezne, on má tomu pověděti, jehož jest dřevo, aby s ním šel a pomohl jemu jeho včel dobýti; tehdy oni mají spolu jíti a mají sekyrami a palicemi v to dřevo bíti a tlúci i dobýti včel, jakž mohú tlučením, aby však toho dřeva nezkazili. Nebo padne-li ten 110

Strana 111
ruij na plot nebo na duom neb načkoli padne, tehdy jest též právo jako o dřevě. A když to dřevo tak tluče, jako jest dříve pověděno, což těch včel doluov spadne, ty jsú jeho a což jich na plotě nebo na dřevě zůstane, ty jsú onoho, čie jest dřevo nebo plot. O sadiech. Kdož v jiného člověka sad jde a jemu jeho dřívie sadové rubá, a jest-li dřevo, ješto ovotce nese, on jemu to ovotce má zaplatiti, což on ukáže, že by to do roka s toho přišlo, když by je prodati jměl. A kolikož těch dříví jest, tak on musí za každé platiti, jakož se uloží, zač jest to ovotce stálo, co by v roce na tom vzrostlo. On musí jemu to ovotce platiti dvanáct let a má jemu jiné dřívie zase po sadu štěpovati. O krčmáři a jeho poslu. Jestli kderý krčmář prodajno má jedenie i pitie a má dievku a ženu přistavná, a ty jemu pomáhají jeho věci hledati, ty musejí s lidmi jmieti činiti víc než jiné ženy. A budú-li narčeny cizoložstvím nebo smilstvím, anebo budú v tom popadeny, nemají nad nimi popraviti jako nad jinými ženami. Také nemají jich zevně vyobcovati, ani mají ony zevně pokánie činiti, ale jich farář má jim pokánie tajné dáti. O falešných vahách. Kdož hřivnu nebo jiné věci, jimižto váží, lechčejší má jedniem penízem, než správně býti mají, tomu mají hlavu stieti na zevném místě, aby všichni viděli. O falešných listech. Kderýž písař světský falešné by listy nebo hamfešty psal, by-li by toho usvědčen sám třetí, že jest dobře věděl, že faleš byl, co on psal, za to mají jemu ruku utieti. A pakli jest kněz, mají jej biskupuom dáti; ten jemu čest kněžskú má odjíti. A kdež jej rychtář světský popadne, tu má nad ním popraviti jako nad laikem a má jemu kázati ruku utieti. Kdož na cizím staví, mají jemu přikázati, aby nestavěl, že to jeho nenie. Ne- uposlechne-li toho, mají jemu všichni to společně i s grunty obořiti. Postaví-li jeden člověk dnom a súsed chce podle něho také staviti, ten má své stavenie tak vysoko zvésti, aby prvnieho jeho světla nezahradil. Pakli jest jemu za- hradil, toho on žaluj rychtáři. Ten to má správně zrušiti. Item kdož by koli odsud listu zachovacieho žádal, a jestliže by ten byl svědomie dobrého a zachovalého, má jemu býti dán list pod městskú pečetí. A když se jemu list dávati bude, ten má udělati svačinu konšeluom podle možnosti své. A k tomu má dáti dva groše za vosk k pečeti. — 1) V. listinu z 15. června 1465 (výše č. 389). — 2) V. listinu z 2. dubna 1495 (níže č. 590). — I tyto články lze nalézt v městském řádu pro Staré Město pražské (ruk. č. i. 1864 a 1865), ovšem v poněkud jiném pořadí. Kamenický městský řád nepřejímá také všechna ustanovení pražského řádu, jak je tomu i při řádu ze 4. prosince roku 1462. 390. 1465 červen 15. Týž pán uděluje listinu stejného znění svým měštanům ve Stráži nad Ne- žárkou1). III

Strana 112
Pergamenový originál v archivu města Stráže ned Nežárkou; čtyři přivěšené pečeti jsou rovněž ztraceny. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Stráž nad Nežárkou, o. Jindřichův Hradec. — Sezema z Hradce z rodu Vítko- viců založil r. 1267 hrad Stráž, pod nímž bylo založeno neznámo kdy městečko, o němž se neví nic bližšího (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1154). 391. 1465 červen 15. Praha. Král Jiří uděluje na prosbu Jindřicha ze Stráže, nejvyššího hofmistra krá- lovství Českého (Hendricus de Straz, supremus magister curie), jeho městu Ka- menici nad Lipou (civitati sue Camenecz) výroční trh na den svaté Maří Mag- daleny s osmi dny předcházejícími a osmi dny následujícími (nundinas seu forum annuum tenendum et observandum in festo sancte Marie Magdalene cum octo diebus precedentibus et octo sequentibus). — Datum Prage die quintadecima Junii anno Domini milesimo quadringentesimo sexagesimo quinto, regni nostri anno octavo. — Ad mandatum domini regis Prokopius de Rabenstein cancellarius. Originál je ztracen, zapsáno v knize privilegií, uložené v archivu města Kamenice nad Lipou, č. i. 16, fol. 6-6v. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 392. 1465 červenec 23. Praha. Viktorin, Jindřich, Hynek a Boček bratří z Kunštátu a z Poděbrad potvrzují městu Jičínu a vsím Staré Místo, Čejkovice, Vokšice, Holín a Ohaveč privilegium Petra a Čeňka z Veselí a z Vartemberka ze dne 17. července 1416, avšak lhůtu, do níž se mají příbuzní ohlásit u velišského purkrabího a u jičínských konšelů se svými nároky, snižují ze čtvrt roku na šest neděl; kdyby do té doby se nikdo ne- přihlásil, připadne polovina pozůstalého statku do komory jičínských pánů a dru- há se obrátí k obecnému dobrému města Jičína. My Viktorin, Jindřich a Hynek, z Božie milosti kniežata minstrberská, hrabě kladští a Boček bratřie, páni z Kunstatu a na Poděbradech i také páni jičínští i toho všeho panstvie,1) vyznáváme tiemto listem zjevně přede všemi lidmi nynějšími i budúcími, že jedny časy přistúpili před nás naši milí věrní měšťané, purgmistr a konšelé i všeckna obec města našeho Jičína i také sedláci naši staroměstčí,2) čejkovští,3) okšičtí,4) holínští5) a ohavečští,6) ukázali nám list dobré paměti urozených pánuov, pana Petra a pana Čeňka z Veselé a z Vartmberka, ješto předepsaným měšťanóm a vesniecim i lidem v nich pře- bývajícím právo královo prodali, prosiece nás pokorně, abychom jim list ob- novili a potvrdili. Kteréhožto listu zpuosob a popsánie slovo od slova takto 112

Strana 113
svědčí: My Petr a Čeněk z Veselé, řečení z Vartemberka etc. (Následuje listina ze dne 17. července 1416, výše č. 210.2)) Protož my Viktorin, Jindřich, Hynek a Boček bratřie svrchupsaní, shledavše od svrchupsaných našicha) a sedlákuov ustavičnú věrnost, kterúž sú nám zachovali i zachovati mají věrně a tiem snažnějie v budúcich časích zachovati povinni budú, poněvadž slušným prosbám má býti povoleno, s dobrým rozmyslem, s přátelskú a věrných svých radú předepsaným purgmistru a konšelóm i všie obci a obyvateluom nadepsaného města Jičína, jich dětem i jich budúcím i těm všem vesniciem nahoře jmeno- vaným i jich bydliteluom, nynějším i budúcím, naší kniežetcskú i panskú mocí těch všech kusuov a artikuluov, kteříž v dřievepsaným v zápisu stojie slovo od slova zapsáni, i každého zvláště tiemto naším listem a zápisem potvrzujem, objišťujem i obnovujem, zavazujíce sami sě i naše dědice a budúcie k zacho- vání i k zdržení věčně zápisu svrchupsaného ku potvrzenie i ohrazení tak, aby bydlitelé i obce dřieve psaného města Jičína i vsí svrchupsaných, nynější i budúci, i dědicové jich a náměsci svrchupsaného práva králova věčně a pokoj- ně požívali bez překážky našie a dědicuov i budúcích našich, toto však vymie- ňujíce a přidávajíce: Kdež se pokládá v listu páně Petrovu a páně Čeňkovu svrchupsaném, že ktož by příbuznost mienil mieti k statku odemřelému v Jitčíně i vsech svrchupsaných, že do čtvrti léta má lhuotu okázati se, a ne- okázal-li by se, že ten statek konšelé jičínští na obecné dobré mají obrátiti, při tom chcem a ustanovujem, aby měštěné naši jičínští nynější i budúcí takto se zachovali a za věčné právo to jim aby zuostalo: Ten, ktož mienil by mieti příbuznost k statku tudiež odemřelému, aby v šesti neděléch od smrti toho, číž ten statek byl, purkrabí našemu s Veliše8) a konšeluom jičínským se okázal; a neokázal-li by se v těch šesti neděléch, tehdy polovice toho statku do našie a dědicuov i budúcích našich, pánuov jičínských, komory má příslušeti a dána býti a druhá polovice na obecné města Jíčina dobré od konšeluov téhož města má obrácena býti. A jestliže by tento list kterakkolivěk zahynul aneb pokažen byl, máme jim i jich budúcím jiný list udělati a obnoviti v táž slova, jakž tento list hlavní svědčí, ač by toho kdy potřebie bylo od nás neb od našich budúcích; a tomu listu nemá nic škodno býti, než tak úplně peven a mocen má býti, jakoby v ničemž poškvrněn nebyl ani pokažen. Toho všeho na potvrzenie, pevnost i paměť budúcieho zachovánie a zdrženie pečeti naše vlastnie s jistým vědomím naším přivěšeny jsú k tomuto listu. Jenž jest dán v Praze v úterý po svaté Maří Magdaleně léta od narozenie Božieho syna tisícieho čtyřistého šestdesátého pátého. Pergamenový originál v archivu města Jičína; k listině jsou přivěšeny na pergame- nových proužcích čtyři kulaté pečeti z vosku červené barvy. (Fotografický snímek Histo- rického ústavu ČSAV.) a) Nutno doplniti „měšťanuov“. 1) Jsou to synové krále Jiřího, kteří zůstali ve společné držbě statků až do r. 1472; Veliš s Jičínem připadly pak Bočkovi. (Fr. Menčík I. c., str. 27.) 113

Strana 114
2) Staré Místo, o. Jičín. 3) Čejkovice, o. Jičín. 4) Vokšice, o. Jičín. 5) Holín, o. Jičín. s) Ohaveč, o. Jičín. 7) Znění privilegia pánů Petra a Čeňka z Vartemberka ze dne 17. července 1416 je zde v odlišném poněkud znění (v. pozn. a—o při listině ze dne 17. července 1416, výše č. 210.) s) Veliš, o. Jičín. Otiskl J. M. Jakubička l. c., str. 9—11. Listina je téměř doslovná s listinou Jiřího z Kunštátu a Poděbrad z 20. února 1456 pro Jičín (výše č. 324). 393. 1465 říjen 17. Český Krumlov. Jan z Rožmberka prodává obyvatelstvu městečka Mezimostí svůj dvůr v Mezi- mostí za 60 kop grošů a pod roční plat čtyř kop; při tom se stanoví desátek faráři ve Veselí (nad Lužnicí). Vrchnost si ponechává jenom louku pod „Řipcem a kopec, na němž stála tvrz, jakož i les a dubí v oboře. My Jan z Rožmberka svým i našich dědicuov a budúcích jménem vyzná- váme tiemto listem obecně přede všemi lidmi, ktož jej uzřie aneb čtúce slyšeti budú, že dvuor náš v Mezimostí s dědinami ornými i neornými, s lukami a oború, se dnem i s travú, se vším příslušenstvím, což k tomu dvoru od stara- dávna příslušie, a jakož hranice ukazují, kromě lúky pod Řipcem a kopce, jakož jest tvrz byla, a přiekopu i haltéře tudiež, a kromě lesu a dubie v ouboře, kteréž jest nynie urostlé, to sobě i našim dědicóm a budúcím pozuostavujem k našemu držení a puožitku, sice s jiným se vším příslušenstvím, což k tomu dvoru příslušie, prodali sme a mocí listu tohoto prodáváme purkrechtním právem opatrným věrným našim milým, vší obci mezimostské za IX kop grošuov peněz dobrých, kteréžto jsú nám splnili a úplně zaplatili tak, že nám i našim dědicóm a budúcím již psaná obec mají a povinni jsú z těch dědin toho dvoru platiti úroka a platu ročního IIII kopy grošuov každý rok rozdielně, na sv. Jiří nynie najprv příští II kopě grošuov a na sv. Havel ihned potom příští tolikéž, a tak potom vždycky v budúciech časiech na ty již jmenované úročnie dni vždy dávati a platiti mají a budú mieti. K tomu také faráři vesel- skému1) desátku do roka z těch tří lánuov dědiny toho dvoru platiti mají bu- dúcky žita tři čebry, ječmene tři čebry a ovsa tři čebry bez odpory i zmatku všelikého; ku kterémužto desátku již nadepsaný farář svolil jest, jakož se svrchu píše. Na potvrzenie a zdrženie toho i lepší jistotu pečeť naši vlastní dali sme a kázali přivěsiti k tomuto listu s naším dobrým vědomím i plným přizná- ním dobrovolně. Jenž jest dán a psán na Krumlově ten čtvrtek po sv. Havle Anno etc. MOCCCCOLXV°. 114

Strana 115
Papírový opis 15. stol. ve Státním archivu v Třeboni, zn. IA 6Gy Nro. 5. 1) Veselí nad Lužnicí, o. Soběslav. Otiskl A. Sedláček v Českém jihu l. c. a J. Kalousek v Archivu Českém XXIX. (Dodavky k řádům selským a instrukcím hospodářským), str. 14—15, podle originálu dnes nezvěstného, který prý byl v archivu města Mezimostí. Otiskl též F. Kuna, Dějiny města Veselí nad Lužnicí a okolí (Veselí nad Lužnicí 1927), str. 123—124. 394. 1465 listopad 25. Mikuláš (starší) z Lípy a na Vlašimi prodává několika měšťanům z Nače- radce louky v Louňově a v Černém lese, celkem za 32 kop grošů, právem zákupným a pod určitý úrok, který se u každého měšťana zvláště poznamenává. Louky se nesmí prodati na žádné jiné zboží nežli jen do Načeradce. Já Mikuláš z Lípy, z Lipnice a Vlašimě, pravý a spravedlivý pán a dědic zbožie vlašimského,1) vyznávám tímto listem všem vůbec, kdož jej uzřie nebo čtouce slyšeti bude, že jsem prodal a mocí tohoto listu mocně prodávám měš- ťanům svým z Načeradce lúky své dědičné v lesech svých dědičných tu do Načeradce, městečka svého dědičného, zejména těmto v Lúňově lesea) Šimo- novi jednu lúku, Pešovib) jednu lúku, Duškovi tři lúky, Chodkovic) jednu lúku, Benešovi jednu, Vlačkovid) jednu lúku, Andráčkovi*) jednu lúku, Matě- jovi jednu lúku, Lapečkovi dvě louce, Mikšovi1) jednu lúku, Soběhrdovi jednu lúku, Matějovi jednu lúku, Lapkové8) jednu lúku, Pečníkovi jednu lúku, Stěchlovih) jednu lúku, Bartuňovil) jednu lúku, Martinovik) kováři jednu lúku, a v Černém lese Tomšovil) jednu lúku, Mikšovi") jednu lúku, Beškovin) jednu lúku, Beránkovi jednu lúku, Bečkovi°) jednu lúku, Suchanové?) jednu lúku. Kteréžto lúker) jsou jim vyměřené i mezníky usazené a měšťanům mým již psaným za třidceti kop grošův a za dvě kopě grošův mně od nich úplně zapla- cených penězi hotovými ku pravému purkrechtu k jmění, k držení, k požívání, k prodání, k učinění jako z svého vlastnieho, a sami luks) svrchupsaných v dánie tohoto listu nejprv příštího počnouct) mají mi platiti a úročiti platu ročního jednú v rok na den svatého Prokopa z těch luk v Lúňově lese a) Šimon z jedné lúky sedum grošův, Peša“) z jedné lúky čtyry groše, Dušek ze tří luk bez jednoho dvadceti grošův, Hodek z jedné lúky čtyry groše, Beneš z jedné lúky sedum grošův, Blažek z jedné lúky pět grošův, Andráček) z jedné lúky jedenácte grošův, Matěj z jedné lúky tři groše, LapečkX) z dvú lúky šestnácte grošův, Mikeš z jedné lúky tři groše, Soběhrd z jedné lúky osm grošův, Matěj z jedné lúky osum grošův, Lapková z jedné lúky osm grošův, Pečník z jedné lúky osum grošův, Šach3) z jedné lúky čtrnácte grošův, Bartuňz) z jedné lúky tři groše, Martinaa) kovář z jedné lúky dvanácte grošův a z těch luk v Černém lese Tomešbb) z jedné lúky jedenácte grošův, Mikeš z jedné lúky osm grošův, 115

Strana 116
Bešekcc) z jedné lúky jedenácte grošův, Berandd) z jedné lúky čtyři groše, Bečkace) z jedné lúky pět grošův, Suchanka z jedné lúky osm grošův, a tak vždy z těch luk po všechna jiná léta mají mi platiti a úročiti jednú v rok na den svatého Prokopa oni sami měšťané moji již psaní i dědicové a budoucí i ná- městkové jich mně,ff) dědicům a budoucím i náměstkům mým, pánům vla- šimským, avšak s touto vejminkou, že oni měšťané moji již psaní těch luk nebude85) moci naj žádné zboží jiné prodati,hh) dáti, změniti ani na . . . . . od- prodati, než na mé zbožé tu do města mého měšťanům mým do Načeradce.hh) A já svrchu psaný Mikuláš slibuji jim na tom žádné překážky nečiniti ani kterou mocí jim na to sahati ižádnýmii) obyčejem ani moji dědicovékk) a budoucí náměstkové, páni vlašimští. Na potvrzení toho a lepší jistotu já svrchupsaný Mikuláš svou vlastní a přirozenou pečeť přivěsil jsem k tomuto listu a prosil jsem slovutných panošé Jana Hlasa1) z Kamenice a Petra z Kmolvicmm) a Jana z Nosákova, že jsou na svědomí toho své přirozené pečeti podle mé přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od narození syna Božího tisícího čtyrstého šedesátého pátého den svaté panny Kateřiny. Vidimát české kanceláře z 20. září 1697 (SUA v Praze, odd. Stará manipulace N 6/1). — Též v potvrzení privilegií Marií Terezií dne 3. července 1747 (archiv města Načeradce). a) V potvrzení „v Louňově lese“. — b) Tamže „Poškovi“. — c) Tamže „Hodkovi“. d) Tamže „Blažkovi“. — e) Tamže „Vondráčkovi“. — f) Tamže „Žiškovi“. — 8) Tamže „Lapkovi“. — h) Tamže „Stěchovi“. — 1) Tamže „Vardinovi“. — k) Tamže „a Jarolimovi". — 1) Tamže „Vášovi“. — m) Tamže „Žiškovi“. — 1) Tamže „Ježkovi“. — 0) Tamže „Vackovi“. — P) Tamže „Suchanový“. — r) Tamže „luka“. — s) Tamže „k ujmění jak z svého vlastního a s těch luk“. — t) Tamže „od datum tohoto listu neprv příštieho počna“. — u) Tamže „Váša“. — v) Tamže „Vondráček“. — x) Tamže „Lapáček“. — V) Tamže „Stěch“. — z) Tamže „Vardun“. — aa) Tamže „Jarolim“. — bb) Tamže „Váša“. — cc) Tamže „Ježek“. — dd) Tamže „Beránek“. — ee) Tamže „Vacek“. — ff) Tamže doplňuje spojkou „a“. — gg) Tamže „nebudou“. — hh) Tamže „prodati ani neznámé[!] zboží dáti, změniti ani nechceme odprodati než tu do města mého měšťanům mým do Načeradce“. — ii) Tamže místo „i“ je „s“. — kk) Tamže „dědici“. — I1) Tamže „Vosa“. — mm) Tamže „z Kinovic“. 1) O něm v. pozn. I při listině ze 17. prosince 1464 (výše č. 383). Úvod i s počátkem disposice je shodný s listinou téhož vydavatele ze 17. prosince 1464 rovněž pro Načeradec (výše č. 383). 395. 1465 prosinec 16. Praha. Minsterberský vévoda Viktorin z Kunštátu potvrzuje obyvatelům městečka Přibyslavě jejich práva a výsady, zvláště pokud se týče vaření a prodávání piva, nikdo z panství přibyslavského, ronovského a frantálského ani hamerníci nesmějí vařit pivo ani je jinde kupovat nežli v Přibyslavi. Vrchnost se vzdává odúmrtního 116

Strana 117
práva a dovoluje kterékoliv světské osobě volně odkázat; není-li přímých dědiců, dědí příbuzní; není-li ani jich, spadne statek na vrchnost. Rychtářům v Borové a ve Velké Losenici se zaručují jejich práva na vaření piva. My Viktorin, Boží milostí vévoda minsterberský, hrabě kladský, pán z Kunštátu a z Poděbrad a hajtman margrabství Moravského,1) s dědici i s budúcími našimi oznamujem tiemto listem všem vuobec, nynějším i budú- cím, že přistúpivše před naši knížetcí velebnost opatrní věrní naši milí, rychtář a konšelé městečka Přibyslavi,2) svým i vší obce jmény nás túžebně zpravili jsú, kterak by listy na svobody a práva svá některá za nebezpečnosti a časův válečných ztratili, prosíce pokorně a snažně, abychom jim jich potvrditi a ja- kožto znovu vysaditi a vyzdvihnúti ráčili. My váživše jich pokornú a pilnú a spravedlivú prosbu, a že zvláště spravedlivé jest i slušné pohynulé napraviti a každému jeho práva popřieti, slyševše najprve listovní svědomie starobylých lidí, kteréž o těch jich práviech a svobodách, a zvláště o pivu vaření a v Při- byslavi piva braní, vyznali a učinili, ne skrze omýlení ani neopatrnost, ale s radú věrných našich milých a z jistého našeho vědomí toto, což se dole píše, jim měšťanuom přibyslavským a obyvateluom tudiež potvrdili a jakožto znova vysadili a vyzdvihli i dali sme, potvrzujem, znova vysazujeme a vyzdvi- háme i dáváme a mocí listu tohoto tak, aby žádný na sboží přibyslavském, ronovském a na frantálském ani hamerníci' piva nevařil, moci vařiti nejměl ani směl, a také aby žádný s těch sboží prve psaných odjinud k svým potře- bám i k šenkování piva nevozil, nebral, moci voziti nejměl a bráti než toliko v Přibyslavi a z Přibyslavě na časy věčné, bez pohoršení však práv jiných, ač by kteří jimi byli obdarováni. Pakli by kto proti tomuto našemu potvrzení a znovavysazení, práva nemaje prve, postaviti se směl všetečně, ten v hněv náš, dědicuov našich i budúcích upadne a pokutu deset hřiven stříbra do naší a dědicuov i budúcích našich komory bez odpuštění a všeliké milosti dáti jmá a bude povinen. Rychtářové také však naši z Borové a z Veliké Losenice,4) což se piv vaření dotýče, toho požívati mají potavad, pokavadž listové jich a vysazení svědčí. Také knížecieho duostojenství pečlivá bedlivost ustavičně se k rozmnožení poddaných snažiti jmá. My chtíce a žádajíce, aby městečko naše Přibyslav často řečené rozšířiti a tak v lidech jako v užitcích se množiti mohlo a množilo, k prosbě nadepsaných rychtáře a konšeluov i obce ustavičné odúmrť, kteráž na nás a naše předky přicházela tu v Přibyslavi, propustili sme a mocí listu tohoto ovšem propúštieme a z přirozené naší dobrotivosti tuto jim milost zvláštní učinili jsme a činieme tak, aby všichni obyvatelé tu v Přibyslavi nynější i budúcí statky své mohovité i nemohovité kšaftovati, dáti i poručiti mohli, moc jměli a mají za zdravého života neb na smrtedlné posteli přede dvěma tu v Přibyslavi přísežnýma konšeloma, komuž by se jim, světskému člověku, líbilo a zdálo, a ten neb ti, komuž by takový statek kšaf- tován aneb poručen byl, budú a mají toho mocni býti a požívati bez všeliké 117

Strana 118
příkazy. Pakli by kto bez dědicuov mužského neb ženského pohlaví sšel smrtí s tohoto světa, kšaftu neb poručenství takového neučině, ten statek toho umrlého na najbližšieho přítele přirozeného, kterýž by na našem sboží přiby- slavském, ronovském, polnickém a frantálském přebýval a bydlil, má spad- núti a přijíti, kteréhož mocen bude a má požívati a požíti bez všelijakých pře- kážek našich, dědicuov našich i potomkuov. Pakli by také někto tu v Přibyslavi sedící bez dědicuov tak, jakož se nahoře píše, a bez kšaftu a poručenství sšel a žádného přirozeného přítele na sboží navrchu psaných nezuostavil, takový statek na nás, na naše dědice i budúcí jmá připadnúti a přijíti beze všeho zmatku. Tomu na svědomí, na potvrzení a pro lepší jistotu věcí svrchu psaných pečeť naši vlastní přivěsiti kázali sme k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Praze v pondělí před svatým Tomášem, apoštolem Božím, léta od narození syna Božieho tisícieho čtyřstého šestdesátého pátého. Pergamenový originál v archivu města Přibyslavě; přivěšená pečet je ztracena. — Na rubu: 1465. Viktorin v. Minsterberg Privilegien auf Bierbrauen und Testiren. — No. 1. — Opis ze 17. stol. ve Státním archivu v Jindřichově Hradci. 1) Srv. pozn. 1 při listině ze dne 1. dubna 1479 (níže č. 465). 2) Přibyslav, o. Ždár. — O jejích počátcích se nic neví. Všude se těžily rudy a již od 15. stol. se zachovalo mnoho zpráv o zdejších hamernících. Srv. V. Řezníček, Zprávy o hamernících a hamrech přibyslavských v XV. stol. (Památky archeologické a místopisné XV. Praha 1890, str. 95 a d.). 3) Podle hamernických práv, sepsaných 14. ledna 1441, musí hamerníci z přibyslav- ského panství bráti pivo výhradně z Přibyslavě (V. Řezníček l. c., str. 95). 4) Havlíčkova Borová, o. Chotěboř, Velká Losenice, o. Ždár. — Práva tamních rych- tářů na vaření a šenkování piva ve vlastní krčmě se připomínají již r. 1441 (V. Řezníček l. c., str. 95). 396. 1466 březen 6. Železná Hora. Zdeněk ze Šternberka, nejvyšší purkrabí pražský, Jaroslav a Jan, jeho synové, dávají obyvatelům městečka Nepomuka právo volně nakládati se statky, ale toliko osobám světským. Když by kdo zemřel bez poslední vůle a bez přímých dědiců, dědí nejbližší příbuzní, ale musí seděti na statcích kláštera nebo se na nich usaditi. Poslední vůle musí býti učiněna před rychtářem a dvěma konšely. Zdeněk ze Šternberga, najvyšší purgrabie pražský etc., Jaroslav a Jan bratřie z Šternberga, téhož pána synové,1) známo činíme tiemto listem všem, že my měštěnínuov a obyvateluov nynějších i budúcích městečka Nepomuka, příslušiejícému[!] k klašteru tudiež ustavenému řádu a zákona cisterského kraje Pražského,2) věrných našich milých, užitečnostem, užitkóm a prospě- šenstvím žádajíce přieti, ne skrze blud ani z neopatrnosti, ale s dobrým roz- myslem a zdravú radú s jistým naším vědomím jim a jich potomním tuto 118

Strana 119
milost dáváme a milostivě obdařujem, že točižto všickni i každý zvláště nynie i potom svobodně mohú a moci budú všecka svá jměnie, dědictvie, zvláštnosti, poplužie, dědiny, platy, užitky, domy a zvláště všecko zbožie movité i nemo- vité, v kterýchžkolivěk věcech záležely by, vnitř anebo zevnitř jmenovaného městečka aneb jinde, kdežkolivěk taková zbožie mají aneb jměli by, kterýmiž- koli také jmény mohly by jmenovány býti, kterémužkoli toliko člověku svět- skému nebo osobě anebo osobám prodati, odkázati, dáti, poručiti a vedle své vuole zřiezenie zpuosobiti právem dědičným k jmění anebo držení. A jestliže by některému aneb některým z již jmenovaných měštěnínuov nebo obyvateluov městečka Nepomuka nynějším i budúcím bez poručenstvie nebo kšaftu dánie, zřiezenie aneb zpuosobenie svých statkuov, nemajíce aneb neostaviece po sobě pravých dědicuov obojieho pokolenie, smrtí z tohoto světa sešli by, tehdá všecka i každé zvláště napřed jmenovaná jměnie, dědictvie, zvláštnosti, for- berky, dědiny, platy, užitky, domy a zvláště všecko zbožie movité i nemovité, v kterýchkolivěk věcech záležely by, vnitř anebo zevnitř již jmenovaného měs- tečka Nepomuka anebo jinde kdežkoli takové věci jměli by, k bližním a bližšie příbuznosti po tak smrtí sešlého anebo sešlých obojieho pokolenie zuostalých, toliko kterýž na zboží a jmění předjmenovaného kláštera obývá anebo obý- vati budú v časiech budúcích, svobodně a vedle práva dědičného na ně připad- ne tiem vším obyčejem a zpuosobem. Než toto jim viece přidáváme, ktož by koli poručenstvie, zřiezenie nebo kšaft činil, aby vždy k tomu rychtáře a dvú konšeluov zavoláno bylo, aby to poručenstvie, zřiezenie a kšaftové řádem se puosobila. Kterúžto milost pevnú a potvrzenú sdržeti a zachovati chceme věčné časy budúcně i našie budúcie v též zavazujem pod přivěšením pečetí našich vlastních k tomuto listu na jistotu a potvrzenie. Jenž jest dán a psán na Zelené Hoře léta od narozenie Pána Jesu Krista tisícieho čtyřstého šedesá- tého šestého ten čtvrtek po přenesení svatého Václava, dědice českého. Pergamenový originál, poněkud poškozený, v archivu města Nepomuku; tři přivě- šené pečeti chybějí. — Pod textem: Jordanus. — Na rubu: Zdeněk, Jaroslav a Jan tři bratří sub dato 1466. — O vůli prodaje a koupi, pak kšaftu. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) — V archivu města Nepomuka jest ještě uložen vidimus této listiny, vydaný purkmistrem a radou města Plzně 26. října (ten pátek před svatými Šimonišem a Judou, apoštoly Božími) 1498. Textově i obsahově je tato listina téměř úplně shodná s privilegiem krále Jiřího ze dne 30. května 1465 (výše č. 386). 1) O nich A. Sedláček, Hrady IX., str. 227 a d. 2) V. poznámku I u listiny ze dne 30. května 1465 (výše č. 84). 397. 1466 duben 21. Zdeněk Kostka z Postupic, minomistr království Českého, dává na prosbu skutečského faráře Kříže a tamního purkmistra, rychtáře, konšelů i obecních star- 119

Strana 120
ších povolení vystavěti dva masné krámy k prospěchu skutečského špitálu, s tou však podmínkou, že nejdříve musí být osazeny všechny jeho krámy. Skutečským byl na jejich žádost vrácen ke špitálu přilehlý dvůr a zahrada. Já Zdeněk z Postupic, minemeistr království Českého,1) vyznávám tímto listem obecně přede všemi, kdož jej čísti nebo čtouce slyšeti budou, že před- stoupili sou přede mne kněz Kříž, farář skutecký, a purgmistr, rychtář a kon- šelé i obecní z městečka Skuče,2) prosíce mne, abych jim povolil krámy dva mastná znova vystavěti ku požitku té chudiny k záduší špitálskému,3) a k tomu také abych jim navrátil ten dvůr, tu zahradu podle špitála, jakož jest prve k tomu špitálu byla. A já, jsa mocný poručník toho zboží rychmburského a těch sirotkův nebožce páně Pardusových,4) napřed pro chválu Boží a znamenajíce v tom užitečné dobré té chudiny, povolil jsem a povoluji a dávám jim ty dva krámy mastný znova vystavené i ten dvůr, tu zahradu jim navracuji a dávám k tomu záduší toho špitála skuteckého a tímto listem jim potvrzuji k věč- nému držení a požívání. Ale moji krámové nejprve mají osazováni býti, a když by moji všichni krámové byli osazeni, tehdy také oni ta svá dva krámy moci budou osaditi ku potřebě té chudiny. A toho na svědomí svou jsem pečeť při- věsil k tomuto listu a vedle mne urozený a statečný rytíř pan Jan z Chlumu a z Košmberka a slovutný panoše Heřman z Sulic, v ty časy purkrabie na Rychmburce, své jsou pečeti na svědomí přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od narození syna Božího tisícího čtyrstého šedesátého šestého v ten pondělí před svatým Jiřím. Opis z 18. stol. v archivu Národního musea v Praze, odd. F 214. 1) Byl jím v letech 1458—1468 (Dílo Fr. Palackého I., str. 360). 2) Skuteč, o. Hlinsko. — Původně patřila k litomyšlskému biskupství, od r. 1392 k rychmburskému panství, tehdy byla již městečko (K. V. Adámek, Město Skuč. Pam. arch. XIX. 1900—1901, str. 280—281). 3) Špitál byl již ve 14. stol. (tamže str. 296). Důchody měl v Holetíně i jinde. 4) Jan Pardus ze Lhotky a Vratkova zemřel asi r. 1465 a poručníkem jeho dětí se stal Zdeněk Kostka z Postupic (A. Sedláček, Hrady I., str. 82). Listinu otiskl K. V. Adámek l. c., str. 298 z opisu dnes nezvěstného. 398. 1466 červenec 3. Český Krumlov. Jan z Rožmberka potvrzuje Kaplickým (měšťané i všecka obec městečka našeho Kaplice) listinu ze dne 6. prosince 1418, kterou vydali Markvart z Poře- šína i Jan a Hroch z Maršovic (výše č. 221). Pergamenový originál v okresním archivu v Rožmberku; na pergamenovém proužku je přivěšena kulatá pečet z červeného vosku. — Na rubu: 4. — Nro. 4., jakož i poznámka o vkladu do zemských desk dne 14. září 1665 (v kvaternu zelenozlatém druhém, litt. B 22). — Inserovaná listina není datována, nýbrž končí slovy mit unsern anhangunden insigl. 120

Strana 121
399. 1466 srpen 1. Zelená Hora. Zdeněk ze Šternberka, nejvyšší purkrabí pražský a Jaroslav i Jan, jeho sy- nové, udělují měšťanům i obyvatelům městečka Blovic listinu stejného znění jako vydali pro Nepomuk dne 6. března 1466 (výše č. 396). Originál je ztracen, znám jen opis vidimátu veřejného notáře Maxmiliána Ledviny Lochovského ze dne 5. listopadu 1697, pořízený veřejným notářem Vojtěchem Reismannem z Riesenburka dne 12. února 1755 (v archivu města Blovic). Stručný obsah uvádí Fr. Faktor l. c., str. 25. 400. 1466 prosinec 22. Praha. Král Jiří obnovuje obyvatelům města Jablonného v Podještědí všechna privi- legia a práva, daná jim od českých králů, o něž však přišli za války; potvrzuje zvláště výroční trh na nejbližší neděli po svátku sv. Jana Křtitele s osmi dny ná- sledujícími, týdenní trh každé pondělí a clo. Georgius, Dei gracia Bohemie rex, Moravie marchio, Luczemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc., notum facimus tenore presencium universis, quod constitutus in presencia nostra nobilis Henricus de Duba et Lippa,1) fidelis noster dilectus, nobis suplicavit, quatenus de solita benignitate nostra omnes et singulas litteras, gracias, immunitates, libertates, laudabiles [con- suetu dines, concessiones, indulta, privilegia et iura universa, quas et que olim serenissimi reges et illustres principes Bohemie, ant[ecessores] nostri, civitati sue Jablona dederunt et concesserunt, approbare, ratificare, innovare et con- firmare dignaremur. Nos ob ipsius Henrici [fidelitatem] erga coronam regni nostri Bohemie ac servicia plurima nobis exhibita [precibus] illis annuimus et non per errorem aut improvide, sed animo deli[berato], sano procerum et alio- rum nostrorum fidelium accedente consilio, de certa nostra sciencia, auctoritate regia iam dictas omnes litteras, gracias, immunitates, libertates, laudabiles consuetudines, concessiones, indulta, privilegia et iura universa, quas et que olim serenissimi reges et illustres duces Bohemie, antecessores nostri, civitati sue Jablona dederunt et concesserunt, approbamus, ratificamus et graciosius confirmamus cum omnibus punctis, articulis, clausulis et sentenciis suis, ac si earum eorumve tenores in presentibus litteris nostris de verbo ad verbum expressi essent, decernetes ea omnia obtinere perpetue plenam et inviolabilis roboris firmitatem. Et ut incole eiusdem civitatis Jablona nundinas seu forum annuum singulis annis dominica proxima post [festum] sancti Johannis Bap- tiste cum octo diebus sequentibus tenere et observare solent, forum quoque septimanale omni feria secunda necnon the[loneum] ibidem in civitate tolli, exigi et levari solitum est ex privilegiis duorum [ante]cessorum nostrorum 121

Strana 122
civitati et dominio eiusdem concessis, que plrivilegia tempo]ribus qwerrarum se affirmant amisisse, ideo eadem auctoritate regia eorum prosperitati et utili- tati prospicere cupientes, ipsis et successoribus eorum predicta, forum videlicet annuum et forum septimanale [temporibus et diebus, ut] premittitur, tenenda et observanda ac theloneum in dicta civitate tolli et levari de rebus singulis, que illuc deducuntur, ab antiquo hactenus solitum et consuetum, ipsis ac dominis eorum pro tempore existentibus approbamus, innovamus et confir- mamus. Volumus quoque, ut si quando et quocies prefate civitatis incole seu domini ipsorum privilegia, iura seu libertates, concessas quondam ipsis a divis predecessoribus nostris, regibus sive principibus Bohemie, legittimis registris [aut] fide digno testimonio reppererint, ut eisdem ita libere perpetuis tempori- bus frui possint et gaudere, ac si privilegia desuper inviolata haberent et hec omni semoto quorumcunque impedimento. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc paginam nostre confirmacionis quovismodo infringere aut ei ausu teme- rario quomodolibet contraire sub pena indignacionis nostre regie, quam contra- facientes se noverint irremissibiliter incursuros. Presencium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio litterarum. Datum Prage die vigesima secunda Decembris anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo sexto, regni nostri anno nono. Ad mandatum domini regis Procopius liber dominus de Rabenstein cancellarius. Pergamenový originál v archivu města Jablonné v Podještědí, vlhkem značně poško- zený a s vypadlými kusy; k listině je na bíločervených hedvábných nitích přivěšena kulatá, jen z poloviny zachovaná znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: R. — Německý překlad v potvrzení jablonských městských privilegií ze dne 2. srpna 1724: Georgius, von Gottes gnaden könig in Böhmen, marggraf in Mähren, hertzog zu Luzemburg und in Schlesien, marggraf in Lausnitz etc., bekennen und tuen laut dieses briefs jedermän- niglichen kund, dass in unser gegenwart erscheinend der edle Henricus von der Duba und Leippa, unser lieber getreuer, an uns suppliciret hat, dass wir aus unser gewöhn- lichen gütigkeit alle samtliche und sonderliche briefe, begnadungen, befreiungen, frei- heiten, löbliche gewohnheiten, verleihungen, nachlassungen, privilegia und alle rechte, welche vor zeiten die durchleuchtigsten könige und hochgeborne fürsten in Böhmen, unsere vorfahren, ihrer stadt Gabel gegeben und verliehen haben, zu approbiren, zu ratificiren, zu erneuern und zu confirmiren geruhen möchten. Wir haben von wegen seiner des Henrici gegen der cron unseres königreichs Böhmen erwiesener treu und vielfältiger uns geleisteter dienste seine bitt eingewilliget und tuen hiemit nicht aus irrtum oder unvorsichtigkeit, sondern mit wohlbedachtem mute umd vorhergehenden reifen rate der fürnemsten herren und anderer unser getreuen alle bereits gesagte briefe, begnadungen, befreiungen, freiheiten, löbliche gewonheiten, verleihungen, nach- lassungen, privilegia und alle rechte, welche vor zeiten die durchleuchtigsten könige und hochgebohrne hertzoge in Böhmen, unsere vorfahren, ihrer stadt Gabel gegeben und verliehen haben, wohl wissentlich aus königlicher macht approbiren, ratificiren und gnädigst confirmiren mit allen ihren puncten, artikulen, clauseln und mainungen solchermassen, als wann dererselben inhaltnussen in unserem gegenwärtigen briefe von wort zu wort ausgedruket wären, und verordnen, dass dieses alles auf immer- 122

Strana 123
währende zeit volle und feste unverbrüchliche kraft erhalten solle. Und wie die ein- wohner dieser stadt Gabel jegliches jahr den nächsten sonntag nach dem fest sanct Joannis des Taufers samt den folgenden acht tagen einen jahrmarkt oder jährlichen markt zu halten und zu observiren pflegen, so ist auch gebräuchlichen den woche- markt alle montage zu halten, nichtminder daselbst in der stadt den zoll einzufordern und zu erheben vermög der von unseren hochlöblichen vorfahren dieser stadt und ihren herren verliehenen privilegien, welche privilegia sie in den kriegszeiten verloren zu haben affirmiren, derohalben, da wir ihren nutzen und beständigkeit zu versorgen begirig, tuen wir mit eben dergleichen königlicher macht ihnen und ihren nachkömlin- gen das vorbesagte, nemlich den jahr- und wochemarkt auf vorgenante zeit und täge zu halten und zu observiren, auch daselbst in der stadt den von jeglichen sachen, welche dahin gebracht werden, von altershero bies anjetzt einzunehmen und zu er� heben gebräuchigen und gewöhnlichen zoll ihnen und ihren herren, so derzeit sein werden, approbiren, verneuern und confirmiren. Wir wollen auch, dafern die einwohner der vorbesagten stadt oder ihre herren, etwan und so oft dies geschehen möchte, einige ihnen von unsern hochlöblichen vorfahren, den königen oder fürsten in Böhmen, ehe- mals verliehene rechte oder freiheiten aus rechtmässigen registern oder glaubwürdigen zeugnussen wieder finden möchten, dass sie derselben zu ewigen zeiten dergestalten frei geniessen und sich erfreuen können, als wann sie darüber unverletzte privilegia hätten, und dieses ohne jedermänniglichen hindernuss. Soll demnach kein mensch macht haben, diese schrift unserer bestätigung auf einigerlei weise zu brechen oder sich derselben mit freventlichem unternehmen zu widersetzen bei der straf unserer königlichen ungnade, in welche die übertreter unnachlässlich verfallen sollen. Gegeben mit urkund dieses gegenwartigen briefs unter appension unseres königlichen sigills. Prag den zweiundzwanzigisten tag Decembris im jahr des Herrn eintausendvierhun- dertsechsundsechzigsten, unsers reichs im neunten jahr. Ad mandatum domini regis Procopius liber dominus de Rabenstein cancellarius. 1) Koupil r. 1447 druhou polovinu Jablonného, a tak spojil zase celé město pod jedi- nou správu (A. Sedláček, Hrady X., str. 286—287). Srv. Fr. Runge l. c., str. 42; V. Pinkava l. c., str. 40. 401. 1466 prosinec 22. Praha. Král Jiří povoluje městečku Teplé, aby se opevnilo, ale pod tou podmínkou, že nebudou obyvatelé uznávat jiného za svého pána nežli krále českého a opata i konvent kláštera tepelského. Georgius, Dei gracia Bohemie rex, Moravie marchio, Lucemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc., notum facimus tenore presencium universis, quod cum opidum Tepla, pertinens ad monasterium Teplense, silvis et metis Almanie affinat, ideo ut fortalicium firmum adversus hostes quoscunque existat, ne illuc facilis ad regnum nostrum aditus hostium possit fieri, tuicioni et conservacioni ipsius opidi et opidanorum, fidelium nostrorum dilectorum, prospicere cupientes, non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, sano procerum et aliorum nostrorum fidelium accedente consilio, de certa nostra sciencia auctoritate regia ipsis indulgemus et plenam concedimus potes- 123

Strana 124
tatem, quod idem suum opidum fossatis, muro, turribus et aliis edificiis ad opus huiusmodi structure necessariis munire ac circumdare valeant et possint sicque civitatem muratam et munitam construant, iuxta quod ipsis melius videbitur expedire, volentes, quod idem cives et incole omnibus et singulis iuribus, graciis, libertatibus, commodis, emunitatibus, honoribus, iurisdiccio- nibus et generaliter eisdem singulis condicionibus utantur et gaudeant, quibus alie civitates munite regni nostri Bohemie utuntur, fruuntur et gaudent quo- modolibet de consuetudine vel de iure, sic tamen, ut preter nos aut successores nostros, reges Bohemie, ac abbatem et conventum predicti monasterii Teplen- sis pro tempore existentes nullum penitus alium dominum debeant seu possint sibi acceptare. Quod si unquam secus factum per ipsos fuerit, eo facto ab hoc iure suo eos cadere decernimus. Nemo eciam ipsorum aliquando alteri domino preter nominatos se subdare debebit sub pena quinquaginta sexagenarum gros- sorum, quam penam contrafacientes noverint se irremissibiliter incursuros, cuius medietatem fisco nostro regio, reliquam vero abbati dicti monasterii presenti aut futuro volumus debere applicari. Presencium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio litterarum. Datum Prage die vigesima secunda Decembris anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo sexto, regni nostri anno nono. Ad mandatum domini regis Procopius liber dominus de Rabenstein cancellarius. Pergamenový originál v archivu kláštera tepelského, zn. XIV. 154a; k listině je na bíločervených hedvábných nitích přivěšena kulatá znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta Jacobus de Cadano. — Cassatae concessionum Teplae civitatis — Georgius rex concedit Teplensibus, ut civitatem suam possint fossis ac muris cingere. 1466. — Ex subditela erga abbatem Teplensem iniungitur et demandatur. Otázka hradeb byla jednou z příčin sporu kláštera s městem. Král Vladislav, který původně povolil městu vystavět hradby, toto právo zase odvolal 25. března 1496 tímto listem: My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král a markrabě moravský, lucemburgské a slezské knieže a lužicský markrabě etc., ozna- mujem tiemto listem všem, jakož sme podle zprávy opatrných purgmistra a konšel městečka Teplé povoliti ráčili, aby se zdí ohraditi mohlo, nynie pak přistúpili jsú před nás duostojný kněz opat a poctivý kněz Mathúš, převor kláštera teplského, nábožní naši milí, a tak nás zpravili, že by to ohrazenie viece k škodě a horšiemu nežli k lepšiemu nám a poddaným našim královstvie Českého a tomu klášteru bylo, pokládajíce toho některé slušné a hodné příčiny, při tom nás pokorně prosiece jménem všeho konventu kláštera nadepsaného, abychom jim toho hrazenie dopúštěti neráčili a to povolenie naše, kteréž sme jim listem naším dali, vyzdvihnúti a vodvolati ráčili. My pak, vážiece to, když jmenované městečko zdí ohrazeno bylo, co škodného odtud vyjíti by mohlo k skáze a překážce poddaným našim královstvie našeho Českého a klášteru svrchu- psanému, k jichžto prosbě nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú v Čechách s takových hodných příčin to povolenie naše, kteréž sme městečku svrchupsanému dali, aby se zdí ohraditi mohlo, vyzdvihli sme, vyzdvihujem a odvoláváme a listy naše jim na to dané v niveč obracujem, chtiece tomu konečně, aby to povolenie a dánie naše žádné moci a pevnosti viece po tento čas nemělo ani 124

Strana 125
mieti mohlo obyčejem nižádným nynie i v časiech budúcích. A protož přikazujem purg- mistru a konšelóm i všie obci jmenovaného městečka, nynějším i budúcím, abyste mimo toto naše odvolánie listu našeho neužívali a zdí se neohrazovali, nestavěli ani stavěti směli nynie i v časiech budúcích, jinač abyste nečinili pod zachovánie[!] milosti našie. A také jakož sme některými milostmi ves Mnichov obdařili, i jestliže by to ob- darovánie, jakéž jest kolivěk, bylo k jaké překážce opatu a konventu častopsaného kláštera, též ty listy a to obdarovánie odvoláváme a listy v niveč obracujem a témuž opatu a konventu plnú moc tiemto listem dáváme, což by jim kolivěk k překážce bylo, to aby vyzdvihnúti a jim to v niveč obrátiti mohli a moc měli beze všie překážky našie i budúcích králuov českých i všech jiných lidí všeliké překážky. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k tomuto listu přivěsiti sme kázali. Dán na Budíně v sobotu den Zvěstovánie Matky Božie léta Božieho tisícieho čtyřstého devadesátého šestého, krá- lovství našich uherského šestého a českého pětmezcietmého léta. — Ad relaciomem magnifici domini Johannis de Sselnberk, supremi cancellarii regni Boemie. — (Perga- menový originál v archivu kláštera tepelského, zn. 181a; k listině je na pergamenovém proužku přivěšena kulatá znaková pečet z vosku barvy červené. — Na rubu: Rta. — 36. — Léta 1496 25. Martii.) — Nově vzniklé spory měly být rozhodnuty z vůle královy 26. listopadu 1496: Z rozkázánie Jeho královské Mti v Plzni jsúce Puotha z Ryznberka a na Švihově, nejvyšší sudí království Českého, Jiří z Dubé, nejvyšší sudí dvoru krále Jeho Mti etc., Henrich (z) Švanberka, v té při, kteráž jest byla mezi knězem opatem kláštera teplského s jedné a poddanými jeho, měšťany teplskými, s strany druhé, takto přátelsky mezi nimi vypoviedáme s jich obojích dobrú vólí: Nejprve o to, což se faráře a chovánie kněží dotýče, takto o tom rozkazujem, aby kněz opat tři kněží a čtvrtého faráře choval, kteříž by česky i německy lidem správu činiti mohli, a to tak dlúho, jestliže by která strana mohla kterú další zprávu o tom ukázati majestáty neb kterými spravedlnostmi svými, toho má užíti vedle rozeznánie a rozkázánie krále Jeho Mti, když by Jeho Mt v zemi byl, a což v tom dále Jeho Mt královská mít ráčí rozkázati, tak se obojí zachovati mají. Item druhý kus, což se městečka jich hrazenie dotýče, takto rozkazujem, aby ho nehradili, a když král Jeho Mt v zemi bude, což se toho hrazenie dotýče, jakž Jeho Mt ráčí rozkázati, tak se zachovati mají. Než co se jiných kusuov a svobod dotýče, kteréžto mají v těch majestátiech položeny, za to máme Jeho královské Mti prositi, aby jim Jeho Mt ráčil těch svobod potvrditi, jestliže by Jeho Mt ráčil jim městečka hrazenie odepříti a zdvihnúti. Item jakož jsú pak lehkost okázali na Teplé těm pánóm, kterýmž od krále Jeho Mti k jednání a k srovnání té pře poručeno bylo, že jsú se všichni byli rozešli, nedočekavše srovnánie, kdež by slušně trestánie hodni byli, já nadepsaný Puotha etc. rozkázal sem jim jménem královským, aby týchž pánuov odprosili, aby jim to ráčili milostivě vážiti a odpustiti. A já nadepsaný Puotha též podle nich za to sem týchž pánuov prosil, item kněze opata, pána svého, aby též pro Buoh a pro Matku Boží odprosili, kteréž jsú jemu lehkosti učinili, aby jim to ráčil odpustiti jako pán jich, a oni se proti němu mají věrně a právě zachovati, jakož pánu svému tachových[!] protivenství a lehkostí více jemu nečiníce pod varováním hněvu královského, a kněz opat má jim také hněv svůj odpustiti a s nimi slušně a pěkně na- kládati. A což se faráře a kněží dotýče, kteréž mezi nimi nevole byly jsú i také mezi jinými dobrými lidmi i obecními lidmi obojí strany, ty aby všecky minuly a budúcně aby toho ničímž zlým nevzpomínali. A kněz opat také při spravedlnostech jich má je zachovati, kteréž mají od opatuov, pánóv svých předkuov. K kteréžto smlúvě my nadepsaní smlúvce pečeti své vlastnie pro budúcí paměť dali jsme přitisknúti. Stalo se v Plzni v sobotu po svaté Kateřině léta Božího 1496. (Zapsáno v „Annales Teplenses“ archivu tepelského kláštera, sv. I., str. 67—68. — Otištěno v Památkách archeologických, roč. I., str. 35.) — Ale to nebyl ještě konec sporu. Vladislav II. odkázal 12. srpna 1497 125

Strana 126
obě strany na předcházející rozhodčí výrok: My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že my, seznavše mnohá nepo- slušenstvie, nepovolnost i nepoddanost od měštan městečka Teplé, kteréž jsú svévolně netoliko velebnému Zigmundovi opatu a konventu kláštera teplského, pánu svému dědičnému, ale i jiným opatóm, předkóm jeho, téhož kláštera vokazovali a činili, i ne- chtiece jim toho déle trpěti, aby takové své vuole proti témuž opatu, pánu svému, a tomu konventu požívali a příklad k takové nepoddanosti jiným lidem proti jejich pánóm dávali, takovúto sme výpověď mezi týmiž Teplskými a opatem, pánem jejich, i vším konventem kláštera teplského učinili a činíme: Najprvé aby se měšťané teplští nynější i budúcí k knězi Zigmundovi opatu, pánu svému dědičnému, a k konventu kláštera toho i ke všem budúcím opatóm téhož kláštera teplského ve vší poddanosti, poslušenstvie a povolnosti měli a zachovali nynie i v časiech budúciech beze všeho zpieránie pod stracením práv, svobod, hrdel i statkuov svých beze všie milosti. Což se pak dělánie zdí aneb jiného hrazenie vokolo městečka Teplé dotýče, takové zdi ani kterého hrazenie dělati nemají a nebudú voni měšťané ani budúcí jejich nynie i v budú- ciech časiech, protože jsme jim tu svobodu na hrazenie městečka toho a dělánie zdí vokolo něho prve zdvihli, zkazili a v nic obrátili pro jich svévolnost a neposlušenstvie. Což se pak kněží dotýče, kolik by jich od opata u fary jmieti jměli, to zuostavujem při té smlúvě, kteráž jest mezi opatem a jimi v městě našem Plzni, urozenými Puothú z Ryzm- berka a na Švihově, najvyšším sudím královstvie Českého, Jiříkem Berkú z Dubé a s Lipého, sudím desk dvorských, a Henrychem z Švamberka, s rozkázánie našeho udělána, a tou se obojí zpravie, opat, pán jejich, i voni, kolik tu kněží při faře té chováno a držáno býti má. Kdež ty všecky věci nahoře i duole psané svrchupsaní měšťané teplští nynější i budúcí mají a povinni jsú a budú zachovati, též i k opatu jakožto pánu svému dědičnému i všemu konventu častopsaného kláštera teplského nynie i v časiech potomních beze všeho přerušenie pod pokutami napřed dotčenými. Kterýchž- to věcí na potvrzenie a svědomie pečeť naši královskú k tomuto listu přivěsiti jsme ká- zali. Dán na hradě Pražském v sobotu po svatém Tiburcí léta Božieho tisícého čtyřistého devadesátého sedmého, královstvie našich uherského sedmého a českého šestmezcétmého léta. Ad relacionem magnifici domini Puotha de Riznberk et Sswihow, supremi iudicis regni Boemie. (Dva vidimáty města Plzně, jeden ze dne 10. března (ten čtvrtek před svatým Rehořem, papežem Božím) 1502, uložený v archivu kláštera tepelského, zn. XIV. 213, druhý ze dne 21. dubna (ten čtvrtek před svatým Jiřím mučedníkem a rytieřem) 1502, uložený rovněž v archivu tepelského kláštera, zn. 181). — Následovala dvě královská rozhodnutí, jedno z 15. března 1502 a druhé z 22. července 1503: a) My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě etc., oznamujem listem tiemto všem, že jest před velebnost naši přistúpil velebný kněz Zigmund, opat kláštera teplského, nábožný náš milý, oznamuje nám jménem svým a všeho konventu svého, kterak mnozí z poddaných jeho k klášteru tomu příslušející některé sobě někdy milosti u nás diel sami skrze sebe a diel skrze jiné, kteréž jsú upřiemě proti nim a klášteru jejich, jednali, tak aby proti nim jakožto proti pánóm svým své vuole užívali a povolni jim podle své povinnosti nebyli, prose nás, abychme jim takových klášteru tomu škodných milostí bez vuole, vědomie a přímluvy jich dávati neráčili, tak aby se z svých spravedlivých povinností, kterýmiž jim povinni a zavázáni jsú, nevytahovali, než raději jakožto pánóm svým dědičným zachovávali beze všie odpornosti. Jehožto slušnú i spravedlivú žádost znajíce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme, aby zjednali-li by sobě lidé nadepsaného opata teplského, buď měštané teplští aneb z Úterého aneb z jiných městeček anebo vsí 126

Strana 127
jeho které milosti aneb výsady od nás aneb budúcích našich, králuov českých, buď skrze sebe samy aneb skrze jiné osoby bez povolenie a vědomie opata a konventu kláštera svrchupsaného, nynější aneb budúcí, kterýmiž by se koli z jejich poddanosti a panovánie vytahovati a svévolně užívati chtěli, že ty a takové žádné moci ani které pevnosti mieti nemají a nebudú nynie ani na budúcie časy. Pakli by se jemu aneb budúcím jeho kteří z poddaných jeho, buď městeček anebo vsí, protivili a jaké své vuole hleděti a užívati aneb se takovými strannými a bez jich vuole a vědomie vyproše- nými milostmi a výsadami vymlúvati a zastierati chtěli, ty jim nemají býti k žádnému užitku ani k které stálosti a pevnosti, poněvadž jich bez vuole a vědomie pánuov svých od nás dobyli a k nim přišli. Pakli by se jim přes to tíž poddaní jejich svévolně protivili a své vuole vždy užívati chtěli, tehdy přikazujem všem úředníkóm našim, též i poddaným královstvie Českého, kteréhož by koli stavu, řádu a povahy byli, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyste takových svévolných lidí a podda- ných již psaného opata, konventu a kláštera teplského nefedrovali, nepřechovávali ani jich v čem proti nim zastávali, než raději jim proti takovým radni a skutečně pomocni byli, tak aby v jich moc a poslušenstvie i v poddanost zase přišli a přivedeni byli. A pro takovú jejich svúvuoli má opat nynější i budúcí a motci bude jim práva a svobody jejich, kteréž by měli, zdvihnúti a zkaziti jakožto těch lidí, kteří by se své- volně jemu zprotivili a poddáni býti nechtěli. Item také tomu chceme, aby lidé jeho poddaní, buď z městeček aneb ze vsí, sami sebe nepropúštěli ani propúštěti mohli ani také v tom moci panské, kteráž jim nepříslušie, na se brali, též ani přijímali bez zvlášt- nie vuole a rozkázánie opata jejich nynějšíeho i budúcích. Jestliže bychme my pak týmž poddaným jeho aneb budúcí naši, králové čeští, jaké milosti, svobody aneb výsady z omylu aneb nepaměti dali, ty nemají jim býti k žádnému užitku, pevnosti ani stálosti nynie ani budúcně. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme kázali. Dán na hradě Pražském v úterý před Květnú nedělí léta Božieho tisícého pětistého druhého a královstvie našich uherského dvanáctého a českého třidcátého prvnieho. — Ad relacionem magnifici domini Johannis de Sselnberg, supremi cancellarii regni Boemie. — (Dva vidimáty města Plzně, jeden ze dne 21. dubna (ten čtvrtek před svatým Jiřím rytieřem a mučedníkem Božím) r. 1502 a druhý ze dne 6. května (ten pátek po Božiem Vzkříšenie) 1502, uložené v archivu kláštera tepelského o zn. XIV. 212.); b) My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a markrabě lužicský etc., oznamu- jem tímto listem všem, že jest přistúpil před nás velebný kněz Zigmund, opat konventu kláštera teplského, prose nás jménem téhož konventu, abychme pro dobré kláštera toho a pro uvarovánie všelijakých nesnází a rozbrojí, kteréž by jse přihoditi mohly, dolepsané milosti jemu a jeho konventu učiniti ráčili: Najprv abychme ani my ani budúcie naši, králové čeští, lidem jeho městečka teplského a úterského a jiným městeč- kám a vesnicém téhož kláštera žádných milostí a výsad nedávali bez žádosti a vědomie opata a konventu kláštera svrchupsaného, nynějších i budúciech; pakli by tíž měšťané a poddaní jeho od nás nebo budúciech našich, králuov českých, které takové milosti a obdarovánie sobě vyjednali a těmi jse proti nim zastierati chtěli, aby ty žádné moci a pevnosti neměly a jich nikoli nynie ani budúcně užívati nemohli, leč by které s vólí a zvláštními téhož opata a konventu jeho povoleními na nás aneb našich budúciech, králuov[!] českých, skrze téhož opata a konventu jeho dosáhli a obdrželi, tak aby tady z té povinnosti, kterúž jim povinni a zavázáni jsú, nikoli jse nevytahovali, než raději jakožto pánuom svým dědičným zachovali beze všie odpornosti. Item aby tíž měšťané teplštie a úterští a lidé z jiných městeček a vsí poddaných témuž klášteru žád- ných ohrad a zdí sobě k obraně dělati nemohli bez vuole svrchupsaného opata a kon- ventu jeho nynie i v budúciech časiech, než aby jse v tom i v jiných ve všech věcech 127

Strana 128
k knězi opatu, pánu svému dědičnému, a k konventu kláštera toho i ke všem budúcím opatóm téhož kláštera teplského ve vší poddanosti, poslušenství a povolnosti jměli a za- chovali nynie i v časiech budúciech beze vší odpornosti pod straceniem práv, svobod, hrdel i statkuov svých beze vší milosti, jak by co takového na ně uvedeno bylo. Také tíž lidé z městeček, ze vsí k tomu klášteru příslušejících žádného jiného za pána jmíti nemají ani jse na koho jiného volati a za pána jmíti bez vuole téhož opata a konventu a jich budúciech, leč s jich vólí, a jináč nic, a to pod pokutami nahoře psanými. Item také tomu chceme, aby lidé poddaní téhož kláštera, bud z městeček aneb ze vsí, sami sebe nepropúštěli ani propúštěti mohli ani také v tom moci panské, kteráž jim nepří- slušie, na se brali ani přijímali bez zvláštní vuole a dopuštěnie opata jejich nynějšiech i budúciech. Jehožto slušnú a spravedlivú žádost znajiece, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomiem mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tímto listem svoluje- me, chtiece tomu, aby ty všecky věci nahoře i dole psané svrchupsaní měšťané a pod- daní téhož kláštera teplského nynějšie i budúcie zachovali nynie i v časiech potomních beze všeho přerušení pod pokutami napřed dotčenými. Pakli by jse jim přes to poddaní jejich svévolně protivili a své vuole vždy užívati chtěli, tehdy přikazujem všem úřed- níkóm našim, též i poddaným království Českého, kteréhož by koli stavu, řádu a povahy byli, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyste takových svévolných lidí a poddaných již psaného opata, konventu a kláštera teplského nefedrovali, nepřechová- vali ani jich v čem proti nim zastávali, než raději jim proti takovým radni a skutečně pomocni byli, tak aby v jich moc a poslušenstvie i v poddanost zase přišli a přivedeni byli a pro takové jejich svúvuoli, ač by jse kteří poddaní jeho dopustili, má opat ny- nější i budúcie a motci bude jim práva a svobody zdvihnúti a zkaziti jakožto těch lidí, kteříž by se svévolně jemu zprotivili a poddáni býti nechtěli. Kterýchžto věcí na po- tvrzenie a svědomie pečeť naši královskú k tomuto listu přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně v sobotu na den svaté Maří Magdaleny léta Božieho tisícieho pětistého třetieho a království našich uherského třinátetého a českého třidcátého druhého. — Ad relacio- nem magnifici domini Alberti de Kolowrat et Lybstein, supremi cancellarii regni Boemie etc. — (Pergamenový originál v archivu kláštera tepelského, zn. XIV. 214; k listině jest na bíločervených hedvábných nitích přivěšena kulatá, jen nepatrně poškozená znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. — Teplensibus et reliquis subditis non nisi ea privilegia esse concedenda statuitur a Wladislao, quae ab abbate ipso expetuntur. — Léta 1503. Jul.). — Spor byl s konečnou platností urovnán teprve Albrech- tem z Kolovrat, z jehož popudu vydal opat Zikmund velké privilegium pro město Teplou (není datováno; zachováno v listině Albrechta z Kolovrat ze 7. listopadu 1503, již potvrdil i Vladislav II. 8. listopadu 1503; všechny tyto listiny budou otištěny v 3. části IV. dílu Codex iuris municipalis.) Ale ani potom nedošlo ke klidu, jak ukazuje rozhodčí výrok minsterberského knížete Karla z 13. července 1525; My Karel, z Boží milosti kníže minster- berské v Slezí, olešnické a hrabě glatské etc., krále Jeho Mti nejvyšší hajtman králov- ský[!] Českého, markrabský!] Horní Lužice lantfojt a hajtman knížetství Velikého Hlohova, vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtoucí slyšán bude, že jsúce žádáni od velebného kněze Petra, opata kláštera teplského, abychom my pod pečetí nález, který se mezi ním a konventem a lidmi jich, kteří se byli proti nim pozdvihli, stal, k tomu povolivše, rozkázali sme, kterýž slovo od slova zní, jak pořád dole psáno stojí: V té ruoznici, kteráž jest mezi velebným knězem Petrem, opatem kláštera teplského, a lidmi jeho k témuž klášteru a konventu příslušejícími, kdež jest kněz opat žalobu učinil německy, skrze poručníka žaluje na ně, že by nad ním nešle- chetně učinili, klášter vybili a vybrali a jej zamordovati chtěli tak, jakž žaloba jeho to šíře ukazuje, a při tom okázal dva majestáty krále Vladislava slavné paměti, jednoho vidimus, který se vztahuje na předky jich a na jejich neposlušenství, že sú smlúvou 128

Strana 129
zase k statkům pro účinek neslušný připuštěni, a druhý majestát, kterýmž ráčí porou- četi, ač by se takové věci kdy dopustili, že mají na hrdlích i na statcích trestáni býti i práva jich vyzdvihnouti, kteréžto v žalobě kněze opata nic sú neodepřeli a ničím odvozovali, než tu sú se táhli konšeli na pamět hajtmana, že oni vinni nejsou, ale jiného žádného nevymieňovali a tu na paměti a na jeho seznání přestali. Tu osvícené kníže a pán, pan Karel, z Boží milosti kníže minsterberské v Slezí, olešnické a hrabě glatské etc., krále Jeho Mti nejvyšší hajtman království Českého, markrabství Horní Lužice lantfojt a hajtman knížetství Velikého Hlohova, s pány Jich Mtmi a vladykami, krále Jeho Mti radami a jinými staršími pány a rytířstvem kraje Plzeňského, kteříž podle Jeho Mti seděli, na tu povinnost, kterúž jsú králi Jeho Mti povinni jak pánu svému dědičnému, slyšíce žalobu i odpor i vyznání hajtmana, na kteréhož se táhli, v majestát i v vidimus dostatečně nahlédše i ty artikule sepsané s obú stran dobře rozváživše, takto o tom vypovídají: Poněvadž se jest to zřetedlně našlo, že ti jistí lidé teplští nešlechetně jsú nad svým pánem dědičným i nad komorú krále Jeho Mti učinili, z té příčiny dává se knězi opatovi za právo, a kníže Jeho Mt je Teplské i všecky lidi, pří- slušející k tomu klášteru, kteříž sou při tom pozdvižení byli a toho pomáhali, v krále Jeho Mti kázeň béře, však ti lidé teplští i s jinými kteréž[!] klášteru příslušejícími od kněze opata nynějšího ani budoucího potahování býti nemají k poplatkuom ani k ro- botám vyšším, než jak jejich purkrechtní listové svěčí, a pokud spravedlivě povinni jsou od starodávna a tak, jakž v zemi obyčej a za právo jest. Tomu na svědomí my nahoře psané kníže pečeť naši knížetskou rozkázali sme přitisknúti k tomuto listu. Dán v Plzni ve čtvrtek den svaté Panny Markéty léta 1525. — (Zapsáno v „Annales Teplenses“ v archivu tepelského kláštera, sv. I., str. 71—7Iv). — Již předtím Tepelští dostali od opata právo „einen Schrott mit Bastein gräben und Aufwirf um die Stadt Tepl zu machen, zu bewahren und zu befertigen“, přičemž se zavázali, že bez vědomí opata a konventu nepostaví nové věže a hradby (6. března 1509). 402. 1467 únor 16. Jan I. z Vřesovic ustanovuje Žlutickým tresty za nespravedlivou míru a váhu i za cizoložstvo. Na vrchnosti záleží, jak vina cizoložstva má býti posuzována, zda má býti vzata pokuta k obci či má být vinný trestán. Já Jan z Vřesovic, pán na Žluticích,1) vyznávám tiemto listem obecně přede všemi lidmi tak nynějšími jako budúcími, že s dobrým rozmyslem, s dobrú radú i s dobrú pamětí viděv a znamenav nesnáze a nedostatky mnohé a těžké obchody své obce a svých lidí tu v Žluticích v městě i před městem, když předstúpili před nás purgmistr, konšelé i všecka obec i prosili mne pokorně, a já, znamenav jich věrnost a přichylnost k sobě, dal a obdaroval jsem je a mocí tohoto listu dávám jim a obdaruji takovým obdarováním, jestliže by se kto dopustil a měřil nespravedlivú mierú obilnú neb loktem nespravedlivým měřil nebo váhú kořennú nespravedlivě vážil, anebo jestliže by se kto cizoložstva do- pustil, že má na každého takového taková toto [!] pokuta přijíti, že mají od tako- vého každého oni vzieti šest kop grošóv. Ale jestliže by se mně neb mým budúcím a potomním nezdálo, by měla ta pokuta vzata býti, což se cizoložstva dotýče, 129

Strana 130
ten aby kázní trpěl, jakož na takového slušie. A tiem já jim nemám hýbati ani moji budúcí věčně. A toho na svědomie pečeť svú vlastní dal jsem dobro- volně přivěsiti k tomuto listu. A pro lepší jistotu my nadepsaní purgmistr, konšelé i všecka obec prosili jsme urozených pánóv synóv pána našeho milosti- vého, pana Jaroše, pana Jana Ilburka, pana Jakuba, pana Jindřicha, pana Jana bratří z Vřesovic, že jsú své pečeti vedle pečeti pana otce svého, pána našeho milostivého, k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán a psán léta po na- rození našeho pána Ježíše Krista tisícieho čtyřstého a šestdesátého sedmého ten pondělí po neděli první v puostě, ješto cierkev svatá zpievá Invocavit me. Zapsáno v kvaternu trhovém rudém od léta 1593 do léta 1595 (SUA v Praze, desky zemské větší, sv. 27), fol. K Iv. — K2. 1) Syn Jakoubka z Vřesovic, zemřel r. 1476 (A. Sedláček, Hrady XIII., str. 207). 403. 1467 březen 12. Praha. Královna Johana potvrzuje měštanům městečka Štětí listiny královny Elišky zr. 1312, krále Jana z 29. prosince 1312 a pražského měšťana Balduina z 1. června roku 1314. Johanna, Dei gracia regina Bohemie, marchio Moravie, Lucemburgensis et Slesie ducissa et marchio Lusacie, notum facimus universis maiestati nostre humiliter supplicatum fuisse nomine tocius universitatis opidi nostri Stiet,1) fidelium nostrorum dilectorum, quatenus dignaremur renovare et confirmare ipsi universitati quoddam privilegium serenissime Elizabeth, antecessoris nos- tre, concessum eidem universitati, confirmatum clare memorie a serenissimo Johanne, rege Bohemie, Palduino, civi civitatis Pragensis, cum litera ipsius, priscis temporibus indultis, que velud etatis longeve senio maturata et supremo quasi obitu dissolvenda coequatur fore antiquitus expirare. Quarum tenores de verbo ad verbum sequuntur in hec verba: Nos Elizabeth, Dei gracia Bohemie et Polonie regina etc. (Následuje listina královny Elišky z r. 1312; výše č. 22.) Nos Johannes, Dei gracia Bohemie et Polonie rex etc. (Následuje listina krále Jana ze dne 29. prosince 1312; výše č. 23.) Ego Palduinus, civis Pragensis etc. (Následuje listina ze dne I. června 1314; výše č. 25.) Nos eorum precibus incli- nati, non per errorem aut inprovide, sed deliberate et cum sano consilio nos- trorum procerum et fidelium auctoritate regia Bohemie suprascripta privi- legia, prout de verbo ad verbum superius scripta sunt, super eadem vendicione concessas et datas a prefatis antecessoribus nostris opido predicto, hominibus ipsius et successoribus eorum approbavimus, ratificavimus, acceptavimus, roboramus, confirmamus et acceptamus cum omnibus punctis, articulis, clau- sulis et sentenciis suis universis. In cuius rei testimonium presentes fieri iussi- 130

Strana 131
mus sigillo nostro regali communiri. Datum Prage feria quinta in die beati Gregorii anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo septimo, regni nostri anno nono. Ad mandatum proprium domine regine. Pergamenový originál, vlhkem silně poškozený a podlepený plátnem, v archivu města Štětí; přivěšená pečet je ztracena. — Opis v SUA v Praze, odd. Stará manipulace P 106, Š 88. 1) Štětí, o. Roudnice. 404. 1467 březen 22. Jindřich III., purkrabí míšeňský a pán z Plavna, potvrzuje Bečovským stejná práva, jaká obdrželi od Borše mladšího a Borše nejmladšího z Ryzmburka dne 19. dubna 1399. Wir Heinrich, burggrave zu Meissen, grafe von Hartenstein, der jünger herr zu Plauen,1) all unsere erben und nachkommende bekennen und tun kund mit diesem unserm offenem briefe etc. (Dále stejné znění jako listina z 19. dubna 1399; výše č. 168 — závažnější různočtení poznamenána u právě jmenované listiny, pozn. aa—gg — až po ř. 18 na str. 245, a pak následuje po slovech „mit seinen selbs leib davon kompt") und nach solcher tat innwendig jahr und tag nicht wiederkem und gnad von der herrschaft oder ihr gnaden ambtleuten begerte und sich erbiete der kleger, auch der herrschaft nach gna- den, wie er möchte abzukommen, so soldt ihm darnach von aller sein gelassener habe, erbe und gut fahrend und unfahrend, waran er die gelassen hat, keinerlei ausgenomben, nichts nachfolgen, sunder es soll alles weib und kinden auf der herrschaft pleiben. Woldt oder in kurz oder die lenge das weib dan mann nachfolgen, das soll man ihr nicht wehren, man soll ihr aber nichts mitfolgen lassen dann ihr halskleider, das ander soll den kindern bleiben und ihr negst freunde sollen den als treue furmundt mit eins rats wissen treulich vorstehn. Hetten aber die kinder nicht freunde, die ihn vorstehn kündten, so soll ein rat ihr vormundt sein, damit die kinder und die habe auf der herrschaft in ihren stadtrechte bleiben. Auch soll der ganz rat und die ganz gemain solchen ubelteter getreulichen nachfolgen. Auch tun wir in sunderlich die gnade, das ihr keiner sein gut möge vorslahn, vordürbn noch mit keinerlei unfueg vor- liesen. Und ob jemand ihr mitburger, einer oder mehr, umb untat ansprech, so mögen sie ihren leib, ehre und gut pass wehren, da ihnen jemand abgesagen mag, dieweil die mit wahrer tadt nicht begriefen und einpracht worden, als recht ist. Erkennet aber der rat etc. (Dále zase stejné znění jako listina z 19. dub- 131

Strana 132
na 1399, výše č. 167/IV, až po ř. 27 na str. 246, a pak následuje po slovech „mit unsern anhangende insigill".) Und zu einer wahren gezeuknus haben die erbarn und vesten unsere lieb getreuen Balthasar Kleisentaler, Oswald Pöss, Hans Heffer zu Pauten gesessen und Buslaus Fruner, das ihr iczlicher sein insigell unden an diesen offnen brieve gehangen hat, doch ihn und ihren erben ohne schaden. Der geben ist nach Christi geburt tausent vierhundert und darnach in dem siebenundsechzigisten jahr am Palmensontag. Ověřený opis městských privilegií bečovských, který pořídil podle originálů dne 27. dubna 1612 Petr Hungar v Praze (SUA v Praze, odd. SM P 106, B 5). 1) Páni z Ryzmburka prodali Bečov Oldřichovi z Hazmburka, což král Václav IV. jako vrchní lenní pán potvrdil listinou ze dne 11. února 1407 (otiskl Bernau l. c., str. 107—109). Avšak již r. 1411 se uvádí pánem na Bečově Jindřich starší z Plavna. Jeho syn Jindřich mladší Bečov zastavil Erkingerovi ze Sensheimu, od něhož se dostal Matějovi Šlikovi z Holíče a po něm Alešovi Holickému ze Šternberka a jeho synovi Petrovi. R. 1453 byl však vyplacen Jindřichem III. z Plavna (A. Sedláček, Hrady XIII., str. 147—149). Vydavatel se přidržuje v narraci znění dřívějšího potvrzení, vydaného 19. dubna 1399, i když šlo tehdy o vydavatele z jiného rodu (CIM IV., č. 168). Naproti tomu týž vydavatel užívá v potvrzení pro Bochov z 25. dubna 1456 zcela odlišného slohu (výše č. 326), který se potom již v potvrzovacích listinách pro Bochov udržel (níže č. 510; — v. též č. 326). 405. 1467 srpen 14. Praha. Král Jiří potvrzuje na žádost obyvatel městečka Třebenic (pro parte magistri civium, consulum et universitatis opidi nostri Trzebenicz, ad monasterium sanctimonialium sancti Georgii in castro Pragensi pertinentis) privilegia, která obdrželi od králů Zikmunda1) a Ladislava.2) — Datum Prage die quartadecima Augusti anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo septimo, regni nostri anno decimo. — Ad mandatum domini regis. Privilegium známo z vidimátu vydaného kapitulou pražského kostela dne 11. února (v středu po svatý Školastice) 1579 (SUA v Praze, odd. SM P 106 T 21), jakož i z kon- firmace městských privilegií třebenických ze dne 21. října 1652, uložené v archivu města Třebenic. 1) Ze dne 5. října 1423 (výše č. 233). 2) Ze dne 30. června 1454 (výše č. 311). Srv. A. Sedláček, Děje Třebenic, str. 10. 406. 1467 září 29. Praha. Král Jiří potvrzuje Roudnickým privilegia, která obdrželi od českých králů i od biskupů a arcibiskupů pražských, zvláště listinu krále Ladislava, a povoluje jim zvolit si purkmistra. 132

Strana 133
Georgius, Dei gratia Bohemiae rex, Moraviae marchio, Lucenburgensis et Silesiae dux ac Lusatiae marchio etc., ad perpetuam Dei memoriam. Civitas Raudnicensis olim serenissimis principibus Romanorum et Bohemiae regibus, antecessoribus nostris, in omni fidelitate assistebat, quo diversis privilegiis et libertatibus ipsorum erat dotata, modo autem litibus et guerris superveni- entibus plurimis rebus despoliata et admodum incendio diruta,1) existit adeo, ut ad maximam penuriam devenit etc. Nos itaque aflictos consolari aliquan- tulum cupientes, annuentes quoque votis providorum consulum iuratorum et totius communitatis eiusdem civitatis Raudnicensis, fidelium nostrorum dilec- torum, quaevis huiusmodi privilegia et libertates ipsorum confirmare dignum censuimus. Quapropter non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, sano procerum et fidelium nostrorum accedente consilio, de certa nostra scientia autoritate regia omnes et singulas gratias, literas, libertates, immuni- tates, laudabiles consuetudines, privilegia, indulta et iura universa, quas et quae olim serenissimi principes, Romanorum et Bohemiae reges, ac archi- episcopi et episcopi Pragenses ipsi civitati Raudnicensi et eius inhabitatoribus praesentibus et futuris dederunt et concesserunt,2) approbamus, ratificamus, innovamus et gratiosius confirmamus in omnibus punctis, clausulis, articulis et sententiis suis, ac si omnia omniumque tenores in his literis nostris de verbo ad verbum insererentur, signanter autem privilegium divi Ladislai cum inserto serenissimi Wenceslai, regum Bohemiae, Dalmatiae etc., praedecessorum nos- trorum, cuius tenor sequitur in haec verba: Ladislaus, Dei gratia Hungariae, Bohemiae, Dalmatiae etc. rex etc.3) ut supra de verbo ad verbum usque ad finem descriptum est. Deinde sequitur: Decernimus igitur omnia praedicta privilegia, literas et libertates cum omnibus in eis contentis et expressis debere obtinere perpetuo inviolabilis roboris firmitatem. Volumus etiam de gratia nostra speciali, ut cives et incolae nominatae civitatis Raudnicensis praesentes et futuri, magistrum civium locare sibi debeant ad instar aliarum civitatum regni nostri Bohemiae, et hoc perpetuis temporibus in futurum. Nulli ergo hominum omnino liceat hanc paginam nostrae confirmationis et approbationis quovismodo infringere aut ei quolibet ausu temerario contraire sub poena nostrae indignationis regiae, quam contrafacientes se noverint irremissibiliter incursuros. Praesentium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio lite- rarum. Datum Pragae die penultima Septembris anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo septimo, regni nostri anno de cimo. Zachováno pouze v potvrzení z 21. září 1595, vidimovaném 24. listopadu 1610 (Státní archiv v Pátku n. O., zn. N 17 (Ia), jakož i v potvrzení z 9. května 1628 (opis v SUA v Praze, odd. SM P 106, R 23), kde jest i český překlad: Jiří, z Boží milosti český král, markrabě moravské, lucenburské a sleské kníže a lužické markrabě, k věčné Boží památce. Mnesto Roudnice někdy velebným knížatům římským a králům českým, předkům našim, všelikou věrnost prokazovalo, pro kteroušto jejich věrnost mnešťané roudničtí rozličnými obdarováními, privilegii a svobody[!] vzácně byli obdarováni. 133

Strana 134
Poněvadč pak nynějších časův rozepřími a války [!] přicházejícími o mnohé věci přišlo, nejvíce pak z nešťastným ohněm od Boha navštíveno souce, takže nadepsané mnesto k největčí potřebnosti a k chudobě přivedeno jest, my pak soužené a v těškosti postavené nějakterak potěšiti žádajíce, přijímáme a vyslyšujeme slušnou žádost magistrátu, konšelův, starších obecních a vší obce mnesta Roudnice, věrných našich milých, a jejich všelikteré privilegia a svobody za hodné sme uznali potvrditi a konfirmirovati. Pročeš ne z nějakým omylem a znenáhla, nýbrž z naší zdravou a rozvážlivou stavův věr- ných našich jmilých radou, z jistým naším vědomím a mocí královskou všechny a jedné každé obdarování, svobody a majestáty a chvalitebné jmnění, obyčeje a privilegia propučená, které někdy Jich Velebnosti knížata římská, králové čeští, arcibiskupové praští mnestu Roudnici a jeho obyvatelům nynějším i budoucím dáti a propučiti ráčili, potvrzujeme, ratificirujeme, obnovujeme a milostivěji konfirmirujeme ve všech punk- tích, klauzulích, artikulích a vejpovědí svých tak tím spůsobem, jako by tuto slovo od slova zepsány a položeny byly bez umenšení. Žádnému tehdy ať nesluší tento list našeho potvrzení a approbací, pod pečetí naší královskou propučený, nižádným spůsobem přetrhovati aneb z jakoukoliv smělostí protivnou a svévolnou se protiviti pod pokutou naší nemilosti královské, kterou všickni mandátu tomuto se protivící na sebe neodpusti- tedlně očekávati mají. Dán v Praze 29. Septembris léta Božio 1467, království našeho desátého. 1) Město bylo vydrancováno a vypáleno r. 1467 za bojů mezi králem a Zdeňkem ze Šternberka. Zdeněk vládl totiž Roudnicí jako poručník statků Jana Smiřického, ale r. 1467 byla královským vojskem dobyta (A. Sedláček, Hrady VIII., str. 183). 2) Listiny krále Václava I. z 28. března 1237 (výše č. 2), pražského biskupa Jana IV. z 28. července 1302 (výše č. 16) a pražského arcibiskupa Jana V. z 3. března 1378 (výše č. 114). 3) Ze dne 16. prosince 1454 (výše č. 319). 407. 1467 říjen 1. Praha. Královna Johana propůjčuje obyvatelům svého města Teplic právo litomě- řické a ustanovuje, že město patří k tamnímu klášteru a hradu, nikoliv ke králov- ské koruně nebo k podkomořímu. Měšťanům potvrzuje všechna dřívější práva a ponechává je při dosavadních platech. Johana, z Boží milosti králová česká, markrabina moravská, lucemburská a slezská vévodina a markrabina lužická, známo činíme tímto listem všem, nynějším i budúcím, že ačkolivěk všech království našeho Českýho poddaných užitky a prospěšenství užitečná královská přirozená dobrota opatřiti žádá, k tomu ovšem úmysl náš pečlivější jest, abychme k tavých[!] užitkóm pilněji usilovali, při nichžto častěji nežli jinde býváme. Protož znamenavše víru ne- pohnutú a mnohú nedostatečnost purgmistra a konšeluov i vší obce města našeho Teplice,1) věrných našich milých, ovšem více mnohé věrné a vděčné služby, kterýmiž nám se zachovali, zachovávají a v časích budúcích zachová- vati mohú, čímž od nás k sobě větší náchylnost a dobrotivost shledají, a také aby ku prvotním obdarováním, kteráž sú od předkuov a předkyň našich, jakž 134

Strana 135
nás spravují, měli, navráceni byli, ne skrze omyl a neopatrnost, ale s rozmys- lem, vólí a s radú věrných našich milých z jistého našeho vědomí svrchu psa- ným purgmistru a konšeluom i vší obci předepsanýho města a jich náměstkóm i budúcím věčně dolepsaných milostí a práv umyslili sme puojčiti, puojčujem a dáváme mocí království Českýho tímto listem tak, aby všech svobod, milostí a obdarování užívali a užívati mohli a radovali se, kterýchž měštané a obyva- telé a město litoměřické užívají a radují se, tak z milosti jakožto z obyčeje neb z práva jim daných a puojčených, ustanovujíce a ovšem chtíce, aby již řečení měšťané a město teplické k klášteru a k hradu našemu tudíž a ne k komoře naší nebo k podkomořímu našemu věčně příslušeli, přidávajíce také jim měštanuom a milost naši činíce nynějším i budúcím, aby všech práv starodávných a oby- čejuov, kterýchž sú prve požívali, požívati mohli, úroky a poplatky s jinými duochody od starodávna zvyklými a vysazenými nám a budúcím našim na časy obyčejné platiti povinni jsúce. Přikazujeme také všem i každému zvláště, uředníkóm a poddaným našim, a zvláště purkrabí hradu našeho nadepsanýho, který by v ty časy byl, aby již jmenovaným měšťanuom, náměstkóm a budú- cím jich v předepsaných milostech, svobodách a obdarováních nikoli nepře- káželi ani jiným překážeti dopustili, ale raději jich hájili a zbraňovali, ač se chtí hněvu našeho těžkého uvarovati. Jenž jest dán v Praze ve čtvrtek po přenesení svatýho Václava léta od narození syna Božího tisícího čtyrystého šedesátýho sedmýho, království našeho léta desátýho. Známo jenom z opisu v knihách památných města Teplic, sv. IV. od r. 1548, fol. 306. 1) Teplice byly od dob krále Václava IV. věnný statek. Brzy po svém nastoupení na trůn odevzdal král Jiří manželce Johaně statek Teplice i s městem. Jakým způsobem byl odškodněn Jakoubek z Vřesovic, jemuž zapsal ten majetek r. 1436 císař Zikmund, není známo (H. Hallwich, Töplitz, str. 81—82; A. Sedláček, Hrady XIV., str. 150—151). Otiskl A. Müller, Quellen- und Urkundenbuch des Bezirkes Teplitz-Schönau bis zum Jahre 1500 (Prag 1929), str. 155—156, č. 306. 408. 1469 leden 20. Kutná Hora. Král Jiří povyšuje na žádost Jana z Lobkovic na Hasištejně vesnici Březno na městečko a uděluje mu týdenní trh každé úterý. Obyvatelé městečka mohou dělati slady, vařit pivo, prodávat maso, provozovat řemesla a obchod. Georgius, Dei gracia rex Boemie, Moravie marchio, Lucemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc., notum facimus tenore presencium uni- versis maiestati nostre fuisse humiliter supplicatum nomine nobilis Johannis de Lobkowicz in Hasistein,1) fidelis nostri dilecti, quatenus de solita benigni- tate regia dignaremur villam suam nomine Brzezno,2) in districtu Zatecensi sitam, erigere in oppidum et eidem dare et concedere singulis terciis feriis 135

Strana 136
forum septimanale. Nos ipsi Johanni graciam et condicionem dicte ville, quantum possumus, meliorem facere volentes, eius precibus graciose duximus annuendum. Igitur non per errorem aut improvide, sed matura animi delibe- racione, sano procerum nostrorum consilio accedente, de certa nostra sciencia auctoritate regia prefatam villam in oppidum erigimus et eidem damus et concedimus forum septimanale singulis terciis feriis volumusque et decerni- mus, ut dicta villa, exnunc factum oppidum utatur, fruatur et gaudeat omnibus prerogativis, privilegiis et libertatibus ereccionis et fori, quibus alia vicina civitates et oppida pociuntur, fruuntur et gaudent ita, quod iam prefatum oppidum inhabitantes poterint exnunc et in posterum brasea laborare, cere- visias braxare, carnes vendere, panes excoquere et cetera omnia artificia et forenses contractus quoscunque contrahere, exercere et eisdem uti, frui et gaudere, prout alia vicina civitates et oppida de consuetudine vel de iure exercent, utuntur, fruuntur et gaudent, sic tamen et taliter prefato oppido omnia suprascripta donamus, ut si alique difficultates vicinis civitatibus aut oppidis exinde orirentur et emergerent, possimus tales difficultates concordare et componere iuxta voluntatem et placitum nostrum. Mandamus igitur omni- bus subditis nostris et singulis, ciuuscunque status, gradus, nobilitatis, digni- tatis et officii fuerint, et presertim regni nostri succamerario, qui nunc est vel pro tempore fuerit, sub pena indignacionis nostre, ne prefatum oppidum in huiusmodi ereccione et fori prerogativis, secundum quod iam dicto oppido ereccionem et forum donavimus, vexent, turbent aut quoquo modo impediant, impediri, vexari turbarive permittatt, sed pocius in premissis efficaciter manuteneant et tueantur. Presencium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio literarum. Datum in Montibus Cutnis mensis Januarii die vigesima anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo nono, regni nostri anno undecimo. Ad relacionem domini Wilhelmi de Ryzmberk etc., supremi camerarii regni Boemiae. Pergamenový originál v archivu města Chomutova; na žlutých hedvábných nitích visí kulatá znaková, ale rozlomená pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. — 2to. König Georgen privilegium. — No. 1. — Ověřený opis, vydaný dne 24. listopadu 1731 v Kadani Kristiánem Václavem Zettlizerem, veřejným notářem a sekretářem města Kadaně (v SUA v Praze, odd. SM P 106, B 67). 1) Nejstarší syn Mikuláše z Lobkovic a na Hasištejně (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 135). 2) Březno u Chomutova, o. Chomutov. — R. 1440 vysazuje tehdejší vrchnost pan Plichta ze Žerotína a na Červeném Hrádku tuto ves na právu zákupném, a to podle zvyklosti magdeburské právní oblasti (obsaženo v listině Jana a Mikuláše z Lobkovic ze dne 3. září 1480, níže č. 480). Již tehdy Březno obdrželo právo města Chomutova, jež se stalo i odvola- cím mistem (das sie Meidburgisch recht und des rechten der stadt czu Chumetaw ge- brauchen und geniesen sollen ohn gever, und als es die itzundigen gebraucht haben. 136

Strana 137
Und wem der schöpfen urtail czu Brisen nicht gefil, der mag das schiben in die stat gen Chumetaw, do sie ir grössers recht von aldershero geholt haben und noch holen sollen ader furbas do es die ersamen weisen bürger von Chumetaw holen und auch den forschen). 409. 1469 červenec 8. Praha. Král Jiří povoluje na prosbu Jana z Vřesovic obyvatelům městečka Utviny, které bylo od nepřátel vypáleno, aby si vystavěli novou osadu pod hradem Toužimí a tu aby opevnili. Měšťanům se obnovují všechna práva, jichž požívali obyvatelé Utviny. Georgius, Dei gratia Bohemiae rex, Moraviae marchio, Lucemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc., notum facimus tenore praesentium uni- versis pro parte strenui Joannis de Wrzesowicz,1) fidelis nostri dilecti, serenitati nostre humiliter supplicatum fuisse, quatenus de innata nostra liberalitate regia dignaremur dare et concedere facultatem libertatemque oppidanis ipsius de Autwin, qui una cum supradicto Johanne nobis pro debito fidei sue contra rebelles et perduelles nostros assistentes per hostes nostros eorumque igni exusti sunt,2) de novo edificandi opidum iuxta eiusdem Johannis propug- naculum, dictum Taužim, quod propugnaculum Taužim et cum opido Aut- win est monasterii Milocensis,3) que a nobis in certis peccuniarum summis obligata tenet, ipsumque opidum iam denuo edificatum fossa,a) aggere vel alia municione cingendi seu muniendi, iuribus, privilegiis, libertatibus atque immunitatibus, quibus in Autwin usi fuerunt, salvis atque reservatis. Nos consideratis ipsius erga maiestatem nostram attentis efficacibusque servitiis cupientes insuper praedictorum oppidanorum ad futurum de tutela providere caucionem, ut scilicet sorte versante omnia iam sic muniti, si unquam postea contingat arma hostibus maiestatis regiae infringere, non tam facile ignis voraginem seu quamvis aliam depopulationis iacturam sustineant ac paciantur, precibus ipsius annuere dignum duximus. Igitur non per errorem aut impro- vide, sed deliberate, sano nostrorum procerum acceedente consilio, de certa nostra scientia autoritate regia damus et concedimus predictis opidanis ple- nariam auctoritatem extruendi opidum denuo iuxta supradictum propugnacu- lum Tauzim in loco, qui ipsis magis oportunus et competens visus fuerit illud- que muro, aggere, fossis vel quibusvis aliis munitionibus cingendi ac muniendi iuribusque omnibus, privilegiis, gratiis, donacionibus, que extant vel si que igni absumpte sunt, quibus in predicto opido Autwin uti, frui et gaudere soliti sunt, in iamedificato opido pari forma atque iure volumus eos uti, frui atque gaudere nostro, successorum nostrorum, regum Bohemie, ac quorumvis hominum omni impedimento procul moto. Mandamus igitur omnibus subditis nostris, cuiuscunque status, gradus, nobilitatis, dignitatis aut officii sint, et presertim subcamerario nostro, qui nunc est vel pro tempore erit, ne prefatos 137

Strana 138
opidanos in iamdicta nostra gratia liberali vexent, turbent aut quovis modo alio impediant seu molestent, immo magis protegant, manuteneant ac tueantur, prout maiestati nostre grati esse cupiunt. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum Pragae die octava Julii anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo nono, regni nostri anno duodecimo. Ad relacionem domini Wilhelmi de Ryzmberg, supremi camerarii regni Bohemie. Zapsáno v deskách zemských, kvatern trhový zelený léta 1585 až do léta 1587 (č. i. 23), fol. L I1 v. — L 12. (SUA v Praze). — Opis v SUA v Praze, odd. Stará manipulace P 106, T 15. a) Má být „fossis“. 1) Jan z Vřesovic byl syn Jakoubka z Vřesovic, kterému císař Zikmund zastavil 23. listopadu 1437 toužimské panství, patřící klášteru milevskému (Dr. M. Urban, Zur Geschichte der Burg und Stadt Theusing, Mit. Ver. Gesch. Deutschen in Böhmen XL. 1902, str. 108). 2) Útvina, o. Toužím. — Byla vypálena za bojů mezi přívrženci krále Jiřího, k nimž patřil i Jan z Vřesovic, a jeho nepřáteli, zvláště Jindřichem z Plavna (tamže, str. 108). 3) Premonstrátský klášter v Milevsku (v. pozn. 1). 410. 1469 červenec 8. Praha. Král Jiří uznává podle starých svědectví, že Udlice byly městečkem již za Anarga z Waldenburku a měly týdenní trh, masné i pekařské krámy, právo sladu, právo vařit a prodávat pivo i provozovat všechna ostatní řemesla. Protože listina na tyto výsady se ztratila, potvrzuje král na žádost Jana z Lobkovic na Hasištejně všechna tato práva a určuje, že týdenní trh se bude konat každou středu. Georgius, Dei gracia Bohemie rex, Moravie marchio, Lucemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc., notum facimus tenore presencium universis, quod accedens serenitatis nostre presenciam nobilis Johannes de Lobkowicz et in Hassenstein,1) fidelis noster dilectus, exhibuit nobis litteram in Alemanico sermone cuiusdam Anargk de Waldenberk, qui quondam opidi Udlicze2) dominus existens convocatis vasallis suis ac iurisiurandi sacramento obstrictis eos de statu, condicione ac usu prefati opidi et ipsius incolarum requisivit, qui, prout eadem littera continet, concorditer recognoverunt se memoria tenere predictum opidum atque illius incolas pro suo comodo foro septimanali sin- gulis sextis feriis, macellis carnium, institis panum, arte braseorum, cervisie braxande vendendeque artificibusve predictarum et aliarum arcium mechani- carum more aliorum opidorum per omnia eorum tempora ante usos fuisse, tamen litteras super eisdem libertatibus donacionibusque confectas eos tem- pore guerrarum bellorumque iam exactorum retulerunt perdidisse. Qui Johan- 138

Strana 139
nes maiestati nostre humiliter et cum instancia suplicavit, quatenus ex nostra solita benignitate regia prefatum ipsius opidum Udlice opidum recongnoscere, pronuncciare et ratificare dignaremur. Nos animadversis ipsius attente effica- citerque nostre maiestati serviciis exhibitis et in futurum attencius exhibendis necnon pensatis supradictorum vasallorum testimoniis sub sacramento depo- sitis cognitisque ipsorum opidanorum de Udlicz consuetudine, quam usque in hodiernum diem a temporibus memoria obliteratis tenuerunt et sine omni hominum contradiccione exercuerunt, precibus ipsius Johannis anuere de- crevimus. Igitur non per errorem aut improvide, sed deliberate de certa nostra sciencia auctoritate regia, persuasi racionibus pretactis, opidum ipsum Udlicze opidum esse recongnoscimus, pronuncciamus et ratum habemus volumusque opidanos ipsius omnibus iuribus, privilegiis et graciis quibuscumque, quibus vicina utuntur opida in emendis vendendisque mercanciis, artificiis, artificibus, institis panum, macellis carnium, foro septimanali omni quarta feria et aliis omnibus, quibus antea usi sunt, uti, frui et gaudere sine tamen preiudicio aliorum. Mandamus igitur omnibus subditis nostris, fidelibus dilectis, ne pre- fatos opidanos in predictis consuetudinibus quoquomodo molestare seu im- pedire presumant, immo magis tueantur et defendant sub obtentu gracie nostre. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum Prage die octava Julii anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo nono, regni nostri anno duodecimo. Ad relacionem domini Wilhelmi de Ryzmberg, supremi camerarii tabularum regni Bohemie. Pergamenový originál v archivu města Chomutova; přivěšená počet je ztracena. — Na rubu: Rta. 1) O něm. v. p. 1 při listině ze dne 20. ledna 1469 (výše č. 408). 2) Údlice, o. Chomutov. — Původně farní ves, která náležela nejspíše pánům ze Šumburka, po nich v polovině 14. stol. jejich manům, pánům z Haugvic. Od nich je koupil Hanuš z Waldenberka, patrně předek Anarga. R. 1446 byly prodány bratřím Mikulášovi a Janovi z Lobkovic. (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 273, J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 619.) 411. 1469 červenec 10. Praha. Král Jiří potvrzuje na žádost obyvatel městečka Václavic a vesnic Krusičan, Uročnice, Bukové Lhoty, Chlístova, Žabovřesk a Zbožnice (pro parte iudicis, iuratorum et opidanorum oppidi nostri Wladislawicz necnon villarum, vide- licet Kruswiczany, Wroczna Lhota, Bukowska Lhota, Lacznicze, Zabowrzesk et Sbozna Lhota) privilegium krále Karla IV. ze dne 27. října 1352.1) — Datum Prage die decima Julii anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo nono, regni nostri anno duodecimo. — Ad relacionem Samuelis de Hradek succamerarii. 139

Strana 140
Pergamenový originál, uprostřed proříznutý, v archivu metropolitní kapituly pražské, zn. XXXIV. 6; k listině jest na žlutočervených hedvábných nitích přivěšena kulatá znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. Jacobus de Cadano. — Georgius, Boemiae rex, confirmat datum a Carolo Vladislaviensibus privilegium 1469. Litt. B. Scrin. II. Fasc. VI. seu in ordine diplomatum XXIX. N. 2. — Český překlad ze 16. stol. v SUA v Praze, odd. SMP 106 V 3; v překladu zní věta, výše citovaná z latinského originálu, takto: rychtář spolu s přísežnými a obyvateli města našeho Vladislavě, též také i s vesnicemi, k němu přináležejícími, totižto Krulvičan [!], Vračná [!] Lhoty, Bukovský Lhoty, Rač- nice, Zabovřesku a Sobolní Lhoty. 1) Výše č. 69. 412. 1469 červenec 27. Vaněk z Valečova a z Opočna potvrzuje obyvatelům městečka Chlumce nad Cidlinou privilegium Otty z Bergova a jeho syna Jana ze dne 25. srpna 1445, ale bez újmy ostatních svých práv v Chlumci. Já Vaněk z Valečova a z Opočnal) vyznávám zjevně tímto listem, jakož urozený pan Otta z Bergova a pan Jan, syn jeho odtudž, seděním v ty časy na Chlumci, udělali jsou milost a oblechčení některaké městečku Chlumci a týž obci pro jich záhuby listem svým, jenž se píše a čte slovo do slova takto: Já Otta z Bergova seděním v ta doba na Chlumci a Jan, syn jeho odtudž, vyzná- váme tímto listem etc. (Následuje listina ze dne 25. srpna 1445; výše č. 292), že já ten list svrchupsanej obnovuji a tvrdím mocí svou, ale však vždy bez po- horšení poplatkův svých i jiných věcí, kteréž by na mne v tu Chlumci spra- vedlivě příslušely. Toho na potvrzení pečeť svou vlastní vědomě a dobrovolně přivěsil jsem k tomuto listu a pro lepší svědomí prosil jsem slovutných panoší Jana z Veltrub, purkrabí na Opočně, Lévy Tluksy z Chtěchtic seděním v Loch- nicícha) a Hynka z Batmovic, aby vedle mne také pečeti své přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán léta Božího tisícého čtyrydstého šedesátého devátého ten čtvrtek po světým Jakubě, apoštolu Božím. Obsaženo ve „Vejtahu...“ z r. 1588 i ve vidimátu 12 pergamenových listin chlumec- kých, vydaném 6. května 1616 Novým Bydžovem (obojí v SUA v Praze; odd. SM P 106 CH 3). — Též v kopiáři města Chlumce n. C., uloženém v městském archivu chlumeckém. a) Ve vidimátu z r. 1616 „z Čechtic seděním v Lochonicech“. 1) Po Janovi z Bergova se vystřídali v držení Chlumce n. C. Samuel z Hrádku a po něm Vaněk z Valečova (K. Khun l. c., str. 21). Listinu otiskl K. Khun l. c., str. 22. 413. s. d. (1471—1516). Král Vladislav uděluje městečku Katovicůmi) majestát na „clo a mejto s přidáním jim k tomu dvouch jarmarkův ročních“. 140

Strana 141
Originál byl prý ztracen „v čas vpádu lidu nepřátelského švédského do Menšího Města pražského“ a znám je toliko z neověřeného opisu privilegia Marie Terezie z 23. dubna 1746 (v archivu města Katovic). 1) Katovice, o. Strakonice. — Patřily k hradu Střele a městečkem jsou zvány od roku 1505 (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1026). 414. s.d. (1471—1516). Král Vladislav potvrzuje privilegia města Králové Městce. Zmínka v zápisu register papouškových obeslaných soudu komorního 8. I.C 5 v. — 7 v. (archiv Národního musea v Praze, rkp. č. 822) o sporu Královéměsteckých s Janem Trčkou z Lípy r. 1539. Tehdy předložili měštané královéměstečtí „privilegium císaře Karla a potvrzení krále Václava a Vladislava i JMti král. pána našeho (tj. Ferdi- nanda I.)“ (tamže fol. C 6). Srv. Památky archeologické VI., str. 155. 415. s.d. (1471—1516). Král Vladislav potvrzuje obyvatelům městečka Staré Plzně jejich výsady. Listina se nezachovala ani v originále ani v pozdějších potvrzeních. Když král Ludvík konfirmoval 20. června 1522 Staroplzeňským jejich svobody, výslovně se poznamenává, že se z listu krále Vladislava zachovala jenom pečet (níže č. 546). 416. s.d. (1471—1516). Král Vladislav povoluje, aby se Postoloprty (Kostoloprty) mohly nazývati městečkem; dále jim uděluje právo užívat zelené pečeti. V městečku se mohou usazovat řemeslníci a provozovat živnosti. Městečko dostává trh týdenní každé úterý a trh výroční o letnicích s osmi dny následujícími. Originál je nezvěstný, ztracena je i potvrzovací listina císaře Maxmiliána II. ze dne 20. května (v sobotu po svatých hodech seslání Ducha svatého) 1570, která byla opsána do pamětní knihy městské z konce 19. stol. V této listině se nejdříve praví, že Postoloprtští předložili císaři list krále Vladislava, silně poškozený, a prosili, aby jim byla obnovena prá- va, která obdrželi tímto listem. Privilegium krále Vladislava se neinseruje doslovně, nýbrž pouze se uvádí jeho obsah: „aby též (snad „ves“) Kostoloprty za městečko slouti, se psá- ti, též pečeti, jakž se vypisuje“ (tj. „na štítu modrém dvě věže bílé a mezi nimi kapr v červeném poli“) „ve všeliakých potřebách svých zeleným voskem pečetíc, i jiných všech svobod, kterýchž jiná městečka v království našem Českém užívají, zvláště pak osazováním, obydliním všelijakých řemeslníkuov a týmiž řemesly živnosti svobodné provozováním, tolikéž užívali a užívati moc měli..., též předdotčených trhuov téhod- ních v každej outerej, nicméně i jarmarku ročního v hody slavné svatodušní s osmi dny 141

Strana 142
pořád zběhlými a frejunkem obyčejným svobodně užívali“. — Listina byla patrně stej- ného nebo podobného znění jako privilegium téhož panovníka pro městečko Klecany ze dne 20. ledna 1507 (níže č. 726) nebo pro Pilníkov ze dne 20. března 1514 (níže č. 835). 417. 1471 leden 21 Jaroslav, Jan, Jiří a Petr, bratří Berkové z Dubé, potvrzují českolipským měštanům všechny jejich výsady i privilegia a přidávají jim solný trh, který měli dosud sami v České Lípě. Im namen Gotis amen. Wir Jaroslaw Bircka von der Dauben, obirster hofrichter des koniges hofe im Behmerlande,1) George Bircke von der Dauben, gesworner kemrer des Behmischen koniges,2) John Bircke von der Dauben, obirster vorschneider der koniginne czu Behmen,3) und Peter Bircke von der Dauben, gebruder, heren czur Leipen,4) bekennen und tuen kunt offentlichen in desem brife vor allen, die en sehen, lesen adir horen, das vor uns komen sein die vorsichtigen wolweisen borgirmeister und rotman und gancze gemeine der stat Leipen, unsere liben getrawen, und haben uns gebeten demuticlichen mit ganczem fleisse, das wir, alzo ire erpherren, bestetigen geruchten alle ire ge- rechtigkeit und rechte, die si von iren vorigen erpherren, unsern vorfahren seliges gedechtnis, nemlich von her Hynken Bircken genant Hlawacz gehabt und entphangen haben.5) So wir denne vor si alz vor unser liben getrawen gedenken wollen, und iren nocz und fromen, wo wir den vorstunden, meren und fordern bereit sein, als wol billich ist, das si sich alle, arm und reich, diste bas in unser stat enthalden und under unser besuczunge ire narunge und be- sachunge gehaben mochten, habe wir angesehen ire fleissige demutige bete und stete nucze und aneme willige dinste, die ire vorfarn und si bis doher uns getan haben und auch in czukonftigen czeiten uns und unseren erben tuen mogen und sollen, und haben en gegeben und vorlogen, geben und vorlogen in craft und macht diss brifes alle die rechte aller sachen hochster, mittilster und nedirster, nichtes nicht ausgenomen, das die erber stat Zittaw und alle ire inwoner, borger derselbigen stat, hat und haben und dorinne si siczen und sein gesessen also, das die genanten unser borger und alle ire nochkomlinge dasselbe recht unwederruflich haben, halden und phlegen sollen in aller mosen und ordenunge als die Zittawer nu und ewiclichen, und her Hynken Hlawaczen brif volkomlicher ausweiset.5) Auch bestetige wir denselbigen her Hynken Hla- waczen brif5) mit craft und macht diss brifes, das her gentzlich und volkomlich gehalden sol werden in aller mosen, als her von worten zu worten in desen brif geschreben wer, und globen bei unseren guten trawen vor uns und unser erben und nochkomlinge, heren czu der Leipen, das wir die oftegenanten unser borgere daran nimer gehindern wollen nocha) lassen hindern unser amecht- leute mit worten noch mit wercken, sunder si dobei zu behalten und czu be- 142

Strana 143
schirmen ewiclichen ungehindert, ouch si noch irer keinen weder dasselbige recht und weder des rechtes ordenunge mit unser gewalt in keinerlei weise be- sweren. Auch was si mogen haben der stat czu nuczcze umb ir gelt oder es in acten verschreben were adir waruber si lehne hetten czu tuen und doruber czu beweisen hetten, wolle wir si bei irer gerechtigkeit lassen. Ouch was der edele herre herre Heynrich Bircke von der Dauben,6) unser liber vater, dem Gott genade, erworben hat unser stat Leipen einen freien jarmarck von konig Ladslau seeligis gedechtnus, der en bestetiget hat mit seinen genaden maiestat und dorneben ire recht, alz der maiestat clarlicher innehelt, b)7) allen denselbi- gen genis, der von den jarmarckte und den leuten, die dorczu komen, gefallen mochte mit demselben seiner genaden maiestat, hab wir gegeben und in craft und macht dis brifes geben erplichen unsern liben getrawen, dem borgermeister, rotman und ganczen gemeine unser stat Leipen und allen iren nochkomlingen so, das si den haben, halden und genisen sollen ewiclichen ane hindernis. Auch den salezmark in unser stat Leipen, den wir selber gehabt und gehalden haben, hab wir auch gegeben und geben in craft und macht diss brifs den vorgeschre- ben unseren liben getrawen borgermeister und rotman und ganczen gemeine unser stat Leipen, das si en erplichen halden und haben sollen ewiclichen und ire nochkomlinge ane hindernis, so doch das si uns und unseren erben und nochkomlingen alle jar jerlichen geben und czinsen sollen ein halpfudrig fas salczis czu holfen unser koechen, und das si von desen beiden genisen, des jarmarcktis und auch des salzmarcktis, sollen nemen, das do gewonlich were, das di leute domete nicht beswert werden und unser stat davon bauen und bessern und einem gemeinem noczcze diste bas mochten vorstehen und unser gonst und libe, die wir durch irer trawe willen czu en haben, weiter erkennen mogen. Des czu warem bekentnis und groser sicherheit hab wir alle obenge- schreben Jaroslaw, George, John und Peter gebruder Bircken unsere eigene ingesigil mit unserem guten willen und wissen an desen brif losen hengen und czu groserem bekentnis hab wir gebeten die erbern woltochtigen Witken von der Mlade, dieczeit hewptman czur Eiche, Protiwecz von Bochow, Melichar von Kaudisch, dieczeit hewptman czur Leipen, John Tiechlowecz czur Strauz- nicz gesessen. Hans Gersdorf ezu Strauznicz gesessen und Hans Gersdorf von der Eilen czu Bockwyn gesessen, unsere diner und liben getrawen, das si auch ire ingesigil neben die unser haben losen hengen an desen brif. Der do gegeben ist noch Cristi geburt tausent virhundert sebenczig und ein jar den nesten montag noch Anthoni. Pergamenový originál v archivu města České Lípy; k listině bylo přivěšeno na perga- menových proužcích devět pečetí, z nichž se zachovala jen první z červeného a poslední z černého vosku. — Na rubu „1471. N. 2“, stručný obsah v německé řeči a poznámka o vkladu do zemských desk, provedeném dne 14. února 1661. a—b) Písmo otřelé, těžko čitelné, doplněno podle znění v deskách. 1) Byl jím v letech 1469—1490 (Dílo Fr. Palackého I., str. 359). 143

Strana 144
2) Ani Palacký, ani Tomek ho v této hodnosti neuvádějí. 3) Srv. předchozí poznámku. *) Synové Jindřicha Berky z Dubé na Milštejně (A. Sedláček, Hrady XIV, str. 244). 5) V. listinu ze dne 23. března 1381 (výše č. 119). 6) Získal Českou Lípu r. 1441 po pánech z Vartemberka (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 244). Protože Berkové stáli proti husitům, byla Česká Lípa husitským vojskem dobyta a v jejím držení se vystřídalo několik pánů pod obojí. R. 1435 držel město Zikmund z Var- temberka (tamže str. 243—244). 7) V. listinu ze dne 24. června 1457 (výše č. 329). Jádro disposice je stejného znění jako listina Viléma z Ronova a na Lípě ze 27. listo- padu 1423 (CIM IV., č. 234) a ta se zase přidržovala stylisace listiny Hynka Berky z Dubé z 23. března 1381 (tamže, č. 119). 418. 1471 červen 9. Jindřich III., purkrabí míšeňský a pán z Plavna, potvrzuje a obnovuje oby- vatelům městeček Kynžvartu a Dolního Žandova i vesnic Staré Vody, Vysoké, Horního Žandova, Podlesí, Ubočí, Salajny a Brtné privilegia svého děda Jindři- cha I. a svého otce Jindřicha II. na právo dědické. Wir Heinrich, des heiligen Römischen raichs burgrafe zu Meichsen, grof zu Hartenstain und herr [von] Blauen1) und all unsere erben bekennen offentlich und tun kund jedermenniglich mit diesen brief und wollen, das es wissentlich sei allen, die ihn sehen ader heren lesen, das wir mit wolbedachtem mut und auch mit rat unserer lieben getreuen unsern armen leuten, mannen und auch frauen in unsern beden mercken, in namen Könnigswart2) und Untern-Sandaw,3 und auch gemeinicklich diesen unsern dorfern, unsern leuten, mit namen Altwasser, 4) Maiersgrün,5) Obern-Sandaw,6) Markesgrün,7) Ames- grün,8) Kornaw9) und Zeidlwadt,10) allen gemeiniglich und allen ihren kinder kinden mit allen ihren nachkomlichen williglich ein volles lautersrecht in allen sachen zu allen zeiten durch Gott und recht willen gegeben, vererbt und beste- tigt haben also, als der edl und wolgeborn herr, herr Hainrich, burgraf zu Meichsen, grof zu Hartenstein und herr zu Blaven, unser lieber herr edler vater seliger gedechtnuss,11) und Hainrich, des heiligen Romischen reichs burgraf zu Meissen, grof zu Hartenstain und herr zu Blauen, unser lieber herr und vater seliger gedechtnus,12) sie auch damit begnadet, beerbt und inen brief daruber gegeben haben. Und dieselben brief wir auch bestaten und be- vesten mit und in kroft dicz briefs also, das ir erb und gut erben solle uf ihre kinder, das die maidt so gut recht haben soll als der knecht und die fraw so gut recht als der man, darinne das sie sich desto bas under uns, auch dester williglich und dester lieber beseczen und ernehren mugen. Auch ob einer were, der nicht erben hett und einen freundt unter uns saczent ader einen freundt auswendig hette, der noch seinem tod heuslich hindter uns ziehen und sich 144

Strana 145
under uns seczen wolte, das wir dem sein hab und gut leihen sollen, dem sollen und wollen wir verleihen, in und seinen erben, doch das er unterteniglich und friedsam sei. Wer auch sach, das einer ader mehr von tods wegen abging in unsern genanten zweien merckten und dorfern unbeschickt, der nicht erben hette, so soll man seine schuldt, die er gelassen, von seiner erb geben, und was uber die schuldt bleibt, das sollen wir uns underwinden und in darvon zur erden bestatten lassen nach unsern gut beduncken und willigen. Das alle diese obgeschribene recht, punckt, stuck und artikell von uns und unsere[! erben ganz und gar gehalten werden und unvorrückt bleiben, des hengen wir obgenante Heinrich, burgraf zu Meissen, grof zu Hartenstain und herr zu Blauen, unser insigel an diesen brief. Der gegeben ist nach Cristi, unsers lieben herrn, gepurt vierzehenhundert einundsibenczigsten jare am sontag Trinitatis. Obsaženo v listině Jindřicha a Zdeňka ze Švamberka z 11. srpna 1575, uložené v archivu města Kynžvartu. 1) O něm A. Sedláček, Hrady XIII., str. 61. 2) Lázně Kynžvart, o. Mariánské Lázně, 3) Dolní Žandov, o. Mariánské Lázně. 4) Stará Voda, o. Mariánské Lázně. 5) Vysoká, o. Mariánské Lázně. s) Horní Žandov, o. Mariánské Lázně. 7) Podlesí, o. Mariánské Lázně. s) Úbočí, o. Mariánské Lázně. *) Salajna, o. Cheb. 10) Brtná, o. Mariánské Lázně. 11) Jindřich I. (v. výše č. 294). 12) Jindřich II. (v. výše č. 377). Srv. M. Urban l. c., str. 28. 419. 1472 březen 4. Poděbrady. Viktorin, Jindřich starší a Jindřich mladší, jinak Hynek, vévodové minster- berští a hrabata kladští, i jejich bratr Boček, všichni páni z Kunštátu a z Podě- brad, potvrzují poděbradským měštanům povinnosti i práva, udělená jejich otcem, králem Jiřím, totiž: Každý měštan platí dva groše české ročně a na Štědrý den odvádí slepici; měštané musí střežit své město brannými a ponocnými, mohou vybírat clo okolo města z mostů a v branách, na jejichž opravu dostávají od vrchnosti dříví; občina u Labe směrem k Novému dvoru se jim dává k pastvě; řídí se právem magdeburským; mohou svobodně odkazovati každému z poděbrad- ského panství s výjimkou duchovních osob, dostávají dědické právo pro mužské i ženské potomky; synové krále Jiřího přidávají právo pečeti a erbu. Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice amen. Známo buď všem takéž nyněj- ším jako potomnieho věku lidem, že my Viktorin, Jindřich starší a Jindřich mladší, jinak Hynek, Boží milostía) svaté říše kniežata, vévody minstrberské 145

Strana 146
a hrabě kladští, a Boček, bratřie, páni z Kunštátu a na Poděbradech,1) zna- menavše, že nejlepšie jest v tomto světě podle běžných věcí a tělesných v cnostech a v milostech k svým poddaným otcovských šlépějí následovati a z naučenie a z uloženie neb z ustavenie otcovskéhob) a starost svých nevy- stupovati, ale v přikázání a zákoně rodičův našich uloženém zachovati se, protož my nadepsaná kniežata a bratřie, rozpomenuvše a uptavše se na milosti a obdarovánie a ustanovenie slavné paměti nejjasnějšieho kniežete a pána, pana Jiřího, krále českého a margrabí moravského etc., pána a otce našeho milostivého, pána a dědice poděbradského,2) kteréžto milosti a obda- řeniec) měšťanuom poděbradským, svým a našim věrným milým, z milosti své královské puojčiti a dáti jest ráčil, nás jakožto syny a dědice dotčeného panstvie poděbradského ku potvrzení týchž milostí a obdarování drže a veda pro jich mnohá obtieženie,d) tudiež ustavičná zasluhovánie obdařiti jest ráčil: Nejprvé zdvihuje a snímaje z týchž měšťan nynějších i budoucích všecky platy, obtiežoniee) a poplatky starodávnie a vysazuje je v platy a poplatky nového vysazenie tak totiž, aby každý měštěnín byl zavázán a povinen nám a našim dědicům a budoucím platiti a úročiti platu a úroku ročnieho dva groše českého rázu, jeden groš na den svatého Jiřie mučedlnieka a druhý groš český na den svatého Havla, zpovědlníka Božieho, a jednu slepici na Štědrý den a tak jiná léta a roky věčně. Také nadepsaní měšťané a jich dědici a budoucí mají města Poděbrad hledati [!] a opatrovati brannými a ponocnými a cla okolo města s mostův a v branách bráti mají beze všie překážky našie a našich potomních. Také lesu k mostuom má jim dáváno býti podle všie potřebnosti. Také Jeho královská Mt ráčil jest jim přidati obec, kteráž leží podle Labe, jdúc k No- vému dvoru,3) k pastvám dobytkův jich.1) Item což se dotýče práv města nade- psaného, o tom jest ráčil tak zřéditi, aby nadepsaní měštané práva magdebur- ského požívali ve všie té mieře a povaze, jakožto jiná města v též právo vy- sazená práva a ortele o všecky věci řékajíc, kteréž před ně přišly by, vyššého práva žádnému nezavierajíc. Také Jeho královská Mt ráčil jest z milosti své zvláštnie je tiem obdařiti, aby všeliký měštěnín neb měštka v nadepsaném městě nebo v předměstí domy, statky své, kteréž mají nebo mieti budú, též se všemi nábytky nebo svrchky mohl dáti a odkázati kšaftem neb knihami téhož města zapsati za zdravého života neb na smrtedlné posteli osobě nebo osobám kterýmžkoliv, panství poděbradským přísedícím, kromě duchov- ního. Pakli by se kdy událo komu z mužského neb z ženského pohlavie s světa sníti bez takového zřiezenie, aby práva a nápad jeho takéž na statku jako na svrchciech na nejbližšie přátely mužského, pakli by toho nebylo, ale ženského pokolenie plným právem aby připadlo beze všé odpornosti a překážky našie i našich budoucích. My pak, nadepsaná knížata a páni, znamenavše Jeho krá- lovské Mti pána a otce8) našeho milého dobré a užitečné obdarovánie, to zřie- zenieh) a milosti, mocí naší knížecí a panskú nadepsané milosti, obdarovánie a přidánie, všecky spolu a každá zvláště, tvrdíme, pevníme, puojčujeme a dá- 146

Strana 147
váme, aby všecku1) moc měly v sobě a zachovaly podle všie povahy a potřeb- nosti, pevnosti) a mocnosti obdržaly. A z milosti našie zvláštníe a k rozkázánie častopsaného pana krále a otcek) našeho milého témuž městu pečeť a erb půjčujem a dáváme k vezdejšímu jich požívání na pečeti městské jim i jich dědicům a budoucím ke všem jich potřebám: štít žlutý a v štítu zeď bielou s stieny, s branú otevřenú s mřieží žlutoul) a dveřmi žlutými s panty bielými neb střébrnými, za zdí věže, v prostředka [!] bielá okrouhlá se dvěma okny podlúhovatými, s stieny, s červenou střechú, s makovicí zlatú, orel okolo té věže poloviční, totiž jedna polovice černá a druhá polovice červená, s zlatým pyskem, s pazúry zlatými, s štrychem bielým přes prsy orla, kteréhož požíváme podle vévodstvie minsterberského, a nad branú druhý štít menší bielý se třmi černými štrychy, kteréhožto štítum) my podle panstvie kunštátského poží- váme, oni také na menšie pečeti požívati budú ku potřebám, jakož napřed dotčeno jest a jakož prostředku listu tohoto malířským řemeslem znamenitěje a ozdobněje vymalováno jest, tomu chtějíce a naší mocí kniežeckou a panskou ustanovujíce, aby žádní z měst našich a poddaných takového ani erbu jemu rovného požívati nesměli ani od nás žádati proti vuoli jich, ač se chtie těžkého hněvu uvarovati našeho.4) Toho na svědomie a budoucí paměť pečeti naše vlastníe kniežecie i panské kázali sme k tomuto listu přivěsiti. Jenž jest dán léta od narozenie syna Božieho tisícího čtřstého“) sedumdesátého druhého na Poděbradech v středu na den svatého Václava přenesenie, mučedlníka Božieho a dědice českého. Známo z vidimátu města Sadské ze dne 7. srpna (v outerej po památce Proměnění Pána Krista na hoře Tábor) 1612 (v SUA v Praze, odd. SM P 106, P 25). — Též v po- tvrzení poděbradských privilegií Karlem IV. dne 25. ledna 1725 (v městském archivu poděbradském). a) V konfirmaci „z Boží milosti“. — b) Tamže „z naučenie a založenie neb zůstá- vání otcovského“. — c) Tamže „obdarování“. — d) Tamže „obtěžování“. — e) Tamže „obtížné“. — f) Tamže „k pastvě dobytkům jich“. — 8) Tamže „pana otce“. — h) Tamže „to zřemě“. — 1) Tamže „všecka“. — 1) Zde schází. — k) Potvrzení má „pana otce“. — 1) Tamže „zlatou“. — m) Tamže pouze „kteréhož“. — n) Tamže „čtyrstého“. 1) O nich A. Sedláček, Hrady XII., str. 8—9. 2) V. poznámku na konci listiny krále Ladislava ze dne 5. listopadu 1454 (výše č. 314). 3) Stál tam, kde jest nyní Vystrkov (A. Sedláček, Hrady XII., str. 8, pozn. 8). 4) V. Vojtíšek, O pečetech a erbech, str. 113. 420. 1472 březen 25. Praha. Král Vladislav potvrzuje na žádost Hynka, vévody minsterberského a hraběte kladského, jeho městu Poděbradům týdenní trh každé úterý, který mu udělil král Ladislav, a přidává výroční trh nejbližší úterý po svátku Narození Panny Marie se sedmi dny následujícími. 147

Strana 148
Wladislaus, Dei gratia Bohemie rex, Moraviae marchio, Lucemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc., notum facimus tenore presencium uni- versis, est constitutus in presencia nostra illustris Hynco, dux Mistrmbergen- sis, comes Glacensis et dominus in Podiebrad, princeps et avunculus noster carissimus,1) nobis supplivacit, quatenus de benignitate regia civitati sue Podiebrad forum septimanale pro qualibet feria tertia datum ac concessum, ab incolis eius tentum et observatum, approbare, ratificare et confirmare ac eidem de gratia nostra speciali nundinas seu forum annuum concedere digna- remur. Nos igitur prefati ducis fideli et constanti nobis assistentia animadversa votis illis annuimus et non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, sano principum, procerum aliorumve nostrorum fidelium accedente consilio de certa nostra scientia auctoritate regia predictum forum septimanale civitati eidem Podiebrad et eius inhabitatoribus pro feria tertia qualibet tenendum, olim a serenissimo Ladislao, antecessore nostro, ipsis datum et concessum,2) approbamus, ratificamus et graciosius confirmamus. De gratia quoque nostra regia singulari eidem civitati Podiebrad et incolis eius pro tempore existentibus damus et gratiose conferimus forum annuum seu nundinas feria tertia proxima post festum Nativitatis beatę Marię Virginis tenendum, habendum et obser- vandum cum septem diebus immediate sequentibus ac cum omnibus eisdem iuribus, libertatibus, privilegiis, usibus, fructibus, emolimentis et prerogativis, quibus alie civitates regni nostri Bohemię in nundinis suis utuntur, fruuntur et gaudent qualibet de consuetudine vel de iure. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc paginam nostre confirmationis et indulti quovismodo infringere aut ei quomodolibet ausu temerario contraire sub pena indignacionis nostre regię nostrorumve successorum. Presentium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio literarum. Datum Prage die vigesima quinta mensis Martii anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo secundo, regni nostri anno primo. Ad relacionem Samuelis de Hradek, succamerarii regni Boemie. Zachováno ve vidimátu města Sadské ze dne 7. srpna (v outerej po památce Promě- nění Pána Krista na hoře Tábor) 1612, uloženém v SUA v Praze, odd. SM P 106 P 25. 1) Jiříkovi synové se rozdělili 9. března 1472 o otcovský majetek tak, že Hynek obdržel Poděbrady a Kostomlaty (Archiv Český I., str. 300—306; A. Sedláček, Hrady XII., str. 9). 2) Listinou ze dne 5. listopadu 1454 (výše č. 317). 421. 1472 duben 25. Královna Johana potvrzuje privilegia města Teplic. Známo pouze ze seznamu městských privilegií, nyní ztraceného. Zmínka o něm u L. A. Johna l. c., díl I., str. 555. — Srv. též A. Müller l. c., str. 158, č. 314. 148

Strana 149
422. 1472 květen 26. Praha. Král Vladislav uděluje na prosbu Buriána z Gutštejna městečku Touškovu nade Mží týdenní trh každou středu. Wladislaus, Dei gratia Bohemiae rex, Moravię marchio, Lucemburgensis et Slesię dux ac Lusacie marchio etc., notum facimus tenore presentium uni- versis serenitati nostrae cum instantia supplicasse nobilem Burianum de Gutt- stein, supremum camerarium camere nostrae et capitaneum districtuum Za- tecensis, Plznensis et Racowniczensis,1) fidelem nostrum dilectum, quatenus de benignitate nostra regia oppido dicto Tuschow monasterii Cladrubiensis,2) spectanti ad castrum Gomberg,3) forum septimanale feria quarta qualibet tenendum singulis annis dare et concedere dignaremur. Nos igitur attenta fideli et constanti nobis assistentia ac serviciis fidelibus prefati Buriani, que nobis libenter et indefesso animo exhibet, votis illis gratiose annuimus et non per errorem aut inprovide, sed animo deliberato, sano principum, procerum aliorumve nostrorum fidelium accedente consilio de certa nostra scientia auto- ritate regia dicto oppido Tuschow monasterii Cladrubiensis forum septimanale singulis annis feria quarta tenendum, habendum et observandum damus, con- cedimus et conferimus gratiose, decernentes et volentes, ut prefatum oppidum Tuschow in eodem foro septimanali omnibus eisdem iuribus, libertatibus, usi- bus, fructibus, privilegiis et prerogativis utatur et gaudeat, quibus vicina oppida in foro suo septimanali fruuntur et utuntur quomodolibet de consuetu- dine vel de iure. Presentium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio literarum. Datum Pragae die vigesimasexta mensis Maii anno Domini mille- simo quadringentesimo septuagesimo secundo, regni nostri anno primo. Ad mandatum domini regis. Originál není zachován, opis ze 16. stol. v SUA v Praze, odd. SM P 106 T 14. — V archivu města Touškova jest uloženo potvrzení městských privilegií Marií Terezií ze dne 7. června 1748, v němž jest inserována listina Kryštofa Markvarta z Hrádku ze dne 22. dubna (v sobotu po neděli Jubilate) 1570; ten potvrzuje starší výsady a mezi nimi i výše otištěné privilegium krále Vladislava, ale uvádí z něho pouze začátek a datum. 1) Byl mistrem komory královské v letech 1472—1488 (V. V. Tomek, Dějepis města Prahy IX., str. 259). 2) Město Touškov, o. Plzeň — okolí. — Patřil kladrubskému klášteru, který jej r. 1422 zastavil i s hradem Komberkem Vilémovi z Nečtin na místě značné peněžité částky, již pojistil král Zikmund panu Vilémovi na kladrubském zboží. Jako městečko (oppidum forense) se připomíná již r. 1288 (ve formuláři biskupa Tobiáše z Bechyně; J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 589). — Srv. též A. Sedláček, Hrady XIII., str. 162. 3) Komberk, hrad severovýchodně od Touškova. Kladrubský klášter jej koupil r. 1368 od Ctibora ze Švamberka (A. Sedláček, Hrady XIII., str. 162). 149

Strana 150
423. 1472 červenec 10. Praha. Král Vladislav potvrzuje na prosbu Jošta z Einsiedlu jeho městečku Kožla- nům listinu krále Karla IV. ze 17. července 1351. Joštovi povoluje zříditi pivovar pro obecní potřeby. Vrchnosti plyne užitek k hradu Týřovu. Městečko se řídí práv- ními zvyklostmi města Rakovníka. Wladislaus, Dei gratia Bohemiae rex, Moraviae marchio, Lucenburgensis et Slesiae dux ac Lusatiae marchio etc., notum facimus tenore praesentium universis, quod constitutus in praesentia nostra strenuus Iodocus de Einsiedel, residens in Tirzow, secretarius et consiliarius fidelis noster dilectus,1) exhibuit nobis quandam literam seu privilegium olim serenissimi Caroli, Romanorum et Bohemiae regis, antecessoris nostri, concessam et datam oppido suo Czoslan super foro septimanali, cippo quoque et patibulo ibidem tenendis, habendis et libere observandis sic, quemadmodum idem privilegium clarius demonstrat, quod praesentibus literis nostris inseri iussimus. Et sequitur in haec verba: Carolus, Dei gratia Romanorum rex etc. (Následùje listina Karla IV. ze dne 17. července 1351, výše č. 68.) Nos igitur pensata continua fidelitate et per- severentia indefessa, quibus nobis et coronae nostrae nominatus Iodocus strenue militando assistebat, votis suis gratiose annuimus et non per errorem aut inprovide, sed animo deliberato cum sano consilio principum, procerum aliorumve nostrorum fidelium de certa nostra scientia auctoritate regia prae- dictum privilegium dicti Caroli, praedecessoris nostri, hic insertum accepta- mus, approbamus, ratificamus, innovamus et gratiosius confirmamus in omni- bus suis punctis, clausulis, articulis et sententiis, decernentes, ut robur firmum obtinere debeat et inconcussum perpetuis temporibus in futurum. De gratia nostra quoque speciali semper iisdem fidelibus servitiis praefati Iodoci anim- adversis sibi indulgemus ad hocque nostrum regium damus consensum, ut ipse in iamdicto oppido Czoslan braxatorium commune facere, aedificare et construere libere possit omnibusque usibus, fructibus et emolumentis eiusdem braxatorii ad castrum Tirzow, quod possidet, conversis libere ipsis uti, frui poterit et gaudere omni impedimento et contradictione quorumcunque procul motis. Volumus quoque, ut praefati oppidi Czoslan incolae praesentes et futuri omnibus eisdem iuribus et libertatibus utantur et gaudeant, quibus civitas nostra Rackownik2) fruitur et gaudet quomodolibet de consuetudine vel de iure. Praesentium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio literarum. Datum Pragae die decima mensis Iulii anno Domini millesimo quadringente- simo septuagesimo secundo, regni nostri anno primo etc. Ad mandatum domini regis. Zachováno v opisu ze 16. stol., uloženém v SUA v Praze, odd. SM P 106 K 40, kde je i starý český překlad: My Vladislav, z Boží milosti český král, moravské markrabě, 150

Strana 151
lucemburské a slezské kníže a lužické markrabě, známo činíme tímto listem všechněm, že stoje před námi statečný Jošt z Einsydle seděním na Týřově, sekretář a rada věrný náš milý, podal nám nějakého listu aneb privilegium někdy nejjasnějšího Karla, řím- ského a českého krále, předka našeho, propůjčeného a daného městečku jeho Kožla- nům, aby trh týhodní, planýř a šibenici tam drželi, měli a svobodně zachovávali tak, jakž též privilegium světleji ukazuje, kterého jsme do toho listu našeho vložiti rozká- zali. A jest v slovích těchto: Karel, z Boží milosti římský král etc. (Následuje listina Karla IV. ze dne 17. července 1351; výše č. 68/IV.). My tehdy, vážíce sobě ustavičné věrnosti a stálosti nepohnutedlné, jimiž nám a koruně naší jmenovaný Jošt statečně rytíeřujíc sloužil, žádosti jeho milostivě sme povolili a ne z omylu aneb nerozšafně, ale s dobrým rozmyslem a zdravou radou knížat, pánuov a jiných našich věrných jistým naším vědomím mocí královskou předoznámené privilegium jmenovaného Karla, předka našeho, tuto vepsané přijímáme, schvalujeme, tvrdíme, obnovujeme a milo- stivěji potvrzujeme ve všech jeho punktích, klausulích, artikulích a smyslích, to usta- novujíce, aby stálost pevnou a nepohnutedlnou mělo na časy budoucí a věčné. A z naší obvzláštní milosti vždycky též věrných služeb nahoře jmenovaného Jošta šetříce, jemu dopouštíme a k tomu naše královské dovolení dáváme, aby on v oznámeném městečku Kožlanech pivovar obecní stavěti dáti a vyzdvihnouti svobodně mohl a všecken užitek a pohodlí téhož pivovaru k zámku Tejřovu, nímž vládne, obrátě, svobodně jich užívati mohl a z nich se těšiti beze vší překážky a odpornosti kohožkoliv. Chceme také tomu, aby oznámení městečka Kožlan obyvatelé nynější i budoucí všech těch práv a svobod užívali a z nich se těšili, jichž město naše Rakovník užívá a z nich se těší jakžkoliv buď podle obyčeje anebo podle práva. Tomu na svědomí pečeť naši královskou dali sme při- věsiti k tomuto listu. Jenž jest dán v Praze desátej den měsíce července léta Páně tisícího čtyrstého sedmdesátého druhého, království našeho léta prvního. — Jiný opis ve farní kronice z r. 1784 a v archivu metropolitní kapituly pražské, zn. 5 V., fasc. VIII. 3. 1) Získal Týřov i Kožlany r. 1460 od krále Jiřího (V. Kočka, Dějiny politického okresu kralovického I., str. 360). 2) Srv. např. J. Čelakovský, Codex II., str. 1081, č. 107. 424. 1472 červenec 25. Bečov. Jindřich III., míšeňský purkrabí a mladý pán z Plavna, potvrzuje měšťa- nům z Krásna nad Lesy listinu svého otce ze dne 22. února 1456 a přidává další výsady: Všechny doly, které budou na bečovském panství otevřeny — s výjimkou zlatých a stříbrných dolů — spravují obyvatelé Krásna spolu s vrchnostenským perkmistrem mimo případy, které si vyhradila vrchnost; všechna vytěžená měď a olovo se váží na cínové váze v Krásnu v přítomnosti perkmistra; měštané dostá- vají horní právo, na němž rozhodují s perkmistrem. Wir Hainrich, burggraf zu Meissen, graf von Hartenstein, der jung herr zu Plauen, bekennen und tuen kunt fur uns, unser erben und nachkomende herrn und wollen, das es wissentlich sei allermenniglich, die diesen unsern brief sehen oder horen lesen, das vor uns kommen sein richter und rat, unser liebe getreue zu Schonfeldt und haben uns furbracht und gezeigt mannigfellige vol- 151

Strana 152
stendige und unvormaeulte alte brief und confirmation mit anhangenden insigil von unsern vorfarn herrn herrn Burssen grafen von Rissenberg seeliger gedecht- nus uber ires marcks gerechtigkeit, gewonheit und freiheit gegeben, als die auch unser herr und vater zuvormals bestetigt und confirmirt hat von anhoben bis zu ende mit ausgetruckten worten, also lautende: Wir Hainrich, burggraf zu Meissen etc. (Následuje listina ze dne 22. února 1456; výše č. 325.) Hierauf haben uns die mergenandten unser liebe getreue vleissiglich und demütiglich gebeten in die obgeschrieben freiheit, gerechtigkeit und gewohnheit nach allen inhalt irer bestetigten und confirmirten privilegien genediglich bestetigen und con- firmirn wollen, dieselben in auch nach unsern genaden miltiglichen meren und breiten, haben wir angehört und zu hertzen genumen ir manichfeltig gebet, auch darzu angesehen ir willig getreu gehorsame dienste unser[!] vorfarn herren seeligen und unsern herren vater und uns itz und in den zeiten der wiederwertigkeit mit willen und kreftigen beistand gantz gehorsamlichen getan haben und hinfuro tun sollen und mugen, und haben ine die alle und idliche besonder confirmirt und bestetigt, confirmirn und bestetigen in die mit und in craft dicz briefs also, das in die von unsern nachkumenden auch also gehalten werden on allen eintrag und geverde. Und zu grosser gutwilligkeit der dienstleistung, und desto kreftig beistand uns tun mugen, so haben wir sie von sonderlichen genaden gefreit, begabt und begnad, freihen, begaben und begnaden sie mit diesen nachgeschriebenen stucken: Zum ersten das sie alle volcktumlich perckwerche uber alle und itzlich ertze und mettal aller perckwerg ungeverlich — ausgenembten golt und silber — wie die sunst genandt, als kupfer, plei etc., die uf unser herrschaft Petschaw gutern sich ereigen und gefunden werden, zu ewigen zeiten zu richten und rechtzusprechen sollen haben neben und bewust unsers gesatzten perckmeisters, den wir, als noch sein wirt, nach unsern willen und guetduncken setzen und bestetigen mugen; der soll dann mit und neben ine an solchen rechten zu Schonfeldt sitzen, das zu handeln und regiren nach notturft und nach iren besten gewissen. Und solch recht soll von niemandt ferner noch weiter gezogen und geschoben werden, sondern bei in, allen iren nachkomenden zu ewigen zeiten versteicklich[!] bleiben, doch uns an unser herrlichkeit und alt herkummen pflicht unentgelt. Zu solchen rechten soll nimand dann von unsern perckmeister furgeladen und gemant werden, und was furder in solchen rechten, wandl und buess sich verfiellen und begeben, und nemblich mit schnur aufschlagen oder andern rechtlichen sachen durch unsern perck- meister in macht unser nach genaden uns zu guet eingenomen und gehandelt werden. Wir wollen auch, das alles gemachtes centerguet, als kupfer oder plei, in unser wag zu Schonfeld gewogen soll werden, jedoch der zinwag und flös dem kaufmann ane schaden; dobei soll unser perckmeister sein. Wir geben auch den genandten unsern lieben getreuen alle aigenschaft der perckwerg, die mitsambt unsern perckmeister zu aigen und ordnen auf gleichen teil und soll furder von im nicht genumen werden. Und das in alle und jede itzt berurte 152

Strana 153
stuck zusambt ir vorbestetigten und confirmirten alten freiheit von uns, unsern erben und nachkommen vest, unvorwandelt ohne alle vorrucknus und geverd kandtlich gehalten bleiben und werde[!]zue ewigen zeiten, haben wir in diesen unsern brief mit unsern anhangenden insigill geben und zu pesser und kreftiger gezeugnus unser liebe getreue, die erbarn vesten Wainencken Brame, die zeit voigt zu Petschaw, Cuntzen Poler, Hansen Hofer und Asmus Reissengruner ir insigil neben das unser zu hangen gehaissen, das also getan haben, doch in und iren erben ane schaden. Geben und geschehen zu Petschaw an freitag des heili- gen zwelfpoten S. Jacobs abent nach unsers lieben Herrn geburt tausent vier- hundert und im zweiundsiebenzigisten. Originál je ztracen, podle starého inventáře městského archivu existoval ještě r. 1857. Opis v knize nařízení a výsad, týkajících se hornictví vůbec i jednotlivých měst Loketského kraje (v archivu Národního musea v Praze, odd. F—Loket d), jakož i v potvrzení privilegií, vydaném Marií Terezií dne I. dubna 1748 (v archivu města Krásna, deponovaném v okres- ním archivu loketském). 425. 1472 červenec 27. Praha. Král Vladislav uděluje městečku Kožlanům právo užívat erbu, který se po- pisuje. Měštané ho mohou užívat v pečetích, praporech, korouhvích a j. Wladislaus, Dei gratia Bohemiae rex, Moraviae marchio, Luzenburgensis et Slesiae dux ac Lusatiae marchio etc., ad perpetuam rei memoriam. Revolvit se cum anima regia celsitudo nostram animi integritatem ac veram et inde- fessam fidelitatem strenui Iodoci de Einziedel et in Tyrzow, consiliarii et secratarii fidelis nostri dilecti,1) quam nobis et coronae nostrae Bohemiae in omni perseverentia constanter assistebat et hactenus prompto et iocundo animo assistere non cessat ac penes nos et coronam nostram nullis impensis et damnis susceptis indulgendo viriliter et strenue, ut fideli et bono viro competit, pro bono patriae et reipublicae militat, ut dignum iudicemus illa regia bene- ficia sibi et suis subditis conferre licere, quae et honori et utilitati conducunt. Quapropter quatenus dictus Iodocus meritorum suorum digna praemia expe- diatur et sui subditi domini sui militia utantur, votis suis, quae nobis pro parte oppidi sui Koslan et eiusdem incolarum, suorum subditorum, fidelium nostro- rum dilectorum, obtulit, ut regia benignitate se sentiant esse honoratos, gra- tiose annuimus et non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, sano principum, procerum aliorumve fidelium nostrorum accedente consilio de certa nostra scientia auctoritate regia praedicto oppido Czoslan eiusque incolis prae- sentibus et futuris damus et gratiose conferimus arma seu insignia infrascripta, videlicet scutum, cuius medietas inferior continet mixtim duas listas albas, duas quoque flavi seu caelestis coloris oblique situatas, alia autem medietas 153

Strana 154
scuti est coloris brunatici, in qua medietas hirci alba cum nigris pilis, anterius cornibus versis, pedibus anterioribus indutis cirothecis ferreis securim tenens conspicitur sic, quemadmodum pictura his literis nostris hic inserta demonstrat et ostendit. Quibus quidem armis seu insignibus iamdictum oppidum Czoslan, eius quoque consulatum, pro tempore existentes, uti volumus et decernimus libere debere in omnibus eorum sigillis, vexillis, banderiis ac generaliter in omnibus ipsorum actibus oppido praefato et oppidanis necessariis et opportu- nis. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc paginam nostrae concessionis et donationis quovismodo infringere aut ei ausu temerario quomodolibet contraire sub poena indignationis nostrae regiae nostrorumve successorum. In quorum fidem has nostras literas fieri et sigilli nostri regalis appensione iussimus muniri. Datum Pragae die vicesima septima mensis Iulii anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo secundo, regni nostri anno primo etc. Ad relationem d. Wilhelmi de Sternberck et in Rabi, supremi camerarii regni Bohemiae, magister Nicolaus de Ledecz, canonicus Wissegradensis. Zachováno v opisu ze 16. stol., uloženém v SUA v Praze, odd. Stará manipulace P 106, K 40, kde jest i český překlad: My Vladislav, z Boží milosti český král, moravské markrabě, lucemburské a slezské kníže a lužické markrabě, na věčnou památku. Roz- važujíce sobě na mysli naší královská milost naše upřímnej oumysl a pravou i ustavič- nou věrnost statečného Jošta z Einsydle a na Tejřově, rady a sekretáře věrného našeho milého, kterýž nám i koruně naší České ve vší stálosti ustavičně prokazoval a posavád hotovou a ochotnou myslí prokazovati nepřestává a podle nás a koruny naší žádných nákladův a škod vzatých nelituje a zmužile i statečně, jakž na věrného a dobrého muže náleží, pro dobré vlasti a obce rytieřuje, takže ho soudíme hodného, abychom ta krá- lovská dobrodiní jemu a jeho poddaným prokázali, kteráž by ku poctivosti a užitku byla, protož aby jmenovaný Jošt podle zasloužení svého hodnou odplatu poznati mohl a poddaní jeho aby pána svého udatnosti účastní byli, žádostem jeho, kteréž na nás z strany městečka svého Kožlan a obyvatelův jeho, svých poddaných, věrných našich milých, vznesl, aby královskou štědrostí se poctěni býti poznali, milostivě dovolujeme a ne z nějakého omylu aneb nerozšafně, ale s dobrým rozmyslem a zdravou radou knížat, pánův a jiných věrných našich milých s jistým naším vědomím mocí královskou předjmenovanému městečku Kožlan a jeho obyvatelům nynějším i budoucím dáváme a milostivě propůjčujeme erb aneb pečeť dolepsanou, totižto štít, jehožto dolejší polo- vice má proměnně dva štrychy bílý a dva žlutý aneb nebeské barvy pošikem dělané, a druhá polovice štítu jest barvy brunátné a v ní půl kozla bílýho s černejmi chlupy, majícího rohy k předku obrácené a nohy přední rukavicemi železnými oblečené a držící sekeru, se spatřuje, jakž malování v tomto našem listu přidané ukazuje. Kteréhožto štítu aneb erbu již oznámené městečko Kožlany a konšelé, kteříž by v něm byli, chceme, aby užívali a svobodně užívati mohli ve všech jich pečetech, korouhvech, praporcích a všech jiných věcech městečku tomuto a obyvatelům potřebných a příhodných. Žádnej tehdy se o to nepokoušej, aby směl tento list našeho obdarování a milosti jakýmkoliv spůsobem sušiti[!] aneb jemu z všetečnosti jakékoliv se protiviti pod poku- tou hněvu našeho královského i našich budoucích. Tomu na svědomí a pro lepší toho jistotu pečeť menší městečka svrchupsaného Žatce [!] dali jsme s jistým vědomím naším 154

Strana 155
s přivěšením přitisknouti k tomuto listu našemu. Datum v Praze dvacátého sedmého dne měsíce července léta Páně tisícího čtyrstého sedmdesátého druhého, království našeho léta prvního. 1) O něm v. pozn. I při listině ze dne 10. července 1472 (výše č. 423). 426. 1472 srpen 10. Praha. Král Vladislav potvrzuje na žádost Jaroslava, Jiřího, Jana a Petra, bratří Berků z Dubé (nobiles Berkones Jaroslaus, Georgius, Johannes et Petrus fratres de Duba et in Lipa),1) všechny výsady a listiny jejich města Jablonného v Podještědí (civitati ipsorum Jablona). — Datum Prage die decima mensis Augusti anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo secundo, regni nostri anno primo. — Ad relacionem domini Wilhelmi de Risenberg et in Rabi, supremi camerarii regni Bohemie. Pergamenový originál, vlhkem silně poškozený a téměř nečitelný s vypadlými kusy, jest uložen v archivu města Jablonného v Podještědí; pečet, která byla přivěšena na bílo- červených hedvábných nitích, je ztracena. (Rekonstrukce textu podle opisu v archivu Národního musea v Praze, odd. F — Jablonné v Podještědí.) — Německý překlad v po- tvrzení městských privilegií jablonských Karlem VI. ze dne 2. srpna 1724 (rovněž v měst- ském archivu v Jablonném); zde se jmenuje Jablonné „Gabel“. 1) Synové Jindřicha Berky z Dubé a Lípy (A. Sedláček, Hrady X., str. 287). Srv. Fr. Runge l. c., str. 42 a V. Pinkava I. c., str. 41. 427. 1472 říjen 1 Jindřich z Jindřichova Hradce jako jediný pán celého města obnovuje a po- tvrzuje svým měštanům výsady, které obdrželi od Jindřicha staršího a od Heřmana i jeho syna Menharta. Jindřich z Hradce etc. i s svými erby a s našimi všemi budúcími oznamu- jem listem tiemto a vyznáváme obecně přede všemi lidmi, kdež a před nimižto čten nebo slyšán bude, jakož dobrých pamětí urození páni a předkové naši, pan Jindřich z Hradce s jedné a pan Heřman a pan Menhart, syn jeho, odtudž z Hradce s strany druhé město toto Hradec rozdielně drževše, každý pán zvláště, pan Jindřich totižto stranu svú a lidi s strany jeho obývajícé, a pan Heřman se panem Menhartem s strany své lidi také za nimi obývajícé v městě i v předměstiech, právy a svobodami vdolepsanými obdařili sú znamenitě a na to listy na pargameně s pečetmi visutými každý pán straně své s pečetmi také jiných pánuov na svědomie k věčnosti jsú vzdělali a utvrdili,1) ale měšťané a věrní naši milí s jinými spoluobyvateli svými, znamenavše a toho dočekavše, 155

Strana 156
že město Hradec jakožto i jiné všecko panstvie hradecké již z daru Božieho pod námi, pánem jedniem a pravým kruntovním dědicem stojí nerozdielně a společně,2) před nás jsú přistúpili a s velikú pielností a pokorú nás jsú všichni jednostajně prosili, abychom jim těch práv a svobod starodávných potvrdili, upevnili a obnovili. My pak prozbu jich a ovšem slušné jich žádosti zname- navše ku potěšenie města našeho Hradce i všech lidí v něm obývajieciech ve zdech i přede zdmi, aby oni lidé naši, chudí i bohatí, všichni i každý zvláště, muzského i ženského pohlavie, tiem ochotnějie za námi obývajíce sílili a roz- máhali se na lidech i na statciech a tiem radější za námi obývali, s dobrým rozmyslem a s radú úředníkuov našich toto město naše Hradec i lidi všecky v něm obývajiecie, osedlé i jinak spolutrpějiecie a neosedlé, v městě i v před- městí, nynějšíe, potomnie i budúcie časy věčně v těchto práviech vdolepsaných naší a našich erbóv a potomně budúciech mocí a slovem potvrzujem, upevňu- jem a milostivě obdařujem a konečně je při tom zuostavujem beze všie našie i našich erbóv i našich všech potomních překážky všelikteraké. A najprve toto lidé naši v Hradci všichni zespolka za právo mají, že ten úrok městský, kterýž dvakráte do roka dávajie s domuov svých i s dědin naším odpuštěním, ten má od nás neporušen zuostati spolu také i s starými právy, kteréž jsú prve jměli, kteráž také oni i jiným lidem za právo dávají. A také jim tuto svobodu z mi- losti našie dáváme, že každý člověk, buď osedlý nebo neosedlý, v tomto městě i v předměstie obývající, muož statek svój dáti nebo rozkázati, komuž chce, buď on zdráv nebo nemocný, zde doma nebo jinde, buď to movitý statek nebo nemovitý. A také má děditi pořád najbližší přietel, když by předek jeho bez rozkázánie s tohoto světa sšel. A také ktož nenie vinovat anebo zavaden, ten osadie nám člověkem hodným purkrecht svuoj a učině, což město za právo jmá, móž se stěhovati, kamž se jemu zdá, beze vší překážky. A také tomu chce- me, když člověk poběhne, kterakž to pak kolivěk přijde, tehdy má jeho statek třinádete neděl nepohnut býti, avšak mají jej popsati, zda by ten poběhlý v tej míře mohl zase k milosti přijíti a svú věc zjednati; pakli by se to nestalo, že by on milosti nehleděl v svrchu jmenovaném času, tehdy má všecko jeho sbožie na pána spadnúti beze všeho súdu a práva. A v svrchu jmenovaných práviech mají seděti a býti všichni, kteříž v městě přebývají a všecka jich sbožie vnitř nebo za zdí za městem v plotech i kdežkolivěk ležie, držte je křesťané nebo Židé, buďto že by znova nebo od staradávna staveno bylo anebo ještě což staveno má býti. My také chceme, aby od svrchujmenovaných statkuov a dě- din spolu berni trpěli všichni, ktož je držie, buď to křesťané nebo Židé, ve všem obyčeji, jakož králova města berni dávají po sbožie a ne podle úroka, buď to králova berně anebo pomoc k vydánie panským dětem anebo jiné panské pomoci, kteréž by koli byly. Ale aby svrchupsané milosti a obdařenie práv a svobod celé a neporušené zuostaly věčně v časích budúcích měšťanóm a lidem našim i jich všem potomně budúcím i jich dětem, my svrchupsaný Jindřich z Hradce etc. jménem naším napřed, naših také všech erbóv a budúcích slo- 156

Strana 157
vem zvláštní naši přirozenú pečeť dobrovolně dali jsme ku pevnosti a potvrze- nie věčnému přivěsiti k tomuto listu. A pro širšie svědomie a pro budúcí pamět věcí svrchupsaných prosili sme urozených pánuov, pana Zdeňka z Šternberka, navyššieho purkrabí pražského etc., pana Štefana z Lichtmberka a z Bietova na Jempnici a pana Volfganga s Krajku a na Lantštýně, že jsú pečeti své podle mne dali na svědomie přivěsiti k tomuto listu sobě a erbóm svým bez škody. Jenž jest dán a psán léta od narozenie Pána Krista tisicieho čtřstého sedmdesá- tého druhého v čtvrtek v den svatého Remigii. Pergamenový originál v archivu města Jindřichova Hradce, zn. I. A a 4; ze čtyř přivěšených pečetí se zachovala pouze první a poslední. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Listina ze dne 25. července 1389 (výše č. 138). Listina Heřmana a jeho syna Menharta, patrně stejného znění, se nezachovala. (Fr. Teplý l. c., I. I., str. 142). — Srv. též výše pozn. I při zmíněné listině č. 138. 2) Po smrti svého bratra Heřmana r. 1463 (Fr. Teplý l. c. I. 2., str. 20). Listina otištěna v Archivu českém IX., str. 332—334. — Též u Fr. Teplého l. c. I. 2., str. 67—68. Znění vět, jimiž se udělují milosti, je téměř doslovný překlad německé listiny Jindři- cha z Hradce z 25. července 1389 (výše č. 138). 428. 1472 listopad 26. Praha. Král Vladislav uděluje Roudnickým k jejich prosbě výroční trh na svátek svatého Jiljí se čtyřmi následujícími dny a přidává právo výhradného užívání a prodeje soli, přivezené do města. Wladislaus, Dei gratia Bohemiae rex, Moraviae marchio, Lucemburgensis et Silesiae dux ac Lusatiae marchio etc., notum facimus tenore praesentium universis, quod pro parte providorum magistri civium, consulum et totius communitatis civitatis Raudnicz, fidelium nostrorum dilectorum, est nobis humiliter supplicatum, quatenus ipsi civitati, eis quoque forum annuum seu nundinas pro festo sancti Aegidii confessoris singulis annis tenendas et obser- vandas dare et concedere dignaremur. Nos itaque dictae civitatis fidelitate constanti et promptis obsequiis animadversis votis iam dictis gratiose annui- mus et non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, sano procerum aliorumve nostrorum fidelium accedente consilio, de certa nostra sciencia autoritate regia eidem civitati Raudnicz ac eius incolis praesentibus et futuris forum annuum seu nundinas in festo sancti Aegidii confessoris damus, con- cedimus et conferimus singulis annis perpetuo tenendas, habendas et obser- vandas cum quatuor diebus immediate sequentibus ac cum omnibus iuribus, libertatibus, privilegiis, praerogativis, emolumentis et usibus fructibus iis- 157

Strana 158
dem,a) quibus caeterae civitates regni nostrib) Bohemiae in suis nundinis observari solitis fruuntur, utuntur et gaudent quomodolibet de consuetudine vel de iure. Et ut praefata vicitas Raudnitz donum regium amplius sentiat, civibus eiusdem praesentibus et futuris indulgemus et hanc specialem ipsis gratiam damus et conferimus, videlicet ut ipsi sal, quod ad ipsam civitatem advectum fuerit, pro communitate emere et comparare valeant et possint ac demum inhabitatoribus eiusdem quibuscunque caeteris quoque postulante necessitate in eadem civitate sal emere et comparare voluerint, viceversa vendere ipsis ibidem libere possint perpetuis temporibus in futurum, sic tamen, ut civitatibus aliis vicinis in salis depositione et venditione ex privilegiis di- vorum antecessorum nostrorum ipsis desuper concessis nullum praeiudicium generetur. Nulli ergo hominum omnino liceat hanc paginam concessionis nos- trae et indulti quovismodo infringere aut ei temerario ausu quolibet contraire sub poena indignationis nostrae regiae nostrorumve successorum. Praesen- tium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio literarum. Datum Pragae die vigesima sexta mensis Novembris anno Domini millesimo quadringente- simo septuagesimo secundo, regni nostri anno secundo. Originál jest nezvěstný, známo z potvrzení z 21. září 1595, vidimovaného 24. listopadu 1610 (Státní archiv v Pátku n. O., zn N 17/la), jakož i z potvrzení z 9. května 1628 (opis v SUA v Praze, odd. SM P 106, R 23), kde jest i český předklad: Vladislav, z Boží milosti český král, markrabě moravské, lucenburské a slezké kníže a lužitské markrabě, oznamujem tímto listem, že sme v pokoře a v poníženosti prošeni jménem magistrátu, konšelův, starších obecních i vší obce mnesta Roudnice nad Labem, věrných našich jmilých, abychom témuž mnestu Roudnici trch roční aneb jarmark při svátku svatého Jilijí vyznavače každoročně k držení a zachování propučiti ráčili. My pak vejš jmenova- ného mnesta ustavičnou věrnost a povolnou službu považujíce, k jejich slušné žádosti se nakloňujeme a přivolujeme, z dobrým rozmyslem a radou věrných našich milých, z jis- tým naším vědomím a mocí královskou témuž mnestu Roudnici a jeho obyvatelům ny- nějším i budoucím trch roční aneb jarmark ze čtyřma dny pořád zběhlými při svátku svatého Jilijí vyznavače dáváme, povolujeme a propučujeme se všemi právami, svo- bodami, příslušenstvím a užitky tak, jako jiná království našeho mnesta užívati obyčej a právo mají. Aby pak vejš jmenované mnesto Roudnic dar královský více poznati mohlo, mnešťanům téhož mnesta nynějším i budoucím povolujeme a tuto obzvláštní milost jim dáváme a propučujeme, aby totišto sůl, která do mnesta přivezena bude, pro obec a obecní dobré koupiti a shromážditi mohli a zase obyvatelům téhož mnesta a kterýmkoliv jiným k potřebě prodávati a jim z peněz propučovati po všecky časy budoucí moci budou, však tak, aby mnestům okolním v soli prodávání jim od slavných předkův našich, králův českých, propučeném ke škodě a újmě nebyli. Žádnému tehdy ať nesluší tento list propučení a obdarování našeho milestivého rušiti, překaziti aneb z jakoukoliv smělostí svévolnou jemu se protiviti pod uvarováním nemilosti naší krá- lovské i našich budoucích, králův českých. Kterémužto na svědomí a víru dostatečnou naši královskou pečet přivěsiti jsme roskázali. Dán na hradě naším Praským 26. No- vembris léta Božího 1472. a) Vidimát má chybně „eiusdem“. b) Tamže chybně „nostrae“ 158

Strana 159
429. 1473 květen 23. Bohuslav ze Švamberka dává obyvatelům městečka Lestkova právo volně na- kládat s movitým i nemovitým majetkem. Zemře-li kdo bez poslední vůle, dědí nejbližší příbuzný, na panství usedlý. Zemře-li podsedek nebo sirotek bez příbuz- ného, záleží na vůli konšelů, jak bude majetku užito k spáse jeho duše. Měšťanům i podsedkům dává vrchnost právo volného stěhování. Já Bohuslav z Švamberka, nejvyšší hofmistr království Českého,1) tímto listem přede všemi vyznávám, tak jakož moji věrní milí měšťané i všecka obec městečka mého Lestkova2) podle mne u veliké války a nesnáze věrně a právě stáli jsou a pro svatú víru křesťanskú proti kacířům mně a straně naší křes- ťanské stále a snažně pomáhali jsou a veliké škody a záhuby od božích nepřátel nahoře psaných a od mejch převzali jsou a se mnou věrně a milostivě trpěli jsou,3) protož já nahoře psaný Bohuslav z Švamberka, vzhled na jejich velikú záhubu a věrnou stálost a na jich snažnou prosbu, s dobrým rozmyslem dobro- volně a milostivě a radú svých dobrých přátel obdařil jsem též městečko mé Lestkov, purkmistra a konšely i všecku obec, chudého i bohatého, v témž měs- tečku věčně obývající, věrné milé, a tímto listem je obdařuji a jim od sebe i od svých dědicův a náměstkův budoucích budoucně k věčnosti mocné právo tímto listem jim dal jsem, potvrzuji a zapisuji a dávám, aby dědictví v témž městečku Lestkově anebo jinde okolo městečka, kdežkolivěk což k tomu pří- sluší, domy, dvory, popluží, lúky, dědiny vorané i nevorané i jiné svrchní zboží i vnitřní, buďto mohovité nebo nemohovité zboží, cožkolivěk aneb kdež- kolivěk, když kterého z nich smrti by milý Bůh neuchoval z obce téhož měs- tečka nahoře psaného a že by umřel bez rozkázání svého zboží, buď hospodář nebo hospodyně, podruh nebo který sirotek, tehdy ti, kteří ve zdraví zůstanou, nejbližší a přirození na mém zboží za mnou sedící a obývající, mají se v to zboží uvázati beze vší překážky a pravým právem dědičným tak, jakož se v městech královských děje v Stříbře aneb v Novém Plzni. Pakli by také milý Bůh neuchoval kterého podsedka nebo sirotka smrti, ježto by žádného přítele neměl, tím mají konšelé mocně vládnúti a po jeho duši obrátiti, kam se jim bude líbiti na mém zboží. Také já Bohuslav často psaný povoluji milostivě věrným mým milým i od svých budoucích, aby měšťané, podsedkové mého městečka Lestkova, jeden nebo více, kteříž jsou živi v dědictví anebo budoucí budou, všecko své zboží mohovité i nemohovité, což toho kolivěk jest, má a mají dáti, prodati, rozkázati podle své dobré vůle a práva dědičného i obyčeje svrchu psaných měst, jakož od starodávna právo své zachovávají. Dále také a víc povoluji milostivě od sebe i od svých dědicův a budoucích věčně měšťa- nům nahoře psaným, věrným milým, že kterýž by kolivěk a kdyžkolivěk z nich anebo z podsedkův z městečka Lestkova chtěl se pro své lepší a na jiné zboží stěhovati, ten se má s naší vólí stěhovati a ten jistý nebo ti jistí mají mi osaditi, 159

Strana 160
aby mně moji poplatkové spravedliví podle jiných měšťanův téhož městečka Lestkova zdržáni byli věčně pro vše časy. Tyto všeckny již psané úmluvy a ob- darování milostivé já nahoře psaný Bohuslav z Švamberka učinil jsem sám od sebe i od svých dědicův budoucích k věčnosti s dobrou pamětí a s dobrým rozmyslem a tímto listem potvrzuji. Těmto úmluvám na zjevné svědomí a pro lepší potvrzení a jistotu svou vlastní pečeť přirozenou za své budoucí i dědice a náměstky kázal jsem přivěsiti k tomuto listu s mou dobrou vólí a plným vědomím a s přiznáním i pro další a širší svědomí prosil jsem urozených panoší Jiříka z Reichenšteina, Sezemy z Kočova seděním [na] Chodové Planý, Jana z Vrhavce seděním tudíž, Linharta z Hrádku seděním tudíž, že jsou k mé prosbě a podle mne své vlastní pečeti k tomuto listu přivěsili dobrovolně, avšak sobě a svým erbům beze škody. Let Božích počtu menšího sedmdesátého třetího léta v neděli před svatým Urbanem, papežem a mučedlníkem Božím. Originál je ztracen, od Květnové revoluce 1945 je nezvěstný i vidimát lestkovských privilegií ze 6. listopadu 1648, chovaný až do té doby na radnici v Lestkově. Z tohoto vidi- mátu byl pořízen opis pro český diplomatář, z něhož je opsáno znění zde otiskované. 1) Syn Hynka Krušiny ze Švamberka; nejvyšším hofmistrem království Českého byl jmenován králem Matyášem (Ottův slovník naučný XXIV., str. 850). 2) Lestkov, o. Mariánské Lázně. — Připomíná se již r. 1257; odedávna tu sídleli páni z rodu Švamberků. V 15. stol. byl připojen k hradu Krasíkovu-Švamberku. (A. Sedláček, Místopisný slovník historický království Českého, str. 506—507.) 3) Bohuslav ze Švamberka stál při Jednotě zelenohorské, později válčil v Bavorsku (A. Sedláček, Hrady XIII., str. 46). — V. též poznámku I výše. Dne 4. října 1547 potvrzuje Ferdinand I. městečku Lestkovu privilegium Bohuslava ze Švamberka a povoluje, aby oni lestkovští obyvatelé nynější i budoucí piva bílá i stará po pořádku tak, jakž jsou toho předešle užívali, na budoucí časy beze všech překážek vařívali a nám k zámku našemu z toho více dávati a činiti povinni nebyli kromě z kaž- dého varu po šesti groších českých. Podle téže listiny užívali té várky za téhož Bohuslava z Švamberka i za jiných držitelův, avšak jim od urozeného Volfa mladšího z Krajku, od kteréhož my zámek a panství švamberské sobě postoupené míti ráčíme, odňata jest. 430. 1474 leden 3. Kutná Hora. Král Vladislav dovoluje na prosbu Jana Kostky z Postupic obyvatelům města Litomyšle vybírat vyšší clo z věcí dovážených do města. Měšťané hlídají okolní cesty. Wladislaus, Dei gracia Bohemie rex, Moravie marchio, Lucemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio, notum facimus tenore presencium universis, quod constitutus in presencia nostra nobilis Johannes Kostka de Postupicz, fidelis noster dilectus, nobis exposuit, quomodo civitas Lithomislensis, cuius ipse in presenciarum dominium habet,1) his superioribus gwerrarum temporibus 160

Strana 161
plurima dampna et incomoda suscepit olim divo Georgio, Bohemie regi, ante- cessori nostro, nobisque hactenus fideliter assistendo. Qui quidem Johannes, ut eadem civitas post tot dampna consolari possit, una cum nonnullis civibus eiusdem nobis humiliter supplicaverunt, quatenus de benignitate regia ipsi civitati Lithomislensi theloneum maius seu alcius, quam antea tollere solebant, dare et concedere dignaremur. Nos itaque, qui fidelium nostrorum dilectorum comodis prospicere debemus, ut eadem civitas, quia sita est in metis regni nostri Bohemie, facilius pro tutando hostium impetu fortificari possit, votis iam dictis graciose annuimus. Quapropter non per errorem aut improvide, sed animo deliberato cum sano consilio principum, procerum aliorumve nostrorum fidelium de certa nostra sciencia auctoritate regia nominate civitati Litho- mislensi eiusque inhabitatoribus presentibus et futuris theloneum alcius seu maius, quam ante exigere solebant, damus, concedimus et conferimus gra- ciose, videlicet ut de rebus infrascriptis, que illuc deducentur, tollere, exigere, requirere et levare libere possint summam infra notatam: In primis de urceo lvini duos denarios, de vase maiori, dicto kauf, unum grossum album, de duobus autem Swidnicensibus similiter unum grossum album. Item de qualibet tuna alecum, medonis seu olei tres denarios, de cuppa maiori salis duos denarios, de quolibet centenario ferri calibis seu plumbi duos denarios, de uno lapide lane duos denarios, de equo iuvene tres denarios. Item de bove duos denarios, de una libra croci quatuor denarios, de panni stamine colorato medium grossum, de griseo autem duos denarios. De cucium una sexagena unum grossum album, de curru pleno rebus seu integro duos grossos albos. Item de curru, quo fru- mentum alias deduceretur, unum grossum album. De quolibet autem equo currui annexo unum denarium. Quod quidem theloneum durare volumus ad nostrum nostrorumve successorum, Bohemie regum, arbitrium et voluntatem. Prefate eciam civitati Lithomislensi eiusque incolis presentibus et futuris in- dulgemus, ad hoc quoque nostrum regium damus consensum, ut videlicet stratas seu vias circumcirca eandem civitatem iuxta tenorem suorum privi- egiorum et usum ab antiquo ab eis observari solitum libere tueri et defendere possint contradiccione procul mota. In quorum fidem presentes litteras nostras fieri et sigilli nostri regalis appensione iussimus communiri. Datum in Montibus Cuthnis die tercia Januarii anno Domini millesimo quadringentesimo septua- gesimo quarto, regni nostri anno tercio. Ad relacionem domini Wilhelmi de Ryzmberk et in Rabi, suppremi camerarii regni Bohemie. Pergamenový originál v archivu města Litomyšle, k listině je na bíločervených hed- vábných nitích přivěšena kulatá znaková pečeť, jen málo poškozená. — Na rubu: Rta. — Majestát krále Vladislava na obdarování důchodův a na větší clo etc. — Latinskaj. — No. 47 (vedle škrtnutého „18“). List latinský krále Vladislava skrze pana Kostku ob- darování cla. — 1474. — N. 57. Anno 1424. (červeným inkoustem). 161

Strana 162
1) Jeden ze tří synů Viléma Kostky z Postupic. Janův bratr Zdeněk byl horlivým přívržencem krále Jiřího z Poděbrad a vládl po smrti otcově v Litomyšli. Když obdržel od krále Moravskou Třebovou r. 1464, ujal se vlády jeho bratr Albrecht. Když zemřel Zdeněk, rozdělili se oba bratři o pozůstalost tak, že Albrecht obdržel statky na Moravě, Jan zboží v Čechách (A. Sedláček, Hrady I., str. 7). Srv. Fr. Jelínek l. c., díl II., str. 59. 431. 1474 květen 28. Český Krumlov. Jindřich z Rožmberka potvrzuje obyvatelům města Bavorova listinu Petra, Oldřicha, Jana a Jošta z Rožmberka (ze dne 23. srpna 1361), která byla zazděna a zničena vlhkostí. Sed quia tales littere (listina Petra, Oldřicha, Jana a Jošta z Rožmberka ze dne 23. srpna 1361, výše č. 80) tempore gwerrarum ac intranquillitatum in muro recondite per humositatem, uti didicimus, sunt destructe atque anichi- late, nos itaque supratactus Henricus de Rosenberg1) nomine fratrum succes- sorumque nostrorum huiusce modi ius regale omnesque et singulas gracias superius in hac pagina expressas opido nostro Baworow eiusque incolis, fidelibus nostris dilectis presentibus et futuris, vigore presencium innovantes confirma- mus et ratificamus, approbamus et corroboramus, volentes, ut pretacti cives seu inhabitatores opidi nostri Baworow eorumque successores eis gaudeant et utantur temporibus futuris eviterne contradictionibus quorumlibet contra eos cessantibus. In quorum robur et evidens testimonium has nostras fieri nostri- que maioris sigilli appensione iussimus communiri. Datum Crumlow anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo quarto sabbato ante Penthecosten. Známo z potvrzení Jana ze Švamberka ze dne 10. května 1476 (níže č. 438); český text z listiny Václava Vlčka z Čeňova ze dne 24. listopadu 1479 (níže č. 470): Ale že ti listové času válek a nepokoje ve zdi schované vlhkostí a mokrotú jsú zkaženi a zrušeni, protož my svrchupsaný Jindřich z Rozmberka jménem bratruov a budúcích našich to královské právo, všelikteraké i všecky milosti svrchupsané v tomto listu popsané měs- tečku našemu Bavorovu i jeho obyvateluom, věrným našim milým nynějším i budú- cím, mocí listu tohoto obnovujíce potvrzujeme, upevňujeme, utvrzujeme, chtíce, aby již řečení měštěné aneb obyvatelé městečka našeho Bavorova i jich budúcí jim se rado- vali, drželi a jich užívali na časy budúcí věčně bez všelikeraké překážky. Tomu na pev- nost, jistotu a širšie svědomie kázali sme větčí naši pečeť k tomuto listu přivěsiti. Dán v Krumlově léta Božího tisícieho čtyřstého sedmdesátého čtvrtého v sobotu před letnicemi. 1) Syn Janův; o něm A. Sedláček, Hrady III., str. 32 a d. — Srv. M. Jakší l. c., str. 8. 162

Strana 163
432. 1474 říjen 17. Náchod. Minsterberský kníže Jindřich potvrzuje Náchodským privilegia. Ve jméno Boží amen. K věčné paměti aby ty věci, kteréž se nyní od nás a před námi dějí, skrze zapomenutí lidské nepominuly, obyčej jest je skrze písma a listu zjednání k věčné paměti přivésti. Protož aby věděli nynější i budoucí, že my Jindřich starší, z Boží milosti kníže minsterberské, kozelské a hrabě glacký, pán z Gunštátu a Poděbrad etc.,1) známo činíme, že předstúpili před nás naši věrní milí, všecka obec města našeho Náchoda, žádajíc a pokorně prosíc, abychom jejich svobod a práv jim i jich budúcím potvrdili, kterýmiž od předkův našich, pánuov náchodských, obdaření jsú, jakož je všecky před námi okazovali jsú,2) my, znamenavše jejich věrnost a stálost, že jsú se k nám i na- šim předkům v každé věci věrně a právě zachovali, chtíc jim toho jakožto pán jich dědičný vším dobrým a milostí dáti užíti, z naší zvláštní knížetské štědrosti, kterúž k našim poddaným jmáme, takových jejich práv a svobod, jakožto tíž listové v sobě všecko a každý zvlášť zavírají, milostivě jim toho potvrzujem mocí listu tohoto, aby toho užívali svými budúcími bez všelikteraké překážky. Tomu na potvrzení pečeť větší majestátu našeho kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Náchodě léta od narození syna Božího tisícího čtyrstého sedumdesátého čtvrtého v pondělí po svatém Havle. Ad mandatum domini principis Paulus, Rattiborensis decanus et Sancte Crucis Wratislaviensis canonicus, cancellarius. Zapsáno ve vidimátu města Náchoda ze dne 16. čdrvence 1663, který je uložen v ar- chivu města Náchoda. 1) Syn krále Jiřího. Obdržel hrad a město Náchod při dělení otcovského majetku dne 9. března 1472 (A. Sedláček, Hrady V., str. 14). 2) Z 1. června 1392 (výše č. 142), 22. prosince 1425 (výše č. 242), 27. května 1458 (výše č. 333) a 2. června 1459 (výše č. 338). 433. 1475 květen 3. Bílina. Těma XIII. z Koldic povoluje bílinským měštanům i všem, kteří příslušejí k jejich právu, aby majetek hospodáře (herbort) spadl na ženu a děti, ženin maje- tek (kruod) zase na muže a děti. Zůstanou-li muž nebo žena sami, mohou svůj kruod nebo herbort odkázati nebo darovati, komu chtějí. Ve jméno svaté Trojice a nerozdílné jednoty šťastně amen. Aby mezi poddanými mými a jinými lidmi o věci dolepsané domnievánie, súduov a ne- 163

Strana 164
snází na časy budúcie ukroceno bylo a přstalo konečně, slušie ty věci, kteréž s pominutím času z lidského pamatovánie vyjíti a v zapomenutí dány býti mohly by, popisy utvrditi listovními, aby lidem potomním mohly ku paměti býti přivedeny. Protož já Těma z Koldic na Bielině, v ty časy hajtman kraje Litoměřického,1) známo činím tiemto listem přede všemi nynějšími i budúcími, že vznešeno jest na mne od purgmistra, rychtáře a konšeluov i od starších měšťan mých z Bieliny, věrných milých, kterak by z královských i také z pan- ských měst v této zemi České kruod a herbort se nevydával a oni že by v tom mimo jiná města obtieženi byli, takové kruody a herborty jinam od sebe vy- dávajíce, při tom svú i všie obce znamenitú škodu pokládajíce, prosiece mne mnohými prosbami jakožto pána svého dědičného [z takového] obtiežení vy- vedeni a vysvobozeni býti.2) V tom já po rozuměv takovému jich] nad jiná města obtiežení, lítost maje nad nimi a nemohouc toho dé]le snésti, chtěje v té věci jakožto své věrné poddané opatřiti a z takového obtiežení laskavě vyvésti a novú milostí svoboditi a opatřiti, aby znajíce v tom dobrotivost mú k sobě, jsúce také takovú milostí obdařeni, ke mně a k dědicóm mým tiem viece věrni a příchylni byli a tudy i na statcích svých mohli se opraviti, s dob- rým rozmyslem a s radú přátel svých svrchupsaným měšťanóm mým bielin- ským a předměstským i jiným mým ku právu jich příslušejícím i všem jich dědicóm a budúcím tuto milost a obdarování dal sem a listu tohoto mocí dávám k věčnosti, když by který hospodář umřel, aby vešken herbort po něm zuostalý na manželku a na děti jeho přišel a spadl, pakli by která hospodyně s tohoto světa sešla, tehdy vešken kruod jejie na manžela jejieho a na děti má připadnúti; jestli pak [že bly dětí neměli, tehdy aby hospodář neb hospodyně, jeden z nich živý zuostalý, vešken kruod i herbort zachoval a obdržal bez pře- kážky; pakli by hospodář neb hospodyně aneboli některý dědic neb dědička z nich jeden pozuostal, aby plnú moc měl s toho kruodu a herbortu, komuž by se zdálo, dáti neb odkázati buďto při zdravém životě aneb na smrtedlné posteli beze všeho zmatku, odporu i překážky. Při kterémžto již psaném obdarovánie já svrchupsaný Těma z Koldic, dědici a budúcí moji nadepsané měšťany mé v Bielině s předměstskými i jiné své ku právu jich příslušející, k tomu také všecky jich dědice a budúcí mám a povinen budu zachovati, obraňovati a ob- hajovati před každým člověkem nynie i v časiech budúcích. Na potvrzenie toho všeho a pro lepší paměť budúcí pečeť svú vlastní mým jistým vědomím kázal jsem přivěsiti k tomuto listu. Jenž dán jest a psán na Bielině léta od narozenie syna Božieho tisícího čtyřstého sedmdesátého pátého v středu o kří- žových dnech dne Nalezenie svatého Kříže. Při tom byli sú a toho jsú světkové urozený pán, pan Vilém z Landštýna a urozený panoše Litolt z Hřivic, v ty časy purkrabě mój na Bielině, Jan Bechlinský z Soběsuk, Melichar z Viliburna, Hynek z Miliny, bydlem v Bielině, Jan Razický ze Vchynic, Jan Trmický z Manstorfa a Jiřík Dlask ze Vchynic, služebníci moji a jiní mnozí viery hodní lidé. 164

Strana 165
Pergamenový originál, vlhkem značně sešlý a těžce čitelný, v archivu města Bíliny; pečet je ztracena. — Na rubu: Originál dědictví, že každému děditi se povoluje vedle práva městskýho. — No. 5. — No. 4. — Na plice: Procopius Piber prothonotarius. 1) Syn Hanuše II. (C. Truöl I. c., str. 84). 2) K této otázce srv. M. Stieber, Dějiny soukromého práva v střední Evropě (2. vyd. v Praze 1930), J. Kapras, Erbliches Gütterrech im altböhmischen Landrechte (Zeitschrift für vergleichende Rechtswissenschaft XXIII., sešit 1—2. — Též samostatně), W. Weiz- säcker, Magdeburger Schöffensprüche und Rechtsmitteilungen für den Oberhof Leitmeritz (Stuttgart—Berlin 1943). Srv. Theodor Hutter, Die Stadt Bilin und ihre Geschichte von der ältesten Zeit bis auf unsere Tage 1890 (Bilin 1891), str. 69. 434. 1475 květen 3. Těma XIII. z Koldic, hejtman Litoměřického kraje, obnovuje měštanům města i předměstí bílinského a všem obyvatelům Bíliny právo, že zemře-li kdo bez poslední vůle, dědí příbuzný až do sedmého kolena; dědic však musí sám sedmý dokázat své příbuzenství. Co však bylo komu z měštan již dříve dáno od Těmy XIII. i od jeho rodičů, to má zůstat beze změny. Dále obnovuje dřívější právo solného obchodu i povinnost dávky z něho bílinskému zámku. Já Těma z Koldic na Bielině, v ty časy hajtman kraje Litoměřického,1) svým a dědicuov svých jménem vyznávám a oznamuji tiemto listem všem, že přistúpivše před mne opatrní purgmistr, rychtář a konšelé i starší měšťané z Bieliny, věrní moji milí, snažně a se vší pilností mne prosili sú, abych jim a všie obci v městě i před městem jakožto pán jich dědičný práva nápadnieho po příbuznosti obnovil a milostivě potvrdil vedle toho, jakož od předkuov mých, pánuov z Koldic dobré paměti, v té věci opatřeni a slušnú svobodú a milostí znamenitě obdařeni sú.2) Já znamenav a vskutku shledav dobré jich k sobě zachovánie a mnohú věrnost, kterúž mně a předkóm mým, pánóm z Koldic ustavičně okazovali, okazují, a potom tiem lépe a viece aby mohli a měli okazovati, chtě jim v tom vděčnost svú okázati, chtě také při tom před- kuov svých šlépěje následovati a v takovém obdarovánie s nimi se srovnati, s dobrým rozmyslem a radou přátel svých a úředníkuov i jiných věrných mi- lých tuto milost svrchupsaným měšťanóm mým a předměstským i jiným obyvatelóm v Bielině i všem jich dědicóm a budúcím dal sem, daroval a obdařil i obnovil a mocí tohoto listu dávám, daruji, dařím a obnovuji spuosobem a obyčejem tiemto, když by kterýkoli hospodář s tohoto světa sšel, neřídív ani spósobiv o statku svém vedle řádu a práva městského, takový vešken statek, buď po hospodáři neb po hospodyni, movitý i nemovitý, kterýmiž by koli jmény mohl jmenován býti, na najbližšieho krevního přítele až do sedmého kolena v celosti a beze všeho umenšenie spadnúti má a přijíti plným právem, 165

Strana 166
a to kdež by koli takový najbližší krevní přietel obydlé své měl, buďto v nade- psaném městě mém v Bielině ve zdech nebo vně aneb v kterémkoli jiném městě, městečku nebo ve vsi v této nebo v jiné zemi; však takový žadatel statku a odúmrti zavázán bude příbuzenství své sám sedm s svědomím dobrých lidí obojího pohlavie okázati a provésti. Také každý takový najbližší krevní přietel, kterýž by mým člověkem poddaným nebyl, má a povinen bude se mnú a s dědici mými o koláč uhoditi vedle slušnosti. Než toto jsem znamenitě vyňal a mocí listu tohoto vyniemám a mieti chci, cožkoli od nebožtíka pana otce mého, paní mateře mé dobré paměti3) aneb od mne komu co dáno jest a za- psáno před dániem tohoto listu, aby to všecko při jednom každém vedle toho, jakž komu co dáno jest a zapsáno, v celosti zuostalo beze všeho odporu a pře- kážky. A jakož oni měšťané moji suol na prodaj k obecnému dobrému kupují, to též já jim a jejich dědicóm i budúcím přidávám, aby mohli a plnú moc měli suol kupovati a zase prodávati a na dobré obecné všeho města obracovati vedle toho, jakož jsú z dávnosti za předkuov mých takového trhu požívali bez pře- kážky, a za to mají a povinni budú mně, dědicóm mým a budúcím z každého celého vozu puol věrtele soli na zámek mój dávati bez odporu vedle vysazenie starodávného4.) Při těchto obdarování, milostech a obnovení svrchupsaných já nadepsaný Těma z Koldic již dotčené měšťany mé a předměšťáky i všecku obec v Bielině a všecky jich dědice a budúcí slibuji svú dobrú vierú křesťanskú obhajovati a v celosti zachovati bez přerušenie všelikého a proti tomu nebýti a jim v ně nevpadati sám skrze sě ani skrze úředníky své ani skrze jiného kteréhokoli člověka žádnú mierú nikdá věčně na časy budúcí. Na potvrzenie toho všeho, což se svrchu píše, a pro lepší paměť budúcí pečeť svú vlastní při- věsiti kázal sem k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého pátého v středu [o křížových dnech den] Nalezenie svatého Kříže. Při tom jsú byli a světkové toho jsú urozený pán, pan Vilém z Landštýna a urozený panoše Litolt z Hřivic, purkrabie v ty časy na Bielině, Jan Bechlinský z Soběsuk, Melichar z Viliburna, Hynek z Miliny bydlem v Bielině, Jan Razický ze Vchynic, Jan Trmický z Manstorfa a Jiřík Dlask ze Vchynic, služebníci moji i jiní mnozí viery hodní lidé. Pergamenový originál, vlhkem značně sešlý a téměř nečitelný, v archivu města Bíliny; přivěšená pečet je ztracena. — Na rubu: Potvrzení od urozeného p. p. pana Týma na Bílině, že vedlí práva městskýho jeden každý děditi má. No. 6.—No. 5. — 1475. — Na plice: Procopius Piber prothonotarius. 1) O něm v. pozn. I při listině ze dne 2. února 1437 (výše č. 260). 2) V. listinu ze dne 4. března 1408 (výše č. 199). 3) Byl synem Hanuše z Koldic a Anežky z Landštejna. 4) V. listinu ze dne 28. června 1440 (výše č. 273). Srv. Th. Hutter 1. c., str. 69. 166

Strana 167
435. 1475 květen 21. Král Vladislav potvrzuje na prosbu lišovských měštanů (pro parte civium et incolarum opidi Lyssaw) listinu krále Ladislava ze dne 1. března 1454 (výše č. 308). — Datum Prage die vigesima prima Maii anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo quinto, regni nostri anno quarto. — Ad rela- cionem domini Czenkonis de Clinsstein procuratoris. Pergamenový originál v archivu města Lišova; na pergamenovém proužku je přivě- šena znaková kulatá pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. 436. 1475 září 1. Český Krumlov. Bratří Jindřich a Vok z Rožmberka povolují městu Třeboni zříditi nový rybník na jejich gruntech, ale pod tou podmínkou, že nikdy nebude zcizen od obce. My Jindřich a Vok vlastní bratřie z Rozmberka vyznáváme tiemto listem obecně a přede všemi, ktož jej uzřie a čísti nebo čtúce slyšeti budú, jakož múdří a opatrní purgmistr a rada i všecka obec města našeho Třeboně, věrní naši milí, rybník nový na svých vlastních kruntech dědičných mezi Břílicí a mezi rybní- kem kněze opata a kláštera třeboňského, řečeným Velfly,2) znova na svuoj náklad udělali jsú, i znamenavše my nadepsaného města našeho i všie obce tudiež, též budúcích jako nynějších, dobré a užitečné, s dobrým rozmyslem a s radú věrných našich milých s zvláštní milostí toho jim dopustili sme a k to- mu naše povolenie dali jsme, všakž tak, aby nadepsaní měšťané třeboňští, věrní naši milí, nynější i budúcí, již psaného rybníka nižádnému od toho města a obce té věčně nikam neprodávali ani kterým během odtrhovali, než aby tak vždy po vše časy budúcie věčně k témuž městu a obci dědičně zuostal, držán byl a požíván bez našie a budúcích našich všelikteraké překážky. Tomu na svědomie a na pevnost pečeti své vlastnie k tomuto listu rozkázali jsme při- věsiti dobrovolně. Jenž jest psán a dán na Krumlově léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého pátého v pátek dne svatého Jiljie. Pergamenový originál v archivu Národního musea; k listině jsou na pergamenových proužcích přivěšeny dvě kulaté pečeti z červeného vosku. — Na rubu: Na rybník nový. — Přepsán. — 1475. — Papírový opis z 18. stol. ve Státním archivu v Třeboni, zn. I. A 5AS Nro. 2. 1) Synové Jana a vnuci Oldřicha z Rožmberka (A. Sedláček, Hrady III., str. 35). 2) O tom srv. dvě listiny ze dne 26. listopadu 1436, podle nichž opat Jan a konvent třeboňského kláštera směňují s několika třeboňskými měštany dědinu břílickú s dědinú jich, kterúžto jsú měli v Velfliech (pergamenový originál ve Státním archivu v Třeboni); v druhé purkmistr a konšelé z Třeboně potvrzují předešlou úmluvu (pergamenový originál tamže). — Ze 7. srpna 1483 pochází další smlouva mezi opatem Markem a veškerým 167

Strana 168
konventem téhož kláštera se strany jedné a městem Třeboní se strany druhé o ten duom zádušní vedle sadu kněžského, kterýžto drží a držel jest klášter třeboňský, a o rybník znovu udělaný na kruntech břílických (pergamenový originál v témže archivu). — Někdy kolem r. 1510 opat Jan a konvent třeboňského kláštera augustiniánského směňují s vědomím Petra z Rožmberka dva lány ve vsi Břílicích, totiž Hanův a Mikšův, s městem Třeboní za lány Václava, Bílkové a Jana Bílka ve vsi Libíně. Kromě toho koupili Třeboň- ští od kláštera půlčtvrta lánu, jednu čtvrt a čtyři podsedky rovněž v Břílicích, vše ke zřízení rybníka (zapsáno v Rožmberském kodexu, uloženém v archivu Národního musea v Praze, ruk. č. 278, fol. 197v.—199v.). — Další smlouva o zatopené grunty byla pak uzavřena mezi Petrem z Rožmberka, opatem Janem a konventem třeboňského kláštera, jakož i městem dne 6. září 1518 (zaspáno v témže kodexu, fol. 211v.—214.) Srv. Th. Antl, Památky archeologické XVII., str. 52—63. Disposice i se zákazem neprodávání má stejné znění jako listina z 31. března 1479 pro Veselí nad Lužnicí (níže č. 464). 437. 1476 únor 25. Bohuslav (VII.) ze Švamberka zakazuje dovoz cizího piva do Boru u Ta- chova pod přísnými tresty. Měštané slibují za to vařiti lepší pivo a odváděti vrch- nosti z každé várky dva a půl groše. Známo pouze z potvrzení Jana Bartoloměje ze Švamberka, vydaného 25. dubna 1601 a uloženého v archivu města Boru u Tachova. V tomto privilegiu se činí o něm zmínka těmito slovy: Zum siebenden begnadet herr Bohuslav von Schwanberk1) die stadt und inwohner zur Hayd, dass sie mit kainem frembden bier uberfüret werden sollen bei ausgemessener poen und straf. Dagegen bewilligen sie besser bier zu brauen und von jedem gebreud der herrschaft drithalben groschen zu geben. Under Dato vierdtzehen- hundert siebentzig und sechs an tag Matthiae apostoli. 1) O něm v. pozn. I při listině ze dne 27. ledna 1459 (výše č. 336). 438. 1476 květen 10. Strakonice. Jan ze Švamberka, mistr převorství strakonického, Mikuláš, převor strako- nického kostela, a tamní konvent potvrzují obyvatelům města Bavorova listinu Petra, Oldřicha, Jana a Jošta z Rožmberka (z 23. srpna 1361) a Jindřicha z Rožmberka (z 28. května 1474). Nos frater Johannes de Sswamberk, magister prioratus Bohemie,1) frater Nicolaus, prior ecclesie Strakonicensis, totusque conventus fratrum domus Strakonicensis ordinis milicie beati Johannis Baptiste sacre domus hospitalis Jerosolimitani presentibus publice recognoscimus ac profitenur universis, quemadmodum olim nobiles et magnifici domini, dominus Petrus, Ulricus, Johannes et Henricus de Rosenberg2) et depost eciam dominus Henricus de 168

Strana 169
Rosenberg,3) pii recordii antecessores nostri, opido nostro Baworow4) et comu- nitati eiusdem ius regale ac libertates, litteris sigillisque munitas, condonave- runt, quorum tenor sequitur et erat talis: Ab humana memoria mundi negocia etc. (Následuje listina Petra, Oldřicha, Jana a Jošta z Rožmberka ze dne 23. srpna 1361, výše č. 80, jakož i potvrzení Jindřicha z Rožmberka ze dne 28. května 1474, výše č. 431). Similiter eciam et nos frater Johannes de Sswamberg, magister prioratus Bohemie, frater prior totusque conventus fratrum domus Strakoni- censis pretacti eciam huiusmodi ius regale ad instantes humiles peticiones et preces nostrorum civium de civitate ac opido nostro Baworow prescripto omnes- que et singulas gracias, superius in hac pagina expressas, opido nostro Baworow eiusque incolis, fidelibus nostris dilectis presentibus et futuris, vigore presen- cium innovantes confirmamus et ratificamus, approbamus et coroboramus, volentes, ut pretacti nostri cives seu inhabitatores opidi nostri Baworow eorumque successores eis gaudeant et utantur temporibus futuris eviterne contradictionibus quorumlibet contra eos cessantibus. In quorum robur et evi- dens testimonium has nostras fieri nostrique maioris sigilli, similiter et sigilli conventus domus Strakonicensis appensione iussimus communiri. Datum Strakonicz anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo sexto feria sexta post sancti Stanislai. Pergamenový originál v archivu města Bavorova; dvě pečeti, které byly přivěšeny na pergamenových proužcích, jsou ztraceny. — Na rubu: No. 2. — N. 2. — ad Pub. V. 1/3. — Privilegium No. IV. to. — Český text v listině Václava Vlčka z Čeňova ze dne 24. listo- padu 1479 (níže č. 470): Též také i my bratr Jan z Švamberka, mistr převorství čes- kého, bratr převor i všecken konvent bratruov domu strakonického také právo tako- véž královské skrze ustavičné a pokorné prosby našich měštěnuov z města aneb měs- tečka našeho Bavorova svrchupsaného všecky i všelikteraké milosti svrchupsané, v tomto listu položené, městečku našemu Bavorovu i jeho obyvateluom, věrným našim milým nynějším i budúcím, mocí listu tohoto obnovujíce potvrzujeme, upevňujeme i utvrzujeme, chtiece, aby již řečení naši měštěné aneb obyvatelé městečka našeho Bavorova i jich budúcí jim se radovali, drželi a jich užievali na časy budúcí věčně bez všelikteraké překážky. Tomu na pevnost a širšie svědomie kázali sme věčí naši pečeť a pečeť konventu domu strakonického k tomuto listu přivěsiti. Dán v Strakonicích léta Božieho tisiecího čtyřstého sedmdesátého šestého v pátek po svatém Stanislavu. 1) O něm v. pozn. 4 níže. 2) Listina ze dne 23. srpna 1361 (výše č. 80); místo Jindřicha má být správně Jošt. 3) Listina ze dne 28. května 1474 (výše č. 431). 4) Jindřich z Rožmberka prodal r. 1475 jménem svým i svých bratří hrad Helfenburk s městem Bavorovem a několika vesnicemi za 5500 zl. uher. Janu ze Švamberka, mistru převorství českého ve Strakonicích (A. Sedláček, Hrady VII., str. 98). 439. 1476 červen 3. Jindřichův Hradec. Jindřich z Hradce daruje jindřichohradeckým měštanům potok Řečičku s oběma břehy a se všemi právy, pokud náleží městu. 169

Strana 170
Já Jindřich z Hradce i s svými erby a budúcími vyznávám tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzřie a čtúce uslyšie, že přišli ke mně moji věrní a milí purgmistr a rada i obec města mého Hradce, prosiece mne za potok, jenž slove Řečička,1) abych jim ten potok dal, aby sobě mohli některý rybník dělati pro opravu města mého Hradce. A já, znamenav a spatřiv i skutečně shledav jich věrnost a stálost, kterúž ke mně mají a skutečně okázali jsú se ke mně jakožto ku pánu svému dědičnému, k prosbě a k žádosti jich, nechtě jich v tom oslyšeti, dal sem a mocí listu tohoto dávám měšťanóm svým nyněj- ším i budúcím ten svrchupsaný potok s oběma břehy, se všemi puožitky, pokudž ten potok od staradávna k tomuto městu mému přieslušie, tak, aby svrchupsaní moji měšťané i budúcí i s dědici svými mají!] toho potoku býti v svobodném drženie. A toho potoku mají požívati buďto rybníky nebo jinými věcmi k opravě a k požitku tomuto městu mému, jakž sě jim najlépe zdáti bude, jakožto s svým vlastniem beze všie mé i mých budúcích překážky všeli- kteraké. A já svrchupsaný Jindřich z Hradce i s svými erby a budúcími nemám na to sahati nižádným obyčejem. A tomu na svědomie svú vlastní pečeť s mým dobrým a jistým vědomiem kázal sem přivěsiti k tomuto listu a připrosil sem urozeného pána, pana Petra z Šternberka, švagra svého milého,2) že jest svú pečeť vlastní přirozenú dal přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Hradci v ten pondělí o letnicích léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého šestého. Pergamenový originál v archivu města Jindřichova Hradce, zn. I. A a 5; na perga- menových proužcích jsou přivěšeny dvě pečeti. — Na rubu: N. B. Listy na potok Řečice, kde nyní rybníky obecní sou pod Mazancovským domem, od p. Jindřicha z Hradce. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) O tom v. Fr. Teplý l. c., I. 2., str. 58. 2) Pocházel z holické větve; jeho poručníkem byl Zdeněk ze Šternberka, otec Elišky, manželky Jindřicha z Hradce (Fr. Teplý l. c., str. 19). Listina otištěna v Archivu českém IX., str. 341—342. 440. 1476 září 8. Praha. Král Vladislav potvrzuje městu Sokolovu (Falknov) všechna privilegia, zvláště od králů Václava IV., Zikmunda a Jiřího; potvrzuje i listiny na dvůr Hard. Páni Šlikové musí dbát všech svobod, jichž město požívá. Wir Wladislaus, von Gots gnaden kunig zue Behem, marggrave zue Mer- hern, herczog zue Lucenburg und Slesien, marggrave zue Lusicz etc., bekennen und tun kunt offenlich mit disem brive allirmeniglich, das vor uns erschinen ist unser lieben getrewen, burger und inwoner zu Falckenawe ersame botschaft 170

Strana 171
und hat uns demutiglich tun bieten, das wir denselben burgern, inwonern und iren nachkomen alle unde igliche ir gnade, freiheit, brive, privilegia, die ire fordern und sie von Romischen keisern und kunigen zue Behem, unsern vor- farn loblicher gedechtnuss, ubir den hofe zum Harde erworben und herbracht haben, zu vernewen, zu bestetigen, zu bevestnen und zu confirmiren genediglich geruchten. Wann nu unsir koniglich gemute allir und iglicher unser und der crone zue Behem undertanen und getrewen fride, gemach, nucz und bests alczeit geneigt ist zu betrachten, davon haben wir angesehen die vorgenante demutige bete unde auch betracht anneme, trewe und willige dinste, die der vorgenanten burgern und inwonern furdern und sie unsern vorfarn, kunigen, uns und der crone czu Behem oft und dick nuczlich und williglich getan haben, teglich tun und hinfur tun sollen und mogen in kunftigen zeiten, und haben darumb mit wolbedachten mute, gutem rate unser edeln und getrewen und rechter wissen denselben burgern, inwonern zue Falckenawe und iren nach- komen alle und igliche ire gnade, freiheit, rechte, brive, privilegia, die sie von unsern vorfarn, kunig Wenczlaw,1), kunig Sigmund2) und kunig Jorgen3) seli- gen und sunderlichen uber dem hofe zum Harde4) redlich erworben und her- bracht haben, wie die von wort zue wort lawtend, gnediglichen vernewet, be- festnet, bestetigt und confirmirt, vernewen, bevestnen, bes[te]tigen unde con- firmirn ine die von kuniglicher macht in craft diecz briefs und meinen, seczen und wollen, das sie in allen iren stucken, punckten und artikeln, meinungen und begreifungen gancz kreftig sein, si auch dabei bleiben und der an allen enden gebrauchen und genissen sollen und mogen gleicherweis, als abe sie alle von wort zu worten hirinn begriffen und geschriben wern, von allermeniglich ungehindert. Und wir gebieten darumb dem edln Slicken von Lazan, herrn zue Weissenkirchen, unsern lieben getrewen, die jecz zum Elbogen sein adir wer hinfur da sein wirdit, und sust allen andern unsern unde des kunigreichs zue Behem undertanen und getrewen, welchs adels, wirden adir wesens die sind, ernstlichen und vestiglichen mit disen brive, das sie die vorgenanten burger, inwoner und ire nachkomen zu Falcknawe an dem egedachten iren gnaden, freiheiten, rechten, briven, privilegien und an dem hofe zu Harde nicht irren noch hindern, sunder sie dabei getrewlich hanthaben und schirmen und der getrewlich gebrauchen lassen, als lieb eim idem sei unser swere ungenade zu vermeiden. Mit urkunt diecz briefs versigelt mit unserm kuniglichen anhan- genden insigel. Der geben ist zue Prage am suntag unser lieben Frawen tage ir geburt nach Cristi unsers herrn geburt vierzehenhundert, darnach im sechsundsibenczigisten, unsers reichs im sechsten jare. Ad mandatum domini regis. Pergamenový originál v archivu města Sokolova; k listině je na bílo-červených hed- vábných nitích přivěšena kulatá znaková pečet z vosku červené barvy. — Na rubu: Rta. Konig Vladislai Freiheitsbrief...... (písmo vybledlé) — 4. — A. I. 5. 1476 Maria — 171

Strana 172
Geburt. 8. September. Wladislaw bestätigt die Privilegien, besonders über den Harthof. Orig. — Též ve vidimátu města Chebu ze dne 24. července 1522 (pergamenový originál v archivu města Sokolova s přivěšenou pečetí). 3) 1) Ze dne 28. srpna 1397 (výše č. 161). 2) Ze dne 16. července 1420 (výše č. 227). Ze 26. prosince 1459 (výše č. 341). 4) Listiny z 27. března a 9. června 1460 (výše č. 346 a 348). 441. 1476 listopad 25. Jan ze Šelmberka a na Stráži se vzdává odúmrtního práva v městečku Stráži (nad Nežárkou). Měštané mohou svůj majetek odkázat, komu chtějí, příbuzným i nepříbuzným, sousedu i hostu, bohatému i chudému, ale musí se tak stát vždy před konšely a rychtářem to musí být potvrzeno. Po rodičích dědí děti, a nezřídí-li otec poručníky, ustanovují je sami konšelé. Po zemřelých sirotcích dědí příbuzní. Zemře-li kdo bezdětek a bez posledního pořízení, dědí nejbližší příbuzný, musí to však být řádně opatřeno konšely a rychtářem; nepřihlásí-li se do roka žádný pří- buzný, konšelé mají pozůstalý majetek obrátit k užitku obce. Já Jan z Šelnberka a na Stráži, pán a pravý dědic panstvie mého dědic- ského k Stráži příslušejícího,1) vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúcí slyšeti budú, že znamenav věrnost městečka mého Stráže, věrných mých milých, kterúž k předkuom mým dobré paměti a k prv- ním pánuom svým měli jsú, věrně činiec a i ještě ke mně a k mým budúcím se jmieti mají, a znamenav i obdarovánie jim učiněná i milosti, jimiž sú je i listy svými obdarovali na právo odúmrtné,2) a i já patře též k tomu a chtě, aby svrchu psaní obyvatelé městečka mého Stráže, chudí i bohatí, mohli tiem lépe a prostraněje za mnú a za mými budúcími se živiti, tuto milost jim okazuji a činím, chudému i bohatému, osedlému i neosedlému, lidem, kteréhožkoli řádu, věku a položenie byli by, podle prvnieho obdarovánie svobodny jsem je učinil a mocí listu tohoto činím od práva odúmrtného, kteréž bych vedle práva jmieti měl. Protož je ruším, kazím a tiemto listem mrtvím a konečně zkazil sem a umořil sám před sebú i dědici svými i přede všemi po mně trhem neb kterakkolivěk jinak toho zbožie nápadním tak, aby každý obyvatel svrchu- psaného mého městečka měl právo a svobodu statek svuoj movitej i nemovitej kteréhožkoli jměnie za svého zdravého života nebo na smrtedlné posteli dáti, prodati nebo zadati přátelům nebo příbuzným nebo nepříbuzným, súsedu nebo hosti, chudému i bohatému všelikéhožkoli stavu, osadie [cožkoliv na gruntech mých aneb] okolo Stráže kdežkoli bez mé překážky i mých potomních a budú- cích, a to ať jest [řádně] před konšely a rychtářem oznámeno a utvrzeno. Také jestliže by umřela která osoba nebo osoby, žena neb muž neboli oba, 172

Strana 173
ostaviec děti po sobě, a zvláště otec nezpuosobě poručníkuov, tehdy konšelé, ty časy jsúce, mají právo a moc opatřiti ty sirotky i statek, aby neubajvalo, ale přibajvalo. A jestliže by sirotci zemřeli, spadni na najpříbuznějšieho přie- tele dědicky podle rady konšelské a dobrých lidí, než však vždy takovým oby- čejem, aby takových statkuov větší diel ostával při městečku mém svrchu psaném, aby se radši sílilo než mdlilo i opravami obecními lépe opravovati mohlo. Také jestliže by někto umřel z svrchupsaného městečka mého bez rozkázanie a poručenstvie, nepozuostaviv op sobě pravých dědicuov, tehdy ten statek má spadnúti na najblizšieho přietele dědičně a svobodně plným dědic- kým právem beze všie mé překážky i mých budúcích, a to vždy ať jest řádně konšely a rychtářem opatřeno. Také jestliže by se přihodilo, že by který člověk z městečka Stráže umřel, neučině poručenstvie, dědicuov nemaje a přátel, takže by se v celém roce žádný přietel neoptal, tehdy toho statku mocni mají býti konšelé a obrátiti podle rady páně, kdež se jim najlépe zdáti bude, k obec- niemu dobrému bez překážky mé i mých budúcích. A k té vší svobodě a práv svrchupsaného listu já svrchupsaný Jan z Šelnberka, pán a dědic svrchupsa- ného zbožie strážského, ku potvrzení a pevnosti svú vlastní a přirozenú pečeť k stálosti a k věčnosti kázal sem přivěsiti k tomuto listu a pro širšie svědomie toho prosil sem urozeného pána pana Hynka z Dubé a slovutných panoší Mikuláše z Chrástu a Jaroše Vejháka z Rudošovic [?], že sú své pečeti vedle mé přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého šestého na den svaté panny Kateřiny. Pergamenový originál v archivu města Stráže nad Nežárkou; ze čtyř přivěšených pečetí se nezachovala ani jediná. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Po smrti obou synů Jindřicha ze Stráže, Michala a Jiříka, jimiž rod pánů ze Stráže vymřel, zdědil Stráž Jan ze Šelmberka, o němž není známo, jak se k dědictví dostal (A. Sedláček, Hrady III., str. 269). 2) V. listinu Jindřicha ze Stráže ze dne 15. června 1465 (výše č. 390). 442. 1477. Jan Zajíc z Hazmburku1) uděluje Libochovicům ostrůvek „od popluží popl- ského řekou k trávníku obecnímu připlavený“ Originál není znám, zachována jen stručná zmínka v nedatované žádosti purkmistra, konšelů a obce města Libochovic k císaři Rudolfovi II. o potvrzení privilegií: Item privi- legium české od pana Jana Zajíce z Hazimburku na ostrůvek od popluží poplzského řekou k trávníku obecnímu připlavený, jehož datum léta etc. 1477 (SUA v Praze, odd. SM P 106, L 21). 1) O rozrodu pánů Zajíců z Hazmburka v. Ottův slovník naučný, díl X., str. 932/933. 173

Strana 174
443. 1477 leden 8. Těma XIII. z Koldic uděluje měštanům z Krupky tyto milosti: Rychtář a přísežní určují ceny cizího vína a piva a dbají o přesnou míru šenkovaných nápojů; na Komáří Hůrce, ve Fojtovicích, Mohelnici, Habarticích, Krásném Lesu a Vrchoslavi se nesmí čepovat jiné pivo nežli z Krupky. Následují předpisy o pořádku při vaření a šenkování piva, o městském pivovaru, bude-li postaven, i o platech, které se musí odvádět vrchnosti z jednotlivých várek. Dále se stanoví řád, pokud jde o šrot, šrotování a nákup chmele. Rychtář s přísežnými trestají přestupky proti předpisům o mostech a požární bezpečnosti (pokuty jdou obci k užitku), dosazují dozorce nad vahami a mírami i přísežné řezníky a vydávají předpisy pro trh a řemeslníky. Obilí i chleby na trh přivezené se musí prodat v určenou tržní dobu. Řezníci jsou povinni zachovávat nařízení řeznických pří- sežných. Věci přivezené na trh se musí také na trhu prodat. Kdo se chce v Krupce usaditi, musí předložiti zachovací list a s obcí trpět dobré i zlé. Spory a přestupky soudí rychtář s přísežnými. Obec dostává právo solného trhu a váhu na všeliké zboží mimo cín; užitek z ní připadá k obecnému dobrému. Měšťanům se udělují stejná práva, jakých užívají ostatní poddanská města v Čechách. Sporné strany se mohou odvolat k vrchnosti pouze před vynesením rozsudku na městském soudu. Žalovaná strana nesmí užívat před soudem řečníků, ale musí se hájiti sama. Vrchnost slibuje, že se přimluví u krále o udělení nového trhu, požádá-li o něj obec. Wir Thiema von Coldicz, herre czu Belin und Grawpen,1) die czeit oberster hawptman Lewthmericzer kreises, bekennen vor uns, alle unsere erben und nochkomen in disem unserm offen briefe vor allen, die in sehen ader horen lesen, das vor uns komen sein richter und scheppen, die gesworen und andere eldisten anstat der ganczen gemein zcu Grawpen,2) unsere libe getrawen, und haben uns vorczalt[!] etczliche derselbigen irer gemeine gemerkliche gebruche und unordenung, daraus in allenthalben unczheer, nicht wenig unrats enstan- den war, uns in demutigen fleis bittende, in darinn hilfelich zeu sein und raten, damit solche irer gemein gebrüche und unordenung gewandelt und geordent wurden, auf das dieselbige unser stat forder in besser wesen und stand komen mocht. Dabei haben sie uns etczliche stücke und artikel, wie hernach folget, geschriben stehet, das wir sie damit begnaden und in die gnediklich befesten und bestigen[!] geruchten, gebeten haben. Nachdem und wir von angeborner art geneigt sein unsere undertane nach billikeit mit begnadung und freiheiten czu vorsehen, dadurch sie under uns ir wesen dester gerulicher und ordenlicher ire narung zeu erwerben haben mochten, haben wir dabei ire bequeme und pilliche gebete angesehen, auch ire und irer vorfarn getrawe, stete und fleissige dinste, die sie uns und unseren vorfaren oft und dick getan haben, teglich tun, furbasz tun sollen und mogen, und haben mit wolbedachten mute, freien willen und rechter wissen und ausz guten vorrate unserer rete dieselbigen unsere 174

Strana 175
burgere zeu Grawpen und ire nochkomlinge gefreiet, begnadet und begabet und mit und in kraft diss brifes freien und begnaden, befesten und bestetigen in alle und itczliche stucke und artikel in disem brif begriffen, das dieselbigen unsere burgere zeu Grawpen und ire nochkomlinge solcher freiheit und begna- dung zou gebrauchen und sich darnach zeu halden: Am ersten das richter und scheppen und die gesworen der gemein daselbist zcum Grawpen sollen macht haben alle süsse wain, als malmazir, Reynfal3) und andere Welische wein, auch awszlendische wein, dabei fremde bire zcu orden und zeu setczen, wie hoch und wo die in der stat geschanckt sollen werden, davon ein gewenlich geld zeu nemen einer gemeine daselbist zeu gut; und solch getrenk sol allewege ge- schanckt werden eim idem nach dem rechten statmasse mit der statczeichen beczeichent. Item auf dem Moeckenberge,4) Moglicz,5) Voytsdorf,6) Eberstorf,7) Schonwalds) und zcum Roszental,3) unseren gutern und grunden sol nimandts erlawbt sein fremde bire zeu schenken. Und were an den benanten enden, unseren gutern, unsern gründen bir schenken wil, der sol das nindert anders holen und nemen denn zeu Grawpen. Und ap imandts dawider tun würd und an denselbigen enden fremde bir schenken, alsdann sollen richter und schep- pen mitsampt den gesworen und der gemein macht haben ein solchs zeu weren, und das mit hilf und rat eins amptmans unsers slosz czum Grawpen, auch das birbrewen und birschenken undereinander zeu orden und zeu setczen, das ein ider, arm und reich, nach seinen wirden und vermoge brewen und schencken mocht nach richters und scheppen erkentnus. Und welcher wird ein brewhawsz hat ledig, der sol das seinen nachbaren, der da brewen wil, zcu lasszen steen umb ein gewonlich geld, das darauf gesaczt würd. Auch ap richter und scheppen und gesworen der gemein rats wurden ein gemein brew- hawsz der gemein zeu gut zeu bawen, sol auch vorgunst und zeugegeben werden. Und ein itczlich brewmeister, der da brewen wird, in welchen brewhausz das were, der sol darzu geeidt werden von richter und scheppen, als sichs geburt, und allein die hewszenlich zcum Grawpen gesessen sein und nicht die hawszge- nossen brewen sollen. Und ein itczlicher, der da brewet, sol uns von eim itcz- lichen gebrew birs geben und reichen, ehe und er zcustosset, sechthalben Behmischen groschen ader sovil an anderer moncze, die genge und gebe die czeit were. Und uber das sollen die vom Grawpen der bire und anderer ge- trencke halben, auch des pfannegelds halben allenthalben fürbasz unbeswert sein. Item die schrotere sollen auch geeidt sein den armen als den reichen umb ein darauf gesoczt geld zeu schroten, auch den hoppen zeu messen. Und so sie imandts hoppen messen, sollen sie den einmal mit den armen kravtez- weisze niderdrucken, darnach widerhawfen. Und man sol geben zeu messen je von eim schoffel ein heller, der in vorkawft, die helft, und der in kauft, auch die helft. Item die brücken, fewrmewre und andere stucke und gebrechen in der stat, davon uns, auch armen und reichen schade, sünde und schande ent- steen und komen mochten, solle richter und scheppen awsz rat der eldisten 175

Strana 176
gesworen macht haben zeu besehen, zeu ordnen und zcu gebieten, das die ordenlich und rechtfertig gehalden wurden. Und wer in solchen stücken irer gebot, eine ader mehr, in ungehorsam erfunden, der nicht halden würde, der ader dieselbigen übertreter und ungehorsame sollen nach irer darauf gesaczten buss gestraft und gebust werden und solche buse sollen sie an der stat nutez und fromen wenden und legen. Auch sollen richter und scheppen mitsampt den gesworen der gemein macht haben markmeister, angissere und gesworne fleischere zeu setczen und den marckt zeu ordnen, fleisch, brot, getreidt und andere sache, die man zeu marckt brenget, flissiklich zcu besehen, das armen und reichen daselbist allenthalben recht gescheeh, ungerechte gewichte, ellen und massen aufzeuheben, auch die hantwerge alle zcu orden, das ein itczlicher hantwergman sein handel weszenlich und ordenlich halde, die leute, arme und reiche, nicht ubersetcze, als das in anderen steten recht und gewonheit ist. Item die am freitag mit getreide auf den markt komen, sollen am freitag, auch am sonnabent ehe rechter marktzeit nicht vorkaufen, sunder des markts erbei- ten, auf das die wagen, die zeu marktezeit komen, des markts auch gebrauchen mogen; so vorkauf denn iderman. Auch sol kein wagen, der brot her zu markt brenget, das brot wider wegfüren, sunder das alhie vorkaufen ader einlegen. Auch sol keiner brot mit wagen aufkaufen, er bestande dann damit auf dem markte, und das bei der busse der stat darauf gesaczt. Item welch fleischer zcum Grawpen slachten wil, der sol sich halden und richten nach der gesworen fleischer aneweiszung und gebote. Und was ein itezlicher fleischer auf den marckt fleisches brenget, sol er alda vorkewfen und das nicht wider wegfüren bei der buss, als das von alders herkomen ist. Item itczlicher fremd man, der sich zcum Grawpen setezen wil, sol nicht aufgenomen werden, er habe dann redliche kuntschaft seiner vorhaldnus. Und ein itzlicher, der sich in derselbi- gen stat wonung czewchet in meinung, daselbist wonung ader handel zeu haben und der gemein zeu genisen, derselbige sol auch gleiche bûrde mit schossen, wachen und anderen sachen nach seiner vormoge andern mitbürgern tragen und mitleiden nach richter und scheppen, auch der eldisten erkentnus. Und ap imandts, esz were einheimisch ader fremde, in der stat czwitracht, unge- richt ader andern unrat erhûbe, solchen unrat zeu undersuchen sollen richter und schoppen macht haben, ein solchen ader dieselbigen zeu vorbürgen und zeu rechte bestetigen. Und awsz sunderlich gnaden geben wir in zeu, das sie mogen haben ein gemeine wage, ezentnersgut als eiszn, unslit, pech, wachs und andere czentnersware alle, awszgenomen czin, in solcher wage wegen und davon in iren gemein nutcz ein gewonlichs zeu nemen, auf das armen und reichen an solcher ware recht gescheeh. Dabei geben wir in den salczmarckt des auch zcu eim gemein nutcz, das nimandts sol erlawbt sein salcz, weder vil noch wenig, zcum Grawpen zeu vorkaufen denn noch ordenung richter und scheppen und der gesworn. Auch vorleihen wir denselbigen unseren burgern zeum Grawpen statrecht, das zeu haben und zeu gebrauchen, inmassen andere herrnstete im 176

Strana 177
lande zou Behem gemeinklich haben und ersaczt sein. Und so und sichs begebe, das zcu [!] part vor gericht und gehegter dingbank mit clage und antwort vor- quomen, dieselbigen part, eine ader beide, mogen sich wol an uns berufen, ehe und orteil darüber gesprochen ist. So aber orteil über solche ire clage und antwort eins ader mehr gesprochen ist, sollen sie nicht macht haben derselbi- gen part keine sich an uns zou berüfen, sonder den rechten folg tun ongewert. Auch sol nimandts vor gericht und gehegter dingbank erlawbt sein durch ein vorsprechen zeu reden; denn ein ider sachwald, der vor gericht komet, sol sein wort selbs reden und derselbige mag czu sich nemen, die im in seinen sachen raten, wen er vormag. Und ap die genanten richter und shoppen mitsampt den gesworen der gemein einen jarmarkt zoum Grawpen zcu erheben und zeu haben in meinung und darumb anlawfen und bitten wurden, wollen wir in kegen eim konige zeu Behem beholfen sein, solchen jarmarkt in zeu erwerben und be- stetiget zeu werden. Solche stucke und artikel unserer begnadung wir den oftbenanten unsern burgern und inwonern zcum Grawpen also gnediklich vor- lihen und gegeben haben, das sie deren zeu kunftigen ewigen czeiten gerulich und von iderman in den begnadungen allen ungehindert zou gebrauchen und genissen sollen, dabei wir sie getrewlich und on alles geferde hanthaben und schutczen wollen. Und ap imandt sich in solchen unsern obenberürten begna- dungen frevelich widersetczen und die oftgenanten unsere burger zcum Graw- pen darinn vorhindern und irren würde, dieselbigen sollen in unsere ungenade und ungunst umb solchen frevel und türst gefallen sein und nach unserem erkentnus und gutgeduncken sollen sie hertiklich gestrafet werden. Des zeu bestetigung mehr sicherheit geben wir in solcher unserer begnadung disen gegenwertigen brife und mit unserm eigen insigel, das wir mit guten willen und rechten wissen haben, hiran lassen hengen vorsigelt. Der gegeben ist nach Cristi unsers liben herren geburt tawsent virhundert und in den sibenund- sibenezigisten jaren den ersten mitwoch nach der heiligen dreier konig tag. Originál ztracen, zapsáno v „Liber manualis ab 1476“ (archiv města Krupky), fol. 129v—131. 1) V. pozn. I při listině z 13. ledna 1478 (níže č. 451). 2) V. pozn. 2 tamže. 3) Podle H. Hallwicha I. c., str. 22 pozn. víno z Rivoli, nikoliv rýnské. 4) Komáří Hůrka, skupina domů, obec Horní Krupka, o. Teplice. 5) Fojtovice, o. Teplice. 6) Mohelnice, o. Teplice. Habartice, o. Teplice. 8) Krásný Les, o. Ústí nad Labem-okolí 9) Vrchoslav, o. Teplice. 1) Otiskl H. Hallwich, Geschichte der Bergstadt Graupen in Böhmen (Prag 1868), str. 22—25 a A. Müller, Quellen- und Urkundenbuch des Bezirkes Teplitz-Schönau bis zum Jahre 1500 (Prag 1929), str. 253—255, č. 568. 177

Strana 178
444. 1477 únor 10. Praha. Král Vladislav potvrzuje a rozhojňuje obyvatelům města Jílového erb, kte- rého mohou užívat na větší i menší pečeti, na praporcích i při jiných příleži- tostech. Wladislaus, Dei gratia Bohemiae rex, marchio Moravie, Lucemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc., omnibus imperpetuum. Convenit regie benignitati subditorum suorum honori, ubi debita obsequia precesserunt, con- sulere et prospicere, ut ipsi consolati regiis iussis parere reddantur proniores, quales cives et incolas civitatis nostre Gilowa esse certo didicimus. Hii namque pro viribus suis quantuliscumque nobis fideliter et studiose assistunt, quo regia gracia si dignos demonstrant. Ut igitur eandem graciam nostram sentiant in effectu, predicte civitatis nostre Gilowa civibus et incolis presentibus et futuris, fidelibus nostris dilectis, non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, sano procerum et aliorum nostrorum fidelium accedente consilio, ex certa nostra sciencia auctoritate regia arma seu insignia,1) videlicet leonem album, quem dudum obtinebant, sed casu quodam perdiderunt, ut honore pristino gaudere possint, ipsis approbamus, confirmamus ac denuo damus et conferimus graciose, que sunt scutum rubei coloris, in cuius medio leo albus cum duplici cauda situatur. Supra scutum autem eisdem civibus et incolis pro tempore existentibus addidimus et adiungimus. W. geminum aureum cum corona desuper similiter aurea. Quibus quidem armis dictos cives et incolas civitatis Gilowie uti libere debere et posse volumus et decernimus perpetue semoto omni quorumcumque impedimento in sigillo civitatis maiore et minore, in vexillis, bendetiis ac in omnibus actibus ipsis oportunis, in quibus ceterarum civitatum nostrarum in regno nostro Bohemie cives et incole suis armis utuntur et gaudent quomodolibet de consuetudine vel de iure. Nulli ergo hominum liceat hanc paginam nostre armorum approbacionis et denuo donacionis eorumdem quovismodo infringere aut ei ausu temerario quomodolibet contraire sub pena indignacionis nostrae regie nostrorumve successorum. In quorum fidem, robur et testimonium presentes literas nostras fieri et sigilli nostri regalis appensione iussimus communiri. Datum Prage feria secunda in die Scolastice anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo septimo, regni nostri anno sexto. Ad relacionem domini Samuelis de Hradek et Walczow, succamerarii regni Bohemiae. Zachováno ve vidimátu kanceláře české komory ze dne 30. dubna 1650, uloženém v archivu Národního musea v Praze, odd. F. Jílové. — V pozdějších listinách není tato listina potvrzována. 1) V. Vojtíšek, O pečetech a erbech, str. 54. Čihák l. c. (2. vyd.), str. 100 mluví jen všeobecně o této výsadě. 178

Strana 179
445. 1477 únor 26. Budyně nad Ohří. Jan Zajíc z Hazmburka a z Kosti, nejvyšší kancléř Království českého, dává obci města Budyně nad Ohří za pastviště na Slatině a Babíně, zatopené rybníky, jiná pastviště podél řeky Ohře u Miletického mlýna, louku za tím mlýnem s prů- honem, jakož i jinou louku a kus lesa. Kromě toho odevzdává městu svou lázeň v předměstí s městištěm a platem z ní. Já Jan Zajiec z Hazmburka a s Kosti, pán na Budyni, najvyšší kancléř královstvie Českého,1) k věčné této věci paměti oznamuji tiemto listem vuobec všem lidem nynějším i budúcím, tak jakož jsme s nebožtíkem bratrem svým panem Oldřichem dobré paměti rybníky zdělali na pastvištiech a obciech lidí našich a té obce města našeho Budyně s jich povolením, zejména na Slatině a na Babíně,2) za to sme jim oddali a ukázali a tiemto listem ukazujem a oddá- váme jiná pastviště, trávníky a lúky našě dědičné, zejména pastviště, kteréž leží podle řeky Ohřé u mlýna Miletického,3) s lúku tudiež hned za týmž mlý- nem i s tiem pobřežím a také pruohon konec Babína z té strany k dědinám budenským, aby mohli tudy stáda svá na tu obec jich i na tu lúku za Miletice honiti a lúku, kteráž leží za štěpnicí Macatovskú, za předměstím budynským za Jakubkový i s kusem lesu podle Jakubkových a Řehových luk a kus hos- tinné lúky až do mlýnské cesty v ty mezě, jakož skrze úředníky a mýtné našě jest jim to vymezeno, ukázáno a vyměřeno jim i budúcím jich k jmění, držení, požívání a vládení budúciemu týmž vším obyčejem, jakož jsú dřevnie pastviště a obcě své svrchupsané měli, drželi a jich požívali. Také já napředpsaný Jan Zajiec z Hazmburka a s Kosti etc., znamenaje týchž svých lidí a té obce budynské pracnú živnost a chudobu, tuto milost a obdařenie jsem jim učinil a tiemto listem dávám lázni svú v témž předměstí budynském usazenú i s je- jich městištěm a platem jim a té obci i jich budúcím ku puožitku a držení budúciemu. Toho na pevnost a utvrzenie já napředpsaný Jan Zajiec z Hazm- burka a s Kosti etc. svú jsem pečeť dal přivěsiti k tomuto listu a pro širšie svědomie pečeti urozených panoší Jana z Kamenice, hejtmana na Hazmburce, a Alše z Kozojed, purgrabie na Budyni,4) k žádosti mé přivěšeny jsú k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Budyni léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého sedmého v středu Suchých dnuov v postě. Pergamenový originál v archivu města Budyně; na pergamenových proužcích visí tři kulaté pečeti, z nichž jedna je z červeného, ostatní dvě z černého vosku. (Fotografický sní- mek Historického archivu ČSAV.) 1) Jan Zajíc z Hazmburka, syn Mikulášův, prodal r. 1451 Budyni svému strýci Zbyňkovi Zajícovi z Hazmburka; Zbyňkovými syny byli Jan Zajíc z Hazmburka a na Kosti a Oldřich (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 18). 2) Babín, les jihozápadně od města směrem k Ohři. 3) Miletisko, budyňské položení v jihozápadním cípu katastru. 4) Srv. A. Sedláček l. c., str. 19. Otiskl A. Janda I. c., str. 124, srv. též str. 26 tamže. 179

Strana 180
446. 1477 březen 18. Praha. Král Vladislav potvrzuje na prosbu chotěbořských měšťanů (pro parte providorum magistri civium, consulum iuratorum et totius communitatis civi- tatis nostrae Chotieborz) privilegia, která obdrželi od krále Jana,1) císaře Karla IV.,2) císařovny Alžběty,3) krále Ladislava4) a krále Jiřího5) i se zvláštními milostmi, jež udělil městu král Jans) a potvrdil král Ladislav (una cum quibus- dam singularibus gratiis, praefatae civitati Chotieborz et eius incolis prae- sentibus et futuris a dicto Johanne, Bohemiae rege, concessis, similiter in ipso Ladislai privilegio expresse descriptis, innovatis et insertis, eidem civitati et inhabitatoribus ipsius pro tempore existentibus, in quantum haec omnia rite et rationabiliter processerunt). — Datum Pragae die decima octava mensis Martii anno Domini 1477, regni nostri anno sexto etc. — Ad relationem domini Czenkonis de Clingstein procuratoris. Obsaženo v potvrzení chotěbořských privilegií Marií Terezií ze dne 13. září 1748 (v archivu města Chotěboře; fotografický snímek Historického ústavu ČSAVI, jakož i ve vidimátu města Chrudimě ze dne 13. dubna 1642 (v SUA v Praze, odd. SMP 106 Ch 11). 3 4) 5) 1) Ze dne 16. srpna 1331 (výše č. 37). 2) Ze dne 28. srpna 1361 (výše č. 81). Ze dne 27. července 1387 (výše č. 133). Ze dne 15. listopadu 1454 (výše č. 318). Ze dne 25. května 1464 (výše č. 380). 6) Ze dne 2. srpna 1331 (výše č. 36). 447. 1477 duben 19. Praha. Král Vladislav potvrzuje obyvatelům města Kynšperka nad Ohří (der burger unde inwoner der statt Konigsperg) všechna privilegia. — Geben zue Prage an sunobent vor sant Jorgen tage nach Cristi geburt vierczehenhundert, darnach im siebenundsibenczigisten, unsers reichs im sechsten jare. — Ad mandatum domini regis. Pergamenový originál, zachovaný toliko ze dvou třetin, v archivu města Kynšperka nad Ohří; znění doplněno v opisu v SUA v Praze, odd. SM P 106 K 64. 448. 1477 červen 9. Aleš ze Šanova dává městu Hostinnému svou lázeň s povinností chovat lazeb- níka a s podmínkou, že zádušní lázeň o Suchých dnech má být vytopena pro chudé a každý týden jednou kněžím a žákům. Já Aleš z Šanova a na Hostinném1) vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jsa v zdravém životě a s dob- 180

Strana 181
rým rozmyslem, s přátelskú radú dobrovolně dal sem a mocí tohoto listu dávám lázni mú v městě mém dědičném v Hostinném budúcně a věčně i s pla- tem nebo úrokem, kterýž na té již jmenované lázni od staradávna vysazen jest, múdrým a opatrným purgmistruom a radě i všie obci města Hostinného, věrným mým milým, tak aby oni s tú samú mohli učiniti, jak by se jim zdálo a líbilo jakožto svú vlastní dědičnú bez mé všie a všelikteraké překážky i mých budúcích a potomních, ktož by po mně toho města a zámku v držení byli, a lazebníka aby sobě chovali a jednali, kohož by se jim zdálo a líbilo, člověka hodného. Však toto sobě vymieňuji v tom listě, že lázně zádušnie chudým má topena býti na každé Suché dny pořád v roce přišlé za mne a za mé předky a za budúcie budúcně a věčně. Také který by farář zdejší neb kaplané přislu- hující kostelu zdejšímu a žáci malí neboli velicí chtěli by se mýti v té lázni, že mají to právo, aby jednú v témdni, vejdúce do lázně vespolek, i zmyli se spolu jednostajně a od toho platiti niežadnému nemají, a Salve Regina aby v lázni zpievali; a proti tomu nemají měšťané býti ani ten lazebník, kterýž by tý chvíle lázni držel. A toho na zdrženie a pro lepší jistotu svú sem vlastní pečeť dal přivěsiti k tomuto listu dobrovolně a pro dalšie a širšie svědomie toho prosil sem slovutných panoší Pokoje [?] z Kunvaldu, Kašpara z Gerštorfa a Jana Zil- vara z Pilníkova a na Břečtýně, že sú pečeti své k svědomí podle mé k tomuto listu přivěsili. Jenž dán a psán léta od narozenie Božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého sedmého v pondělí po slavném hodu Těla Božieho. Originál, podle něhož byl pořízen r. 1895 opis pro býv. archiv země České, je ztracen; v městském archivu se nalézá pouze německý překlad. 1) Po smrti Henslína a Viléma z Torgavy (někdy po r. 1400) vystřídalo se v držbě Hostinného několik majitelů, z nichž nejznamenitější byl Hynek Krušina z Lichtmburka, jehož druhou manželkou byla Anna z Koldic, vdova po Půtovi z Častolovic. Dcery Anny z Koldic Anna a Kateřina prodaly ihned po matčině smrti r. 1467 Hostinné Oldřichovi Zajícovi z Hazmburka, manželu Anny. Po jeho smrti zdědil město i panství jeho bratr Jan, manžel Kateřiny, a ten je prodal r. 1474 Alešovi ze Šanova (A. Sedláček, Hrady V., str. 211—213). — Za paní Anny z Koldic učinil Léva z Cerekvice zbožné nadání na špitál v městě, jemuž přikázal 12 kop ročního platu (pergamenový originál ze 14. srpna 1458 v archivu města Hostinného). Anna z Koldic zvláštní listinou vyslovila souhlas k založení špitálu a osvobodila jej i veškerý špitální majetek ode všech dávek a povinností vrchnosti (pergamenový originál z 1. února 1458 v městském archivu v Hostinném). Viz Dr Carl Leeder, Beiträge zur Geschichte von Arnau (Prag 1872), str. 40. 449. 1477 říjen 24. Praha. Král Vladislav uděluje na žádost Jana, opata oseckého kláštera, jakož i městečka Hrobu, jež opat zastupuje, tomuto městečku znak, který se podrobně popisuje. Znaku mohou měštané užívati na pečeti, na praporcích, na branách i při jiných příležitostech. 181

Strana 182
Wladislaus, Dei gracia Bohemie rex, Moravie marchio, Lucemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc., [notum facimus] tenore presencium universis, quod cum honorabilis et religiosus Joannes, abbas monasterii [in Ossek ordinis Cisterciensis Pragensis diocoesis, devotus] noster dilectus, con- stitutus in presencia nostra suo, providorum iudicis, iuratorum et utriusque consu[latus, tam civilis quam montanorum, ac tocius communiltatis nomine spidi sui monasterii, dicti Clostergrab, nobis hfumiliter supplicavit, quatenus de benignitate nostra regia eidem] opido arma seu insignia, quibus pro hone- otate suorum incolafrum libere uti possit, dare et concedere dignaremur], nos itaque attenta dicti abbatis erga nos integra devocione, cupien[tés quoque prefati opidi Clostergrab et incolarum] eiusdem pro tempore existencium honorem ampliare, votis iamdictis gra[ciose annuimus. Quapropter non per errorem aut] improvide, sed animo deliberato, cum sano consilio procerum et [aliorum nostrorum fidelium, ex certa nostra sciencia autorijtate regia iam dicto opido Clostergrab, eius quoque inhabitatoribu[s presentibus et futuris arma seu insignia damus, dona]mus et graciose conferimus infrascripta, vide- licet scutum per [medium rubei et flavi colorum, in cuius una medietate leo albus aurea corona coronatus situatur, in medietate autem alter]a est pro- montorium parvum, in hoe baculus pastoralis sursum levatus existit, in quo duo mallei montani se intersecare conspi[ciuntur sic, quemadmodum pictura manu artificis his] literis nostris inserta clarius ostendit. Quibus quidem armis [prefatum opidum Clostergrab, iudicem, utrumque quoque consulatum], tam civilem quam montanorum, et eius incolas pfro tempore existentes eadem autoritate regia uti, frui et gaudere vollumus et decernimus in sigillo communi, in vexillis, ban[deriis, in portis ac genera]liter [in omnibus actibus, predicto opido necessariis et opportunis. Nulli] ergo omnino hominum liceat hanc pagi- nam nostre concessionis et donacionis quovismodo [infringere aut ei ausu temerario quomodolibet contraire sub pena indignacionis] nostre regie nos- trorumve successorum, quam contra facientes se noverint irremissibiliter [in- cursuros. In quorum robur et testimonium presentes has literas fieri et sigilli] nostri regalis iussimus appensione communiri. Datum [Prage] die vigesima quarta [Octobris anno Domini millesimo quad ringentesimo septuagesimo septimo, regni nostri anno septimo. Ad mandatum domini regis magister Nicolaus de Ledecz, protonotarius et canonicus Wissegradensis etc. Pergamenový originál, značně poškozený, v archivu města Hrobu; přivěšená pečeť je ztracena. — Na rubu: Rta. — Poznámka o vkladu do desk zemských, provedeném 28. dubna 1489. — Transumpt města Mostu ze 7. května 1575 v SUA v Praze, odd. SM P 106 H 47. Listinu otiskl A. Müller l. c., str. 341—342, č. 816. 182

Strana 183
450. 1478 leden 5. Praha. Král Vladislav dává na prosbu Jana mladšího Vřesovce městečku Toužimi erb, aby ho užívali na pečetích i v jiných potřebách. Wladislaus, Dei gratia Bohemie rex, Moravie marchio, Lucemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc., notum facimus tenore presencium univer- sis, quod constitutus in presencia nostra strenuus Johannes junior de Wrzeso- wicz,1) fidelis noster dilectus, nobis supplicavit, quatenus civitati Tužim, quam ipse tenet et possidet, pro decore eiusdem arma seu insignia dare et concedere dignaremur. Nos itaque, qui honori et ornamento subditorum nostrorum, quantum possumus, tenemur prospicere, cum honor regii culminis ex honore subditorum augetur, votis iamdictis gratiose annuimus. Quapropter non per errorem aut improvide, sed animo deliberato cum sano consilio procerum et aliorum nostrorum fidelium ex certa nostra scientia autoritate regia iam- dicte civitati Tužim et inhabitatoribus eiusdem presentibus et futuris arma seu insignia damus infrascripta, videlicet scutum flavi seu celestis coloris, in cuius medio integra manus cum brachio per totum armata, cor rubeum tenens, situata conspicitur, prout designatio seu pictura manu artificis his litteris nostris inserta clarius demonstrat et ostendit. Quibus quidem insignibus [et] armis predicte civitatis Tužim magistrum civium, consulatum et communi- tatem pro tempore existentes uti volumus et decernimus libere uti, frui et gaudere posse in sigillo civitatis communi, in vexillis, clipeis, scutis, in portis ac generaliter in actibus predicte civitati quomodolibet necessariis vel oportu- nis, et hoc omni quorumeunque contradiccione procul mota perpetuis tempori- bus in futurum. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc paginam nostre do- nacionis armorum quovismodo infringere aut ei ausu temerario quomodolibet contraire sub pena indignationis nostre regie nostrorumve successorum, quam contrafacientes noverint se incursuros. In quorum fidem has nostras literas fieri et sigilli nostri regalis appensione iussimus communiri. Datum Prage die quinta mensis Januarii anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo octavo, regni nostri anno septimo. Ad relationem Johannis de Rupow, magistri curie domini regis. Zapsáno v deskách zemských, kvatern č. 23, fol. L12v.—13. Opis ze 16. stol. v SUA v Praze, odd. Stará manipulace P 106, T 15. 1) Syn Jana z Vřesovic (Dr. M. Urban, Zur Geschichte der Burg und Stadt Theusing, M VGDB XL. 1902, str. 109). 183

Strana 184
451. 1478 leden 13. Praha Král Vladislav dává na žádost Těmy XIII. z Koldic jeho městu Krupce právo užívati erbu, který se přesně popisuje, červeného vosku a výroční trh v pondělí po Nanebevstoupení Páně. Měšťané si volí svobodně purkmistra, radní a městské úředníky. Na všech silnicích v Čechách mohou vézti, hnáti i nésti zboží do Krupky, ať by to bylo na jarmark nebo v jiné dny, a to beze všech překážek, jen s ohledem na staré spravedlnosti. Nikdo nesmí jim ukládati nová cla a jiné dávky v obvodu jedné denní cesty. Všechna práva, která obyvatelé Krupky obdrželi od své vrchnosti nebo ještě obdrží, se jim potvrzují. Wir Wladislaus, von Gots genaden kunig zue Behem, margrave zue Mer- hern, herczog zue Luczemburg unde Slesien, marggrave zue Lusicz etc., be- kennen offenlich mit diesem brive allirmeniglich, wiewol wir von angeborner gute unde kuniglicher wirdikeit allir unde iczlicher unser undertanen unde getrewn nucz unde frommen zue bestellen geneigt sinde, idoch dunckt uns, das wir mehr pflichtig sind allen den, die uns unde unser crone zue Behem mit trewn gedint habn unde furbas zu dinen willig sind nucz unde frommen zu schaf- fen. Wann nu fur uns erschinen ist der edel Thyme von Coldicz zue Bieln unde zum Crawpn,1) unser lieber getrewer, unde hat uns demutiglichn gebeten, das wir den ersamen seinen burgern, bercklewten und inwonern czum Grawpn2) unde allen iren erben unde nachkommen die hernach geschriben freiheit unde begnadung geben verwillen und zue bestetigen geruchten: Zum ersten ein erbe adir wopn, einen schilt in drei geteilt, rote, guldn unde himelplo, unde in dem roten velde einen weissn leben mit einer guldn crone unde guldn clauen, mit eim einvechtign weissn zagel, der im geet durch dei al pen, die zungn gel ausgeslagn zuefortan. Darnach hinder im in dem guldn velde ein halben swarczn leben, das furder tail bies ubir die prust, mit eim swarczn einvechtign zagel. Darunter drei swarcze strich unde under den weissn unde swarczen halben leben in dem himelploben velde einen hewer in eim weissn berckkittel mit slegel unde eisen; die sein vorn silberweis, unde ein steinfels vorn, hinden unde under im, dorein der hewer stusset, unde derselbig steinvels mit einer grawn steinvarbe durchsprengit mit erczte; allis miteinander in einem schilde, alsdann solchs des molers gemele in disem brive clerlich ausdruckt. Unde das die bemelten vom Grawpen solche erb zu statinsigel unde secret habn unde dorczue mit rot wachs versigeln, auch solche erbe unde wopen gebrauchen furn an irm schilde und fanen zue schimpf unde ernst, wo sie des bedurfn. Auch das sie mugn einen jarmarckt halden den nechsten montag noch unsers herrn himelfartstage mit allir freiheit czinsen, renten zu genissen, inmassn als ander umbligende stete in der crone noch irem pesten erkenntnus dem gemein nucz zue gute. Mehr das wir sie begnadn mit statrechten also, das sie mogen einen burgermeister seczn, auch ratlewte und alle ander der stat amtblewt 184

Strana 185
kiesen, seczn und entseczn, als die notturft heischt unde sie von aldershere getan haben, doch unscheidlich allir pergefreihait. Damit sie der auch genissn unde gebrauchen mochten und das, das man auf allen strassen im lande zue Behem frei zue unde abe zu furen, treibn adir tragn, es sei zue dem genanntn jarmarckt adir sust alle tage unde wochn, on meniglich hindernuss, ausgenom- men iderman an seiner alder redlicher gerechtikeit, unde das nimant newe zolle ader aufsecze auf sie mache in einer tagreis. Auch was der bemelt von Coldicz adir sein vorfarn den bemelten vom Grawpn vor freiheit in seiner herschaft, der er macht hette, gegeben were odir noch wes er in seiner herschaft macht zue gebn hette, geben wurde, doch unschedlich uns an unser obirkeit unde gerechtikeiten, dieselben freiheit wollen wir, das die ine auch gehalden unde nit zuruth werde. Des haben wir angesehen getrewe und willige dinst, die der bestimbt von Coldiecz und seine vorfarn, auch die bemelten burger unde bercklewt zum Grawpn unde ir vorfarn uns unde unsrn vorfarn offt und dick nuczlich unde williglich getan habn, in kunftign zeitn noch tun sollen unde mogen, darumb mit wolbedachten mute, gutem rate unde rechter wissn haben wir den vorgenantn burgern, bergklewten, inwonern unde ganczn ge- mein zum Grawpen, irn erben unde nachkominen solch erbe unde wapn unde statinsigel unde secret, darzue mit roten wachs zu versigeln, auch des zu ge- nissn in fanen unde zue gebrauchn zue schimpf adir ernst, auch statrecht, ein burgermeister, ratlewt unde der stat ambtlewt zu kiesen, zue seczen unde ein jarmackt czu halden unde was der bemelt von Coldicz adir seine vorfarn ine, irer herschaft gegeben hettn adir noch geben mechten, wie vorgemelt, gnedi- glich bestetigt, gegeben unde darczue verwilligt, gebn, bestetign unde ver- willen das von kuniglicher macht in craft dieczs briefs, meinen, seczen unde wollen, das solche freihait unde unser begnadung in alln obgeschribn puncktn, clausulen, stucken unde artikeln von uns, unsern nochkommen, kunign zue Behem, stete, gancz unde unverbrochnlich zue ewign zeiten sollen gehaldn werdn, doch uns an unser obirkeit unde gerechtikeitn on schadn unde me- niglich an seinem rechtn. Darumb gebieten wir allen unsrn haubtlewten, ambt- lewten unde allen unsrn undertanen unde libn getrewn ernstlichn vestiglichn die bemelten burger, bergklewt unde inwonern zum Grawpn solchir unser begnadung unde freiheit gerwlich genissn und gebrauchn lassn, dawider nit tun noch imands zu tun gestatn, als lieb eim idem sei unser swere ungenade zu vermeidn. Mit urkunt dieczs briefs versigelt mit unsrm kuniglichn anhangn insigel. Der geben ist zue Prag am dinstag noch der heiling dreier kunig tage nach Crist geburt vierczehenhundert, darnach im achtundsibenczigistn, unsers reichs im sibendn jare. Ad mandatum domini regis domino Benessio de Waytmille, burgravio in Carlsstein et magistro Moncium Cuth., referente. Pergamenový originál v SUA v Praze, odd. II. Guberniální listiny, č. i. 3610; uprostřed je vymalován erb v příslušných barvách; z pečeti, přivěšené na bíločervených 185

Strana 186
hedvábných nitích, zbyly nepatrné trosky, byla to pečet znaková z červeného vosku. — Na rubu: Rta. — Bergstadt Graupner Wappen-Brief de Ao. 1478, Stadtrecht und Jahr- marckt Exaudi. — Wappenbrief der Bergstadt Grauppen Ao. 1478 nebst einen Jahr- mark zu Exaudi. — A. I. a1 Správně die. 1) Těma XIII. z Koldic, nejstarší syn Jana II. z Koldic.— O něm v. Kurt Truöl. Die Herren von Colditz und ihre Herrschaft (Leisnig 1914), str. 84 a d. 2) Krupka, o. Teplice. — Zdejší krajina patřila králi. Ve 13. stol. se tu začalo dolo- vati na cín. Ve sporu mezi Zvěstem z Trmic a klášterem zbraslavským, jemuž Václav II. daroval vrch Krupou, bylo rozhodnuto ve prospěch Zvěstův. Brzy poté se objevuje jako pán na Krupce Těma z Koldic (H. Hallwich, Geschichte der Bergstadt Graupen, Praha 1868, str. 6, A. Sedláček, Hrady XIV., str. 355, K. Truöl I. c., str. 31). Otiskl H. Hallwich l. c., str. 25—26 a A. Müller I. c., str. 257—258, č. 575. 452. 1478 květen 16. (am sonabend vor heiligin Dreiefaldikeit). Zikmund z Vartemberka povoluje Mikulášovi Prebišovi prodati dědičnou rychtu v Děčíně Václavovi Guttelerovi. Rychtář má právo „in unserm erbgerichte allerlei gerstenbir czu brewen und freien czu schencken". Pergamenový originál v archivu města Děčína; k listině je na pergamenovém proužku přivěšena kulatá pečet z vosku červené barvy. — Na rubu: Kauf über die Obergerichte von H. Sigmund v. Wartenberg. No. 7. — Ao. 1478. 453. 1478 červen 12. Broumov. Minsterberský vévoda Jindřich starší potvrzuje broumovským měštanům všechny výsady, dává plnou soudní moc s výjimkou rytířů, manů a služebníků knížete, potvrzuje právo solného trhu a uděluje právo volného odkazu, a to pro město i pro celý městský obvod. Měšťané si mohou zříditi na obecním pozemku rybník. Wir Henrich der eldir, von Gots gnaden des heiligen Romischen reichs furste, herczog czu Monsterberg, grave czu Glatcz etc.,1) bekennen offintlich mit disem brive vor allen, die en sehn, horen adir lezen, das vor uns komen sein die vorsichtigen unser lieben getrewen burgermeister, ratmanne und eldsten unser stadt Brawnaw und haben uns von wegen der gantczin gemeine ersucht und in hochem fleisse demuticlich gebeten, daz wir sie, alle ire erbin und nochkommen burger und inwoner czu Brawnaw, auch alle, die czu irem statrechte gehoren, bei allen iren rechten, guten alden gewonheiten, freiheiten, herrlichkeiten, renten, zinsen, genissen und czugengen, die von aldirs czu irem gemeinem statnoteze und fromen noch ausweisung irer privilegien, brive und 186

Strana 187
hantfestin gehoren, czu lassen und en, iren erben und nochkomen, die von newes sint sie von der crone czu Behmen durch den durchlawchtigisten fursten und herren, herren Wladislaen, konig czu Behmen etc., unsern gnedigen herren, in unsir Glatczische grafschaft zugeeignit und eingeleibt sein,2) mit unserm brive und sigil czu bestetigen und czu bekreftigen gnediclich geruchten. Haben wir erhort ire bete an uns in fleissigem demut getan und angesehn getrewe dinste, die sie uns notezlich erczeiget und getan haben, tuen und erczeigen und hernochmols das sie dastir bas tun und irczeigen mogen, und haben sie, ire erben und nochkommen burger und inwoner unsir stadt Brawnaw und alle, die czu irem statrechte gehoren, von sunderlichen gnaden, die wir czu der gemelten stat Brawnaw und iren inwonern, unsern lieben getrawen, tragen, gelassen und behalden, lassen und behalden bei allen iren rechten, guten alden gewonheiten, herrlichkeiten, freiheiten, gnaden, renten, beweislichen czinsen und czugengen, sie sein in der stad adir awswendig der stat und ofim lande, die von aldirs czu irem gemeinem statnotcze und fromen nach awsagunge irer brive, privilegien und hantfesten gehort habin unde gehorn also, das sie und alle ir nochkommen die haben, halden, fordern, heben und nehmen mogen und sie an iren statnotcz und fromen wenden noch irem besten gutduncken sul- len, von uns, unsirn erben und nochkommen, herren czu Brawnaw, allent- halben ungehindert. Auch sollen sie vollkomen recht und macht haben obir alle obiltetir, mit was namen die mogen genant werden, sie sein strossrewbir, mordir, diebe, borner, felscher und dergleiche, frei czu richten noch irem statrechte und die ezu czochtigen noch eines itczlichen vordinstnis, und nimant sal sich weder iren willen doreinlegin noch sulche obiltetir aws irer macht an iren willen nehmen. Auch zullen die rotmanne unsir obgenanten stat Brawnaw und ir nochkomen macht haben alle geczuge, die in der stat geschehen, czu wandiln noch lawte der alden brive, ausgenommen obir unser rittschaft, manschaft und diner behalden wir uns unde unsern nochkomen, herren czu Brawnaw, die strafunge. Auch sundirlichen sullen sie, ire erbin und nochkomen iren freien saltezmarkt haben, den sie von aldirs gehabt haben und in iren briven awsgedrukt ist; und die inwoner der stat Brawnaw und alle, die czu irem statrechte gehoren und im weigbilde gesessen sein, sullen den saltezmarg nicht andirswo haben noch suchen denn czu Brawnaw bei der busse czehen schog groschen in unsir kammer, dach so wellen wir, das die lewte in dem kawfe des saltczis nicht obirtewert sullen werden. Besundir wellen wir, das allir unsir burgir czu Brawnaw und aller des landis und weichbildes ken Braw- naw gehorende inwoner erbguter und farende habe keines ausgenommen, so imant undir en erblas abginge, of ire nehste frunde, mannes und weibs geslecht, mit en in der stat adir im lande weichbilde kegen Brawnaw gehorende wonende, sullen erbin unde sterbin noch lawte ires alden brives3) und in sulcher mosse, wie es unsir lant und stat Glatez sulchs geschichts halben czu einem rechtin halden. So abir einer von andirstwo qweme und sulch nachgelassen gut noch 187

Strana 188
seinem frunde adir frunden fordern wolde, so wellen wir, das ein sulche unsir begenadunge nicht czu hulfe sal komen, is sei denn, das her vorburge in dem gut czu bleiben und mit der stat adir dorfe, wo das gelegen were, obil und gut czu leiden und andirs nicht. Auch mogen sie en czu iren gemeinem notcz der stat und fromen einen teich of den stadtgrunde bawen und schutczen und des genissen nach irem bestin gutduncken, dach unschedlich ander lewte eckern, gerten adir wezin die darumb legen. Alle obin geschribene stucke, puncte und artikel, auch alle ir alde brive, privilegien und hantfeste behalden wir bei macht und kraft und befesten, bekreften und bestetigen die von furstlicher macht in kraft diess brives, vorsegilt mit unserm angehangenden furstlichen maiestatingesigel. Geschaen of Brawnaw am freitage vor Viti noch Gots geburt tawsent vierhundirt und in dem achtundsebinczigisten jare. Dabei sein gewest der edil herre Ihan von Zeeberg of Plane, der wirdige herr Paulus, probist czu Ratbor, und die wolbenampten Wenczlaw vom Garten, unsir hawptman of Brawnaw, George Stillfried von Rattnitez of Newrode gesessen und Sigmund Span von Bernstein. Pergamenový originál v archivu města Broumova; na žlutočervených hedvábných ni- tích visí kulatá rozprasklá pečeť z přirozeného vosku s červenou rubní pečetí. — Na plice poznámka o vkladu do desk zemských 12. června 1821. — Na rubu: Rta. — Litera civi- tatis Brunowiensis. — N. 3. — Münsterbergisches Privilegium d. A. 1478. — Das Ius gladii und Saltzhandel betreffend. — No. 4. Inventarii. 1) Syn krále Jiřího. Broumovský opat vpustil 24. dubna 1472 jeho vojsko tajně do města, aby se zbavil nenáviděné uherské posádky. (W. W. Tomek, Příběhy kláštera a města Police nad Medhují, str. 52—53.) 2) Listina, kterou král Vladislav postoupil Jindřichovi Minsterberskému svá krá- lovská práva nad broumovským a polickým klášterem, nad zámkem a městem Broumovem i nad městečkem Policí právem zápisným za určitou peněžitou částku a jako náhradu útrat za bojů s uherským králem Matyášem, není zachována ani v originále, ani v opisu (W. W. Tomek l. c., str. 53). 3) Listina břevnovského opata Siegfrieda z 8. ledna 1419 (výše č. 222). 454. 1478 červen 29. Hynek Minsterberský povoluje Jičínským zřídit rybník „u vrbky na silnici“ a užitky z rybníků, které na svůj náklad již zřídili, mohou obraceti k svému užitku. My Hynek, Boží milostí svaté říše knieže, vévoda minstrberský, hrabě kladský, pán z Kunstatu a na Poděbradech i tudiež pán panstvie velišského,1) oznamujem tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že jsú předstúpili před nás múdří a opatrní purgmistr a rada města Jitčína, naši věrní milí, žádajíce nás od sebe i ote všie obce, abychme k jejich dobrému dopustili jim dělati rybníky nějaké na jejich obcéch, k témuž městu 188

Strana 189
Jitčínu příslušejících. My shledavše jejich k nám poddanú povolnost i ustavné služby, kterak jsú se nám po vše časy věrně a právě zachovávali, jako na dobré lidi slušie, i chtějíce jim také k jejich dobrému a užitečnému i tudiéž té všie obci jitčínské učiniti dobrého, což bychme mohli najviec, aby nám v časiech budúcích tiem lépe i snažněji slúžiti mohli, s dobrým naším rozmyslem i radú obdarovali jsme a dali a tiemto listem mocně dáváme týmž purgmistru i radě i tudiež všie obci jitčínské, našim věrným milým, nynějším i budúcím, povole- nie naše plné, aby sobě rybník dělati mohli v obci jich u vrbky na silnici i nad tiem rybníkem na jiné rybníky, kteréž jsú na své náklady udělali tak, aby jich požívali a je k svému užitku obracovali, jakž by najlépe věděli a uměli, bez našie, dědicuov i budúcích našich neboli náměstkuov potomních všelijaké překážky. Na potvrzenie i budúcí paměť toho pečeť naši větčí kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyrstého sedmdesátého osmého v pondělí den svatých Petra a Pavla, apošto- luov Božích. Pergamenový originál v archivu města Jičína; k listině je na pergamenovém proužku přivěšena kulatá pečet z červeného vosku. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Syn krále Jiřího (v. pozn. I při listině ze dne 23. července 1465, výše č. 392). R. 1478 přešlo panství Veliš i s městem Jičínem na Hynka, bratra Bočkova, za okolností blíže neznámých. (Fr. Menčík l. c., str. 28.) Otiskl J. M. Jakubička, I. c., str. 12. 455. 1478 červenec 1., Praha. Král Vladislav uděluje městečku Nové Pacel) výroční trh na den svatého Vavřince s následujícími sedmi dny a týdenní trh každou sobotu. Známo pouze z listiny Rudolfa z Tiefenbachu ze dne 2. listopadu 1647, uložené varchivu města Nové Paky, kde se čte: Achten: Sie mögen auch allermassen könig Ladi- slaus in Böhmen miltseligsten gedechtnus, so untern Dato Prag den 1. Julii Ao. 1478 privilegien, alle jahr zu s. Laurentii mit dem[!] nachfolgenden siben tag und den wochenmarkt alle wochen am sonabent durch gantze jahr auf ewig halten. 1) Nová Paka, okresní město. — Městečko vzniklo patrně v polovině 14. stol. za Vartemberků, když se dnešní Stará Paka nemohla dostatečně rozvinout, ležíc v úzkém říčním úžlabí. Měla právo saské. (J. V. Beran, Paměti města Nové Paky, Praha 1872; J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 871.) 456. 1478 srpen 13. Děčín. Zikmund z Vartemberka a z Děčína dává měštanům města Děčína listinu stejného znění jako privilegium Jana z Vartemberka z 20. ledna 1407 (výše 189

Strana 190
č. 195); ale misto Jan von Wartenberg stojí Segemund von Wartmberg, a to až ke slovům durch unser bete willen, načež následuje habin der edle wolgeborne herre, herre Cristof von Wartmberg, herre uf Dewin, unser lieber bruder, unde die gestrengen unser lieben getrawen Rudiger von Poyticz zu Elgersdorf gesessin, Petr von Schonfelt gesessin zu Ebersdorf, Hans von Gersdorf gesessin zur Eile, diezeit heutman uf Thetschin, unde Cristof Ptach von Hugwitez gesessin zu Selnicz ouch ire ingesigil an dessen brif gehangen. Der do gegebin ist zu Thetschin am dornstage noch Tiburci des heiligen mertires noch Gotis geburt firczenhundirt jar, dornoch in deme sebinczigisten unde achten jare. Pergamenový originál v archivu města Děčína; k listině je přivěšeno pět kulatých pečetí, šestá chybí, první dvě jsou z vosku červeného, ostatní tři ze zeleného. — Na rubu: Uber die Erbfelle Begnadungsbrief v. Sigmund v. Wartenberg. No. 10. 457. 1478 srpen 13. Děčín. Zikmund z Vartemberka a z Děčína vydává děčínským měšťanům listinu stejného znění jako privilegium Zikmunda z Vartemberka ze dne 25. března 1412 (výše č. 203) a vynecháním slov zunderlich des edelen herren, hern Jon von Ralsko, herrn czu Wartenberg, unsers liben vetters. V ověřovací formuli od slov den obgeschrieben edelen herren až do konce stojí den edlen unde wolgeborn hern, hern Cristof von Wartmberg, herre uf Dewyn, unsern liebin bruder, unde di erbarn Rudiger von Poyticz gesessin ezu Elgersdorf, Peter von Schonfeld gesessin czu Ebersdorf, Hans von Gersdorf czur Eyle gesessin, diczeit heutman czu Thetschin, und Cristof Ptach von Hugwicz gesessin czu Selnitez ire sigile gebetin czu hengin an desin brif. Der gegebin ist czu Thetczin noch Gotis geburt tawsintvirhundert jor, dornoch im sebinczigisten und achte jare am dornstage noch Tiburci, des heiligin merteres. Pergamenový originál v archivu města Děčína; k listině je na pergamenových prouž- cích přivěšeno šest kulatých pečetí, z nichž první, druhá a čtvrtá je z vosku červeného, ostatní z černého. — Na rubu: Uber der Stad Teezschen Befreihung Begnadungsbrief Sigmund von Wartenbergk (jinou rukou von 1478). No. 9. 458. 1478 srpen 22. Praha. Král Vladislav uděluje na žádost Jana mladšího z Vřesovic jeho městu Žluticům druhý trh výroční na den svatých Šimona a Judy s osmi dny následující- mi a druhý trh týdenní každé úterý. Zároveň potvrzuje i předešlá privilegia, týka- jící se odúmrtního práva. Wladislaus, Dei gracia Bohemie rex, Moravie marchio, Lucemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc., notum facimus tenore presencium uni- 190

Strana 191
versis, quod constitutus in presencia nostra strenuus Johannes iunior de Wrzesowicz et in Zluticz,1) fidelis noster dilectus, nobis humiliter supplicavit, quatenus civitati sue dicte Zluticz et incolis eius presentibus et futuris forum annuum seu nundinas pro festo sanctorum Simonis et Jude apostolorum una et alterum forum septimanale pro feria tercia annis et septimanis singulis te- nenda et observanda dare, donare et concedere dignaremur. Nos itaque iam- dicti Johannis pensatis fidelibus serviciis ac comodis nominate sue civitatis libenter prospicere cupientes, votis eiusdem graciose annuimus. Quapropter non per errorem aut improvide, sed animo deliberato cum sano consilio procerum et aliorum nostrorum fidelium ex certa nostra sciencia auctoritate regia iam- dicte civitati Zluticz et incolis eiusdem presentibus et futuris damus, donamus et graciose conferimus alterum forum annuum seu nundinas in festo sanctorum Simonis et Jude apostolorum tenendas singulis annis et observandas cum octo diebus inmediate sequentibus ac et alterum forum septimanale feria tercia similiter annis singulis tenendum et habendum cum omnibus eisdem liberta- tibus, utilitatibus, privilegiis, emolimentis, iuribus et prerogativis generaliter universis, quibus ipsi inhabitatores prefate civitatis Zluticz et domini ipsorum in aliis suis nundinis, quas observant in festo Penthecosten,2) ac in altero foro septimanali die sabbati tento3) utuntur, fruuntur et gaudent quomodolibet de consuetudine vel de iure. Et ut predicta civitas Zluticz graciam nostram regiam senciat ampliorem, eadem auctoritate regia omnes gracias, signanter gracias racione devolucionum post mortem, quas domini ipsorum pro tempore existentes eiusdem incolis dederunt, fecerunt et contulerunt, ipsis approbamus, ratificamus et confirmamus, sic tamen, ut inde nobis et successoribus nostris, Bohemie regibus, in iure feodali ac et in iuribus dominorum pro tempore existencium eiusdem civitatis nullum preiudicium generetur. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc paginam nostre donacionis et approbacionis quovismodo infringere aut ei ausu temerario quomodolibet contraire sub pena indignacionis nostre regie nostrorumve successorum, quam contrafacientes noverint se irremissibiliter incursuros. In quorum fidem, robur et testimonium presentes litteras nostras fieri et sigilli nostri regalis appensione iussimus communiri. Datum Prage die vigesima secunda mensis Augusti anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo octavo, regni nostri anno octavo. Ad relacionem strenui domini Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemiae. Pergamenový originál v archivu města Žlutic; přivěšená pečet ztracena. — Na rubu: Rta. — List na podzimní jarmark. — Krále Vladislava. — 2. — V kvaternu trhovém rudém 1595°. K. 9. — 16. — Český překlad v listině ze dne 3. prosince 1489 (níže č. 555): My Vladislav, z Božie milosti král český, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že přistúpiv před nás statečný Jan mladší z Vřesovic na Žluticích, věrný náš milý, prosil jest nás pokorně, 191

Strana 192
abychom městu jeho, řečenému Žlutice, a obyvateluom jeho nynějším i budúcím jar- mark na den svatých Šimona a Judy apoštoluov, též i druhý trh neb tržní den v úterý na každý rok a týden všeliký k jmění a zachování dáti a je obdařiti ráčili. Protož my, jmenovaného Jana znamenajíce věrné služby i také užitkuom jmenovaného města poraditi žádajíce, prozsbám těm milostivě povolujem, a protož ne z omýlenie ani z neopatrnosti, ale s dobrým rozmyslem a radú věrných našich z jistého našeho vědo- mie mocí královskú řečenému městu Žluticím a obyvateluom jeho nynějším i budúcím dáváme milostivě druhý jarmark na den svatých Šimona a Judy apoštoluov na každý rok k jeho držení a zachování s osmi dny pořád zběhlými, též i druhý trh každý týden v úterý na všaký rok k držení a zachování, a to se všemi týmiž svobodami, užitky, privilegimi, duochody a právy obecně všelikými, kterýchžto oni obyvatelé jmenova- ného města Žlutic a páni jich na prvniem svém jarmarku, kterýžto zachovávají na den svatého Ducha, a na prvniem svém trhu den sobotní požívají buďto z obyčeje nebo z práva. A aby řečené město Žlutice poznalo větčí naši milost královskú, túž mocí naší královskú všecky milosti a zvláště což se odúmrti dotýče, kteréž páni jich týmž obyvateluom dali sú a učinili, jim to upevňujem a potvrzujem, však tak, aby skrze to nám i budúcím našim, králuom českým, v právě manském a také v práviech pánuom téhož města nynějším i budúcím nic ke škodě a pohoršení nebylo. Protož ne- slušej ovšem žádnému člověku tohoto listu našeho obdařenie a potvrzenie žádným během rušiti anebo jemu se všetečně kterakkoli protiviti pod uvarováním hněvu našeho královského a našich budúcích. A ktož by proti tomu učinili, bez milosti v tu pokutu upadnú. Tomu na svědomie, na zdrženie a pevnost tento list náš kázali sme pečetí naší královskú zapečetiti. Dán v Praze den dvamezcietmý měsiece srpna léta Božieho tisícieho čtyrstého sedmdesátého vosmého, královstvie našeho léta osmého. 1) Syn Jana z Vřesovic a vnuk Jakoubka z Vřesovic (A. Sedláček, Hrady XII., str. 207). 2) První výroční trh obdrželi Žlutičtí od krále Václava IV. 9. července 1416 (výše č. 209). 3) Na tento týdenní trh není privilegium zachováno. Regest u K. Fleissnera 1. c., str. 11. 459. 1478 říjen 1. Praha Král Vladislav uděluje na žádost oseckého opata Jana městečku Hrobu právo pečetiti červeným voskem. Wladislaus, Dei gracia Bohemie rex, Moravie marchio, Lucemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc., notum facimus tenore presencium universis, quod ad instantem peticionem religiosi Johannis], abbatis mona- sterii in Ossek Cisterciensis ordinis Pragensis diocesis, devoti nostri dilecti, de [gracia nostra speciali] non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, ex certa nostra sciencia autoritate regia opi[danis et civibus] eiusdem opidi sui monasterii Ossek, dicti Clostergrob, presentibus et futuris indulgemus, ad hoc [quoque nostrum relgium damus consensum pariter et assensum, videlicet ut consulatus uterque iamdicti opidi, tam [civium] quam montanorum, sigillis suis tam maioribus quam minoribus sigillare cera rubea litteras, proscripciones 192

Strana 193
aut quecunque negocia ipsis [ne]cessaria et oportuna libere valeant et possint et hoc semoto omni quorumcumque impedimento perpetuis temporibus in futurum. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc paginam nostre gracie et indulti quovismodo infringere aut ei ausu temerario quomodolibet contraire sub pena indignacionis nostre regie nostrorumve successorum, quam contra- facientes noverint se irremissibiliter incursuros. In quorum fidem, robur et testimonium presentes litteras nostras fieri et sigilli nostri regalis appensione iussimus communiri. Datum Prage die prima mensis Octobris anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo octavo, regni nostri anno octavo. Ad relacionem domini Samuelis de Hradek etc., subcamerarii regni [Bohemie], magister Nicolaus de Ledecz, protonotarius etc. Pergamenový originál, značně poškozený, v archivu města Hrobu; přivěšená pečeť je ztracena. — Na rubu: Rta. — Poznámka o vkladu do desk zemských, provedeném 28. dubna 1489. — Transumpt města Mostu ze 7. května 1575 v SUA v Praze, odd. SM P 106 H 47. Listinu otiskl A. Müller l. c., str. 342, č. 817. 460. 1478 listopad 18. Opat Mikuláš a konvent cisterciáckého kláštera ve Zlaté Koruně potvrzují měštanům v Horní Plané tržní právo od soboty do pondělí při zachování správných měr a vah. Dále se jim povoluje svobodně voziti obilí a sůl lesem přes Klaffer do Pasova a dále do Bavor i nazpět. Wier Niclas, von Gottes genaden abt tzu Heiligena) Coron,1) und der gantz convent daselbs bekennen und tuen kund offenlich mit dem brief allen den, die in sehen, hörn oder lesen, das fur uns kumen sein unser lieben burger in der Plan als fur ir recht grundherren und haben uns gemaingklich gebeten, das wir in denb) marktrecht bestatten, nach dem und unser wirdig gotzhaus und unser heiliger orden begabt und gefreid ist. Nun haben wir angesehen ir gebet und den gemainen nutz und unsers gotzhaus, darauf bestätten wir in alle ire gerechtigkeit und freihait vom sambstag bis auf den montag kaufen und tzu verkaufen, wag und mass doch ab-und aufzulegen c) und die strassen uber den wald fur den Klaffer2) gen Passaw3) und in das land gen Pairn4) traid und saltz ungeverlich in und aus nach der freihait unsers gotzhaus, die wir daruber haben von der kaiserlichen und künigklichen maiestat,5) als den haben ander stet und marckt. Doch begern wir, das sie niemant irren noch hin- dern sol wider sölche unsers gotzhaus freiheit. Und des tzu einer waren urkund 193

Strana 194
und bestattung geben wir in den brief mit unserm und unsers conventz baiden anhangenden insigel. Der do geben ist Anno Domini M'CCC'LXXVIII des mitwochend) vor sant Alsbetene) tag. Opis v kopiáři prachatického radního písaře Jeronyma Strachotínského z let 1589 až 1590 (archiv města Prachatic). — Též ve vidimátu města Českého Krumlova ze dne 22. března 1668, uloženém ve Státním archivu v Českém Krumlově. a) Pangerl má „zu der Heiligen Coron“. — b) Tamže „die“. — c) Tamže „wag und mass auch abzulegen und aufzulegen“ — d) Tamže „mittichen“. — e) Tamže „Els- beten“. 1) V. poznámku I při listině ze dne 11. července 1349 (výše č. 64). 2) Klaffer, s. o. Aigen (Horní Rakousko). 3) Pasov. 4) Bavorsko. 5) Srv. pozn. č. 3 při listině ze dne I1. července 1349 (výše č. 64). Toto právo potvrdil totiž král Ferdinand I. 28. července 1529 (M. Pangerl, Urkundenbuch des Stiftes Golden- kron, Fontes rerum Austriacarum II., sv. 37, str. 118.). Listinu otiskl M. Pangerl l. c., str. 525—526, č. CCXXIX. 461. 1479. Bratří Vok a Petr z Rožmberka potvrzují a rozmnožují svobody svého městečka Rožmitálu na Šumavě. Pergamenový originál, který byl uložen v městském archivu v Rožmitálu na Šumavě, jest od Květnové revoluce nezvěstný (M. Volf, Popis městských archivů v Čechách, str. 242—243). 462. 1479 leden 22. Praha. Král Vladislav potvrzuje měštanům a horníkům Nového Knína privilegium krále Jiřího ze dne I. října 1461. My Vladislav, z Božie milosti král český, markrabě moravský, lucembur- ské a slezské knieže a lužicský markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že přistúpili před nás někteří měštěné a horníci města Knína, věrní naši milí, a ukázali jsú nám list najjasnějšieho krále Jiřieho, předka našeho šťastné pa- měti, na pargameně celý a neporušený s visutú pečetí, kterýmžto listem ně- kterých práv konšeluom i vší obci téhož města Knína puojčiti a jim znova je vysaditi ráčil, protože majíc některá práva od předkuov téhož krále Jiřieho i také našich, je jsú byli potratili anebo sú jim zhynuly, jakož pak list téhož krále Jiřieho ty věci šíře a světleji v sobě drží a zavierá,1) i prosili sú nás jmé- nem již psaných konšeluov a horníkuov i všie obce téhož města Knína, věrných 194

Strana 195
concessa ipsis super certas gracias et libertates speciales, approbare, ratificare, našich milých, abychom jim svrchudotčeného listu potvrditi a při tom je zuostaviti ráčili. My v tom znajíce jich slušnú prosbu a také znajíce to, že prve odtud z dělánie hor užitek mnohý předkuom našim přicházel jest, i chtiece také, aby oni, jsúce túto naší milostí potěšeni, tiem lépe a snažněji hory dělati k užitku našemu i tudiež svému mohli, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú již psaným konšeluom a horníkuom i vší obci svrchu dotčeného listu ve všech kusiech, článciech, klausulech i také artikulech tak, jako by tuto slovo od slova vepsán byl, potvrdili sme a tiemto listem potvrzu- jem a je při tom zuostavujem milostivě tak, aby oni těch všech práv v témž listu položených užívali bez našie, budúcích našich, králuov českých i všech jiných lidí všeliké překážky, přikazujíce minemajstru našemu i jiným všem úředníkuom našim nynějším i budúcím, aby již psané měšťany a horníky i všicku obec téhož města Knína při těch všech milostech, práviech a svobo- dách tak, jakož se svrchu dotčeným listem krále Jiřieho vypisuje, zachovali a jim v tom nepřekáželi ani překážeti dopúštěli, jinak toho nečiniece, a to pod uvarováním hněvu našeho i budúcích našich, králuov českých. Tomu na potvrzenie a na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pátek den svatého Vincencia léta Božieho tisícieho čtyř- stého sedmdesátého devátého, královstvie našeho léta osmého. Ad relacionem domini Czenkonis de Clinsstein procuratoris. Pergamenový originál v archivu Národního musea v Praze; k listině jest přivěšena na bíločervených hedvábných nitích kulatá znaková pečet z vosku červené barvy, sice zlo- mená, ale jinak velmi pěkně zachovaná. Na rubu: Rta. — Nro. 2. Confirmatio 1479. Id est 1479. 1) V. listinu krále Jiřího ze dne 1. října 1461 (výše č. 359). Listinu otiskl i s repro- dukcí J. Valenta I. c., str. 60—61. 463. 1479 březen 23. Praha. Král Vladislav potvrzuje obyvatelům městečka Krásné Hory všechna jejich privilegia a dovoluje jim loviti zajíce a ptactvo v okolí městečka i hor; kromě nich nesmí nikdo v těch místech provozovati lov a čižbu kromě krále, purkrabího karlštejnského a jeho úředníka. Wladislaus, Dei gracia Bohemie rex, Moravie marchio, Lucemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc., notum facimus tenore presencium uni- versis, quod pro parte incolarum opidi in Schonberg, alias in Krásná Hora, fidelium nostrorum dilectorum, est nobis humiliter supplicatum, quatenus ipsis quoddam privilegium olim divi Georgii,1) antecessoris nostri, inserta quoque in eodem et confirmata privilegia quondam serenissimorum Johannis, Karoli et Sigismundi,2) Romanorum et Bohemie regum, predecessorum nostrorum, 195

Strana 196
innovare et confirmare dignaremur. Nos itaque subditorum nostrorum utilita- tibus et comodis, quantum possumus, libenter prospicere cupientes, votis iamdictis graciose annuimus. Quapropter non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, cum sano consilio nostrorum procerum et fidelium, ex certa nostra sciencia, auctoritate regia supradictum privilegium olim divi Georgii, antecessoris nostri, una cum insertis in eodem et confirmatis privilegiis olim serenissimorum Johannis, Karoli et Sigismundi, predecessorum nostrorum, que quidem privilegia iamdicto opido Schonberg omnibusque ad idem perti- nentibus ac civibus et incolis eiusdem data et concessa ab antiquo fuere, ipsis presentibus et futuris cum singulis eorum libertatibus, iuribus, graciis et prero- gativis approbamus, ratificamus, innovamus et graciosius confirmamus in om- nibus punctis, clausulis, articulis et sentenciis generaliter universis, que in eodem privilegio et privilegiis continentur et exprimuntur, decernentes, ut omnia et singula in ipsis literis dicti opidi contenta perpetue obtineant firmum et validum robur. Et ut inhabitatores nominati opidi Schonberg et ville Brasne ad ipsum pertinente [!] ampliori dono gracie nostre regie sint consolati, eisdem et eorum succesoribus pro tempore existentibus eadem auctoritate regia hanc graciam damus, concedimus et largimur specialem, videlicet ut ipsi in monti- bus, collibus, silvis et planis ac in communibus areis, vulgariter dictis obce, quecumque ad opidum et montem Schonberg et ad villam eandem Brasne pertinent, ubique lepores capere et aves aucupare libere valeant et possint, semoto omni quorumcumque impedimento, perpetuis temporibus in futurum. Poterint eciam idem subditi nostri prefati opidi Schonberg et ville Brasne, ut eis his litteris nostris plenam conferimus potestatem, omnibus hominibus generaliter perpetue prohibere et defendere in ipsis bonis, que premittuntur, lepores capere aut alias feras sive aves aucupare, dumtaxat nobis et successori- bus nostris seu purgravio castri nostri Karlstein3) aut suo officiali, presentibus et futuris, exceptis. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc paginam nostre confirmacionis et de novo gracie concessionis quovismodo infringere aut ei ausu temerario quomodolibet contraire sub pena indignacionis nostre regie nostrorumve successorum. In quorum fidem, robur et testimonium presentes litteras nostras et sigilli nostri regalis appensione iussimus communiri. Datum Prage feria tercia post beati Benedicti anno Domini millesimo quadringente- simo septuagesimo nono, regni nostri anno octavo. Ad relacionem domini Czenkonis de Clinsstein procuratoris. Pergamenový originál v archivu města Krásné Hory; z kulaté znakové pečeti z červe- ného vosku, přivěšené na bíločervených hedvábných nitích, zbyl nepatrný zlomek. — Na rubu: Rta. — Litt. B. a) Nutno doplniti fieri. 1) Listina z 10. prosince 1458 (výše č. 334). 2) V. pozn. 1—3 při téže listině. 3) Krásná Hora patřila ke Karlštejnu (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 998). 196

Strana 197
464. 1479 březen 31. (Český) Krumlov. Bratří Vok a Petr z Rožmberka potvrzují obyvatelům městečka Veselí zřízení dvou rybníků, a sice Horusického a druhého na Těšickém brodu. My Vok a Petr vlastní bratří z Roznberkal) jménem svým a jiných bratří i dědicuov našich vyznáváme tiemto listem obecně a přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, jakož opatrní rychtář a konšelé i všeckna obec městečka našeho Veselé,2) věrní naši milí, udělali jsú dva rybníky nová na svých vlastních kruntech dědičných a na své náklady, jeden v Rudicích3) pod mostkem mezi městečkem Veselím a mezi vsí, kteráž slove Horusice,4) a druhý na Těšickým brodu na silnici, kteráž jde k Lomnici,5) až do hranic horusických a bokem od hranic oslovských,6) i znamenavše my nadepsaného městečka našeho i všie obce tudiež, též budúcích jako nynějších dobré a uži- tečné, s dobrým rozmyslem a s radú dospělú a zvláštnie milostí toho jim do- pustili sme a naše povolenie k tomu sme dali, však tak, aby nadepsaní obyvatelé městečka svrchupsaného nynější i budúcí již psaných rybníkuov nižádnému od toho městečka a obce té věčně nikam neprodávali ani kterým během od- trhovali, než aby tak vždy po vše časy budúcí věčně k témuž městečku a obci dědičně zuostaly, držány byly a požívány bez našé a budúcích našich všelikte- raké překážky. Tomu na svědomie a pevnost a lepší jistotu pečeti své vlastní rozkázali sme přivěsiti k tomuto listu dobrovolně. Jenž jest dán a psán na Krumlově léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého devátého tu středu před nedělí Květnú. Vok z Roznberka. Petr z Roznberka. Zapsáno v kvaternu trhovém růžovém od léta 1600 do léta 1601 (SUA v Praze, desky zemské větší, č. 130, fol. C 7v. — 8). 1) Synové Jana z Rožmberka a vnuci Oldřicha z Rožmberka (A. Sedláček, Hrady III., str. 178—179). 2) Václav IV. zastavoval Veselí rozmanitým českým pánům, mezi nimi i Rožmberkům. R. 1421 daroval král Zikmund Veselí Oldřichovi z Rožmberka (A. Sedláček, Hrady III., str. 178—179). 3) Jméno veselské trati. *) Horusice, o. Soběslav. — Rybník byl zřízen r. 1500 a později rozšiřován. (J. G. Sommer, Das Königreich Böhmen IX., str. 87. — A. Sedláček, Hrady III., str. 179). 5) Lomnice nad Lužnicí, o. Třeboň. 5) Ves Oslov zmizela; byla zatopena Horusickým rybníkem (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1132). Otiskl Fr. Kuna l. c., str. 35. Disposice je stejného znění jako v listině z 1. září 1475 pro Třeboň (výše č. 436). 197

Strana 198
465. 1479 duben 1. Polná. Jaroslav a Zdeslav, bratří ze Šternberka, potvrzují Polenským držbu rybníka, který obdrželi měštané od Viktorina z Kunštátu, a přidávají místo nad tímto rybníkem k zřízení plodového rybníčka. Já Jaroslav a Zdeslav bratří vlastní z Šternberka etc.1) známo činíme tímto listem všem vuobec, kdož jej uzří nebo čtúce slyšeti budú, že předstúpili jsú před nás múdří a opatrní purgmistr a konšelé i všecka obec města našeho Polné, věrní naši nám zvláště milí, zpravujíce nás, kterak by je kníže Viktorin Jeho Mt1) ráčil obdařiti místem na obci, na kterémžto místě udělali jsú rybník obecní, prosíce nás, abychom je také při tom zůstavili. A my k jich prozbě, vzhlédše na jich pilnú a ustavičnú věrnost, kterúž k nám mají i ta všecka léta v času válečném měli jsú, dali jsme jim ten svrchupsaný rybník a potvrdili jsme a mocí listu tohoto potvrzujeme a dáváme tak, aby svrchupsaní měšťané naši nahoře psaný rybník drželi, jím vládli, jej požívali k obecnému dobrému a učinili s ním, jakž se jim nejlépe zdáti bude. Protož my svrchupsaní Jaroslav a Zdeslav bratří etc. slibujeme sami za se, za poddané i za potomky naše, že jim na tom rybníce svrchupsaným překáženo býti nemá věčně obyčejem nižádným. Také jsme jim nad to nade všecko kus obce přidali a mocí listu tohoto přidáváme, kterýž příleží blíž nad tím rybníkem svrchupsaným, na kterémž místě mají sobě rybníček obecní udělati, když by kolivěk rybník často psaný spuštěn byl, aby sobě měli kde ryby vsaditi. A když ten rybníček udělán bude, tehdy toho rybníčka tím vším obyčejem bez překážky všelikte- raké držeti a požívati mají tak, jakž se o svrchupsaném rybníku vypisuje. A k tomu na svědomí a pro lepší jistotu věcí nahoře psaných naše vlastní pečeti s naším jistým vědomím k tomuto listu přivěsiti jsme kázali. Jenž jest dán a psán na Polné ten čtvrtek před Květnú nedělí léta od narození syna Božího tisícého čtyřistého sedmdesátého devátého. Originál je nezvěstný, znění zapsáno v listáři města Polné z r. 1585, fol. 10v.—I1. — Opis ze 17. stol. ve Státním archivu v Jindřichově Hradci. 1) Viktorin, syn Jiřího z Poděbrad, měl za manželku Žofku, dceru Hynka Ptáčka z Pirkštejna, a tak získal Polnou. R. 1468 prodal však město i hrad s ostatním majetkem, jejž získal s rukou své manželky, tehdy již mrtvé, Buriánovi Trčkovi z Lípy, ale pod podmín- kou, že král nebo jeho nejstarší syn Jindřich může kdykoliv vyplatiti tento majetek. Za válečných událostí té doby se zmocnili Polné Šternberkové. R. 1479 blíže neznámým jedná- ním postoupili Jaroslav a Zdeslav ze Šternberka Polnou pánům z Kunštátu a ti se rozdělili tak, že město a panství obdržel zase Viktorin (A. Sedláček, Hrady XII., str. 155—156). Otiskl Dr. K. Turecký, Listář města Polné (Polná 1940), str. 16. 466. 1479 duben 24. Praha. Král Vladislav povyšuje na prosbu Petra Kaplíře ze Sulevic Vimperk na město, dává mu právo hradeb a uděluje výroční trh na den svatého Prokopa opata 198

Strana 199
s osmi následujícími dny. Město dostává písecké právo. Měšťané pečují o dobrý stav cesty z Bavor, kudy se dopravuje sůl a jiné zboží, a volně jí užívají, ovšem clo zůstává ve stejné výši ve prospěch pána města. Wladislaus, Dei gracia Bohemie rex, Moravie marchio, Lucemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc., notum facimus tenore presencium univer- sis, quod constitutus in presencia nostra famosus Petrus Kaplerz de Sulewicz et in Wintmberg,1) fidelis noster dilectus, nobis instanter supplicavit, quatenus opido suo Wintmberk has gracias speciales dare et concedere dignaremur, videlicet ut idem opidum in civitatem erigere velimus, indultum quoque nostrum et assensum demus, ut incole eiusdem muris, fossatis, turribus et vallibus se libere munire possint.2) Nos itaque attentis iam dicti Petri fidelibus serviciis, que nobis exhibuit et exhibere non cessat, ac utilitati et meliori condicioni nominati opidi et suis inhabitatoribus prospicere cupientes, non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, sano procerum et aliorum nostrorum fidelium accedente consilio ex certa nostra sciencia auctoritate regia predictum opidum Wintmberg in civitatem locamus et erigimus, volentes et hoc eadem auctoritate regia decernentes, ut eiusdem civitatis cives et incole ipsam civi- tatem muris, turribus, vallis et fossatis construere, munire, edificare et forti- ficare libere valeant et possint, prout ipsis melius et utilius videbitur expedire. Preterea ad peticionem dicti Petri de gracia nostra speciali supradicte civitati Wintmberk et incolis eius presentibus et futuris nundinas seu forum annuum pro festo sancti Procopii abbatis singulis annis tenendum et observandum cum octo diebus inmediate sequentibus eadem auctoritate regia damus, con- cedimus et graciose conferimus cum eisdem utilitatibus, usibus, fructibus, comodis, libertatibus, iuribus, privilegiis et prerogativis, quibus alie civitates regni nostri Bohemie in suis nundinis a se observari solitis utuntur, fruuntur et gaudent, sic tamen, ut vicinis civitatibus inde nullum preiudicium generetur. Predicti eciam cives et incole dicte civitatis Wintmberk pro tempore existentes, ut volumus et statuimus, omnibus eisdem libertatibus, iuribus, graciis, privile- giis, indultis et prerogativis libere gaudere poterint et debebunt perpetuis temporibus in futurum, quibus civitas nostra Piesek ipsis vicina utitur et gaudet quomodolibet de consuetudine vel de iure.3) Et ut iam dicta civitas Wintmberk ampliori dono nostro regio consoletur, incolis eiusdem indulgemus, ad hoc quoque nostrum regium consensum damus pariter et assensum, videlicet ut ipsi viam seu stratam, qua itur versus Bavariam pro venientibus, euntibus et transeuntibus curribus, vehiculis et ceteris, quibus sal et alie merces deducuntur,4) universis libere sibi facere, parare, exstruere et efficere valeant et possint, qua strata currus ipsi, vehicula, merces et omnes res ne- cessarie deducantur omnesque merces ibidem transire et redire possint, ita tamen, ut theloneum seu dacia nominato Petro, heredibus aut suis successoribus solita et consueta ab antiquo, sublata omni diminucione exolvatur.5) In 199

Strana 200
quorum fidem presentes litteras nostras fieri et sigilli nostri regalis appensione iussimus communiri. Datum Prage die vigesima quarta mensis Aprilis anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo nono, regni nostri anno octavo. Ad relacionem domini Czenkonis de Clingstein procuratoris. Pergamenový originál v archivu města Vimperka; k listině jest přivěšena na hedváb- ných růžových nitích kulatá znaková pečet z červeného vosku. (Fotografický snímek Histo- rického ústavu ČSAV). Latinský opis v nejstarší knize vimperské (SUA v Praze), fol. 58. — Německý překlad v. J. Puhani, Chronologische Notizen zur Geschichte von Winter- berg und Umgebung 1195—1926 (Winterberg 1926), str. 10—11. 1) Držel Vimperk asi od r. 1467; o něm A. Sedláček, Hrady XI., str. 144. 2) Vimperk trpěl totiž častými nájezdy a byl několikráte vypálen; tak krátce před vy- dáním privilegia ze 16. ledna 1424 (výše č. 237) a pak zvláště r. 1468 (A. Sedláček, Hrady XI., str. 143—144). 3) Písek se řídil právem Starého Města Pražského, jež obdržel 17. března 1327 od krále Jana (J. Čelakovský, Codex II., č. 145, str. 242—243). 4) O této cestě pojednal Fr. Teplý, Zemská brána boubínská a její strážci Králováci (Čas. Spol. přát. star. XXXIX. 1931, str. 11 a d. a zvláště str. 97). 5) Toto právo obdržel r. 1454 od krále Ladislava Petrův bratr Mikuláš. Příslušný list potvrdil 28. července 1481 král Vladislav listem tohoto znění: My Vladislav, z Boží milosti král český, markrabě moravský, lucemburský a slezské kníže a lužický mar- krabě etc., oznamujeme tímto listem všem, že předstúpil jest před nás slovutný Petr Kapléř z Sulevic, věrný náš milý, a ukázal jest nám tři listy najjasnějších králuov českých, předkuov našich šťastné paměti, jeden krále Václava, v kterémžto dal jest v manství hrad Vintrberk s městečkem tudéž, s vesnicemi i s jinými všemi a všelikými téhož hradu příslušnostmi, popatkyl!] a puožitky slovutným někdy Kunátovi, Hanu- šovi a Jiříkovi Kapléřuom, a druhý list krále Jiřího, kterýmžto vysvobozuje z téhož manství jmenovaný hrad a městečko Vintrberk s vesnicemi i s jinými příslušnostmi k němu příslušnými slovutnému někdy Mikulášovi a jmenovanému Petrovi, bratru jeho, dědicuom i budoucím jich, jakož pak ten list z rozkazu našeho jest témuž Petrovi, dědicuom i budoucím jeho ve dcky zemské vložen, a třetí list krále Ladislava, kterýmžto dal jest také jmenovanému Mikulášovi a dědicuom jeho i hradu a městečka Vintrberka na cestě, kterúžto chodie a příchodie od Pasova k jmenovanému hradu a městečku, od každého koně k nesení kupectví neb jiných věcí, ješto slove soumař, buď obtížený neb prázdný, jmenovitě clo a také od každého koně, kterýžto vuoz tiehne prázdný anebo těžký, a též od vozu těžkého nebo prázdného jmenovitě clo, jakož pak tu listové ty věci šíře a světleji v sobě drží a zavírají. I prosil jest nás jmenovaný Petr, abychom jemu toho potvrditi a při tom jej i dědice jeho zuostaviti ráčili. My v tom hledíce k jeho věrným službám, kteréž nám činil, činí a činiti nepřestává, nás se věrně a právě jakožto krále českého přidrže, a potom tím lépe aby mohl nám slúžiti, i jsúce v tom k jeho prozbě milostivě nakloněni, z dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú témuž Petrovi, dědicuom a budoucím jeho svrchu dotčených listuov ve všech ku- sích, článcích a klauzulech tak, jako by tuto slovo od slova vepsány byly, potvrdili jsme a tímto listem potvrzujem a je při tom zuostavujem milostivě tak, aby oni již psaný hrad a městečko s jinými všemi i všelikými příslušnostmi vedle té svobody, jakož z manství jest vysvobozeno i také se clem k tomu přidaným měli, drželi a toho požívali bez naší, budoucích našich, králuov českých, i všech jiných lidí všeliké překážky. Při- 200

Strana 201
kazujíce všem ouředníkóm i jiným poddaným našim, aby témuž Petrovi, dědicuom i budoucím jich v držení jmenovaného hradu a městečka s vesnicemi i s jinými všemi jich poplatky a puožitky i také se clem vedle toho, jakož svrchu dotčeno jest, nepřekáželi ani překážeti dopouštěli, jinak toho nečiníce pod zachováním milosti naší. A ktož by tento list měl z již psaného Petra neb dědicuov jeho dobrou vólí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchu psaných. Tomu na svědomí pečeť naši královskú dali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v sobotu v [!] svatém Jakubě Velikém, apoštolu Božím, léta Božího tisícího čtyřistého osmdesátého prvního, království našeho desátého. Ad relationem Johannis de Wrabie, procuratoris domini regis. (Opis v nejstarší městské knize vimperské, uložené v SUA, zn. Vimperk, č. i. I., fol. 61). 467. 1479 červen 22. Zelená Hora. Zdeslav ze Šternberkal) uděluje obyvatelům městečka Nepomuka listinu stejného znění jako privilegium Zdeňka ze Šternberka a jeho synů Jaroslava a Jana ze dne 6. března 1466 (výše č. 396). — Jenž dán jest a psán na Zelené Hoře léta od narozenie Božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého devátého ten úterý před narozením svatého Jana, křtitele Božího. Pergamenový originál v archivu města Nepomuka, přivěšená pečet je ztracena. Na rubu: Zdeslav z Šternberka odoumrt, svobodný odkaz. — N. 26. — N. 4. — 1479. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Nejstarší syn Zdeňka ze Šternberka (A. Sedláček, Hrady IX., str. 228). — 468. 1479 červenec 15. Bratří Vilém a Půta z Ryzmberka a na Velharticích udělují svým poddaným v městečku Hrádku (u Sušice), jimž shořel starý zákupný list, tyto svobody: 1. mají plné právo a zákup na veškerý majetek i s horou řečenou Skalice, jsou však povinni platiti vrchnosti všechny dávky od starodávna určené a žádné jiné berně obecné kromě berně zemské; 2. právo svobodného odkazu; 3. všechna práva tržní, směnná a jiná, jichž užívají od starodávna, ponechávají se jim, ovšem bez újmy požitkům, povinným vrchnosti. Vilém a Puota bratří z Ryzmberka a na Vilharticích všem, kdož tento list uzří neb čtúc slyšeti budú, oznamujíc vyznáváme, že znamenavše rozličné škody a záhuby ohněm i nepřáteli lidí našich úročních z městečka Hrádek tak řečeného, a jsúc od nich spraveni, že list jich zákupný, kterýžto jsú měli na dvory i chalupy dříve řečeného Hrádku od předkův našich, zhořel jest, tuto sme jim milost učinili a mocí listu tohoto činíme zvláštní milost a lásku naši svrchu- psanými lidmi našimi z Hrádku1) i s jich budúcími dědici a náměstky: Najprvé 201

Strana 202
aby ti lidé všichni v Hrádku obývající, každý zvláště, nádvorníci i chalupníci i jich dědicové i budúcí náměstci mají mieti plné právo a zákup, jako kdy prve sú měli ve všech svých dědinách a svobodách, k dříve řečenému Hrádku příslušejících, s dvory, s chalupami, s dědinami ornými a neornými, s lukami, s pastvištěmi a zvláště horú, řečená Skalice, kterúž sú od předkův našich kou- pili, zaplatili, s luhy, s lesy, s pahorky i s jinými se všemi příslušenstvími starodávnými, pokudž sú jich předkové od starodávna užívali, však s túto výmienkú, aby oni nám i našim budúcím všecky poplatky i úroky, kteréž od starodávna našim předkům dávali s dvorův neb s chalup, i jiné poplatky, buďto pivovarné neb posudné aneb kterakéžkoli jiné daně, aby nám i budúcím našim platili úplně časy od dávna na to ustavenými a jiných poplatkóv, robot a nálezkóv nových, čím prvé obtěžováni nebyli, mají prázdni býti; než berně zemská obecná, bude-li dávána, tu mají podstúpiti obyčejem staro- dávným. Item všickni ti lidé, dvory neb chalupy majíce, mají mieti plnú moc a svobody dvory neb chalupy se vším jich příslušenstvím i svobodami dáti, prodati, směniti, odkázati za zdraví i na smrti, a kdož by kolivěk s vólí kteréhož- kolivěk nádvorníka neb chalupníka jeho dvór neb chalupu koupil neb jměl, ten bude mieti též právo všech věcí jako pravý dědic. Item všecky práva, svobody ve všech věcech, což k tomu městečku od starodávna přísluší a kte- rýchž sú předkové jich užívali v trzéch, v směnách aneb kterakolivěk jiným obyčejem, svolujem, aby ti lidé nynější i budúcí při témž zuostaveni byli, však puožitky naše, kteréž z dávna k našemu panství příslušejí, aby nám ani budúcím našim nescházely ani se kterak umenšovaly nižádným obyčejem. A to všecko, což se v tomto listu píše, my svrchup(s)aní Vilém a Puota i naši budúcí slibujeme tímto listem nadepsaným lidem našim z Hrádku, že jim má ctně, věrně a upřímně zdržáno býti bez přerušení všelikterakého. Na po- tvrzení toho pečeti naše vlastní kázali sme přivěsiti k tomuto listu a pro lepší toho svědomí prosili sme slovutných panoší Víška z Obytec a Vintieře z Vlčko- vic seděním na Jindřichovicích, že sú své pečeti na svědomí k naší prosbě sobě bez škody přivěsili k tomuto listu. Jenž jest psán a dán ve čtvrtek na den Rozeslání svatých apoštolův od narození Božieho syna tisícého čtyřstého sedmdesátého devátého léta. Pergamenový originál v městském archivu v Sušici; na pergamenových proužcích visí čtyři kulaté pečeti, z nichž první jest zachována jen v horní polovici, ostatní tři nepo- rušeny. — Staré opisy v SUA v Praze, odd. SM P 106 H 40, v kapitulním archivu v Praze a v městském museu v Klatovech. 1) Hrádek u Sušice, o. Sušice. — Původně patřil pravděpodobně doksanskému klášteru, od r. 1371 se připomíná při panství velhartickém. — Vilém a Půta byli synové Děpolta z Velhartic (A. Sedláček, Hrady XI., str. 115, 122 a 123. — J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1036). Srv. též J. Pražák, Privilegium Přemysla I. pro Doksany a jeho konfirmace z r. 1276 (Sborník archivních prací. Ročník V. Číslo 1. Praha 1955), str. 159—203. 202

Strana 203
469. 1479 listopad 8. Praha. Král Vladislav uděluje na prosbu Voka z Rožmberka1) (Wok de Rozmberk) městu Českému Krumlovu (civibus et incolis civitatis sue Crumnaw) výroční trh na svátek svaté Kateřiny s osmi dny následujícími (forum annuum seu nun- dinas pro festo sancte Katherine virginis cum octo diebus inmediate sequen- tibus) a potvrzuje výroční trh, který se koná týden po Božím těle (quas in Octava Corporis Christi singulis annis observant). — Datum Prage die octava mensis Novembris anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo nono, regni nostri anno nono. — Ad mandatum domini regis. Pergamenový originál v archivu města Českého Krumlova, zn. IV. A 6; k listině jest na bíločervených hedvábných nitích přivěšena kulatá znaková pečet z vosku červené barvy. — Na rubu: Rta. — No. 12. — Original — Privilegium von Ihro königl. Mait Wladislav über den Catharina-Marckt in der Stadt de Anno 1479. — Nro. 23. 1) Syn Jana z Rožmberka. R. 1475 obdržel od svého nemocného bratra Jindřicha vládu nad panstvím (A. Sedláček, Hrady III., str. 32). Otiskl Schmidt-Picha I. c., č. 965, str. 206—207. 470. 1479 listopad 24. Helfenburk. Václav Vlček z Čeňova a na Helfenburce potvrzuje obyvatelům svého města Bavorova privilegia Petra, Oldřicha, Jana a Jošta z Rožmberka ze dne 23. srpna 1361, Jindřicha z Rožmberka z 28. května 1474 a Jana ze Švamberka z 10. května 1476. Bavorští platí svému pánovi jen obvyklé poddanské poplatky. Já Václav Vlček z Čeňova a na Helfmburce1) zevně tiemto listem vyzná- vám přede všemi, že jakož někdy dobré paměti urození a mnohomocní páni, pan Petr, Oldřich, Jan a Jindřich z Rozmberka2) a potom také pan Jindřich z Rozmberka3) a potom také urozený a duostojný pan Jan z Švamberka, mistr převorstvie českého a kněz Mikuláš, převor kostela strakonického, i všecken konvent domu strakonického řádu rytieřujícího svatého Jana Křtitele posvát- ného domu špitálského iherosolimitánského4), předkové moji, městečku mému Bavorovu3) i obci téhož městečka právo královské a svobody listy a pečetmi utvrzené dali a obdařili sú, kteřížto listové znějí takto: Od lidské paměti věci světské snadno zhynú etc. (Následují listiny z 23. srpna 1361, výše č. 80, z 28. května 1474, výše č. 431 a z 10. května 1476, výše č. 438.) Též také i já Václav Vlček z Čeňova a na Helfmburce také právo takovéž královské skrze ustavičné a pokorné prosby mých měštěnův z města aneb městečka mého Bavorova svrchupsaného všecky i všelikaké milosti svrchupsané v tomto listu položené městečku mému Bavorovu i jeho obyvateluom, věrným mým milým neněším i budúcím, mocí listu tohoto obnovuji, potvrzuji, upevňuji i utvrzuji, 203

Strana 204
chtěje, aby již řečení moji měštěné aneb obyvatelé městečka mého Bavorova i jich budúcí jim se radovali, drželi a jich užívali na časy budúcí věčně bez všelikeraké překážky, však toto znamenitě vyjmiňuji, jakož stojí psáno v listech nahořepsaných pánuov z Rozmberka“) a pana Jana z Švamberka,7) aby též městečko mé aneb obyvatelé téhož městečka Bavorova ta všecka optieženie a poplatky byli povinni mně aneb mým budúcím platiti, jakožto město Piesek anebo téhož města obyvatelé českým králuom obvykli sú činiti a platiti, s ta- kových práv a obtiežení já nahoře psaný Václav Vlček též městečko Bavorov i téhož městečka obyvately s toho vynímám a prázny činím kromě poplatku spravedlivého, keréžmi sú dlužni a povinni platiti mně i mým budúcím věčně. Tomu na pevnost a širší svědomie kázal sem pečeť svú vlast(n)í k tomuto listu přivěsiti a prosil sem urozeného pana Petra Kapléře z Sulejovic, otce mého milého,8) že jest také svú pečeť svú vlastní vedle mé dal přivěsiti k tomuto listu. Dán na Helfmburce léta Božího tisícího čtyřstého sedmdesátého devátého tu středu před svatú (Kate)řinú. Pergamenový originál v archivu města Bavorova; dvě pečeti, které byly přivěšeny na pergamenových proužcích, jsou ztraceny. — Na rubu: Vácslava Vlčka z Čeňova list. — No. 3. — Pub. V. 1/3. — Privilegium No. Vto. — N. 3. 1) Jan ze Švamberka prodal r. 1477 hrad a panství Helfenburk, k němuž patřil i Ba- vorov, za 5500 zlatých bratřím Václavovi a Zikmundovi Vlčkům z Čeňova (A. Sedláček, Hrady VII., str. 99). 2) Listina ze dne 23. srpna 1361 (výše č. 80). Tam též vyloženo, že čtvrtý bratr byl Jošt a nikoliv Jindřich. 3) Ze dne 28. května 1474 (výše č. 431). 4) Ze dne 10. května 1476 (výše č. 438). 5) V. pozn. 1. s) V. pozn. 2 a 3. 7) V. pozn. 4. 8) Matka Václava Vlčka byla sestrou Petra Kaplíře ze Sulevic (Ottův slovník naučný, díl XIII., str. 968). Srv. M. Jakší l. c., str. 8. 471. 1479 listopad 25. Polná. Minsterberský vévoda Viktorin obnovuje a potvrzuje Polenským práva a vý- sady, o něž přišli za války a z nichž zbyly jen pečeti. Dává jim jihlavské právo a svůj dům na náměstí, aby ho měštané užívali za radnici, v něm šenkovali víno a skládali sůl k obecnému dobrému, na opravu zdí a bašt kolem města. Za to si vrchnost vymiňuje, že když by si jiný dům koupila nebo udělala a komukoli dala, bude osvobozen od všech městských poplatků a povinností. Z každého načatého drejlinku vína se musí faráři odvésti pinta vína k službám Božím. Vrchnost se zavazuje nezatížiti Polenské žádnými nespravedlivými robotami ani daněmi 204

Strana 205
a potvrzuje znovu právo volně nakládati s majetkem. Měšťanům se také potvrzuje darování míst pro rybník a pro menší rybníček nad ním, jež obdrželi již dříve od vrchnosti. Město dostává erb. Ve jméno Božie amen. Poněvadž všecky věci, kteréž nebývají psaním zpuosobeny, buďto listy neboli knihami, v zapomenutie lidem přicházejí, jakožto práva a svobody od vyšších mocností nižším jakožto poddaným, když nebývají utvrzena, moci žádné mieti nemohú ani v duchovních ani v světských práviech, a poněvadž podle Písma svatého všeliká moc jest od Boha, a ktož se moci protiví, Božímu zřiezení se protiví, i slušné jest, aby mezi lidmi zřiezenie pořádné bylo, aby se řády a právy zpravovali, od vyšších jakožto od Božie moci vydanými. Neb ktožkolivěk podle řádu a zřiezenie se zpravuje, ten ne- zblúdí, ale pravú cestú jde, ale že druhdy lidé někteří, majíce taková práva psaná a od svých vyšších vysazená a králi zemskými potvrzená, skrze neopa- trné chovánie k zkažení je přivodie a jich pozbývají a tudy k škodám a k ob- meškání velikému přicházejí. Protož my Viktorin, Boží milostí svaté říše knieže, vévoda minsterberský, knieže opavské a hrabě kladský, pán z Kunštátu a na Polné,1) znamenavše a vskutku shledavše i očitě opatřivše, že u válku předešlú opatrní měšťané polničtí, naši věrní poddaní milí, práva jich, od pánuov lichmburských, ronovských a polnických jim vydaná a slavných pamětí krále Jana, krále českého, a krále Jiřieho, krále českého a markrabí moravského etc., pána a otce našeho milého, potvrzená listy a pečetmi Jich královských Mtí na miesto a dokonce zkažená,2) tudiež i od nás na dva jarmar- ky králem Jiřím potvrzená tak, že toliko znamení těch listuov, ale pečeti celé ostaly sú, viděli jsme, my nechtiece jich bez práv a svobod ostaviti, ale aby pod námi a našimi dědici i budúcími čemu se radovati měli a podle toho se po všecky časy budúcie zpravovali, ne z omylu, ale s dobrým rozmyslem a z zdravú našich věrných radú témuž městu našemu polnickému, purgmistru, rychtáři a konšelóm i vší obci, nynějším i budúcím, znovu jakožto knieže a pán jich dědičný dali a pójčili jsme a mocí listu tohoto dáváme a pójčujeme, aby všech práv a svobod, kterýchž město jihlavské a měšťané téhož města i všecka obec z staradávna užívali sú a užívají, též ve všem i v každém kusu aby užívali a užívati mohli tak vcele a úplně, jakož jich listové jim od králuov českých vydaní svědčie, a jakož by v tento náš list slovo od slova vepsáni byli, kromě řemeslníkuov a řemesl dělánie, v tom aby se tak zachovali, jakož z staradávna jsú obyčej měli. A z milosti našie zvláštnie pro jich velikú vieru a upřiemnost, kterúž sú k nám měli a služebnost, kterúž sú činili, a v tom aby se tak zacho- vávali k nám i k našim budúcím, duom náš vprostřed rynku svobodný jim přidáváme, aby týž duom rathausem slul, a v něm aby vína, neb což by se jim zdálo a seč by mohli nynie nebo v budúcie časy býti k obecnému dobrému a města opravování zdmi okolo a baštami, aby šenkovali a suol skládali nebo měřili beze všie našie i našich dědicuov a budúcích i úředníkuov všelijaké 205

Strana 206
přěkazy bez újmy úrokuov a platuov našich, při tom rathauze z staradávna k zámku příslušejících, s takovú však výmienkú, kterýž bychom jiný duom v tom městě vykúpili anebo znovu udělali a komuž bychom jej kolivěk dali, ten má býti ode všech městských poplatkuov, berní a lozunkuov, ponuocek i robot ve všem svoboden.3) S každého také drailinka vína, když načnú, nebo z sudu farářovi k službě Boží dlužni budú dávati pintu vína budúcně a věčně. Témuž také městu nahoře psanému i obci dali sme a dáváme miesto naše vlastnie, na kterémž rybník nový k vobci udělali sú, i to miesto druhé nad ním, aby rybníček menší udělati mohli k užitku toho města.4) Jiné také užitky a puožitky všecky, jichž sú prve za našich předkuov i za nás požívali až do- savád, při těch všech je i jich budúcie zuostavujem a zachovati chcem i své budúcí zavazujem, a zvláště na kteréž jsú listy řádné měli: První od pana Ješka5) na dvory tři v Dobroníně,6) s kterýchžto jest plat věčný oddaný k Matce Boží, a k tomu Jenče vésku a dvuor) k věčnému toho kostela dědictví. Druhý list na lázni, kterúž jest obec kúpila od pana Ptáčka8) tak, aby lazebník chudým po každých suchých dnech láznu topil a žáky každú sobotu zmyl. Třetí list na lampu na puoldruhé kopy platu věčného, a ten plat má na měst- ském úroce vycházeti, aby ve dne i v noci lampa hořela v Božím domu za duši pana Ptáčka, jenž ten plat oddal. Čtvrtý list na Hrbov,3) kterýž slušie k špitálu, s úroky toliko, a to také pan Ptáček přidal jest k věčnosti a za duši svú. Pátý list na osvobozenie, aby ta obec nebyla obtiežena žádnými robotami ani da- němi nespravedlivými, a že každý obyvatel města polnického muože své dáti nebo odkázati na smrtedlné posteli, komuž bude chtieti; a pakli by kto umřel, poručenstvie neučiniv a ženy ani dědicuov nemaje, tehdy v ten statek rada městcká má vkročiti a najprvé dluhy spravedlivé, svědomím dobrým okázané, z toho statku platiti, což by ten statek mohl vystačiti, a co by mimo to po- zuostalo, toho do dne a do roka mají chovati, a doptali-li by se kterého přietele toho rodu chudého a zachovalého, jednoho neboli více jich, to aby mezi ně rozdělili; pakli by se žádného nedoptali takového, tehdy ten statek na tré má rozdělen býti: jedna strana na kostel městcký, druhá na chudé a třetie na město. Šestý list měli sú na dva jarmarky a ty mají držeti tu středu před jarmarky města Brodu Německého.10) A toho všeho jim potvrzujem. A po- něvadž takovú milost, což se dotýče práv a svobod, duochoduov a užitkuov, s nimi učinili sme, nad to, což se zvelebenie a cti jich dotýče, mnohem viece příslušie nám též měšťany a jich budúcie pro jich věrná zasluhovánie a trpěd- livosti zkúšených v trápení a škodách, kteréž pro nás trpěli sú, opatřiti a ob- darovati, i zdá se nám za slušné a za právo vysazujem a ustavujem, aby tíž měšťané a jich budúcí za erb měli na pečeti dvě věže zástěný a bránu a nad branou štít našeho kniežetstvie, hrabstvie a panstvie kunštátského. Přikazu- jem také úředníkuom našim nynějším i budoucím, aby nadepsané měšťany naše i jich dědice a budúcie při tomto našem obdarování a znova vysazení v najmenšiem i v každém kusu zvláště zachovali a proti každému, ktož by jim 206

Strana 207
v tom překážeti neb křivdu činiti chtěl, hájili a bránili pod pokutú upadenie našie nemilosti. Tomu všemu, což svrchu psáno stojí, k věčnému potvrzení pečeť naši kniežetskú s jistým naším vědomím dali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Polné léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřistého sedmdesátého devátého ve čtvrtek na den svaté Kateřiny, mučedlnice Božie etc. Pergamenový originál v archivu města Polné; přivěšená pečet je ztracena. — Na rubu: List od p. Viktorina, knížete minsterberského etc., o rathauz, rybník za farou, o sůl, o vinný šenk, o dvory tři v Dobroníně, o Jenče vésku a dvůr etc. 1) O něm v. pozn. 1 při listině z 1. dubna 1479 (výše č. 465). 2) Privilegia byla patrně zničena za války mezi králem Jiřím a Zdeňkem ze Štern- berka i Matyášem, králem uherským, která několikráte proběhla právě zdejší krajinou (A. Sedláček, Hrady XII., str. 155—156). 3) Vrchnost skutečně koupila pak dům „u Culků“ na náměstí (Bř. Rérych, Polná, str. 32). 4) V. listinu Zdeslava a Jaroslava ze Šternberka ze dne 1. dubna 1479 (výše č. 465). 5) Ješek z Pirkštejna. 6) Dobronín, o. Havlíčkův Brod. 7) Zmizelá ves, jejíž jméno se zachovalo jenom ve jménu trati. — Srv. K. Turecký, Pustá ves Jenče. Polensko II., str. 39 a d. s) Hynek Ptáček z Pirkštejna. 3) O. Havlíčkův Brod. — Špitál u farního kostela v Polné byl založen 21. října 1447 Janem Sezimou z Rouchova, a to pro 12 chudých. Ves Hrbov přidal právě tehdy Hynek z Pirkštejna (opis fundační listiny v pamětní knize polenské z r. 1836. — Jiný opis ze 17. stol. ve Státním archivu v Jindřichově Hradci). — Srv. též Fr. Poimon, Polná, str. 23—24. 10) Zachováno pouze privilegium na druhý výroční trh, který se konal druhé úterý v postě, tj. po neděli Reminiscere (privilegium krále Ludvíka z 20. května 1520; srv. J. Čelakovský, Codex III., č. 673, str. 1202—1203). Otiskl K. Turecký l. c., str. 17—19. 472. 1479 prosinec 21. Praha. Král Vladislav potvrzuje na prosbu obyvatel městečka Kašperských Hor (pro parte civium montanorum et incolarum opidi nostri de Reichenstein) listiny, které obdrželi od českých králů Jana,1) Václava IV.,2) Zikmunda3) a Ladislava.4) — Datum Prage die vigesima prima mensis Decembris anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo nono, regni nostri anno nono. — Ad relacionem domini Johannis de Sselmberk, cancellarii regni Boemie. Pergamenový originál v archivu města Kašperských Hor; k listině jest na bíločerve- ných hedvábných nitích přivěšena kulatá znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 3) 1) Ze dne 29. září 1345 (výše č. 56). 2) Ze dne 25. března 1399 (výše č. 167). Ze dne 13. října 1436 (výše č. 254). 4) Ze dne 18. prosince 1453 (výše č. 303). 207

Strana 208
473. 1479 prosinec 22. Praha. Král Vladislav potvrzuje Blovicím, které patří nepomuckému klášteru, listinu krále Jiřího (z 30. května 1465) na právo volného prodeje a volného odkazu veškerého majetku jakékoliv osobě, ale jen světské. Wladislaus, Dei gracia Bofemie rex, Moravie marchio,]a) Lucemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc., ad perpetuam rei memoriam. Super solium regalis eminencie celesti pietate evecti, tunc nostro consulimus fastigio, dum subditorum comodis, quorum felicibus prosperamus crementis, iugi solicitudinis studio benigne intendere properamus, unde quicquid a nobis nomine nostrorum petitur subditorum, dummodo iustum sit et honestum, id per solicitudinem nostri officii ad debitum perducere conamur effectum. Sane maiestati nostre pro parte opidanorum et incolarum opidi, dicti Blewicze, pertinentis ad monasterium Nepomuk ordinis Cisterciensis Pragensis diocesis,1) fidelium nostrorum dilectorum, humiliter supplicatum extitit et obnixe, ut de innata nobis clemencia atque regia benignitate peculiarem quandam graciam a dive olim recordacionis inclito Georgio, Boemie rege, antecessore nostro ultimo et immediato,2) ipsis concessam atque donatam, innovare, approbare, ratificare ac confirmare graciosius dignaremur, videlicet ut omnes et singuli eiusdem opidi municipes quelibet bona sua, in quibuscunque rebus consistant, mobilia et immobilia, quocunque designentur vocabulo, cuilibet hominum, tamen seculari dumtaxat persone, vendere, donare, testari atque legare et iuxta sue voluntatis arbitrium disponere in vita libere valeant atque possint. Si vero quispiam predictorum non facta suarum rerum ordinacione seu dispo- sicione nullis relictis heredibus legittimis intestatus decesserit, omnia bona sua, ubilibet locorum comperta, ad proximos decedentis consanguineos sexus utrius- que, in bonis dumtaxat predicti monasterii domilicium [!] habentes, libere ac hereditario iure devolvantur, quemadmodum in eiusdem concessionis literis nobis videndum et legendum exhibitis evidencius continetur. Nos comodita- tibus nostrorum subditorum proni atque eorum semper intenti profectibus, considerantes affeccionem singularem fidemque constantissimam dictorum opidanorum, quibus nostre celsitudini obsequuntur, non per errorem aut im- provide, sed animo deliberato, maturo et sano procerum et aliorum fidelium nostrorum accedente consilio prefatam concessionis huiusmodi graciam ratam et gratam habentes, eam auctoritate regia duximus innovandam et confirman- dam atque presencium tenore innovamus, confirmamus, ratificamus, appro- bamus et validamus, quam nostro, heredum et successorum nostrorum nomine volumus ac precipimus inviolabiliter observare, decernentes omnia et singula in eodem contenta obtinere plenam roboris firmitatem cum omnibus et singulis punctis, sentenciis et clausulis eiusdem, ac si de verbo ad verbum presentibus inserta et inserte existerent, supplentes omnem defectum de plenitudine regie 208

Strana 209
potestatis, si quis circa omnia premissa de iure aut de facto quomodolibet valeat deprehendi. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc nostre innovacionis et confirmacionis paginam infringere aut eidem ausu temerario contraire. Si quis autem hoc attentare presumpserit, severitatis nostre acrimoniam poterit nec immerito formidare. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testi- monio litterarum. Datum Prage die vigesima secunda mensis Decembris anno Domini millesimo quadringentesimo septuagesimo nono, regni nostri anno nono. Ad relacionem domini Johannis de Sselmberk, cancellarii regni Boemie. Pergamenový originál v Raušarově městském museu v Blovicích značně poškozený; přivěšená pečeť je ztracena. — Na rubu: Rta. a) Vypadlý kus. 1) V. poznámku I při listině ze dne 30. května 1465 (výše č. 387). 2) Listina ze dne 30. května 1465 (výše č. 387). Stručný obsah uvádí Fr. Faktor l. c., str. 25. 474. 1479 prosinec 22. Praha. Král Vladislav vydává obyvatelům městečka Nepomuka (pro parte oppida- norum et incolarum oppidi Nepomuk, pertinentis ad monasterium Nepomuk ordinis Cisterciensis Pragensis dioecesis1) listinu stejného znění jako pro Blovice z téhož dne (výše č. 473). Obsaženo v privilegiu Karla VI. ze dne 26. srpna 1730, uloženém v městském archivu v Nepomuce. — Papírový opis v SUA v Praze, odd. SM P 106 N 10. 1) V. pozn. I u listiny z 12. února 1465 (výše č. 384). 475. 1480 únor 23. Český Krumlov. Vok z Rožmberka potvrzuje rozhodnutí českobudějovického městského práva ve sporu mezi Třeboňskými a předměstskými o právo vařiti pivo na prodej a o ře- mesla. Předměstští mohou vařit pivo jen k vlastní potřebě, pivo k šenku musejí kupovati v Třeboni. Nesmějí provozovat řemesla a obchod, leda by kdo dostal z dobré vůle svolení od měštanů třeboňských. My Vok z Rozmberka etc.1) vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, jakož jest byla ruoznice mezi opatrnými purgmistrem, rychtářem a konšely i vší obcí, obyvateli města našeho Třeboně, 209

Strana 210
s jedné a mezi lidmi předměstskými tudiež z strany druhé, že jsú měšťané naši třeboňští svrchupsaní bránili předměstským piva vařiti na prodaj, sladoven mieti, sladuov dělati a řemesl i také jiných obchoduov, praviece, že práva jich, kteráž jsú jim od předkuov našich milých dobré paměti dána, toliko ukazují na město a na měšťany v městě obývajícé, ale ne na lidi předměstské, i poněvadž předkové naši dali jsú svrchupsaným měšťanóm našim třeboňským právo královské, a poněvadž oni berú právo v Budějovicích,2) ukázali sme jim do Budějovic, aby tu u nich zprávu vzeli, co oni za právo v té věci mají. A měšťané budějovští dali jsú to znáti obojím měšťanóm našim, třeboňským i předměstským tudiež, že toho práva svrchupsaného předměstští nemají a že jim nedopúštějí řemesla před městem dáti dělati, leč by komu z své dobré vuole, ale ne z práva dopustili dělati, a to do své dobré vuole. Také to při tom dali znáti, že měšťané obývající v městě mohú sobě sladovny před městem udělati k své potřebě, nebo takových měšťan užitek jde do města. Také jsú dali znáti, že lidé z předměstie mohú sobě k své potřebě v předměstí pivo vařiti, ale ne k šenku ani na prodaj; pakli by který člověk předměstský chtěl šenkovati v předměstí, tehdy aby to pivo kúpil v městě u měšťan. Protož znamenavše a porozuměvše i také s radú naší pilně uváživše, kteraké jest svrchupsaných měšťan našich třeboňských od našich předkuov obdařenie, nezdálo se nám toho rušiti, ale puokudž slušné jest, zdálo se nám je radšé tvrditi a s dobrým rozmyslem a dospělú radú naší svrchu psané naše měšťany třeboňské při tom zuostavili sme a mocí listu tohoto zuostavujem, chtiece tomu, aby tak ty věci věčně, jakož svrchu psáno stojí, ve všech kusiech sku- tečně zdržány a zachovány byly bez zmatku a přerušenie všelikterakého. Tomu na potvrzenie pečeť naši vlastní rozkázali jsme přivěsiti dobrovolně k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Krumlově léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého v středu před svatým Matějem, apoštolem Božiem. Pergamenový originál v archivu města Třeboně; k listině jest na pergamenovém prouž- ku přivěšena kulatá, jen málo poškozená pečet z červeného vosku. — Na rubu: 1480. Předměšťáci nemají s městem svobody užívati. — N. 7°. — Classis 2da. — N. 99. — Nro. 7. — Čís. 14 (červeným inkoustem). — Písmo listiny jest otřelé, místy téměř nečitelné, doplněno a srovnáno s opisem v kopiáři třeboňských privilegií z 18. stol. (Státní archiv v Třeboni, zn. I. A. 5 AS. No. II.) 1) O něm v. pozn. 1 při listině ze dne 1. září 1475 (výše č. 436). — Pro nemoc bratra Jindřicha vládl Vok sám od r. 1475 (A. Sedláček, Hrady III., str. 131). 2) V. listinu ze dne 8. září 1376 (výše č. 113). Regest u Th. Antla, Památky archeologické XVII., str. 63. Již dne 28. března 1439 vyhlašuje Oldřich z Rožmberka rozsudek ve sporu třeboňského kláštera s obcí Třeboní, vynesený rozhodčími jím ustanovenými. První články se týkají práva vařiti pivo, které mohou vařiti obyvatelé opatských vesnic toliko k své potřebě, stejně i slady; krčmář vaří piva jen z vlastního obilí, ostatní k šenku kupuje v Třeboni. Obilí se vozí buď do města, nebo na zámek. (Pergamenový originál v archivu města Třeboně, zn. AI Pč. 3 a. — Otiskla Bl. Rynešová, Listář II., str. 27—28, č. 38.) 210

Strana 211
476. 1480 březen 9. Praha. Král Vladislav potvrzuje na prosbu Jana z Lobkovic a na Hasištejně (Joan- nis de Lobkowicz in Hassenstein) jeho městečku Březnu (eius opidi Brzezno) privilegium krále Jiřího ze dne 20. ledna 1469.1) — Datum Prage die nona mensis Martii anno Domini millesimo quadringentesimo octogesimo, anno vero regni nostri nono. — Ad mandatum domini regis Paulus, prepositus Sderasziensis, decretorum doctor, vicecancellarius. Pergamenový originál v archivu města Chomutova; k listině jest na žlutočervených hedvábných nitích přivěšena kulatá znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. Procopius de Plzna. — No. 3. — Ověřený opis, vydaný dne 24. listopadu 1731 v Kadani Kristiánem Václavem Zettlizerem, veřejným notářem a sekretářem města Kadaně, jest uložen v SUA v Praze, odd. SM P 106 B 67. 1) V. výše č. 408. 477. 1480 květen 9. Praha. Král Vladislav obnovuje a potvrzuje jílovským měštanům všechna jejich práva, svobody a privilegia, která obdrželi od českých králů. My Vladislav, z Božie milosti král český, markrabě moravský, lucem- burské a slezské knieže a lužicský markrabě etc., oznamujem tímto listem všem, že ukázáni sou nám někteří listové předkův našich, králův českých, což se dotýče práv a svobod purkmistra, konšelův i vší obce města našeho Jílového, našich věrných milých, uprošenia) jsme jménem již psaných purk- mistra a konšelův i vší obce téhož města Jílového, abychom jichb) těch práv, svobod, milostí, od předkův našich jim daných a půjčených, milostivě potvr- diti a při tom je zůstaviti ráčili. My ačkolivěk ke všem poddaným našim, kteříž nás za slušné věci žádají, povolnit se máme, však zvláštní milostí naší k těm se nachylujem, kteřížto netoliko nás se věrně přidržie, ale ješto také s pilností prvotně jich a potom jiných vedle nich hory netoliko nám, ale i ji- ným všem poddaným se vyzdvihují k užitku i také ke cti všie našie Koruny, jakož pak se to děje při horách již psaného města Jílového, že tu prve zname- nité zlato se jest dobývalo, ač pak nyní málo jsou ty hory posešly, my chtějíce, aby již psaní měštané, jsouce túto naší milostí potěšeni, tím pilněji ty hory dělali a vyzdvihovali k našemu, jich i všeho našeho království dobrému, s dobrým rozmyslem a radou věrných našich mocí královskou již psaným purkmistru, konšelům i vší obci města Jílového, nynějším i budoucím, všech práv, vysazení, privilegií, milostí, svobod, chvalitebných obyčejův, jim od předkův našich, králův českých, daných a půjčených, ve všech kusiech, článciech, artikulech a klausuliech potvrdili sme a tímto listem potvrzujem 211

Strana 212
a je při těch všech zůstavili sme a tiemto listem zůstavujem milostivě, a to nynie i po věčně časy budúcí, přikazujíce minemajstru našemu na Horách Kutnách1) i jiným všem úředníkům našim nynějším i budoucím, aby již psané purkmistra, konšely i obec jmenovaného města i jich budoucí při těch všech milostech, práviech, privilegiech, svobodách, chvalitebných obyčejích zachovali zachovali [!], jim v tom nepřekážejíce ani překážeti dopouštějíce, a to pod uvarováním hněvu našeho i budoucích králův našich českých. Tomu na svě- domie, na pevnost a jistotu pečeť naši královskou kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v outerý po svatém Stanislavu léta Božího tisícího čtyrystého osmdesátého, království našeho léta devátého. Ad relacionem d. Benessii de Waytmille, purgravii in Carlstein et magistri monete Montium Cuth. Známo z vidimátu kanceláře české komory ze dne 30. dubna 1650 (v archivu Národní- ho musea v Praze, odd. F — Jílové), jakož i z opisu v SUA v Praze, odd. SM P 106 J 25. Zmínka v listině krále Ferdinanda II. ze dne 4. února 1628, obsažené v majestátu Leopol- da I. ze dne 26. dubna 1681 (v archivu města Jílového). a) Správně i prošeni. — b) Správně jim. 1) Podle listu, vydaného králem Vladislavem r. 1515 u příležitosti ustanovení Viléma Kostky z Postupic nejvyšším mincmistrem, nařizuje se Jílovským, aby byli ve všem po- slušni nejvyššího minemistra, který má právo obnovovati i jejich konšelské úřady (L. Čihák. Paměti, str. 45—46, 2. vyd. str. 103). Listinu otiskl L. Čihák I. c., 2. vyd. str. 99—100. 478 1480 květen 29. Bratří Markvart, Zdebor a Ctibor se strýcem Janem, všichni z Kozího, vzdá- vají se práva odúmrti v městečku Jistebnici a dávají tamním měštanům právo volného odkazu; zemře-li kdo bez poslední vůle, dědí nejbližší příbuzný, zůstanou-li nedospělé děti, zřídí se poručníci. Toto právo se vztahuje i na mlýn v městečku a dva mlýny pod ním. Jistebničtí dali za to vrchnosti 10 kop a kus obce, kde páni založili dva rybníky. Místo kusu lesa, zatopeného druhým rybníkem, dostalo městečko kus lesa v záblatí. My Markvart, Zdebor a Ctibor vlastní bratří z Kozího a Jan, strejc náš odtudž z Kozího,1) vyznáváme všickni tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří anebo čtoucí slyšeti bude, že opatrní naši jmilí věrní měšťané i všecka obec Jistebnice,2) městečka našeho dědičného, učinili jsou smlouvu s námi se všemi dobrovolně i nás za to žádavše, to právo, které jsme my na nich měli odoumrtí, abychme jim to právo osvobodili a své právo jim propustili, aby mohli své statky odkazovati, jakož dále psáno jest. Protož my mocí listu 212

Strana 213
tohoto všickni jednostejně osvobozujeme sami před sebou i svými budoucími, aby oni všichni již psaní obyvatelé již psaného městečka našeho a tyto mlejny k tomu: jeden v městečku a dva pod městečkem a mlejništěa). A za to jisté svobodství dali jsou nám obec svou nad městečkem Jistebnicí, na kterýžto obci udělali jsme rybník, i co jest nám k tomu rybníku potřebí bylo, a také i druhým rybníkem nad tím, kterýž slove Kaplici, i tu co jest jim obce zatope- no. A v té jisté obci Kaplici měli jsou drva pastýři, i místo těch jistých dřev jest jim dáno kus lesu v záblatí, aby drva měli pastýři, a k tomu jsou nám dali 10 kop hotových peněz a mají pastvami požívati okolo rybníků až do vody. Protož my nadepsaní páni jich všichni jednostejně dali jsme a mocí listem tímto dáváme všem jim i jich budúcím, mužuom i ženám, i všem obyvatelóm v měs- stečku tuto svobodu, aby každý člověk tohoto městečka z svrchu psaného našeho své všecko zboží, moho- i nemohovité, kterým by to jménem bylo jmenováno, mohl dáti anebo odkázati vespolek za zdravého života nebo na smrtedlné posteli, komuž by koliv chtěl nebo když bude kolivěk chtíti, bez naší a budúcích našich překážky i odpory všeliké. Pakli by který člověk, muž nebo žena, městečka z svrchupsaného umřel bez rozkázání svědomého, tehdá všecko jeho zbožie, moho-i nemohovité, ne na nás ani naše budoucí, ale na toho umrdlého nejbližší přátely má padnouti bez naší i budúcích našich překážky všelijaké. A přihodilo by se, že by který člověk z svrchu psaného městečka umřel a po sobě děti zůstavil k letům nedošlé, tehdy všecek statek těch dítek po jich otci v knihy z svrchu psaného městečka zapsaný býti a přátelé nebo poručníci těch dítek, který by se v ně uvázali nebo v jich statek, mají ten statek zaručiti podle položení konšelského, aby sirotkuom ouplně bylo zanecháno do jich let bez umenšení; a umřel-li by který sirotek, tehda jeho díl na živu zůstalé má padnouti. Pakli by všichni sirotci zemřeli dříve nežli by let došli, tehdy všecek jich statek, jakož bude v knihách zapsán podle rozkázání otce jich, anž by rozkázal, pakli by nerozkázal, tehdy na jich nejbližší přátely našeho zbožie má padnouti, k němuž my ani naši budúcí nižádného práva nemáme jmíti. A jestliže by Pán Buoh dopustil, že by tento list byl zkažen nebo ztracen, tehdy, kdožkoli bude držeti ty rybníky, má jim jinej list uděliti, jakž bude přípis svědčiti. Tomu všemu na svědomí, pevnost a zdržení my všichni z svrchu psaní bratří Markvart, Zdebor, Ctibor a Jan strejc již psaný jsme pečeti naše vlastní přirozené dali přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od narození syna Božieho tisícého čtyrstého osumdesátého v pondělí po slavném hodu Trojice svaté. Obsaženo v potvrzení jistebnických privilegií, které vydal dne 16. března 1511 Mikuláš z Kozího. — Pro nečitelnost vybledlého a porušeného originálu listiny z r. 1511 použito potvrzení, které vydal dne 12. října 1721 Filip Zaháňský (uloženo rovněž v městském archivu jistebnickém). a) Chybí konec věty. 1) Jistebnické panství patřilo původně pánům z Rožmberka, v 15. stol. bylo zapsáno 213

Strana 214
Janovi z Lobkovic. Ke sklonku 15. věku se nalézá Jistebnice v držení pánů z Kozího, vla- dyckého rodu ve službách Rožmberských (A. Sedláček, Hrady VII., str. 205—206). 2) Městečko vzniklo z vesnice někdy ve 14. stol. R. 1379 tu bylo 24 lánů bez dvou jiter, několik podsedků, tři mlýny a krčmy (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1135). Srv. též Em. Pravda, Paměti starobylého města Jistebnice (1908). 479. 1480 srpen 22. Praha. Král Vladislav uděluje na prosbu Voka z Rožmberka jeho městu Třeboni výroční trh na den svatých Filipa a Jakuba se sedmi dny následujícími. Wladislaus, Dei gracia Boemie rex, marchio Moravie, Lucemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Regalis celsitudo culminis excelsi provi- dencia consilii subditorum profectibus et commodis ubilibet properando con- sulere munificam sese ac liberalem universis exhibere consuevit, eos tamen largitate prosequitur potissima, quos vel suorum multiplicitas adiuvat meri- torum vel singularis pro illis precancium favor commendabiles reddit ac dilectos. Sane maiestati nostre per nobilem Wockonem de Rozemberg in Crumnaw,1) fidelem nostrum dilectum, pro parte iuratorum et universe plebis civitatis Trebonensis, ad eundem Wockonem pertinentis, humiliter supplica- tum extitit et obnixe, ut de regia nostra benignitate generale forum seu an- nales nundinas eidem civitati pro certo ac determinato tempore concedere graciosius atque largiri dignaremur. Nos commoditatibus ipsorum civium faventes solicitis dicti Wokonis pro eis precibus benigne duximus annuendum. Igitur non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, sano baronum et aliorum fidelium nostrorum accedente consilio autoritate regia dicte civitati Trebonensi ac civibus et incolis eiusdem presentibus atque futuris damus, concedimus et largimur generale forum seu annales nundinas extunc inantea perpetuis futuris temporibus ad habendum, tenendum et observandum sin- gulis et omnibus annis in ipso die beatorum Philippi et Jacobi apostolorum cum septem continuis sequentibus diebus. Volumus quoque et decernimus prefatam Trebonensem civitatem atque cives et incolas eiusdem necnon alios advenien- tes undecunque ipsarum nundinarum gratulari, uti, gaudere atque potiri plene, integraliter et libere omnibus et quibuslibet graciis, libertatibus, privilegiis, utilitatibus, comodis, redditibus, proventibus, prerogativis ac iuribus uni- versis, quibus alie civitates in regno nostro Boemie constitute in earum nun- dinis veteri obtentis indulto sive recenciori largicione concessis gratulantur, utuntur, gaudent et pociuntur contradictione, renitencia et impedimentis quorumlibet hominum procul motis. Mandamus igitur omnibus et singulis officialibus et aliis subditis nostris, cuiuscunque preeminencie, dignitatis, gradus, status et condicionis existant, presentibus atque futuris, ut sepedictam 214

Strana 215
civitatem Trebonensem, magistratus atque commune ipsius in omnibus pre- missis molestare seu turbare quolibet excogitato studio non attentent. Si quis autem temerarius presencium extiterit violator, indignacionis nostre aculeos, successorum quoque nostrorum iuste ulcionis motum et penas respon- dentes excessui poterit haud immerito formidare per predicta, tamen iuribus et privilegiis aliarum civitatum et personarum, si qua contra premissa noscan- tur habere, nequaquam intendimus derogare. In quorum omnium fidem et robur plenissimum presentes litteras fieri et regalis nostri sigilli appensione iussimus communiri. Datum Prage die vigesima secunda mensis Augusti anno Domini millesimo quadringentesimo octogesimo, regni nostri anno decimo. Ad mandatum domini regis. Pergamenový originál v archivu města Třeboně; k listině jest na bíločervených hedváb- ných nitích přivěšena kulatá znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. — List od Ladislava krále na jarmarky. — Clasis. 2. — Nro. 4 (vedle škrtnutého „No. 32“). No. 15 (červeným inkoustem). 1) O něm v. pozn. 1. při listině ze dne 23. února 1480 (výše č. 475). Regest u Th. Antla PA XVII., str. 63. 480. 1480 září 3. Jan a Mikuláš z Lobkovic a na Hasištejně potvrzují jménem svým i jménem svých bratří Jaroslava a Bohuslava obyvatelům městečka Března listinu Plichty ze Žerotína a na Červeném Hrádku ze dne 22. dubna 1440, podle níž bylo Březno, tehdy ještě vesnice, vysazeno na právu zákupném.1) Na žádost Březenských vý- slovně ustanovují, že dávky pšenice se odvádějí vrchnosti podle chomutovské míry.2) Obsaženo ve vidimátu purkmistra a rady města Kadaně ze dne 25. května (freitags nach der himelfart Cristi) 1571, který jest uložen v archivu města Chomutova. — Na rubu: Herrn Ihan und Niclaus Gebruder von Hassenstain, dessen Datum Freitags nach S. Georgi im 1440. Ihar. — Notta: Der erste Wohlmarkt wird zu Priesen gehalten den 1n. Dienstag nach Georgi, der andere Wollmarkt den Dienstag nach Partholomaei. — No. 2. 1) V. pozn. 2 při listině ze dne 20. ledna 1469 (výše č. 408). 2) O chomutovské a kadaňské míře srv. A. Sedláček, Paměti a doklady, str. 141. 481. 1480 září 29. Praha. Král Vladislav dává na prosbu Zikmunda z Vartemberka a na Děčíně městu Děčínu výroční trh na den Nalezení svatého Kříže se sedmi dny následujícími. 215

Strana 216
Wladislaus, Dei gracia Boemie rex, marchio Moravie, Lucemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Regalis celsitudo culminis excelsi pro- videncia consilii subditorum profectibus et commodis ubilibet properando consulere munificam sese ac liberalem universis exhibere consuevit, eos tamen- largitate prosequitur potissima, quos vel suorum multiplicitas adiuvat merito rum vel singularis pro illis precancium favor comendabiles reddit ac dilectos. Sane maiestati nostre per nobilem Sigismundum de Wartmberk et in Dieczin1), fidelem nostrum dilectum, pro parte iuratorum et universe plebis civitatis Dieczin, ad eundem Sigismundum pertinentis, humiliter supplicatum extitit et obnixe, ut de regia nostra benignitate generale forum seu annales nundinas eidem civitati pro certo ac determinato tempore concedere graciosius atque largiri dignaremur. Nos comoditatibus ipsorum civium faventes, solicitis dicti Sigismundi pro eis precibus benigne duximus annuendum. Igitur non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, sano baronum et aliorum fidelium nostrorum accedente consilio autoritate regia dicte civitati Dieczin ac civibus et incolis eiusdem presentibus atque futuris damus, concedimus et largimur generale forum seu annales nundinas exnunc inantea perpetuis futuris tempo- ribus ad habendum, tenendum et observandum singulis et omnibus annis in festo Invencionis sancte Crucis cum septem continuis sequentibus diebus. Volumus quoque et decernimus prefatam civitatem Dieczin atque cives et incolas eiusdem necnon alios advenientes undecumque ipsarum nundinarum gratulari, uti, gaudere atque potiri plene, integraliter et libere omnibus et quibuslibet graciis, libertatibus, privilegiis, utilitatibus, comodis, redditibus, proventibus, prerogativis ac iuribus universis, quibus alie civitates in regno nostro Boemie constitute in earum nundinis veteri obtentis indulto seu re- cenciori largicione concessis gratulantur, utuntur, gaudent et pociuntur contra- diccione, renitencia et impedimentis quorumlibet hominum procul motis. Mandamus igitur omnibus et singulis officialibus ac aliis subditis nostris, cuiuscunque preeminencie, dignitatis, gradus, status et condicionis existant, presentibus atque futuris, ut sepedictam civitatem Dieczin, magistratus atque commune ipsius in omnibus premissis molestare seu turbare quolibet excogitato studio non attentent. Si quis autem temerarius presencium extiterit violator, indignacionis nostre aculeos successorumque nostrorum iuste ulcionis motum et penas respondentes excessui poterit haud immerito formidare per predicta, tamen iuribus et privilegiis aliarum civitatum et personarum, si qua contra premissa noscantur habere, nequaqam intendimus derogare. In quorum omnium fidem et robur plenissimum presentes litteras fieri et regalis nostri sigilli appensione iussimus communiri. Datum Prage die penultima mensis Septembris anno Domini millesimo quadringentesimo octogesimo, regni nostri anno decimo. Ad relacionem domini Johannis de Sselnberk, cancellarii regni Bohemie. 216

Strana 217
Pergamenový originál v archivu města Děčína; k listině jest na bíločervených hedváb- ných nitích přivěšena kulatá znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. — Be- freiung uber den Jahrmarckt Crucis. 1) Syn Jana mladšího (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 83). 482. 1480 říjen 4. Praha. Král Vladislav ustanovuje na prosbu Voka z Rožmberka, že formané, kteří jezdí od Českého Krumlova a od Českých Budějovic do Jindřichova Hradce a zpět, nesmějí pod pokutou sedmi kop míšeňských grošů minouti město Třeboň. My Vladislav, z Božie milosti král český, markrabě moravský, lucem- burské a slezské knieže a lužicský markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že jsme prošeni od některých našich věrných jménem urozeného Voka z Rozmberka,1) věrného našeho milého, abychom městu jeho Třeboni milost učiniti ráčili, což se silnice dotýče, kteráž jde od Krumlova a od Budějovic do Hradce Jindřichova i také zase z Hradce na již psaná města. My v tom jsúce k již psané prosbě milostivě nakloněni i také hlediece k věrným službám jmenovaného Voka, kteréž nám činil, činí a činiti nepřestává, nás se věrně a právě jakožto krále českého, pána svého dědičného, přidrže, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú tuto milost městu Třeboni již psanému jmenovaného Voka tiemto listem činíme a dáváme, aby všickni formané, kteřížkoli jezditi budú s kupectvími nebo s jinými kterýmižkolivěk věcmi silnicí tú, kteráž jde od Krumlova i také od Budějovic do Hradce i také z Hradce zase na již psaná města, ti a takoví všickni formané aby jezdili tam i zase již psanú silnicí skrze město již psané Třeboň a jinudy nikudyž aby tú silnicí nejezdili než skrze též město a tu, bude-li se jim zdáti oblehnúti, to má státi při jich vuoli; a již ti všickni formané, jezdiec jmenovanú silnicí tak a tiem obyčejem i také tudy, jakož se svrchu vypisuje, aby jmenovaného města ne- míjeli, ale aby skrze ně jezdili, jinak toho nečiniece a jinudy s té silnice se ne- obracujíce. A jestliže by pak který forman, jeda již psanú silnicí, uminul město Třeboň a takový od týchž měšťan postižen byl, ten a takový aby dal pokuty pro to týmž měšťanóm třeboňským sedm kop grošuov míšeňských dobrých, obecně v zemi České berných, a to tolikrát, kolikrát by se toho dopustil; a když by tu pokutu dal, tehdy výše nemá naň saháno býti. Však proto tato milost naše témuž Vokovi a již psanému městu Třeboni učiněná má býti každému bez újmy na jeho spravedlivosti. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v středu den sva- tého Františka léta Božieho tisícieho čtyřistého osmdesátého, královstvie našeho léta desátého. Ad mandatum domini regis domino Johanne de Sselnberk, cancellario regni Boemie, referente. 217

Strana 218
Pergamenový originál ve Státním archivu v Třeboni, zn. LA5AS, Nro. 4; přivěšená pečet je ztracena. — Na rubu: Rta. — Na silnici skrze město Třeboni majestát krále Vladislava 1480. — Třeboň. — Privilegium für die Stadt Wittingaw vom König Wla- diszlao, dass alle Fuhrleut, die von Budtweis gegen Newhaus fahren, auf gedachte Stadt Wittingaw zu fahren schuldig sein sollen. De Ao. 1480. 1) O něm. v. pozn. 1 při listině ze dne 23. února 1480 (výše č. 475). Regest u Th. Antla. Pam. arch. XVII., str. 63. 483. 1480 říjen 12. Praha. Král Vladislav obnovuje obyvatelům městečka (Nového) Strašecí, patřícího k hradu Křivoklátu, právo užívati staré městské pečeti a pečetit v zeleném vosku starým měděným pečetidlem. Dále uděluje svému městečku týdenní trh v úterý, právo provozovati všechna řemesla a vařiti pivo k vlastní potřebě a na šenk, a to i „ven z městečka". My Vladislav, z Boží milosti král český, markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužicský markrabě etc., oznamujem tímto listem všem, že při- stoupili jsou před nás někteří měštané městečka našeho Strašetcího, přísluše- jícího k hradu našemu Křivoklátu,1) i zpravili jsou nás jménem purgmistra, konšelův i vší obce téhož městečka, věrných našich milých, že mají od staro- dávna na pečeti hlavu člověčskú s tváří, s hrd[ljem a s prsema, na kteréžto hlavě jest také koruna královská, jakož pak tu pečeť, kteréž k obci požívají, měděnú starú ukázali jsou nám, na kteréžto jest svrchupsaná hlava tím obyt- čejem spůsobená, jakož se svrchu vypisuje, i prosili jsou nás, abychom je při té pečeti zůstaviti i také delší [!] milostí opatřiti ráčili. My v tom znajíce jich slušnou prozbu i také víru a stálost, v kteréž se k nám jakožto k králi českému, pánu svému dědičnému, zachovávají, i jsouce v tom k prozbě pokorné jich milostivě nakloněni, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú již psané purgmistra, konšely i obec jmenovaného městečka našeho při tom zůstavujem tak, aby oni na své pečeti městské nesli hlavu člověčskú s tváří, s hrdlem a prsema, na kteréžto hlavě jest koruna královská, a zeleným voskem tú pečetí listy i jiné potřeby pečetili, tuto další milost jim při tom činíce a dávajíce, aby oni trh mohli míti a mívali každý tejden v témž městečku v outerý, a také aby řemeslníci rozličných řemesl tu bydleti a se osazovati i také svá řemesla dělati a jich tudíž odbývati mohli, a k tomu aby měšťané téhož městečka piva sobě ku potřebě i také k šenkování vařiti i také ven z městečka prodávati mohli. A již aby oni, dědicové i budoucí jich při té pečeti, při trhu i při jiných všech věcech svrchupsaných zůstaveni a zachováni byli tak a tím obyčejem, jakožto jiná městečka naše zachovávají při trhu i při jiných obchodích z práva nebo z obyčeje, a to po věčné časy budoucí, bez naší, budoucích našich, králův českých, i všech jiných lidí všeliké překážky. 218

Strana 219
Však proto chcme, aby toto naše obdarování, témuž městečku našemu uči- něné, bylo každému bez újmy na jeho spravedlivosti. Protož přikazujem pur- krabí našemu na Hrádku2) i jiným všem ouředníkům našim nynějším i budou- cím, aby již psané purgmistra, konšely i všecku obec svrchupsaného městečka, nynější i budoucí, při těch všech milostech tak a tím obyčejem, jakož se svrchu vypisuje, zachovali, jim v tom nepřekážejíce ani překážeti dopouštějíce, a to pod uvarováním hněvu našeho i budoucích našich, králův českých. Tomu na svědomí pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze ve čtvrtek před svatým Havlem léta Božího tisícého čtyrystého osmdesátého, království našeho léta desátého. Originál ztracen, zachován v opisu ze 16. stol. v SUA v Praze, odd. Stará manipulace P 106, S 70. 1) První zmínka o Strašecí pochází z doby kolem r. 1334, kdy bylo vesnicí, patřící již ke hradu Křivoklátu (A. Sedláček, Hrady VIII., str. 18; Fr. Vacek, Dějiny města Nového Strašecí, sešit první, Kladno 1930, str. 8). Před r. 1360, snad 1340, bylo povýšeno na městečko a nadáno týdenním trhem; v městečku se mohli usazovati řezníci, pekaři a krčmáři, kteří odváděli vrchnosti pevně stanovený roční úrok; měštané dostali ještě právo voliti si konšely (Dějiny města Nového Strašecí, str. 9). 2) Křivoklát se původně nazýval Hrádek-Burglein, když však byl Vladislavem II. nádherně přestavěn, upadlo původní jméno v zapomenutí (V. Kočka, Dějiny Rakovnicka, Rakovník 1936, str. 35). O této listině se mluví v „Dějinách města Nového Strašecí“, sešit první, str. 14—15; autor ji zná pouze z výtahu, který jest obsažen v konfirmaci krále Matyáše ze 6. února 1616. 484. 1480 říjen 18. Vavřinec Glatz ze Starého Dvora a Červeného Hrádku dovoluje obyvatelům městečka Jirkova šenkovat bílé pivo a užívat výtěžků z něho k obecnému dobrému. Ich Lorencz Glacz vom Alden Hof zeu Rotenhaws gesessen1) bekenne und tu kund mit disem offen brieve vor allermeniglichen, dass ich mit wohlbedach- ten mute und meinen guten freien willen und wissen begnadt habe und gebe die gerechtikeit mit und in craft des brives erblichen meinen lewten, burger- meister, dem rot und der ganczen gemein in dem stetel Girkaw, das si di frei- heit sollen und mögen haben gancz, kreftiglich unvorbrochenlichen weisz pier zcu schencken in einem hawse ader einen mitwoner daselbest zeu Girkaw, vorgonnen nach irem rote und gutduncken und der genisse, welicher von dem genanten weisz pier gefelt, sol nemen und heben burgermeister und rot zeu Girkaw, in und der ganczen gemein zeu gut und fromen. Und wen sie weisz pier nicht mogen gehaben, das sal in onschadlichen sein von mir, mein erben und nachkomlingen. So gelobe ich obgenant Lorencz Glacz ihn das unvorruk- lichen zu halden, damit ich si begnadt habe, an alles arg vornemen. Des zeu einem waren bekentnisse hab ich obgenant Lorencz Glacz mein insigel zeu 219

Strana 220
diszem brive lassen anhengen vor mich, meinen erben und nachkomen. Der geben ist nach Cristi unsers herrn geburd virczenhundert und in dem achczigsten jare den nehsten mitwoche nach sanct Galli. Pergamenový originál v archivu města Chomutova; přivěšená pečet je ztracena. Na rubu: An die Schencken. — No. 3. (vedle škrtnutého „15“). — Befreihung uber Weiss-Bier-Brauhung. — Ao. 1480. 1) R. 1472 prodal Oldřich, syn Albrechta z Konipas, Borek Bedřichovi Ojíři z Očedělic, od něhož jej koupil hned následujícího roku Hanuš Glatz ze Starého Dvora; s ním tu vládl jeho nedílný bratr Vavřinec-Lorenc (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 267). 485. 1480 listopad 9. Opava. Minsterberský kníže Viktorin dává polnickým měštanům k dědičnému uží- vání pusté místo za vsí Hrbovem, aby si tam zřídili rybník. My Viktorin, Boží milostí kníže minstrberské, opavské, hrabě kladský etc., známo činíme listem tímto všem lidem nynějším i budoucím, že znamenavše k nám múdré a opatrné měšťany naše polnické v ustavičné víře příchylné ve vší poddanosti v času držení našeho prvního i potomného,1) vzhlédše také na jich obtížení, kteréž skrze ohradu téhož města Polné pro naši čest, užitek na se opravováním a ponóckami a brannými vzali jsú, chtějíc jim a jich dědicuom a budoucím milost naši a pomoc k takovému opravování a obtížení polehčení učiniti, ne z omylu, ale s dobrým rozmyslem a s zdravú naší přístojící radú dali jsme a mocí listu tohoto dáváme mocně jakožto pravý pán a dědic toho pan- ství k pravému téhož města dědičně a věčně požitku to již místo naše pusté, buď to v lukách, v pastvinách, v porostlinách, v údolí za Hrbovem, ke vsi naší Hrbovu příslušející, to všecko, což by vodú topiti se mohlo, aby oni měšťané prve psaní na tom místě rybník k obci dělati mohli beze vší překážky a odpor- nosti lidí našich poddaných i všelikých osob,2) a ten aby mohli držeti a jeho požívati k jich potřebě městské obecní, nasazujíc, spúštějíc, lovíc a jakž by nejlépe se jim zdálo a líbilo, přikazujíce úředníkuom našim polnickým nyněj- ším i budoucím a dědice a budoucí pány polnické k tomu zavazujem, aby nadepsané měšťany při tomto našem obdarování i jich budoucí věčně zacho- vali a jim v to ani na to nesahali pod pokutú věčného zlořečení. Tomu na svě- domí a potvrzení pečeť naši knížetskú k tomuto listu přivěsiti jsme kázali. Jenž jest dán na Opavě léta od narození syna Božího tisícého čtyrstého a osm- desátého ve čtvrtek před svatým Martinem. Originál ztracen, známo z listáře města Polné z r. 1585, fol. 11—12. — Opis ze 17. stol. v Státním archivu v Jindřichově Hradci. 1) V pozn. I při listině z 1. dubna 1479 (výše č. 465). 2) Rybník Mastník; v. níže listinu ze dne 22. června 1502 (č. 672.) Otiskl K. Turecký l. c., str. 19—20. 220

Strana 221
486. 1481 březen 6. Praha. Král Vladislav potvrzuje obyvatelům městečka Přimdy (oppidanorum oppidi Pfrymberg) jejich privilegia, zvláště listinu krále Jiřího ze dne 10. června 1463 (výše č. 370). — Datum Pragae die sexta mensis Marcii anno Domini mille- simo quadringentesimo octuagesimo primo, regni nostri anno decimo. — Ad relationem Bernhardi dicti Birka de Násilí, camerarii domini regis. Zachováno v konfirmaci Josefa II. ze dne 27. prosince 1782, která byla zničena za požáru Přímdy v dubnu 1945. — Špatný opis v SUA v Praze, odd. SM P 106 P 47. — Vidimát města Boru u Tachova ze dne 28. května 1781 (v Rybičkově sbírce v SUA v Praze). 487. 1481 březen 18. Jindřich III., purkrabí míšeňský a pán z Plavna, daruje městečku Bečovu svůj pivovar v Bečově; z každé várky piva se musí odevzdati vrchnosti tři džbery mláta. Dále jim uděluje právo výhradného prodeje soli a povoluje zříditi solnici; za to musí každého roku odvésti o sv. Jiří do zámecké kuchyně půl korce soli. Kramáři a jiní nesmějí nikde v městě prodávati sůl pod trestem ztráty zboží; jen při týdenním trhu může každý volně prodávati sůl, jako je zvyklost v Lokti. Clo z dovezené soli se platí podle žlutického práva. Wir Heinrich, von Gottes gnaden des heiligen Römischen reichs burg- grave zu Meissen, grave zum Hartenstein, jünger herr zu Plauen, in diesem unserm brive vor uns, unsere erben, erbnehmer und nachkommend und gegen jedermenniglichn bekennen, das wir unser breuhaus zu Petschau durch gunst und in besundern gnaden unsern lieben getreuen richter, rat und ganzen ge- meinde daselbst zu Petschau, armen und reichen, dem minsten als dem maisten und dem maisten als dem minsten, durch ihres getanes dienstes und zukünfti- gen dienstes wegen, das sie, ire erben und nachkomben uns, unsern erben und erbnehmen zukünftigen zeiten tun mügen, gnediglichn gegeben haben, begna- den, geben und leihen ihn, allen iren erben und nachkommend solch breuhaus mit nuczung, freiheiten und würden in aller masse, wie und wir es innegehabet, genuczt und gebraucht haben, in kraft und macht diczs unsers briefs, jedoch des underschieds, das sie, ihre erben und nachkomben uns, unsern erben und erbnehmen allwegen zu einem ewigen zins raichen und geben sollen je von einem gebreu, so manchmal in jahren und wochen gebreuet wirt, drei züeber trebern und in ein besondern pottich schütten, und die pottich soll an der grösse sein, do ungeverlichen sechs züeber trebern eingehen, und die sollen sie uns, unsern erben und erbnehmen zu nucz ewiglichen haltn. Und der zuber 221

Strana 222
soll an der mass haben vierundsechzik Petschauer masskandeln, mit wasser geeicht. Sie sollen auch das bier breuen, wie als zum Elbogen,1) Schlackenwalde, Schönfeld oder umbliegende merkt also nach gleichen dingen, wie und sich gebürt, und wo es so geschiet, so mügen sie es demnach auch gleich geben und verkaufen. Es soll auch niemancz unter ihne uf dem schloss oder anderswo preuen, sondern allwegen in ihrem breuhaus; welche anders ihr burgerrecht ge- brauchen wollen, es were dann sach, das geschehe mit ihren gutem willen und wissen. Wir begnaden und geben auch dem obgenantem unserm markt und allen den, die ihres burgerrecht gebrauchen, ein salczkasten, den mügen sie seczen in den markt dahin und es am bequembsten zu nuczen und gebrauchen nach ihrem pesten frommen. Davon sie uns, unsern erben und erbnehmen in unser kuchen järlichen zu einem ewigen zins reichen und geben sollen einen halben strich salcz Petschauer kornmass allewegen zu sanct Georgen tag; sol- cher salczzins sol angehen icz under sanct Georgen tak dato diczs briefs uber vier jahre, darnach zu ewigen gezeiten soln sie uns, unsern erben und erbneh- men mit solchen zins gewertig sein. Wir befreuen sie auch, das die kramer und andere in unserm markt zu Petschau uberall kein salcz verkaufen sollen; wo einer oder mehr uberfarn würde, der solchs nicht hielte, alsdan geben wir unsern burgern die macht, das sie das salez, soviel als sein an demselbigen ende vorhanden sein wird, in den salczkasten nehmen und der vorkaufer von uns darumb gestraft werden, ausgeschlossen wo ein wochenmarkt allhie zu Petschau gemacht würde, alsdann mag ein jederman salcz und anders veilhaben an dem wochenmarkt, als und wie zum Elpogen gewonheit ist.2) Auch were salcz heroführet in den kasten oder sonsten, das sol uns, unsern erben und erbneh- men unschedlichen sein an unser maut und zoll, sundern davon soviel reichen, als gebürt, und wie zu Ludicz recht ist.3) Würden unsere burger aber ein wagen, ein halben wagen weniger oder scheibenweis anderswo kaufen und das salcz selbst herfüren, verlohnen oder tragen lassen, davon sind sie uns, unsern erben und erbnehmen zu maut und zoll nichts pflichtig. Solch obgeschriebne gabe und befreiung, wie das von wort zu wordte lautet, das soll von uns, unsern erben, erbnehmen und nachkombend den vormelten unsern burgern zu Petschau, allen ihren erben, nachkommend und gebraucher ihres burgerrechten unge- verlich gehalten werden. Das wir unsers aigens insiegel zu wahrhaftiger urkund wissendtlichen unten an diesen brief haben lassen hangen sontags Reminiscere in der heiligen fasten, als man die jahrn nach Christi, unsers lieben herrn, ge- burt vierzehen hundert und im einundachczigisten schreibet. Ověřený opis městských privilegií bečovských, který pořídil podle originálů dne 27. dubna 1612 Petr Hungar v Praze (SUA v Praze, odd. SM P 106 B 5). 1) V. privilegium krále Jiřího ze dne 16. října 1465 (J. Čelakovský, Codex III., č. 279, str. 483—484). 2) V. privilegium krále Ladislava ze dne 24. srpna 1456 (tamže č. 194, str. 334— 335). 3) V. privilegium Jakoubka z Vřesovic ze dne 29. ledna 1445 (výše č. 291). 222

Strana 223
488. 1481 březen 19. Praha. Král Vladislav uděluje na prosbu Jindřicha Vřesovce městečku Toužími trh týdenní každý čtvrtek a osmidenní výroční, který začíná vždy na den Stětí sv. Jana. Wladislaus, Dei gratia Bohemie rex, marchio Moravie, Lucemburgensis et Slesiae dux ac Lusatie marchio etc., notum facimus tenore presencium universis, quod ad supplicem petitionis instantiam famosi Henrici de Wrzesowicz,1) fidelis nostri dilecti, cupientes eciam condicionem et statum civitatis sue Tau- žim benignitate solita facere meliorem, et ut dictus Henricus et incole civitatis eiusdem ad regia quevis obsequia eo promptius animentur, quo per celsitudi- nem nostram specialis dono favoris eorum profectus et comoda fuerint utilius ampliata, animo deliberato non per errorem aut improvide, see sano principum, baronum et procerum nostrorum fidelium accedente consilio regia auctoritate de certa scientia et nostre serenitatis gracia speciali indulgemus, concedimus et presentibus elargimur, ut in eadem civitate Taužim qualibet ebdomada semel dumtaxat, videlicet quinta feria, secundum morem aliarum circumvicinarum cititatum de omnibus rebus liberum septimanale forum perpetuo esse valeat et haberi. Preterea ex superhabundanti gratia nostra concedimus et eidem civitati indulgemus, ut ipsius cives et incole exnunc inantea annis singulis octo diebus se invicem immediate sequentibus, incipiendo in die Decolacionis sancti Johannis, annuale forum seu nundinas in dicta civitate Taužim habere, tenere et observare libere possint et valeant omni iure, libertate, consuetudine, exemptionis observancia, usu, modo et forma, quibus in allis civitatibus regni nostri annuale forum seu nundine antiquitus usque ad presens habite, tente, observate sunt, habentur, tenentur et presentialiter observantur, alienis tamen iuribus per omnia salvis, quibus haut intendimus presentibus derogare. Inhibe- mus igitur universis et singulis baronibus, nobilibus, officiatis et caeteris nostris fidelibus firmiter et expresse, ne prefatos cives in Taužim in huiusmodi foro septimanali pariter et annuali nec non universos et singulos ad civitatem ean- dem cum bonis mercibus et rebus suis accedentes et recedentes tempore nundinarum seu septimanalis fori huiusmodi impediant seu quomodolibet impedire presumant, prout gravem indignationem nostram regiam et succes- sorum nostrorum regum voluerint evitare. Presentium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio literarum. Datum Prage die decima nona mensis Martii anno Domini millesimo quadringentesimo octuagesimo primo, regni nostri Ad relacionem domini Johannis de Sselnberk, anno decimo. cancellarii regni Bohemie. Zapsáno v deskách zemských, kvatern č. 23, fol. L 13 v-14. — Opis v SUA v Praze, odd. SM P 106 T 15. — Obsaženo též v konfirmaci Marie Terezie z 20. února 1766 (archiv města Toužimě). 1) Bratr Jana mladšího Vřesovce (A. Sedláček, Hrady XIII., str. 219. — Srv. též M. Urban, MVGDB XL. 1902, str. 109). 223

Strana 224
489. 1481 březen 20. Praha. Král Vladislav uděluje na prosbu Voka z Rožmberka (Wok de Rozmberg) obyvatelům městečka Trhových Svinů (opidanis et incolis opidi sui, dicti Svini) dva výroční trhy, jeden na svátek svaté Trojice, druhý na den svatého Františka, vždy s osmi dny následujícími (binas nundinas annuas seu forum..., unum pro festo sanctae Trinitatis, alterum in festo sancti Francisci, cum octo diebus immediate sequentibus). — Datum Prage die vigesima mensis Marcii anno Domini millesimo quadringentesimo octuagesimo primo, regni nostri anno decimo. — Ad relacionem domini Johannis de Sselnberk, cancellarii regni Bohemie. Pergamenový originál v archivu města Trhových Svinů; k listině jest na žlutočerve- ných hedvábných nitích přivěšena kulatá naprasklá znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. — Obdarování na jarmarky od krále Vladislava na žádost Voka z Rozm- berka léta 1481. — Nro. 2. 490. 1481 červen 1. Václav Šlik z Lažan, pán z Holíče a flegar chebský, uděluje městečku Kraj- kové (Gossengrün) městské právo, jak je užívají okolní městečka, totiž volně od- kazovati, prodávati nemovitý majetek, provozovati řemesla a rozsuzovati sporné i trestní věci mezi sousedy, ale bez újmy soudu vrchnosti. Daruje jim svůj pivovar v Krajkové a ustanovuje, že se v žádné vesnici nesmí šenkovati pivo. Slibuje požá- dati českého krále o potvrzení těchto práv. Wir Wentzlas Schlick von Lazan, herr zu Weissenkirchen und pfleger zu Eger etc.,1) bekennen fur uns, unsere erben und nachkommen und tun kund offentlich an diesem brief vor allen den, die ihn sehen oder hören lesen, das zu und fur uns komen sein unser lieb getreuen der richter und geschworne unsers marckts zu Gossengrün,2) haben uns demütiglich gebeten, sie mit stadrechten zu begnaden und zu freien. Des wir dann ir fleissig pete, auch treue dinst, so sie uns oftmals getan haben, in kunftigen zeiten fürder tun sollen und mögen, und darumb mit wolbedachtem mute, gutem rate unser getreun und rechter wissen haben wir ihn diese nachgeschriebene gnad getan, tun in auch die in craft und macht dis briefs: Zum ersten welcher inwohner unsers marcks zu Gossengrün ein letzt gescheft und ordnung macht und tut mit vernunft und redligkeit, es sei an sein leben oder an sein todbette, solch gescheft soll unver- ruckt und stet gehalten werden und soll ihn auch niemand dorein sprechen. Desgleichen ob der ohn gescheft abgieng, sein habe und gut auf seine kinder und nechste freunde gevallen an geverde. Auch das die genanten unser lieb getreuen einer dem andern sein gut, als wiesen, ecker etc. nach iren gefallen 224

Strana 225
verkaufen möge, doch unschedlich uns an unsern zinsen und scharwercken, nach alter gewonhait. Auch ob jemand unter den genanten von Gossengrün unfuget oder sich zwaien würd, mögen sie dieselben, was sie untereinander angieng, wohl strafen und vorrichten, doch unserm gericht unschedlich. Auch ob unser richter zu Gossengrün bei einer summa gelts wiesen, ecker oder un- rechte wege verpüte, wer des uberfur, der ist dem richter mit mehr denn ein frevel verfallen und ein rate doselbst solle den schaden beschauen, das der, dem er geschehen ist, nach ihrem erkentnüs gelegt werd. Auch so haben wir den- selben von Gossengrün unser preuhaus doselbst zu Gossengrün mit aller seiner zugehörung, das wir gehabt und herbracht, frei und erblich gegeben und zu- geaigent. Und ob ihn bier abgieng, mügen sie des zu ihn bringen, wo sie mügen, davon sie uns nichts geben dürfen. Auch so wollen wir, was zu demselben ge- richt Gossengrün gehöret, in keim dorf pier schencken sollen. Und mit dem freien und begnaden wir sie, das die sollen stadtrecht haben als andere märckt hieumb gelegen, des mit handwergern und andern zu geniesen und zu ge- brauchen. Wir sollen und wollen in auch von unserm gnedigsten herrn, dem könig zu Behem, bestettung uber das stadtrecht ausbringen,3) Der obberürten freiheit und gnaden aller und jeglicher zu ewigen zeiten sollen sie gebrauchen von allermeniglich ungehindert, wollen sie auch dobei handhaben, schützen und schirmen gentzlich und leuterlich ohn alles geverd. Des zu steter haltung geben wir diesen brief mit unserm anhangenden insiegel nach Christi geburt viertzehenhundert und im einundachtzigsten jar am freitag nach unsers lieben Herrn himelfart tage. Papírový opis ze 17. stol. v SUA v Praze, odd. SM P 106 G 7. 1) O něm v. Ottův slovník naučný, díl XXIV., str. 674. 2) Krajková, dříve Gossengrün, o. Sokolov. — Prvotně ves, která se připomíná od r. 1350, kdy patřila již k hradu Hartenberku. Kolem r. 1460 vyplatil král Jiří Hartenberk od Albrechta Maleříka a zapsal jej Václavovi Šlikovi z Holíče (A. Sedláček, Hrady XIII., str. 168). 3) Král Vladislav učinil tak listinou ze dne 18. července 1485 (níže č. 518). 491. 1481 srpen 9. Samuel z Hrádku a Valečova, podkomoří království Českého, potvrzuje městečku Dobrušce listiny, výsady a práva, jež obdrželi od Sezemy z Dobrušky, Jiříka z Dubé a na Vizmburce i od Mutiny z Dobrušky. Já Samuel z Hrádku a z Valečova, královstvie Českého podkomořie,a)1) vyznávám listem tiemto zjevně přede všemi lidmi, že přistúpili jsú před mě opatrní věrní moji milí purgmistr a konšelé i všecka obec městečka mého 225

Strana 226
Dobrušky a prosili jsú mne s pilnú a pokornú prosbú, abych jim listuov někdy pánuov jich a předkuov mých na obdarovánie některých milostí i také práv a svobod zvláštních, jim pójčených a daných, obnovil a potvrdil a znamenitě ukázali sú mi listy týchž pánuov, jeden list od dobré paměti urozeného pána, pana Sezemy z Dobrušky2) a druhý list urozeného pána, pana Jiříka z Dubé a na Vismburce,3) kteřížto listové toto v sobě držie a zavierají, že měšťané nadepsaní z Dobrušky všech práv maidburských i také hradecských v súdiech svých jakožto jiná města královská požívati mají a při tom tento kus také, jestliže by kto v městečku již dotčeném s tohoto světa sšel,b) dědicuov po sobě nepozuostavě,c) tehdy aby najblizší přietel jeho v ten statek vstúpiti mohl, třetí list urozeného pána“,) pana Mutiny z Dobrušky,4) kterýžto v sobě to zavierá, že jakož někdy často psaní měšťané z Dobrušky měli sú na sobě veliké, obtiežnée) a nesnesitedlné roboty, ale že potom z jednostajné a dobré vuole téhož pana Mutiny i také s vólí týchž měšťan vydáni a voleni sú k tomu byli někteří dobří, znamenití a rytieřští lidéť) za mocné ubrmany, jichžto jména v témž listu postavena jsú, kteřížto mezi stranami, to jest panem Mutinú a mezi měšťany často psanými, což se jest těch robot dotýkalo, výpověď takovúto učinili, a to pod propadením pokuty a základu desieti hřiven, kto by té výpovědi nezdržel, jakož se to v témž listu pokládá, a to takto, aby tíž svrchu a často dotčení měšťané z Dobrušky i jich potomní a budúcí všech takových robot a obtieženie, kterýmiž jsú prve přieliš velmi obtieženi byli, nynie i v časy budúcie zbaveni a prázdni byli a témuž panu Mutinovi i jeho dědicóm a budú- cím pánóm miesto těch robot aby s sebe šos nynie i v časiech budúcích platili, a to dvakrát do roka, to jest na den Božieho narozenie jednú a na svatého Jana, křtitele Božieho, druhé; a co by kto s čeho“) a pokud platiti měl, to se všecko v témž listu, panem Mutinú jim udělaném, šíře a plnějie vypisuje a zavierá. Protož já nadepsaný Samuel,h) vida jich takové od prvních pánuov a předkuov mých obdarovánie a znamenav i shledav mnohú věrnost a poslušenstvie již často psaných měšťanóv z Dobrušky, kterúž jsú předkóm mým i také mněl) poddaně a věrně i služebně zachovávali, zachovávají a tiem snažnějie v budú- cích časiech zachovávati povinni budú, nechtě jim těch milostí a svobod i také obdarování, od předkuov mých jim daných, umenšiti, ale je raději při nich zachovati, k jich snažné a slušné žádosti a pokorné prosbě jsa nachýlen, s dobrým rozmyslem a radú přátel a věrných svých milých předepsaným purgmistru a konšelóm i všie obci a obyvatelóm městečka Dobrušky,k) jich dětem i jich budúcím svú panskú mocí těch všech kusuov a artikuluov, kte- řížto v předepsaných listech zapsáni slovo od slova stojie a položeni jsú, i kaž- dého zvláště obnovil sem, pojistil i potvrdil a mocí listu tohoto obnovuji, ob- jišťuji, upevňuji a potvrzuji a při nich je milostivě zuostavuji, aby všickni ti listové i také kusové, v těch listech položení a zavření, věčnú pevnost měli a obdrželi bez všelikteraké mé i dědicuov a budúcích mých překážky a pře- rušenie. A toho na potvrzenie a jistotul) i zdrženie a budúcí paměť pečeť mú 226

Strana 227
vlastní kázal sem k tomuto listu přivěsiti.m) Jenž jest dán a psán léta od naro- zenie syna Božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého prvnieho v středu před svatým Vavřincem, mučedlníkem Božím. Pergamenový originál v archivu města Dobrušky; na pergamenovém proužku jest přivěšena kulatá pečet z červeného vosku. — Na rubu: Nro. 4to. 1481. — 4. (Fotografický snímek v Historickém ústavu ČSAV.) a) Slovo „podkomořie“ nadepsáno touže rukou. — b) V listině ze 24. června 1501 (níže č. 654) „zšel“. — c) Tamže „nepozuostavuje“. — d) Tamže schází „urozeného pana“. — e) Tamže „obtíženi“. — f) Tamže „někteří páni a rytieřští lidé“. — 5) Tamže „a co by kdo a s čeho“. — h) Tamže „Mikuláš Trčka z Lípy“. — 1) Tamže „i také mně jako pánu svému“. — k) Tamže „města Dobrušky“. — 1) Tamže „A toho na svědomí a jistotu“. — m) Tamže „dal jsem přivěsiti k tomuto listu“. 1) Podkomořím byl v letech 1469—1485 (Dílo Fr. Palackého I., str. 359). Dobrušku nabyl na základě vzájemné dědické smlouvy s Vaňkem z Valečova po smrti jeho bezdětného syna Viktorina, a to společně s Opočnem (A. Sedláček, Hrady II., str. 47). 2) Listina ze dne 26. května 1364 (výše č. 86). 3) Listina ze dne 12. prosince 1432 (výše č. 244). 4) Listina z r. 1320 (výše č. 29). 492. 1481 září 10. Samuel z Hrádku a z Valečova, podkomoří království Českého, potvrzuje jičínským měštanům listinu minsterberského vévody Hynka ze dne 29. června 1478 na obecní rybníky. Já Samuel z Hrádku a z Valečova, královstvie Českého podkomořie a dědičný pán panstvie velišského,1) oznamuji tiemto listem zjevně přede všemi lidmi, před nimižto čten anebo čtúcí slyšán bude, že přistúpili jsú před mě opatrní purgmistr a konšelé i všecka obec města mého Jitčína, věrní moji milí, a ukázali jsú mi list osvieceného a vysoce urozeného kniežete a pána, pana Hynka, svaté říše kniežete, vévody minstrberského, hrabí kladského, pána z Kunstatu a na Poděbradech, Jeho Mti, kterýmžto Jeho kniežetcí Mt ráčil jest své povolenie dáti a toho dopustiti pro jich dobré, aby nadepsaní měšťané mohli sobě rybníky na svých obcech k témuž městu Jitčínu příslušejících dělati, prosiece mne s pilnú a pokornú prosbú, abych jim toho listu potvrdil a jej obnovil. Kterýžto list slovo od slova takto vzní a svědčí: My Hynek, Boží milostí svaté říše knieže, vévoda minstrberský etc. (Následuje listina ze dne 29. června 1478, výše č. 454.) Protož já Samuel nahořepsaný, shledav od svrchupsaných měšťan svých upřiemnú věrnost i také poddanú povolnost a poslušenstvie, v kterémžto sú mi se vždycky věrně a právě zachovávali, zachovávají, jakožto na věrné a poddané dobré lidi ku pánu svému zachovati se slušie, a tiem snažnějie i v časiech budúcích zachovávati se povinni budú, k jich pokorné prosbě a slušné žádosti jsa nachýlen, s rozmyslem dobrým a radú 227

Strana 228
přátel a věrných svých předepsaným purgmistru a konšelóm i všie obci a oby- vatelóm města Jitčína, jich dětem i jich budúcím toho listu od nahoře psaného kniežete Jeho Mti a pána na obdarovánie a dánie, kterýmžto Jeho Mt ráčil jest je obdarovati a povolenie dati k dělání rybníka v obci jich toho, ješto slove u vrbky na silnici, i také nad tiem jiných rybníkuov, kteréž jsú na svój náklad obecní udělali, svú panskú mocí potvrdil sem a obnovil a listu tohoto mocí potvrzuji, obnovuji i upevňuji, aby oni měšťané moji nadepsaní těch rybníkuov na obci jich udělaných svobodně požívali a je k svému dobrému a užitku té obce obracovali tu, kdež by se jim vidělo a potřebie bylo, a to bez mé a dědicuov a budúcích mých všelikteraké překážky a přerušenie. Toho na potvrzenie i budúcí paměť pečeť svú vlastní kázal sem přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého prvnieho v pondělí po hodu Narozenie blahoslavené Panny Marie. Pergamenový originál v archivu města Jičína; na pergamenovém proužku jest při- věšena kulatá pečet z černého vosku. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Podkomořím byl do r. 1485 (Dílo Fr. Palackého I., str. 362). Zboží velišské s Jičínem získal asi kolem r. 1480 (Fr. Menčík I. c., str. 29). Otiskl J. M. Jakubička I. c., str. 12—13. 493. 1481 říjen 3. Praha. Král Vladislav uděluje na žádost Voka z Rožmberka městu Českému Krumlo- vu právo pečetiti červeným voskem. Wladislaus, Dei gracia Bohemie rex, marchio Moravie, Lucemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc., notum facimus tenore presencium uni- versis, quod nobilis Wok de Rosmberg,1) fidelis noster dilectus, nostram accedens celsitudinem, nobis humiliter supplicavit, quatenus de regia benigni- tate nostra facultatem sigillandi cum cera rubea civitati sue Cromloviensi dare et concedere dignaremur. Nos igitur consideratis fidelibus et indefessis obsequiis, nostre celsitudini multo studio per prefatum Wok hactenus fructuose exhibitis et inposterum uberius exhibendis, huiusmodi votis ipsius graciose annuimus. Quapropter non per errorem aut improvide, sed animo deliberato cum sano consilio procerum aliorumve nostrorum fidelium de certa nostra sciencia et auctoritate regia dicte civitati Cromloviensi damus, concedimus et conferimus, ut eius consulatus et iurati, qui pro tempore fuerint, exnunc in- antea omnes literas, proscripciones, privilegia et singula civitatis negocia, prout ipsis opportunum videbitur, sigillo civitatis cera rubea sigillare libere debeant, valeant et possint omni quorumcunque contradiccione procul mota perpetuis temporibus in futurum. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc 228

Strana 229
paginam nostre concessionis et indulti quovismodo infringere aut ei ausu temerario quomodolibet contraire sub poena indignacionis nostre regie, quam contrafacientes pro arbitrio regio se noverint incursuros. In quorum fidem et robur has nostras litteras fieri et regalis nostri sigilli iussimus appensione communiri. Datum Prage die tercia mensis Octobris anno Domini millesimo quadringentesimo octuagesimo primo, regni nostri anno undecimo. Ad relacionem domini Buriani de Gutstein, supremi camerarii camere domini regis. Pergamenový originál v archivu města Českého Krumlova, zn. IV. A 7.; k listině je na bíločervených hedvábných nitích přivěšena kulatá znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. — V kvaternu trhovém růžovém léta 1600. A. 10. — Privilegium von Ihro königl. Mait Ladislav gegeben mit roten Wachs zu sigeln Ao. 1481. — Nro. 5. 1) O něm v pozn. I při listině z 8. listopadu 1479 (výše č. 469). Regest u H. Grosse l. c., str. 4. 494. 1481 prosinec 13. Praha. Král Vladislav povyšuje na prosbu Jana Ilburka z Vřesovic a na Doubravské Hoře jeho vesnici Strupčice na městečko; městečku povoluje týdenní trh každý čtvrtek, uděluje erb a dává právo pečetiti zeleným voskem. My Vladislav, z Božie milosti král český, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužicský markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že přistúpil jest před nás statečný Jan Ilburk z Vřesovic na Dúbravské Hoře,1) věrný náš milý, a prosil jest nás, abychom ze vsi jeho Strupčic2) městečko uči- niti a obyvatele tudiež další naší milostí opatřiti ráčili. My v tom hlediece k věrným službám a ustavičným téhož Jana, kderéž nám činil jest, činí a potom tiem lépe aby mohl a měl činiti, i jsúce v tom k jeho prosbě milostivě nakloněni, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskou již psanú ves Strupčice jmenovaného Jana Ilburka vyzdvihli jsme a tiemto listem vyzdvi- hujem za městečko, živéa) městečko činiece tak, aby obyvatelé téhož městečka Strupčic od nynějšieho času po věčné časy budoucie všech práv, milostí a svo- bod požívali, kderýchžto obyvatelé jiných městeček v království našem Českém požívají z práva nebo z obyčeje. Také témuž městečku Strupčicóm a obyvatelóm jeho nynějším i budoucím dáváme trh téhodní tak, aby každý týden ve čtvrtek v témž městečku trh držán byl, a obyvatelé téhož městečka nynější i budoucí aby ten trh každý týden ve čtvrtek měli, drželi a jeho po- žívali tiem vším obyčejem, jako jiní obyvatelé městeček v zemi našie České svých trhův požívají, a to bez našie, budúcích našich, králuov českých, i všech jiných lidí všeliké překážky. Však proto chcme, což se toho trhu dotýče, aby 229

Strana 230
ta věc byla jiným městóm a městečkom bez újmy na jich spravedlivosti. Tuto další milost také obyvatelóm téhož městečka Strupčic nynějším i budú- cím činíme, že jim dáváme za erb dvě věži bílé s branú a s krovy, s skřidlicí přikrytými, s okny i také s makovicemi na kroviech zlatými, a k tomu aby mezi těmi věžemi byli stienové kamenní, nad těmi stieny aby měli puol měsiece bielého, oběma rohy nahoru obráceného, jakož pak šíře a světleji v tomto listu nahoře se vypisuje, a také aby pečeť obecní toho městečka mieti mohli, a na té pečeti aby již psaný erb měli, a všecky potřeby téhož městečka obecnie i také jiné, což by jim kolivěk potřebie bylo, aby pečetili a pečetiti mohli zeleným voskem, a to bez našie, budúcích našich, králuov českých, i všech jiných lidí všeliké překážky po věčné časy budoucie. Přikazujíce všem úředníkóm i jiným poddaným našim nynějším i budúcím, aby obyvatele již psaného městečka nynějšie i budúcie při těch všech našich milostech jim daných zachovali, jim v tom nepřekážejíce ab) překážeti dopúštějíce, a to pod uvarováním těžkého hněvu našeho a pomsty našie i budúcích našich, králuov českých. Tomu na svědomie, na jistotu a pevnost pečeť naši královskú jsme přivěsili k tomuto listu. Dán v Praze ve čtvrtek na den svaté panny Lucije léta Božího tisícieho čtyřistého osmdesátého prvnieho, královstvie našeho léta jedenáctého. Ad mandatum domini regis domino Johanne de Sselnberck, cancellario regni Bohemie, referente. Zachováno ve vidimátu města Mostu ze 24. března 1601 (SUA v Praze, odd. SM P 106 S 78). a) Správně „z ní“. — b) Správně „ani“. 1) Vnuk Jakoubka z Vřesovic (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 144). 2) Strupčice, o. Jirkov. — Již 23. dubna 1395 obdržely Strupčice od bratří Půty a Otty z Ilburka právo volného odkazu a dne 13. června 1438 proměňuje Bohuslav ze Že- berka naturální dávky a roboty v peněžitý plat a uděluje právo žatecké (ve vidimátu města Mostu ze dne 26. března 1601, uloženém v SUA v Praze, odd. SM P 106 S 78). 495. 1481 prosinec 31. Praha. Král Vladislav povyšuje na prosbu Hereše Chmelíka z Ujezda jeho vesnici Jinín na městečko a uděluje mu týdenní trh každé pondělí. My Vladislav, z Boží milosti král český, markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabě etc., oznamujem tímto listem všem, že předstoupil jest před nás slovutný Hereš Chmelík z Oujezda, věrný náš milý, a prosil jest nás, abychom ze vsi jeho Jinína městečko učinili i také při tom obyvatele tudíž další naší milostí opatřiti ráčili. My v tom znajíce jeho pilné, věrné a ustavičné služby, kteréž nám činil, činí a činiti nepřestává, nám k obec- nému dobrému pomáhaje, a potom tím lépe aby mohl nám slúžiti, čímž nás milostivějšího k sobě pozná, i jsouce v tom k prozbě jeho milostivě nakloněni, 230

Strana 231
s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú již psanú ves Jinínol) jmenovaného Herše vyzdvihli jsme a tímto listem vyzdvihujem za městečko, z ní městečko činíce tak, aby obyvatelé téhož městečka Jinína od nynějšího času po věčné časy budoucí všech práv, milostí a svobod požívali, kterýchžto obyvatelé jiných městeček v království našem Českém požívají z práva nebo z obyčeje. Také témuž městečku Jinínu a obyvateluom jeho nynějším i budoucím dáváme trh téhodní, aby každý týden v pondělí v témž městečku trh držán byl, a obyvatelé téhož městečka nynější i budoucí aby ten trh každý týden v pondělí měli, drželi a jeho požívali tím vším obyčejem, jakožto jiní obyvatelé městeček v zemi naší České svých trhuov požívají, a to bez naší a budoucích našich, králuov českých, i všech jiných lidí všeliké pře- kážky. Však proto chceme, což se toho trhu dotýče, aby ta věc byla okolním městuom a městečkám bez újmy na jich spravedlivosti, přikazujíce všem uředni- kuom i jiným poddaným našim nynějším i budoucím, aby obyvatele již psaného městečka Jinína nynější [i] budoucí při těch všech věcech, kteréž se svrchu vypisují, zachovali, jim v tom nepřekážejíce, ani překážeti dopouštěli, a to pod uvarováním hněvu našeho i budoucích našich, králuov českých. Tomu na svědomí pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v sobotu před Novým létem léta Božího tisícého čtyřstého osmdesá- tého prvního, království našeho léta jedenáctého. Ad relacionem domini Johannis de Sselmbergk, cancellarii regni Boemie. Papírový opis ze 16. stol. v Státním archivu v Českém Krumlově, zn. II. B 5AS No. I č. 1) Jinín, o. Strakonice. — Farní ves, která se připomíná již r. 1316. Majitelé se stří- dali, později patřila k Milenovicům. Po povýšení na městečko se počalo se stavbou nového kostela. (A. Sedláček, Mistopisný slovník, str. 373.) 496. 1482 květen 2. Most. Král Vladislav potvrzuje na prosbu měšťanů města Duchcova (pro parte providorum magistri civium et iuratorum totiusque communitatis civitatis nostrae Duchtzow) privilegia, která obdrželi od českých králů Karla IV., Václava IV., Zikmunda, Albrechta, Ladislava a Jiřího.1) — Datum in Ponte feria quinta in die beati Sigismundi anno Domini millesimo quadringentesimo octuagesimo secundo, regni nostri anno undecimo: — Ad relationem domini Joannis de Sselnberk, cancellarii regni Bohemiae. Zachováno ve vidimátu duchcovských městských privilegií ze dne 20. října 1648, ulo- ženém v městském archivu v Duchcově. 1) Zachováno jen privilegium krále Jiřího ze dne 12. září 1460 (výše č. 350). 231

Strana 232
497. 1482 září 26. Praha. Král Vladislav uděluje městečku Trhovým Svinům právo, že v okruhu jedné míle nesmí nikdo vařiti piva ani dělati slady; také žádný řemeslník se nesmí v tom obvodu usadit ani se tam nesmí zřídit krčma. My Vladislav, z Božie milosti král český, markrabě moravský, lucembur- ské a slezské knieže a lužicský markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že prošeni jsme od urozených Voka a Petra bratří z Rozmberka, věrných našich milých, abychom městečko jich, jménem Sviny, některými našimi milostmi královskými obdařiti ráčili, aby obyvatelé téhož městečka své obcho- dy a živnosti tiem snáze a lépe tu vésti mohli. My v tom hlediece k věrným a ustavičným službám již psaných Petra a Voka, kteréž nám činili, činie a činiti nepřestávají, a potom tiem lépe aby mohli nám slúžiti, čímž nás milostivějšieho k sobě poznají, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú již psanému městečku jich Svinóm a obyvatelóm téhož městečka nynějším i budúcím tuto milost učinili jsme a tiemto listem činíme a dáváme, aby ižádný okolo téhož městečka Svinuov v míli vzdáli nebo blíže ižádných sladuov ne- dělal ani piv vařil i také aby řezníkuov, krajčieřuov, ševcuov i jiných řemeslní- kuov ve vsech okolo též v míli vzdáli nebo blíže nebylo, a těch řemesl aby nedě- lali a krčem aby také nebylo. A jestliže by kto přes toto naše obdarovánie kde okolo nich ve vsech která řemesla dělal nebo piva vařil a slady dělal v míli vzdáli nebo blíže, tehdy dáváme obyvatelóm téhož městečka plnú moc i právo tiemto listem, aby oni toho hájiti a brániti mohli. Však proto toto naše obdaro- vánie, chcme, aby bylo bez újmy každému na jeho spravedlivosti, přikazujíce všem úředníkóm a také jiným všem poddaným našim nynějším i budúcím, aby obyvatele již psaného městečka Svin nynějšie i budúcie při té naší milosti tak a vedle toho, jakož se nahoře vypisuje, zachovali, jim v tom nepřekážejíce ani překážeti dopúštějíce, a to po věčné časy budúcie pod uvarováním hněvu našeho i také pomsty našie i také budúcích našich, králuov českých. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze ve čtvrtek před svatým Václavem léta Božieho tisícieho čtyřistého osmdesátého druhého, královstvie našeho léta dvanáctého. Ad relacionem domini Johannis de Sselnberk, cancellarii regni Bohemie. Pergamenový originál v archivu města Trhových Svinů; k listině je na žlutočervených hedvábných nitích přivěšena kulatá, z 1/ zničená znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. — Obdarování od krále Vladislava na žádost Voka, Petra bratří z Rozm- berku na várky, aby ižádný v míli a šíři zdýli nižádných sladů nedělal. Léta 1482. — Nro. 3. Otiskl Fr. Šimek l. c., str. 4—5, č. IV. 232

Strana 233
498. 1482 září 26. Praha. Král Vladislav uděluje listinu stejného znění Kaplici (Caplice). Pergamenový originál v okresním archivu v Kaplici; k listině jest na bíločervených hedvábných nitích přivěšena kulatá, z jedné třetiny zachovaná pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. — No. 5. — Nro. 5 a poznámka o vkladu do zemských desek, provedeném dne 14. září 1665 (kvatern trhový zeleno-zlatý druhý, litt. B 25). 499. 1482 listopad 19. Praha. Král Vladislav povyšuje na prosbu Jindřicha III., purkrabího míšeňského a pána z Plavna, městečko Bečov na město s právem loketským a uděluje mu právo opevnění, výroční trh na den sv. Jana Křtitele a týdenní trh každou sobotu. Král slibuje, že v obvodu jedné míle nezřídí jiné město ani solnici a neusadí kramáře ani řemeslníky. Vesnice, příslušné k rychtě bečovské, musí kupovati na městských trzích a bráti pivo výhradně z Bečova. Potvrzuje privilegia pánů z Ryzm- berka z 19. dubna 1399 a pánů plavenských z 22. března 1467 i z 18. března 1481. Wir Wladislaus, von Gottes gnaden könik zu Behem, marggrave zu Mehrern, herczog zu Lucemburg, in der Schlesien, marggrave zu Lausicz etc., bekennen und tun kund offendtlich mit diesem briefe gegen allermenniglich, wiewohl wir aus angeborner güte und königlicher wirde, darzu wir von götlicher vorsehunge allen und iczlichen unsers königreichs und landen darzu gehörend undertanen und getreuen nucz und frummen und unser königliche gnade gnediglichen und miltiglich zu beweisen und mitzuteilen allzeit genaigt sind, jedoch erkennen wir, das wir meher pflichtig sein allen den, die uns und der crone zu Behem vor andern nuczlich gedient und mit treuen meinen und fürbas willig und berait sein, demnach so haben wir auf fleissig und demütig gebete, damit uns der wolgeborne unser lieber getreuer Heinrich, burggrave zu Meissen, grave zum Hartenstein und herr von Plauen, ersucht hat, aus be- wegnus rechter wissen, wolbetrachtlich und zeitlichen vorrate unser lieben getreuen seinen markt Petschau zu einer stadt erhöt, erhoben und gemacht, erhöhen und erheben den genandten markt zu einer stadt aus küniglicher gewaldt mit und in kraft diczs briefs also, das ein burgermeister und rate und ganz gemeine der icztgenandten stadt Petschau mögen ihre stadt Petschau mit mauren umbfahen, zu befesten mit türmen, toren und auch die graben, zwinger und anders, zu deme ihre notturft, darumbmachen nach ihrem besten gutduncken, und das nuczlichsten sein mak und das zu solcher gleichnus, als ander unsere stedte in unser crone ihre bewahrung und befestigung haben. Und wir geben ihne darzu volkommene stadtrecht in aller mass zu haben und auch mit aller freiheit, begnadung, alt herkomben und gewonhaid, wie die 233

Strana 234
in sich heldet, ohn geverdt als die stadt Elbogen.1) Darzu wir auch sunderlich einen burgermeister, rate und ganczer gemeine der stadt Petschau diese unser gnade tun, das in einer meile keine neue stadt uber diese ihre stadt Petschau erhoben oder gepauet werden soll, desgleichen in einer meile kein salczkasten, kein neuer kreczschmar, kein smid, wollen auch schneider, schuster und alle andere handwerk, wie die namen haben, ohngeverlichen in einer meil nicht gebraucht werden umb die stadt Petschau. Wir geben auch hiemit kreftiglich einem burgermeister, rate und ganczer gemaine der stadt Petschau diese unsere gnad, das sie hinfür anzuheben auf sanct Johannes-tag des Taufers nach dato diczs briefs schirst künftigen und darnach alle jahre uf denselben sanct Johannes-tagk ein jahrmarkt und sunsten uber das gancze jahr ein wo- chenmarkt allwege uf den sambstag mit aller nuczung in ihrer stadt Petschau halten und das in bederseit ewiglichen zu gebrauchen, als ander unser städte im künigreich zu Behem geprauchen von rechtes oder gewonheidt wegen, ohn geverd. Und zur steuer ihrer enthaltung seczen wir und wollen, das die dörfer, die vor altersvorhero, in kurczen weilen und iczunder gen Petschau in das halsgericht und ruge gehört und auch iczunder darein gehören, das sie nit mulczen noch breuen sollen, sunder die obgeschriben wochenmarkt und jahrmarkt allwegen, was sie zu verkaufen haben, besuchen sollen und anderswo nindert bier zu kaufen dann in der genandten stadt Petschau, dieweil sie das zu kaufen finden.2) Mit und in kraft diczs briefs und aus sonderlichen un- sern gnaden haben wir einem burgermeister, rate und ganczer gemeine der stadt Petschau und allen ihren nachkommen drei brief, die sie von ihrer herr- schaft erlangt, vordient und erworben haben, der erste ausgangen von den Borssen von Risenbergk gebrüedere, die dizeit Petschau besessen haben, des Datum heltet nach Christus geburt dreiczehenhundert, darnach im neunund neundzigisten jahre an dem nehisten sonnabend vor sanct Georgen-tag, des heili- gen merterers,3) der ander brief ist ausgangen von dem wolgebornen Heinrichen, burggrafen zu Meissen, dem jüngern herrn von Plauen, des Datum heltet nach Christus geburt tausent vierhundert und darnach im siebenundsechczigisten jahre am Palmensontag,4) der dritte brief ist abermals ausgangen von iczt- genandten Heinrichen, herrn von Plauen, des Datum heldet nach Christus geburt tausent vierhundert und darnach im einundachzigsten jahre am sontag Reminiscere,5) von neues bestattet und confirmirt, bestetigen und confirmiren solch drei briefe von künigelicher macht mit kraft diczs briefs mit allen ihren punten, clausulen, artickeln und meinungen, als und sie in diesem briefe von wort zu wort eingeschrieben weren, und wollen sie darauf vor uns und alle unser nachkommen, künig zu Behem, das ein burgermeister, rat und gancze gemaine und alle ihre nachkomben solcher begnadung und brief vestiglich halten, sich der freuen, haben, gebrauchen und nissen sollen treulich und ohn geverd. Darauf allen und iczlichen unsern undertanen gemeiniglich, was stands die sein, ernstlich und vestiglich gebieten, das ihr die genanten burger- 234

Strana 235
meister, rat und gancz gemaine obgenandter stadt Petschau und alle ihre nachkomben bei den allen unsern gnaden obgenandt pleiben, der beruglich und unverhindert gebrauchen lassen, dawieder sie nit hindert[!] oder jemands zu thun gestattet in keiner weis und bei vormeidung unser schweren ungnaden und unsere [!] nachkomben, künigen zu Behem. Mit urkund vorgesigeldt mit unserm küniglichen anhangenden insigil. Geben zu Prage am dienstag sanct Elisabeten-tag nach unsers Herrn geburt vierezehenhundert und im zweiund- achczigisten, unsers reichs im zwelften jahren. Ověřený opis městských privilegií bečovských, který podle originálů pořídil dne 27. dubna 1612 Petr Hungar v Praze (SUA v Praze, odd. SM P 106, B 5). 1) V. privilegium Karla IV. ze dne 24. listopadu 1352 (J. Čelakovský, Codex II., č. 337, str. 491—493). 2) Toto právo obdrželi Bečovští již od pánů z Ryzmberka 19. dubna 1399 (výše č. 167). 3) Listina ze dne 19. dubna 1399 (výše č. 168). 4) Listina ze dne 22. března 1467 (výše č. 404). 5) Listina ze dne 18. března 1481 (výše č. 487). 500. 1483 leden 24. Český Krumlov. Vok z Rožmberka dává Soběslavským dva lány v Řipci, totiž Heroltovský a Fenclovský, aby jimi mohli poděliti lidi, jejichž grunty byly zatopeny při zřízení soběslavského rybníka. My Vok z Roznberka etc.1) jménem svým a jiných bratří2) a dědicuov našich vyznáváme tiemto listem všem vuobec, jakož múdří a opatrní purgmistr a rada i všecka obec města našeho v Soběslavi, věrní naši milí, udělali jsú sobě rybník na kruntech svých dědičných, kterýžto rybník jest něco kruntuov lidských zatopil, i nemajíc nadepsaní měšťané naši soběslavští těm lidem, jimž krunty zatopeny jsú, čím otměny dáti, prosili jsú nás pokorně, abychme jim dva lány naše dědičná pustá v naší vsi v Řipci,3) jeden řečený Heroltovský a druhý Fenclovský, dáti a milostivě postúpiti ráčili, aby oni těmi dvěma lány dali lidem otměnu za krunty zatopené. I znamenavše my jich prosbu snažnú a pokornú a hlediece na to, že skrze to městu našemu nadepsanému a jeho obyvatelóm, poddaným našim věrným milým, užitek a rozmnoženie přijíti muože, s dobrým rozmyslem a radú dospělú předešlú to jsme učinili a nadepsané dva lány jim dali a postúpili a mocí listu tohoto dáváme a k dědictví postu- pujem, plnú moc a právo jim k tomu dávajíc, aby oni těmi krunty jakožto krunty svými dědičnými otměnu dáti mohli a s nimi učiniti a naložiti tak, jakž se jim najlépe zdá a líbí, bez našie a dědicuov a budúcích našich přěkazy a zmatku všelikterakého. Tomu na pevnost a svědomie pečeť naši vlastnie rozkázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Krumlově léta od 235

Strana 236
narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého třetieho ten pátek před svatým Pavlem na vieru obrácenie. Pergamenový originál v archivu města Soběslavě; k listině jest na pergamenovém proužku přivěšena kulatá pečet. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Syn Jana a vnuk Oldřicha (A. Sedláček, Hrady III:, str. 161). 2) Byli to Jindřich, Petr a Oldřich (Ottův slovník naučný XX., str. 32). 3) Řipec, o. Soběslav. Rybníků v okolí Soběslavě se týkají i tyto listiny: I. 1477 duben 28. Smlouva o výto- pách Dráchovského rybníka pod Doňovem (jednoduchý opis v archivu města Soběslavě).— 2. 1487 květen 12. Oldřich Přehořovský vyznává, že se mezi ním a obcí města Soběslavě stala smlouva o výtopy rybníků u Přehořova (pergamenový originál v archivu města Sobě- slavě). — 3. 1525 červen 14. Smlouva s Doňovskými o výtopy Starého rybníka (pozdější opis v témže archivu). 501 1483 únor 18. Jetřich, Bohuslav a Vlachen bratří z Leskovce obnovují Humpoleckým list svého otce Arnošta a svého děda Jana z Leskovce na právo odúmrtní. Není-li žádné- ho příbuzného, rozdělí se pozůstalý majetek na tři díly, a to kostelu, špitálu a obci. Měšťanům se potvrzuje držba obecních rybníků. Vrchnosti propadá veškerý majetek odběhlého mordéře, žháře, násilníka a zloděje i každého, kdo pro neřádný skutek utekl a do 12 neděl se neospravedlnil před konšely městečka Humpolce. Jakož urození páni, pan Jan z Leskovce a Arnošt, syn jeho odtudž z Les- kovce,1) pan otec náš milý, předkové naši, obnovili sú list měšťanuom humpo- leckým,2) kterýž jim byl dán vod pánuov Dubských3) na vodoumrl a na ta jich práva, též i my Jetřich, Bohuslav, Vlachen bratřie z Leskovce, znamenavše, že skrze války a neopatrné schovánie ten list jim zkažen jest, známo činieme tiemto listem všem vuobec, od kohož by čten nebolito čtúcí slyšán byl, že sú předstúpili před nás tíž měšťané z městečka Humpolce, žádajíce nás jakožto pánuov svých dědičných za opravu téhož listu. A my, znamenavše jich vieru k sobě, to jsme udělali, aby každý člověk obyvatel v Humpolci za zdravého života neb na smrtedlné posteli svuoj statek a své zbožie movité i nemovité mohl svému přieteli přirozenému, kterémuž by chtěl, aneb i jinému člověku, kterémuž by chtěl, před dvěma konšeloma aneb jinýma dvěma člověkoma poručiti a dáti, aby ten, komuž by poručeno bylo, vládl tiem statkem a zbožím mocně jako ten umrlý, když jest živ byl, aneb nechtěl-li by sám osésti, ale aby vosadil člověkem dobrým a hodným, ješto by se hodil napřed pánuom Jich Mti a potom i té obci. Pakli by Pán Buoh koho odtud z Humpolce neuchoval a smrt naň vnáhle přepustil bez toho kšaftu a poručenstvie, tehda přietel toho 236

Strana 237
umrlého, kterýž by najblizší byl a dobrým svědomiem pokázal, má se mocně v ten statek a v to zbožie, buď mnoho neb málo, uvázati s radú konšelskú a pomocí. Pakli by se žádný z přietel přirozených toho umrlého voptati nemohl k tomu statku, to aby provoláno bylo trhem ve třech mílech vzdáli od Hum- polce až do třie měsícuov pořád zběhlých; a jestliže by se v tom žádný nikdež nevohlásil, tehdy ten statek má rozdělen býti vod starších na tři strany: jedna strana toho zbožie na kostel a druhá na špitál a třetie k obci téhož městeč- ka Humpolce. A ty rybníky, kteréž sú sobě udělali aneb i ještě udělajie s naší dobrú vólí bez našie překážky na své obci, těch všech práv já Jetřich, Bohuslav a Vlachen bratřie z Leskovce i naši budúcie měšťanuom i všie obci městečka svrchupsaného potvrzujem úplně, že jim na těch práviech překážeti nemáme ani chcem ani naši budúcie nemají jim na tom překážeti kromě těchto čtyř příčin a kusuov, ty vymieňujem, jakožto i v jiných městech vymieňují: Když by se přihodilo, že by který mordéř, žhář, násilník a zloděj ušel pryč neb utekl, tehda toho jistého zločinitele statek a zbožie má na nás i na naše budúcie spadnúti, a na to nižádný přietel jeho nemá nám sáhnúti. Pakli by pro který jiný skutek neřádný od svého statku pryč ušel neb utekl a ve dvanácti neděléch pořád zběhlých do městečka se Humpolce nevrátil a nepostavil a práva i pravdy své před konšely svrchupsaného městečka neokázal, byl-li by k čemu spravedliv, a konšelé jemu nalezli a přisúdili, aby toho požil; pakli by čím vinen byl, aby vedle konšelského nálezu trpěl, tehdy také toho jistého odběhlého statek a sbožie má na nás i na naše budúcie spadnúti a na to nižádný přietel jeho nemá nám sáhnúti. A já Jetřich, Bohuslav, Vlachen bratřie z Leskovce i s svými budúcími slibujem našim měšťanuom i všie obci svrchu- psaného městečka Humpolce to vše, což svrchu psáno jest, zdržeti. A toho všeho na potvrzenie a pro lepšie svědomie a pevnost urozený pán, pan Jan z Šelmberka, najvyššie kancléř královstvie Českého, Albrecht z Leskovce, Bohuslav Malovec z Pacova k našie prosbě svú dobrú vólí a s přiznániem své pečeti vedle našich k tomuto listu přivěsili sú. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého třetieho ten outerý před svatým Petrem nastolovánie. Pergamenový originál v archivu města Humpolce; k listině bylo na pergamenových proužcích přivěšeno šest pečetí, jež jsou vesměs ztraceny. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Arnošt z Leskovce koupil Humpolec před r. 1428 (G. Kobliha, Humpolec a jeho okolí, v Praze 1896. str. 10). 2) Humpolec, okresní město. — Počátky Humpolce jsou spojeny s kutacími pracemi, ale kdy byl povýšen na městečko, není známo. Dne 15. května 1385 činí iudex, iurati opidi Gumpolcz zbožné nadání k tamnímu kostelu (pergamenový originál v archivu želivského kláštera, č. 32). Snad vzniklo město vedle starší osady Litochleby (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1192—1193). 3) Původně patřila zdejší krajina králi, pak se vrchnosti střídají, až r. 1371 se zde objevují páni z Dubé (J. V. Šimák l.c., str. 1192). 237

Strana 238
502. 1483 únor 24. Praha. Král Vladislav obnovuje Humpoleckým dva výroční trhy, jež obdrželi od císaře Zikmunda, jeden na den sv. Filipa a Jakuba a druhý na den Povýšení svatého Kříže, vždy se 14 dny následujícími. Činí tak na prosbu Bohuslava z Leskovce. My Vladislav, z Božie milosti král český, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužicský markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že přistúpil jest před nás slovutný Bohuslav z Leskovce, věrný náš milý, a zpravil jest nás svým i také statečných a slovutných bratří svých jménem, věrných našich milých, že městečko jich Humpolec a obyvatelé téhož městečka byli jsú obdařeni od najjasnějšieho pana Sigmunda, ciesaře římského a krále českého, praděda a předka našeho šťastné paměti, dvěma jarmarky, jedniem na den svatých Filipa a Jakuba, apoštoluov Božích, a druhým na den Pový- šenie svatého Kříže, a že oni někde v časy válečné a nebezpečné ten list po- tratili jsú, i prosil jest nás týž Bohuslav jménem svým i také bratří svých, abychom týmž humpoleckým měšťanóm jich toho škodni nedali ztracenie býti, ale jim to obnoviti a toho potvrditi ráčili. My v tom znajíce téhož Bohuslava a bratří jeho věrné a ustavičné služby, kteréž nám činili, činie a činiti nepřestá- vají, a potom tiem lépe aby mohli a měli nám slúžiti, čímž nás milostivějšieho k sobě poznají, i jsúce v tom k jich prosbě milostivě nakloněni, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú již psanému městečku jich Humpolci i také purgmistru, konšelóm i vší obci téhož městečka tuto milost učinili jsme a tiemto listem činíme a dáváme, že je při prvniem obdarování, což se těch jarmarkuov dotýče, zuostavujem a jim to obnovujem i také znova dáváme tak, aby svrchupsaní purgmistr, konšelé i všecka obec městečka Hum- polce, nynější i budúcí, ta dva jarmarky každý rok, jeden na den svatých Filipa a Jakuba, apoštoluov Božích, a druhý na den Povýšenie svatého Kříže, se čtrnácti dny při každém pořád zběhlými měli, drželi a jich požívali bez našie, budúcích našich, králuov českých, i všech jiných lidí všeliké překážky nynie i po věčné časy budúcie se všemi milostmi, vysazeními a obdařeními tak, jakoby jiná městečka v zemi našie České svých jarmarkuov požívali a požívají z práva nebo z obyčeje, přikazujíce všem úředníkóm i jiným poddaným našim nynějším i budúcím, aby již psaným purgmistru, konšelóm i vší obci městečka Humpolce, nynějším i budúcím, v držení a požívání již psaných jarmarkuov na časy již psané tak a vedle toho, jakož se nahoře vypisuje, nepřekáželi ani překážeti dopúštěli, jinak toho nečiniece, a to pod uvarováním těžkého hněvu a těžké pomsty našie i také budúcích našich, králuov českých. Tomu na svědomie, na pevnost a jistotu pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pondělí na den svatého Matěje, apoštola Božieho, léta Božieho 238

Strana 239
tisícieho čtyřistého osmdesátého třetieho, královstvie našeho léta dvanác- tého. Ad relacionem domini Johannis de Sselnberk, cancellarii regni Bohemie. Pergamenový originál v archivu města Humpolce; k listině je přivěšena na perga- menovém proužku kulatá znaková pečet, silně poškozená. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV). V. G. Kobliha l. c., str. 15. 503. 1483 červen 26. Brandýs nad Orlicí. Jan Kostka z Postupic se vzdává odúmrtního práva na celém svém zboží brandýském. Má-li se dědictví dostat na jiné panství, musí se dědic o tom do- hodnout s vrchností; jestliže vrchnost svolí, zaplatí ten, komu bylo odkázáno, určitou částku vrchnosti; kdyby se vrchnosti nezdálo, nepřipadne statek pánovi, ale rozdělí se mezi chudé na panství podle jejich potřeby. Zemře-li kdo bez poslední vůle, rozdělí vrchnost pozůstalost mezi nejbližší příbuzné nebo se o ní rozhodne, jak se bude vrchnosti zdát. Při žňových robotách u dvora Kaliště budou pracující poddaní opatřeni jídlem a pitím z hradu Brandýsa a panské povozy jim budou pomáhat. Dále vrchnost dává brandýským měštanům řeku od Kamenného mlýna až do pustého mlýniště s právem rybolovu ve středu a v pátek. Já Jan Kostka z Postupic a na Litomyšli známo činím tiemto listem obecně přede všemi nynějšími i budúcími lidmi, že chtě opatřiti lidi a poddané své na dědictví mém, sboží brandýském,1) aby tiem lépe nynie i potomně a bu- dúcí časy purkrechty své mohli zlepšiti, opraviti a živnosti na nich na nich [!] mieti, s dobrým rozmyslem i s zdravú radú, s jistým mým vědomim dobro- volně z moci panstvie mého a dědictvie jistého po všem sboží mém k hradu Brandýsu příslušejícím2) nynie i potom, městeček, vsí, dvoróv, všem vespolek i každému zvláště tuto milost a zvláštnie mé obdarovánie, kteréhož sú prve neměli za mne ani za předkóv mých, pánóv sbožie brandýského, dal sem a mocí zápisu tohoto dávám, aby odúmrti všecky, větší i menší, přijíti a spadnúti mohly zřiezeným poručenstvím na přátely přirozené, kteříž by kdežkoli bydleli, a každý člověk mój s nadepsaného sbožie aby mohl svuoj statek poručiti a dáti, komuž by se jemu zdálo, buďto na mé neb na jiné panstvie, přieteli přirozenému aneb komužkoli jinému, však s takovúto výmienkú, jestliže by kto na jiné panstvie statek svuoj poručil, aby ten, komuž poručenstvie stalo se, se mnú aneb s dědici mými a pány sbožie brandýského budúcími o to mluvil a toho na mně neb na nich hledal. Jestliže by se zdálo za spravedlivé mně neb pánóm budúcím takové poručenstvie na jiné panstvie propustiti aneb z toho statku něco uděliti, buď za to přijato od toho, komuž se poručenstvie stalo. Pakli by 239

Strana 240
se nezdálo mně neb dědicóm a náměstkóm mým, pánóm budúcím, toho statku na jiné panstvie propustiti anebo něco z toho uděliti, pro to já nadepsaný Jan, dědicové i budúcí moji nemám aniž mieti budu toho statku odúmrtného do své komory ani k svým užitkóm bráti a zdvihnúti, než chudí lidé moji, kteří by byli tudiež, kdež jest statek, aneb jinde na tom sboží mém, mým nebo budúcích mých rozkázáním tiem statkem aby byli opatřeni a poděleni podle jich potřeby slušné. Pakli by se přihodilo, že by který člověk s nadepsaného sbožie beze lsti, neučině poručenstvie, umřel, tehdy vždy abych já neb moji náměstko- vé budúcí ten statek mezi přátely najbližšie, neb kdež by se mně neb budúcím mým zdálo, obrátili a rozdělili. A k tomu zavazuji a tiemto listem zapisuji všecky dědice své a náměstky i budúcí pány a držitele sbožie brandýského, aby toto mé obdarovánie tak, jakož se svrchu píše, věrně a právě a beze všeho přerušenie drželi a zachovali a úředníkóm svým držeti a zachovati rozkázali po všecka léta a budúcie. Item znamenaje těžká obtieženie lidí svých podda- ných, kteřížto za jiných pánóv a předkóv mých sbožie brandýského roboty činili sú, žnúce a klidíce obilé dvoru blíž hradu Brandýsa, jménem Kaliště,3) beze všech potřeb a pomocí ztravy, jiedla a pítie jim potřebného v takových robotách s zámku mého a v tom sú byli a trvati musili i za mého panstvie drženie hradu Brandýsa drahně let až dosavád, vzhled sem na jich těžkosti a úsilé a lítost maje nad nimi, s dobrým rozmyslem a dobrovolně z moci pan- stvie svého dědičného učinil sem a mocí listu tohoto činím lidem svým v tako- vých robotách ženných k napřed psanému dvoru takové obdarovánie a mi- lostivé spomoženie, aby od úředníka a purkrabieho mého, kterýž nynie jest i potomnie časy kterýkoli byl by na hradě Brandýse, opatřeni byli ti lidé robotní potřebami slušnými, jídlem a pitím s zámku mého, dokudž by koli ty roboty ženné klidili a dělali a také vozníky mými i mých budúcích s hradu Brandýsa, když by doma byli, aby s pole lidem pomohli voziti, dokudž by obilé na poli bylo, a to po všecka léta a budúcie aby se jim tak dálo a držáno bylo od úředníkóv mých nynějších i potomních bez umenšenie. A k tomu za- vazuji a tiemto listem zapisuji všecky dědice své a náměstky i budúcie pány a držitele sbožie brandýského, aby těm lidem v takových robotách, jakož se svrchu píše, toto mé obdarovánie věrně a právě beze všeho přerušenie drželi a zachovali a úředníkóm svým držeti a zachovati rozkázali po všecka léta a budúcie. Item lidem mým městečka Brandýsa ještě toto mé zvláštnie obda- rovánie činím, kteréhož sú prve neměli za mne ani za předkóv mých, pánóv sbožie brandýského, že jim i jich náměstkóm budúcím dal sem a mocí zápisu tohoto dávám řeku mú dědičnú jistým miestem ukázanú, totiž od mlýna blíž Brandýsa, ješto slove Kamenný, až nahoru do pustého mlýniště pod Pernú v těch mezech jmenovaných a ukázaných a nic dále, aby hospodáři z téhož městečka všickni i z lázně a také podruzi, kteří by u kterého hospodáře byli, lovili k své potřebě ryby v nadepsané řece, a to toliko v středu a v pátek; a k tomu jim i jich náměstkóm budúcím dávám tiemto listem plnú svobodu, 240

Strana 241
i právo tu řeku držeti a jie užívati po všecka léta a budúcie tak, jakož se svrchu píše, bez překážky mé a dědicóv mých i náměstkóv, pánóv sbožie brandýského budúcích. Toho na svědomie a na potvrzenie všech kusóv nade- psaných a každého zvláště svú vlastní pečeť s jistým mým vědomím a dobro- volně dal sem přivěsiti k tomuto listu a pro lepší jistotu prosil sem urozených pánóv, pana Jana z Chlumu a s Košmberka, pana Zdenka Kostky z Postupic a na Litomyšli a pana Jana z Počtýna a na Žampachu, že sú pečeti své dali přivěsiti na svědomie vedle mne k tomuto listu dobrovolně a sobě bez škody. Jenž jest psán a dán na Brandýse léta Páně tisicieho čtyřstého osmdesátého třetieho ve čtvrtek po svatém Janu Křtiteli. Pergamenový originál v archivu města Brandýsa nad Orlicí, k listině jsou na perga- menových proužcích přivěšeny čtyři kulaté pečeti z černého vosku, z nichž poslední je poněkud poškozena. — Na rubu: V příčině 1°. purgrechtu na cizí panství odkázání, 2°. jídla a pití při ženný robotě u dvora Kalištského, 3°. lovení řeky od mlejna až pod pustý mlejniště pod Pernou. To obdrženo jest Ao. 1483 dne ve štvrtek po svatým Janu Křtiteli. — N. 1. — No. 3 (číslo škrtnuto). 1) Páni Kostkové z Postupic získali brandýské panství někdy před r. 1450, a to po pánech ze Šternberka (A. Sedláček, Hrady II., str. 137). 2) Brandýs nad Orlicí, o. Ustí nad Orlicí. 3) Kaliště, osada, obec Rviště, o. Ústí nad Orlicí. Otiskl Fr. Břet. Kadlčík, Děje i paměti Brandejsa nad Orlicí (v Praze 1885), str. 171—173. 504. 1483 červenec 19. Jan z Janovic a z Petrohradu, nejvyšší purkrabí pražský, potvrzuje oby- vatelům městečka Kryr listinu svého otce z r. 1442 a slevuje jim platy i povinnosti. Jan z Janovic a z Petršpurka, najvylžšjí purkrabie pražský,1) znamenaje snažnú a pilnú prosbu měšťan kryrských, věrných svých milých, a v týmž jim Kryrským porozuměv, že oni věc novú a neobyčejnú nežádali jsú mne, než toliko za slušné jim a spravedlivé, aby ten list hantfeštní s visutými pečetmi, kterýž od dávné chvíle řádně od urozeného pána, pana Jana z Janovic a z Petršpurka, otce mého dobré paměti, pod jeho pečetí a jiných dobrých lidí na jistotu a svědomie požievali jsú,2) takú vólí přejem, co v něm vedle práv a obdarovánie téhož pána, pana Jana z Janovic a z Petršpurka, otce mého svrchupsaného, spravedlivě byli sú povinni platu peněžitého, na svatého Ji- řieho pět a puol kopy grošuov a čtyři haléře a na svatého Havla pět a puol kopy grošuov a čtyři haléře a jsú ospu i lánného povinni platiti, jakož týž list hlavní to šíře v sobě zavierá a svědčí,3) a také kterak měšťané měli by a mají se zachovati ve všech věcech, v témž listu hantfeštním opověděných i daných. A také pan Jan z Janovic a z Petršpurka svrchupsaný, dávaje rybníky, jmeno- 241

Strana 242
vitě Těchonický, a pastviště ve veli... a) za kteréžto lúky i dědiny u obce jich diel sem jim oddal a jinými lúkami i dědinami i porostlinami svými, jmenovitě... a) úroka od každého lánu peněžitého svrchupsaného, jmenovitě svatojiřského pět grošuov čtyři haléře a svatohavelského pět grošuov tak, aby všickni obyvatelé městečka kryrského, dědicové a budúcí jich z každého lánu mně, dědicóm a budúcím mým platili toliko puol kopy grošuov na svatého Jiřie a tolikéž na svatého Havla, a to věčně a budúcně a na osep i jiné všecky věci vedle zpuosobu stalého listu hantfeštnieho platiti mají, kteréhožto listu hantfeštnieho hlavnieho jsú měli od urozeného pana Jana z Janovic etc., otce mého najmilejšieho, a také tohoto mého jim oddánie i slevenie úroka do- brovolně s přátelskú radú a s dobrým mým rozmyslem potvrzuji tiemto listem, takže ode mne Jana z Janovic a z Petršpurka etc. svrchupsaného i od mých dědicuov a budúcích mých potomních nemají již Kryrští ani jich dědicové a budúcí mimo těch vysazení tohoto hantfeštu i také tohoto mého odánie dědin a slevenie úrokuov i potvrzenie utiskáni býti ižádným během vymyšle- ným, než že při tom všem obdarování a slevení i oddání předepsaných dědin beze všeho umenšenie v každém artikuli úplně a docela mají nynie i po všecky časy věčně a budúcně zachováni ve všem býti pro jich věrnost a pro jich slušné po všecky časy ke mně zachovánie. Tomu na jistotu pečeť svú vlastní kázal sem přivěsiti k tomuto listu a pro lepší svědomie prosil sem urozeného pána, pana Albrechta z Kolovrat a na Novém Hradě a urozených panoší Čeňka Sekerky z Sedčic a na Bezděkově, Beneše Vrše ze Sádlna v Kněžicích a múdrých a opatrných pánuov purgmistra a rady města žateckého, že jsú též pečeti dali přivěsiti na svědomie k tomuto listu, však sobě bez škody. Jenž jest dán léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého tře- tieho v sobotu před svatú Maří Magdalenú. Pergamenový originál s písmem již téměř zcela vybledlým v archivu Národního musea v Praze; všech pět pečetí, které byly přivěšeny na pergamenových proužcích, jest ztraceno. a) Písmo vybledlé a pergamen potrhaný. 1) Byl jím v letech 1470—1503 (Dílo Fr. Palackého I., str. 359). 2) V. pozn. 1 při listině ze dne 25. května 1442 (výše č. 281). 3) Listina ze dne 25. května 1442 (výše č. 281). 505. 1483 červenec 24. Litice. Jindřich starší, vévoda minsterberský, potvrzuje Ondřejovi Kovářovi, který koupil rychtu v Kostelci nad Orlicí, tuto koupi i všechny dřívější výsady rychty. My Jindřich starší, z Boží milosti svaté Římské říše vejvoda minsterber- ský, hrabě kladský a pán z Kunštátu a na Poděbradech,1) známo činím tímto listem zjevně přede všemi, kdež čten aneb čtoucí slyšán bude, že jest před nás 242

Strana 243
předstoupil věrný náš milý opatrný Ondřej Kovář s Kostelce a ukázal jest nám staré listy řádné, výsady na rychtu svobodnou městečka našeho Kostelce, k hradu našemu Potenštejnu2) příslušejícího, kterouž jest trhem koupil a za své peníze na se přivedl, snažnou pilností nás pokorně žádajíce, abychom jemu takového trhu přáli a listem naším jeho svobod potvrditi ráčili. My jsouce poddaných našich a vzláště těch, kteréž v službách a pracech našich věrné a povolné nalézáme a poznáváme, v slušných prozbách neoslyšeti, nýbrž jim je v milosti spomínati náchylni, nadepsaného Ondřeje Kováře při takovém trhu rychty nadepsané v Kostelci nechali a zastavili sme, necháváme a zasta- vujeme a všech svobod, práv, obdarování, řádův a dobrých starodávných obyčejův v starých výsadních listech, ničehož nevynímajíce ani pozůstavujíce, jemu, jeho dědicům a pravým potomkům zvláštnie milostí knížetcí potvrdili a upevnili, s ní tvrdíme a upevňujem mocí tohoto listu k jmění, držení a bez všelikteraké našé, dědicův i budúcích našich překážky ku požívání dědičně a věčně. Také Ondřej nadepsaný, jeho dědici a po něm budoucí můž a moci bude rychtu svrchupsanou se všemi její příslušnostmi a užitky prodati, dáti, zastaviti, směniti a s tím vším jako svým vlastním dědictvím podle zdání svého učiniti i nechati, však vždy bez újmy a pohoršení práva, povinností a panství našeho, kterýž nám z rychty svrchupsané buď z práva aneb starodáv- né zvyklosti činěno býti má. Tomu na pevnost pečeti větší důstojenství našeho kázali sme k tomuto listu přivěsiti. Jenž jest dán na Liticích u vigilií svatého Jakuba Většího, apoštola Božího, léta Páně tisícího čtyrstého osumdesátého třetího. Originál je ztracen, zmínkou je zachycen v potvrzení privilegií, vydaném Adamem Štastným Hrzánem z Harasova dne 5. prosince 1585. Doslovné znění známo jen z opisu 18. stol., uloženého v archivu města Kostelce (v. poznámku při listině ze 7. března 1442, výše č. 277). 1) Po Hynkovi Krušinovi následoval jeho syn Vilém Krušina, který prodal r. 1454 veškerá zboží zápisná, jež držel jeho otec po Půtovi z Častolovic, Jiříkovi z Kunštátu a z Po- děbrad. Po jeho smrti se rozdělili synové o majetek po otci a po delším jednání a několika změnách obdržel Potštejn Jindřich starší (A. Sedláček, Hrady II., str. 15). 2) V. výše listiny ze dne 23. dubna 1341 (č. 48), 19. listopadu 1352 (č. 70), 10. května 1366 (č. 93). 506 1483 září 10. Jan ze Švamberka, mistr převorství řádu sv. Jana Jerusalemského v Čechách, a strakonický konvent obnovují městečku Radomyšli práva, která mělo pojištěna listinou, ale ta byla zničena za bojů s panem Kočovským. Určují se poplatky vrchnosti z lánů, jichž je 12 poplatných a dva farářské. Zemskou berni platí stejně jako ostatní poddaní strakonického panství. Uděluje se právo soudu; odvolání v soudních věcech jde k strakonickému právu nebo přímo k vrchnosti. 243

Strana 244
Ve jméno Buoží amen. Všecky věci, kderéž mezi lidmi jednají se, řídí a puo- sobí a kderéž potřebují k budúcím dlúhým časuom, pamětihodné jest a potřeb- né takové věci v listy, v písma, pečetmi jistými potvrdíc, pilně k časuom po- tomním a budoucím zachovati. Protož my bratr Jan z Švamberka a na Stra- konicích, mistr převorství českého,1) kněz převor i vešken konvent bratří kněží křížovníkuov domu strakonicského oznamujem tímto listem obecně přede všemi nynějšího i budoucího věku lidmi duchovními i světskými, jimž tento list bude ukázán aneb před nimiž čten, kderak jsú předstúpili před nás lidé a kmeté naši nám věrní a milí z Radomyšle2) a na nás jsú vznesli, kderak z dopuštění Buožího od nepřátel našich, od Kočovského z Horaždějovic jsú spáleni a zahubeni,3) a kderak v tom ohni také list jich i přiepis jeho, kderý jsú měli kaufrechtní od pánuov náměstkuov našich před námi na svá práva, platy i poplatky, ti listové v tom ohni jsú jim shořali, tu jsú nás pokorně prosili jako pána svého milostivého, abychom jim jich práv, jich poplatkuov i platuov, v nichž sedí a nám a zákonu našemu od vysazení jich platiti jsú a budú povinni budúcně a věčně oni i jich budúcí náměstci nám je a našim náměstkóm a zákonu platiti i všecka práva podepsaná držeti, plniti a jmíti.4) A my, znamenavše jich pilné i pokorné prozby a jich věrnost, že jsú hodné a spravedlivé, k tomu sme naši vuoli přidali a jim sme tento list kaufrechtní a toto potvrzení napsati kázali: První lidé a kmeté z Radomyšle úročiti a úroku platiti při každém svatém]a) Jiří [vždyla) šest kop grošuov a sedmapadesát grošuov a pitanského úroku a platu kopu grošuov a čtyři groše a o svatém Prokopě vždycsky a každý rok platiti a vydávati mají tři kopy grošuov bez puol groše a o svatém Jakubě pitanského platu mají dávati a vždy platiti tři a puol kopy grošuov a devět haléřuov. Item při každém svatém Havle budúcně a věčně mají platiti ti lidé neb jich budoucí náměstci úroku šest kop grošuov a sedmapadesát grošuov a pitanského ouroku platiti mají kopu grošuov a čtyři groše. Item o svatém Ondřeji mají platiti jízdních peněz čtyři kopy grošuov třinádete grošuov a dva peníze. Item také o svatém Ondřeji mají vždy platiti pitanského platu, jenž slove povepřné, jedenačtyřicet gro- šuov a devět haléřuov. A kdožkoli bude pivo šenkovati, má dáti pět grošuov do puol léta. Tak ti lidé naši i jich budoucí náměstci nám a našim budoucím náměstkóm budoucně a věčně na ty časy svrchupsané ty platy svrchupsané mají vždy platiti beze všeho odporu, jiných pak platuov, poplatkuov, robot, kur mají býti prázdni. A práva soudu ti lidé naši mají požívati téhož jako jiní lidé naši zboží strakonicského aniž duokladuov k orteli mají jinam jmíti než ku právu strakonicskému neb k nám jako k svému pánu. A jestliže by byla berně zemská provolána a vybierána, té mají odbýti podle jiných lidí našich zbuoží strakonicského, jakž jiní lidé naši po zboží s lánuov platiti budou. A v Radomyšli jest dvanácte lánuov dědiny platných a faráře radomyšlského jsú dva lány dědiny. A protož my svrchupsaný Jan z Švamberka, mistr pře- vorství českého, i vešken konvent kněží bratří křížovníkuov domu strako- 244

Strana 245
nicského máme, slibujeme všecky věci svrchupsané tak, jakož svrchu popsány jsú, lidem našim i jich budoucím náměstkóm zdržeti a jim je zachovati bez porušení všelikterakého ctně, věrně a křesťansky, k tomu své budoucí náměstky také zavazujíc. Tomu na svědomí a na zdržení věcí svrchupsaných naše sme pečeti s naším vědomím dobrovolně dali a kázali k tomuto listu přivěsiti. Jenž jest psán a dán léta po narození syna Buožího tisícího čtyřstého a osmde- sátého třetího léta v středu po hodu Narození Panny Marie. Originál v městském archivu radomyšlském těžce poškozen a téměř nečitelný; obsažen též v potvrzení velikého převora Zbyňka Berky z Dubé z 18. srpna (ve čtvrtek po památce hodu Nanebevzetí Panny Marie) 1547, které jest uloženo v městském museu ve Strakonicích. a) Listina je na tomto místě poškozena. 1) O něm v. pozn. I při listině z 31. března 1488 (níže č. 537). 2) Radomyšl, o. Strakonice. — Připomíná se již r. 1320 jako městečko, ale později opět jen jako ves; patřila k řádovému panství strakonickému (J. V. Šimák, České dějiny I.5., str. 1026; J. Emler, Regesta II., str. 257, č. 611 k r. 1320 „in civitacula Radomisl“). 4) O Racku Kočovském a jeho nájezdech do okolí v. pozn. I při listině z 9. února 1459 (výše č. 337). — V. též A. Sedláček, Hrady XI., str. 208—209. 1) Tato věta má znění porušené. Arenga zní podobně jako v listině Jošta z Rožmberka z 30. května 1461 pro Strakonice (výše č. 356). Ohlas lze pozorovat i u listiny Jana ze Švamberka z 31. března 1488 pro Stra- konice (níže č. 537); v tomto případě je podobnost i v koroboraci. 507. 1483 září 25. Třebíč. Král Vladislav polepšuje na žádost Jindřicha z Hradce měštanům jeho města Jindřichova Hradce znak, potvrzuje právo pečetiti červeným voskem a uděluje výroční trh první pondělí postní se 14 dny následujícími. My Vladislav, z Božie milosti král český, markrabě moravský, lucembur- ské a slezské knieže a lužicský markrabě etc., k věčné paměti. Vysokost duo- stojenstvie královského tiem se tvrdí a šíří, když péči má o poddaných svých, kteřížto v zvláštní vieře a poddanosti se zachovávají, aby ve cti i také v užit- ciech svých se rozmáhali. Že pak urozený Jindřich z Hradce, oprávce kraje Bechyňského,1) věrný náš milý, zpravil jest nás, kterak měšťané města jeho Jindřichova Hradce u vieře, v stálosti i také v poddanosti k předkóm jeho, pánóm hradeckým, jsú se zachovávali a k němu též že v té vieře, poddanosti, stálosti i také v poslušenství jakožto ku pánu svému dědičnému se zachovávají, i prosil jest nás, abychom týmž měšťanóm jeho některé zvláštnie naše milosti učiniti a jimi je obdařiti ráčili, my pak, hlediece k věrným, pilným a ustavič- ným službám téhož Jindřicha, kteréž nám činil, činí a činiti nepřestává, nám věrně vedle všeho svého přemoženie k obecnému dobrému pomáhaje a potom 245

Strana 246
tiem lépe aby mohl nám slúžiti, čímž nás milostivějšieho k sobě pozná, i jsúce v tom, jakož hodné a slušné jest, k prosbě jeho milostivě nakloněni a také chtie- ce tomu, aby již psaní měšťěné jeho skrze naše obdařenie k němu viece a viece v poddanosti, u vieře i v poslušenství se zachovávali, znajíce to, že skrze prosby jeho od nás k zvláštním milostem přidú, protož s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú již psaným měšťanóm, to jest opatrným purgmistru, konšelóm i vší obci města Jindřichova Hradce, věrným našim milým, nynějším i budúcím, tuto milost činíme a dáváme tiemto listem, jakož mají prve na erbu a na pečeti zlatú ruoži v modrém poli, že jim k tomu přidá- váme dva lvy celá zlaté barvy pod zlatými korunami, každý se dvěma ocasy, jeden s pravé a druhý s levé strany, aby v štítu modrém stojiece na zadních nohách, předními nohami oběma zlatú ruoži o pěti listech mezi sebú drželi, a k tomu nad tu ruoži aby bylo postavené zlaté W pod korunú zlatú v témž modrém štítu,2) jakož pak ten erb s těmi všemi věcmi šíře v tomto listu našem vymalován jest, tak aby již psaní purgmistr, konšelé i všecka obec již psaného města Hradce toho erbu a štítu se všemi věcmi v něm vymalovanými požívali na městské pečeti, na korúhvech, na praporciech i na jiných všech městských potřebách, veselím neb přísností učiněných. A jakož mají již psaní měštěné od pánuov svých hradeckých tu milost od staradávna, že červeným voskem městskú pečetí pečetie potřeby všecky, což jim potřebie jest, při tom je také zuostavujem a jim toto potvrzujem milostivě tak, aby oni červeným voskem všecky potřeby pečetili tú městskú pečetí nynie i také po věčné časy budú- cie. A k tomu také z zvláštnie milosti našie dáváme již psaným purgmistru, konšelóm i obci vší téhož města Hradce jarmark roční první pondělí postní tak, aby oni každý rok ten pondělí se čtrnácti dny pořád zběhlými ten jarmark měli, drželi a jeho požívali se všemi milostmi a obdařeními tiem všiem právem a obyčejem, jako jiná města v království našem Českém jarmarkuov svých užívají, a to z práva nebo z obyčeje, bez našie, budúcích našich, králuov českých, i všech jiných lidí všeliké překážky. Proto chtiece tomu, aby toto obdarovánie naše, což se toho jarmarku dotýče, bylo každému bez újmy na jeho spravedlivosti, přikazujice všem úředníkóm i jiným poddaným našim, věrným milým, nynějším i budúcím, aby již psané purgmistra, konšely i všicku obec již psaného města Hradce, nynějšie i budúcie, při těch všech našich mi- lostech a obdarování zachovali, jim v tom nepřekážejíce ani překážeti dopúště- jíce po věčné časy budúcie, a to pod uvarováním těžkého hněvu a těžké pomsty našie i také budúcích našich, králuov českých. Tomu na jistotu, na pevnost a na svědomie pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Třebíči ve čtvrtek před svatým Václavem, dědicem českým, léta Božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého třetieho, královstvie našeho léta třináctého. Ad mandatum domini regis domino Johanne de Sselnberk, cancellario regni Bohemie, referente. 246

Strana 247
Pergamenový originál v archivu města Jindřichova Hradce, zn. I A a 6; k listině je přivěšena na hedvábných nitích kulatá znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. — List erbovní na město i také konfirmací vo pečetění voskem na jarmark. Num. 13. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Byl jím od r. 1479 (Fr. Teplý l. c. I. 2., str. 49). 2) V. Vojtíšek, O pečetech a erbech, str. 114. Otištěno v Archivu českém IX., str. 354—355. — Též u Fr. Teplého l.c. I. 2., str. 70—71, kde i fotografická reprodukce na str. 69. 508. 1484 leden 16. Svojanov. Ješek Svojanovský z Boskovic se vzdává ve prospěch obyvatel městečka Svo- janoval), panství svojanovského a banínského2) odúmrti a dovoluje jim volně pořizovat o jmění a majetku. Známo ze zmínky v článku Maurice Trappa „Hrad Svojanov a jeho okolí“ (Památky archaeologické I. 1855, str. 347—348). 1) Svojanov, o. Polička. — Okolí Svojanova patřilo koruně, čeští králové panství však často zastavovali. Za husitských válek zastavil je Zikmund Oldřichovi z Boskovic, který se pak psal Svojanovský. Jeho synové byli Ješek a Jindřich (A. V. Šembera, Páni z Boskovic, Vídeň 1870, str. 91 a d. — A. Sedláček, Hrady I., str. 121—123). 2) Banín, o. Svitavy. 509. 1484 březen 13. Opat Jan III. a konvent benediktinského kláštera v Kladrubech potvrzují svým kladrubským měšťanům, že jim předešlý opat Pavel II. daroval domek pod radnicí beze všech poplatků, aby v něm chovali kaplana. Ten musí sloužiti každé pondělí mši za duše těch, kteří to kaplanství nadali. My kněz Jan, Boží milosti opat,1) kněz Jan, probošt v Tuškově na Mži, kněz Alexander, času toho probošt v Přešticích, i vešken konvent kláštera kladrubského řádu a zákona svatého Benedikta známo činíme tiemto listem vuobec všem lidem nynějším i budúcím, ktož by jej viděli a čtúc slyšeli, tak jakož předek náš dobré paměti kněz Pavel 2) byl jest obdaroval a dal domek pod rathúzem našim měštanóm i té obci města našeho kladrubského beze všech poplatkóv nám i budúcím našim tak, aby naši lidé nadepsaní v tom domu kaplana sobě chovali, protož my nadepsaný opat a konvent nadepsaného kláštera mocí listu tohoto též naše milé a věrné obdarujeme a dáváme i po- tvrzujeme našimi pečetmi k věčnosti nadepsaného domu k držení, aby sobě kaplana v něm chovali, kteréhožkoli kněze řádu křesťanského aneb zákonníka, který by se jim líbil, aby za ty duše prosba byla, kteří jsú to kaplanstvie na- dali, vždy každý pondělí mše zádušnie, a jestliže by se ten den který slavný 247

Strana 248
svátek přihodil, ale jiný den toho téhodne aby za ně mše svatá slúžena byla. Tomu všemu na potvrzenie, což nadepsáno jest, naše pečeti opatovskú a kon- ventskú přivěsili sme k tomuto listu. Jenž psán a dán jest léta po narození syna Božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého čtvrtého v sobotu po svatém Rehoři, papeži slavném. Orig. pergamenový v archivu města Kladrub; na pergamenových proužcích jsou při- věšeny dvě pečeti z přirozeného vosku, první špičatě oválná, druhá kulatá. — Na rubu: N. 8. (vedle škrtnutého „N. 9“). 1857. — Wegen Kaplanei (vedle škrtnutého „N. 6“). Dep. N. 36. 1) Jan III. 1483—1507 (W. Mayer l. c., str. 257). 2) Pavel II. 1461—1476 (tamže). Otiskl W. Mayer l. c., str. 257—258. 510. 1484 březen 15. Jindřich III., purkrabí míšeňský a pán plavenský, potvrzuje Bochovským privilegium svého otce z 25. dubna 1456 a nařizuje, že obyvatelé bochovského panství nesmějí zboží v jiných městech ládovati nebo tam voziti, ať ta místa patří míšeňskému purkrabí nebo ne; kdo by neposlechl a jinde na řečeném panství zboží ládoval a nepřivezl na trh do Bochova, tomu mohou Bochovští zboží pobrati, kdežto vůz a koně připadnou vrchnosti. Wir Heinrich, von Gots gnaden des heiligen Romischen reichs burggrave zu Meissen, grave zu Hertenstain, herr zu Plawen, bekennen vor uns und alle unsere erben und nachkomlingen und tun kunt offenlich mit disem unsrem offen brief und wollen, das es wissentlich sei allen den, die diesen brief sehen, horen oder lesen, das fur uns komen sain die ersamen und weisen unsre liben getrawen, richter, burgermaister, rate und die gancze gemeine unser stat Pu- chaw und haben uns geweiset und furbracht unsers elderen vaters und unsers lieben herren und vaters, auch unser furfahren loblicher gedechtnus etliche brief, damit sie dan gegnadt sein werden, die wir dann verhort haben, und uns gebeten ine die zu vernewen und zu bestetigen. Als haben wir angesehen ihr redliche demutige bete und haben die alle, einen auf den andern, als die gege- ben sein, mit unsern raten und mannen verhört, alzdan dieselbigen brief von wort zu worte hernoch geschriben sten und also lautend: Wir Heinrich der eldere, burggrave zu Meissen etc. (Následuje listina ze dne 25. dubna 1456, výše č. 326). Uf solche previlegia und freihait sind die obgenante unsre lieben getrawen, richter, burgermaister, rate und die gancze gemeine unser stat Puchaw uns mit ganczem demutigem vleis gebeten in so gnedig zu sein und in solch obgeschribne und gemelte brief zu conformiren und zu bestetigen. 248

Strana 249
Also haben wir angesehen und betracht, das sie unsern eldern und forfahren loblicher gedechtnus, auch uns getrewliche dinst allwegen getan haben und hinfuro in kunftigen czeiten uns, unsern erben und nochkomlingen tun sullen, und haben in solch gnade getan, die abgeschriben brief vernewet und con- formiret, vernewen, bestetigen und conformiren in alle obgeschribne brief mit und in craft dits unsers briefs in aller der mase, als sie oben mit iren punck- ten und artickeln von worten zu worten innenhalden und begriffen sein und klerlichen ausweisen, in aller der mase, als in die unser liber her und vater seliger getan hat, und wollen, das in und allen iren nochkommen und allen iren mitwonern zu ewigen geczeiten von uns, unsern erben und allen unsern nochkommen stete, gancz, veste und unverruckt, auch unzubrochenlich sall gehalden werden an argk und alles geverde. Wir haben auch ire grose getrewe dinst, so sie uns mannigfeldiglichen angeneme getan haben, angesehen und uf die keiserlichen und koniglichen brief, damit die von Puchaw mit dem jahr- mark und wochenmark begnadt sind, wir in sunderliche gnad getan und begnaden sie in und mit craft dits brifs, das niemancz uf unserer herschaft Puchaw und mannschaft doselbst umb, die wir iczt haben ader zukunftig zu uns brengen wurden, anderowohin als in andre stete und merckte laden ader furen sullen, es werden die unsern ader nicht die unsern. Wue aber imants solch unser gebot verachten wurde und uf unser herschaft ader manschaft korn, waitz, gersten ader habern ungeverlichen, waser getraide das were, kes, puttern ader anders laden und domit nicht unser stat Puchaw und den markt doselbe ersuchen wollen, das sullen und mugen die von Puchaw in die stat Puchaw auftreiben, gancz und gar nemen, was dann die ladung sein wurd, ungeverlichen, wie das nomen haben und oben angezewgende ist, die pferd und wogen sullen uns zusteen und auf unser slos getrieben werden; solchs gut das mugen sie noch dem gemeinen und pesten nucz noch ihren gevallen anlegen und gebrauchen; darumb sullen sie uns und meniglichen zu antworten nicht pflichtig sein. Wir wollen sie auch dobei getrewlichen hanthaben und schuczen lewterlich an alle geverde. Des zu wahrer urkund und glewbhaftiger wahrhait haben wir obgnant burggrave zu Meissen, grave zu Hartenstain, herre zu Plawen, unser eigen insigil wissentlichen an disen brif hangen lasen, und domit diser brif gancz bevest und volkomlichen bestet von unser, unseren erben und nochkomlingen wegen, unser stat zu Puchaw disen brif uber-und eigen gege- ben. Geschehen den neesten montag noch Reminiscere in der vasten, als man die jaren nach Crists geburt tausent virhundert und im virundachczigisten schreibt. Pergamenový originál v archivu města Bochova; k listině je na pergamenovém proužku přivěšena kulatá pečet z červeného vosku. — Na rubu: D. Privilegium von dem fursten zu Plauen. Anno 1484. Narrace (před inserovanými listinami) byla doslovně převzata z listiny z 25. dubna 1456 (výše č. 326). — Srv. též č. 325. 249

Strana 250
511. 1484 duben 23. Kamenice nad Lipou. Jan ze Šelmberka, nejvyšší kancléř království Českého, dává městu Kamenici nad Lipou svůj rybník, který leží pod Včelničkou, náhradou za obec, zatopenou rybníkem Kalich, který vrchnost právě zřizuje. Já Jan z Šelnberka, najvyšší kancléř královstvie Českého,1) i s svými dědici a budúcími oznamuji tiemto listem všem vuobec, kdož jej uzřie nebo čtúcí uslyší, jakož dělám rybník blíž od Kamenice, jménem Kalich, kderýmžto rybníkem diel obce kamenicské zatopí se, protož já to chtě, aby ta obec ka- menicská toho škody žádné nejměla, dal sem jim a tiemto listem dávám dědičně svuoj vlastní rybník, kderýž leží pod Včelničkú, tak, aby toho rybníka rychtář, purgmistr, konšelé i všicka obec nynější i budúcí města Kamenice uživali a jej držali jako svuoj vlastní po všecky časy budúcie ku pravému dědicství, a to bez překážky mé i mých dědicuov a budúciech. Tomu na svě- domie a zdrženie svú vlastní pečeť kázal sem přivěsiti k tomuto listu a pro širšie svědomie a pevnost připrosil jsem urozených panoší, pana Albrechta z Leskovce a na Cirekvici, Jana Mitrnosa z Útěchovic, Štěpána z Veselice, Jana Hrádka z Rychnova, v ty časy purgrabí mého na Kamenici, že sú své pečeti k žádosti mé podle mne přivěsiti dali k témužto listu jim a jich budúcím bez škody. Jenž jest dán na Kamenici léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtřstého osmdesátého čtvrtého ten pátek na den svatého Jiří, mučedlníka Božieho. Známo pouze z kopiáře městských privilegií, uloženého v archivu města Kamenice nad Lipou, č.i. 16, fol. 3 v. — 4. 1) Držel Kamenici po pánech Jindřichovi ze Stráže a jeho synovi Jiříkovi (A. Sedláček Hrady IV., str. 172). 512. 1484 červenec 26. Český Krumlov. Bratří Vok a Petr z Rožmberka potvrzují obyvatelům městečka Černovic list svého děda Oldřicha z Rožmberka ze dne 27. září 1440. My Vok a Petr bratřie z Roznberka etc. vyznáváme tiemto listem všem vuobec, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že přišli před nás opatrní věrní naši milí, měšťané a obyvatelé městečka našeho Černovic a zpravili nás, kterak jsú měli list na právo královské od urozeného pána pana Oldřicha z Roznberka, děda našeho milého dobré paměti, ale že jest jim neopatrným chováním skrze myši pokažen, jakož jsú nám jej zkažený ukázali, prosiec pokorně, abychme jim jej zase obnoviti a týchž práv potvrditi ráčili. Kterýž slovo od slova tuto napsán jest a zní takto: My Oldřich z Roznberka etc. 250

Strana 251
(Následuje listina ze dne 27. září 1440; výše č. 275). A my, znamenavše jich prosbu pokornú a slušnú pro jich lepší byt a rozmnoženie městečka toho, v tom jsme je uslyšeli a nadepsaný list jsme jim obnovili a potvrdili a mocí listu tohoto obnovujem a potvrzujem k věčnosti. Tomu na pevnost a potvrze- nie pečeti naše vlastní rozkázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest psán a dán na Krumlově léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého osmde- sátého čtvrtého v pondělí po svatém Jakubu Velikým, apoštolu Božiem. Pergamenový originál v archivu Národního musea v Praze; k listině jsou na pergame- nových proužcích přivěšeny dvě kulaté, téměř zcela zachované pečeti z vosku červené barvy. — Též ve vidimátu purkmistra a rady města Soběslavě ze dne 6. prosince 1652 (v městském archivu v Černovicích). 513. 1485. Král Vladislav potvrzuje městečku Svojanovu výsadu Ješka Svojanovského z Boskovic ze 16. ledna 1484 na svobodné odkazování (výše č. 508). Známo jen ze zmínky v článku M. Trappa „Hrad Svojanov“ str. 348. 514. 1485 květen 2. Zdislav ze Šternberka potvrzuje Bechyňským jejich privilegia. Zdislav z Šternberka a na Bechni [!11) známo činím tímto listem obecně přede všemi, kteří jej uzří čísti neb slyšeti budou, jakož jest urozený panoše Jan z Lažan, té chvíle pán dědičný Bechyně, znamenav snažnost a prosbu svých věrných poddaných, moudrých a opatrných měšťanův, lidí svých dě- dičných města dolejšího Bechyně, práva jich a svobody za urozeného a sta- tečného rytíře pana Jindřicha z Lažan pominulá skrze rozličné války a roz- broje v České zemi potvrdil svou vlastní a přirozenou pečetí a k tomu urození a stateční rytíři pan Apecze z Seydlicz, Mikuláš z Krchleb a slovutný panoše Oldřich z Hlavatec pečeti své tolikéž přitiskli,2) já Zdislav z Šternberka svrchu- psaný ty všecky práva jich jakožto pán dědičný na potřebnost a prosbu týchž dobrovolně tímto listem upevňuji budoucně i věčně tak, aby ani dědicové a budoucí moji přátelé jim toho nezrušovali, ale vždycky po všecky časy budoucně držali, tvrdili, jistili i potvrzovali bez proměny a všelijaké překážky. Toho na svědomí a potvrzení a pro lepší jistotu pečeť svou vlastní a přirozenou kázal jsem přivěsiti k tomuto listu dobrovolně. Který jest psán léta 1485 od narození syna Božího v pondělí na den svatého Sigmunda. 251

Strana 252
Známo pouze z knihy privilegií, uložené v archivu města Bechyně; kniha je však nezvěstná. Opis v SUA v Praze. 1) Bratří Burián, Václav a Oldřich, synové Jana z Lažan, prodali v druhé polovině 15. stol. Bechyni Jaroslavovi a Zdislavovi, bratřím ze Šternberka; Jaroslav byl pánem na Zelené Hoře a Zbiroze, Zdislav držel Bechyni (A. Sedláček, Hrady VII., str. 25—26). 2) V. listinu ze dne 18. dubna 1444 (výše č. 288). Otiskl Paprocký, Diadoch, o stavu panském, str. 190. 515. 1485 květen 15. Český Krumlov. Bratří Vok a Petr z Rožmberka povolují purkmistru, rychtáři a konšelům městečka Netolic, aby si zřídili rybník na cestě k Bavorovu, ale pod tou podmínkou, že Netoličtí jej nikdy od městečka neodprodají. — Jenž jest dán na Krumlově léta od narození syna Božího tisíctýho čtyrstého osumdesátého pátého v neděli po Božím vstoupení. Opat Ondřej a celý konvent kláštera Svaté Koruny povolují rovněž Netolic- kým zříditi rybník na cestě k Bavorovu za stejných podmínek jako páni z Rožm- berka. — Jenž jest dán v klášteře našem Svaté Koruny léta [!] od Božího na- rození tisíci čtyrstým osmdesátým pátým v neděli po Božím vstoupení (= 15. května). Také král Vladislav povolil zříditi ten rybník listem, daným „na hradě Pražském v pondělí po hodu svaté Trojice léta Božího 1485“ (30. května). Papírový opis v archivu města Netolic, nyní nezvěstný; podle opisu tohoto opisu, uloženého kdysi v archivu země České a nyní rovněž ztraceného, otiskl J. Kadlec l. c. str. 262—263, č. 20. Srv. Th. Antl l. c., str. 23. 516. 1485 květen 20. Mladá Boleslav. Ctibor Tovačovský z Cimburka, hejtman markrabství Moravského, potvrzuje obyvatelům města Bělé pod Bezdězem jejich privilegia, dává svobodné průhony k pastvinám, ale beze škody jiným sousedům, a povoluje honbu i pastvu v panských lesích, ale zase beze škody na mlází, a zvláště aby se dal pozor na oheň. Poněvadž všecky věci, jenž ku paměti přivozeny býti mají a na věčnost trvalé, jimiž se lidští národové v budoucích časích mají spravovati a svá utěšení i živnosti v tom pokládají, majíc pamětí listy před očima jakožto zrcadla, v nichžto člověčí tvářnosti i údové sami opatřeni býti mohou a ja- kožto druhé živé k spůsobě ukazují, a když zrcadla od očí lidských odjata bývají, pamět obličeje bývá ztracena, též když slova lidská v milostech ně- 252

Strana 253
kterých pánův poddaným jich učiněná a přiřčená i k svobodě bývají, dokudž lidská paměť jest, bývají v paměti, ale potom jako odjaté zrcadlo od očí svou pamětí pro sešlost starých lidí bývají v zapomenutí, když písmem a listy opatřena a zapisována nebývají, hodně a příliš chváleně můž řečeno býti, že slavných knížat a králův, pánův země této, i mocných mužův, kteří základce města Bělé byli jsou, milosti, obdarování, svobody túž pamětí lidskú jim listy dali a potvrdili jsou, kteréžto listy samy v sobě mnoho vyjevení a zřízení zachovávají a vyznávají. Protož já Ctibor z Cimburka a s Tovačova, hejtman markrabství Moravského,1) seznav týchž měščan bělských i všé obce mnohé věrnosti, kteréž jsou ke mně ukázali, ukazují a ukazovati mají na budoucí časy, i též předkům mým prvotním jsou ukazovali, těch všech listův slavných králův českých a urozených pánův, pánův jich a předkův mých, jim daných tímto listem potvrdil jsem a potvrzuji, pevním a upevnil jsem tak, aby k jich právům a svobodám, jakž prve mocni též i nyní aby zůstali, hýbáni a rušeni v ničemž nebyli, jakoby ti všichni listové slova od slova v tento list můj vepsáni byli. Nadto seznal jsem, že některá obtížení jim zvláštní a městu tomu zvláščná byla jsou, že podle průhonův vysvědčení v týchž listech a ku pastvám v lesech mých dokonalé svobody neměli jsou, neb vždy v tom pro příčiny některé od předkův mých jim zbraňováno bylo, ale aby příčina odjata byla a o to strkové vysvědčení v slovích přestali, takto o tom vyjevuji a k zachování paměti zůstavuji, aby průhony svobodné ku pastvinám jmíti mohli a měli na těch místech, kdež listové jim staří ukazují, ale však jiným sousedům škody zpa- sováním na obilí dobytkem ani koňmi nečiníce. Také dobytkův tím více aby ku polepšení svému mohli míti a chovati, dopustil jsem jim a dopouštím, aby na lesy mé honiti mohli též vedle listův jiných položení starých a v nich pásti mohli a pásli s tou ochranou, aby škody činiti na lesích varovati se a pastevcům nebolito pastuchům svým ohněm vzláště anebo i na mládí, kdež by seče byly mladé na smytech, pasením činiti škody nedopouštěli. Toho všeho pro utvrzení tento list pečetí svou vlastenskou k němu přivěšenou rozkázal jsem upevniti. Na svědomí a pro širší svědectví prosil jsem urozených pánův, pana Jindřicha z Smiřic, pana Bohuslava z Cinvaldu na Dražicích i urozených panoší Zachače z Stránky, hejtmana mého na Boleslavi Mladém,2) Václava z Tuboz na Čeje- ticích3) a Jana z Cetně, že vedle mne pečeti své na svědomí k tomuto listu přivěsili. Jenž dán na Boleslavi Mladém léta od narození syna Božího tisícího čtyrstého osmdesáté ho] pátého před hodem slavným Ducha svatého ten pátek. Zapsáno v manuálu města Bělé pod Bezdězem z let 1667—1699, fol. 262—263. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Byl jím v letech 1469—1494 (Antonín Boček, Přehled knížat a markrabat i jiných nejvyšších důstojníků zemských v markrabství Moravském.) — Bezdězské panství i s Bělou získal Jan Tovačovský z Cimburka jako manžel Magdaleny, sestry Jindřicha z Michalovic. Pánům z Michalovic zastavil totiž již král Zikmund Bezděz s okolím (A. Sedláček, Hrady 253

Strana 254
X., str. 14—15). Bratrem Jana z Cimburka byl Ctibor, který hospodařil nejdříve s bratrem a po jeho smrti (r. 1483) sám (tamže str. 15). 2) O něm A. Sedláček, Hrady X., str. 34. 3) Byl purkrabím na Mladé Boleslavi kolem r. 1473 (A. Sedláček tamže, str. 34). Otiskl J. Kalousek, Listiny a zápisy bělské, č. 133, str. 75. 517. 1485 červen 3. Jindřich z Vřesovic dává Toužimským městské zřízení, protože veškeré staré výsady jim shořely s výjimkou listu krále Jiřího z r. 1469 a dvou listů krále Vladislava z r. 1478 a 1481: Toužimští platí 14 kop grošů českých ročního šosu z města a z pusté vsi Lhoty, kterou dává pan Jindřich k obci. Lesy mýtiti mohou pouze se svolením purkmistra a konšelů. Z pánve vařeného piva platí čtyři groše české a dva džbery mláta. Dávky od řezníků zůstávají beze změny, platy od podruhů a kupců připadají obci. Z každého lánu se platí 50 grošů úroku, čtyři kury a 20 vajec; robotu konají na toužimském popluží a na loukách. Právo lovu zůstává nezměněno. Dále dostávají měštané právo volného kšaftování; zemře-li kdo bez poslední vůle, připadne polovina pozůstalého statku kostelu v Toužimi a druhá polovice nejbližšímu příbuznému, ale přednost má ten, který jest v obci osedlý; není-li ho, dědí tu část obec. Každý má právo svobodně se vystěhovati, musí však svůj grunt osaditi řádným hospodářem a „tři soudy v městě vystáti, jestliže by mu kdo z čeho vinu dal.“ V městě se koná každoroční „soud obecný za přítomnosti panského úředníka; od tohoto soudu již není odvolání. Konšelské právo soudí i cizoložství, smilstvo a falšování měr i vah. Ve jméno Božie amen. Všeliké věci, kderéž k budúcím časóm se jednají aneb pósobie, leč skrze listy utvrzeny budú, jináč rády skrze dlúhost časův v zapomenutí lidské přicházejí. A protož já Jindřich z Vřesovic a na Toužimě,1) nechtě, aby tato věc a způsob níže psaný měl v které zapomenutí přijíti, listem tiemto oznamuji před všechněmi lidmi, kteříž jej uzřie neb čtúc slyšeti budú, že předstúpivše před mě opatrný purgmistr a konšelé i všecka obec města Toužima, ukázali mi list nejjasnějšícho kniežete a pána, pana Jiřieho, slavné paměti krále českého, markrabí moravského, lucemburského a slezského vejvo- dy a markrabí lužického etc., jímž Jeho královská Mt ráčil jim z své královské svobody a milosti dáti, aby se zdmi a všelikými ohradami ohraditi mohli, právy a privilejemi, ač by jim která ohněm spálena byla.2) Také sú mi uká- zali dva listy nejjasnějšího knížete a pána, pana Vladislava, krále českého, markrabí moravského, lucemburského a slezského vejvody a markrabí lužické- ho, krále a pána mého milostivého, kterýmižto listy Jeho královská Mt z milosti své královské svrchupsané měšťany túžimské ráčil Jeho Mt královská erbem, trhem a jarmarkem obdarovati, aby tak toho bez překážek požívali i v budú- cích časiech požívati mohli, jakž jiná města v tomto Českém království poží- 254

Strana 255
vají,3) jakož pak tíž listové Jich královských Mtí ty věci šíře a světleje v sobě oznamují, při tom znášejíc na mne již psaní měšťané, že na žádném dokonale vyptati se nemohli o těch práviech, kteráž by ohněm spálena byla, v kterakých kusiech a v článciech by vysazena byla, prosíce mne a žádajíc jakožto pána svého, abych jim zpuosob a zřiezenie sepsané a výsadu jich městu, právu i po- platkům učinil, aby majíce zřízení mezi sebú, tiem se zpravovati mohli nynie i v potomních časiech. K jichžto ustavičné žádosti a prozbě já svrchupsaný Jindřich ne skrze kterú všetečnost, ale zvláště napřed hledě na obdarování Jich královských Mtí, kterýmžto obdarovániem Jich královská Mt[!] obdařiti ráčili obývající měšťany v městě řečeném Túžim, chtě aby tiem lépe a k větčí poctivosti již psaní měšťané i potomní jich budúcí náměstkové tomu milosti- vému obdarovánie ke cti býti mohli, čímž by menší obtiežnost a věčí svobodu k své živnosti měli a vésti mohli, takové zřízenie napředřečeným měšťanóm já svrchupsaný Jindřich jich svobodě, právu a poplatkóm s jich všech vuolí učinil sem a tiemto listem sám od sebe i od svých dědicuov k budúciemu zachovánie činím: Nejprve že napřed psaní měšťané túžimští i potomní jich platiti mají mně svrchupsanému Jindřichovi i mým po mně budúcím na každý rok o Novém létě k šosu se všeho města a s pusté vsi Lhoty, kteráž jim ku obci a k tomu platu ode mne jest přidána, čtrnádcte kop grošuov peněz dobrých v zemi České obecně berných aneb za tolikúž sumu sedm kop grošuov českých dobrých, kteréžto Lhoty mají požívati všemi duochody, jakž by nejlép sobě ku požitku mohli přinésti. Než což se mejcenie lesuov dotýče, bez vuole purg- mistra a starších té obce túžimské žádný jich mýtiti nemá. A kteříž by kolivěk v již psaném městě piva vařili, mají platiti od pánve čtyři groše týchž peněz, jakož se svrchu píše, a dva děbery mláta. Řemeslo řeznické při témž poplatku zachováni buďte, při čemž ode mne zastiženi sú. A cožkolivěk přes ty poplatky svrchupsaným měštanuom v Túžimie mohlo by přijíti, kterých platuov aneb puožitkuov, buď z podruhuov a obchodníkuov neb z jiných kterých kolivěk věcí nynie aneb potom, to oni mají sobě k vobci obrátiti. Což se platuov a robot z dědin dotýče, ty platiti mají s lánu padesát grošuov platu ročního svrchu- psaných peněz též obecně berných, a to rozdílně, na den svatého Jiří pětme- cietma grošův a na svatého Havla tolikéž, čtvero kur s lánu a dvacet vajec, robotu na popluží túžimském a na lukách tak činiti mají, jakž za mne zastiženi sou; kterýchžto luk všichni zespolka mají sobě pomoci zsušiti a shrabati. Při lovích též jako prve zachováni buďte a přes ty svrchupsané roboty a po- platky k žádným jiným proti jich vůli nemají nuceni býti. Také napřed jme- novaní měšťané túžimští nynější i potomní jich budoucí obyvatelé v témž městě plné právo a moc toho mieti mají, že mohú svůj statek pře[!] dvěma aneb třmi konšely z téhož města Túžima jeden každý z nich, buďto s ženského neb mužského pohlavie, kšaftovati za svého zdravého života neb na smrtedlné posteli; a komuž by dal a kšaftoval, ten má mieti k tomu též ke všemu statku plné právo, jakož on sám jest měl. Pakli by kterého z často psaných měšťan 255

Strana 256
Bůh smrti neuchoval bez kšaftu takového, jakož se svrchu píše, a že by dědi- cův po něm nezůstalo, takový jeho pozůstalý po něm statek má obrácen býti polovicí na Boží dům v témž městě túžimském a druhá polovice na nej- bliežšího přítele přirozeného, však prvotně na toho přítele, kterýž by v již psaném městě obývající byl; pakli by žádný přítel takový neokázal se k tomu statku ve dni a v roce pořád zběhlém, ta polovice statku toho má k obci přijíti. Jestli také že by s často psaných napřed řečených měšťanův nynějších i jiných po nich budúcích kterému z nich nelíbilo se v nadepsaném městě Toužimě bytu svého vésti, ten každý bude moci duom i jiný statek svůj prodati a osadě ten statek v témž městě túžimském pánu a té obci hodným člověkem, můž se bráti beze všech ouplatkův a všelijakých překážek k své živnosti, kamž mu se kolivěk zdáti a líbiti bude, však podle práva ten každý povinen bude tři soudy v nadepsaném městě Túžimě vystáti, jestliže by mu kdo z čeho vinu dal. Také svrchupsaní měštané mají z práva soud obecný jeden v každém roce mieti, při kderémžto soudu ouředník panský býti má, a byla-li by kderá vina, podtud vinnej tu vinu trpěti má, pokudž by konšelé tu při tom soudě z práva svého jemu nalezli; a přes jich nález výš trestán žádný býti nemá. Také bylo-li by na koho shledáno v již psaném městě Túžimě smilstvo neb cizoložstvo aneb kderékoli miery neb váhy falešné, též ti také pokutu trpěti mají, jakž jim z svrchupsaných konšelův práva přisúzeno bude, a ten vinnej, na kohož by to shledáno bylo, má s tú vinú k ubci již psaného města obrácen býti. A při těchto všech věcech svrchupsaných já svrchupsaný Jindřich chci již psané měštany túžimské nynější i budúcie jich potomní náměstky právě v celosti beze všeho přerušenie zachovati a je při tom zuostaviti nynie i v po- tomních časiech, k témuž zavazuje dědice své a po mně budúcie, aby totéž také všecko, což se v tomto listu vypisuje, častopsaným měštanuom právě a v celosti zachovali. A toho všeho na zdrženie a pevnú stálost já svrchupsaný Jindřich svú vlastní pečeť svým jistým vědomím dobrovolně dal sem přivěsiti k tomuto listu a pro širšie svědomí těch věcí prosil sem urozených panoší Jana z Žernovníka, Žibřida z Polomy, Jana Pěčkovského z Jezvec, že sú své pečeti také dali k tomuto listu přivěsiti sobě bez škody. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna Božího tisícieho čtyřstého osmdesátého pátého ten pátek po slavném hodu Božíeho Těla. Zapsáno v deskách zemských, kvatern č. 23, fol. L 14v. — 17. Opis v SUA v Praze, odd. Stará manipulace P 106, T 15. 1) O něm. v. pozn. 1 při listině z 19. března 1481 (výše č. 488). 2) Ze dne 8. července 1469 (výše č. 409). 3) Na erb ze dne 5. ledna 1478 (výše č. 450) a na týdenní i výroční trh ze dne 19. března 1481 (výše č. 488). Srv. M. Urban, MVGDB XL. 1902, str. 110. 256

Strana 257
518. 1485 červenec 18. Pražský hrad Král Vladislav uděluje na prosbu Václava Šlika z Lažan a Holiče jeho městečku Krajkové (Gossengrün), náležejícímu k hradu Hartenberku, týdenní trh každé úterý a městský znak i právo pečetiti zeleným voskem. Wir Wladislaus, von Gottes gnaden könig in Behaimb, marggraf in Mähren, Lutzenburgk, hertzog in Schlesien und marggraf in Lausitz etc., tun kund jedermeniglich mit diesem brief, das fur uns erschienen ist der wohlgeborne Wentzel Schlick von Lazan und Weissenkirchen,1) unser lieber getreuer, uns gebeten, das wir wollen seinem städtlein Gossengrün, zu dem schloss Herten- bergk2) gehörig, und allen inwohnern desselben städleins einen wochenmarckt und wapen geben, doneben auch mit etlichen mehrern begnadungen sie geruch- ten zu versorgen. Haben wir seine treue unaufhörende dinste, welche er uns getan, tut und zu tun nicht aufhöret, hinfuro desto bas uns dienen und von uns gnad spüren möchte, erhört und sind seiner bitte genaigt, mit wohlbe- dachten rat unser lieben getreuen und koniglicher macht das obgemelt städ- lein Gossengrün, den richter, geschworne und die gantze gemein, auch alle inwohner desselbigen städleins, die itzigen und kunftigen, begnaden sie und geben mit diesen unsern offnen brief ihnen ein wochenmarckt also, das sie macht haben alle wochen am dinstag in ihren städlein denselben zu halten, zu geniesen mit allen gerechtigkeiten und begnadungen, als andere städlein ire wochen- marckt geniesen durch recht und gewonhaiten in unserm königreich Behaimb, dieselbige ohn unsere oder ander leute ainige hindernüs, doch wollen wir, das solcher andern städten, städlein, so umbher liegen, ohne vorkürtzung ihrer ge- rechtigkait beschehe. Dazu auch aus weiter unser gnade geben wir inen ein wapen oder schild, welcher blau, und dorinnen ein arm gewapnet bis an den elnbogen mit einem blechhandschuch, in der hand zwene berekhammer mit gelben stielen, wie solch wapen in diesen unsern brief gemalet ist; welches sie sollen und mögen uf panieren, fahnen, stadsiegel und auch zu andern notturften gebrauchen, mit grünen wachs zu siegeln. Und wollen, das sie also bei dem wochenmarckt und wapen neben dem, wie zuvor geschrieben, und bei allen andern obgemelten begnadungen gelassen und gehandhabt werden. Wollen auch, das itzige und künftige richter, geschworne und die gantz gemein des städleins Gossengrün ohn alle hindernüs von kunftigen königen zu Behaimb und allen andern leuten hinfuro und zu ewigen zeiten bleiben sollen. Entbiten auch den amptleuten und allen andern unsern untertanen, die [!] itzigen und kunftigen, unsern lieben getreuen, damit sie vorbemelten richter, geschworne und der gantzen gemein des städlein Gossengrün, den itzigen und kunftigen, inen den wochenmarckt und das wapen sampt andern oberzehlten freihaiten, also und wie geschrieben, sie verbleiben zu lassen, auch sie nicht zu hindern gestatten bei vormeidung unsers grossen zorns und schwerer rach, auch unserer kunfti- 257

Strana 258
gen, konigen zu Behaimb. Des zu urkund haben wir unser königlich insiegel zu diesen unsern brief anhengen lassen. Geben ufm Präger schloss den montag vor Mariae Magdalenae im jar nach Christi geburt ein tausent vierhundert im fünfundachtzigsten, unsers königreichs im vierzehende [!] jare. Ad mandatum domini regis proprium. Papírový opis ze 17. stol. v SUA v Praze, odd. SM P 106 G 7. 1) O něm v. pozn. I při listině ze dne 1. června 1481 (výše č. 490). 2) Hřebeny, hrad a osada, o. Sokolov. —Srv. A. Sedláček, Hrady XIII., str. 166 a d. 519. 1485 srpen 16. Vok a Petr bratří z Rožmberka dávají městu Českému Krumlovu Zahrádecký rybník a povolují zříditi ještě jiný rybník na zahrádeckých a přídolských grun- tech, a to pod podmínkou, že rybníky zůstanou při obci. My Vok a Petr vlastní bratří z Rozmberka etc. jménem svým, jiných bratří i dědicův a budoucích našich vyznáváme tímto listem obecně a přede všemi, kdož jej uzří anebo čtúce slyšeti bude, že jsou přišli před nás moudří a opatrní purkmistr a rada jménem vší obce města našeho Krumlova, věrní naši milí, a spravili nás, že by sobě mohli udělati rybník vedle Zahrádky 1) na gruntech našich k Přídolí a k Zahrádce příslušejících, a prosili nás pokorně, abychme jim pro jich obecné dobré toho dopustili a naše povolení k tomu milostivě dáti ráčili. I znamenavše my nadepsaných poddaných našich prozbu pokornou a snažnou a svrchupsaného města našeho i všech obyvateluov a vší obce, též nynějších jako budoucích, dobré a užitečné, a zvláště na to hledíce, kterakou snažnost a pilnost nadepsaní měšťané, poddaní naši, mají, i svrchu- psané město den ode dne rozličnými opravami opravujíc a vedle jich vší mož- nosti nám k libosti je ozdobujíc, s dobrým rozmyslem a dospělou radou naší z zvláštné milosti pro rozmnožení téhož města toho jim dopustili sme a mocí listu tohoto jim k tomu svolujem a dopouštíme, nýbrž vzhlédše na jich věrnost, poddanost a hotové poslušenstvie, v kterýmž jsou se nám vždycky líbili a za- chovali, a v budoucích časích aby se nám tím hodněji a dostatečněji líbili a zachovávali, z zvláštní milostivé a přirozené štědroty naší jim rybník náš Zahrádecký s plným a celým panstvím ku pravému dědictví dobrovolně dali jsme a mocí listu tohoto dáváme, však tak, aby nadepsaní obyvatelé města svrchupsaného, nynější i budoucí, rybník ten, kterýž udělají, i také rybník Zahrádecký, kterýž jsme jim dali, nižádnému jich od toho města a obce té věčně nikam neprodávali ani kterým během odtrhávali, než aby tak vždy po vše časy budoucí věčně k témuž městu a obci dědičně zuostaly, držány a po- žívány byly bez našich a budoucích našich všelikteraké překážky. Tomu na svědomí a na potvrzení pečeti naše vlastní rozkázali jsme přivěsiti dobrovolně 258

Strana 259
k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narození syna Božího tisícého čtyrstého osmdesátého pátého v úterý po hodu Nanebevzetí slavné Panny Marie. Papírový opis v Státním archivu v Českém Krumlově, zn. I. IAB No. 19. 1) Zahrádka, osada obce Mírkovice, o. Český Krumlov. Hospodářského života města se dotýkají ještě tyto listiny: I. 1485 srpen 16. — Opat Ondřej a konvent kláštera ve Zlaté Koruně odstupují a zapisují purkmistru a radě města Českého Krumlova čtyři kopy a jeden groš ročního platu ve vesnicích Mirkovicích a Višném z tamních poddaných lidí za 110 kop desátku, který klášter platil do města. Smlouva byla uzavřena s vědomím bratří Voka a Petra z Rožmberka, „kteří jsou obránce kláštera našeho“. Klášter může zase ten plat odkoupiti za 110 kop. (Pap. kopie ze 16. stol. v Státním archivu v Českém Krumlově, zn. I. 1. A ß No. 18). — 2. 1494 červen 5. Český Krumlov. — Petr z Rožmberka potvrzuje krumlovským měštanům držbu mlýna se dvěma koly u Horní brány v příkopě „na té vodě, kteráž doluov pod mostem z Vltavy padá“, a to pod tou výjimkou, že mlynář musí vrchnosti platiti do komory 15 grošů ročního platu. Kdyby měštané nebo mlynáři na tom mlýně „viece kol neb jiných mlynářských příprav přidělali a přivětšili“, z toho vzrostlého majetku případnou tři díly měštanům a čtvrtý vrchnosti. (Pergamenový originál v archivu města Českého Krumlova, zn. IV. D 6 a.). — 3. 1502 červen 20. Český Krumlov. — Petr z Rožmberka vyznává, že dvůr, „řečený Lhota podle hře- bene od Doroty a Duchka Husáka z Svinuov“ koupilo za 43 kopy 40 grošů město Český Krumlov, a že byl sice ten dvůr vložen jemu Petrovi do desek zemských, ale přes to ani jemu ani jeho dědicům „na tom dědictví a dvoru svrchupsaným nic nepříslušie práva nižádné- ho, než toliko že jest nám to s věřením a vólí svrchupsaných měšťan našich ve dsky zemské proto vloženo, aby Krumlov město naše a purgmistr a rada i všecka obec téhož města, nynější i jich budúcí, tiem dědictvím a dvuorem bezpečni byli k jich a téhož města dobrému a užitečnému“. (Pergamenový originál v archivu města Českého Krumlo- va, zn. IV. D 8). — Pro městský obchod byla ostatně velice důležitá a cenná i listina, kterou dne 8. listopadu 1479 přeložil král Vladislav na žádost Voka z Rožmberka silnice, jdoucí z Přídolí, Frymburka, Dolní Vltavice a Horní Plané, přes Český Krumlov a přenesl clo, vybírané v Přídolí, rovněž do Krumlova. (Pergamenový originál v Státním archivu v Českém Krumlově, zn. I. 7 Se, No. 1. — Otiskli Schmidt-Picha l. c., str. 207, č. 966 v regestu). 520. 1486 duben 7. Hrad Pražský. Král Vladislav potvrzuje na žádost měštanů z Kostelce nad Labem (jménem opatrných purgmistra, konšeluov i všie obce města Kostelce nad Labem) všechna privilegia, zvláště listinu krále Ladislava, ješto jim mezi jinými mi- lostmi dal jarmark roční na den Povýšenie svatého kříže s osmi dny pořád zběhlými,1) ješto také jim těch věcí najjasnější král Jiří potvrdil.2) — Dán na hradě Pražském pátek o Svátosti léta Božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého šestého, královstvie našeho léta patnáctého. — Ad relacionem domini Jo- hannis de Sselnberk, cancellarii regni Bohemie. Pergamenový originál v archivu města Kostelce nad Labem; pečet, která byla při- věšena na pergamenovém proužku, jest ztracena. — Na rubu: Rta. — A vii. — 9. — Nro. 104. Inv. 1) Ze dne 30. srpna 1454 (výše č. 316). 2) Ze dne 3. června 1463 (výše č. 369). 259

Strana 260
521. 1486 květen 1. Jan Mladý z Křísova a na Vilémově potvrzuje Vilémovským listy, které mají od jeho předků. Já Jan Mladie z Krýšova seděním na Vilémově známo činím tiemto listem, ktož jej uzřie anebo čtúcie slyšeti budú, že k prozbě a k žádosti jich pilné lidí svých i všie obci městečka mého vilémovského a že sem to učinil k prozbě jich, že tiemto listem potvrzuji listuov jiných, které mají od staradávna od mých starších,1) a tiem aby jim žádný těmi právy nehýbal, kteréž na starém listu stojí, ani já ani moje budúcie věčně, kteřížkoli nynie na Vilémově jsú aneb potom věčně budúcně budú. A na lepší jistotu svú vlastní pečeť jsem přivěsil k tomuto listu a vedle toho prosil sem urozeného panoší Jana z Brušuov a na Zahořanech, že jest pečeť svú vedle mé přivěsil bez škody své. Jenž jest psán a dán léta Božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého šestého na den svatých Filipa a Jakuba, apoštoluov Božích. Pergamenový originál nyní nezvěstný; přivěšené pečeti scházely (v. archivní výzkum, uložený v SUA v Praze, č. XIV z r. 1894). 1) Listina Jana Mladého z 30. ledna 1437 (výše č. 259). Počátek listiny připomíná listinu z 30. ledna 1437 (výše č 259). 522. 1486 květen 20. Hrad Pražský. Král Vladislav uděluje na prosbu Volfganga z Krajku na Landštejně1) purkmistru, konšelům i vší obci města Bystřice2) jarmark roční ten pondělí po posvícení téhož města Bystřice, kteréžto posvícení bývá každý rok tu neděli po svatém Václavě, tak, aby oni každý rok ten pondělí po svém posvícení ten jarmark s osmi dny pořád zběhlými jměli. — Dán na hradě Pražském v sobotu před hodem svaté Trojice léta Božího tisícího čtyrstého osmdesátého šestého, království našeho léta patnáctého. — Ad relationem domini Joannis de Sseln- berk, cancellarii regni Bohemiae. Papírový opis v SUA v Praze, odd. SM P 106 B 79. 1) Syn Lipoltův (A. Sedláček, Hrady IV., str. 105). 2) Nová Bystřice, o. Jindřichův Hradec. — Vznikla ze staré vesnice neznámo kdy, v listině Jana Lucemburského ze dne 3. června 1341 pro Viléma z Landštejna jmenuje se již „civitas Wistritz“ (originál v Státním archivu v Třeboni; otiskl J. Emler, Regesta III., č. 923, str. 370—371). — Srv. též A. Sedláček, Hrady IV., str. 156 a J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1142. — Podle A. Sedláčka l. c., str. 156, obdrželo město r. 1482 od Volfganga Krajíře právo Starého Města pražského. 260

Strana 261
523. 1486 květen 25. Pražský hrad. Král Vladislav potvrzuje obyvatelům městečka Volyně všechna práva a vý- sady, dané jim od českých králů, zvláště list krále Jiřího ze dne 19. srpna 1462 na výroční trh v pondělí po Všech svatých, a přidává právo pečetiti zeleným voskem. My Vladislav, z Božie milosti král český, markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužicský markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že prošeni jsme jménem opatrných purgmistra, konšeluov i všie obce městečka Volyně, věrných našich milých, abychom jim všech práv, milostí, svobod od předkuov našich, králuov českých, šťastné paměti, daných a zvláště listu krále Jiřieho, ješto jim dal jarmark ten pondělí po hodu Všech svatých,1) potvrditi a při tom některú další milostí naší opatřiti ráčili. My v tom znajíce jich věrné služby, kteréž nám činili, činie, a potom tiem lépe aby mohli a měli činiti, čímž nás milostivějšieho k sobě poznají, i jsúce k té prosbě milostivě nakloněni, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskou již psaným purgmistru, konšelóm i vší obci již psaného městečka Volyně, nynějším i budúcím, všech práv, milostí a svobod, od předkuov našich, králuov českých, jim daných, potvrdili jsme a tiemto listem potvrzujem, a zvláště listu toho, což se dotýče jarmarku, od krále Jiřieho jim daného,1) a je při tom zůstavujem milostivě, tuto milost zvláštní jim při tom činiece a dávajíce, aby oni všecky potřeby, kteréžto městskú pečetí pečetiti mají, pečetili zeleným voskem a již tak a vedle toho, jakož se svrchu píše, aby zuostaveni a zachováni byli bez našie, budúcích našich, králuov českých, i všech jiných lidí všeliké překážky. Přika- zujíce všem úředníkóm i jiným poddaným našim nynějším i budúcím, aby již psané purgmistra, konšely i všicku obec městečka Volyně při těch všech věcech, jakož se nahoře vypisují, zachovali, jim v tom nepřekážejíce ani překážeti dopouštějíce nynie i po věčné časy budúcie, a to pod uvarováním hněvu a pomsty našie i budúcích našich, králuov českých. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek na hod Božieho Těla léta Božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého šestého, královstvie našeho léta patnáctého. Ad mandatum domini regis. Známo z desk zemských, sv. 127, fol. I 13 (v SUA v Praze); též ve výpisu z desk zemských z r. 1597, uloženém v archivu města Volyně (fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) V. listinu ze dne 19. srpna 1462 (výše č. 364). Otiskl Fr. Teplý l. c., str. 59. 261

Strana 262
524. 1486 srpen 19. Hynek ze Švamberka potvrzuje privilegia svých předchůdců, udělená Boru u Tachova, zvláště listinu svého otce Bohuslava (VII.). Známo pouze ze zmínky v potvrzení borských privilegií, vydaném Janem Bartolo- mějem ze Švamberka 25. dubna 1601 a uloženém v městském archivu v Boru u Tachova, kde se připomíná takto: Zum achten confirmiret und bestetiget herr Hinckh von Schwan- berk 1) aller seiner vorfordern und zumal seines herrn vettern [!] herrn Bohuslawen von Schwanberk2) nechsthergehende begnadung. Under Dato vierdtzehenhundert achtzig und sechs den sonabend nach Mariae Himmelfahrt oder sonabend vor Bartho- lomei Apostoli. 1) Syn Bohuslava (VII.) ze Švamberka (A. Sedláček, Hrady XIII., str. 109, — G. Schmidt l. c., str. 25). 2) Listina ze dne 25. února 1476 (výše č. 437). 525. 1486 říjen 20. Hrad Pražský. Král Vladislav potvrzuje rychtáři a konšelům i obci města Žebráku privile- gium krále Václava IV. ze dne 7. ledna 1396 (výše č. 152), protože se jim potvrzení tohoto privilegia, jež obdrželi od krále Jiřího,1) z neopatrného schování pokazilo a setlelo. — Dán na hradě Pražském v pátek po svatém Havle léta Božího tisícího čtyřstého osmdesátého šestého, království našeho léta šestnáctého. — Ad relacionem domini Johannis de Sselnberk, cancellarii regni Bohemiae. Zachováno ve vidimátu purkmistra a rady města Berouna ze dne 11. února 1613 (SUA v Praze, odd. SM P 106 Z 6), jakož i v potvrzení Karla VI. ze dne 6. srpna 1721 (archiv města Žebráku). — V městském archivu žebráckém jest uložen i ověřený opis privilegia císaře Leopolda z 3. prosince 1674, který vydala česká komora dne 3. února 1715. 1) Potvrzení krále Jiřího jest nezvěstné. 526. 1486 prosinec 20. Praha. Král Vladislav uděluje na žádost Jindřicha mladšího z Plavna (Henrici iunioris de Plauen) jeho městu Bochovu (civitati Puchaw) výroční trh na den svatého Michala s osmi dny následujícími (annuale forum seu nundinas pro festo sancti Michaelis cum octo diebus se invicem immediate sequentibus). — Datum in arce nostra Pragae die vigesima mensis Decembris anno Domini millesimo quadringentesimo octogesimo sexto, regni nostri anno sedecimo. Originál je ztracen, známo z potvrzení městských privilegií bochovských císařem Karlem VI. ze dne 28. července 1738, které jest uloženo v městském archivu v Bochově. 262

Strana 263
527. 1487 leden 6. Arnošt ze Šumburka potvrzuje obyvatelům města Krupky privilegia, která obdrželi od Těmy z Koldic a krále Vladislava. Wir Ernst von Schonburg, herre zou Glauchaw1) etc., bekennen in diesem unserm offen briefe vor idermeniglich, die in sehen, horen odir lesen, und tun kunt, das fur uns komen sein die ersamen und weisen, unser liebe getrewen burgermeister, rate und die gancze gemeine unsir stadt Graupen und haben uns furpracht ire privilegia, freiheit und freiheitsbrief, die sie von dem edeln und wolgebornen herren Thimo von Coldicz, herrn zcu Belina) etc., 2) unserm lieben ohmen, erworben und ausgebeten haben, auch einen koniglichen briefe und bestetigung, ubir dieselbigen freiheit besagende,2) und haben uns in demutigen vleiss als iren erbherren gebeten, sie bei solcher irer freiheit, her- komen und alder guter gewonheit in aller masse, wie das bishere gehalden ist worden, zu behalden, zu schutzen und zu beschirmen und dabei gnediglichen zu pleiben lassen. Also haben wir angesehen ir gepurlich und mogenlich bete und haben in zugesagt dem also zeu tun und sagen in das zcu mit und in craft dies briefs, sie bei allen solchen iren freiheiten, freiheitsbriefen, koniglicher bestetigung, dorubir besagende, auch bei allem anderm irem herekomen und guter gewonheit, die sie von alders herepracht und gepraucht, in aller form und weise, als wir das erfunden haben, gnediglichen zu pleiben lassen, zu hande- haben, zu schutzen und zeu beschirmen und in die nach gepure helfen kreftigen, auch so vil an uns ist, dieselbigen stercken. Des zu urkunde und merer sicher- heit haben wir unsir insigel unden an diesen briefe hengen lassen. Der geben ist zeum Graupen nach Cristi, unsirs lieben herren, gepurt vierczehenhundert und dornach im sibenundachczigisten iare am tag der heiligen drei konige. Pergamenový originál v archivu města Krupky, přivěšená pečet jest ztracena. — Na rubu: Confir. No... — Herrn Ernst von Schonburgk. — 1848. — No. 1. a) Pergamen poškozen. 1) R. 1486 prodal Těma XIII. z Koldic, jsa ve finanční tísni, hrad a město Krupku Arnoštovi ze Šumburku na Glouchově s právem zpětné koupě (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 358). 2) Listinu ze 8. ledna 1477 (výše č. 443). 3) Z 13. ledna 1478 (výše č. 451). Otiskl A. Müller l. c., č. 673, str. 292. 528. 1487 březen 4. Hrad Pražský. Král Vladislav uděluje purgmistru, konšelóm i vší obci města Kamenice (Kamenice nad Lipou) na žádost Jana ze Šelmberka, kancléře království Českého, dva jarmarky ročnie, jeden první pátek v postě a druhý ten úterý před hodem 263

Strana 264
Božieho nanebevstúpenie, s osmi dny při každém jarmarku pořád zběhlými. Dán na hradě Pražském v neděli den Přenesenie svatého Václava, dědice českého, léta Božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého sedmého, královstvie našeho léta šestnáctého. — Ad relacionem domini Johannis de Sselnberg, cancellarii regni Bohemie. Pergamenový originál v archivu města Kamenice nad Lipou; na hedvábných nitích visí silně poškozená znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 529. 1487 březen 31. Kladsko. Minsterberský vévoda Jindřich potvrzuje a obnovuje obyvatelům městečka Týniště nad Orlicí jejich dřívější výsady, zvláště užívání erbu, který polepšuje znakem pánů z Kunštátu. My Jindřich starší, Boží milostí Svaté říše kníže, vévoda minsterberský, hrabě kladský, pán z Kunstatu a z Poděbrad etc., známo činíme tímto listem všady, kdež čten anebo čtoucí slyšán bude, že jsou před nás předstoupili opatrní rychtář a starší městečka našeho Týniště,1) věrní naši milí, sami od sebe i ode všé obce oznamujíce, kterak jsou z starodávna od předkův našich, pánův častolovských,2) byli nějakými výsadami, jakožto trhem a jinými svobodami, kterýchž jiná městečka v této zemi užívají, opatřeni a obdarováni i také pečeti podle jiných měst a městeček užívali, a na to jistoty dostatečné měli jsou, ale že za táborské války skrze oheň jsou to potratili3) a jich a zvláště pečeti až do této chvíle nepožívali, nás s pilností jakožto jich pána dědičného prosíc, abychom jim toho, aby zase též, jakož jest za starodávna bylo, všech práv a svých svobod i pečeti užívali a ji míti mohli, milostivě přáli. My jsouce poddaných našich, a zvláště těch, kteříž se k nám věrně a poddaně zachovávají, v jich slušných prozbách neoslyšeti náchylni, jakož slušné jest, s dobrým rozmyslem a s dospělou radou věrných našich z milosti knížetcké nadepsané poddané naše v Týništi, staršie i všecku obec nynější i potom budoucie, při jich starodávných svobodách, právích a erbu, kteréhož jsou předkové jich k svým městckým svobodám a právu užívali, kterýž podle tohoto namalovaného způsobu byl jest a takový býti má: štít červený a v něm strom k způsobu borovice podobný, maje kmen všecek barvy požloutlé a větvovie zelené, nechali a zůstavili jsme, necháváme a zůstavujem, tuto jim milost pro jich věrné zasloužení a hodné zachovánie s radou věrných našich učinivše, přidali jsme jim k jich starodávnému erbu erb náš po páních z Kunstatu přirozený,4) jmenovitě štít bielý a v něm tři štrychy černé, kterýž na borovici v jich staro- dávným štítu podle tohoto namalovaného způsobu jakoby zavěšen byl, oka- zuje a vidí se, kteréhož erbu i všech práv a starodávných svobod oni i jich dědicové a potomci bez našé i dědicův a budoucích našich překážky svobodně 264

Strana 265
na věčné časy užívati mají, mohou a moci budou. Tomu na svědomie a na potvrzenie pečeť větší našeho kniežetckého důstojenství kázali jsmy k tomuto listu s naším jistým vědomím přivěsiti. Jenž jest dán na hradě hrabstvie našeho Kladského v sobotu před hodem svatého Ambrože, zpovědlníka Božieho, léta od narozenie syna Božího tisícího čtyřstého osmdesátého sedmého. Obsaženo ve vidimátu privilegií města Týniště nad Orlicí, který vydalo město Hradec Králové dne 27. června 1732. Obyvatelé města Týniště si totiž uložili na hradeckou radnici svá privilegia, složená „v truhličce černé zavřené“ již dne 23. května 1662 z obavy před ohněm, protože jejich městečko bylo tehdy „od dřeva vystaveno“. Tento vidimát, který byl podle zprávy v Památkách archeologických, sv. VIII., str. 290, v majetku pana Edvarda Sýkory v Kostelci nad Orlicí, jest uložen v městském archivu v Týništi nad Orlicí, kde se nalézá i jednoduchý, nikým neověřený vidimát z konce 17. stol. Opis vidimátu z r. 1732 se nalézá též v archivu Národního musea v Praze, odd. F — Týniště nad Orlicí. 1) Kdy bylo založeno městečko Týniště nad Orlicí, není známo, ale nejspíše v době kolonisační. Ve 14. stol. patřilo k opočenskému panství, před r. 1390 bylo připojeno k Často- lovicům. Po Půtovi, synovi Půty z Častolovic (ƒ1403), který zemřel r. 1435, spravovala panství jeho matka Anna, kněžna osvětimská. Ta připojila častolovické panství k Potštejnu, a tak se dostalo i Týniště do rukou Hynka Krušiny z Lichtmburka, který skoupil veškerý Půtův majetek. Hynkův syn Vilém Krušina prodal r. 1454 všechna svá zboží Jiříkovi z Kunštátu a z Poděbrad (K. J. Zoubek, Týniště nad Orlicí. Památky archeologické VIII., str. 281 a d., str. 632; A. Sedláček, Hrady II., str. 14—15, 168—169; J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 911—912). 2) V. předchozí poznámku. 3) Týnišťský pán Půta z Častolovic stál při Zikmundovi, a proto jeho zboží trpěla husitskými vojsky (K. J. Zoubek I. c., str. 284—285). 4) Popis uvádí A. Sedláček, Českomoravská heraldika II., str. 37. — V. též V. Vojtí- šek, O pečetech a erbech, str. 115. 530. 1487 srpen 27. Bratří Albrecht a Heřman z Rychnova povolují obyvatelům městečka Rych- nova i předměstí, osedlým i podruhům, právo volného odkazu movitého i nemovitého majetku kterékoliv osobě na rychnovském panství i mimo ně i právo ustanoviti poručníky z panství nebo odjinud. Zemře-li kdo bez poslední vůle, postarají se o vdovu a sirotky purkmistr a konšelé, kteří sepíší pozůstalý majetek a jmenují poručníky; zůstane-li vdova bez dětí, dědí vše, není-li ani manželky ani pozů- stalých dětí, rozdělí purkmistr a konšelé majetek mezi všechny příbuzné podle jejich potřebnosti. Není-li příbuzných, rok spravují statek purkmistr a konšelé, neohlásí-li se nikdo do roka, obrátí se majetek k obecnému dobrému. Nadání, která byla učiněna k obci nebo k záduší, spravuje obec. Za všechny tyto milosti zaplatili Rychnovští své vrchnosti 200 uherských zlatých. Ve jméno Buoží amen. Aby ty úmluvy, kteréž lidé smrtedlní pod časem běhlým mezi sebú činí, a v budúcím času věčnú paměť držely a měly, sluší ty 265

Strana 266
úmluvy svědomím hodných lidí a věrných pomocí písma větší pamětí potvrditi. Protož my Albrecht a Heřman bratří vlastní z Rychnoval) známo činíme tímto listem obecně přede všemi nynějšími i budúcími lidmi, že přistúpivše před nás lidé naši z městečka našeho Rychnova,2) žádali sú nás, abychom jim milost a obdarování takové učinili, aby statek svuoj mohli dáti nebo poručiti přáteluom svým aneb komuž by se jim zdálo a líbilo, a také aby manželkám svým i dětem mohli poručníky zdělati, kohož by se jim zdálo buď z té obce neb odjinud, a za takové obdarování a svobodu že by nám koláč slušný dáti chtěli. My pak jich slušnú prozbu a žádost slyšíce a chtíc je opatřiti jakožto lidi své poddané, věrné nám a pilné, aby tím lépe nyní i potomní časy purkrechty své mohli zlepšiti, opraviti a živnosti na nich vésti, s dobrým rozmyslem i zdravú radú, s jistým naším vědomím dobrovolně a z moci panství našeho a dědictví jistého zvláštní obdarování, kteréhož sú prve neměli za nás ani za předkóv našich, pánuov rychnovského zboží, dali sme a mocí listu a zápisu tohoto dáváme všem vůbec i každému zvláště, buďto osedlému neb podruhu mezi nimi obý- vajícímu, aby odúmrti všecky větší i menší přijíti mohly a spadnúti zřízeným poručenstvím na přátely přirozené neb na lidi jiné, kteříž by kdežkoli bydlili, a každý člověk náš, usedlý neb podruh v nadepsaném městečku Rychnově, i což jich na předměstí jest neb bude, aby mohl statek svuoj movitý i nemovitý, buďto peníze hotové neb na dluzích, poručiti neb dáti za zdravého života neb na smrtedlné posteli, komuž by se jemu zdálo aneb líbilo, příteli přirozenému aneb komukoli jinému buďto na naše panství neb na jiné. Item toto také obdarování a svobodu zvláštnie jim i jich budúcím dáváme, aby manželkám svým i dětem poručníky mohli mocné zdělati a ustaviti, kohož by se jim zdálo, buďto z našeho panství neb z jiného, a oni poručníci aby opatřiti mohli vdovu i sirotky, jakž by se jim najlép zdálo a líbilo, od nás ani od budúcích držiteluov a pánuov zbuoží rychnovského ani od přátel i jiných lidí žádné překážky nema- jíce; pakli by se přihodilo, že by který člověk, buďto osedlý nebo podruh z nadepsaného městečka, neučině poručenství umřel, tehdy purkmistr a konšelé aby opatřili vdovu i sirotky, a ten statek popíšíc, poručníky zdělali, kohož by se jim zdálo; a pakli by dětí nebylo a manželka zůstala, což by koli statku toho bylo, málo neb mnoho, to na ni přijíti a připadnúti má; pakli by nebylo manželky ani dítěte žádného, ten a takový statek aby rozdělen byl purkmistrem a konšely mezi přátely bližší a další, jakž by kterých potřebu znamenali, a přá- telé bližší i další na tom přestati mají, sudův i všech nesnází o to nečiníce; pakli by se i to přihodilo, že by přátel blízkých nebylo, anebo že by o nich nevěděli, statek ten aby byl purkmistrem a konšely opatřen a do roka chován, a v tom roce neohlásil-li by se žádný přítel blízký, statek takový aby v opatření purkmistra a konšel byl, a oni aby jej k obecnému dobrému obrátili. Item také což se dotýče těch věcí, kteréž sú od starodávna anebo kdyžkolivěk a kteréžkoli k obci neb k záduší nadány, v tom také jim plnú moc a svobodu dáváme, aby k obecné potřebě opatrovali a zpravovali podle toho, jakž by se 266

Strana 267
jim najlép zdálo a líbilo, bez naší i našich budúcích, pánuov a držiteluov rych- novského zbuoží, všelikteraké překážky. A protož my Albrecht a Heřman bratří svrchupsaní k tomu zavazujem a tímto listem zapisujem sami se i dědice své a náměstky i budúcí pány a držitele rychnovského zbuoží, aby toto naše obdarování tak a podle toho všeho, jakož se svrchu píše, věrně a právě drželi a zachovali a úředníkuom svým držeti a zachovati rozkázali po všecka léta a časy budúcí, neb za takové obdarování a svobody od lidí našich dědičných z často psaného městečka Rychnova koláč a záplatu slušnú dvě stě zlatých uherských úplně a docela přijali sme. A ktožkoli toto naše obdarování rušil by aneb rušiti chtěl, aby to proti své cti učinil. Toho na svědomí á na potvrzení všech kusuov a věcí nadepsaných i každého zvláště my nadepsaní Albrecht a Heřman bratří pečeti naše vlastní přirozené s jistým naším vědomím a plným přiznáním dobrovolně dali sme přivěsiti k tomuto listu a pro lepší a stálejší jistotu prosili sme urozeného pána, pana Jana z Šumburka, urozeného pána, pana Beneše z Vartmberka a na Borovnici, urozeného a statečného pana Matěje z Žampachu a slovutných panoší, pana Prokopa z Skalky, pana Tobiáše z Skalky a na Ostrově, pana Přecha z Police, pana Zikmunda z Police, že sou také pečeti své dali jim bez škody na svědomí podle nás přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest psán léta od narození syna Buožieho tisícého čtyrstého osmdesá- tého sedmého ten pondělí po svatém Bartoloměji, apoštolu Buožím. Zapsáno v kvaternu trhovém červeném vejpisův od 1544 do 1606 (SUA v Praze, desky zemské větší, sv. 6., fol. E 17). — Ověřený výpis z desk zemských ze dne 17. května (v outerej po svaté Žofii) 1575 (SUA v Praze, odd. SM P 106, R 34). 1) Synové Jana mladšího z Rychnova. Jejich praotcem byl Vilém z Drnholce, který žil ve 13. stol. (A. Sedláček, Hrady II., str. 184). 2) Rychnov nad Kněžnou, okresní město — Městečko pod stejnojmenným hradem za- ložil patrně Heřman, syn Viléma z Drnholce (A. Sedláček, Rychnov nad Kněžnou, v Praze 1871, str. 5, J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 912). 531. 1487 říjen 9. Hrad Pražský. Král Vladislav uděluje na prosbu Jindřicha z Hradce, nejvyššího komorníka království Českého, rychtáři, konšelóm i vší obci městečka Kunžaku1) jarmark roční čtvrtú neděli po velicé noci, kterážto neděle slove Jubilate, tak aby oni ten jarmark tu neděli čtvrtú po velicé noci s osmi dny pořád zběhlými měli, drželi a jeho požívali a k tomu jim také přidává trh téhodní tak, aby oni každý týden ten trh ve čtvrtek měli, drželi a jeho požívali. — Dán na hradě Pražském v úterý po svatém Františku nejprv příští léta Božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého sedmého, královstvie našeho léta sedmnáctého. Ad relacionem domini Johannis de Sselnberk, cancellarii regni Bohemie. 267

Strana 268
Pergamenový originál v archivu města Jindřichova Hradce; přivěšená pečeť je ztra- cena. — Na rubu: Rta. 1) Kunžak, o. Jindřichův Hradec. — Městečko vzniklo koncem 13. stol. na půdě, která patřila pánům z Hradce (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1150). 532. 1488 březen 1. Hrad Pražský. Král Vladislav uděluje na prosbu Pavla Skalského z Jenštejnal) rychtáři, konšelóm i vší obci městečka Bystrého2), které patří k zámku Svojanovu,3) trh téhodní v pondělí. — Dán na hradě Pražském v sobotu před přenesením sva- tého Václava léta Božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého osmého, království našeho léta sedmnáctého. — Ad mandatum domini regis. Pergamenový originál v archivu města Bystrého; k listině je na pergamenovém prouž- ku přivěšena kulatá znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. 1) Byl jen dočasným pánem na Svojanově, patrně poručníkem mladých pánů z Bosko- vic (A. Sedláček, Hrady I., str. 123). 2) Bystré, o. Polička. — Ve 14. stol. ještě farní ves, která patřila k litomyšlskému biskupství, později k Svojanovu. Kdy a jak byla povýšena na městečko, není známo. Erb. v němž se spatřuje člověk, dorážející oštěpem na vztýčeného medvěda, dostalo podle starého podání nejspíše od Ješka Svojanovského z Boskovic v 1. polovině 15. stol. (Mauric Trapp, Hrad Svojanov a jeho okolí. Památky archaeologické, díl I., str. 353. — A. Sedláček, Místopisný slovník, str. 90. — Týž, Hrady I., str. 239). 3) Hrad a město v poličském okresu. — Hrad založen asi Přemyslem II. Otakarem, zůstával s krátkými výjimkami v královské moci. R. 1420 jej zastavil Zikmund Oldřichovi z Boskovic, v jehož rodě zůstal až do r. 1512. Tehdy Ladislav z Boskovic jej směnil s Mi- kulášem Trčkou z Lípy a na Lichtmburce za jiná panství (A. Sedláček, Hrady I., str. 115 a d.). 533. 1488 (březen 1). Král Vladislav uděluje obyvatelům městečka Svojanova právo konat týdenní trh, a to na prosbu Pavla Skalského z Jenštejnal). Známo pouze ze zmínky v článku M. Trappa „Hrad Svojanov“, str. 348; srv. též A. Sedláček, Hrady I., str. 123. — Listina byla patrně stejného nebo alespoň velmi podobné- ho znění jako privilegium krále Vladislava z 1. března 1488 pro Bystré (v. výše č. 532). 1) O něm. v. pozn. 1 při listině z 1. března 1488 (výše č. 532). 534. 1488 březen 6. Pražský hrad. Král Vladislav dává na prosbu Albrechta z Rychnova městečku Rychnovu nad Kněžnou erb a právo pečetiti zeleným voskem. Zároveň dostávají Rychnovští dva výroční trhy, jeden ve středu po svatém Vítu, druhý v pondělí po svatém Matoušovi, vždy s osmi dny následujícími. 268

Strana 269
My Vladislav, z Božie milosti král český, markrabě moravský, lucem- burské a slezské knieže a lužický markrabě etc., oznamujem tímto listem všem, že přistúpil jest před nás urozený Albrecht z Rychnova,1) věrný náš milý, a prosil jest nás, abychom městečku jeho Rychnovu i také všem oby- vatelům téhož městečka erb dáti i také dvěma jarmarky k tomu je obdařiti ráčili. My znajícea) věrné a ustavičné služby téhož Albrechta, kteréž nám či- nil, činí, i potom tím lépe aby mohl a měl nám slúžiti, čímž nás milostivější- ho k sobě pozná, i jsouce v tom k jeho prozbě milostivě nakloněni, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú tuto milost purgmistru, konšelům i vší obci městečka Rychnova, nynějším i budoucím, tímto listem učinili sme i také činíme a dáváme: Item aby oni mohli nésti na erbu svém, námi daném, i také na pečeti své jelena se dvěma rohy nahoru zdviženými, an jest spolehl na nohy, na kterémžto panna na prostředku po straně sedí v modré sukni, podávající témuž jelenu dvú lístkúv k ústům, kteřížto lístkové lekna slovú, jakož pak ten erb šířeb) vymalován jest v tomto listu tak, aby již psaní purgmistr, konšelé i všecka obec téhož městečka Rychnova, nynější i budúcí, toho erbu požívali na korúhvech i na jiných potřebách obecních a městských a zvláště na městské pečeti, a tú pečetí aby mohli pečetiti zeleným voskem obecnie potřeby i také jiné, což by jim kolivěk bylo potřebí.2) A k tomu také již psaným purkmistru, konšelům i vší obci jmenovaného městečka dáváme dva jarmarky ročnie, jeden tu středu po svatém Vítě nejprve příští a druhý ten pondělí po svatém Matúšovi nejprve příští tak, aby oni tac) oba jarmarky na dny již psané s osmi dny pořád zběhlými při každém jarmarce každý rok měli, drželi a jich požívali se všemi právy, milostmi a obdařenímid) tak, jako jiná městečka v království našem Českém svých jarmarkův požívají z práva nebo z obyčeje, a to bez naší, budúcích našich, králův českých, i všech jiných lidí všeliké překážky. Však proto chceme, aby toto obdarování naše, což se těch jarmarkův dotýče, bylo bez újmy každému na jeho spravedlivosti.e) Přika- zujíce všem úředníkům i jiným poddaným našim, věrným našim milým, ny- nějším i budúcím, aby již psaným purgmistru, konšelům i vší obci jmenovaného městečka Rychnova, nynějším i budúcím, v požívání již psaného erbu i také v jiném držení a požívání již psaných jarmarkův na každý rok na časy již psané tak a vedle toho, jakož se nahoře píše, nepřekáželi ani překážeti do- pouštěli, ale při tom při všem je zachovali nyní i po věčné časy budúcí, jinak toho nečiníce, a to pod uvarováním hněvu a pomsty naší i budúcích našich, králův českých. Tomu na svědomí pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek po Přenesení svatého Václava léta Božího tisícého čtyřstého osmdesátého osmého, království našeho léta sedmnáctého. Ad relacionem domini Johannis de Sselnberk,f) cancellarii regni Bohemiae. 269

Strana 270
Zapsáno v kvaternu památném rozinovém od 1575 do 1577 (SUA v Praze, desky zemské větší, sv. 62), fol. L 20—21 v. — Též v potvrzení rychnovských privilegií císařem Josefem II. z 8. října 1782 (archiv města Rychnova). a) V potvrzení z r. 1782 „majíce“. — b) Tamže „níže“. — c) Tamže „ty“. d) Tamže „obdarování“. — e) Tamže „spravedlnosti“. — f) Tamže „Schelnberk“. 1) O něm v. pozn. 1 při listině ze dne 27. srpna 1487 (výše č. 530). 2) Srv. V. Vojtíšek, O pečetech a erbech, str. 114. 535. 1488 březen 6. Hrad Pražský. Král Vladislav potvrzuje listinu císaře Karla IV. ze dne 2. června 1362 pro městečko Veselí nad Lužnicí (pro parte opidanorum opidi Wesele, super fluvio Losicz situati)1). — Datum in arce nostra Prage die sexta mensis Marcii anno Domini millesimo quadringentesimo octogesimo octavo, regni nostri anno decimoseptimo. — Ad relacionem domini Johannis de Sselnbergk, can- cellarii regni Boemie. Zapsáno v kvaternu trhovém růžovém od léta 1600 do léta 1601 (SUA v Praze, desky zemské větší, sv. 130), fol. C 4 — 4v. 1) V. výše č. 84. 536. 1488 březen 19. Český Krumlov. Vok z Rožmberka potvrzuje obyvatelům města Rožmberka (purgmistr, rada i všecka obec města našeho Roznberka) listinu Petra, Jošta, Oldřicha a Jana bratří z Rožmberka ze dne 8. února 1362 (výše č. 83). — Jenž jest dán na Krumlo- vě léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého osmého v úterý po neděli postní, jenž slove Letare. Pergamenový originál v archivu města Rožmberka; k listině je na pergamenovém proužku přivěšena kulatá znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: No. 2. — Vidi- mus. — Herr Wok v. Rosenberg bestätiget mit dieser böhmischer Urkunde ddto Krummau Ao. 1488 das Jus regale der Stadt Rosenberg, so ihr Ao. 1362 schon war verliehen worden, und führet jene Verleihungs-Urkunde in lateinischer Sprache darin- nen von Wort zu Wort an. 537. 1488 březen 31. Jan ze Švamberka, veliký převor svatojánského řádu v Čechách, převor Mikuláš a strakonický konvent osvobozují Zdeborovský dům ve Strakonicích, který koupila obec, ode všech poplatků i povinností a povolují proměniti jej v radní 270

Strana 271
dům; bude v něm výhradný prodej a sklad solí. Víno, koupené obcí, lze šenkovati pouze v radnici, a dokud není spotřebováno, nesmí se jiné jinde šenkovati. V Bez- děkově a v Žabokrkách se nesmí vařiti pivo na prodej, leč toliko k vlastní potřebě. Konečně se dostává Strakonickým práva zříditi si rybník k obecnímu užitku. Ve jméno Boží amen. Všeliké věci, kteréž se mezi lidmi zjednají a spůso- bie a za dlouhé časy paměti potřebují, takové věci potřebné potřebie jest v listy napsati a pečetmi jich potvrditi ku paměti věčné. Protož my Jan z Švamberka a na Strakonicích, mistr převorství českého etc.,1) kněz Mikuláš, toho času převor kostela strakonického, i vešken konvent kněží bratří křížov- níkův domu strakonického oznamujem tímto listem obecně přede všemi, kdož tento list uzří a čísti neb čtúcí slyšeti buda, že jsou předstoupili před nás lidé a měšťané naši městeček našich z Strakonic,2) věrní a nám milí, a nás jsou pokorně prosili, abychom jim kusův a artikulův vdole psaných pro spůsob a řád k jich slušnému, hodnému, poctivému i také užitečnému, aby se s jinými městy okolními v nich srovnali, tak se spravovali a v řádech stáli jako okolní, abychom jim jich potvrdili, totižto těchto: Nejprvní kus, dům Zdeborovský, kterýžto jest koupen ku obecnému mění, zdržení a požívání, s vólí naší všech platův, úplatkův i vojen, kteréž na něm od starodávna přiležely, sa[!] prázdna, svobodna jej činíme a zvlášť úroka čtyr grošův a dva peniezy, to nám na něm má scházeti i našim budoucím náměstkům, a jim jej v rathúz svobodíme, totiž v dům radní měšťan našich strakonických, konšelům i všie obci, aby oni i jich potomní budoucí náměstkové k svému užitku měli, držali a požívali, což nejlépe uměti buda, bez našich i našich potomních a budoucích náměstkův všelikte- raké překážky, a vzláště aby v tom domu sklad soli měli k svému užitku a jinde nikdež v městech svrchu psaných,3) i hokyně i jiný, kdož by na výpro- dej chtěl vyprodati, aby z toho domu svrchu dotčeného vykupoval a bral pod pokutú každé prostice malé neb veliké4) pěti grošův; a ta pokuta má býti ku obci svrchu psané měst našich.5) A jestliže by kdy jaké víno kúpeno bylo ku obecnému jich užitku a tu v tom domu, totiž v rathúze, načato bylo ku obecné potřebě časem svým s vólí všé obce, aby jinde u nižádného nebylo načínáno v městech svrchu psaných,5) dokudž by to načaté vydáno nebylo. Item aby na Bezděkově8) a na Žabokrčiech7) žádných piv na prodej nebylo vařeno imi [!] na šenk, než tolik sami k své potřebě domácí. Item jestliže by sobě kdy lidé naši z měst svrchu psaných8) jaký rybník mohli udělati k svému užitku, milostivě jim i jich budoucím a potomně náměstkům přejem, aby jej udělajíc, jeho po vše časy budoucí požívali bez našie i našich potom budoucích náměstkův překážky. A my, znamenavše jich prosby pokorné, slušné býti hodné a bez pohoršenie a umenšenie našich práv jim dobře užitečné, pro jich věrnost, povolnost a poslušenství, v kterýchž se proti nám vždy zachovávají, jim i jich budoucím náměstkům budoucně jmény našimi i mocí naší všech kusův a artikulův svrchu psaných i každého zvláště potvrdili jsme i potvrzujem, 271

Strana 272
aby tak jim drženy byly bez proměny, jakož se svrchu píše, od nás i od našich budoucích náměstkuov ctně, věrně a křesťansky beze všeho přerušení. A na zdržení toho a na svědomí pečeť naše a konventská s naším vědomím a s dobrou vůlí k tomuto listu sú přivěšeny. Jenž jest dán a psán léta po narození syna Božího tisícého čtyrstého osumdesátého osmého v pondělí po Květné neděli etc. Zachováno v potvrzení císařovny Marie Terezie ze dne 4. července 1747, uloženém v archivu města Strakonic. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Byl jím v letech 1472—1511 (A. Č. Ludikar I. c., str. 275—276). 2) V. pozn. 3 u listiny ze dne 20. ledna 1435 (výše č. 249). 3) V. předchozí poznámku. 4) O prosticích srv. A. Sedláček, Paměti a doklady o staročeských mírách a váhách, str. 132—133. 5) V. výše pozn. 2. 6) Nyní Nové Strakonice, o. Strakonice (A. Sedláček, Místopisný slovník historický království Českého, str. 834). 7) Žabokrky, strakonické předměstí (tamže str. 1025). 8) V. výše pozn. 2. E. Ježek, Strakonicko II., str. 13. Nejen obec strakonická jako celek, ale i jednotliví měštané dostávali od své vrchnosti, velikých mistrů svatojánských, rozmanité výsady. Tak dne 10. února 1455 potvrzují veliký převor Jošt z Rožmberka, bratr Václav na místě převora a strakonický konvent svému služebníkovi Rezkovi z Přibyslavic, usedlému ve Strakonicích, jeho soukenický dům v městečku právě jmenovaném, jakož i haltéř pod ním (pergamenový originál v archivu města Strakonic; fotografický snímek Historického ústavu ČSAV). Dne 30. května 1502 propouštějí pak veliký převor Jan ze Švamberka, převor Mikuláš a strakonický konvent pekařovi Janovi, řečenému Líčko, ze Strakonic odúmrt na mlýn s pekárnou ve Strakonicích (pergamenový originál v archivu města Strakonic; fotografický snímek Historického ústavu ČSAV). Arenga i koroborace je podobná jako v listině téhož vydavatele z 10. září 1483 pro Radomyšl (výše č. 506). 538. 1 488 duben 22. Pražský hrad Král Vladislav povoluje Jindřichovi, purkrabímu míšeňskému, založiti na místě vesnic Schickenplas a Odolenovic městečko Krásné Udolí s právem městečka Bochova a s hradbami. V obvodě jedné míle se nesmí zříditi nové městečko. Měšťané dostávají trh týdenní každou sobotu a výroční na den Narození Panny Marie; kupcům na ty trhy se uděluje volná cesta z Utviny přes Krásné Udolí na Bečov a dále do Chebu, Lokte, Otročína a Kynžvartu, s výjimkou dne, kdy je výroční trh ve Žluticích. Obyvatelé si mohou zříditi s povolením vrchnosti solnici, sladovny, pivovary i mlýny a provozovati živnosti a řemesla, ovšem beze škody sousedům. Wir Wladislaus, von Gotes gnoden kunig zu Behem, marggrave zu Mer- hern, herczog zu Luczemburg und in der Slesien und marggrave zu Lausicz etc., bekennen und tun kunt offintlich mit diesem brief gen allirmeniglich, 272

Strana 273
wann wir angesehen und gnodiglich betracht haben solhe anneme, stete und getrewe dinste, die uns der wolgeborne unsir lieber getrewer Henrich, burggra- ve czu Meissen, grave zum Hartenstein und herre von Plawen, von langen zeiten auf an undirlas nachfolgend und uns und der crone zu Behem gar nuczlich und unvordrossenlich getan, das wir ime umb solche dinste und trew willen gros gnode und furdrung pflichtig sein, und dorumben und auch von zuneigung wegen, die wir zu ime haben, zu seinen treu und aufnemen genaigt sein, so haben wir dem gnantem hern von Blawen1) auf sein redlich ersuchen diese nochfolgend begnodung getan, nemlich das er soll und mage seine zwei dorfer Schiekenplos und Dolnicz2) abbrehen lossen und auf iren zugehorenden feldern, wo es ime am bequemstin bedeuchte, zusamensetzen und ein stetlein, als gros das werden mag, pawen lossen; das albegen soll geheissen werden Schontal,3) sich dofur schreiben, nennen und so genant sein. Tun ime auch wolbetrachtlich und zeitlichem unserm und unser lieben rete und lieben getre- wen und von kuniglicher macht mit und in craft diczs briefs, das er das gnant stetlein mag bevesten mit turhewsern, rinckmawern, eckthurmen und thurmen, greben und pasteien noch allem vormugen. Das stetlein sol auch gefreiet sein mit iren volkomen statrechten, wie das stetlein zu Puchaw4) von keisern und kunigen unsern loblicher gedachtnus gefreiet ist. Dorzu wir seczen, mei- nen und wollen, das inwendig einer deutscher meil wider diese unser begnodung zu schaden diesem stetlein Schontal in den enden umb aus keinen dorf oder marckte ein stetlein erhoben, ausgesaczet oder gepawet sol werden. Das auch in zeiten bei den gnanten stetlein Schontal gewerbe, narung und aufnemen sein unde gefurdert werden mag, so haben wir den burgern und gemeinen inwonern doselbsten, die jeczo sein und zukunftig weren, obir das gancz iore alle sonn- abende ein gewonlichen wochenmarckt vorliehen und gegebn und albegen im jare [son]sten (?) ein jarmarckt uf unser lieben Frawen tag Nativitatis halden mit aller freiheid, czinsen, renten und allen andirn nuczungen ine und gemei- nem nucze zu gute, als ander umbligend stetlein in unser cron zu Behem von rechtes oder gewonhaid haben und gebrauchen sollen, und das man auf allen strossen ime land frei sicher zu und abfaren, tragen und treiben sol zu den egenanten stetlein Schontal, es sei zu den jarmarckten oder susten taglichen ausserhalb jarmarcktes von Luticz,5) die strossen gen Utwen 6) als sie vor alters hero gangen ist und von Utwen auf das stetlein Schontal, hinfurt uf Betschaw7) gein Egers) oder Elbogen9) oder Landeck1°) und Kunigswartell) zu gein Eger.12) Diese sunder gnode haben wir auch dem gnanten von Plawen13) und dem stetlein Schontal getan, das dieselben inwonern, die sein und zukunftig weren, doselbsten in iren stetlein ein salczkasten, mulczhewser und brewhewser zu haben und des noch bestem nucz zu geniesen haben und gebrauchen, doch das zu tun und anzufahen mit ires erbherrn wissen. Sie sollen auch in den stetlein Schontal und nagst heraussen alle handel und hantirung haben mit mulen und andern, als zu einem stetlein on mittel gehorte, zu pawen wie, 273

Strana 274
ander stetlein in unser crone habent. Demnach so begnodet und gefreiet sein sollen, doch andern umbliegenden in unser cron inwonern on schaden. Gepieten dorauf allen und iczlichen unsern und unsers kunigreichs undertanen und inwonern unde lieben getrewen, was wesens und states die sein, ernstlich und vestiglich und das meinen, seczen und wollen, das ir den gnanten von Plawen, sein erben und das stetlein Schontal obgnant bei selben vorgeschriebn gnoden und meinungen von unsern wegen ganczlich und beruiblichen dabei bleiben lassen und sie dorober helfen, hanthaben, schuczen und schirmen, so lieb ewrem iczlichen sei unser swere ungnoden zu vormeiden. Mit urkund diczs briefs vorsigilt mit unserem kuniglichem anhangenden insigil. Der geben ist auf unserem slos zu Prag am dinstag vor sand Georgen tag noch Christi unsers herrn geburt vierzehenhundert und im achtundachtzigistem, unsers reichs ime sibenzehenden ioren. Ad relacionem domini Johannis Sokolowsky de Wrawcz, cancellarii domini regis. Pergamenový originál, místy značně vybledlý, v archivu města Krásné Udolí; na bílo- červených hedvábných nitích visí kulatá, poněkud poškozená znaková pečeť z červeného vosku. — Na rubu: Rta. — N. 1. 1) = z Plavna. 2) Odolenovice, o. Toužím. — Ves nebyla zrušena (v. níže č. 539). 3) Krásné Údolí, o. Stříbro. 4) Řídilo se právem žlutickým a potom chebským (výše č. 94 a 108). 5) Žlutice, o. Toužim. — Výroční trhy se tam konaly o letnicích a 28. října (v. výše č. 209 a 458). 6) Útvina, o. Toužím. 7) Bečov nad Teplou, o. Karlovy Vary — okolí. 8) Cheb, okresní město. 9) Loket, o. Sokolov. 10) Otročín, o. Toužim. 11) Lázně Kynžvart, o. Mariánské Lázně. 12) Cheb, okresní město. 13) Výše pozn. 1. 539. 1488 květen 13. Míšeňský purkrabí Jindřich schvaluje všechna nadání a výsady, které učinil král Vladislav městečku Krásné Udolí, určuje peněžité i naturální dávky obyva- telům toho městečka, přičemž z peněžitých dávek dává lhůtu dvou let. Faráři daruje polovinu farního dvora a polovinu polností, které k tomu dvoru patří, a to za povinnost sloužit mše o nedělích a svátcích i na památku jeho a jeho pří- buzných. Výslovně se poznamenává, že ves Odolenovice nebyla zrušena. Určují se také roboty ruční i potažní. Wir Heinrich, von Gots gnaden des heiligen Romischen reichs burggrave zu Meissen, grave zum Hartenstein und her zu Plawen, bekennen vor uns, 274

Strana 275
unser erben und erbnemen und tuen kunt mit diesem unserem offen brief gegen allermeniglich und allen dene, die in sehen ader horen lesen, wan wir erkant haben trewe, nucze und willige dinst unser lieben getrawen, derer von Schontale,1) die sie unsren vorfarenden seliger gedechtnus und uns allewegen getan haben, dister stadtlicher in kunftigen czeiten tuen sollen und mogen, auch betracht unseren und gemainen nucz und fromen, so wir uns derhalb vleissig bemuhet an den durchleuchtigisten, grosmechtigisten fursten und hern, hern Wladislawen, konig zu Behem, marggraven zu Merhern, herczogen zu Luczelburg und in der Slesien und marggraven zu Lausicz etc., unseren gnedi- gisten herren, sein konigliche maiestat gehorsams demutigs vleis betlich er- sucht umb begnadung, gunst und willen aus unsern czwaien dorfern Schie- kenplos und Dolnicz2) ein stadt zu pawen, der nomen Schontale nue ewig furan genant und gehaisen soll werden, sein koniglich gnade unser czimlich aufrichtig bete angenomen und die vom Schontale begnadt, vergonst mit und in craft seiner koniglichen gnaden maiestadt-begnadungsbrief daruber ausgangen, wie dan der mit allem seinem inhaldt besagt, salezkasten, mulczhewser, brewhewser, mulen zu erheben, und allen andern punckten und artickeln vor und nochbeschrieben klarlich und lawter der koniglich brief ausdruckt und weist,3) die von Schontale, alle ire nochkomen zu ewigen geczeiten der sich also halden und gebrauchen on unser, unser erben, nochkomen und meniglichs einsprach, widerrede und hindernus, tun den benanten von Schon- tale diese begnadung, wie solchs unsers gnedigisten herrn des konigs freihait, vergonst und willen in craft und bei macht bleibt. Als dan die stadt unaufge- hoben ir wesenschaft gewindt, dofur di vom Schontale uns, unseren erben und allen unseren nochkomen raichen und geben sollen alle die weil, und Dolnicz2) zu ine nicht gepawet wirt, sechczehenthalb schock swert groschen landeswe- rung alewegen zu sanct Georgentag und sechzehenthalb schock swert groschen landeswerung allewegen auf sanct Gallentag und auf pfingsten sechezig junge huner ader cztwischen pfingsten und sanct Johanstag die jungen huner geben sollen und darczu auf sanct Kylianstag sechezig junge hannen mit grossen kemmen, die gut zu kopfen sindt, und darczu auf sanct Mertenstag einund- cztwanczig gense und auf sanct Johanstage von iclicher kue ein kes, das ist als manch kue als mancher kese, zu rechtem erbezinse jerlichen und itzlichs jars besonder raichen und geben sollen, wuehin wir ader unser erben solchen czinse zu raichen und geben vermanen. Und das die vom Schontale dister stadtlicher di stadt zu pawen erobern, tun wir ine diese sonderliche gnade und freien sie der czins obenbenant, ausgenomen die jungen huner, gancz und alles ezwei jare nochanander volgendt. Wen die czwei jare ausgangen und verschinen sindt, alsdan sanct Georgenczins im neunczigistem jare und alles das, wie oben angezaigt und unser briefe besagt, raichen und geben sollen. Sie sollen uns auch und nachvolgendt unseren erben und nochkomen trew, gehorsam und gewertig sein wie ander die unsern in steten, in merckten und in 275

Strana 276
dorfern mit herfarten volgen und raisen und darzu alle jare und iczlichs jare besonder, wen und zu welcher czeit sie des ermant werden, sollen sie uns, unseren erben und nachkomen ezwelf pfluge in di brache und ezwelf pfluge in di ezwibrache und ezwelf moder ader czwelf arbeiter, warzu wir di nuczen wurden, raichen und geben. Wir haben auch den halben hofe, darauf der pfarhofe, mit unserem wissen gepawet zu einem pfarhofe sampt seinen zuge- hornden feldern und wiswachsen vergonst und hiermit unsern gunst und guten willen darzu geben, doch also, das diser ader ein ander zukunftiger pfarrer allewegen und zu ewigen geczeiten alle heiligen tage und hohe fest und zu allen gezeiten, wen ein samplung des volcks aldo ist, vor unsern vorfarnden, vor unsern eldern, vater und muter, und vor unser liebe gemahel und auch vor unser sele zu bieten. Das alles, wie oben angezaigt, sal von dene von Schontal uns, unsern erben und allen unsern nochkomenden geraicht und gegeben werden und nichts hinterstellig bleiben. Doneben sollen sie uns, unsern erben und nochkomen getrew, holt und gewertig sein, wie andern, die unsern in steten, merekten und dorfern mit herfarten volgen und raisen und neben den andern unsern steten und merckten unsre slosz und stete helfen bevesten und bewarten und hiermit di weinfure gen Bamberg gancz abgelegt, treulich und on alles geverde. Zu urkundt mit unserm anhangenden insigel besigelt. Din- stage in der heiligen Creuczwochen Anno Domini etc. LXXXVIII jaren. Pergamenový originál v archivu města Krásného Udolí; k listině je na pergamenovém proužku přivěšena kulatá pečet z černého vosku, uložená v dřevěné krabičce. — Na rubu: N. 2. 1) Krásné Údolí, o. Stříbro. 2) Odolenovice, o. Toužim. 3) Privilegium z 22. dubna 1488 (výše č. 538). 540. 1488 červenec 1 (v úterý před svatým Prokopem). Král Vladislav uděluje městečku Voticím1) týdenní trh každé úterý. Známo z potvrzení, vydaného Rudolfem II. 16. března 1599, které bylo uloženo v městském archivu votickém, ale nyní je ztraceno. 1) Votice, okr. město. — Zboží patřilo pánům Votickým z Votic; kdy vzniklo městečko, není známo, ale ve 14. stol. již bylo. (A. Sedláček, Hrady XV., str. 241.) 541. 1488 červenec 28. Mikuláš Šlik z Holíče a na Lokti spolu se svými bratry Jeronymem a Kašpa- rem mění obyvatelům města Sokolova (Falknova) všechny dosavadní peněžité 276

Strana 277
i naturální dávky a roboty v roční plat 30 kop 15 grošů pražské mince. V obvodu města nezřídí vrchnost žádný nový rybník. Měštané mohou děliti své domy, nové stavěti a novými lidmi osaditi, aby se tak zvětšil počet městského obyvatelstva. Měšťanům se zaručuje svobodné užívání pivovaru i solnice. V případě nouze mohou obyvatelé sami mezi sebou podle odhadu svého majetku vybírati dávku na zlepšení a opravu svého města. Mohou také sami přijímati nové sousedy, kteří však musí býti vrchnosti poslušni a plniti všechny povinnosti. Ich Nicklas Slick, herre zu Weisskirchen und Ellenpogen etc.1), bekennen vor uns, alle unser erben, erbnemen und nachkommen und tun kunt aller- meniglich, die diesen unsern brief sehen ader horen lesen. Als die ersamen unser lieben getrewen burgermaister, rate und gancze gemain unser stat zu Falkenaw mit diesen nachgeschrieben stucken uns jerlichen zu geben und zu tun verpflicht sind, als nemlich mit allen iren jerlichen erbzinsen an gelde, an struczeln, an kaczebeuchen, an reisten flachs, an hunern, an kesen, an getraidze- hent, auch die dinst, als nemlich zu iczlicher art mit eczlichen pflugen, mit eczlichen schnitern, mit eczlichen hewern, mit krawt stossen und abhawen, mist braiten, ader wie die genant wirt, noch laute der register und vor alter herkommen ist, sind die genanten unser lieben getrewen burgermaister, rate und gancze gemain unser genanten stat Falkenaw zu uns gekommen und uns mit demutigem vleis gebeten in alle obgeschriebene jerliche erbzinse mitsampt den obgenanten dinsten zu verkeufen umb ein summa jerlicher gulte, haben wir angesehen ir demutig und vleissig bete, auch anneme und getrewe dinst den edeln wolgebornen unserm lieben hern und vater, unser alt eltern seliger gedechtnus, auch in unsern selbst kriegen und notsachen nach iren hochsten vermugen vor andern den unsern sich irzeigt haben, in kunftigen zeiten hinfur tun sollen und mugen, den obgenanten unsern burgern zu Falkenaw mit wolbedachten mute, rate, willen und guten wissen der edlen wolgebornen unser lieben bruder, hern Jeronimin und hern Casparn hern zu Weisskirchen und Ellenpogen etc.,2) diese obgnanten jerliche erbzinse, wie die vermeldt, und jerliche dinst, wie die eben berurt nach altherkommen, in die verkauft, uf das sie solcher gnanter einzellicher erbzins, auch die gnanten dinst uns, unsern erben, erbnemen und nachkomlingen nimmer nach zu ewigen zeiten raichen noch tun sollen, sunder irer narung und handlung besser zu warten, haben wir in die gegeben vor dreissig Behemische schock guter Preger muncz und funf- zehen groschen, die sie uns alle jar jerlichen reichen und geben sollen uns, un- sern erben, erbnemen und nachkommen, funfzehin schock und achthalben groschen auf sant Michaels tag und funfzehen schock achthalben groschen uf sant Walpurgen tag und dornach alle jar solche gnante summa geldes zu iczlicher solcher gnanter tagzeit, alles ewiger und jerlicher gulte, keinen bevelch darwider zu suchen lauter on geverde. Und von besundern unsern gnaden haben wir dieselben unser burger zu Falkenaw, die iczt sind ader kunftig 277

Strana 278
werden, gefreit, das wir nach unser erben und nachkommen in iren statrain kainen teich mer schutten wollen, sollen und mugen, auch ire heuser usteilen und ander ire stedeln zu heusern verkeufen und mit leuten beseczen, domit die manschaft zu meren, auch irs brewhaus und salczkastens genissen und gebrauchen, und als oft sie not bedeucht, unterainander nach eins iden ver- mugen losung anlegen mugen, uf das die stat dester pas gebaut und ander ir notturft aufgericht mag werden, dorein wir, unser erben, erbnemen und nach- kommen in nicht reden sullen noch wollen, doch das sie solche leut zu sich nemen, die uns und einer ganczen gemein fuglich sind, und welche sie also aufgenommen haben und aufnemen werden, uns, unsern erben und nachkomen als ander unser erbleut gehorsam und pflicht tun sollen, alles on arck und on geverde. Und uf das solchs von uns, unsern erben, erbnemen und nachkom- men in kunftigen zeiten ewiclich gehalden werde, haben wir obnanten Nicklas, Iheronimin und Caspar gebrudere, hern zu Weisskirchen und Ellenpogen etc., wissentlich und wolbedechtlich unser ider sein aigen insigel an disen offen brief lassen hengen. Der gegeben nach Cristi unsers lieben hern geburt virze- henhundert und darnach in dem achtundachczigisten jaren am mantag nach sant Jacofs tag, des heiligen zwelfpoten. Obsaženo ve vidimátu města Chebu ze dne 25. dubna 1515 (pergamenový originál v archivu města Sokolova s přiv. pečetí). 1) Mikuláš, Jeronym a Kašpar byli synové Matesa Šlika, bratra Kašparova (A. Sedláček, Hrady XIII., str. 22). 2) V. předchozí poznámku. 542. 1488 srpen 11. Pražský hrad. Král Vladislav uděluje na prosbu Mikuláše staršího Trčky z Lípy a na Vlašimi1) purgmistru, konšelóm i vší obci města Vlašimě dva jarmarky ročnie, jeden tu sobotu po svatém Jiljí a druhý tu sobotu před hodem svatého Ducha s osmi dny po každém jarmarku pořád zběhlými. — Dán na hradě Pražském v pondělí po svatém Vavřinci léta Božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého osmého, královstvie našeho léta sedmnáctého. — Ad relacionem domini Jo- hannis de Sselnberk, cancellarii regni Bohemie. Pergamenový originál, silně poškozený, v archivu města Vlašimě; přivěšená pečet schází. Listina byla odborně konservována v býv. archivu země České. 1) Mikuláš starší Trčka z Lípy a na Vlašimi držel Vlašim po smrti svého otce od r. 1453 (Fr. A. Slavík, Dějiny města Vlašimě a jeho statku, str. 36 a d.). Otiskl Fr. A. Slavík I. c., str. 84—85. 278

Strana 279
543. 1488 září 29. Hrad Pražský. Král Vladislav potvrzuje obyvatelům města Toužimě (magistri civium, consulum et tocius comunitatis civitatis Taužim) všechna práva a privilegia super certis ordinacionibus et iuribus municipalibus, zvláště listinu Jindřicha z Vřesovic ze dne 3. června 1485, která jest sem vložena1). — Datum in arce nostra Prage die penultima mensis Septembris anno Domini millesimo quadringente- simo octogesimo octavo, regni nostri anno decimooctavo. — Ad relationem domini Johannis de Sselmberk, cancelarii regni Bohemiae. Zapsáno v zemských deskách větších, kvatern č. 23, fol. L 17—18 (SUA v Praze). — Opis v témže archivu, odd. SM P 106 T 15. 1) V. výše č. 517. — Listina zde jinak datována: Kteréhož je datum léta Božieho tisícího čtyřstého osmdesátého pátého tu sobotu na den svatého Jiřie. Srv. M. Urban l. c., MVGDB. XL. 1902, str. 110. 544. 1488 říjen 6. Hrad Pražský. Král Vladislav uděluje na žádost Mikuláše Trčky z Lípy na Lipnici městu Ledči i také purgmistru, konšelóm i vší obci, obyvatelóm téhož města Ledče, jarmark roční každý rok ten čtvrtek před svatým Havlem tak, aby oni ten jarmark s osmi dny pořád sběhlými měli. — Dán na hradě Pražském v pondělí po svatém Františku léta Božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého osmého, královstvie našeho léta osmnáctého. — Ad relacionem domini Johannis de Sselnberk, cancellarii regni Bohemie. Pergamenový originál v archivu města Ledče nad Sázavou; k listině je přivěšena na bíločervené hedvábné šňůře kulatá znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Od Vladislava krále na jarmark svatohavelský. — Jarmark svatohavelský. — N. 9. — N. 17. 1. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Byl poručníkem nezletilých dětí Jana z Říčan (A. Sedláček, Hrady XII., str. 98). 545. 1488 říjen 11. Hrad Pražský. Král Vladislav uděluje na prosbu bratří Petra a Voka z Rožmberka jejich městu Novým Hradům trh týdenní každé pondělí a dva trhy výroční, jeden na středopostí a druhý den po sv. Vavřinci, vždy s osmi dny následujícími. Dále usta- novuje, že v obvodu jedné míle kolem města se nesmí pivo vařiti ani čepovati, slad dělati ani nové krčmy zřizovati; také žádný řemeslník se tam nesmí usaditi. Zůstavuje je při pečeti od starodávna platné a dovoluje, aby jí pečetili ve vosku zeleném. 279

Strana 280
My Vladislav, z Božie milosti král český, markrabě moravský, lucembur- ské a slezské knieže a lužicský markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, [že] přistúpil jest před nás urozený Vok z Rozmberka, věrný náš milý, a prosil jest nás jménem svým i také jménem urozeného Petra z Rozmberka, bratra svého, věrného našeho milého, abychom [městu] jich Novému Hradu trh téhod- ní a dva jarmarky dáti a některými milostmi při tom je opatřiti ráčili. My, znajíce věrné i také ustavičné služby již psaných Voka a Petra, kteréž nám činili, činí [a činjiti nepřestávají, nás se věrně, právě a stále přidržiece a nám k obecnému dobrému netesklivě pomáhajíce, a potom tiem lépe aby mohli nám slúžiti, čímž nás milostivějšieho k sobě poznají, i jsúce [v tom k] jich prosbě milostivě nakloněni, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú již psanému městu jich Novému Hradu i také purgmistru, konšelóm i vší obci, obyvatelóm téhož [města ty] to milosti učinili jsme a tiemto listem činíme a dáváme: Item najprve aby měli trh téhodní každý pondělí každý týden a k tomu aby měli dva jarmarky ročnie, jeden na středopostie a druhý ten den [po svajtém Vavřinci, a již tak aby oni ten trh každý týden v pondělí a ta dva jarmarky každý rok, jeden na středopostie a druhý po svatém Vavřin- ci ten den s osmi dny při každém jarmarku pořád zběſhlými se] všemi právy, milostmi a obdařeními, kterýchžto jiná města naše v království našem Českém při svých trziech a jarmarciech požívají z práva nebo z obyčeje, drželi [a toho též úplně požívali, toto jim] k tomu přidávajíce, aby okolo téhož města Nového Hradu piva vařenie, sladuov dělánie i také krčem a žádných řemesl dělánie ve vsech v míli nebylo, jakož pak [tu milost též jiná města naše] mají kromě krčem od staradávna vysazených i také dělánie sladuov a piva vařenie též od staradávna. Také tuto milost jim další při tom činíme a dáváme, jakož mají pečeť [od staradávna, na kteréžto] pečeti jest ruože mezi dvěma věžema, kterážto pečeť jest nám okázána, že je při té pečeti zuostavujem tak, aby oni všecky potřeby městské i jiné potřeby obecnie [nebo vlastní, což jim] potřebie jest a bude, tú pečetí pečetili zeleným voskem i také mohli a měli pečetiti. A již při těch při všech věcech tak a vedle toho, jakož se nahoře vypisuje, chcme, aby již psaní [pujrgmistr, konšelé i všecka obec jmenovaného města, nynější i budúcí, zuostaveni a zachováni byli bez našie, budúcích našich, krá- luov českých, i všech jiných lidí všeliké překážky nynie [i po] věčné časy budú- cie. Přikazujíce všem úředníkóm i jiným poddaným našim, věrným milým, nynějším i budúcím, aby již psaným purgmistru i vší obci svrchupsaného města i konšelóm tudiež v držení a požívání trhu a jarmarkuov i také v jiných mi- lostech námi jim daných, jakož se nahoře vypisuje, nepřekáželi ani překážeti dopúštěli, ale při tom při všem je zachovali věčně pod uvarováním těžkého hněvu a těžké pomstě našie i budúcích našich, králuov českých. Však proto chcme, aby tyto milosti naše svrchupsané byly bez újmy každému na jeho spravedlivosti. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na hradě Pražském v sobotu před svatým Havlem léta 280

Strana 281
Božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého osmého, královstvie našeho léta Ad relacionem domini Johannis de Sselnberk, osmnáctého. cancellarii regni Bohemie supremi. Pergamenový originál, vlhkem značně poškozený a místy nečitelný, v archivu města Nových Hradů; k listině je na červených hedvábných nitích přivěšena kulatá znaková pečet z vosku červeného. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) — Znění doplněno z opisu ze 17. stol., uloženého v SUA v Praze, odd. Stará manipulace P 106, H 44). Otiskl A. Teichl l.c., str. 326—327, ale v německém znění z pozdějšího úředně ověře- ného německého překladu. 546. 1488 říjen 24. Bratří Jindřich a Heřman z Rychnova odpouštějí obyvatelům dolejší části městečka Rychnova nad Kněžnou ponůcky. My Jindřich a Heřman bratřie vlastní z Rychnoval) známo činíme tímto listem přede všemi, ktož jej čísti anebo čtúc slyšeti budú, že přistúpivše před nás lidé strany našie dolejšie městečka Rychnova,1) žádali sou nás, abychom jim hlásku, kterúž sme na nich měli, propustili a prominuli. My pak jich slušnú prozbu a žádost slyšíce a chtíc jim jakožto lidem svým poddaným, věrným nám a milým, dobře učiniti, aby tím lépe nyní i potomnie časy pur- grechty své mohli zlepšiti, opraviti a živnosti na nich vésti, s dobrým roz- myslem i s zdravú radú s jistým naším vědomím dobrovolně z moci panstvie našeho a dědictví jistého zvláštním obdarováním, kteréhož sú prve neměli za nás ani za předkův našich, pánův rychnovského zbožie, propustili sme a pro- minuli i dali a mocí listu a zápisu tohoto propouštíme, promíjíme i dáváme tak, aby oni i jich budúcí nám a našim budúcím nyní i potomnie časy budúcí ni- kterak nebyli povinovati tú ponůckú ani za ni uplacováním. A protož my Jindřich a Heřman bratří svrchupsaní k tomu zavazujem a tímto listem zapi- sujem sami se i dědice své a náměstky i budúcí pány a držitele též strany našie rychnovské, aby toto naše obdarování tak a podle toho, jakož se svrchu píše, věrně a právě držali a zachovali a úředníkům svým držeti a zachovati rozkázali po všecka léta a časy budúcí. Na potvrzení toho a jistotu lepší my Jindřich a Heřman bratřie svrchupsaní pečeti své vlastnie kázali sme přivěsiti k tomuto listu, připrosivše urozeného pána, pana Jana Stoše z Kunic a z Deštného, aby podle nás na svědomí pečeť svú přivěsil k tomuto listu. Jenž jest psán léta od narození syna Božího tisícého čtyřstého osmdesátého osmého v pátek před svatým Šimonišem a Judú, apoštoly Božími. Zapsáno v kvaternu památném rozinovém od 1575 do 1577 (SUA v Praze, desky zemské větší, sv. 62), fol. L 21 v. — 22. 1) Od konce 15. stol. byl Rychnov rozdělen ve dvě panství; stranou hořejší vládli bratří Albrecht a Heřman, stranou dolejší bratří Jindřich a Heřman, patrně vzdálení bratranci prvních dvou (A. Sedláček, Hrady II., str. 184). 281

Strana 282
547. 1488 prosinec 13. Opat Pavel a konvent břevnovského kláštera potvrzují městu Broumovu privilegium opata Jana ze dne 17. července 1449. In dem namen Gotis amen. Wir Paulus, von Gotis gnodin apt czu Brewne,1) Valentinus probost czu Brawnaw, Laurencius probost czu Rayhrad, Georgius probost czu Brewne, Johannes pharrer czu Brawnaw und di gantcze sapme- nunge der brudir des clostirs Brewne nohin bei Proge gelegin des ordins sancti Benedicti bekennen offintlich mit desim brive vor allin, die en sehin adir horin lesin, das vor uns komen sint unser liben getrawen burgermeister und scheppin unsir stad Brawnaw von iren und der gantczen gemeine wegin und haben uns demuticlich gebeten als iren rechtin naturlichin erpherren en einin brief, mit dem sie begnodt sint, von unseren vorfarn, dem erwirdigen in Got vatir und hern, hern Johannes seliges gedechtnis, der do ausweisit etliche gebe und begnodunge, en von dem obgenanten hern Johannes gescheen, auch eins teilis iris stadrechtis, das wir en den geruchtin ezu confirmiren und czu beste- tigen. Derselbige brief von worte ezu worte also lawtet: Wir Johannes, von Gotis gnoden apt [czu] Brewn etc. (Následuje listina ze dne 17. července 1449; výše č. 297). Solche mogeliche, redeliche, vornunftige, demuticliche bete wir von unsirn libin getrawen gnadiclich ofgenomen habin, nicht durch irsal, sundir mit volbedochtim mute und vorgehaldin rote und in macht als ein erpherre so bestetigen und confirmiren und vornewin disin obgeschribin brief mit allin stucken, puncten, clauseln, artikeln, die dorinne begriffen sein, den obgenanten unsern libin getrawen und iren nochkomelingen des allis noch laute des brives also czu haldin, des czu gebrauchin und ezu genissin ungehindert von allir- meniclich und wellen sie dobei behaldin. Czu gewissir und merer sicherheit haben wir obgenanter Paulus apt czu Brewne mit willin und croft unsir inge- segil mit des convents segil an desin brief lassin hengen. Der do gegebin ist noch Christi geburt virczehin hundert jar, dornoch in dem achtundachezigisten jare am sonnobinde sante Lucie tag der heiligen junefrawen. Pergamenový originál v archivu města Broumova; ze dvou pečetí, přivěšených na per- gamenových proužcích, zbyla první zašpičatělá, nepatrně poškozená z vosku červené barvy. — Na rubu: Confirmatio. — Priv. Joh. Abat. — Pauli abbatis. — No. 15. — Nro. 5 Inventarii. 1) Byl opatem v letech 1483—1499 (M. Ziegelbauer l. c., str. 70; W. W. Tomek l.c., str. 54). 548. 1489 březen 12. Král Vladislav vysazuje Kralovickým dva výroční trhy a uděluje ještě jiné milosti. 282

Strana 283
Listina je ztracena, zachována jenom zmínka tohoto znění v privilegiu krále Ferdi- nanda I. ze dne 20. února 1545: Florián Griespek z Griespachu... ukázal nám dva maje- státy od někdy nejjasnějšího knížete a pána Vladislava, krále českého slavné paměti, předka našeho, opatrným purgmistru a konšelům i vší obci městys Kralovic, na ten čas poddaným téhož Floriána Griespeka, vydané, první český, v kterémž vysazuje a dává jim dva jarmarky roční s některými cly a milostmi, jehož datum léta Božího 1489 ve čtvrtek den svatého Rehoře, a druhý latinský, v němž týmž Kralovickým jich starodávní vejsady, svobody a milosti od někdy velebného a poctivého Gottfrida opata, Jana převora, Gotfrida subpřevora, Petra bursnera a všeho konventu kláštera plazského, tý chvíle pánův jich, nadaných a někdy slavné paměti od císaře Zikmunda, krále českého, jim potvrzených, znovu propůjčuje a některé milosti další jim činí, kteréhož datum léta Božího 1509 v středu po slavném hodu Početí Panny Marije. (Listiny z r. 1509 i z 1545 obsaženy v potvrzení kralovických privilegií z 2. května 1699, uloženém v městském archivu kralovickém.) Srv. V. Kočka l.c., str. 46. 549. 1489 březen 14. Hrad Pražský. Král Vladislav povyšuje ves Kostelec (nad Černými Lesy) na žádost Jindřicha z Kostelce na městečko, uděluje týdenní trh každé pondělí a výroční trh v pondělí o letnicích s osmi dny následujícími. Měštané mohou dělati slady i vařiti piva, a to i na prodej. Mohou též provozovati řemesla. My Vladislav, z Boží milosti král český, markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabě etc., oznamujem tímto listem všem, že přistoupil jest před nás statečný Jindřich z Kostelce,1) věrný náš milý, a prosil jest nás, abychom ves jeho Kostelec2) za městečko vyzdvihnouti a přitom obyvatele tudíž některými milostmi obdařiti ráčili. My hledíc k věrným a ustavičným službám téhož Jindřicha, kteréž nám činil, činí a činiti nepře- stává, a potom tím lépe aby mohl a měl činiti, čímž nás milostivějšího k sobě pozná, i jsouce v tom k jeho prosbě milostivě nakloněni, s dobrým rozmyslem a radou věrných našich mocí královskou již psanou ves Kostelec vyzdvihli jsme a tímto listem vyzdviháme za městečko tak, aby rychtář, konšelé i všecka obec téhož městečka Kostelce práv, milostí a chvalitebných obyčejův požívali tak, jako jiná městečka v království našem Českém těch věcí požívají z práva nebo z obyčeje, a k tomu témuž městečku Kostelci dáváme trh téhodní každý pondělí a jarmark roční ten pondělí letniční tak, aby oni toho trhu každý tejden v pondělí a toho jarmarku každý rok v pondělí o letnicéch osm dní pořád zběhlých požívali se všemi milostmi a právy tak, jako jiná městečka v králov- ství našem Českém svých trhův a jarmarkův požívají, a k tomu aby slady dělati, piva vařiti i také ven prodávati mohli, a také řemesla jiná všelijaká aby dělali též, jakož se v jiných městečkách v království našem Českém děje, a to bez naší, budoucích našich, králův českých, i všech jiných lidí všelijaké překážky. Přikazujíce všem úředníkům i jiným poddaným našim, věrným milým, nynějším i budoucím, aby již psaným rychtáři, konšelům a vší obci 283

Strana 284
jmenovaného městečka, nynějším i budoucím, v těch ve všech věcech svrchu- psaných nepřekáželi ani překážeti dopouštěli, ale při tom je zachovali nyní i po věčné časy budoucí, a to pod varováním hněvu a pomsty naší, budou- cích našich, králův českých. Však proto chceme, aby ty všecky milosti naše svrchupsané byly bez újmy každému na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskou kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na hradě Pražském v sobotu po svatém Rehoři léta Božího tisícího čtyrstého osmdesátého devátého, království našeho léta osmnáctého. Ad relacionem domini Joannis de Šelnberg, regni Boemiae cancellarii. Zapsáno v knize, zvané „Kniha pamětní“, se zápisy z let 1606—1850, fol. 1., uložené v archivu města Kostelce nad Černými Lesy. 1) Tento kraj patřil původně králi; někdy na počátku 14. stol. byl zde vystavěn hrad, který král Jan odevzdal okolo r. 1325 Ješkovi z Náchoda. Jeho potomek Jan z Náchoda prodal hrad se vším příslušenstvím r. 1415 Janovi ze Smržova, sekretáři královské kanceláře (odtud Jan Sekretář). Ten měl syny Jana (II.), Sudka a Pavlíka. Syny Jana II. byli Jindřich a Všebor (A. Sedláček, Hrady XV., str. 8). 2) Kostelec nad Černými Lesy; o. Český Brod. Otiskl Fr. Šimáček, Kronika města Kostelce nad Černými Lesy, díl I. (Kostelec 1935), str. 13. — Srv. též K. Hodinář, Kronika města Kostelce nad Č. Lesy, str. 65—66. 550. 1489 duben 10. Anna z Reinecku spolu se svými syny Volfem a Arnoštem ze Šumburka oznamuje obyvatelům Krupky, že zmocnila svého bratra Reinharta z Reinecku, aby v jejich jménu přijal od nich slib člověčenství a poddanství. Wir Anna geborne von Rynek, witwe, Wolf und Ernst von Schonburg gebruder, frawe und herrn zu Glauchaw etc.,1) tun kunt mit diesem unserm offen brieve, das wir den edeln wolgebornen herrn Reinharten, graven und hern zu Rynnegk,2) unsern lieben brüder und oheimen, von unser wegen von un- sern lieben getrewen, dem rat, ganczer gemeind und den andern, zu unser herschaft Graupen gehorenden, von inen eide, glubde und pflicht, domit sie vormals unsern lieben herrn gemahel3) und vater seligen verwandt gewest und uns forder zu tun schuldig sein, aufzunemen gemechtigt haben, bekennen und mechtigen den gnanten unsern bruder und oheim von Rynneck gegen- wertig hiemit und in craft dies briefs solche gelubde, eide und pflicht von unser herschafte verwandten zum Graupen von unser wegen, domit sie uns und sustn nimande andern verpunden, verhafft nach verpflicht sein sollen, aufzunemen, forder sich auch unser und unser sonen obgemelt, wie dann fromen lewten zustet, sich halden und richten. Darauf euch, dem rat, ganczer 284

Strana 285
gemeind und den andern unsern herschaften verwandten ernstlich gepieten und von euch allen und an einen jeden in sunderheit begernd, dem gnanten unserm lieben bruder und oheim von Rynneck an unser stat angeczeigte eide, glubde und pflicht, wie sich dann das zu tun gepurt, gehorsamlich und un- widersaczt also tut. Daran erczeigt ir unser ernste meinunge und kompt uns von euch zu danck. Zu urkunde mit unserm Wolfen von Schonburgs insigel vorsigelt, des wir Anna und Ernst von Schonburgk, fraw und hern zu Glauchaw etc., hiezu mitgeprauchen. Und geben zu Glauchaw freitags nach Iudica Anno etc. XXXIXten Papírový originál v archivu města Krupky, přitištěná pečet je ztracena. — Na rubu: Vollmachtsbrief f. Annen von Reineck witwen und Wolfen und Ernsten von Schönburg etc. an Reinhart grafen zu Reineck die erbholdung in Graupen anzunemen. 1489. — No. 2. 1) Manželka Arnošta ze Šumburka, který padl r. 1489 v Brabantsku (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 358). 2) Reinhart z Reinecku, její bratr (tamže str. 358). 3) Arnošt ze Šumburka. Otiskl A. Müller l.c., č. 698, str. 300—301. 551. 1489 květen 15. Hrad Pražský. Král Vladislav uděluje městečku Unhošti tyto milosti: I. slučuje obě části, totiž tu, která patří ke Křivoklátu, i tu, kterou má zapsánu prokurátor Bohuslav ze Svinař, pod jediné právo, a to purkmistra a konšely městečka; 2. Unhoštským dává erb a právo pečetiti zeleným voskem; 3. uděluje jim trh týdenní každou středu a výroční na den sv. Petra a Pavla s osmi dny následujícími; 4. zapovídá se dovoz piv hostinských; kdyby někdo přivezl hostinské pivo, zaplatí z každého věrtele půl groše českého k obci; 5. městečko dostává právo vésti městské knihy. My Vladislav, z Buoží milosti král český, markrabě moravský, lucembur- ské a slezské kníže a lužícký markrabě etc., oznamujem tímto listem všem, a) že prošeni jsme od některých našich věrných jménem opatrných purgmistra, konšelův i vší obce městečka našeho Unhoště,1) věrných našich milých, aby- chom jim i všem obyvatelům téhož městečka některé milosti dáti ráčili, aby jimi jsouce potěšeni, tím snázeji živnosti své vésti mohli. My hledíce na jich služby, kteréž nám činili a činiti nepřestávají, a potom tím lépeb) aby mohli a měli nám sloužiti, čímž nás milostivějšího k sobě poznají, i jsouce k té prozbě milostivě nakloněni, s dobrým rozmyslem a radou věrných našichc) mocí krá- lovskú již psaným purgmistru, konšelům i vší obci téhož městečka Unhoště tyto milosti učinili jsme a tímto listem činíme a dáváme: Itemd) nejprv aby obyvatelé téhož městečka, kteříž k hrádku našemu Křivoklátu2) příslušejí, 285

Strana 286
i jiní lidé, kteréžto slovutný Bohuslav z Svinař, prokurátor,3) náš věrný milý, dskami zapsané má,4) slušeli pod jedno právo, totižtoe) pod purgmistra a konšely téhož městečka, a tím právem aby se zpravovali. Však proto, jestliže by se komu nezdálo přestati na jich právě, tehdyť) bude moci učiniti důklad k vyzšímu právu,f) kdež oni důklad práva svého berou. Itemd) také dáváme jim erb,5) na kterémžto erbu v modrém poli jelen s zlatými rohy, obojček zlatý na hrdle maje, své přirozené barvy a srsti, vycházející z křovin zelených; kteréhožto jelena jedné nohy zadní, ano puol5) též viděti jest; kterejžto erb mají a budou moci nésti na praporcích i také na jiných potřebách namalovaný míti, a také aby mohli jmenovaný erb na pečeti téhož městečka též nésti a míti; a tú pečetí zeleným voskem budou moci pečetiti všecky své potřeby, což jim koliv potřebí bude. Itemd) dále aby měli trh téhodní a jej drželi každý tejden ve středu. A také při tom dáváme jim jarmark roční na den svatých Petra a Pavla, apoštoluov Buožích, s osmi dny při témž jarmarce pořád zběhlými tak, aby oni ten trh téhodní a jarmark roční na časy již psané se všemi milost- mi, právy, obdařeními a chvalitebnými obyčeji měli, drželi a toho požívali tím vším právem, jakožtoh) jiná městečka v království našem Českém svých trhův a jarmarkův požívají z práva nebo z obyčeje. Itemd) také jim tuto milost činíme, aby žádný piv hostinských žádných na ně tu do Unhoště nevozil; pakli by kdo přivezl které hostinské pivo tu k nim, ten aby z každého věrtele piva dal puol groše českého k obci. Itemd) také jim při tom tuto milost činíme, aby oni mohli míti knihy v témž městečku obecnie a těmi knihami aby sobě trhy i jiné potřeby zapisovali pro budoucí paměť.6) K tomu chceme, aby již psaní purgmistr, konšelé i všecka obec téhož městečka Unhoště, nynější i bu- doucí, při těch všech našich milostech a obdařeních zachováni byli bez našich, budoucích našich, králův českých, i všech jiných lidí všelijaké překážky nyní i po věčné časy budoucí. Přikazujíce purkrabí našemu na Hrádku7), i jiným všem ouředníkům a poddaným našim i budoucím i nynějším, aby již psaným purgmistru, konšelům i vší obci, obyvatelům téhož městečka nynějším i bu- doucím, v těch ve všech věcech svrchupsaných nepřekáželi ani překážeti do- pouštěli, ale při tom je zachovali pod uvarováním hněvu a pomsty naší i bu- doucích našich, králův českých. Tomu na svědomí pečeť naši královskou kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na hradě Pražském v pátek den svaté Žofie léta Božího tisícího čtyřistého osmdesátého devátého, království našeho léta osmnáctého. Originál je ztracen, znění zachováno ve vidimátu města Berouna ze dne 25. dubna (ve čtvrtek den svatého Marka evangelisty Páně) 1577, uloženém v SUA v Praze, odd. SM P 106 U 4. — Obsaženo též v potvrzení městských privilegií Ferdinandem II. ze dne 5. června 1628 (v archivu města Unhoště). a) V potvrzení místo „všem“ jest „našim“. — b) Tamže „lépeji“. — c) Tamže ještě „milých“. — d) Zde není „Item“. — e) Zde není „to“. — 1) Zde scházejí slova „tehdy až „právu“. — g) Zde „a noh půl“. — h) Zde „jako“. 286

Strana 287
1) V Unhošti měli nemovitý majetek páni Litovští ze Svinař, z nichž pocházel Bohuslav, který byl prokurátorem v letech 1483—1489 (Jaroslav Demel, Dějiny fiskálního úřadu v zemích českých; v Praze 1905, str. 243. — František Melichar. Paměti okresu unhošt- ského. V Praze 1890, str. 285). — Městečko jako celek patřilo ke Křivoktátu (A. Sedlá- ček, Místopisný slovník, str. 928). 2) V. přechozí poznámku. 3) V. předchozí poznámku. 4) V. listinu krále Jiřího ze dne 5. září 1460, uloženou v SUA v Praze. (A. Sedláček, Zbytky register, str. 257, č. 1791/33). 5) V. Vojtíšek, O pečetech a erbech, str. 115. *) Nejstarší zachovaná městská kniha unhoštská pochází z r. 1497. 7) Tj. Křivoklát (srv. pozn. 2 při listině ze dne 12. října 1480, výše č. 483). Potvrzovací listinu císaře Ferdinanda II. z 5. června 1628 otiskl František Melichar, Monografie města Unhoště (v Praze 1888.), str. 209—211. 552. 1489 srpen 26. Hrad Pražský. Král Vladislav potvrzuje obyvatelům městečka Lubů (Schönbachu) (der burger und inwoner des städtleins zu Schonbach) jejich výsady, které obdrželi od římských císařů a od českých králů, zvláště listinu krále Václvaa IV. ze dne 14. září 13981) a krále Zikmunda ze dne 12. září 1422.2) — Geben auf unserm schloss zue Prag am mittwochen nach Bartholomei nach unsers herren geburt vierczehenhundert und im neunundachczigisten, unsers reichs im neuncze- henden jare. — Ad mandatum domini regis. Originál je ztracen, zachován pouze opis ze dne 16. dubna 1567, uložený v SUA v Praze, odd. SM P 106 S 25. 1) Výše č. 165. 2) Výše č. 229. 553. 1489 září 1. Hrad Pražský. Král Vladislav uděluje na prosbu Jaroslava ze Šternberka a na Konopišti purgmistru, konšelóm i vší obci města Benešova1) dva jarmarky ročnie, jeden na den svatého Mathúše, apoštola a euvangelisty Božieho, naprve příští a druhý na den svatých Filipa a Jakuba, apoštoluov Božích, s osmi dny při každém jarmarku pořád zběhlými. — Dán na hradě Pražském v úterý den svatého Jiljie léta Božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého devátého, královstvie našeho léta devatenáctého. — Ad relacionem domini Johannis de Sselnberk, cancel- larii regni Bohemie. Pergamenový originál v archivu města Benešova u Prahy; k listině je na bíločerve- ných hedvábných nitích přivěšena kulatá znaková pečet z červeného vosku, jen málo po- škozená. — Na rubu: Majestát na jarmarky obci města Benešova. 1) Benešov u Prahy, okresní město. — Původně zde bylo jakési opevnění, které držel koncem 13. stol. pražský biskup Tobiáš z Bechyně. V té době bylo tam již i podhradí. Když 287

Strana 288
bylo panské sídlo přeneseno na Konopiště (asi r. 1318), zůstalo tu dále městečko, poměrně dosti veliké. Dobeš, zakladatel Konopiště a syn biskupova bratra Miloty, zapsal před r. 1327 hrad Konopiště, městečko Benešov a osm vesnic Zdeslavovi ze Šternberka, snad synu své sestry (A. Sedláček, Hrady XV., str. 30, 37; J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1002). — Jaroslav byl synem Zdeňka ze Šternberka (A. Sedláček l.c., str. 33). 554. 1489 listopad 9. Zdeněk z Rožmitálu a na Blatné obnovuje obyvatelům městečka Blatné ztracený list Břeňka ze Strakonic na městiště a dědiny, které od něho koupili za 40 kop grošů pražských, určuje roboty a platy z nich a slibuje, že se nikdy nebudou polnosti přeměřovati. Dále stanoví dávky z domácího i přivezeného piva, sladu a vína, jakož i ze všeho zboží, prodaného na trhu, z prodeje a koupě domů, dědin a dobytka, povinné služby o vánocích a platy z masných štoků o masopustu i výši příspěvků na zemskou berni královskou. Měšťanům uděluje právo pastvy ve svých lesích a luzích i užívati trávy z planin, zvaných „V jamkách“. Také průhon v Rudném a ve Lhotce se jim ponechává k užitku. Ze sladoven a šejdoven, jež by zřídili jednotliví měštané, nic se neplatí. Při případném rozšíření městečka se musí půda k novým městištím odkoupiti od obce. Každý se může svobodně vystěhovati a komukoliv odevzdati majetek, ovšem s potvrzením vrchnosti. Do- stávají práva města Horažďovic. Movitý i nemovitý majetek mohou odkázati, komu chtějí, k záduší, příbuzným nebo i jiným lidem, ale dědic musí býti pod- daný vrchnosti. Ve jméno Božie amen. Poněvadž všech věcí paměť zahynuje kromě těch, kteréž jsú svědomím, listy a pečetmi potvrzeny, protož já Zdeněk z Rožmitála a na Blatné etc.1) vyznávám tiemto listem obecně přede všemi lidmi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že ačkoli poddaní moji k vysazení městečka mého Blatné1) a všelikých obydlí svých, z kterýchžto by předkové moji, já po nich a po mně budúcí moji užitečnost slušnú k zámkóm svým mieti a oni ode mne v některých svobodách svých jsúce obdarováni, obydlé svá rozmnožovati a svobodnější nám službu z toho činiti mohli, protož opatrní purgmistr a kon- šelé i všecka obec téhož městečka mého Blatné, přede mne předstúpivše, ukázali jsú mi list někdy urozeného pána, pana Břeňka z Strakonic, ujce a před- ka mého milého,1) zdržující v sobě některá vysazenie a svobody téhož městečka, jim dané a puojčené, ale že ten list pro dávnost časuov a nepilnost chovánie v sobě porušen a pokažen byl, žádali jsú mne tíž purgmistr a konšelé i všecka obec téhož městečka mého Blatné s poniženú pokorností, abych jim ta vysazenie a svobody svým novým listem obnovil a zvláštní milostí svú je znova jimi obdařil. Protož já Zdeněk svrchupsaný etc., znamenaje, že prosícím slušných věcí nemá odepřeno býti povolenie, a zvláště aby tíž měšťané moji, vidúce k sobě mú náchylnú milost, tiem lépe a šíře v témž městečku se osazovati 288

Strana 289
a obydlé svá rozmnožovati mohli, s dobrým svým rozmyslem a přátel svých radú ta všecka městiště ustavená i neustavená v témž městečku Blatné i také dědiny orné i neorné na horách i na dolech, k témuž městečku příslušejície, kteréž jim jsú prodány od téhož svrchupsaného předka mého za čtyřidceti kop grošuov střiebrných rázu pražského úplně zaplacených, v svých hrani- céch a mezech záležících, jim propúštiem, kteréžto hranice na čtvero se dělé: najprve na východ slunce do mezí buzicských2) a pacelicských,3) na poledne do mezí mačkovských4) a té vsi Blatenky,5) na západ slunce do mezí vrbenských,“) tchořovských?) a hájenských9) a chlumských,9) na puolnoci do mezí byčín- ských, 10) dobrčicských,11) pašticských 12) a skaličanských,13) a těch jim i jich bu- dúcím já ani moji budúcí věčně měřiti nemáme. A oni, tíž měšťané svrchupsaní a jich budúcí mně i mým budúcím mají platiti věčně na každé léto s každého městiště každý hospodář v tom městečku pět grošuov českých rázu pražského na svatého Jana, křtitele Božieho, a čtyři žence poslati, dva na jeř a dva na ozim, a s dědiny s každého jitra devět haléřuov na svatý Jiří a druhých devět haléřuov na svatého Havla a v úroce groš má jíti v šesti penězích. Také ktož budú piva vařiti k šenkování, mají dávati povarného s každého strychu sladu po peniezi českém, kterýchžto jde sedm za český groš, a čber mláta. Také ktož budú piva odjinud voziti k šenkování, ti mají dávati s sudu groš; ktož pivo prodá z městečka, dá s sudu peniez. Také ktož na miestě kúpí pivo přívozné, má dáti vozataj s sudu groš, pakli kúpí víno na miestě, má dáti vozataj s každé- ho obruče peniez. Také ktož co prodá v trhový den nebo středu neděle, přiveza na voze, má dáti s každého koně tři haléře. Také ktož ze vsi prodá slad v měs- tečku, má dáti sedm haléřuov. Také prodá-li v městečku duom, má dáti sstupného devět haléřuov, a ktož kúpí, má dáti vstupného druhých devět haléřuov. Také ktož prodá v městě který dobytek svému súsedu nebo komuž- kolivěk, má dáti s hovada peniez a s brava haléř. A když by byla berně zemská královská, mají nám dávati s domuov neb s krčem pět grošuov s každého domu a s dědiny podle úroka mají dáti. Jiných daní, platuov a úrokuov, i všech obtěžování mají býti prázdni, než k vánociem ktož mají svuoj povoz, každý z nich má přivézti vuoz drev na hrad Blatnú, a ktož nemají povozu svého, mají jíti třikrát ledu rubat na tom rybníku okolo hradu, když budu chtieti ryby loviti. A k masopustu s štokuov masných, ktož mají štoky, mají dáti po čtyřech groších. A já ani moji budúcí na nich ani na jich budúcích nemáme viece potahovati ani přičinieti a oni těch městišt ustavením aneb, jakž budú moci a uměti najlépe, i těch dědin věčně mají požívati a k svému užitku přivésti bez mé i mých budúcích překážky. Také aby měli vuoli pastevnú v mých luziech a lesiech, kteříž příslušejí k Blatné, bez mé škody. Také ty planiny, ješto jsú planěny okolo Blatné v luziech a okolo zámku, jakož slove V jam- kách, jenž sem jim tu za zátopy oddal, to všecko mají mieti k vuoli pastevné všichni obecně svému dobytku žetní travú, neb jakž budú moci požíti. Také k jich obcem, ješto mají v Rudnéml4 a ve Lhotce,15) jakož jim jest pruohon 289

Strana 290
učiněn, při tom též zuostaveni býti mají bez mé i budúcích mých překážky. Také mají požívati práv súdových města Horaždějovic16) i jiných práv téhož města. [Také kd]yža) by který hospodář připravil na svém městišti sladovnu nebo šejřovnu, s toho nemá platiti. Také když by Pán Buoh dal, že bych chtěl městečko šířiti já neb moji budúcí, máme kúpiti u měšťan a zaplatiti, jakž konšelé odhádají toho městečka, buď to niva nebo zahrada, na němž by mělo stavěno býti. Také když by který z měšťan nechtěl nebo nemohl za mnú seděti, muož prodati v též právo, jakož sám sedí, [a] to člověku hodnému, kterýž by se mně líbil aneb budúcím mým, a mimo to nemá držán býti. A nad to nade všecko aby tíž měšťané téhož městečka mého Blatné mú zvláštní k sobě přiezeň a milost seznati mohli z nového mého dánie a obdarovánie, kteréhož jsú prve od předkuov mých nikdy neměli, týmž měšťanóm i jich všem budúcím přeji, dávám a daruji, aby oni i každý z nich, kterýž by bez dědicuov s tohoto světa sšel, své zbožie a statek movitý i nemovitý, kterýž by koli měl, komuž by koli chtěl, buďto k záduší, příbuzným svým, aneb komuž by se jemu líbilo a zdálo, na mém sboží a panství toliko osedlým a obývajícím a nikam jinam dáti, odká- zati a mocně poručiti mohl a plnú moc a svobodu měl bez mé i mých budúcích překážky a hindrovánie všelijakého. Toho všeho na potvrzenie a zdrženie i pro lepší jistotu svú jsem vlastní pečeť dal přivěsiti k tomuto listu a pro širšie svědomie prosil sem urozeného pána, pana Burjana z Švamberka, hajtmana mého na Blatné, a urozených panoší Jana staršieho z Běšin a na Tchořovicích, Jana z Brloha a v Vosece, Jindřicha Jeptišky z Běšin a v Bělčicích a Jana Črného z Mladějovic a v Milčicích, že jsú také podle mé své pečeti dali na svědomie přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtystřého [!] osmdesátého devátého v pondělí před hodem svatého Martina. Pergamenový originál v archivu města Blatné; na pergamenových proužcích je při- věšeno šest kulatých pečetí; z nich první a druhá jsou z vosku červeného, čtvrtá až šestá ze zeleného a z třetí zbyla pouze pečetní miska. — Na rubu: N°. 6 na rozličný věci obdaro- vání 1489 (16. stol.). — N°. 8 (přepsáno na „7“). — (Červenou tužkou:) 3. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) a) Na tomto místě je pergamen poškozen. 1) Blatná, okresní město. — Městečko vzniklo ze vsi, ležící uprostřed blat, kde byla původně i tvrz. Jako městečko se připomíná kolem r. 1300, kdy bylo majetkem Bavorů ze Strakonic. Z toho rodu pocházel i Břeněk ze Strakonic, který se připomíná jako pán na Blatné, Horaždovicích a Práchni v letech 1394—1403. Po něm se dostala Blatná v držení pánů z Rožmitálu, příbuzných pánů ze Strakonic (A. Sedláček, Hrady XI., str. 181—183; J. V. Šimák, České dějiny I.5., str. 1026—1027). 2) Buzice, o. Blatná. 3) Pacelice, o. Blatná. 4) Mačkov, o. Blatná. 5) Blatenka, o. Blatná. 6) Vrbno, o. Blatná. 7) Tchořovice, o. Blatná. s) Hajany, o. Blatná. 290

Strana 291
9) Chlum, o. Blatná. 10) Býčina, zaniklá ves u Lnářů, r. 1542 již pustá (A. Sedláček, Místopisný slovník, str. 86; Obecní a okresní samospráva Blatenska a Březnicka, v Blatné 1923, str. 4). 11) Dobšice, o. Blatná. 12) Paštiky, o. Blatná. 13) Skaličany, o. Blatná. 14) Zachováno v názvu trati „V Roudným“ ve stabilním katastru pro město Blatnou z r. 1837 (SUA v Praze, Stabilní katastr, kraj Prácheňský, č. i. 33). 15) Lhotka, mlýn u Blatenky (Obecní a okresní samospráva Blatenska a Březnicka, str. 6). 16) J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1028—1029. — Horaždovice se řídily právem Starého Města pražského (v. výše č. 372). Regest listiny otiskl J. Siblík, Soustavný přehled privilegií, výsad a svobod města Blatné (Časopis Společnosti přátel starožitností VI. 1898, str. 101). 555. 1489 prosinec 3. Jan II. z Vřesovic potvrzuje žlutickým měštanům listiny krále Václava IV. ze dne 9. července 1416, krále Vladislava II. ze dne 22. srpna 1478 a Jakoubka i Jana z Vřesovic ze dne 29. ledna 1445 na svobodný obchod solí. Ve jméno Božie amen. Všeliké vysazenie a obdarovánie pro budúcí ne- snáze listy utvrzeny býti mají. Protož já Jan z Vřesovic, pán na Žluticích,1) vyznávám tiemto listem obecně přede všemi lidmi, ktož jej uzřie čísti anebo čtúcí slyšeti budú, že předstúpili před mě věrní moji milí purgmistr, konšelé, rychtář a obec města mého Žlutic a ukázali mi listy, list jeden na jarmark letniční od slavné paměti krále Václava, krále českého, kterýž list jest německý a v češčinu vyložen a v tato slova znie: My Václav, z Božie milosti římský král etc. (Následuje listina ze dne 9. července 1416; výše č. 209), A list druhý od krále Vladislava na jarmark o svatých Šimoniši a Judy a na jiné obdarovánie, kterýž list já nadepsaný Jan též obci mé v Žluticích od Jeho královské Mti zjednal sem; kterýžto list v tato slova znie: My Vladislav, z Božie milosti král český etc. (Následuje listina ze dne 22. srpna 1478; výše č. 458.) Protož já nadepsaný Jan, pán na Žluticích, ty listy královské a obdarovánie jim tvrdím a dávám jakožto pán jejich dědičný, aby oni ty jarmarky tak řiedili a užívali, jakož jsú od starodávna užievali a řiedili, avšak panstvie mému bez umenšenie. A také ukázali mi list od nebožtíka dobré paměti od urozeného a statečného rytieře, pana Jakuba z Vřesovic a na Žluticích, pana děda mého milého, a pana Jana, pana otce mého milého, pánuov na Žluticích, list na kasty na suol,2) k užívánie a drženie těch kastí a soli prodávání v den sobotní trhový anebo jiné dny celého téhodne s vozuov neb s kasty anebo do kasty kúpenie, sypání jim bez překážky; žádný jiný proti nim a jim k škodě kupovati ani prodávati nemá i také ty miesta, na kteréž ty kasty stojie a zdělány jsú, bez proměny a překážky; nemá se jim překážeti v tom věčně, aby oni mohli ten trh solní svobodně vésti i kasty na těch miestech jmieti beze všie překážky, nynějšie 291

Strana 292
i budúcie, obec téhož mého města Žlutic; při tom je tak ostavuji a tiemto listem tvrdim a potvrzuji, aby oni té soli a kastí užívali vedle obyčeje svého starodávnieho, ale však s túto výmienkú, aby nám i budúcím pánóm téhož města s těch kastí a s toho trhu prodávánie na to soli úrok suol platili do roka pět strychuov soli miery vobilné téhož města našeho svrchupsaného, totižto puoltřetieho strycha na svatého Jiří a na svatého Havla puoltřetieho strycha rozdielně a tak vždycky každého roku věčně; a jiného všeho obtieženie v tom a pro takovú svobodu ode mne i od mých budúcích, i ktož by to město po mně drželi, mají prázdni býti a tak, že v té v svobodě k tomu trhu solniemu i k těm kastám svrchu znamenitě dotčeným té obci svrchupsané nynějšie i budúcí města svrchupsaného ode mne i mých budúcích i od těch ode všech, ktož by po mně to město svrchupsané drželi, jim má v celosti ten trh a užitek soli a ty kasty zachováno býti bez hnutie. Protož já nadepsaný Jan z Vřesovic, pán na Žluticích, vzhleděv na pilnú prozsbu a službu věrnú, kterúž sú mi činili a potomními časy tiem snažněji činiti budú moci, nadepsané purgmistra, konšely, obec města mého Žlutic při těch nadepsaných listech ostavuji a obda- řuji, aby při tom věčně zachováni byli beze všeho rušenie a překážky mé, budúcích mých i všech potomních pánuov, ktož by po mně potomně téhož města mého v drženie byli. A aby nadepsaná obec pro takový muoj milostivý skutek k nim učiněný za mne Pána Boha prosili a mne dobrým zpomínali, pro budúcí zdrženie a paměť já nadepsaný Jan, dědic a pán téhož města mého Žlutic, pečeť svú vlastní k tomuto listu dobrovolně dal sem přivěsiti a pro šir- šie svědomie prosil sem urozeného pána, pana Beneše z Kolovrat a na Libštejně a slovutné opatrnosti pánuov purgmistra a rady města Žatce a urozených panoší Viléma Planknara z Kynšperku a Bohuslava Doupovce z Doupova a Jindřicha Sasky z Vacovic, že jsú oni pečeti své vedle mé na svědomie a věčnú paměť k tomuto listu dali přivěsiti, však sobě bez škody. Jenž jest dán a psán od narozenie našeho pána Ježíše Krista léta tisícieho čtyřistého osmdesátého devátého ve čtvrtek před svatú Barború. Pergamenový originál v archivu města Žlutic; ze šesti pečetí, přivěšených na perga- menových proužcích, zbyla druhá kulatá z červeného vosku, čtvrtá až šestá z černého, při čemž čtvrtá je nepatrně, pátá z jedné třetiny poškozena. — Na rubu: List páně Janóv, ješto nám všech práv potvrzuje. — Pátej list. — V kvaternu trhovém rudém 1595° J 28. — Privilegia den Pfingstmarkt, Simonis und Jude desgleichen durch 8 täge, item den salz- und wochenmarkt betreffend samt dem majestatsbriefe Ladislai [!], könig in Böheim, welcher auch alle alte privilegien der stadt Lutitz, besonders aber die testa- menta, wi sie vor alten zeiten vorgeschrieben, bestätiget. Prag den 22. Septembris Ao. 1478 [!]. 1) V. pozn. 1 při listině ze dne 22. srpna 1478 (výše č. 458). 2) Listina ze dne 29. ledna 1445 (výše č. 291). Regest u K. Fleissnera l.c., str. 12. Ustanovení o soli je stylisticky závislé na znění listiny Jakoubka z Vřesovic z 29. ledna 1445 (výše č. 291). 292

Strana 293
556. 1489 prosinec 3. Jan II. z Vřesovic potvrzuje obyvatelům města Žlutic jejich výsady, které obdrželi od pánů z Ryzmburka dne 30. března 1389, od Jindřicha z Elsterberka dne 3. srpna 1418 a od Jakoubka z Vřesovic dne 13. února 1434. Ve jméno Božie a svaté nerozdielné Trojice amen. Všeliké obdarovánie a vajsad práv z milostivé vuole a laskavé od pánuov svým poddaným jest hod- né a slušné, aby listy hodnými utvrzeny byly a sepsány pro budoucí paměť a zdrženie pro zaslúženie a poslušenstvie hotové lidem věrně poddaným z milo- stivého skutku a paměť s časem nepominula, v celosti zdržáno a zachováno aby bylo. Protož já Jan z Vřesovic, pán na Žluticích,1) vyznávám tiemto listem napřed sám za se i za své dědice budúcí a oznamuji tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie čísti anebo čtúcí slyšeti budú, kterak předstúpili před mě věrní moji milí purgmistr, konšelé, rychtář, obec města i předměstí mého Žlutic a prosili sú mne pokorně jakožto pána svého s pokornú a snažnú prosbú, abych k nim milost a lásku učinil a z milostivé vuole své jich práv listem svým a jejich listy a práva, výsady utvrdil, kteréž od prvních pánuov, předkuov mých, mají; kteréžto listy přinesše před mě, okázali mi. Kteřížto listové takto, jakož vdole psáno stojí, slovo od slova sepsané znějí: Najprvnějšie list od pánuov Borše staršieho a Borše maldšieho pánuov na Vosece, kterýžto list jest ně- mecky psán a v češčinu jest vyložen; kterýž v tato slova znie: My Boreš starší a Boreš mladší páni na Vosece etc. (Následuje listina ze dne 30. března 1389, výše č. 136.) A druhý list pana Hendricha z Elsterberka, času toho pána na Žluticích, kterýžto list takto znie a drží: My Hendrich z Elsterberka, pán na Žluticích etc. (Následuje listina ze dne 5. srpna 1418; výše č. 215.) A třetie list od nebožtíka pana Jakuba z Vřesovic, pána na Žluticích, dobré paměti pana děda mého milého, kterýž takto znie: My Jakub z Vřesovic, pán na Žluticích etc. (Následuje listina ze dne 13. února 1434; výše č. 245.) Protož já nadepsaný Jan z Vřeosovic, pán na Žluticích, vzhleděv na jich pilnú a snažnú prosbu a zachovalú věrnost purgmistra a konšeluov, rychtáře a obce mé tu v Žluticích i volnú služebnost, kterúž sú předkóm mým činili, aby i také časy nynějšími mně i budúcím mým potomně tiem snažněji činili a Pána Boha za mé předky i za mne i za mé potomnie dědice prosili a dobrým zpomínali a také k svým živnostem a k vosazenie svému volněji přistoupali a chtivějí byli, tuto zvláštnie milost jim činím z dobrým rozmyslem a svobodnú vólí, že nadepsaná obec, obývající v městě i v předměstí, že při jich právech, listech nadepsaných obdarovánie, jakož listy od pánuov předkuov mých mají, při tom je ostavuji, aby při tom věčně zachováni byli, a tiemto mým listem jich nadepsané listy tvrdím a potvrzuji, aby oni budúcně věčně při tom obdarovánie výsad a práv svých užívali beze všie překážky a rušenie všelikého ode mne, od mých dědi- cuov i všech potomních po mně pánuov, ktož toho města mého Žlutic v držení a pány budú, a také aby nebyli od žádného pána budúcieho tištěni k obnovenie 293

Strana 294
listóv jich a výsad, že jim budúcně toho potřebie býti nemá, leč by jim toho potřeba byla, že by jim na jich listech co porušeno bylo pečeti nakažením nebolito moly, zlitím na listech anebo písmu pokažením, tehdy z prozsby od obce k pánu přijdúc, před pána budúcieho ukážíc své listy, budúcí pán z mi- lostivé vuole má jim listy všecky, kteréž tuto svrchu psány stojí, i druhé listy, kteréž mnú a mú pečetí potvrzeny mají, obnoviti a potvrditi, aby při nich zachováni byli. Toho na zdrženie a věčné jistoty já nadepsaný Jan, dědic a pán téhož města mého Žlutic, pečeť svú vlastní k tomuto listu dobrovolně dal sem přivěsiti a pro širšie svědomie prosil sem urozeného pána, pana Beneše z Kolo- vrat a na Libštejně a slovutné opatrnosti pánóv purgmistra a rady města Žatce a urozených panoší Viléma Planknara z Kynšperku a Bohuslava Dou- povce z Doupova a Jindřicha Sasky z Vacovic, že sú oni pečeti své vedle mé na svědomie a věčnú paměť k tomuto listu dali přivěsiti, však sobě bez škody. Jenž jest dán a psán léta od narozenie pána našeho Ježíše Krista tisícieho čtyřistého osmdesátého devátého ve čtvrtek před svatú Barború. Pergamenový originál v archivu města Žlutic; k listině bylo na pergamenových proužcích přivěšeno šest pečetí, z nichž se zachovaly pouze tři poslední, kulaté a z vosku černé barvy. — Na rubu: List nový veliký od pana páně otce. — Šestej list. — V kvater- nu trhovém rudém 1595° K 3. — A. 1489 hat pleno titulo herr Joh. von Vrzesovitz die privilegia bekraftiget, welche von An. 1375, 1389, 1418 und 1434 der stadt und gemeinde Lutitz erteilet worden. NB. Jacob von Vrzesovitz hat An. 1434 den Martini-zins 92 schock groschen und 13 groschen 2 pfenig vorgeschrieben. 1) V. pozn. 1 při listině ze dne 22. srpna 1478 (výše č. 458). Regest u K. Fleissnera l.c., str. 12. 557. 1489 prosinec 8. Arnošt z Gleichen, pán na Bečově, obnovuje obyvatelům městečka Slavkova jejich práva a stanoví městský řád: Město se řídí chebským právem, rychtáře ustanovuje vrchnost nebo její úředník, měštané volí 12 přísežných, kteří se střídají v purkmistrovství. Vesnice, náležející ke Slavkovu, patří před městský soud ve Slavkově. Děvče dědí stejně jako chlapec, manželky stejný díl jako každý ze sirotků. Vrchnost se vzdává odúmrtního práva ve prospěch příbuzných; před rozdělením pozůstalosti se musí zaplatiti všechny prokázané dluhy. Měšťané se odvolávají do Chebu a ne dále, ale kdyby v Chebu nastaly překážky, a nález by nemohl býti vynesen, má býti věc podána vrchnosti. Purkmistr a rada mohou měštany přijímat i propouštět, ač s vědomím vrchnosti. Slavkovští mohou užívati pro vinníky vrchno- stenské šatlavy v Bečově. Ze statku v trestu propadlého se musí předem zaplatiti všechny prokázané dluhy. Wier Ernst graf von Gleichen und herr zu Petschaw1) bekennen mit diesen unsern offen brief vor uns, unsere erben und nachkommend jedermeniglichen, kun tun und wollen, das es wissentlich sei allen denen, die diesen brief sehen 294

Strana 295
oder horen lesen, das zu uns kumen seind die ersamen und weisen, unser lieben getreuen richter, rat und gantze gemeinde des marcks Schlaggenwald2) und hoben uns mitsambt andern piederleuten zu erkennen geben, wie und ine ire freiheit ires stattrechten zu Schlackenwald im verlust der statt Elbogen ent- wandt, und als sie solch ire freiheit in dieselbige statt Elbogen geflehendt und zu getreuer hand zue behalten gegeben haben,3) daselbsten verloren und ent- wandt sein, die in dan von unsern vorfarn, inhabern des schloss Petschaw, gegeben und bestetigt worden. Als seind sie solcher freiheit durch solchen verlust zum Elbogen zustrevet, uns als iren herrn demutigs vleiss angerufen und gebeten ihnen ein neuen brief desselbigen ires stattrechtens zu Schlacken- wald zu geben und sie auch nach genaden zu befreien, als haben wir angesehen ir demutig pitt und zum fordersten, das wir mer dann einsten von inen und auch andern erbarn und fromen piederleuten gehort haben, das der verlust irer brief und freiheit, als beschehen, und auch umb iren getanen dienst willen, die sie uns getreulichen getan und sich hinter uns enthalten als fromme piderleut und hinfuro getraue dienst tuen sollen, dadurch seind wir irer pitte geneigt zu vorfolgen und die genandten unsere lieben getreuen zu Schlackenwald begna- den, inmassen hernach volgt: Wier, unsere erben und nachkommen oder unser ambtlente an unser statt sollen und mogen, als oft und das beebent, ein richter unsers gefallens setzen; dem sollen sie vor unsertwegen und ambtshalben gehor- sam sein. Wier geben inen auch gantze volkommene Egerische stattrecht unge- verlichen der zu gebrauchen, als in der statt zu Eger gewonheit und recht ist.4) Sie sollen auch neben unsern richter unser gericht mit zwelf frommen unvor- leimbten pidermannen versorgen und besetzen. Der richter und dieselbigen zwelf sollen zum rechten iren eid tun, als dann recht ist. Unter den zwelfen sollen sie einen burgermeister kiesen und den zu wolen macht haben von einem bis auf den andern, von andern uf den dritten etc., inmassen zu Eger gewonheit ist. Und darneben wollen auch, das alle dorfer, so in das gericht gen Schlackenwald gehorig,5) die rueg vor unserm gericht tun sollen, inmasen als vor alters her- kumen ist. Bei den ruege soll unser richter, burgermeister und ratsgeschwornen sitzen, getreulich zuhören, was uns und den unsern zu schaden geubt, were worden oder noch geschehen solt, darob zu sein, das ein solcher abgestellt wurde und geschehe darum, so viel und recht were. Wollen auch, das sich die von Schlackenwald hinfuro fur ein marckt nehmen, schreiben und halten, als sie denn vormals ufin alte verlorne freiheit getan haben und ruege frei sein sollen. Und ire güter zu allen Egerischen stattrechten zu gebrauchen, ausgenom- men als oft ein erbfall unter ihnen verfelch, so sollen sie die hernach geschrie- bene freiheit unter inen alleweg haben und gebrauchen und begnaden sie in sonderheit, nemblich das das meidlein in allen gutern, so die eltern oder freundt hinter sich lassen, es sei farend oder unfarent, ungeferlichen, wie die namen haben, den knechten gleich und mit den knechtlein gleichen teil hoben und nehmen und der frauen gleichen teil als iren kind einem und so zu teilen 295

Strana 296
als manich mund und als manich pfund, ausgenommen der frauen halskleid, schere und ire pech, unvorruckt soll sie zu vorhaben und auch die knechtlein ires vaters halskleider und was zu wehr gehort. Und ir gut soll nicht erblos sterben; so nit kinder oder die hausfrau vorhanden wern, soll alsdann solche guter uf die nesten freund gefallen und allweg der nesten gesipt nach der massen entschlagen und geteilet werden; und vor demselbigen erbteilung[ !] der erben oder freund sollen allweg die wahrhaftigen schulden entricht und betzahlt werden. Was dann uber dieselbigen wahrhaftigen schulden uberig were, das soll desselben nachgelassenen wittibe, erben oder freund den nesten zu teilen oder miteinander zu gebrauchen obgeschriebenermassen vergunst und zuge- geben sein. Doch so imand unsern gottesheusern schuldig pliebe, die schuld sollen von solchem guet zum forderisten und vor allen schuldigern entricht und betzalt werden, doch unsern gerechtigkeiten unschedlich und auch das unser gueter dordurch nit vorodet wustung, auch nit abgang der manschaft ent- stunde. Und darnach es betreff zinberk oder andere schuld, wie die namen hat, welche ehe dann an das recht kumbt, dem soll auch ehn geholfen werden; und do die schuld wissent ist zum mindsten dreien unvorleimbten pidermannen, so ist solche schuld alsdann genugsam bezeugt; und das sollen die drei zu rech- ten erhalten, wie recht ist. Uf diese obgeschriebene artikel sollen sie und ire nachkommen nit macht haben andere urtelunderfarung irgent zu hoben, son- dern alwegs on ainige appellation als geteilt und empfangen und bezalt werden. Wo aber jemand ausserhalb obgeschriebener artikel mit einem oder mehr zu tun hette, welchermossen die ansprach were und das vor unserm gericht zu Schlackenwald zu recht kummen, demselbigen sollen unsere burger daselbst Egerische stattrecht mitteiln. Wem alsdenn solch ir urtel zu beschweren deucht, der mag sein schueb vor ausgesprochenen urtel wol dingen und sich des rechtsspruchs zu Eger und nit ferner zu erholn. Es were dann sach, das zu Eger das recht ainigerlei hinderung gewinne und nicht versprochen mocht werden, alsdann sollen solch urtelschueb vor uns getragen werden, und wohin wir sie oder unsere erben und nachkommend alsdann zusprechen wissen oder selbsten bescheiden, dem soll auch also volg geschehen. Ob auch sach were, das sich einer oder mehr mit undat vergriffen und zu gefengknus einbracht wurde, so sie dieselbigen oder denselbigen mit gefengknus nit verwahren könn- ten, so mogen sie solch ubelteter alher gen Petschaw furn und unsers gefengknus mit denselbigen gebrauchen, doch mit ir costung; und so dann dieselbigen nach iren verdinsnus wiederfahren, soll geschehen mit recht und im gericht zu Schlackenwald. Wier geben unsern bürgern zu Schlackenwald diese unsere sunder genad, das ein burgermeister und rat zu Schlackenwald zu mitburgeren aufnehme und enturlauben mogen, wem und ine beebent, jedoch mit uns und unser erben wissen. Auch wo einer oder mer strafwirdig gehn der herrschaft wurde und sich mit tat vergriffe, dordurch sich das gericht oder die herschaft seiner hab und guter underziehen mochte, das soll nit geschehen, es seind 296

Strana 297
dann zuvor vor solchen guet mit willen der herrschaft die warhaftigen schulden entricht und betzalt. Darauf sollen all mitburger zu Schlackenwald, der mineste als der meiste, der meiste als der mineste, solche geschriebene freiheit gantz kreftiglichen nutzen und gebrauchen und hiefuro bei solcher unser begnadung und Egrischen stattrechten obgeschriebener mass bleiben, halten und hoben ganz mechtiglichen in und mit craft ditzs unsers briefs, sollen und wollen sie auch darbei und daruber nach unserm vermugen getreulichen schutzen und verdeidigen und als die unsern handhaben leuterlich on alle geferd. Des zu warer urkund haben wir diesen brief mit unsern anhangenden insigill besigeln lassen und denen von Schlackenwald ubergeben. Geschehen am tag Conceptio- nis Mariae Virginis nach Christi geburt vierzehenhundert und im neunund- achtzigisten jar. Zapsáno v knize privilegií horních měst a zařízení v Loketském kraji, uložené v archivu Národního musea v Praze, odd. F-Loket, hornictví, fol. 93—95 v. 1) Jindřich III. z Plavna, pán na Bečově, se octl v peněžních nesnázích a zastavil proto bečovské panství Arnoštovi hraběti z Gleichen, ale po čase zase je vykoupil (A. Sedláček, Hrady XIII., str. 150). 2) Horní Slavkov (o. Karlovy Vary) byl nejspíše koncem vlády Jana Lucemburského povýšen na město; náležel k bečovskému panství (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 571.) 3) O tom srv. následující listinu z 26. prosince 1489: Wir die hirnoch geschrieben Hanns Sporc, Balthazar von Netschwitz, Hanns Elbogner und Nicklas Grüner mit disem unserm offen brive idermenniglichen kund tun, nochdem ein gancze gemeine des marckts zu Slackenwalde mit einer ganczen gemaine des dorfes zu Tanawicz von wegen eins brewhauses in irrung gewesen uf meinung, das die von Tanawicz in ire dorfschaft vermainten zu pawen, das den von Slackenwalde unleidlich bedunckende, unde sich uf ire alteherekomende stadtrechte beruft dergestalt, das solches furnemen von den von Tanawicz wider ire alte hereko- mende freihait und gerechtigkait sein solle, derhalb had in zu beder seiten der wolge- borne herre Ernste grave von Gleichen und herre zu Betschaw etc., unser gnediger herre, solcher irer gebrechen zu entschaiden unde dise sachen zu verhoren ein tag gelegt und uns obgenanten zu solcher verhorung verordent und geschaft. Uf das bekennen wir mit disem unserm offen brive, das die von Slackenwalde gar vil alter und fromer piderleute vor uns bracht haben, und nemlichen ein rate und gemaine der stadt Bet- schaw, ein rate und gemainde des marcktes zu Schonfeldt, gesworn und ungeswornen us den dorfern vom Gefelle, von der Stirn, von der Lesnicz, von Postenczaw, von Schon- werde und auch zu, mit und neben disigen vil alder fromer piderleute, die alle eintrechtig gesagt haben, das die von Slackenwalde etwan von unsern verstorben gnedigen herren, den der almechtig Got gnedig und barmherczig sei, mit redlicher freihait und begnadung zu einem market zusampt irem stadtrechten erhoöt und erhoben sind also, das sie und ire nochkomenden volkomende Egrischere stadtrechte ewiglichen haben sollen und das von iren gnaden gnugsame brif und sigell gehabt, aber in dem verlust der stadt Elbogen, als sie dieselbigen ire briefe mitsampt andern kleinodien gein Elbogen getrew- lichen zu bewahren geflöhent, doselbsten entpfrempt und verloren worden sind. Es haben auch andertails unter in gesagt, das sie solche ire brief und freihait gesehen und horen lesen und andertails in iren leiplichen henden gehabt. Das dem also und nicht anders ist, des haben die genanten eldisten und die fromen leute, gesworn und unges- 297

Strana 298
worn, mit irem rechtem geswornem aide betewert und wir obgnanten verhörer von den fromen leuten solch sage gehort haben, wie oben besagt und unterricht, entpfan- gen, das sagen wir bei unsern pflichten und aide, domit wir unserm gnedigen herren verwandt sind, in und mit craft dicz unsers brifs. Und das auch so es noch tun wirdet und an den enden, do es kraft had, muntlichen wollen bekennen. Des zu urkund und gezeugnus haben wir den von Slackenwalde uf ir bete unde der warhait zu eren disen unsern brif noch laut der verhorten ding mit unsern hiran gehangen ingesigeln und petschaften gegeben an sand Stefans tag, des heiligen merterers, noch Christi geburt virzehenhundert und im neunundachtzigisten jaren. (Pergamenový originál v archivu města Žlutic; na pergamenových proužcích visí čtyři kulaté pečeti, první tři z vosku černého, ze čtvrté, rovněž černé, zbyla jen třetina. —Na rubu: Spruch brewns halbe di von Schlacken- walde und Donabitz betr. 1489. 4) Srv. Franz Kürschner, Das Stadtrecht von Eger und seine Verbreitung, Mit. Ver. Gesch. Deutschen in Bohmen VI. 1868, str. 202 a 204. 5) Podle Fr. Palackého Popisu království Českého byly to Rabensgrün a Kfely, o. Karlovy Vary — okolí. 558. S.d. (kolem 1490). Bohuš Kostka z Postupic rozhoduje spor mezi obyvateli města Lanškrouna a předměstí lanškrounského o užívání lázně. Bohuše Kostka z Postupic a na Litomyšli toto mé zdání to ustavuji a při- kazuji, aby držáno a zachováno bylo to. Jakož z dávných časuov bývaly jsú různice mezi měščany a předměšťáky o lázně, kteréž na předměstí jsú u města Landeškrouna, kdež já chtě, aby o tom víc nesnází nebývalo, takto o tom rozkazuji: Nejprve aby předměští lázní žádných neměli. Item jestliže by se předměstským zdálo topiti sobě lázni špitální, to jednú ve čtyřech neděléch spůsobiti sobě budou moci, ale všakž s tú výminkú znamenitú, aby žádný jiný jim v té lázni neposluhoval než městský lazebník neb jeho čeleď z jich peněz. Pakli sobě sám kdo posloužiti můž, tomu platiti netřeba. A měšťané to opatřiti mají v městě i před městem, aby jim všem lazebník spravedlivě od sebe činil, a také ta lázně aby se tehdáž topila, když by on své v městě netopil. A v té lázni v městě chudí mají a míti budú svobodu mýti se bez překážky. Item tuto milost takto činím předměstským, aby každý v domě svém v kádi z čeledí svú zmýti se mohl, ale ne v lázni k sobě žádného, ani ženského ani mužského pohlaví, cizího přijímati nemá. Pakli by se kdo toho dopustil a neuchoval, kopú grošův propadnouti má bez milosti; a té kopy polovici na rathouz dávám proto, aby měšťané k tomu tím pilněji přihlédali. Item měšťané, jestliže kteří mají kádi v městě, v těch aby se žádní nemyli pod propadnutím kopú grošův, než lidé nemocní a šestinedělky aneb ženy těhotné, ty se mýti mohou. Item lázně, kteréž jsú koli na předměstí, aby ve dvú nedělích kamna zrušena byla, a potom u kohož by koli nalezena byla, ten kopú grošův propadnouti má. Tuto mú vejpověď na rathouze aby sobě zapsali v knihy pamětné pro potomní 298

Strana 299
paměť. Item toho zapsání dálo se od svrchupsaného pána našeho Jeho Mti za purgmistra Michala Ševce, za té rady zejména Jiříka Tučky, Vondry kováře, Henzle kožešníka, Teybnara, Jiříka Kadrmana, Mikše krejčího, Gandyra Eliáše, Majerova zetě, Michala Lejšnara, Matysa koláře. Zapsáno v městské knize lanškrounské od r. 1487, fol. 94 (uložena v městském archivu v Lanškrouně). — V téže knize na fol. 96 je zapsána i zajímavá smlouva s lanškrounským lazebníkem tohoto znění: Smlouva s Faltysem lazebníkem. Léta 1526 v pondělí před sv. Barború za Froydle Matysa purgmistra a konšel Petra Šafáře, Matysa koláře, Jiříka Kadrmana, Kozla, Štefka řezníka, Matouše Poláčka, Dobše Pyfle, Jiříka Valchá- řova, Bardouna Jana pernikáře stalo se jest porovnání mezi pány konšely s strany jedné a Faltysem lazebníkem s strany druhé, a to taková, že Faltys lazebník bráti má od zmytí v lázni: Item neprvé od hospodářův po třech penězích malých, item od žen po dvou penězích malých, item od úředlníkuov a služebných pacholkuov, kteří brady neholí, 1 peníz, item od dívek po 1 penízi, item od krve pouštění ode dvú baněk po 1 penízi. Item zuvače chovati má, a na to jemu čeleď na pomoc dávati má II groše míš., kteří na podlaze dělají. Item s vodou nic činiti nemá, než toliko od kašně do lázně sobě zpravovati má. A jestliže by se vody nestalo, že by sešla, aby lazebníkovi též sešla. Item záhon na špitále svobodný držeti má, a za to se chudí špitále mají mýti darmo. 559. 1490 březen 16. Hrad Pražský. Král Vladislav potvrzuje na žádost Bohuše Kostky z Postupic obyvatelům města Litomyšle dřívější výsady, důchody a užitky, přesně určuje, kolik peněz mohou z kterého dovezeného zboží vybírati, kolik platí městu řemeslníci, kupci a jiní. Povoluje právo volného odkazu. Poplatky z menších vin plynou městu, z hlavních vin vrchnosti. Obyvatelé Nového Města u zámku užívají stejných práv jako ostatní měštané; v případě války netáhnou z města, nýbrž ochraňují zámek. My Vladislav, z Božie milosti král český, markrabě moravský, lucembur- ské a slezské knieže a lužický markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že přistúpil jest před nás urozený Bohuše Kostka z Postupic na Litomyšli,1) věrný náš milý, a zpravil jest nás, že purgmistr, konšelé a všecka obec města Litomyšle, kteréžto on drží, mají některá vysazenie od biskupuov i také od pánuov svých, kteříž jsú to prve drželi, a také že mají a berú některé duochody a užitky k městu, ješto na to žádných výsad i také potvrzenie od předkuov našich, králuov českých, nemají, ješto ty věci jmenovitě dole v tomto listu se vypisují, i prosil jest nás, abychom purgmistru, konšelóm i všie obci, obyvate- lóm téhož města, práv jich potvrditi a při těch věcech dolepsaných je zuostaviti i také některými dalšími milostmi je opatřiti ráčili. My v tom znajíce věrné a ustavičné služby téhož Bohuše, kteréž nám činil, činí a činiti nepřestává, a po- tom tiem lépe aby mohl a měl činiti, čímž nás milostivějšieho k sobě pozná, i jsúc v tom k jeho prosbě milostivě nakloněni, s dobrým rozmyslem a radú věrných 299

Strana 300
našich mocí královskú již psaným purgmistru a konšelóm i vší obci jmenované- ho města Litomyšle všech práv, milostí a obdaření, kteréž mají od biskupuov litomyšlských nebo od pánuov svých, ve všech kusiech, článciech a klausulech tak, jakoby tuto slovo od slova vepsány byly, potvrzujem a k tomu jim toto přidáváme: Item najprve ktož k nim přivezú suol v prosticech, aby se dvú prostic té soli vzali puol groše českého pražského rázu a s jedné prostice puol toho, a tak výše vždy se dvú prostic puol groše širokého českého. Item což se pak dotýče malých prostiček, ješto slovú kobylé hlavy, s těch šedesáti aby brali tři groše široké české rázu pražského. Item od krájenie sukna všelikého od kraječuov i také od měštan i od súkenníkuov, ktož by kroj drželi, aby brali od každého postavu jeden peniez český, ješto jich jde sedm za široký groš český. Item od nákladních sladuov aby brali od každého sladu dva groše široká česká. Item od šruotky piva od sudu jeden peniez český. Item od tunného zbožie s každé tuny od složenie nebo vloženie jeden peniez český. Item od drei- linku vína od složenie dva groše široká česká a od vloženie tři groše široké české a od polouvozie pražského od složenie jeden groš široký český a od nalo- ženie puoldruhého groše širokého českého a od svídnického též. Item od koufu starého piva od složenie dva groše široká česká a od vloženie tři groše široké české. Item s mastného krámu aby vzali, na čem kto najme. Item od tunného zbožie, kteréž měštěné nebo hokynáři prodávají, aby brali s jedné tuny praské jeden groš široký český a s herynkové tuny puol groše českého a s oleje tuny též. Item od krámcuov u rathúzu aby brali, na čemž smluvie. Item s hokyní aby dala každá dvanácte grošuov širokých českých do roka. Item jarmarečného dvakrát do roka aby brali vedle prvnieho obyčeje. Item výhostného aby vzali, ktož by se chtěl odtud vyhostiti, puol kopy grošuov širokých českých. Item s haltéřuov na obci aby brali, jakž komu najmú. Item šos s podruhuov, řemesl- níkuov i všech obchodníkuov v městě aby brali do roka puoldruhého groše českého širokého. Item šos s stodol a s zahrádek na obci, a přistavil-li by se ještě kto na obci, aby k městu šosoval, pokud s měšťany smluví. Item s zahrady mezi vodami aby brali o svatém Jiřie osm grošuov českých a při svatém Havle tolikéž. Item od postřihače a od váhy aby brali do roka, na čemž mohú smluviti. Item plat s krámuov od pekařuov nebo od domkuov s valuov nebo za trávu aby brali, což by sobě v tom k užitku přivésti mohli. Item také jakož prvé berú clo s koní po haléři u bran z milosti našie, to jim činíme a přidáváme druhý haléř tak, co jsú prve haléř brali, aby již brali jeden peniez český s koně, ješto jich jde sedm za široký groš český. Item aby také brali šos s řemeslníkuov před městem i v Zahájí2) na každý rok při svatém Jiří po puoldruhém groši širokém a při svatém Havle tolikéž. Item z těch ze všech užitkuov a duocho- duov aby počet vydáván byl od konšel čtyřem súsedóm, kteréž by na to obec zvolila. Item což se dotýče poručenstvie a kšaftuov, aby mohli poručenstvie činiti před konšely neb samým přátelóm zjevně neb tajně vedle toho, jakž se jim najlépe zdáti bude. A jestliže by kto poručenstvie zanetbal učiniti a v tom 300

Strana 301
umřel, tehdy statek toho aby byl opatřen konšely a obrácen na přátely jeho vedle práva jich na ty, ktož v tom právě obývají. Item což se pak vin obecních dotýče, takové viny aby byly obráceny na opravu města, a což se dotýče vin hlavních, jakožto mordu, zrady, násilé, cizoložstva nebo k těm podobných, ty se zuostavují pánóm držitelóm téhož města nebo budúcím biskupóm litomyšl- ským. A což se dotýče těch, ktož se stavějí při zámku, ješto slove Nové město,3) těm také tu milost činíme, aby práv všech a svobod i milostí požívali též jako purgmistr, konšelé i všecka obec téhož města Litomyšle požívají. A k tomu také jestliže by kdy která vojna byla, aby ti, ktož se na tom Novém Městě postavie, aby pro potřebu toho zámku na žádnú vojnu nejezdili, ale doma zuostali. A již chcme, aby jižpsaní purgmistr, konšelé i všecka obec jmenova- ného města Litomyšle, nynější i budúcí, při těch při všech věcech svrchupsa- ných zuostaveni a zachováni byli bez našie, budúcích našich, králuov českých, a biskupuov litomyšlských i všech jiných lidí všeliké překážky nynie i po věčné časy budúcíe. Však proto chcme, aby ty věci svrchupsané byly bez újmy každému na jeho spravedlnosti. Toho na svědomie pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na hradě Pražském v úterý po svatém Řehoři léta Božieho tisícieho čtyřstého devadesátého, královstvie našeho léta deva- tenádctého. Ad mandatum domini regis. Pergamenový originál, vlhkem silně poškozený, roztrhaný a místy nečitelný, v archivu města Litomyšle; k listině je na pergamenovém proužku přivěšena kulatá, dobře zachovaná znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. — Majestát krále Vladislava na potvr- zení práv, důchodův města Litomyšle. Českaj. — V outerý po svatém Rehoři 1490.— N. 64. (vedle škrtnutého „19“). — N. 59 (červeným inkoustem). — Text doplněn z po- tvrzení, vydaného dne 29. září 1524 králem Ludvíkem, jakož i z vidimátu purkmistra a rady Starého Města pražského ze dne 14. května 1518 (pergamenový originál v archivu města Litomyšle). 1) Syn Jana a vnuk Viléma Kostky z Postupic (v. pozn. 1 při listině z 3. ledna 1474, výše č. 430). 2) Zaháj, jedno z předměstí litomyšlských, které mělo vlastního rychtáře a konšely (Zd. Nejedlý l.c., str. 299). 3) Bohuš Kostka dal srovnati se zemí zřícené a opuštěné domy na hradě a na jejich místě založil tak řeč. Nové nebo Horní Město (A. Sedláček, Hrady I., str. 8). Otištěno ve Vlastivědném sborníku východočeském I., str. 84. — Srv. též Fr. Jelínek l.c., díl II., str. 64—65. 560. 1490 květen 25. Hrad Pražský. Král Vladislav potvrzuje listinu opata Buška z Vrtby a konventu kladrubské- ho kláštera ze 14. října 1441 pro městečko Kladruby. 301

Strana 302
My Vladislav, z Božie milosti král český, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že ukázán jest nám list poctivých kněze Buška opata i všeho konventu kláštera kladrubského zákona svatého Benedikta, kterýžto jsú udělali městečku Kladru- bóm téhož kláštera, celý a neporušený s visutými pečetmi opata a konventu i některých jiných dobrých lidí, i prošeni jsme od některých našich věrných, abychom svrchudotčenému městečku i také opatrným purgmistru, konšelóm i vší obci téhož městečka, věrným našim milým, k tomu povolenie naše dali i také toho listu potvrditi ráčili. Kterýžto tuto slovo od slova takto se vypisuje: My kněz Bušek z Vrtba etc. (Následuje listina ze dne 14. října 1441; výše č. 276). I znajíce věrné a ustavičné služby již psaných purgmistra, konšeluov i všie obce městečka Kladrub, kteréž nám činili, činie a činiti nepřestávají, a potom tiem lépe aby mohli a měli nám slúžiti, čímž nás milostivějšieho k sobě poznají, i jsúce k té prosbě nakloněni, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú k svrchupsanému listu povolenie naše královské dali jsme a tiemto listem dáváme a jeho ve všech kusiech, článciech a klausulech potvrzujem tak, aby již psaný purgmistr, konšelé i všecka obec téhož městečka Kladrub nynější i budúcí těch všech práv a milostí a svobod svrchupsaných požívali bez našie, budúcích našich, králuov českých, i také opatuov a konventu jmeno- vaného kláštera i všech jiných lidí všeliké překážky, a to nynie i po věčné časy budúcie. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na hradě Pražském v pondělí den svatého Pavla na vieru obrácenie léta Božieho tisícieho čtyřstého devadesátého, královstvie našeho léta deva- tenáctého. Ad relacionem domini Joannis de Sselnberg, regni Boemie cancellarii. Pergamenový originál v archivu města Kladrub; na pergamenovém proužku je při- věšena kulatá znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: R. — N. 7 (vedle škrtnutého „N.5“ a „N.7“). — Von dem könig Wladislao erteilte confirmation uber allerlei frei- heiten. — Dep. Nro. 31. U W. Mayera l.c. pouze regest, str. 258. 561. 1491 březen 14. Krupka. Jindřich ze Starschedeln potvrzuje obyvatelům města Krupky jejich privilegia, která obdrželi od Těmy z Koldic a krále Vladislava. Ich Heinrich von Starschedel ritter, herre auf Graupen etc.1), vor mich, meine erbin und nachkomelinge bekenne und tu kund vor idermenniglich, di disen meinen brif sehin ader hören lesen, das vor mich kommen sein meine untertenige und liebe getrawen, der rat und gantze gemeine der stat Graupen, 302

Strana 303
mir erczält und vorbracht etzliche privilegia, freiet und freietsbrife und begnadunge von dem wolgeboren und edeln herren Thymen von Kolditz, herren czu Belin etc., dizceit als irem erbhern erworbin und auszbracht,2) auch einen brif von koniglicher bstetiunge darobir,3) mich als iren herren demutiglich ersucht, mit vleisze gebeten, si bei solcher irer herkomen, guter alter gewonheit und freiheit in aller masse, wi das biszher gehalten were, si auch zeu behalten, zcu bschutzen und beschirmen und darbei genediglich zeu bleibin lassen. Also habe ich angesehin ire czimliche und pilliche bette, auch traw dinste, so si mir czukunftiglich tun mogen, habe in solchs zcugesagt und sage in das zeu mit und in craft ditz brifs, si bei allen solchen iren freiheiten, freiheitsbrifen und sunderlich bergkfreieten, derselbigen zcu gebrauchen in aller weisze und forme, wi si diselbigen biszher in irer gebrauchunge gehabt und gehalden, also danne frei bergwerck von rechte habin sal, als dann koni- glicher brif und magestat awsweist und clerlich besagt, auch bei allen irer altherkomen guten gewonheit, wi si das von alders biszher gebraucht habin und ich das erfunden, genediglich also zcu bleibin lassen und in diselbigen nach geburde trewlich helfen kreftigen und bestetigen. Zeu urkunde und merer sicherheit habe ich genanter Heinrich von Starschedel ritter, herre auf Graupen etc., disen meinen brif wissentlich mit meinem anhengenden ingesigel verfesti- get nach Cristi geburt tawsend vierhundert, darnach im einundnewntzigistem jar am montag nach mitterfasten auf meinem slosse Graupen. Pergamenový originál, značně vybledlého písma, v archivu města Krupky; přivěšená pečet schází. — Na rubu: Cormifation Herrn Henrich von Starschadel. — No. 3. 1) Anna ze Šumburka prodala 24. března 1490 Krupku saskému zemanovi Jindřichovi ze Starschedeln (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 358). 2) Ze dne 8. ledna 1477 (výše č. 443). 3) Ze dne 13. ledna 1478 (výše č. 451). Otiskl A. Müller l. c., č. 715, str. 306. 562. 1491 květen 1. Budín. Král Vladislav uděluje na prosbu Markvarta, Heřmana, Viléma, Jindřicha a Jana bratří z Vojslavic purkmistru a konšelům jejich městečka Hořepníka1) dva výroční trhy, a sice jeden ten čtvrtek po hodu Narození Panny Marije, matky Boží, a druhý na svatého Jiří, s osmi dny při každém jarmarku pořád zběhlými. — Dán na Budíně v neděli den svatých Filipa a Jakuba, apoštolův Božích, léta Božího tisícího čtyrstýho devadesátého prvního, království našich českého dvacátého a uherského léta prvního. Jednoduchý opis ze 17. stol. v Státním archivu v Jindřichově Hradci, zn. 5 A S Hořepník. 303

Strana 304
1) Hořepník, o. Pacov. — Jako městečko se připomíná již ve 13. stol., kdy je držel Dětoch z Třebelovic, zdědiv je po svém ujci Sezimovi z Hořepníka. Dětoch vymohl již na králi Václavovi II., že lidé jeho zboží nejsou povinni žádnými královskými službami mimo zemské berně a že nepodléhají krajským soudům, nýbrž přímo královskému právu v Praze (dne I. srpna 1299; srv. J. Emler, Regesta II., str. 789, č. 1841). Dětoch odkázal svůj ma- jetek pánům z Růže a pánům z Hradce. Hořepník byl v té době ještě stále rozdělen ve dvě poloviny. Pak se majitelé velmi často střídali, až koncem 15. stol. se zde objevuje jako majitel Jan z Vojslavic, který měl pět synů, a to Markvarta, Heřmana, Jindřicha, Jana a Viléma (A. Sedláček, Hrady IV., str. 342—345). 563. 1491 červenec 26. (Stoliční) Bělehrad. Král Vladislav uděluje na prosbu Viléma z Pernštejna, nejvyššího hofmistra království Českého, obyvatelóm městečka Sezemicl) jarmark roční ten úterý po svaté Trojici s osmi dny pořád zběhlými a povoluje, aby oni při jarmarku i bez jarmarku trh koňský v úterý každý týden držeti a mieti mohli. — Dán u vojště našem před Bělehradem v outerý po svatém Jakubu, apoštolu Božiem, léta Božieho tisícího čtyrstého devadesátého prvního, let království našich uherského prvního a českého dvacátého léta. — Ad relacionem domini Jo- hannis de Sselnberg, cancellarii regni Boemie. Originál je ztracen, známo z kodexu Pernštejnského (archiv města Pardubic, zn. G 73), fol. 89—89 v, jakož i z potvrzení privilegií městečka Sezemic Karlem VI. ze dne 16. května 1726 (archiv města Sezemic). 1) Sezemice, o. Pardubice. — Městečko založeno asi koncem 13. stol. při ženském cisterciáckém klášteře; podle erbu pokosných pruhů, křídla a lva na svornících v chrámo- vých kaplích lze souditi na Mutinu z Dobrušky, jehož dcera se provdala za Jana Mezi- říčského z Lomnice (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1248—1249). Městečko, patřící k tomu klášteru, připadlo po jeho zničení za husitských válek ke Kunětické Hoře; r. 1491 je vyplatil Vilém z Pernštejna a připojil k Pardubicům (A. Sedláček, Místopisný slovník, str. 798). — R. 1480 obdrželi Sezemičtí od své vrchnosti louku, zvanou „Pokloučky“, za rybníkem „Kabátem“ (A. Kopecký, Sezemice nad řekou Loučnou, jejich minulost a při- tomnost. V Kutné Hoře 1887. Str. 11.). Listina se téměř doslova shoduje s následujícím privilegiem krále Vladislava ze dne 27. července 1491 (níže č. 564). 564. 1491 červenec 27. (Stoliční) Bělehrad. Král Vladislav uděluje k prosbě Viléma z Pernštejna městečku Bohdanči výroční trh na den Nanebevzstoupení Páně s osmi dny následujícími a trh na koně při týdenním trhu. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucmburské a slezské knieže a lužicský markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že jest nás prosil urozený Vilém z Pern- 304

Strana 305
štajna, najvyšší hofmistr královstvie Českého, věrný náš milý, abychom oby- vatelóm městečka jeho Bohdančel) jarmark roční a trh koňský dáti ráčili. K kteréžto prosbě jsúce milostivě nakloněni, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú k prosbě již psaného Viléma obyvatelóm svrchu dotčeného městečka Bohdanče jarmark roční na den Božieho vstúpenie dáti a je tiem jarmarkem milostivě obdařiti ráčili jsme tak, aby oni i budúcí jejich na svrchupsaný den ten jarmark roční s osmi dny pořád zběhlými každý rok měli, drželi a jeho požívali tak, jako jiná městečka v království našem Českém svých jarmarkuov požívají z práva nebo z obyčeje, a to bez našie, budúcích našich, králuov českých, i všech jiných lidí všeliké překážky nynie i v časech budúciech. A k tomu obyvatelóm svrchupsaného městečka Bohdanče pro věrné služby jmenovaného Viléma, pána jich, tuto naši další milost činíme, dávajíce jim k tomu povolenie naše, aby oni při jarmarku i bez jarmarku trh koňský každý tejden při obecném trhu držeti a mieti mohli. Přikazujíce pod- komořiemu královstvie Českého i jiným všem úředlníkóm a poddaným našim, aby obyvatelóm jmenovaného městečka nynějším i budúcím v požívání svrchudotčeného jarmarku a trhu koňského nepřekáželi ani překážeti dopú- štěli nynie i potomně. Však proto chcme, aby tato naše svrchudotčená obdaro- vánie byla každým našim poddaným bez újmy na jich právích a spravedl- nostech. Tomu na svědomé pečeť naši královskú přivěsiti jsme kázali k tomuto listu. Dán u vojště našem před Bělehradem v středu po svatém Jakubu apošto- lu léta Božieho tisícieho čtyřstého devadesátého prvnieho, království našich uherského prvnieho a českého dvadcátého léta. Ad relacionem domini Johannis de Sselnberg, cancellarii regni Boemie. Pergamenový originál v archivu města Bohdanče; přivěšená pečeť je ztracena. 1) Bohdaneč, o. Pardubice. — Vysazeno bylo na právu zákupném asi koncem 13. stol., jinak není nic více známo o jeho počátcích (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1239). Městečko patřilo v druhé polovině 14. stol. Albrechtovi z Cimburka, který je prodal r. 1377 opatovickému klášteru. Po zničení tohoto kláštera 1421 bylo připsáno ke Kunětické Hoře a Pardubicům (A. Sedláček, Místopisný slovník historický, str. 35—36). Podle urbáře pardubického panství z doby kolem r. 1500 (uložen v archivu Národního musea v Praze, F 152) bylo tehdy v Bohdanči 58 domů, 4 chalupy, jedna zahradnická živnost, devět hospo- dářů bez bližšího označení, sedí-li na domě či na chalupě, rychta a lázeň; z městečka šly vrchnosti poplatky za várky piva, slad a tržné. Regest v Archivu Českém XVI., str. 391, č. 487. 565. 1491 srpen 28. Český Krumlov. Vok z Rožmberka dává obyvatelům města Lomnice nad Lužnicí za jejich grunty, zatopené zřízením Koclířovského rybníka, dědinu u Lomnice a Kozlov. Dále jim dědičně postupuje za 38 kop grošů vrchnostenské blato pod městem; 305

Strana 306
měštané odvádějí z něho vrchnosti stejné poplatky jako dříve. Bude-li novým rybníkem méně zatopeno, z nezatopených dědin budou Lomničtí i nadále platiti vrchnosti, bude-li naopak více zatopeno, srazí se měšťanům poplatky. Lomničtí určují Smržovským dvě volné cesty k městu i k tomu blatu, které s nimi měštané vyměnili. Dále se lomnickým obyvatelům dovoluje pásti kolem rybníka, ač s dovo- lením porybného; bude-li rybník vypuštěn, mohou pásti i na jeho dně. Kdyby ryb- ník zůstal pustý, mohou jej oseti, ovšem zase s vůlí porybného, a ze sklizně nic nemusí odváděti vrchnosti; kdyby setba měla býti ke škodě vrchnosti, může ji porybný zastaviti. My Vok z Roznberka etc. jménem svým a jiných bratří a dědicuov našich vyznáváme tiemto listem všem vuobec, kdežkoli čten nebo čtúce slyšán bude, že sme učinili smlúvu řádnú a konečnú s opatrnými purgmistrem, rychtářem a konšely i vší obcí města Lomnice, věrnými našimi milými, o zátopu gruntuov jich, což se dotýče rybníka Kocléřovského,1) kterýž sme znovu udělali: Item najprv dali sme jim a mocí listu tohoto dáváme za zatopenie gruntuov jich dědinu naši, kterúž sme po předcích svých měli a drželi, kteráž příleží blízko k Lomnici, a k tomu Kozlov, jakožto příleží v svých mezech tak, jakož sme toho sami užívali. Item blato naše pod Lomnicí, kteréž jsú svrchu psaní pod- daní naši k tomu městu k Lomnici drželi a s toho nám poplatky platili, to jsme jim dědičně postúpili a mocí listu tohoto postupujem k jich držení a užívání ny- nějším i jich budúcím k věčnosti. Za kteréžto blato také nadepsaní poddaní naši dali jsú nám třidceti půl osmý kopy grošuov českých širokých dobrých rázu a čísla pražského, kteréžto jsme od nich přijali hotově, úplně a docela. Z kteréhožto blata mají a povinni budou nám a našim dědicuom a budúcím ty poplatky platiti a dávati tak, jakož jsú prve platili a dávali tak, jakož registra v sobě držie a ukazují, bez umenšenie všelikterakého. Item kteréž dědiny zatopeny budú svrchu psaným poddaným našim rybníkem svrchu psaným, což jsú nám z těch dědin úrokuov a důchoduov dávali a platili, ty jim již mají sníti a již jich na věčnost nebudú nám ani našim dědicóm a budúcím platiti povinni. Pakli by co dědin vedle té poměry přes tu zátopu rybníka zuostalo, to oni mají zase přijieti a k svému užitku sobě přivésti jakožto prve, a tu nám budú zase povinni z těch dědin tak přijatých platiti úroky a jiné důchody tak, jakož jsú prve platili a činili. Pakli by tiem rybníkem viece zatopeno bylo dědin nahoře dotčených, tehdy vedle té zátopy má měšťanuom lomnickým poplatek i duochodové sníti, jakož jsú se pak, což se gruntuov dotýče, v té věci k nám připustili, abychme my je v tom opatřiti ráčili milostivě. Item měš- tané lomničtí svolili jsú Smržovským lidem2) našim na dvě cestě, kterýmiž mohú jezditi k městu k Lomnici i k těm lúkám a na ty lúky, kteréžto jsú jim od nás v směně dány pod Lomnicí, budú moci na koniech jeti s vozy i s herkami. Item měštané lomničtí budú moci pásti okolo toho nahoře dotčeného rybníka při svých dědinách a svých gruntech zatopených, však při času a s vólí fišmaj- 306

Strana 307
stra našeho, kterýž té chvíle u nás bude, a když by rybník pust byl, též budú moci pásti na těch gruntech, kteříž jsú jim zatopeni tiem rybníkem. Item když by ten rybník pust stál, a Lomničtí toho rybníka osetím užívati chtěli při těch dědinách a gruntech jich zatopených, má jim dopuštěno býti, však s vólí a vědomím fišmajstra našeho, a což by kolivěk tu vseli, z toho nám a dědicuom a budúcím našim nebudú povinovati nic dávati, ale k svému užitku budú moci to snieti a svézti bez překážky. Pakli by fišmajstr náš znal škodu toho rybníka skrze osetie, muože nedopúštěti a sedbu zastaviti. Tomu na potvrzenie rozká- zali jsme pečeť naši vlastní přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Krumlově v neděli po svatém Bartoloměji, apoštolu Božiem, léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého devadesátého prvnieho. Zapsáno v kvaternu trhovém růžovém od r. 1600 (SUA v Praze, desky zemské větší, č.i. 130), fol. B 12—13. 1) Rybník Koclířov byl založen Vokem z Rožmberka r. 1490 (Fr. Kuna l.c., str. 28). 2) Smržov, o. Třeboň. Otiskl Fr. Kuna l.c., str. 73—75. O rok dříve — 7. ledna 1490 — uzavřel Vok z Rožmberka s Lomnickými smlouvu skrze Václava Dvořeckého z Olbramovic a Jiříka ze Zvotok o placení dávky z várek piva, úroků z domů a z dědin; při tom povolil Vok měštanům zřídit rybník Inderlov (Fr. Kuna l.c., str. 75—77). 566. 1491 září 12. Kunětická Hora. Vilém z Pernštejna a na Helfenštejně, nejvyšší hofmistr království Českého, se vzdává práva odúmrtního ve prospěch měštanů bohdanečských a uděluje jim právo svobodného odkazu movitého i nemovitého majetku komukoli, buď mužského nebo ženského pohlaví, ale tak, aby ten majetek nebyl na jiná panství přenesen, nýbrž naopak aby se dědic, má-li jiného pána, odstěhoval na zboží pardubické. Vznikne-li hádka mezi pozůstalými, rozhodnou ji konšelé té dědiny, kde leží sporná role; nejsou-li strany spokojeny, rozsoudí Pernštejnové, a kdyby ti tu při neroz- hodli, tedy místo, k němuž jde odvolání z té dědiny. Vilém z Pernštejna na Helfenštejně, najvyšší hofmistr královstvie České- ho, známo činíme tiemto listem všem vuobec, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že předstúpili před nás naši věrní milí, rychtář a konšelé i všecka obec z městečka Bohdanče a prosili jsú nás s pilností a pokorně, abychom s nimi tu milost učiniti ráčili a odúmrti abychom jim propustili, kteréž od časuov minu- lých brány bývaly. A my, vzhlédše na jich pilnou a pokornú prozsbu, z naší zvláštní milosti, aby tiem pilněji své role a obchody činili a dělali, a aby jiní 307

Strana 308
lidé tiem raději tu i jinde pod nás se táhli, ty všechny odúmrti těm lidem našim z městečka z Bohdanče, nynějším i budúciem jich potomkóm jsme oddali a propustili a mocí tohoto listu oddáváme a propúštíme, takže oni všechno zboží své, buď to roli nebo jiný kterýkoli nabytých věcí, mohovitých i nemoho- vitých, i všechny svrchní věci, ktož by chtěl, budú moci dáti, oddati, poručiti za zdravého života neb na smrtedlné posteli, komuž se jim kolivěk zdáti a líbiti bude, buď mužskému nebo ženskému pohlaví, přirozeným neb nepřirozeným, tak však, aby to zboží nebo statek toho sešlého po smrti na jiná panstvie nebylo přeneseno, ale ten, kterýž by pravýma) přirozeným neb(o) li poručen- stviem chtěl se uvázati v zuostalé věci, tehdy se má vstěhovati k orání tej role aneb jiného obchodu. Chcme také, jestliže by kdy mezi kterými příčina byla hádky, ktož by bližší přietel byl, chtíce se uvázati v nápad umrlého, aby hádka ta skrze konšely té dědiny byla rozeznána; pakli by pro sprostnost konšeluov to nemohlo tu na tej dědině dokonáno býti, tehdy k náměstkóm a potomkóm našiem má oddáno konečně býti; pakli by se nám neb našiem potomkóm tej pře nezdálo na se vzieti, tehdy tepruov, kdež ta dědina právo v jiných příčinách béře, tu mají o to ohledáni býti, a což by koli bylo těmi konšely, kdež právo berú, o tej hádce jim vyřčeno, aby na tom mocně přestali. A protož my Vilém z Pernštejna etc. svrchupsaný i s svými erby a budúcími potomky, pány helfenštejnskými, slibujeme ctně a řádně bez přerušení v celosti zdržeti a zachovati lidem našim svrchupsaným i jich budúciem potomkóm ta svrchupsaná dání a svobody beze všech zmatkuov a přiekazy. Tomu na svědomí a pro lepšie jistotu naši vlastní pečeť k tomuto listu kázali jsme přivěsiti. Jenž jest dán a psán na Huoře Kuněticské léta Božieho tisícieho čtyřstého devadesátého prvnieho v pondělí před Vyvýšením svatého Kříže Pergamenový originál v archivu města Bohdanče; pečet, která byla přivěšena na perga- menovém proužku, je ztracena. a Správně „právem“. Otištěno v Archivu Českém, díl XVI., str. 396—397, č. 493. 567. 1491 září 12. Kunětická Hora. Vilém z Pernštejna vydává listinu stejného znění rychtáři a konšelům i celé obci městečka Sezemic. Originá l je ztracen, znění zapsáno v Pernštejnském kodexu (archiv města Pardubic, rkp. zn. G 73), fol. 89 v. — 90, a v potvrzení sezemických privilegií Karlem VI. dne 16. května 1726 (archiv města Sezemic). Podle urbáře pardubického panství z r. 1499 mělo městečko toho roku rychtu, 45 osedlých (mezi nimi dva židé), školu, obchod solí, tržné a několik řemeslníků (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1249). 308

Strana 309
568. 1492 leden 10. Vilém Zub z Landštejna a na Chlumci daruje chlumeckým měštanům past- viště na Turovsku a svobodný průhon skrze své lesy náhradou za obecní dědiny, zatopené založením nového panského rybníka. Postupuje jim i solný obchod. Vilím Zub z Lantštejna a na Chlumcil) známo činím tímto listem všem vůbec, ktož jej uzří nebo čtoucí slyšeti budú, že s dobrým rozmyslem a radou přátel svých z milosti a lásky své vší obci v městě mém Chlumci činím, aby což jest rybníkem mým novým koli zatopeno, toto zase jim oddávám, totiž aby pastviště na Thurovsku,2) dobytku majíc, svobodně pásti tu, kdež jim jest ukázáno, mohli, k tomu také průhon skrze mé lesy svobodný aby jměli k témuž miestu ukázanému bez překážky mé a dědicův i budoucích mých. Ještě pak více také též obci z milosti i lásky své dobrovolně, aby sůl, kteráž jest k ruce mé byla kupována, jim to přidávám a toho postupuji, aby oni v tom svobodu a to povolniea) mné jim z milosti a lásky obdařené majíc, suol, kteráž by koliv do Chlumce přivezena mohla býti, ji kupujíc ku požitku a zisku vší obci, jakž by nejlípe mohli, přivedli anebo i jinde kupovali, kdež by se jim zdálo a líbilo, v tom se ode mne, od dědicův i budoucích mých ani jiných lidí odporu a překážky nebojíce. Na potvrzení a budoucí paměť toho pečeť mou vlastní přivěsiti jsem kázal k tomuto listu dobrovolně. Jenž jest dán léta od narození syna Buožího tisícího čtyrystého devadesátého druhého ten outerý po Buožím křtění. Obsaženo ve „Vejtahu...“ z r. 1588 i ve vidimátu 12 pergamenových listin chlumec- kých, vydaném městem Novým Bydžovem dne 6. května 1616 (obojí v SUA v Praze, odd. SM P 106 CH 3). — Též v kopiáři města Chlumce nad Cidlinou, uloženém v tamním městském archivu. a) Ve vidimátu z r. 1616 správně „povolenie“. 1) Po Vaňkovi z Valečova držel Chlumec Jan z Landštejna; jeho nástupcem byl Vilém Zub z Landštejna (K. Khun l.c., str. 23). 2) Patrně zaniklá ves Turovice (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 860). Listinu otiskl K. Khun l. c., str. 24. Dne 29. března 1493 vydává týž Vilém Zub z Landštejna svému dědičnému člověku Duškovi Syřístkovi listinu, kterou mu potvrzuje držbu masného krámu v Chlumci, osvobozu- je jej ode všech peněžitých poplatků a jiných dávek s výjimkou jednoho kamene loje ročně a povinnosti porážeti panský dobytek tak, jakož jiní mistři a tovařišie chlumečští měli a mají právo a obyčej dobytek ke dvoru bíti. (Obsaženo v často zmíněném vidimátu ze 6. května 1616, uloženém v SUA v Praze, odd. SM P 106 CH 3). 569. 1492 leden 16. Český Krumlov. Vok z Rožmberka potvrzuje obyvatelům městečka Benešova nad Černou privilegium, jež jim udělil 14. prosince 1423 Oldřich z Rožmberka.1) 309

Strana 310
Pergamenový originál, jehož pečet byla ztracena, nalézal se v městském archivu benešovském, byl však po Květnové revoluci zničen (M. Volf, Popis městských archivů, str. 12). 1) V. výše č. 235. 570. 1492 únor 20. Budín. Král Vladislav uděluje na prosbu Voka z Rožmberka, hejtmana království Českého1), obyvatelům Latránu, při zámku a městě Krumlově ležíciemu, trh téhodní, totiž každý pondělí, a jarmark roční tu neděli před svatým Havlem s osmi dny pořád zběhlými. — Dán na Budíně v pondělí před Nastolovániem svatého Petra léta Božieho tisícieho čtyřstého devadesátého druhého, králov- ství našich uherského druhého a českého jedenmezcietmého léta. — Ad relacio- nem domini Johannis de Sselnberg, cancellarii regni Boemie. Pergamenový originál v archivu města Českého Krumlova, zn. IV. A 8; k listině je na bíločervených nitích přivěšena kulatá znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. — V kvaternu trhovém růžovém léta 1600, A 11. — Original-Privilegium von Ihro Königl. Mait Wladislav über den montägigen Wochenmarckt und 8tägigen Jahrmarckt am Sontag vor S. Galli in der Latron de Anno 1492. 1) Byl jím do r. 1493 (V. V. Tomek, Dějepis Prahy X., str. 106). Regest u H. Grossa l.c., str. 5. 571. 1492 květen 19. Český Krumlov Vok z Rožmberka dává obyvatelům městečka Frymburka právo volného odkazu kterékoliv osobě; zemře-li kdo bez poslední vůle, dědí nejbližší příbuzný na panství usedlý; není-li ho, připadne pozůstalost obci. Odvolacím místem jest městský soud v Českém Krumlově. Wir Wok von Rosenbergk, haubtman des konigreichs zu Beheim etc., bekennen offentlich mit dem brief für uns, unser brueder und unser erben und nachkomen, das für uns komen sind die erbern weisen, der richter, rat und gemainigklich die burger unsers markts zu Fridbergk,1) unser lieben getre- wen, und haben uns diemitigklich gebeten, das wir si mit ainem statrecht gnedigklich versehen und begnaden geruchten also, das si und all inwoner desselben markts ir gut und hab von in mochten verschaffen, domit solh angesterben gut auf uns und unser nachkomen nicht komen sollt. Also haben wir angesehen ir vleissig betn und trew, die si unsern vorvordern loblicher ge- dachtnus und uns unczher gehorsamlich beweiset haben und noch hinfur 310

Strana 311
kunftigklich beweisen mugen und sollen, und haben mit wohlbedachten mut und rate den benanten unsern lieben getrewen, dem richter, rat und ganczer gemain des berurten unsers markts Fridbergk und allen iren erben und nach- komen gegeben und geben auch in kraft des briefs das statrecht also, das die obgenanten unser lieben und getrawen all inwoner zu Fridbergk, frawen und man, genczen und vollen gwalt und macht haben alle ir habe, es sei erib varund gut, bei gesunten leib oder an dem todpet, zu aintzingen oder miteinander verkaufen, verschaffen oder geben nach statleichen rechten und gewonheiten, wem si verlustet, an all unser und unser erben und nachkomen irrung und hindernus. Beschee aber, das iemands aus dem egenanten markt an eriben und an geschafft mit dem tod abginge, es sei fraw oder man, so soll alle sein hab und gut, nichts ausgenomen, gevallen und eriben auf sein nagst freundt in unser herschaft. War aber kein freund in unser herschaft, darauf desselb abgestorben gut nach laut dieser freiheit gevallen und komen sollt, alsdann soll dosselb gut zu gemainem nucz und pesserung desselben markts nach gutbedun- ken des richters und rat doselbs und mit unserm und unser erben und nach- komen wissen und willen angelegt werden treulich und ungeverlich. Auch ab sich ie zu zieten begeben wurdt, das iemand vor dem besiczten rechten des berurten unsers markts zu Fridbergk von ihrem urteil weiter beruefen, gedin- gen oder appellieren wolt, das mag beschehen und in unser stat Krumbnaw zu dem burgermaister und erberm rat soll also gedingt werden und in selben notturften die oftberurten burger von Fridbergk sollen auch doselbshin ihr zwlucht haben. Und dieselben abgeschriben gnad und freiheit sollen den berur- ten unsern burgern zu Fridbergk und allen iren erben und nachkomen von uns und allen unsern brudern, eriben und nachkomen gehalten werden gencz- lich, treulich und ungeverlich. Des zu urkund geben wir in den brief, besigelt und bestattet mit unserm aigen anhengenden insigl. Der geben ist zu Krumb- naw an sambstag vor sand Urbans tag nach Cristi unsers herrn gepurdt tausent vierhundert und in dem zweiundnewezigsten jare. Pergamenový originál v okresním archivu v Rožmberku; k listině je na pergamenovém proužku přivěšena kulatá pečeť z červeného vosku. — Na rubu: N. 1. 1) Frymburk, o. Kaplice. — Drobné městečko, vzniklé nejspíše založením, s táhlým tržištěm o dvou řadách domů. R. 1379 mělo 20 lánů, rychtu, panské clo, dva mlýny, po- platné kostelu, a lázeň. (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1088—1089. — V. též J. K. Markus, Markt Friedberg.). Otiskl K. Friedl, Die Urkunden des Marktes Friedberg in Südböhmen (Mit. Ver. Gesch. Deutschen in Böhmen XLV. 1906, str. 535—536). Ustanovení o právu volného odkazu je blízké příslušnému odstavci v privilegiu ze 14. února 1494 pro Český Krumlov (níže č. 582), výslovně však podtrhuje, že se tak děje „nach statleichen rechten“. — Odstavec o odvolání k městskému soudu v Českém Krumlově, má jiné znění nežli podobná ustanovení v ostatních privilegiích pro rožmberská města a mě- stečka (na př. č. 80, 83, 98, 113, 140 i níže č. 582). 311

Strana 312
572. 1493 leden 8. Budín. Král Vladislav potvrzuje na prosbu Voka, Petra a Oldřicha bratří z Rožm- berka obyvatelům městečka Záblatiel) list na pargameně celý a neporušený najjasnějšieho pána Jiřieho, krále českého, a to ze dne 11. dubna 1461. — Dán na Budíně v úterý po Božiem křtění léta Božieho tisícieho čtyřstého devade- sátého třetieho, království našich uherského třetieho a českého dvamezciet- mého. — Ad relacionem domini Johannis de Sselnberg, cancellarii regni Bohemie. Pergamenový originál v okresním archivu v Prachaticích; k listině je na bíločervených hedvábných nitích přivěšena kulatá, jen málo poškozená znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Lit. C. 1) Po Zikmundovi Hullerovi následoval v držení hradu Husi, k němuž patřilo Záblatí, jeho bratr Oneš a po něm jej dostal od krále podkomoří Mikuláš z Pístného. Za husitských válek se ho zmocnil Jan Smil z Kremže, který byl donucen postoupiti jej Oldřichovi z Rožm- berka (A. Sedláček, Hrady XI., str. 155 a d.). R. 1493 došlo ke sporu mezi Záblatskými a Prachatickými o novou cestu do Volar, kam začali voziti ze Záblatí pivo a obilí, ačkoliv to bylo výhradným právem města Prachatic. Svědčí o tom list z 3. prosince 1493 tohoto znění: Unsern dinst zuvor, ersam lieben frůnd und nachpawrn. Wir sein underricht worden, wie ir und etlich daselbs umb den Sablat aber ain newe strass und ain newung aufbringt gein Wallern, als mit dem pir und traid dessengeleichs von andern enden wider unser freiheit und rechtigkeit, die wir daruber haben, das si fûrn pir und traid gein Wallern, das von alter herkomende ist nicht ge- wesen, darauf wir dann freiheit und rechtigkeit haben. Darauf bittend wir ewr weisheit und nachperschaft, ir wellet solh new und ungewondlich strass absteen und ze meiden zu fürn pir, auch traid gen denr Wallern. Auch dessengeleichen verkunden andern lewten, damit si solh new strass absteen, als wir das vertrawen zu euch haben, ir werdet das tun. Besheh aber des nicht und solh new strass von euch mit pir und traid wolt nicht absteen gen Wallern, so wolt[!] wir die annemen, wo wir die begreifen mochten, damit solh new ding und ungewondlich strass understanden mechten werden, wann wir wellen unsere freiheit und rechtigkeit nicht nachgeben, sondern die prawckhen und genuessen, so verr die rechtigkeit und freiheit auf ir inhald. Und ob ainige mer uber unser schreiben und verkundung wurd faren, der far auf sein rechtigkeit und schaden, wann wir wellen auch darob sein, damit unsern gnedigen herrn die mawt nicht verfurt werde, wann uns das bevolhen ist worden von seinen gnaden. Ewr verschribne antvort last uns wissen bei diesem poten. Datum Prachatitz feria III ante s. Barbare virginis anno Domini etc. LXXXXIII°. Burgermaister, richter, rate und die gantz gemain der stat zu Prachatitz. (Papírový originál v SUA v Praze, odd. guberniálních listin, č. 375.— Na rubu: Den ersamen und weisen burgermaister, richter, rate und der ganczen gemain in dem Sablat des marcks, unsern guten frunden und nachtpawrn. — Přitištěná kulatá pečet z červeného vosku, která list uzavírala, je téměř úplně odloupnuta a ztracena.) 573. 1493 leden 19. Holice. Neptalim z Frymburka a na Holicích dává Ondřejovi, rychtáři z Holic, list na svobodnou rychtu, lán pozemků, z něhož nemusí platiti úrok, svobodné šenkování 312

Strana 313
piva bez placení bečkovného a právo volného nakládání s rychtou. Táhne-li holický pán na vojnu, musí rychtář s ním; dostane za to stravu i šaty a nemusí platiti šos. Já Neptalim z Frimburka a na Holiciech1) vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že jest předstoupil před mne Ondřej rychtář z Holic s přáteli, žádaje a prosiec mne, abych jemu dal list na svobody té rychty holické, na kteréž sedí. A já svrchupsaný Neptalim, vzezřev na jeho věrnú službu, kterúž mi jest slúžil, dal sem a mocí tohoto listu dávám ku pravé svobodě jemu Ondřejovi nadepsanému i jeho budúcím ná- městkóm lán role, kterážto se počítá za lán, s lukami i s chrastinami, kterýžto byl od staradávna, také aby úroku ročnieho mně i mým budúcím povinen nebyl platiti i jeho budúcí náměstkové, však tak, že panství sobě i jiným pozuosta- vuji budúcím na něm i na jeho budúcích náměstciech. Také v té rychtě již jmenované dřév řečený Ondřej rychtář má pivo šenkovati i jeho budúcí ná- městkové a z toho žádného bečkovnieho on a budúcí jeho náměstkové mně ani mým budúcím nemají platiti. A nadepsaný Ondřej rychtář i jeho budúcí ná- městkové mají úřad mieti mým lidem, kteříž k té rychtě holické příslušejí, rozkazovati a řéditi, což by bylo pánu potřebie i té všie obci potřebného. Také toto sobě i svým budúcím na té rychtě pozuostavuji, když by pán holický na vojnu jel, aby on se pánem jel a na voze panském byl; a pán má jemu dáti potřebu, ztravu a na šaty jednu kopu grošóv miešenských; a pojede-li na vojnu na zpuosob nahoře dotčený, tehda nemá šosu dávati podle soused na tu vojnu; a pakli by pán na vojnu nejel, tehdy on rychtář má podle soused vyknúti šosu. A já svrchupsaný Neptalim dřéveřečenému Ondřejovi rychtáři i jeho budúcím náměstkóm dávám tiemto listem plnú moc i svobodu, aby tu rychtu nadepsanú mohl, a jakž najlépe moci bude, prodati, směniti v témž právě a s tiem učiniti jako s svým vlastním. Tomuto na svědomie a jisté zdrženie pečeť svú vlastní k tomuto listu dal sem přivěsiti, připrosiv urozených a sta- tečných pana Čeňka z Barchova a na Dašiciech, pana Mikuláše z Mezilesic a na Tajnici, pana Matyáše Libáka z Radovesic a na Přestavlciech, že jsú k mé žádosti své pečeti podle mé pro širšie svědomie věcí nadepsaných přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Holiciech v sobotu před ochtábem Božieho křtěnie léta od narozenie syna Božieho Pána Jezu Krista tisícieho čtyřstého devadesátého třetieho. Pergamenový originál se čtyřmi pečetmi, přivěšenými na pergamenových proužcích, byl uložen v archivu města Holic, ale tam zničen za požáru radnice v květnu 1945. Zachován v potvrzení Karla VI. z 18. dubna 1726 (archiv města Holic; srv. M. Volf, Popis městských archivů v Čechách, str. 75). 1) Holice se připomínají po prvé r. 1336, kdy patřily jako vesnice k hradu Chvojnu. Od pánů Chvojenských koupili panství páni z Lichtmburka a po nich Šternberkové. Za husitských válek Chvojno pokleslo a na jeho místě se vzmáhají Holice v městečko. Před r. 1481 koupil je Neptalim z Frymburka. R. 1493 přešlo zboží na Hynka Bradleckého 313

Strana 314
z Mečkova a ten r. 1507 je prodal Vilémovi z Pernštejna. (A. Šafařík — Otokar Pospíšil, Holice, vyd. 1911, str. 25 a d.). Podle urbáře pardubického panství z doby kolem r. 1500 (archiv Národního musea v Praze, F 132) měly Holice tehdy 30 hospodářů. Otiskli Šafařík a Pospíšil l. c., str. 33—34, kde i fotografie. Jos. Nechvíle, Procházky po bývalém panství Pardubském (Památky archeologické sv. X., 1874), str. 305, píše: „Největším dobrodincem, jak nová památní kniha městská dí, města byl bezpochyby Neptalim z Frimburka, který město od daní a robot osvobodil, poddanství je zbavil a jim svobodu udělil pivo vařiti a v okolních vesnicích je svobodně vystavovati. Mimo to daroval obci holické celý dvůr v Holicích a podržel sobě jen právo ochranné a právo rychtáře v čas války. Za vlády Neptalima z Frimburka osada se zvelebila, nebo v zápiskách městských čteme vydání na bránu Mýtskou, na lázně, pivovar, radnici atd. Neméně dobře vedlo se i Holicům za vlády Viléma z Pernštejna, který poddaným svým v Holicích dal právo odúmrti a jiná privilegia, která bohužel ohněm a válkou byla zničena.“ 574. 1493 červenec 4. Nový Hrad. Zdeněk Kostka z Postupic a na Novém Hradě uděluje obyvatelům městečka Chrásti (u Chrudimě) povolení, že si mohou k obci zakoupit od svého spolusouseda Buška prut dědiny, a osvobozuje ji ode všech platů. Zdeněk Kostka z Postupic a na Novém Hraděl) oznamuji tiemto listem a) přede všemi nynějšími i budúcími lidmi, že přistúpili před mě rychtář a konšelé i obec městečka mého Chrásti sboží podlažického,2) známo činiece přede mnú, kterak z dobrým rozmyslem a z jednostajné vuole kúpili sú u Buška z Chrásti, spolusúseda svého, prut dědiny blíž téhož městečka k obci sobě i svým budú- cím od té dědiny, kteráž někdy byla Petra Velikého, a to za puolsedmý kopy a za patnáct grošóv, vše českých, jemu Buškovi úplně a docela zaplacených. Na kterúžto obec přijali sú od téhož Buška úroka ročnieho mně i mým budúcím platiti a vydávati po všecka léta tři groše bez dvú penězí, beroucieho dva penie- ze a třetinu penieze, ovsa pět čtvrtec a třetinu čtvrtce, vajce dvě a třetinu vajce a zielí kuopu záhon jeden, při tom žádajíce mne, abych jim toho trhu přál a povolenie své dal, a tudiež za tuto milost mne prosili sú, abych jim ten úrok a poplatek roční nadepsaný s té obce odpustil a svobodnu jim od toho platu tu obec učinil. I vzhled jsem na žádost a snažnú prosbu poddaných svých, a chtě zlepšiti obyvatele městečka toho, aby tiem lépe opravovati a živiti se mohli, s dobrým rozmyslem a s zdravú přátel mých i jiných dobrých lidi radú dal sem a tiemto listem dávám obyvatelóm městečka Chrásti k tomu trhu povolenie své a týmž poddaným svým k pilné prosbě jich tuto milost a obdarovánie mé zvláštní a ten plat roční vešken svrchupsaný s té obce jim propúštiem a dávám a tu obec jim i jich budúcím svobodnú a prázdnú činím ode všech platóv nadepsaných nynějších i potomních, nic sobě na tom ani svým budúcim nepozuostavuje, k jich pravému držení a svobodnému užívání a s tiem, aby mohli učiniti jako s svým vlastním, jakž by se jim zdálo a za 314

Strana 315
užitečné té obci vidělo, bez překážky mé i budúcích mých. Protož já nadepsaný Zdeněk Kostka tuto milost a obdarovánie mé nadepsané, kteréž sem dal oby- vatelóm městečka Chrásti nynějším i budúcím, opatřil sem a mocí zápisu tohoto opatřuji, pevním a tvrdím sám sebú i svými budúcími, aby při tomto obdarování mém zachováni a držáni byli bez přerušenie. Na potvrzenie těch věcí nadepsaných pečeť mú vlastní jistým mým vědomím dal sem přitisknúti k tomuto listu a pro jistotu lepší a zdržení prosil sem urozených pánóv, pana Bohuše a pana Jana bratří vlastních z Postupic a na Litomyšli,3) strýcóv mých milých, že sú pečeti své na svědomie dali přitisknúti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Novém Hradě léta Božieho tisícieho čtyřistého devadesátého třetieho léta počítajíce ve čtvrtek na den svatého Prokopa. Pergamenový originál v archivu města Chrásti u Chrudimě; k listině jsou na pergame- nových proužcích přivěšeny tři kulaté pečeti z červeného vosku, z nichž poslední je částečně poškozena a otřelá. a) Slovo „listem“ nadepsáno nad řádkem stejnou rukou a v téže době jako listina. 1) Kdy bylo založeno městečko Chrast u Chrudimě, není známo, r. 1349 se jmenuje ještě vsí (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1252). 2) Chrast patřila podlažickému klášteru až do jeho zničení husity r. 1421. Pak tu byl pánem Jakub z Kroměšína a po něm Jiřík z Březovic. Císař Zikmund zastavil klášterní zboží podlažické Janu Pardusovi z Vratkova, který převedl r. 1452 zástavu na Zdeňka I. Kostku z Postupic. Zdeněk II. byl synem Bohuše, bratra Zdeňka I. (A. Sedláček, Hrady I., str. 20; Josef Šmíd, Dějiny Chrasti; publikací městského musea sv. II. v Chrudimi 1935, str. 25—29). 3) Synové Jana, bratra Zdeňkova otce Bohuše (A. Sedláček, Hrady I., str. 20). Otiskl V. Paulus, Dějiny města Chrasti, díl I., str. 15. 575. 1493 srpen 19. Budín. Král Vladislav uděluje na prosbu Mikuláše z Klokočna1) městečku Kostelci pod hradem Podštajnem ležíciemu a obyvatelóm v něm dva jarmarky ročnie, jeden na den svatého Bartoloměje a druhý na den svaté panny Doroty, s osmi dny pořád zběhlými. — Dán na Budíně v pondělí po hodu Matky Božie na- nebevzetie léta Božieho tisícieho čtyřstého devadesátého třetieho, království našich uherského čtvrtého a českého dvamezcietmého léta. — Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnberk, supremi cancellarii regni Boemie. Pergamenový originál v archivu města Kostelce nad Orlicí; k listině je na bíločerve- ných hedvábných nitích přivěšena kulatá pečet z vosku červené barvy. — Na rubu: Rta. — No. 3. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Mikuláš Hrdý z Klokočna byl zástavním držitelem Potštejna a tím i Kostelce nad Orlicí od konce 15. stol. (A. Sedláček, Hrady II., str. 16). 315

Strana 316
576. 1493 srpen 21. Budín. Král Vladislav potvrzuje na prosbu Ctibora Tovačovského z Cimburka, hejt- mana markrabství Moravského (Stiborius de Czimburk et Thowaczaw, capita- neus marchionatus Moravie),1) jeho městu Bělé pod Bezdězem a tamním obyva- telům (cives civitatis Novi Bezdiezie, alias Biela) všechna práva a výsady, zvláště privilegium krále Karla IV. ze dne 2. září 1348.2) — Datum Bude XXI. die Augusti anno Christi millesimo quadringentesimo nonagesimo tercio, regno- rum vero nostrorum Hungarie etc. quarto, Bohemie vigesimo tercio. — Ad relacionem domini Johannis de Sselnberk, supremi cancellarii regni Bohemie. Pergamenový originál v archivu města Bělé pod Bezdězem; přivěšená pečet jest ztra- cena. — Na rubu: Rta. — No. 9. Majestát krále Vladislava, jehož jest datum v Bude 21. Augusti Ai. 1493; do téhož jest vepsán majestát císaře Karla. — Tvrdí majestát Karla císaře. — Do tohoto majestátu jest vepsán majestát císaře Karla. — Král Vladislav. — Na tři [!] místech v privilegium Hynka Berky z Dubé jest něco vynecháno. Pečeť chybí. 1) V. pozn. č. 1 při listině ze dne 20. května 1485 (výše č. 516). 2) Výše č. 62. 577. 1493 říjen 15. Litomyšl. Bratří Bohuš a Jan Kostkové z Postupic uzavírají s lanškrounskými měšťany frejmark a darují jim clo za povinnost opravovat cesty k městu, dále bečkovné, městiště s dvěma masnými krámy i platem z nich a úrok ze všech nově postavených domů v městě i mimo ně, včetně domu Pšeničkovského. Vrchnost přidává ještě kus pastviště v Krunvaldě nad Onšovským rybníkem. Bohuše, hajtman kraje Chrudimského, a Jan Kostkové bratří vlastní z Postupic na Litomyšlil) tímto listem přede všemi oznamujem, že znamenavše mnohé robotné a málem užitečné pracnosti při důchodích obecních města našeho lantškrúnského,2) chtíc jich obtížnost užitečnú obmyslností opatřiti, jíž by snadněji a užitečněji v věcech obecních zřiezenost důchoduov s polechče- ním k časóm potomně přišlým jmieti mohli, vidúc také z všech obyvateluov téhož města jednomyslné srovnání, při kterémž od věrných našich s žádostí žádáni i prošeni jsme, abychme clem naším, kteréž spravedlivě od prvodržite- luov téhož města nám příleželo na rybník, jenž slove městský, s nimi frajmar- čiti ráčili a na městiště, kteréž na obci pod rybníkem jest, jakož týž rybník jest udělán, kdež na jich žádost pilnú patřiece, s dobrým rozmyslem naším to učinili jsme a mocí listu tohoto frajmark činíme, aby předepsaného města našeho poddaní naši nynější i budúcí cla, kteréžkoli k Lanškrúnu připadá, s užitky 316

Strana 317
věčně požívali bez naší, dědicuov našich i budúcích i potomních pánuov a drži- teluov téhož města všelijaké překážky. Při kterémžto požívání cla mají a budú povinni cesty k městu příležící opravovati tak, jakož první držitelé cla v tom zachovávali se, tak, aby předepsaného města obyvatelé znáti mohli, že při jich důchodích a živnosti zvláštnost [!] péči majíce jakžto o věrných našich milých, jim zvláštní milost činíme, přidávajíce, aby bečkovního, kteréhož od okolních krčmářuov z každé bečky groš přichází, požívali, k tomu městiště, na kterémž již dva krámy mastný postaveny jsú, aby z toho plat k obecnému požívání sobě přivésti mohli, jakž by nejlépe rozuměli. Také z plunuov, na kterýchžto již někteří lidé postavili se a ještě kteříž se stavěti budú, aby platy z nich ku požitku obecnímu sobě obraceli a brali. K tomu jim přidáváme platu ročního jednu kopu a čtyřmecítma grošuov českých, kterýžto plat přibyl jest mimo sumu platu ročního z města Lantškrúna, jakož registra zprávní okazují, na lidech, ješto se okolo města znovu stavěli. K tomu z Pšeničkovského domu, kterýž leží mezi valy, platu ročního dva groše česká. Také přidali sme kus ku pastvišti v Krunvaldě nad Onšovským rybníkem, aby toho všeho podle artiku- luov všech svrchupsaných neporušitedlně požívati mohli bez naší, dědicuov našich, budúcích a potomních držiteluóv zboží lantškrúnského všelikteraké překážky. Na potvrzení toho všeho my svrchupsaní Bohuše a Jan bratří vlastní pečeti naše k listu tomuto dali sme přivěsiti. Jenž psán jest na Litomyšli ten úterý před svatým Havlem od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého devadesátého třetího počítajíc léta. Pergamenový originál v archivu města Lanškrouna; ze dvou pečetí, přivěšených na pergamenových proužcích, se zachovala pouze první, a to kulatá z červeného vosku. — Na rubu: 4. 1) Synové Jana, bratra Zdeňkova (A. Sedláček, Hrady I., str. 7.) 2) Již r. 1491 uzavřeli bratří Bohuš a Jan Kostkové smlouvu s lanškrounskými měštany o ty zahrady, kteréž sú na pluně, kterýž sú ty časy drželi a držie, a těch zahrad jest v počet XIIII. Z kterýchžto zahrad jim prodaných mají a dlužni budú plat platiti při sv. Jiří z každého kusu jeden každý groš bílý a při sv. Havle tolikéž, a to měšťanuom na rathouz. A na to jsme jim dali lhůtu od sv. Jiří za plných X let a oni již psaní měšťané moci budú s tím učiniti, změniti, prodati a na svůj užitek obrátiti, jak se jim zdáti bude. bez naší překážky i našich budoucích. A což se vojny dotýče, nemají nuceni býti, aby sami šli, leč z dobré vůle kdo by chtěl jíti, než peníze aby dávali k vojně vedle soused, co by se spravedlivě dostati mělo. A když jim lhůty vejdú, aby odbývali vedle jiných za- hradníkův a psy ostrahovité aby jeden každý choval bez lidské škody. A což se dotýče osmi kusův, na těch aby stavení stavěli, první kus Martina Lišky, Štěpána nožíře druhý, Štrachóv třetí, Hadrmanových sú tři kusy, ale jedno stavení má státi, Hanzelo- vých Kelarových dva kusy, také jedno stavení má státi, Jakub Němeček kus, má stavení státi, Frodlova kus, má stavení státi, Fetrlík dva kusy, jedno stavení má býti. A tu, kdež stavení není, aby k tomu nuceni nebyli, leč z jich dobré vůle. A pro lepší paměť a jistotu rozkázali jsme purgmistru a konšeluom téhož města, aby tu smlouvu vepsali v své knihy městské, a to jmenovitě za purgmistra pana Hanzele kožešníka a za konšel Jiříka Tučka, Tomáše postřihače, Zykše koláře, Faltysa ševce, Ondreáše, Petra řezníka, Teybnara. 317

Strana 318
Nykle Ryze, Majera mlynáře, Michala krejčího, Matysa Nogle léta Božího tisícého čtyřstého devadesátého prvního. (Zapsáno v městské knize lanškrounské, založené r. 1487, na fol. 12.) 578. 1493 prosinec 1. Budín. Král Vladislav uděluje Polnickým dva výroční trhy, jeden na sv. Jiří a druhý na sv. Kateřinu, vždy s osmi dny následujícími. Protože není jisté, zda platí zákaz, že v okolních vsech blíže míle od Polné ležících piv k šenkování ani na prodej žádný vařiti nemůže, král pro jistotu uděluje městu tuto výsadu. Všechna tato obdarování učinil na žádost Jana Bočka z Kunštátu na Polné. My Vladislav, z Boží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužické markrabě etc., oznamujem tímto listem všem, že jsme prošeni od urozeného Jana Bočka z Kunštátu na Polné,1) věrného našeho milého, abychom městu Polné a oby- vateluom v něm dva jarmarky roční dáti a je těmi jarmarky obdařiti i také některú zvláštní milost týmž Polnickým učiniti ráčili. Ku kteréžto prozbě pro mnohá hodná nám zasluhování jmenovaného Jana Bočka i také proto, aby obyvatelé téhož města, majíc některaký puožitek týchž jarmarkuov obdarování a milostí našich, to město opravovati a lépe vystaviti mohli, k tomu jsme svolili a tímto listem svolujem i povolení naše dáváme tak, aby dva jarmarky v roce, jeden na svatého Jiří a druhý na svatú Kateřinu s osmi dny pořád zběhlými v témž městě Polné držány a zachovány každý rok byly, a těch jarmarkuov měšťané téhož města aby požívali a požívati mohli též, jako jiná města v království Českém svých jarmarkuov od starodávna vysaze- ných požívají z práva nebo z obyčeje, a to bez naší, budoucích našich, králuov českých, i všech jiných lidí všeliké překážky nyní i budoucně, přikazujíce podkomořímu království našeho Českého i jiným všem poddaným našim, aby jmenované měšťany při tomto obdarování našem zachovali bez porušení. Také jsme dále spraveni od těch osob, jímž jsme hodně věřiti mohli, že tíž Polničtí prvé sú toho užívali tak, že v žádných vsech okolních, blíže míle od Polné ležících, žádných piv k šenkování ani na prodaj žádný jest vařiti ani prodávati nemohl a neměl. I jestliže jsú té svobody svrchupsaní Polničtí prvé užívali, tehdy my jim tímto listem potvrzujem a milostivě při tom je zuostavujem; pakli jsú toho prvé oni neužívali, tehdy my z moci naší královské je tú milostí svrchudotčenú obdařujem a to obdarování a výsadu jim činíme a mocně dáváme, aby oni jeho užívati mohli nyní i budúcně beze vší překážky. Chtěl-li by pak kdo přesto piva vařiti a prodávati v kterých vsech blíže míle od Polné ležících, tehdy aby oni Polničtí toho brániti mohli tú spravedlnosti a právem, jako jiná města v království Českém toho brání, kteráž takové vý- sady mají. Však proto chceme, aby toto obdarování a milosti naše byly každé- 318

Strana 319
mu bez újmy na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskou přivěsiti jsme kázali k tomuto listu. Dán na Budíně v neděli po svatém Ondřeji apoštolu léta Božího tisícého čtyřstého devadesátého třetího, království našich uherského čtvrtého a českého třímezcítmého léta. Ad relationem domini Johannis de Selnberk, cancellarii regni Bohemiae. Originál je ztracen, znění známo z listáře města Polné z r. 1585, fol. 4v. — 5.— Opis ze 17. stol. v Státním archivu v Jindřichově Hradci. 1) R. 1483 prodal Viktorin z Kunštátu hrady Polnou a Ronov Janovi Bočkovi z Kun- štátu (A. Sedláček, Hrady XII., str. 156—157). Otiskl K. Turecký l. c., str. 20—21. 579. 1493 prosinec 2. Budín. Král Vladislav uděluje na prosbu Jana Bočka z Kunštátu a z Polné jeho městečku Přibyslavi dva výroční trhy, jeden na den svatého Ondřeje apoštola a druhý na svatého Jana Křtitele, vždy s osmi dny následujícími. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě etc., oznamujeme tiemto listem všem, že předstúpiv před nás urozený Jan Boček z Kunštátu a na Polné,1) věrný náš milý, a prosil jest velebnosti našie, abychom městečku jeho Přibyslavi dva jarmarky ročnie dáti ráčili. My, majíce před očima jeho skutečné služby, kteréž jest nám mnohé a užitečné vždycky povolně okazoval, k té jeho prosbě milostivě jsúc nakloněni, s dobrým roz- myslem a radú věrných našich z milosti a moci našie jakožto král český a mar- krabě moravský opatrným rychtáři, konšelóm i vší obci jmenovaného městečka Přibyslavě dali jsme a tiemto listem dáváme dva ročnie jarmarky, jeden na den svatého Ondřeje, apoštola Božieho, a druhý na den svatého Jana Křtitele, každý s osmi dny pořád zběhlými, ustanovujíce a chtiece, aby obyvatelé téhož městečka Přibyslavě ty dva jarmarky v rok na časy svrchupsané měli, drželi a jich požívali tiem vším právem a obyčejem, jakožto jiní obyvatelé měst nebo městeček markrabstvie Moravského své jarmarky držie a jich požívají, přika- zujíce hajtmanu i jiným všem úředníkóm a poddaným našim v jmenovaném markrabství Moravském obývajícím, věrným milým, nynějším i budúcím, aby obyvatele svrchupsaného městečka Přibyslavě nynějšie i budúcie při držení a požívání jmenovaných jarmarkuov zachovali nynie i v časiech budúcích. Však proto chcme, aby toto naše obdarovánie svrchudotčených jarmarkuov bylo jiným bez újmy na jich práviech a spravedlnostech. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na Budíně 319

Strana 320
v pondělí před svatú pannú Barború léta Božieho tisícieho čtyřstého devade- sátého třetieho, království našich uherského etc. v čtvrtém létě a českého ve třimezcietmém. Ad relacionem domini Johannis de Sselnberg, cancellarii regni Bohemie. Pergamenový originál v archivu Národního musea v Praze; přivěšená pečet je ztra- cena. — Na rubu: Rta. — 1493. Jahrmarktspriv. vom König Wladislav. — No. 3. 1) O něm v. pozn. 1 při listině ze dne 1. prosince 1493 (výše č. 578). 580. 1493 prosinec. 3. Bratří Jiří, Jan a Petr Berkové z Dubé slibují obyvatelům města České Lípy, že se na všem panství nesmí šenkovat jiné pivo nežli z Lípy. Českolipští dostávají tuto milost proto, že se dobrovolně zavázali platit dalších šest let obilné. Wir nochgeschreben George Berke von der Dawbe, des koniges houf in Behmen obrister houfrichter, Jon Berke von der Dawbe und uf Sternberg, Peter Berke von der Dawbe gebrudere, alle herren von Leipen,1) bekennen mit diesem unserm uffen briefe vor idermenniglichen, di en sehen, hören oder lesen, sint[emal] wir vormols die vorsichtigen und weisen burgermeister, rotmann und di eldesten aus der gemeine mit allen andern eldesten aus den hantwergen und zechen, darzu die gantze gemeine, arm und reich, unser statt Leipen und unsere liben getrawen ersucht und an en begert haben eine stewer za tun unser herrschaft zu hulfe, nemblichen das sackgelt zu geben, das ist virtzen groschen nach schwert gelde uf das gebraw sechs jar nacheinander zelende, anzuheben am neuen jare und wider ufzuhorn uf das newe jar und nach ausgang sulcher sechs jor unser burger hinfort nicht zu beschweren etc., haben die genanten unsere burger sulche stewer uns willich und gerne gereicht als unsere liben getrawen. Als haben wir obengenanten herren Gorge, herr Jan, herr Peter gebrudere, herren zu Leipen sulche stewer und hulfe an unsern burgern unserm stande zu ehren und en ane schaden förder gemut und begert sulche stewer, wi oben vormeldt, noch dato diss briefes funf jor nocheinander geende zu geben und wider anzuheben uf das newe jor schirst kommende, di funf jor gantz aus und nicht lenger, haben sich unser lieben getrawen burger, eldesten und di gantze gemeine unser stad gutwillig befinden lon und zugesagt zu geben sulche stewer die funf jor, das wir als erbherren in gnaden denckli- chen ufgenommen haben und wollen ein sulchs als kegen unsern vorwanden und liben getrawen in allen guten gedencken. Und haben en dorof zugesagt unser brief und sigel zu geben und gereden und globen mit und in kraft diss briefes vor uns, unser erben und nachkomlinge, unsere burger mit sulcher stewer 320

Strana 321
hinfort nach ausgange der funf jor nicht mehr bedrangen und haben en aus gnaden zugesagt si mit frembden bire nicht zu oberfuren, sunder wir wollen mit ernste, das alle unser underthane, schencken und kretzmer, der wir mech- tig sint, kein frembde bir furen noch schencker sollen den Leipenisch bir bei vormeidunge unserer ungnaden und strafunge. Des zu orkunde haben wir unser itzlicher sein eigen ingesigel an diesen brief gehangen. Der gegeben ist nach Gotts geburt vierzehen hundert, darnach in dem newntzigisten und dritten jore am abende der heiligen jungfrawen sanct Barbara. Obsaženo ve vidimátu císařovny Marie Terezie ze dne 28. února 1750, který se nalézal v městském archivu českolipském, jest však nyní nezvěstný. — Zapsáno též v deskách zemských větších (SUA v Praze), sv. 552, fol. L 12 — L 13. 1) V. pozn. 1—4 při listině ze dne 21. ledna 1471 (výše č. 417). 581. 1493 prosinec 13. Budín. Král Vladislav ustanovuje, že zámek i město Broumov musí zůstati pro něho otevřené, a že opat a klášter nesmí do města nikoho vpustiti bez vůle královy. Opatové a konventy v Broumově a Polici nejsou povinni platiti jakoukoliv daň anebo berni obecní nikomu jinému nežli králi a jeho úředníkům. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmaczský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucenburské a slezské knieže a lužicský markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že jakož jsme před některým časem dáti ráčili naše vrchnie právo osviecenému Jindřichovi, vévodě misterberskému a hrabí kladskému, ujci našemu věrnému milému, a všem synóm jeho na klášteřiech brumovském a Police, na zámku a na městě Brumově do jich všech živnosti, jakož to pak list náš, kterýž sme jim na to dali, v sobě šíře ukazuje,1) ale že pak v témž listu to jsme znamenitě vymínili a sobě i budúcím našim, králóm českým, to pozuostavili, že svrchudotčený zámek a město Brumov má nám neb budúcím našim, králóm českým, a lidem našim vždycky, kolikrát by toho byla potřeba, odevřen býti proti každému, i chtiece, abychom tú věcí tím jistější byli, porúčieme opatu a konventuom svrchupsaných klášteróv, nynějším a budúcím, i tiemto listem naším s pilností a přísně přikazujem, aby oni ten zámek a město Brumov tak opatrovali a tak chovali, když bychom na nich toho požádali a naše potřeba byla, aby nás aneb lidi naše aneb budúcích našich, králóv českých, na zámek a město Brumov volně a svobodně pustiti a nám jej odevříti mohli, jakožto s povinnosti učiniti majie. A také chceme i témuž opatu a konventóm s pilností přikazujem, aby žádných lidí bez vuole našie na ten zámek a město Brumov nepúštěli žádným vobyčejem. Také k tomuto jsme svolili a tiemto listem svolujem, povolenie naše královské 321

Strana 322
dávajíce, když bychom kolivěk my neb budúcí naši, králové čeští, položili kterúžkolivěk berni, daň aneb pomoc obecní na královstvie naše České, aby opat a konventové svrchudotčených klášteróv brumovského a Police nynější i budúcí nebyli povinni té pomoci, berně aneb dani žádnému jinému dáti než nám aneb úředníkóm našim těm, kterýmž bychom my to aneb budúcí naši, králové česti, k vybierání poručili, a jinému žádnému. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k tomuto listu přivěsiti rozkázali sme. Dán na Budíně v pátek den svaté panny Lucii let syna Božieho tisícého čtyřistého devadesá- tého třetieho, královstvie našich uherského čtvrtého a českého třimezcítmého léta. Ad relacionem domini Joannis de Sselnberg, cancellarii regni Boemie. Pergamenový originál v archivu města Broumova; na bíločervených hedvábných nitích visí kulatá znaková, téměř z poloviny zničená pečet. — Na rubu: Rta. — Mandatum Wladislai. 1493. — Nro. 6 Inventarii. 1) V. pozn. 2 při listině ze dne 12. června 1478 (výše č. 453). Není to sice městské privilegium, písemnost má však veliký význam pro poměr Broumova k vrchnosti i pro jeho správní život. 582. 1494 únor 14. Český Krumlov. Bratří Vok, Petr a Oldřich z Rožmberka udělují svému městu Českému Krumlovu tak řeč. právo královské, tj. zvláště právo volného odkazu kterékoliv osobě; zemře-li kdo bez poslední vůle, dědí nejbližší příbuzný. Toto právo se vztahuje na obyvatele města samého i všech předměstí a vesnic, připojených k práv- nímu obvodu městskému. Odvolání od městského soudu českokrumlovského jde do Českých Budějovic, vyšším odvolacím místem jest Staré Město pražské. Pokuty ustanovené pro spravedlivý a poctivý řád, zvláště v živnostech, obchodech aj., při- padají městu, viny podle soudního výroku, propadlé základy a odběžné si pone- chává vrchnost. Ta si vyhrazuje i úroky z domů, dvorů a dědin, jež jsou obyvatelé povinni platiti od starodávna. Povinnost odváděti při svatbě v rodině pána města groš z každé kopy majetku se mění tak, že město jako celek zaplatí 100 uherských zlatých, a to u bratří a synů vždy, u dcer a sester jen při prvním manželství. Ani v městě ani v Latráně, ani na Novém Městě nebudou trpěni židé. Hnůj se nemá vyvážeti ani na rynk ani na ulici a nechat ležet, nýbrž když se v čas potřeby vynese, do tří dnů se musí odvézti. My Vok, Petr a Oldřich vlastní bratřie z Roznberkal) vyznáváme tiemto listem všem vuobec a přede všemi, ktož jej uzřie a čísti nebo čtúce slyšeti budú, že jsú předstúpili před nás múdří a opatrní purgmistr, rada i všecka obec města našeho Krumlova, věrní naši milí, a prosili nás pokorně, abychme jim z našie 322

Strana 323
dobrotivé štědroty právo královské městské se všemi právy, svobodami a oby- čeji chvalitedlnými tak, jakož jiná města královská v královstvie Českým mají, dáti a svrchupsané město naše obyčejem měst královských obdařiti a osvoboditi ráčili. I znamenajíc my jich prosbu snažnú a pokornú, jenž jsú nám také při tom dali sumu zlatých jménem pocty, kterúž jsme my od nich s vděčností přijali, hlediec také na jich věrnost, zachovalost a poslušenstvie, kterýmž jsú se po všecky časy předkóm našim slavné paměti i také nám do se chvíle líbili, a jakož na dobré a věrné poddané slušie, ctně a věrně se proti nám zachovali, také majíc toho zvláště velikú žádost, aby svrchupsané město naše Krumlov, k kterémuž nad jiné zvláštní milostivú náchylnost máme, v časech budouciech tím lépe vyzdviženo a rozmnoženo bylo, čímž by většími a dosta- tečnějšími výsadami, svobodami a milostmi opatřeno a obdarováno bylo, s dobrým a vážným rozmyslem a s dospělú a bedlivú radú předešlú v ty časy, když sme to dobře a svobodně jakožto praví dědici a páni města svrchupsaného učiniti mohli, svrchupsaných měšťan, poddaných našich věrných milých, pokornú prosbu uslyšeli jsme a svrchupsaným měšťanóm a obyvatelóm města našeho Krumlova i také všem těm, kteříž z starodávna k nim k jednostajnému právu připojeni jsú,2) nynějším i na věčnost jich budúciem, právo královské městské se všemi právy, svobodami a obyčeji chvalitedlnými tak, jakož jiná města královská v královstvie Českém a měšťané a obyvatelé jich mají a z nich se radují, z našie zvláštnie dobrotivé štědroty dali sme a mocí listu tohoto dáváme a svrchupsané město obyčejem měst královských v Čechách obdařili a osvobodili sme a mocí listu tohoto obdařujem a osvobozujem tak, aby všeli- kterakých práv, milostí, svobod a dobrých chvalitedlných obyčejiov na věčnost svobodně užívali a z nich se radovali, kterakých jiní měšťané a obyvatelé měst královských v Čechách užívají a z nich se radují, a zvláště aby všickni měšťané a obyvatelé téhož města i ti všickni, kteříž z starodávna k nim k jednostajnému právu připojeni jsú obojieho pohlavie, všickni svuoj statek a zbožie movité i nemovité, kdež by to kolivěk měli, a kterýmiž by jmény mohlo jmenováno býti, kteréž mají aneb mieti budú, mohli vedle práva a obyčeje a svobody měst královských svobodně prodati, dáti, odkázati a gšaftovati všecken pospolu neb rozdielně, za zdravého života neb na smrtedlné posteli, komuž by a kamž by kolivěk chtěli.3) Pakli by kto o svém statku žádného zřiezenie anebo gšaftu učiniti nechtěl nebo zanedbal aneb náhlostí smrti z tohoto světa kvapně bez gšaftu Božským dopuštěním byl zachvácen a dědicuov žádných po sobě ne- zuostavil, tehdy takový statek všecken, mohvitý i nemohvitý, aby spuosobem práv obecních a vedle obyčeje a zvyklostí měst královských připadl na naj- bližšieho přietele jeho přirozeného, kdež by ten kolivěk obýval, a to beze všie přiekazy našie, našich dědicuov i všech budúcích našich, kteříž by v ty časy hradu a města Krumlova v držení byli, i zmatku a odporu všelikterakého. A v jiných ve všech věcech aby měšťané a obyvatelé města svrchupsaného, prohlédajíc napřed na čest a chválu Pána Boha všemohúcieho a na obecné 323

Strana 324
dobré, zpravovali se a řiedili vedle práv a dobrých chvalitedlných obyčejóv a zvyklostí jiných měst královských v Čechách, kterýchž měšťané a obyvatelé jich řádným spuosobem užívají a v časech budúciech řádně užívati budú, a to bez našie, našich dědicuov a budúciech přiekazy, zmatku i odporu všeliktera- kého. Jestliže by se také kdy přihodilo, v potřebách súdných že by se komu- kolivěk nález konšeluov našich krumlovských svrchupsaných nelíbil, takoví budú jse moci odvolati k přiesežným konšelóm města Budějovic Českých jakožto ku právu vyššiemu; pakli by se komu nález a ortel budějovských konšeluov také nelíbil, odtud také dále bude se moci odvolati na konšely Starého Města pražského, všakž ve všech těch věcech řád a chvalitedlný obyčej práv městských a měst královských zachovávajíce. Také zvláštní milostí pro většie vyvýšenie města svrchupsaného měšťanóm a obyvatelóm toho dopúštieme, kteréž by pokuty vedle času a potřeby pro spravedlnosta) a poctivý řád obec- ného dobrého obyčejem měst královských mezi sebú buďto v řemeslech, v ob- chodiech a v jiných věcech položili a ustanovili, takové pokuty vedle obyčeje měst královských aby skrze ně na jich rathús, brány a k užitku města svrchu- psaného obráceny byly, v tom jim od nás ani našich dědicuov a budúcích nikterakž nemá překáženo býti. Než co se dotýče vin po súdu přišlých, zá- kladuov propadených a odběžného, ty sobě a našim dědicóm a budúciem po- zuostavujem svobodně do komory našie. A kteréž úroky s domuov, s dvoruov a z dědin svrchupsaní měšťané naši a ti, kteříž jich právu z starodávna při- pojeni jsú, nám z starodávna platiti jsú povinni, ty sobě také a dědicóm a bu- dúcím našim pozuostavili sme a pozuostavujem svobodně do komory našie. Také jakož jsú svrchupsaní měšťané a obyvatelé města našeho Krumlova, a kteříž k tomu právu příslušejí, vedle starodávných výsad, když by který z nás v svaté manželstvie vstúpil neb sestru neb dceru k stavu svatého manželstvie snúbil, k takovému veselí povinnovati byli pomoc učiniti po groši z každé kopy z domuov a kruntuov svých4) nechtějíc my, aby svrchupsaní měšťané naši v tak velikém obtiežení byli, tuto jsme jim milost učinili a mocí listu tohoto činíme, když by se přihodilo, že by který z nás bratří svrchupsaných neb našich synuov v časech budúciech v manželský stav stúpil aneb sestru neb dceru k svatému manželstvie řádem křesťanským snúbil, tehdy ku pomoci takového veselé svrchupsaní měšťané nebudú na věčnost povinni viece dáti nežli sto zlatých uherských neb za tolikéž peněz v zemi České obecně berných, jakž by v ty časy zlatý obecně platily, než toto v tom zvláště a znamenitě vymieňujíc, což se dcer a sestr našich dotýče z rodu našeho roznberského, jestliže by se přihodilo, že by která prve v svým panenstvík svatému manželství vdána jsúc, ovdovila a do domu našeho se navrátiec k otci nebo bratru nebo strýci, po druhé, po třetie aneb viece skrze ně z lásky jich vdána byla, anebo kdež by se kolivěk jinde v svým stavu vdovským k manželstvie vdávala, by pak otec neb bratr nebo strýc jejie z rodu našeho rozmberského na to veselé svuoj vlastní náklad a kterakkolivěk veliký učinil, v takové příčině k tomu 324

Strana 325
veselí svrchupsaní měšťané naši krumlovští i všickni jich budúcí po všecky časy věčně nižádné pomoci dávati a učiniti nejsú povinni obyčejem nižádným, než na tom dosti mieti máme, když k veselí dcery nebo sestry naší k jich naj- prvniemu vdávánie pomoc učinie tak, jakož svrchu psáno stojí. Také jakož jsú předkové naši v letech předešlých obyčej měli, židy na panstvie pod sebú chovati,5) jakož pak i za nás v některých městech a městečkách našich pod námi za některý čas byt svuoj měli jsú, ale poněvadž skrze takové jich mezi křesťany obcovánie lidé křesťanští k chudobě a záhubě přicházejí a skrze židov- ské nepravé obchody a v dobrých mraviech proti svému svědomie i dobré pověsti rozličnými nepravostmi nalezeni a porušeni bývají, ješto skrze to k mnohému nebezpečenstvie tak dobře těla jako duše přicházejí, jakož sme toho od lidí múdrých dostatečně zpraveni, a duokudž jsú na našem panství židé byt svuoj měli, toho sme sami kruntovně došli, a nade všecko tu věc sobě vysoce vážíc, že to pokolenie židovské, jakž zpraveni jsme, jsú nestydatí rúhači a posměvači přeslavné Panny Marie, matky Pána Krista, Boha našeho, i nechtiec tomu, aby skrze takové židovské obcovánie město naše Krumlov v budúciech časiech k jaké nezvoli a nedostatkóm přijíti mělo a skrze jich ne- šlechetné rúhánie přeslavné Panně Marii, matce Pána Krista, Boha našeho, jejiežto svaté milosti my nehodní služebníci jsme, jaká potupa a nečest se dieti měla, jenž jejie svatá milost v tom městě skrze poctivé kněžstvo a všecken lid vysokým náboženstvím snažně se ctí a velebí, vážným rozmyslem předešlým témuž městu našemu i všem poddaným našim, téhož města obyvatelóm, i těm všem k témuž právu připojeným učinili jsme a mocí listu tohoto činíme tuto milost, aby v tom městě na věčnost tomu pokolenie židovskému skrze nás a skrze dědice a budúcie naše nikdy byt a příbytek dopuštěn nebyl nižádným vymyšleným obyčejem. A jestliže by v budúciech časiech kteří dědici a budúcí naši ponuknutím dábelským pro lakomstvie aneb kterúkoli jinú příčinu od toho židovského pokolenie svedeni jsúc, jinde na panstvie pod sebú židy chovati chtěli, jehož milý Pán Buoh na naše dědice a budúcie takového zlého dopustiti nerač, však proto v městě Krumlově svrchupsaným ani v Latráně ani na Novým Městě ani v předměstí ani v dvořiech k městu a k témuž právu při- pojených přes toto naše vysazenie židé nižádným obyčejem nemají chováni a trpěni býti, v kterýmž kusu pro zachovánie dobré pověsti a pro uvarovánie mnohého zlého všecky naše dědice a budúcie, kteříž by hradu a města Krumlo- va v drženie byli, tak dobře zavazujem jako sami se na věčnost. Také jestliže by v budúciech časiech Božským dopuštěním rod náš roznberský zhynul, takže by žádného viece z kmene našeho roznberského na světě nebylo a hrad a město Krumlov tak v cizie ruce přišlo, jehož milý Pán Buoh svú svatú milostí rač ostřieci, tehdy chcme a tiemto listem to ustanovujem, aby ten každý, ktož by toho hradu a města v drženie byl, zavázán byl a povinen byl svrchupsanému městu a obyvatelóm jeho svrchupsaná práva, výsady a milosti ve všech kusiech a v celosti držeti a je při tom věčně zachovati tak, jakož 325

Strana 326
v tomto listu svrchu vypsáno jest, věrně, právě, beze všie lsti a bez zmatku i přerušenie všelikterakého. Kteréžto právo královské městské a obdarovánie svrchupsané ve všech kusiech a artikulech, jakož svrchu vypsáno jest, skrze nás, naše dědice a všecky budúcie, kteříž by v časiech budúciech hradu a města Krumlova v držení byli, kteréž v té věci v držení rovně též na věčnost, jakožto sami se listem tiemto zavazujem, má častopsaným měšťanóm našim po všecky budúcie časy skutečně zdržáno a v plnosti beze všeho zmatku a přerušenie zachováno býti. Také poněvadž pro čest a slavnost města našeho svrchupsa- ného je právem královským z zvláštnie milosti, jakož svrchu vypsáno jest, obdařili sme, chtiece také toto na znamenie vděčnosti takového dobrodienie od nich mieti, nébrž za povinnost věčně trvající jim listem tiemto ustanovu- jem, aby hnoje na rynku a v uliciech žádný viece nekladl, než když by potřebie bylo komu z domu svého hnuoj z města ven dáti vyvézti, bude jej moci před duom vynésti, ale hned aby z města byl vyvezen, tak aby déle tří dní nikoli na rynku ani v uliciech na dláždění neležel, a k větším svátkóm úročním aby na rynku i v uliciech každý před svým domem dal umésti, a takové smetí a nečisto- ty aby z města ven vyvezeny nebo vyneseny byly, jakož pak z starodávna, poněvadž město pěkně stavením a dlažením ozdobeno jest, pro dobré povětřie a pro čistotu ten řád jest zachován; a pro zachovánie toho ustanovenie po- kládáme pokutu kopu grošuov pražských, aby skrze rychtáře našeho od pře- stupiteluov, kolikrát by se komu přestúpiti přihodilo, do komory našie dána byla a k tomu rychtáři také našemu za jeho práci, aby na to tiem větší zřetel měl, dva groše pražských. Tomu na potvrzenie a na pevnost dlúho věčnú pečetí naši vlastní rozkázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Krumlově léta od narození syna Božieho tisícieho čtyřstého devadesátého čtvrtého v pátek den svatého Valentina, mučedlníka Božieho. Pergamenový originál v archivu města Českého Krumlova, zn. IV. A 9; k listině jsou na bíločervených hedvábných nitích přivěšeny tři kulaté pečeti z červeného vosku, z nichž poslední je téměř úplně vydrolena. — Na rubu: V kvaternu trhovém růžovém léta 1600. A. 5. — Von Peter und Ulrich Bok leiblichen Brüedern v. Rosenberg, dass die Stadt Crumau die Freiheiten denen königl. Städten gleich gebrauchen könne und dass die Juden darin und herumb nicht sollen gelitten werden. Dat. Ao. 1494. — No. 6. a) V listině „spadlnost“. 1) Synové Jana z Rožmberka (A. Sedláček, Hrady III., str. 35). 2) V. výše listinu ze dne 14. srpna 1347 (č. 58). 3) O způsobu, jak mají měštané kšaftovati, vydal nařízení Oldřich z Rožmberka 21. ledna 1435 (H. Gross, K obnově řádů městských v Krumlově r. 1443; Věstník Král. čes. spol. nauk 1906, č. VII, str. 5—69. — Bl. Rynešová, Listář II., str. 3, č. 4.) 4) V. pozn. 2. 5) Již král Jan dovolil pánům z Rožmberka chovati na jejich panství čtyři židy (13. ledna 1334; Schmidt-Picha l. c., str. 12, č. 63) a císař Karel IV. zvýšil tento počet o další dva (31. prosince 1355; tamže str. 26, č. 100). Český výtah u H. Grosse I. c., str. 3—4. 326

Strana 327
K otázce „práva královského“ srv. A. Haas, O tak řečeném právu královském rožm- berských měst a městeček (Jihočeský sborník historický. Ročník XXVI. 1957. Číslo 3—4, str. 69/74). Znění tohoto ustanovení je podobné příslušnému odstavci v listině z 12. května 1492 pro Frymburk (výše č. 571). — Ustanovení o odvolání k českobudějovickým konšelům má stejné znění jako privilegium pro Nové Hrady ze 6. ledna 1368 (výše č. 98), příp. i pro Třeboň z 8. září 1376 (výše č. 113) a Soběslav z 18. září 1390 (výše č. 140). 583. 1494 červen 3. Jindřich ze Švamberka a na Zvíkově potvrzuje Boru u Tachova všechna pri- vilegia, vydaná městu jeho předchůdci ať v české nebo latinské řeči. Měšťané mohou svobodně provozovati všeliká řemesla i obchody, svobodně nakládati se svým majetkem a užívati všech práv a zvyklostí měst Nové Plzně a Stříbra. V pří- padě potřeby musí měštané z města i z předměstí přispěti vrchnosti dvěma vojen- skými vozy. Privilegium je známo z potvrzení výsad, vydaného Janem Bartolomějem ze Švamberka dne 25. dubna 1601 a uloženého v archivu města Boru u Tachova, kde se čte: Zum neundten confirmiret und bestetiget herr Hanrich von Schwanberk auf Klingenberk1) alle begna- dungen, freiheiten und privilegien, so seine vorfordern, die herrn von Schwanberk, denen zur Hayd gegeben, sie seind in lateinischer oder behemischer sprach, und befreihet sie noch hiruber, das sie macht haben sollen allerlei gewerb und handtierung an kaufman- schaft und handwerckern zu treiben, item mit ihren haab und guetern frei zu sein, dieselben zu verkaufen, damit zu tun und zu lassen nach ihrem wolgefallen und aller derer recht und gebrauch zu geniesen und fehig zu sein, wie die stadt Myes und Neu- Pilsen fur recht halten,2) ohne meniglichs verhinderung und einspruch. Dagegen sollen die in der stadt und vorstadt Hayd der herrschaft, wann es dieselbe zum vortzug bedarf, zween heerwegen mit aller notturft, wie in derselben begnadung specificirt, ausruesten.3) Welche datirt vierdtzehenhundert neundtzig und vierdten den dinstag nach dem heiligen Fronleichnamstag. 1) Syn Bohuslava (VII.) a bratr Hynka ze Švamberka (A. Sedláček, Hrady XIII., str. 109. — G. Schmidt l. c. str. 26). 2) Tato práva, totiž volného nakládání s majetkem a užívání práv města Stříbra a Nové Plzně, obdrželi Borští již od bratří Buška, Bohuslava (V.) a Jana ze Švamberka listinou ze dne 25. ledna 1391 (výše č. 141). 2) Tato povinnost jim byla snížena na jeden vůz, když přestali vařiti bílé pivo, jak jest výslovně poznamenáno v této větě zmíněného již privilegia Jana Bartoloměje ze Švamberka ze dne 25. dubna 1601, následující přímo po záznamu o privilegiu z 3. června 1494: Doch ist dabei auch dieses zu vernehmen, das nachdem als die stadt Hayd von dem weissbier- breuen abgelassen, die herrschaft ihnen dagegen den einen heerwagen erlassen, also das sie numher nur einen derselben auszurusten verpflichtet und ihnen auch derselbe sampt den rossen, inmassen man solchen widerbringt, widerumb eingestellet werden, darbei sie dann auch hinfuro verbleiben sollen. 327

Strana 328
584. 1494 červenec 10. Český Krumlov. Petr z Rožmberka, hejtman království Českého, potvrzuje obyvatelům městečka Mezimostí listinu Viléma z Landštejna ze dne 29. dubna 1398 a určuje jim za odvolací místo Soběslav. My Petr z Rozmberka, hajtman království Českého, jménem naším a ji- ných bratří a dědicuov našich vyznáváme tímto listem všem vuobec, kdežkoli čten neb čtúce slyšán bude, že sú předstúpili před nás opatrní rychtář a konšelé jménem všech obyvateluov a všie obce městečka našeho Mezimostie, věrní naši milí, a ukázali sou nám list urozeného pána, pana Viléma z Landšteina, někdy pána jich, jim na výsady a práva jich témuž městečku daný, prosiec nás pobožně, abychme jim toho listu a [obdarování] potvrditi a obnoviti ráčili; kterýžto list řečí latinskú slovo od slova tuto s pilností vypsán jest a zní takto: My Vilém z Lanšteina etc. (Následuje listina ze dne 29. dubna 1398; výše č. 164). I znamenavše my nadepsaných Mezimostských, poddaných našich věrných milých, prosbu snažnú a pokornú a chtějíc rádi viděti, aby v bu[dúciech časiech již] psané městečko naše s jeho obyvateli tím lépe rozmno- ženo bylo, s dobrým rozmyslem a radú dospělú předešlú svrchu psaný list a [práva jsme obnovili a] potvrdili a mocí listu tohoto obnovujem a potvrzu- jem, k tomu jim přidávajíc, jestliže by se v potřebách súdných přihodilo, že by [komuž] kolivěk nález konšeluov našich mezimostských svrchupsaných... [nelíbjil, takoví budú moci se odvolati k přísežným konšeluom města našeho Soběslavě1) [jako] k právu vyšiemu, v těch věcech řád a chvalitedlný obyčej práv městských zachovávajíce, kteréžto právo svrchupsané skrze nás a dědice a budoucí naše má svrchu psaným poddaným našim a všem jich budoucím zdržáno a zachováno býti bez zmatku všelikterakého. Tomu na potvrzení pečeť naši vlastní kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Krumlově léta od narození syna Božího tisíctého čtyřstého devadesátého čtvrtého ten čtvrtek před svatou pannou Markytau. Originál není zachován, A. Sedláček otiskl znění v „Českém jihu“ I. c. z jakéhosi pergamenu bez pečeti a bez otvorů k protažení závěsu, ale neuvedl, kde se písemnost nalé- zala. — Na rubu: Vejsada a obdarování. 1) Řídilo se právem Českých Budějovic (v. listinu z 18. září 1390, výše č. 140). Ustanovení o odvolání do Soběslavě je stejné jako v privilegiu pro Český Krumlov ze 14. února 1494 (výše č. 582). 585. 1494 červenec 28. Jiřík z Kolovrat a na Bezdružicích odpouští obyvatelům městečka Bezdružic ospy a dává jim právo svobodného odkazu veškerého movitého i nemovitého jmění. Zemře-li kdo bez kšaftu a bez dědiců, spadne pozůstalost na nejbližšího 328

Strana 329
příbuzného, ale ten se musí do roka a do dne na tom zboží osaditi anebo je prodati; kdyby se ani nepřistěhoval ani neprodal, připadne pozůstalost vrchnosti. Dále slibuje nezatěžovati je žádnými novými povinnostmi. Kdo chce, může se odstěhovati, ale musí předtím grunt osaditi vhodným člověkem. Řemeslníci, kteří pro své řemeslo nemohou robotovati, mohou místo roboty platiti vrchnosti určitý peníz, tehdy obvyklý. Já Jiřík pán z Kolovrat a na Bezdružicích,1) spatřiv a znamenav měšťan svých a přebyvateluov z městečka mého bezdružického, rychtáře, konšeluov i všie obce, věrných mých milých, věrnost, pilnost i libost i služby věrné v časích nebezpečných i nynějších, kteréž sú napřed předkóm mým a mně či- nili a činiti budou v časích budúcích a ještě mohli by se viece slíbiti, abych jim všem od městečka dřieve řečeného svú panskú zvláštnie milost okázati ráčil, mého panstvie jest s pilností prošeno, abych jim vospuov obdarovánie svého potvrditi ráčil. A já nahoře psaný pán z Kolovrat, shledav upřiemnost, věrnost dřieve řečených měšťanuov a přebyvateluov městečka svého dřieve řečeného bezdružického, kteréžto služby a věrnost jsú mně se slíbili aneb potom v časích budúcích ještě mohli by se více slíbiti, k jich prozbám příznivě povoluje, nic skrze který blud neopatrně, ale dobrovolně mým dobrým a jistým vědomím se paní mateří svú i všech přátel svých radú jim a městečku svrchu psanému bezdružickému napřed jmenované vospy, kteréž jsú předkóm mým platili, dávám i odpouštím na věčné časy napřed přede mnú, svrchu psaným pánem, i mými dědici i všemi mými erby i potom přede všemi mými budúcími, kteréžto vospy dávám a potvrzuji listem tiemto. Já též nahoře psaný Jiřík pán z Kolo- vrat a na Bezdružicích listem tiemto oznamuji obecně všudy a přede všemi, že žádaje užitku a polepšenie městečka svého bezdružického snaženstvím a z mi- lostivé příčiny obmysliti tak, aby toho městečka měšťané, jenž tu přebývají, moji věrní, mně a mému panství tiem lépe slúžiti mohli, čímž by milostivějie od mé milosti svobodú utěšeni byli, protož z dobrým rozmyslem a z dobrú radú přátel mých, s přímluvy a s povolením s jistým svědomím mého obdaro- vánie zvláštnie mé milosti svrchu řečeným měštanóm, dětem jich i jich budúcím náměstkóm i té vší obci i tomu městečku bezdružickému, nynějším i potom budúcím přebyvateluom, podepsanú milost ode mne i od dědicuov a budúcích mých učinil sem, dal sem i puojčil sem a mocí listu tohoto dávám, činím, puojčuji věčně tak, aby od nynějšíeho času všickni a všeckni měštané a pře- byvatelové napřed řečeného městečka bezdružického i každý z nich, děti i budúcí na věky svobodně mohli všecko své jmění, dědiny, zvláštnosti, úroky, platy, domy a svá zbožie movité i nemovité, na kterýchž by bylo a kterýmižkoli slovy anebo jménem mohlo jmenováno bejti, kterémužkolivěk přieteli svému přirozenému, světskému člověku odkázati i dáti i rozkázati kšaftně, podle své vuole i libosti svobodně spuosobiti bez mé všelikteraké překážky, dědicuov i budúcích mých. A zdali by někto anebo některý z dřieve řečených měšťan 329

Strana 330
nebo přebyvateluov často jmenovaného městečka bezdružického, z mužuov anebo s žen, s tohoto světa zšel bez oddánie a rozkázánie svobodně anebo bez jednánie, neostaviv aneb neostavivši spravedlivých dědicuov mužského aneb ženského pokolenie, tehdy ihned všecko jich jmění, zvláštnosti, dědiny, úroky, platy, domy a zbožie jich movité neb nemovité, na kterýchž by koli věcech to zbožie bylo, na nejbližší a příbuznější přátely mužského aneb ženského poko- lenie v městečku aneb kromě městečka bezdružického dřieve řečeného to zbožie má spadnúti dědicky, aby to oni drželi svobodně dědickým právem pod takú úmluvú, aby ktož to zbožie budú jmieti, kteréhožkoli stavu neb řádu byli [byl, aby se ve dni a v roce na to zbožie tělesně a svými životy přibrali a přistěhovali; a v tom času mají platiti úroky s toho zbožie a jiná všecka práva činiti podle obyčeje toho městečka anebo prodati ve dni a v roce, jako svrchu psáno jest. Pakli by kto kterú nedbalivostí anebo hrdostí se protiviti a toho učiniti nechtěli kteréhožkolivěk s toho dvého, točižto že by neprodali ani osadili, tehdy to jisté zbožie má na mne dřieve řečeného pána a na mé dědice a budúcie zase spadnúti. I také já předepsaný pán a dědicové i budúcí moji nemám časy budúcie prve řečených měštanuov i té obci žádnými jinými věcmi obtěžovati, než kterak jsú od starodávna činili. I ještě viece nad ty nade všecky věci z mé dobré vuole i z mé zvláštnie milosti já předepsaný pán z Kolovrat a dědici moji, potom i budúcí moji přidal sem a povolil sem, mocí listu tohoto přidávám a po- voluji, aby přebyvatelové a měštané svrchupsaní mohli svá zbožie, domy i s dě- dinami i s lúkami i jiná všecka svá zbožie movité i nemovité prodati aneb dáti a svobodně se, kamž by se jim zdálo a líbilo, stěhovati beze všie překážky mé i dědicuov i potom budúcích mých i beze všeho úrazu statkuov jich i hrdel, avšak prve vosadíc mně dobrým a hodným člověkem, ješto by se mně a pan- ství mému a dědicóm i budúcím mým hoditi mohl i té vší obci. A ta jistá milost dána jest jedno těm měštanóm a přebyvatelóm bezdružickým, kteřížto po- platky a úroky i jiná obtieženie podacích věcí z dřieve řečeným městečkem bezdružickým trpie a snesú a trpěti budú v časích budúcích. I také já přede- psaný pán nad to nade všecko z své zvláštnie milosti, dědicuov i budúcích mých přidal sem a přiložil sem, aby na věky daň, kteráž slove robota, těm, kteříž by v městečku mém svrchupsaným bezdružickém řemeslo své vedli a dělali a roboty ty, kteréž mi vedle soused jiných povinovati byli a pro řemeslo své tomu dosti učiniti nemohli, budou motci mne svrchupsaného pána, dědicuov i buducích mých penězi obecně bernými odbýti, po čemž by v ty časy za robotu jiní sousedé jich platili a dávali obyvatelé téhož městečka bezdružického. A to obdarovánie dáno jest od mne již psaného pána, dědicuov i budúcích mých jedno těm řemeslníkóm, kteříž by řemeslo své dělali v svrchu jmenovaném městečku bezdružickém. Kteréhožto mého potvrzenie i všech věcí z mé zvlášt- nie milosti příznivého obdarovánie svrchupsaného na potvrzenie, na zdrženie i na pevnost věčnú i na svědomie já svrchupsaný pán z Kolovrat a na Bezdruži- cích dávám jim svrchupsaným měštanóm nynějším i potom budúcím i té všie 330

Strana 331
obci mé tento list k věčnosti s pečetí svú vlastní s mú dobrú a svobodnú vólí k tomuto listu s přísežnými ku potvrzení a s pečetmi měst Střiebra, Plané a Teplé na světlé svědomie i lepší jistotu k prozbě mé bez jich všie škody. Jenž jest dán a psán léta po narozenie syna Božieho tisícieho čtyřistého devadesátého čtvrtého ten pondělí po svatém Jakubě, apoštolu Božiem. Pergamenový originál v archivu města Bezdružic; ze čtyř pečetí, přivěšených na perga- menových proužcích, se zachovaly jen dvě první, kulaté a z červeného vosku, z nichž druhá je otřelá a při okraji poněkud poškozená. — Na rubu: No. IV. — Abteilung 14. 1) Syn Jana z Kolovrat a na Bezdružicích (A. Sedláček, Hrady XIII, str. 55). 586. 1494 říjen 29. Jan Tovačovský z Cimburka a jeho manželka Jana z Krajku, páni na Mladé Boleslavi, osvobozují obyvatele městečka Doks ode všech robot a obtížení a povolují jim svobodné užívání chrastí, dříví i chytání ptáků. Wir Johann Towatschowsky von Zimburg und auf Buntzell) und Jo- hanna von Krayk und auf Buntzel2) bekennen mit diesem briefe vor jedermä- niglichen, wo dieser gelesen oder gehört wird, dass vor unser gnad mit unter- täniger und rechtmässiger bitt unsere untertaner und getreue burger des städtl Hierschbergs,2) zu unseren schlosse Bösig gehörende,3) erschienen und vorge- bracht, dass sie zu zeiten von unseren beambten mit den vor zeiten unrecht- mässigen roboten vielmahl beschweret worden und absonderlich belangende der wiesen na Plankowirzi, wie auch ander unterschiedliche arbeit und fuhren, beinebens solchen unseren leuten des städtlein Hirschbergs abgezogen ihren eigenen gemeinen nutzen und absonderlichen ihnen gewehret holtz in ihrer gemein und verwachsungen zu verkaufen, wie auch in ihrer gemein vogel zu stellen verboten, sondern ihnen aufgelegt dieses von ihrer gemein zu ver- zünsen und zu bezahlen. Derwegen wir unterschriebene Johann Towatschowsky und Johanna nach fleissiger erforsch- und erkennung, weil solche roboten und beschwerung auf denen wiesen, wie auch von ihren eigenen nutzungen des gemeinpusches und verwachsung unrechtmässigerweis zu verzohlen erdacht worden, sie solcher befreien und craft dieses briefes loslassen und zukünftigen und ewigen zeiten ledig zehlen. Wollen auch, dass ein jedweder unser erben und nachkömliche unsere erlassung recht und christlich halten soll, vielweniger solche roboten wiederwenden, auch solches unseren burgern des städtlein Hirschbergs ein köstliches aufnehmen, damit sie in ihren gemeinpuschen und höltzern, es sei mit vogelstellen oder andern unterschiedlichen sachen ohne züns oder zahlung genüssen sollen, auch keine unterschiedliche anlagen uns und unseren nachkömlingen jetzt und zukünftigen zeiten zu geben schuldig. 331

Strana 332
Dieses zu bekräftigung und stärckerer versicherung der wohlgeborne herr Johann Kayser von Chlumba, dieser zeit haubtmann zue Buntzlau,4) Nicolaus von Kopojeda) und Alexander von Rockowitz ihr petschaft neben uns gutwillig anzuhängen erbeten. So geschehen am mittwoch nach der heiligen apostel Simonis et Judae Ao. 1494. Známo z vidimátu města Dubé ze dne 4. září 1781 (Rybičkova sbírka v SUA v Praze). a) Patrně von Kozojed. 1) Bělou a Doksy získal jako manžel Magdaleny, sestry předchozího bělského pána Jana ze Smiřic (A. Sedláček, Hrady X., str. 14—15). 2) Byla jeho druhou manželkou (tamže). 3) V. pozn. 1 při listině ze dne 6. dubna 1460 (výše č. 347). 4) Jan Císař z Hliníku (A. Sedláček, Hrady X., str. 34—35). 587. 1495 březen 1. Vyšší Brod. Opat Tomáš a konvent vyšebrodského kláštera určují, za kterých podmínek mohou obyvatelé městečka Frymburku užívat pastviny u Vltavy blíže Studeného. Wir Thoman, von Gotz gnadn abt zu Hohnfurt, und der gantz convendt daselbs bekennen mit dem offen brief vor allen, so er fuerchumbt zu horen, sehen oder lesen, als ein stoss und zwitracht zwischen uns eins tails und der ganczen gemain daselbs zu Fridburg des andern tail gewesen wegen ainer waid, so sew von uns und dem gotzhaus haben, nuczen und geniessn, gelegen pei der Wultag unter Studene, ist also zwischen uns gericht und abgeschaiden, das die gemain zu Fridburg di vorgemelt waid nuczen und der geniessen schollen nach allem irem nucz und frumb bis auf dew alten marich und gehage und auch bis zu der Wultag. Es schol auch ainer gattern angehangen werden, und so die alten gehag abgiengen, so mugen und schollen di von Fridburg und unser leut von Studene1) solichen abgang wider helfen zu pessern, damit unsern armen leuten nicht schaden beschech. Und wir schollen des wald und wildpann geniessen oberhalb und hunderhalb der gehag an alle hindernuss und irrung. Und schollen auch gar nichez damit zu schaffen haben an wil und wissen unser und unsers holczhaiger. Si schollen auch khainerlai weis in unser wald greifen weder mit holcz abschlahen, schnitten oder prennen, sunder sew mugen vor dem wald di stauden und das jungholcz abslahen und abraumen, damit die waid nicht verwachs. Sew schollen uns auch alle jare in das kloster zinsen und geben achztig phenning gawiger muns, als wir im zins nemen. Und es schol auch der waid sunst niemant geniessen wen die Fridburger, dann unser leut von Stu- dene schollen ainen freien weg haben zu der Wultag an alle irrung und hunder- nuss. Solicher bericht und weschaid darauf geben wir in obgenannter Thoman abt und dapei der ganz convent den offen prief, gebart und bestatiget mit 332

Strana 333
unserem und des convenczs anhangenden sigilln. Geben zu Hohnfurt des suntag nach sand Mathias tag nach Christi gepuert tausent vierhundert und in dem funfundnewnczigsten jare. Pergamenový originál v okresním archivu v Rožmberku; ze dvou pečetí, přivěšených na pergamenových proužcích, je zachována pouze druhá z černého vosku, a to ještě z třetiny zničená. — Na rubu: Freibrief auf die Hairaflerwaid (mladší rukou připsáno:) vom Jahr 1495. 1) Studené, skupina chalup u Frymburka, o. Kaplice. Otiskli K. Friedl l. c., str. 536—537 a Pangerl, Urkundenbuch von Hohenfurth, č. 289, str. 364—365. 588. 1495 duben 2. Český Krumlov. Petr z Rožmberka dává obyvatelům města Netolic právo volného odkazu které- koliv osobě; zemře-li kdo bez poslední vůle, dědí nejbližší příbuzný, není-li pří- buzného, připadne majetek zlatokorunskému klášteru. Právo volného odkazu se nevztahuje na dvory a mlýny před městem. My Petr z Roznberka, hajtman královstvie Českého, jménem svým a jmé- nem urozených pánuov, pana Voka a pana Oldřicha z Roznberka, bratří našich a dědicuov i budúcích našich vyznáváme tiemto listem zjevně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že jsú předstúpili před nás opatrní purgmistr, rychtář a konšelé jménem všie obce města Netolic kláštera Svaté Koruny, kteréhuož my nynie v držení jsme a na něm dědičnú svrchnost též jakožto na všem jiným zboží téhož kláštera máme,1) a prosili nás pokorně, jakož jsú vždycky od starodávna na nich odúmrti byly, abychme je takového obtieženie milostivě zbavili a v tom je obdařiti a osvoboditi ráčili, aby budúcně na věčnost takových odúmrtí nižádnému dávati nebyli povinni. I znamenajíc my v tom jich prosbu snažnú a pokornú, jenž jsú nám také přitom dali sumu peněz jménem pocty, kterúž jsme my od nich s vděčností přijali, hlediec také na jich věrnost, poddanost a poslušenstvie, kterýmiž jsú se nám až do se chvíle dobře zachovali, také majíc toho zvláštní žádost, aby svrchupsané město naše v časech budúcích tiem lépe vyzdviženo a rozmnoženo bylo, čímž by větší svobodú opatřeno bylo, s dobrým a vážným rozmyslem a s dospělú radú pře- dešlú a zvláště s jistým vědomím a dobrovolným povolením duostojného a ná- božného v Boze otce kněze Jiříka opata a všeho konventu kláštera Svaté Koruny, kdežto také témuž knězi opatovi, konventu a klášteru svrchupsaným při tom nemalé dobrodienie skrze to stalo se jest, svrchupsané město naše Netolice a všecky obyvatele jeho nynějšie i jich dědice a budúcie osvobodili sme a tuto milost jsme učinili a je milostivě tiem obdařili a mocí listu tohoto osvobozujem, obdařujem a tuto milost činíme tak, aby všickni měštané a oby- 333

Strana 334
vatelé téhož města obojieho pohlavie všecken svuoj statek a zbožie mohvité i nemohvité, kterýmiž by jmény mohlo jmenováno býti, kteréž maji aneb mieti budú, mohli svobodně prodati, dáti, odkázati a gšaftovati všecken po- spolu nebo rozdielně za zdravého života neb na smrtedlné posteli, komuž by a kamž by kolivěk chtěli. Pakli by kto o svým statku žádného zřiezenie neb gšaftu učiniti nechtěl nebo zanetbal aneb skrze náhlost smrti z tohoto světa dopuštěním Božím bez gšaftu sšel a dědicuov žádných po sobě nezuostavil, tehdy takový statek všecken mohvitý i nemohvitý aby připadl na najbližšieho přietele jeho přirozeného, kdež by ten kolivěk obýval, bez našie i dědicuov a budúcích našich i také svrchupsaných opata a konventu nynějších i budúcích všelikteraké přiekazy. Neb již po tento den od datum listu tohoto dále nižádná odúmrť z svrchupsaného města na věčnost nemá brána býti kromě toliko, jestliže by se přihodilo, že by kto umřel bez gšaftu a nižádných přátel po něm nikdež nebylo, tehdy aby takový statek po něm pozuostalý na opravu kláštera Svaté Koruny ku polechčení jeho duše byl obrácen. Než kteříž jsú dvorové a mlýny vně před městem, ti v svrchupsané osvobozenie přijati nejsú, ale v tako- véž povaze zuostávají, jakož jsú byli od starodávna. Kteréžto osvobozenie a obdařenie svrchupsané má skrze nás a bratřie a dědice a budúcie naše, také skrze opata a konvent kláštera svrchupsaného svrchupsaným měštanóm neto- lickým i všeckněm jich dědicóm a budúcím po všecky časy budúcie skutečně zdržáno a zachováno býti bez zmatku a přerušenie všelikterakého. Tomu na potvrzenie a na pevnost vlastní pečeť svú rozkázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Krumlově léta od narozenie syna Božieho tisicieho čtyř- stého devadesátého pátého ve čtvrtek před nedělí postní, jenž slove Iudica. Pergamenový originál v archivu města Netolic; k listině je na bíločervených hedvábných nitích přivěšena kulatá znaková pečet z vosku barvy červené. — Na rubu: Na odoumrť, kdo bez kšaftu umře po sobě žádných přátel v témž městě Netolicích (neostavě), statek má na opravu kláštera přijíti. — No. 5. Na odoumrt. — 1495. 1) Zikmund zapsal již r. 1420 zlatokorunské statky Oldřichovi z Rožmberka a pak ještě několikráte zástavu opakoval (J. Kadlec I. c., str. 102 a d.). Srv. Th. Antl l. c., s r. 23. Ustanovení o odúmrti má shodné znění s privilegiem ze 14. února 1494 pro Český Krumlov (výše č. 582). 589. 1495 duben 2. Zlatá Koruna. Opat Jiří a konvent cisterciáckého kláštera ve Zlaté Koruně potvrzují Neto- lickým listinu Petra z Rožmberka ze dne 2. dubna 1495 na odúmrt. My kněz Jiří, Boským smilováním opat, kněz Ambrož podpřevořie, kněz Kašpar klíčník a všecken konvent kláštera Svaté Koruny zákona cistercien- ského vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce 334

Strana 335
slyšeti budú, jakož vysoce urozený pán, pan Petr z Roznberka, hajtman krá- lovstvie Českého, pán náš milostivý, jménem svým a pánuov bratří svých1) a dědicuov a budúcích Jich Mtí město Netolice kláštera našeho, kteréhuož Jeho Mt v této mieře v držení jest a na něm dědičnú svrchnost též jakožto na klášteře našem se vším jeho příslušenstvím má,2) ráčil jest osvoboditi a ob- dařiti, aby od měšťan a obyvateluov jeho odúmrti povinný brány nebyly, ale aby své statky a zbožie mohli svobodně dáti nebo gšaftovati za zdravého života neb na smrtedlné posteli, komuž by chtěli, pakli by kto bez gšaftu umřel, tehdy aby na najbliššieho přietele takový statek přicházel. K kterémuožto osvobozenie a obdarování my jsme také své dobrotivé a svobodné povolenie dali, jakož ten list jim na to od Jeho Mti daný to všecko v sobě šíře drží a vykazuje a slovo od slova zní a svědčí takto: My Petr z Roznberka etc. (Následuje listina ze dne 2. dubna 1495; výše č. 588). I znamenavše my v tom svrchupsaného města našeho a obyvateluov jeho dobré a užitečné a že skrze takové osvobozenie v časech budúcích muože rozhojněno a znamenitě rozmnoženo býti a nám skrze to a klášteru našemu tiem lépe se hoditi, jakož pak při tom také veliké a skutečné dobrodinie nám stalo se jest, s dobrým a vážným rozmyslem a radú dostatečnú předešlú takové osvobozenie a obdarovánie tak, jakož v svrchu- psaným listu vypsáno jest, sobě oblibujíc, přijali sme a potvrdili a mocí listu tohoto oblibujem a potvrzujem dobrovolně, slibujíce sami za se i za všecky naše budúcie, že svrchupsané město i všickni jeho obyvatelé nynější i na věč- nost budúcí mají při tom drženi a věčně zachováni býti bez odporu a zmatku všelikterakého. Tomu na pevnost a potvrzenie pečeti naše vlastnie, opatskú i konventskú, dali sme přivěsiti k tomuto listu dobrovolně. Jenž jest psán a dán v klášteře našem léta od narozenie Božieho tisícieho čtyřstého devadesátého pátého ve čtvrtek před nedělí postní, jemž slove Iudica. Zapsáno v „Codex Rosenbergicus“ (archiv Národního musea v Praze, ruk. č. 278), dol. 102—104. 1) V. pozn. 1 při listině ze dne 2. dubna 1495 (výše č. 588). 2) V. pozn. 2 tamže. Otiskl J. Kadlec l. c., str. 265—266, č. 22. 590. 1495 duben 2. Kamenice nad Lipou. Jan ze Šelmberka, nejvyšší kancléř království Českého, obnovuje městu Kame- nici nad Lipou listinu Jindřicha ze Stráže ze dne 15. června 1465 na volný odkaz; dědí-li někdo z cizího panství, musí se usaditi v městě nebo statek prodati vhodnému člověku; prodá-li však dědictví někomu mimo město, musí kupec za- platiti do městské komory tři groše české z každé kopy. Zemře-li kdo bez poslední vůle, dědí nejbližší příbuzný, trpící s městem, není-li ho, tedy příbuzný na panství; 335

Strana 336
není-li ani toho, připadne statek městské komoře na opravu města. Kdo chce, může se vystěhovati, ale musí osaditi grunt vhodným člověkem a vyrovnati všechny závazky vrchnosti i jiným. Já Jan z Šelnberka, najvyšší kancléř královstvie Českého, oznamuji tiemto listem všem i s svými dědici, že jsú předstúpili přede mne opatrní purgmistr, rychtář a konšelé města Kamenice, poddaní moji věrní milí, a ukázali jsú mi list někderých výsad a obdarovánie, kderéž mají dané od urozeného někdy pána, pana Jindřicha z Stráže, v ty časy najvyššieho hofmistra královstvie Českého dobré paměti,1) držitele a pána jmenovaného města Kamenice, snaž- nými prozbami mne prosíce a žádajíce jménem svým i všie obce obyvateluov v svrchu psaném městě Kamenici, abych jim takových obdarovánie a toho listu i výsad potvrdil a při tom někderú další milostí je obdařil. K kderéžto prozbě jejich dobrotivě a laskavě jsa nakloněn, s dobrým rozmyslem a s rozvážením i pro dobré a užitečné téhož města Kamenice i všech obyvateluov jeho takového listu svrchudotčeného pana Jindřicha ve všem jeho zněnie a položení jakožto pán jich dědičný potvrdil sem a tiemto listem potvrzuji a je při tom zůstavuji milostivě, plnú moc i právo jim dávaje, aby statky své movité i nemovité za zdravého života nebo na smrtedlné posteli společně nebo rozdílně přáteluom svým neb jiným osobám, komuž by se jim zdálo a líbilo, anebolito na zádušie mohli dáti, odkázati a kšaftovati bez všeliké překážky mé i mých dědicuov a budúciech nynie i na věčné časy, však s túto výmienkú, jestliže by komu bylo co odkázáno s cizieho panstvie, tehdy ten, komuž by odkázáno bylo, chce-li ten statek odkázaný jmieti, má se obydlím svým tu do města Kamenice obrátiti pod mě a pod mé budúcie; a obrátě se do města, jestliže by se jemu tu byt nelíbil, tehdy bude jmieti moc, aby to mohl jiným hodným a člověkem nezávadným osaditi, a byl-li by co spravedlivě povinovat na místě toho, po komž by naň statek spadl, buď mně neb mým dědicuom a budúcím anebo komu jinému v té obci učiniti, tomu bude povinen dosti udělati. A když tak učiní, tehdy já i moji dědicové a budúcí máme jemu toho přieti a jej propustiti. A když by ten statek sobě odkázaný jinému prodal a jej ven z města bráti jměl, tehdy aby takový do komory městské s každé kopy dal tři groše české; pakli by toho nechtěl učiniti, tehdy ten statek jemu odkázaný má spadnúti na najbližšieho přítele toho, kdož jest umřel, trpícieho s městem. A při tom svrchu psaným purgmistru, rychtáři, konšeluom i vší obci často psaného města Kamenice tuto zvláštní milost činím, jestliže by kdo umřel a z dopuštěnie Božieho nekšaftuje a nikderakž statku svého nezřídě, to jmieti chci a tiemto listem za právo ustanovuji, aby statek po tom, kdož tak nekšaftuje a neučiniv zřízenie umřel by, spadl prvotně na nejbližšieho přietele, trpícieho a břemena nesúcieho s týmž městem Kamenicí; pakli by tu v městě žádného přitele nebylo, ale aby spadl na najbližšieho přítele, kdež by kolivěk jinde obýval na mém panstvie; pakli by tu ani v městě ani jinde na mém panstvie žádného přítele 336

Strana 337
nejměl přirozeného, tehdy ten statek, kderýž by nebyl daný ani odkázaný, má spadnúti do komory městské a má obrácen býti na opravu města. A nadto ještě toto jim z milosti zvláštnie přidávám, aby každý obyvatel v často psaném městě Kamenici, komuž by se tu kolivěk bydleti nelíbilo, měl toho vuoli od- prodati se a ven z města vystěhovati bez překážky mé i mých dědicuov a budú- ciech, však s túto výmienkú, osadě prve člověkem hodným, svobodným a ne- závadným a zpravě a zřídě a dosti učině, byl-li by mně nebo mým dědicuom anebo komu tu v městě spravedlivě co povinen a dlužen, k tomu také aby uručil vedle práva a vydržal a vystál tři soudy v témž městě Kamenici; a když to učiní, tehdy volně svobodně bude moci se preč odstěhovati a odjíti a bydleti, kdež se jemu kolivěk zdáti a líbiti bude, a já i dědicové a budúcí moji budeme povinni takovému list výhostní dáti, když bychme za to prošeni byli. A protož já svrchupsaný Jan z Šelnberka již jmenovaným purgmistru, rychtáři, konše- luom i vší obci města Kamenice nynějším i budúcím tyto všecky artykule v tomto listu položené a sepsané slibuji sám za se i za své dědice a budúcie úplně a vcele držeti a je při nich zachovati bez umenšenie a všeliaké mé překáž- ky i mých dědicuov a budúciech nynie i po věčné časy. Tomu na svědomie a na věčnú paměť já častopsaný Jan z Šelnberka pečeť svú vlastní s mým jistým vědomím kázal sem přivěsiti k tomuto listu a já Jiřík z Šelnberka, syn jmeno- vaného pana Jana, sekret prstena svého též na svědomie toho dal sem přiložiti k tomuto listu. A my Albrecht z Leskovce, podkomoří a hajtman královstvie Českého, Jindřich z Žampachu, hajtman zámkuov a zbožie urozeného pána, pana Jana z Šelnberka, pána mého Jeho Mti, pečeti naše vlastnie, jsúce prošeni od často psaného pána, pana Jana z Šelnberka, přivěsili sme k témužto listu na svědomie toho všeho, což se svrchu píše. Dán v Kamenici ve čtvrtek před svatým Ambrožem léta Božieho tisícieho čtřstého devadesátého pátého. Originál je nezvěstný, znám z kopiáře městských privilegií, uloženého v archivu města Kamenice nad Lipou, fol. 1—2b. (Fotografický snímek Státního historického ústavu v Praze.) 1) Z 15. června 1465 (výše č. 390). 591. 1495 květen 18. Budín. Král Vladislav uděluje na prosbu Mikuláše Trčky mladšieho z Lípy, hajtmana1) královstvie Českého, rychtáři, konšelóm i vší obci městečka Dobruš- ky dva jarmarky ročnie, jeden ten pondělí před svatým Jiřím a druhý na den svatého Jiljie s osmi dny pořád zběhlými. — Dán na Budíně v pondělí po svaté Zophii léta Božieho tisícieho čtyřstého devadesátého pátého, království našich uherského v pátém létě a českého ve čtrmezcietmém. — Ad relacionem domini Joannis de Sselnberg, regni Boemie cancellarii. 337

Strana 338
Pergamenový originál v archivu města Dobrušky, na jednom místě proděravělý; na bíločervené hedvábné šňůře je přivěšena kulatá znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. — 5. — N°. 5to. 1495. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Zemským hejtmanem byl jmenován spolu s Janem z Janovic a na Petršpurce, Petrem z Rožmberka a Albrechtem z Leskovce r. 1490 (W. W. Tomek, Dějepis města Prahy X., str. 106). Dobrušku držel od r. 1495, kdy ji koupil od Jana z Janovic a na Petršpurce, jemuž prodal Opočno i s Dobruškou Samuel z Hrádku a z Valečova (A. Sedláček, Hrady II., str. 47, J. Roštlapil l. c., str. 8). 592. 1495 prosinec 29. Bacs (nebo Pětikostelí). Král Vladislav uděluje na prosbu Mikuláše z Hazenburka a s Kosti, naj- vyššieho truksasa královstvie Českého a Jana z Hazenburka a s Kosti bratříl) městu Budyni a obyvatelóm jeho nynějším i budúcím dva jarmarky ročnie a rozdielná, první jarmark ten pondělí po středopostí s vosmi dny pořád zběhlý- mi a druhý jarmark na den svatého Jiljie, též s vosmi dny pořád zběhlými. — Dán v Bači v úterý před svatým Silvestrem léta Božieho tisícieho čtyřstého devadesátého pátého a království našich uherského šestého a českého dvad- cátého pátého. — Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnberk, supremi cancellarii regni Boemie. Pergamenový originál v archivu města Budyně nad Ohří; na pergamenovém proužku visí silně poškozená červená znaková pečet. — Na rubu: Rta. — M. — No. 11. — Na jarmarky. — N. 11. — No. 7. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Synové Jana z Hazmburka a z Kosti (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 19). — Truksasem se připomíná Jan k r. 1486 (Dílo Fr. Palackého I., str. 364). Otiskl A. Janda l. c., str. 125, srv. též str. 26 tamže. 593. 1496 březen 13. Bečov. Hynek Pluh z Rabštejna, pán na Bečově, potvrzuje Bečovským privilegia, která obdrželi od pánů z Ryzmburka i od pánů z Plavna. Právo honu na veverky rozšiřuje na celý rok a přidává hon na zajíce 14 dní před masopustním úterkem. Obyvatelé vsi Prameny a ostatních vesnic bečovských musí bráti pivo pouze z Bečo- va. Od vrchnostenského soudu v Bečově jde odvolání (schueb) do Lokte. Wir Hinczig Pflug, herr vom Rabenstein und herr zu Petschau,1) bekenne vor uns und unser erben, erbnehmen und nachkommen mit diesen unsern offenen brive vor allermeniglichen, die in sehen oder hören lesen, wann uns die ehrsamben unser lieben getreuen burgermeister, rat und gancze gemeine dieser unser stadt Petschau ersucht haben und vor uns gelegt ein briefe, darinnen sie begnadt und ihrer stadt rechtens befreit sind, ausgangen von den wolgebor- 338

Strana 339
nen herrn Bursen von Riesenberg gebrüeder, so dieselbigen zeit Petschau beses- sen haben, des datum heldet nach Christus geburt dreizehenhundert, darnach im neunundneundtzigisten jahre an dem negsten sonnabende vor sanct Geor- gen tag, des heiligen merterer,2) nachdeme haben sie abermals zwene briefe auf ihre freiheit besagende, vor uns gelegt, ausgangen von dem hochgeborn herrn, herrn Heinrichen, des heiligen Römischen reichs burggrafen zu Meissen, graven zum Hartenstein, herrn zu Plauen etc., unsern freundtlichen lieben schwagern,3) des datum heldet nach Christus geburt tausent vierhundert und im siebenundsechczigisten jahre am Palmsontag,4) der ander briefe, aberma- len ausgangen von den icztgenanten herrn Heinrichen, burggraven zu Meissen, des datum heldet nach Christus geburt tausent vierhundert und im einund- achczigisten jahre am sontag Reminiscere.5) In diesen dreien briefen sind unser burger zu Petschau eines iczlichen inhaldts, und wie sie das erworben, begnadt und befreiet worden. Und auch uber solche drei briefe haben sie uns des durch- leuchtigisten, grossmechtigisten fürsten und herrn, herrn Wladislaven, zu Un- gern und Behem künigk, marggraven zu Merhern, herczogen zu Luczelburgk und in der Schlesien und marggrafen zu Lausicz etc., unsers gnedigisten herrn majestadt- und bestetigten brief vorbracht, besagende, das die obgenandten drei briefe durch sein künigiliche majestedt bestetiget und confirmirt worden und auch angezeigt etlich sonder begnadung, damit die künigliche majestadt unsere burger zu Petschau begnadt hat, des datum heldet: Gegeben zu Prage am dienstag sanct Elisabet-tag nach Christi geburt vierczehenhundert und im zweiundachczigisten, unsers reichs im zwelften jahren.5) Solcher obgenandter begnadung und freiheiten haben uns unsere burger mit demütigen fleiss er- sucht und gebeten soliche drei briefe, von den herrn Bursen und den herrn von Plauen ausgangen, mit unsern briefe und sigill zu bestetigen geruchten, das wollen sie gen uns und unsern erben underteniglich nach allem ihren ver- mögen als unser getreu erbleut befliesen sein zu vordienen. Als haben wir solch ihr fleissig bete angesehen, auch willig getreue dienste, so sie uns, unsern erben in künftigen zeiten tun mügen, dester geneigter zu sein, auch das sie sich dester besser enthalten, generen und pauen mügen, so begnaden und geben wir ihne alle die begnadung und freiheiten inhalten der obgemelten briefen mit allen clausen, articklen und punckten, als stünden sie hierinen von wort zu wort begriffen und geschrieben oder von rechts wegen hierinnen geschrieben solten sein. Soliche begnadung und freihaiten, wie oben angezaigt und in allen ihren briefen obgeschriebnen datum begriffen, sollen ihn von uns, allen unsern erben, erbnehmen und nachkommen gancz, stete, veste und unvorprechentlich gehalden pleiben und wollen sie auch darobe nach alle unserm vermögen handhaben. Und aus sunder gunst, so wir zu diesem [!] unsern burgern der stadt Petschau tragen, geben wir ihne diese begnadung und freiheit, das sie mögen auf aller unser herrschaft vierczehen tag vor fassnacht hasen heczen oder mit den garnen vahen. Wir wollen auch, das die von Sangenperge7) anders- 339

Strana 340
wo nirgend bier sollen kaufen noch nemben dan allein allhie zu Petschau, die- weil sie das zu kaufen oder failfinden. Würden sie oder ander unser armen leut in dörfern, so mit dem halsgericht gegen Petschau gehörig, das ubertreten und anderswo bier kaufen, so mögen die von Petschau dasselbig bier nehmen,8) wieviel das sein wird, und auf unser schloss gen Petschau antworten und die ubertreter in sunderheit darumben von uns gestraft werden sollen. Würde auch einer oder mehr vor unsern gericht zu Petschau zu rechten haben und dinget ihme vorgesprochem urteil sein schueb, sollich schueb sollen gehen von Petschau gen Elbogen. Auch das sie sich dester rüstiger mit armprusten und gerete halten mögen, so begnaden wir sie, das sie mügen auf aller unser herr- schaft uber das ganze jahr eichhörner schissen ohne alle geferde.9) Zu urkund städter fester haltung habn wir obgenandter Hinczigk Pflug etc. vor uns, alle unsere erben, erbnehmen und nachkommen unser angeborn insigill unten an diesem brief wissendtlich lassen hengen. Geschehen auf unserm schloss Pet- schau sontags Letare in der heiligen fasten, als man die jahren nach Gottes geburt der mehrer zahle tausent vierhundert und in sechsundneunczigisten zehlt. Ověřený opis městských privilegií bečovských, který pořídil podle originálů dne 27. dubna 1612 Petr Hungar v Praze (SUA v Praze, odd. SM P 106, B 5). 1) Jindřich z Plavna prodal r. 1495 Bečov pánům Pluhům z Rabštejna (A. Sedláček, Hrady XIII., str. 150). 2) Ze dne 19. dubna 1399 (výše č. 168). 3) Z podrobné studie B. Schmidta „Die Reussen“ (Schleiz 1903) není patrný žádný příbuzenský vztah mezi pány z Plavna a Pluhy z Rabštejna. Označení „schwager“ je pravdě- podobně výrazem společné práce v bavorském rytířském spolku „Löwenbund“, jehož byli oba ti páni předními členy (Fr. Palacký, Dějiny národu českého, dílu V. částka I, v Praze 1878, str. 310). 4) Z 22. března 1467 (výše č. 404). 5) Z 18. března 1481 (výše č. 487). 6) Z 19. listopadu 1482 (výše č. 499). 7) Prameny, dříve Sangerberg, o. Mariánské Lázně. — Obec dostala r. 1380 žlutické právo od Boršů z Ryzmburka (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 572). — Srv. též výše listinu z 21. prosince 1380 (č. 118). 8) Toto dobrodiní obdrželi Bečovští hned v privilegiu z 19. dubna 1399 (výše č. 168). *) Podle privilegií z 19. dubna 1399 (výše č. 168) a z 22. března 1467 (výše č. 404) mohli Bečovští honit veverky jenom 14 dní před masopustním úterkem. 594. 1496 srpen 18. Kladsko. Minsterberský kníže Jindřich osvobozuje náchodské měštany od opravování městských hradeb a vrací jim příkop, odňatý městu Koldou (ze Žampachu). My Jindřich, Boží milostí kníže v Slezi, minsterberské, olešnické, hrabě gladský a pán z Gunštátu a Poděbrad,1) vyznáváme tímto listem obecně 340

Strana 341
přede všemi, kdež čten aneb čtúcí slyšán bude, že jsú před nás přistúpili opatrní purgmistr, konšelé a starší města našeho Náchoda, věrní naši milí, spravujíce nás, že by těch zdí a parkánův, kterýmiž jest město Náchod k hradu přihraže- no2), jmenovitě počnúc od hradu až k bílé okrúhlé vížce, kteráž nad kněžskú zahradú stojí s jedné strany, a s druhé strany počnúc u fortny hradové až po ten srůbek na konci zdi městské vystavený, opatrovati nebyli z práva povinni, ale že na to od žádného pána dědičného žádné jistoty nemají, jediné toliko svědomí nějakého Gabriele z Otoslavic, někdy úředníka, od předka našeho pana Bočka z Gunštátu a na Třebové na Náchodě usazeného,3) jsú nám okázali, kterýž vyznává, že se jest toho od starožitných lidí na hradě i v městě uptal, že by k opravování těch zdí a parkánův nahoře dotčených z práva zavázáni býti neměli, pak znajíce, že by s takovým svědomím opravování zdí a parkánův svrchu jmenovaných obrániti nemohli, prosili jsú nás s pilností pokorně, abychom je v tom z milosti naší, aby k takovému dílu a opravování zdí a parká- nův svrchupsaných na časy potomnie zavázáni a nuceni nebyli, milostivě opatřiti ráčili. My, poznavše jich věrné, stálé a poslušné služby, v nichž jsú se k nám po všecky časy věrně a upřímně a stále i poslušně měli a zachovali, mají i zachovávají a v časech budúcích potomně aby se tím lépe zachovali a zachovati mohli, k jich pilným prozbám naklonili sme se a s radú věrných našich jim tuto milost učinili jsme a činíme tímto listem, tomu chtíce a ustavu- jíce, aby již po tento čas opravování zdí a parkánův nahoře dotčených od hradu až po vížku bílú a okrúhlú nad kněžskú zahrádkú z jedné strany, a s druhé strany od fortny hradové počnúce až po srůbek na konci zdi městské vystavený opravovati nebyli zavázáni ani nuceni žádným obyčejem, ale toho prázdni byli a svobodni. Než přišlo-li by kdy k tomu, že by zdi a parkánové na těch místech, jakož nahoře dotčeno jest, opravování potřebovali, ty my a dědicové i budúcí naši, páni náchodští, naší prací a nákladem bez jich práce a nákladů opravovati mámy. Také příkop městský, kterýž jest jim byl pan Kolda, Náchod drže, mocí odjal, jim zase navrátili sme, chtěje tomu, aby jej již potomně a věčně k svému užitku drželi, jej opravovali a jeho jako svého vlastního, jakž se jim nejužitečněji zdáti a líbiti bude, uživali bez naší, dědicův a budúcích našich, pánův náchodských i také úředníkův všelikteraké překážky. Tomu na svědomí a pevnost i potvrzení kázali sme pečeť důstojenství naší [!] knižetského k tomuto listu přivěsiti. Jenž jest dán na Gladště v čtvrtek po slavném hodu Matky Boží Nanebevzetí let Božích tisícího čtyřstého devadesátého šestého. Při tom jsou byli osvícení synové naši milí, pan Albrecht a pan Karel, knížata minsterberská a hrabě kladští,4) a urozený pan Jan Fullestain maršálek, Hanuš Panvic z Rengersdorfu hejtman a Kliment z Jaksonova kancléř, věrní naši milí. Kašparovi z Fryštáku, písaři kanceláře naší, jest tento list psáti poručeno. Zachováno ve vidimátu města Náchoda ze dne 16. července 1663, uloženém v městském archivu v Náchodě. 341

Strana 342
1) Srv. pozn. I při listině ze dne 17. října 1474 (výše č. 432). 2) O městských hradbách v. Soupis památek historických a uměleckých, díl XXXIV., okres náchodský, str. 123—125. 3) Připomíná se od r. 1432 (J. V. Hraše l. c., díl I., str. 217). 4) Viz Fr. Palacký, Dějiny národu českého V. 1., str. 281. Otiskl J. V. Hraše l. c., str. 157—158. 595. 1496 říjen 3. Jan Svatba z Otradovic dává obyvatelům městečka Zbraslavic právo volného odkazu kterékoliv osobě. Zemře-li kdo bez poslední vůle, pečují o pozůstalý majetek konšelé a obecní starší, kteří jej odevzdají tomu, kdo řádně prokáže pří- buzenství se zemřelým. Nepřihlásí-li se nikdo do čtvrt roku, mohou konšelé a obecní starší obrátiti pozůstalost na obecné dobré kromě gruntů, které musí osaditi řádným člověkem. Já Jan Svatba z Otradovic a na Zbraslavicích1) vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že znamenav i skutečně shledav věrnost a celú poddanost měšťan a obyvateluov městečka mého Zbra- slavic,2) i jich mnohé služby, kteréž mi činili jsú, činie, a potom aby činiti mohli tiem lépe, čímž mě hojnějie z milosti mé vidie opatřeni býti, protož s dobrým mým rozmyslem a s zdravú radú přátel mých a s jistým mým vědo- mím nadepsaným měštanóm téhož městečka Zbraslavic nynějším i budúcím na věky mocí tohoto listu uložil jsem učiniti: Najprvé aby všichni ti měšťané a obyvatelé již řečeného městečka Zbraslavic i jich dědicové a budúcí nynie i potom na věky mohli všecka a každá jměnie svá, dědicstvie, domy, dědiny a sbožie movitá i nemovitá, na kterýchž by koli věcech záležala, v městečku i krom městečka, kdež by koli byla a kterýmž by koli jménem mohla jmenová- na býti, dáti za svého zdravého života aneb na smrtedlné posteli otkázati a poručiti buďto manželce své, dětem, přátelóm neb kterémukoli člověku jinému, a to přede dvěma konšeloma a dvěma obecníma téhož městečka Zbra- slavic, a ten, komuž by to dáno anebo poručeno a otkázáno bylo, aby to jměl, držal, tiem vládl, toho požíval tak mocně jako ten, ktož dává a poručie, bez všelikého mého, dědicóv mých i jiných všech lidí a budúcích pánuov drži- teluov téhož městečka Zbraslavic všelikého otporu a překážky. Pakli by Pán Buoh kterého z nich smrti neuchoval vnáhle bez dědicuov a bez takového zřiezenie a poručenstvie, jehož Pane Bože ostřez, tehdy konšelé a obecní starší téhož městečka mají ten statek opatřiti, aby byl zachován do okázánie pří- buzných toho mrtvého, a když by přietel a příbuzný již dotčeného mrtvého přišel a svědomím dobrým a hodným příbuznost a přátelstvie toho provedl před již dotčenými konšely a staršími obecními, tehdy jmá v ten statek vpuštěn býti a příbuzenstvie buďto po meči neb po vřeteně užíti bez mého, dědicuov 342

Strana 343
mých i budúcích pánuov, téhož městečka držiteluov, všeliké otpornosti. Jestli pak že by toho mrtvého ižádný příbuzný ve čtvrti létě neokázal se ko- nečně, tehdy svrchu jmenovaní konšelé a starší mají i jměti budú plnú moc i právo ten statek movitý všecken obrátiti na dobré obecné, krom což se grun- tuov dotýče, ty osaditi mají člověkem dobrým a hodným, který by mně anebo dědicóm a budúcím mým podle jiných poddaných mých a spolusúseduov svých ve všech věcech a v poplatcích se srovnával. Naposledy pak toto zname- nitě oznamuji, jestliže by tento list z dopuštěnie Božieho jakýmkoli zpuosobem byl zkažen anebolito ztracen, tehdy já aneb dědicové a budúcí moji povinni budú týmž měšťanóm a obyvatelóm nadepsaného městečka Zbraslavic jiný takovýž a k témuž svobodství a rozumu udělati a učiniti bez všelikého prodlé- vánie i také otpornosti. Na potvrzenie a zdrženie i budúcí paměť toho pečeť mú vlastní dal jsem přivěsiti k tomuto listu, prosiv urozených a statečného rytieře pana Jindřicha z Kostelce a na Chotěticích, Heřmana z Hodkova a na Bohdanči a Markvarta z Kojkovic a na Ostrově, že jsú také pečeti své dali jim bez škody na svědomie podle mne přivěsiti k témužto listu. Jenž jest dán léta ot narozenie syna Božieho tisícieho čtyřistého devadesátého šestého ten pondělí před svatým Františkem. Pergamenový originál v archivu města Zbraslavic; všechny čtyři přivěšené pečeti jsou ztraceny. — Na rubu: N. 9. — A. 2°. — Lit. B. — No. 3. — Číslo 34. 1) Zbraslavice, o. Kutná Hora. — Připomínají se již za Přemysla II. Otakara, kdy byly v držení pánů ze Zbraslavic. Ve 14. stol. patřila část pánům z Kolovrat. Okolo r. 1474 byl v držení zbraslavické části Jan Svatba z Otradovic, kolovratské části Bohuš ze Švabinova a Drahobudic. Do r. 1496 získal Svatba celé městečko (A. Sedláček, Hrady XII., str. 217—218). 2) V. předchozí poznámku. (1497). Adam zCimburkal) dává Turnovským strany rohozecké svůj plat „z Trávnic“, tj. úrok z domků, vystavených tam na obecním pozemku. 596. Zmínka v listině Jana ze Šelmberka ze dne 23. ledna 1504. — Srv. J. V. Šimák, Třetí zpráva musea turnovského za léta 1893—1896, str. 4, č. III., a týž, Příběhy města Turnova I., str. 59. — V. též níže č. 601. 1) Syn Jana z Cimburka a Johanky z Krajku; žil v letech 1482—1502; poručníkem byl jeho strýc Ctibor z Cimburka a panování zůstávalo matce. (J. V. Šimák, Příběhy města Turnova I., str. 57—58). 597. 1497 duben 12. Praha. Král Vladislav potvrzuje všechna práva a výsady, které udělili čeští králové městečku svému Lomnici, zvláště listiny krále Václava IV.1) a Jiřího.2) O po- 343

Strana 344
tvrzení požádal krále urozený Vok z Roznberka, rada naše. — Dán v Praze léta Pána Krista tisícieho čtyřstého devadesátého sedmého dvanáctého dne měsíce dubna a léta královstvie našeho uherského sedmého, českého šest- mezdcítmého. Obsaženo v listině Petra z Rožmberka ze dne 9. září 1513.— Podle potvrzení lomnických privilegií z r. 1549 byla tato listina latinská. 1) Ze dne 1. února 1382 (výše č. 121) a 5. října 1382 (výše č. 123). 2) Ze dne 14. června 1465 (výše č. 388). 598. 1497 duben 22. Hrad Pražský. Král Vladislav uděluje na prosbu Bohuslava Dražického z Kunvaldu1) městečku jeho, řečenému Benátky nad Jizerou ležící, jarmark roční ten pondělí před Povýšení svatého Kříže tak, aby každý rok ten jarmark osm dní pořád zběhlých jmín a držán byl. — Dán na hradě Pražském v sobotu před svatým Jiří léta Božího tisícého čtyrstého devadesátého sedmého, království našich uherského sedmého a českého šestmecítmého léta etc. — Ad relationem magni- fici domini Joannis de Sselnberk, supremi cancellarii regni Boemiae. Originál není zachován, opis v SUA v Praze, odd. SM P 106 B 20. — Toto privile- gium není v dalších listinách a potvrzeních benáteckých privilegií uváděno. 1) V majetku pánů z Dražic se udržely Dražice i Benátky až do osmdesátých let 14. stol., kdy je pak držel Beneš z Choustníka, manžel Marie z Dražic. Potom se zde vystřídali Petr z Vartemberka a z Kosti, Aleš Škopek z Dubé a snad i Jan Smil z Kremže. R. 1437 byly v rukou císaře Zikmunda, který je toho roku prodal Janovi z Kunvaldu; jeho synové byli Jan a Bohuslav (A. Sedláček, Hrady X., str. 238—239). 599. 1497 květen 24. Hrad Pražský. Král Vladislav uděluje na žádost Albrechta z Leskovce jeho městečku (Horní) Cerekvi výroční trh na den sv. Markéty s osmi dny následujícími. Týden před tímto jarmarkem a týden po něm mohou Cerekvičtí vybírat clo stejně, jako se vybírá i v jiných městečkách království Českého. My Vladislav, z Boží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabě, oznamujem tímto listem všem, že jest nás prosil statečný Albrecht z Leskovce, podkomoří království Českého,1) věrný náš milý, abychom městečku jeho, řečenému Cerekvice, jarmark roční dáti a při tom některé naše milosti obdařiti ráčili. K kteréžto prozbě pro věrné služby, kteréž nám jmenovaný Albrecht činil a činiti nepřestává, jsouce nakloněni, s dobrým rozmyslem a naším jistým 344

Strana 345
vědomím mocí královskou v Čechách svrchupsanému městečku Cirekvici jarmark roční dali sme a tím listem mocně dáváme na den svaté panny Mar- grety tak, aby každý rok jarmark osm dní pořád zběhlých držán a jměn byl, chtíce tomu, aby toho jarmarku jmenovaného městečka obyvatelé nynější i budoucí užívali a užívati mohli tím vším právem a spůsobem, jakožto jiná městečka v království našem Českém svých od starodávna vysazených jarmar- kův požívají z práva neb z obyčeje. Při tom témuž městečku tuto zvláštní milost činíme, dáváme, aby obyvatelé již psaného městečka Cirekvice nynější i budoucí mohli a moc jměli týden před týmž jarmarkem svrchu psaném [!] a tý- den po vyjití téhož jarmarku clo vybírati tak, jakožto při jiných městečkách v témž království vybírají, a to bez našich, [!] budoucích našich, králův čes- kých, i všech jiných lidí překážky všeliké. Protož přikazujem všem poddaným našim království našeho Českého, věrným milým, abyste obyvatelům napřed dotčeného městečka nynějším i budoucím jich v užívání jarmarku napřed psa- ného i také v užívání a vybírání cla při témž městečku tak a od toho času, jako svrchu dotčeno jest, nikterakž nepřekáželi ani překážeti dopouštěli, ale při tom obdarování našem obyvatele již často psaného městečka jměli, drželi a zachovávali beze všech překážek nyní i v časích budoucích. Však proto chceme, aby toto obdarování naše bylo jiným bez újmy na jich spravedlnosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k tomuto listu přivěsiti sme kázali. Dán na hradě Pražském v středu před Božím Tělem léta Božího tisícího čtyr- stého devadesátého sedmého, království našich uherského sedmého a českého šestmecítmého. Ad relationem magnifici domini Joannisa) Sselnberk, supremi cancellarii regni Boemiae etc. Papírový opis v SUA v Praze, odd. SM P 106 C 1. a) Schází „de“. 1) Syn Václava z Leskovce (výše č. 261, pozn. 1). Podkomořím byl v letech 1486—1505 (Dílo Fr. Palackého I., str. 362). 600. 1497 červen 5. Hrad Pražský. Král Vladislav dovoluje na prosbu Mikuláše mladšího Trčky z Lípy a Lich- temburka měšťanům města Chotěboře svobodně odkazovati své statky; zemře-li kdo bez poslední vůle, dědí nejbližší příbuzný, který musí však zděděný grunt osaditi vhodným člověkem. My Vladislav, z Boží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburský a slezské kníže a lužické markrabě etc., oznamujem tímto listem všem, že přistoupiv před velebnost naši statečný 345

Strana 346
Mikuláš mladší Trčka z Lípy na Lichmburce,1) věrný náš milý, prosil nás pokorně, abychom Chotěboři, městu našemu, měšťanům a obyvatelům jeho, kteréhož on nyní v držení jest,1) některou milost naši učiniti a je obdařiti ráčili. Při kteréžto prozbě prvotně prohlídajíce k mnohým věrným službám, kteréž nám týž Mikuláš činil a činiti nepřestává, i také že jsou se svrchupsaní měšťané po vše časy nás jakožto pána svého dědičného věrně přidrželi a pod- daně zachovávali, a potom aby se nás tím lépe přidržeti mohli, kdežto s dobrým rozmyslem a radou věrných našich a mocí královskou v Čechách a jakožto jich dědičný a vrchní pán tuto naši milost jim, již psanému městu, měšťanům a obyvatelům jeho nynějším i budoucím jich učinili jsme a tímto listem činíme a dáváme tak, aby oni všeckny statky své, kteréž mají neb míti budou, moho- vité i nemohovité, mohli a moc měli za zdravých životův neb na smrtedlné posteli dáti, odkazovati a poručiti, prodávati a směňovati, komuž se jim zdáti a líbiti bude. A jestliže by který bez zřízení kšaftu z světa sšel, aby ten statek po smrti jeho na nejbližšího přítele přišel a připadl; a na kohož by tak a tím obyčejem statek přišel, ten, kdož se toho statku zmocní, aby grunt hodným člověkem podle práva a obyčeje toho města osadil a to dostatečně opatřil tak, aby ten grunt pustý nezůstal. Kteréžto milosti a obdarování našeho chceme, aby obyvatelé nadepsaného města nynější i budoucí jich užívali a užívati mohli bez naší i budoucích našich, králův českých, a nynějších i bu- doucích pánův a držitelův jich i všech jiných lidí všeliké překážky. Protož přikazujeme podkomořímu našemu království Českého, nynějším i potomním, i jiným všem úředlníkům a poddaným, našim věrným milým, abyste měšťany a obyvatele častopsaného města při svrchupsané milosti a obdarování našem drželi, jměli a zachovávali, jim v tom nepřekáželi ani překážeti nedopouštěli nyní i v potomních budoucích časech. Tomu na svědomí pečeť naši královskou k tomuto listu přivěsiti jsme kázali. Dán na hradě Pražském v pondělí den svatého Bonifacia léta Božího tisícího čtyrstého devadesátého sedmého, krá- lovství našich uherského sedmého a českého šestmecítmého. Ad relationem magnifici domini Johannis de Sselnberg, supremi cancellarii regni Bohemiae. Obsaženo ve vidimátu města Chrudimě ze dne 13. dubna 1642 (SUA v Praze, odd. SM P 106 CH II). 1) Král Vladislav odevzdal 29. srpna 1499 Mikulášovi mladšímu Trčkovi z Lípy a na Lichtemburku město Chotěboř „k pravému svobodnému dědictví“ (Archiv Český V., str. 572, XVIII., str. 152). 601. 1497 červen 11. Skála (Malá). Jindřich Šťastný z Valdštejna a na Malé Skále osvobozuje sousedy turnovské s obou stran od platů z domků, vystavených na obecních pozemcích („v Trávnících“). 346

Strana 347
Já Jindřich Šťasný z Valštajna a na Skalách1) známo činím tiemto listem obecně přede všemi lidmi, ktež čten nebo čtúcí slyšán bude, že sú předstúpili před mě starší ode všé obce, purgmistr a konšelé z města Turnova, proséce mne od sebe i od spuolusúsed svých s obú stran zespolka,2) abych jim tu milost učinil a plat ten, kterýž jsú mi placovali a dávali předkóm mým i mně od staradávna s těch obcí turnovských, purgmistr ode všie obce, [jim propustil]. A já nakloněn jsa k jich žádostem i k prosbám, i nahléd v potřeby jich, kteréžto před sebú mají, a mosty těmi obtieženi jsúc, i já svrchupsaný Jindřich tuto jim milost dělám svrchupsaným Turnovským všem zespolka, že ten plat, který sem měl a držal od staradávna po předcéch svých s těch obcí, kterýž sú mi dávali svrchupsaný purgmistr, jim jej ten plat propúštiem a dávám před sebú i před svými budúcími, aby oni téhož platu mně viece s těch obcí neplatili ani mým budúcím nynie i na budúcé časy, a tímto listem jim dávám a prázdna činím toho platu svrchupsaného. A tohoto mého dánie a potvrzenie svú sem vlastní pečeť dal sem dobrovuolně přivěsiti k tomuto listu a pro lepší paměť a svědomie připrosil jsem urozeného pana Jana z Valštýna a v Mašově a pana Trystrama z Kočova a urozených vladyk, pana Mikuláše Tisty z Libštajna a v Lažanech a pana Janovského z Janovic a v Lúčkách a pana Mikše Horšína ze Spity, že sú dali všichni své pečeti přivěsiti k tomuto listu sobě bez škody dobrovuolně. Jenž jest dán a psán na Skalách v neděli před sv. Vítem, mučedl- níkem Buožím, léta Božieho tisícého čtyřstého devadesátého sedmého. Pergamenový originál v archivu města Turnova; ze šesti přivěšených pečetí se ne- zachovala ani jedna. — Na rubu: O plat z obce tráwniczské. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Byl syn Štastného z Valdštejna a Anežky Slavatovny z Chlumu (J. V. Šimák, Příběhy města Turnova I., str. 58). 2) O dvojpanství v městě v. poznámku u listiny z r. 1335 (výše č. 42). Otiskl J. V. Šimák, Třetí zpráva musea turnovského za léta 1893—1896, str. 4, č. IV. — Srv. týž, Příběhy města Turnova I., str. 59. — V. též výše č. 596. Začátek listiny má stejné znění jako č. 637 a 650; také koroborace je podobná. — V. též č. 648. 602. 1497 červen 13. Praha. Král Vladislav potvrzuje privilegium pražského arcibiskupa Zbyňka Berky z Dubé ze dne 2. října 1406 pro Příbramské a dává jim výroční trh na den sv. Jiljí. Povoluje se jim svobodná várka a čepování piva za poplatky již dříve stanovené. Wladislaus, Dei gratia Hungariae, Bohemiae, Dalmatiae, Croatiae, Ramae, Serviae, Gallitiae, Lodomiriae, Komaniae Bulgariaeque rex, marchio Moraviae, dux Sleziae et Lucemburgensis ac marchio Lusatiae etc., ad perpetuam rei 347

Strana 348
memoriam. Notum facimus tenore praesentium universis, quod accedentes praesentiam nostram judex cum plerisque juratis hominibus communitatis oppidi in Przibram et villae dictae in Laaz, fideles nobis dilecti, maiestati nostrae litteras quasdam reverendissimi patris, domini Sbinconis, sanctae olim Pra- gensis ecclesiae archiepiscopi ac apostolicae sedis legati, obtulerunt, humiliter et cum omni reverentia supplicantes, quatenus de regia benignitate et clemen- tia litteras illas gratiose suscipere, innovare, approbare et confirmare dignare- mur. Quae quidem de verbo ad verbum transsumptae huius, qui sequitur, tenoris erant : Sbinco, Dei gratia sanctae Pragensis ecclesiae archiepiscopus etc. (Následuje listina z 2. října 1406; výše č. 187). Nos itaque iustis et rationabili- bus petitionibus eorum permoti, ad instantes eorum preces praefatas litteras in omnibus et singulis earum punctis et articulis approbare et confirmare voluimus, quam admodum authoritate praesentium approbamus, confirma- mus atque suscipimus, decernentes, ut ab omnibus inviolabiliter observentur custodianturque nullo penitus, cuiuscunque status aut conditionis extiterit, super his ausu temerario aut quovis praetextu oppidi illius ac villae incolis opponere se audente, prout indignationem nostram gravissimam volunt et cupiunt evitare, illud insuper praememoratis civibus in Przibram de benigni- tatis nostrae clementia adiicientes, ut nundinas liberas seu forum annuale in praedicto oppido quotannis pro festo sancti Egidii celebrare valeant pro usu incolarum oppidi praedicti, quoque melius menia et alias necesitates sustentare et erigere possint, universos et singulos mercatores, institores, negotiatores forensesque homines praesentium serie certificantes ac assecuran- tes, quod ad praedictas nundinas cum omnibus mercimoniis rebusque et bonis suis secure et libere accedere et peractis negotiationibus suis ad propria vel alia, quae voluerint, loca redire valeant, salvis rebus personisque eorum, quas sub nostram protectionem et tuitionem harum serie recipimus specialem. Concedimus insuper praedicti oppidi civibus ac authoritate praesentium indul- gemus atqe permittimus, ut triticeam, etiam albam cerevisiam et alias indiffe- renter omnes libere braxare et propinare valeant et possint ad eam taxama) de caeteris solvere consueverunt, nullo penitus in eo praefatis civibus impedi- mentum facere praesumente. In quorum omnium fidem et testimonium maio- remque firmitatem patentes has litteras fieri maiorisque sigilli nostri appensione muniri praecepimus. Datas Pragae tertia decima die mensis Junii anno Domini millesimo quadragentesimo nonagesimo septimo, regnorum autem nostrorum Hungariae septimo, Bohemiae vero vigesimo sexto. Ad relacionem magnifici domini Joannis de Schelnberg, supremi cancellarii regni Boemiae. Obsaženo ve vidimátu města Příbramě ze dne 15. března 1726 (v archivu města Příbramě). a) Schází „quam“. 348

Strana 349
603. 1497 červen 17. Hrad Pražský. Král Vladislav povyšuje na prosbu Jetřicha Bezdružického z Kolovrat a na Buštěhradu jeho ves Buštěves „za městečko aneb za město“ s právem hradeb, popravy, řemesel, obchodu, vaření a šenkování piva. Měštanům dává trh týdenní v neděli a v pondělí a dva trhy výroční, jeden „na den svatého Ducha a ty svátky letničné“, druhý na svatého Havla, vždy s osmi dny následujícími. Uděluje znak, který jest vyobrazen, a právo pečetiti modrým voskem. Odvolacím místem jest město Slané. K městečku se připojují vesnice Újezdec, Březsko a Buštivka jako předměstí, všechny ostatní vesnice na panství buštěhradském patří k právu městeč- ka Buštěhradu. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě, oznamujem listem tiemto všem, nynějším i budúcím, že jest na nás vznesl urozený Jetřich Bezdružický z Kolovrat a na Buštěhradu,1) věrný náš milý, oznamuje nám, kterak maje zvláštní péči o lidech svých poddaných z Buštěvsi? a najviece, což by ke cti, k dobrému a užitečnému jejich bylo, aby jim to za své živnosti zřiediti a zpuosobiti mohl tak, aby voni, majíce památku jeho dobro- dinie, jměli se k němu věrně, právě, poddaně a poslušně jakožto k tomu pánu, kterýž jest zvelebenie i všeho dobrého jejich skutečně hleděl, prose nás přitom s velikú pilností, abychme, znajíce takovú vuoli a úmysl jeho, týmž poddaným jeho dolepsané milosti dáti a učiniti ráčili: Najprve aby jmenovaná Buštěves za městečko aneb za město vysazena byla se všemi právy, obyčeji a zvyklostmi, kterýchž jiná městečka aneb města královstvie našeho Českého požívají. K jehožto slušné a chvalitebné prosbě nakloněni jsúce pro služby, kteréž jest nám týž Jetřich činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a ves Buštěves svrchu- psanú pod zámkem Buštěhradem ležící za městečko aneb za město vysadili jsme a tiemto listem vysazujem, chtiece tomu konečně, aby se obyvatelé téhož městečka aneb města nynější i budúcí k témuž zámku Buštěhradu vokolo hraditi mohli a moc měli zdmi, věžemi, baštami, sruby, přiekopy, valy, ploty aneb jinými braněmi, jakž najlépe uměti, rozóměti a motci budú. A k tomu aby v týmž městečku neb městě všecka práva a popravy jměli, též i všelijaká řemesla, kterýmiž by se koli jmény jmenovati mohla, dělali a nadto aby šenky, piva vařenie i jiná všecka a všelijaká řemesla městská a obchody vésti a dělati mohli tak a tiem obyčejem, jakožto i v jinajch městečkách aneb městech, buď našich aneb v panských královstvie Českého dělati a vésti mohú bez umenšenie, tuto jim nadto další milost činiec, aby jmenovaní měštané buštěveští, nynější i budúcí, jměli trh téhodní v neděli a v pondělí, jakž se jim najlépe a najužitečněji zdáti a líbiti bude. A k tomu jim dva jarmarky ročnie dáváme, každý jarmark s vosmi dny pořád zběhlými, všakž rozdielně, první 349

Strana 350
jarmark na den svatého Ducha a ty svátky letničnie, a druhý jarmark na den svatého Havla. Item svrchupsaní měšťané buštěveští, nynější i budúcí, mieti a nésti za erb mají Buštěhrad s věží nad zámek vyvajšenú s stieny bez krovu v zeleném pšeničném poli, a na té věži an stojí svatá Mařie Magdalena vob- rostlá, držécí v pravé ruce štít červený a v prostředku na tom štítu dvojite W zlaté a nad ním koruna také zlatá, a v druhé ruce štít modrý s vorlem, polovicí červeným a polovicí bielým, majícím na hrdle korunu zlatú tak, jakožto všecko vtipem, rukú a řemeslem maléřským v prostředku listu tohoto světlejie, zře- tedlnějie a ozdobnějie vymalováno jest, a při pečetění svém i všech a všelijakých potřeb obecních užívati mají vosku modrého. Item všecka a všelijaká práva vyššie, nižšie i ortele bráti mají od měšťan našich města Slaného,3) nynějších i budúcích, nynie i na budúcie věčné časy tolikrát, kolikrát by jim toho potřeba kázala. Item Aujezdec,4) Břiesko,5) Buštiuvek,6) ty tři vsi mají k právu buště- veskému příslušeti a u toho města jako za předměstie býti a jím se zpravovati, podle nich odbývati ve všech šosiech, poplatciech a všelijakých potřebách nynie i budúcně. A jiné všecky vsi, kterýchž týž Jetřich a předkové jeho v držení byli a on nynie také jest aneb v budúcích časiech jiní budú, k Buště- hradu aneb k Buštěvsi příslušejície, ty všecky vsi i každá zvlášť mají k tomu právu a městu nebo městečku Buštěvsi ve všem hleděti a jimi se a jejich právy zpravovati, z ničehož se ovšem nevynímajíc ani vymlúvajíc obyčejem nižád- ným nynie i potomně. Protož přikazujem všem úředníkóm a poddaným našim královstvie Českého, nynějším i budúcím kteréhožkoli stavu a řádu, duchov- ním i světským, věrným milým, abyste jmenované měštany buštěveské nynější i budúcie při těch všech svrchupsaných milostech a práviech a výsadách jměli, drželi a zachovali nynie i na budúcie věčné časy beze všeho porušenie. Všakž proto chcme, aby toto dánie výsad a milostí našich nadepsaných bylo každému bez újmy na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme kázali. Dán na hradě Pražském v sobotu po svatém Vítu léta Božieho tisícieho čtyřistého devadesátého sedmého a království našich uherského sedmého a českého dvadcátého šestého. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. Pergamenový originál v SUA v Praze. K listině je přivěšena na bíločervených hed- vábných nitích kulatá, částečně poškozená znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. — Pod literou A jest majestát krále Vladislava aneb vysazení Buštěvsi, pod zám- kem Buštěhradem ležící, za městečko aneb za město se všemi svobodami vysazuje i také jakého erbu užívati mají, specificuje. Jehož jest datum na hradě Pražském léta 1497. — N. 48. — Kaiserlicher Majestät-Brief, umb dass das Dorf Buschtiewes unter dem Schloss Buschtiehrad gelegen die Freiheit als ein Stättel genüsen und 2 Jahrmärckte halten darf. — (Červeným inkoustem:) Fasc. Nro. 18. 1) O něm A. Sedláček, Hrady VIII., str. 267. — Koupil Buštěhrad od svých příbuz- ných, rovněž Bezdružických. 350

Strana 351
2) Srv. P. J. Mottl, Buštěhrad co zaniklý hrad. Památky archeologické, sv. XI. 1878—1881, str. 205 a d. — Též A. Sedláček, Hrady VIII., str. 263 a d. 3) Město Slaný se řídilo právem magdeburským (J. Čelakovský, Codex II., str. 309). *) Újezdec, zaniklá ves u Buštěhradu (P. Jos. Mottl, Stopy zaniklých osad v okresu unhoštském. Památky archaeologické, sv. X. 1874—1877, str. 516 a d.). 5) Březsko, zaniklá ves u Buštěhradu (P. J. Mottl l. c., str. 518. — A. Sedláček, Místopisný slovník, str. 66). 6) Buštívka, zaniklá ves u Buštěhradu (P. J. Mottl l. c., str. 518. — A. Sedláček, Místopisný slovník, str. 86). Listina otištěna i s fotografickým snímkem ve sborníku „Buštěhrad 1947. Čtyřista- padesát let města Buštěhradu“ (Buštěhrad 1947), str. 5—7. — Srv. V. Černý. Kolovratské a berkovské listiny ve Státním archivu zemědělském (zvláštní otisk, rozšířený o rejstřík, ze Sborníku prací žáků prof. Dr. G. Friedricha. V Praze 1931), str. 26, č. 69. 604. 1497 červen 29. Kamenice nad Lipou. Jan ze Šelmberka, nejvyšší kancléř království Českého, dává obyvatelům města Kamenice nad Lipou právo vybírati clo v městských branách, ale měštané musí za to opravovati mosty u těch bran. Já Jan z Šelnberka, najvyšší kancléř královstvie Českého, vyznávám tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie neb čtúce slyšeti budú, že pro věrnost, kderúž jsú mi vždycky ukazovali poddaní moji měšťané kamenicští, jsa k tomu zvláště náchylen, abych se jim dobrým odplatil, tuto milost sem jim učinil, že sem jim cla toho postúpil a skutečně držeti dal jim před dávnými časy, kderéž jest mně příslušelo a kderéž od staradávna lidé tu na branách v Kamenici dávati povinni jsú, jakož pak v smlúvách, kderúž (!) sem udělal se pány Leskovci o to panstvie kamenicské, to znamenitě vymieněno jest,1) že oni kameničští měšťané při tom cle mají zůstaveni býti. Ale poněvadž sem jim prve na to jistoty neudělal, chtě, aby oni v potomních časiech při tom zacho- váni byli a v tom zmatku potomně od držiteluov a pánuov jich ani od žádného jiného nejměli, tiemto listem jim toho potvrzuji a na věčné budúcí časy dávám tak, aby oni i jich budúcí toho cla požívajíc a jeho bez překážky všeliaké vy- bierajíc, tiem lépe a dostatečněji mosty u bran i jiné potřeby měli a mohli opravovati nynie i na budúcie časy. Tomu na svědomie pečeť svú k tomuto listu přivěsiti sem dal a pro lepší jistotu a svědomie připrosil sem urozených pánuov, pana Jana z Janovic a s Petrspurka, najvyššieho purgrabí pražského, pana Puothu z Ryzmberka na Švihově, najvyšieho sudieho královstvie České- ho, a urozeného a statečného rytíře pana Jana z Prudic, že jsú k tomuto listu pečeti své přivěsiti dali. Dán v Praze ve čtvrtek v hod svatých Petra a Pavla, apoštoluov Božiech, léta Božieho tisícieho čtřstého devadesátého sedmého. Originál je ztracen, známo z městského kopiáře v Kamenici nad Lipou č. i. 16, fol. 3—3v. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Kdy k prodeji došlo, není známo. 351

Strana 352
605. 1497 červenec 1. Olomouc. Král Vladislav uděluje na prosbu purgmistra a konšel i vší obce města Turnova jejich městu dva jarmarky roční, první jarmark ten úterý před Na- rozením Panny Marie a druhý ten úterý před svatým Janem Křtitelem s vosmi dny pořád zběhlými. — Dán v Olomúci v pondělí před svatým Petrem v voko- vách léta Božieho tisícieho čtyřistého devadesátého sedmého a království našich uherského sedmého a českého dvadcátého šestého. — Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. Pergamenový originál v archivu města Turnova; zn. A 1. 2; pečet, která byla přivě- šena, je ztracena. — Na rubu: Rta. — V příčině 2ú jarmarkú obdarování. — Na jar- marky. — Nb. N. 1. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) Otiskl J. V. Šimák, Třetí zpráva musea turnovského za léta 1893—1896, str. 4—5, č. V. — Srv. týž, Příběhy města Turnova I., str. 59—60. 606. 1497 červenec 15. Jan ze Šelmberka, nejvyšší kancléř království Českého, dává obyvatelům městečka Sobotky právo volného odkazu, vzdávaje se svého práva odúmrtného. Měštané mohou odkázati kterékoliv osobě, ale pořízení se musí státi před rychtářem a alespoň jedním konšelem; ten, kdo statek podědí, musí uznati pána města za svoji vrchnost. Zemře-li kdo bez poslední vůle, nemaje děti, dědí nejbližší příbuzný, který však musí s městem trpěti; není-li příbuzných, připadne majetek obci. Dále se uděluje Soboteckým právo volného odchodu, ale jen tehdy, jestliže odcházející osoba nezastává úřad a osadí grunt dobrým člověkem. Já Jan z Šelnberka, najvyšší kancléř královstvie Českého,1) i s svými dědici a budúcími vyznávám tiemto listem tak nynějším jako budúcím, že prohlédaje k dobrému i také k užitku poddaných svých, rychtáře a konšeluov i všech obyvateluov městečka Sobotky2) a chtě, aby se tiem lépe živiti mohli i také stavěti a vopravovati pode mnú i také pod mými dědici i budúcími, tyto milosti dole psané sem jim učinil a tiemto listem činím i jich budúcím po věčné časy: Najprvé což se odúmrti dotýče, kteréž sú prve na pána spravedlivě připadaly, ty jim dávám a propúštiem tak, aby každý z nich mohl statek svój dáti a vod- kázati buď za zdravého života neb na smrtedlné posteli, komuž by se koli zdálo a líbilo tak, aby takové odkázánie před rychtářem a přede dvěma a najméně jedniem konšelem oznámeno a zřiezeno bylo. Všakž komuž by ten statek vod- kázal, chtěl-li by se veň ten uvázati, má mě i dědice a budúcie mé sobě za pána vzieti a člověčenstvie slíbiti. Pakli by kto z obyvateluov toho městečka umřel, nemaje dětí, a statku svého že by žádnému neodkázal, tehdy tomu chci, aby statek toho umrlého připadl na najbližšieho přietele po něm pozuostalého, 352

Strana 353
obývajícieho a trpícieho s týmž městečkem. Pakli by žádného přirozeného přietele nebylo tu s ním v témž městečku obývajícieho, tehdy tomu chci a tiemto listem ustanovuji, aby takový statek spadl na obec téhož městečka, a rychtář a konšelé takový odemřelý statek mají a povinni budú na obecné dobré téhož městečka obrátiti s vólí a vědomím mým a dědicuov a budúcích mých. Tuto také další milost učinil sem a tiemto listem činím, kterýž by kolivěk člověk, nejsa v ouřadu a vida své lepšie, chtěl se jinam pod jiného pána stěhovati, že já ani dědici ani budúcí moji jemu takovému nemáme toho brániti, než kdyžkoli- věk člověkem hodným a nezávadným grunt svój vosadí a toho s poctivostí po- žádá, má jemu ode mne i dědicuov a budúcích mých list výhostní podle obyčeje země České dán býti. Tomu na svědomie a pro lepší jistotu pečeť svú vlastní dal sem přitisknúti k tomuto listu a pro širšie svědomie k žádosti mé pečeti své přivěsili sú urozené vladyky Jindřich Hložek z Žampachu, v ty časy hajtman mój,3) a Mikuláš Podolský z Olbramovíc. Jenž jest dán léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého devadesátého sedmého v sobotu na den Rozeslánie svatých apoštoluov. Pergamenový originál v archivu města Sobotky; ze tří pečetí, přivěšených na perga- menových proužcích, zbyl zlomek prostřední pečeti z červeného vosku. — Na rubu červeným inkoustem (rukou kronikáře Raimunda Šolce): Nro 1ní. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Byl jím v letech 1479—1503 (Dílo Fr. Palackého I., str. 361). 2) Sobotka, o. Mnichovo Hradiště. — Byla již r. 1287 městečkem, a to v moci pánů z Vartmberka, kdy patřila k hradu Kosti. Za husitských válek přešla na pány z Kunštátu a po nich na Zajíce z Hazmburka. R. 1497 koupil Jan ze Šelmberka městečko spolu s celým kosteckým panstvím od Jana z Hazmburka (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 798; A. Sedláček, Hrady X., str. 85 a násl.; J. Pekař, Kniha o Kosti I., str. 58 a d.; Vl. Ruda, Stručný historický nástin vývoje Sobotky (Sobotka. Jubilejní sborník k 450. výročí povýšení na město. Sobotka 1948), str. 19—34). 3) Hejtman na Mladé Boleslavi, kde vládl Jan ze Šelmberka spolu se svou manželkou Johankou z Krajku (A. Sedláček, Hrady X., str. 35). Listinu otiskl Ant. Vojtěch Sakař, Paměti Sobotky, str. 21—22. — Srv. též Památník soboteckých a okolních rodákův (uspořádal V. J. Černý, Jičín 1882), str. 11—12. — Naposled vydal Vl. Ruda, Privilegia města Sobotky (Sobotka. Jubilejní sborník k 450. vý- ročí povýšení na město. Sobotka 1948), str. 99—100. 607. 1497 červenec 23. Mýto Vysoké. Král Vladislav potvrzuje na žádost Dobrohosta z Ronšperka a jeho synů městu Týnu Horšovskému privilegia a přidává výroční trh v úterý před Očisťováním Panny Marie s osmi dny následujícími; všem kupcům, přicházejícím na ten trh, jest zaručen bezpečný příchod i odchod. Wladislaus, Dei gratia Hungarie, Bohemie, Dalmatie, Croatie, Rame, Servie, Gallitie, Lodomerie, Cumanie Bulgarieque rex, marchio Moravie, dux 353

Strana 354
Slezie et Lucemburgensis ac marchio Lusatie etc., ad perpetuam rei memoriam. Notum facimus universis et singulis, ad quos presentes nostre littere pervene- rint, quod accedentes presentiam nostram nobilis Dobrohost de Ransperck1) filiique ipsius maiestati nostre nomine incolarum totiusque communitatis Tyn Horssoviensis humiliter ac cum omni reverentia supplicarunt, quatenus pri- vilegia ipsorum, a felicis recordationis Bohemie regibus, predecesoribus nostris, ac reverendis sacre metropolitane Pragensis ecclesie archiepiscopis concessa,2) suscipere eaque auctoritate nostra regia innovare, denuo approbare et confir- mare dignaremur. Nos itaque iustis ac rationabilibus ipsorum precibus inducti, et quo civium ipsorum pariter animos erga nos propensiores reddamus, de certa nostra scientia ac sano desuper procerum nostrorum accedente consilio libenter id ipsum contulimus, omnia et singula ipsorum privilegia, libertates, indulta, concessiones antiquasque ac approbatas consuetudines suscipientes, innovantes et presencium testimonio litterarum in omnibus et per omnia ratificantes ac confirmantes, decernentes ac regio nostro edicto firmiter consti- tuentes, ut ab omnibus inviolabiter conserventur et custodiantur a nemineque penitus quocumque pretextu aut colore aliqua ex parte ledantur ita, prout contrafacientes indignicionem nostram regiam evitare fecundant. Insuper ut amplioris gratie obtentu ad nos coronamque nostram alacrioribus animis erigantur, dum nos commodis utilitatique rei publice ipsorum intendere et consulere cognoverint, ipsis preterea nundinas seu annuale forum adiicere ad instantem prefatorum nobilium nostrorum supplicationem feria scilicet tertia ante festum Purificationis Marie annuatim cum octo diebus sequentibus cele- brandum indulsimus, universos et singulos mercatores, institores, negotiatores forensesque homines presentium serie assecuramus, ut ad predictas nundinas cum omnibus mercibus rebusque ipsorum secure et libere accedere peractisque negotiationibus suis ad propria vel alia, que voluerint, loca redire valeant, salvis rebus personisque ipsorum, quas sub nostram protectionem et tuitionem harum serie suscipimus specialem. In quorum quidem omnium fidem et testi- monium firmitatemque perpetuam presentes litteras fieri maiorisque sigilli nostri appensione muniri precepimus. Datas in Alta Muta vigesimo tertio die mensis Julii anno Domini millesimo quadringentesimo nonagesimo septimo, regnorum autem nostrorum Hungarie septimo, Bohemie vero vigesimo sexto. At relationem magnifici domini Joannis de Schelnberg, supremi cancellarii regni Bohemie etc. Pergamenový originál, vlhkem značně poškozený, v archivu města Týna Horšovského; na bíločervených hedvábných nitích visela kulatá pečet, z níž se zachovaly jen trosky misky z vosku přirozené barvy. — Na rubu: No. 7. — V archivu téhož města je uložen téměř současný překlad, psaný rovněž na pergamenu, jenž zní: Vladislav, z Boží milosti uherský, český, dalmatský, kroatský, rámský, galitský, kománský i bulharský král, markrabě moravský, vývoda slizský a lucemburský a markrabě lusacský etc., k věčné památce. Známo činíme všem i každému zvlášť, k komu by tyto naše listy přišly, že předstúpivše 354

Strana 355
před nás urozený Dobrohost z Romšperka i synové jeho, nás od přebyvateluov a vší obce města Týna Horšovského pokorně i vší poctivostí jsú prosili, abychom obdarování, jim od dobré paměti českých kraluov, předkuov našich, a velebných svatýho metropo- litánského pražského kostela arcibiskupuov dané, přijeli a je královskú naší mocí obno- vili, znovu ujistili a stvrdili. Protož my k jich slušné a rozumné prozbě jsúce náchylni neb hnuti, a tím abychme je i mysl jich mocnější nebo dospělejší k naší prozbě učinili, s naším dobrým vědomím i našich věrných radou rádi sme, zač jsú prosili, jim dali všecky i zvláštní jich obdarování, svobody dané, dopuštěné i staré a přijaté obyčeje, přijavše, obnovivše a naším tímto listem nebo majestátem ve všem a všecko ujistivše a stvrdiv- še, seznavše a naší královskú výpovědí pevně ustanovše, jim aby ode všech neporušite- dlně zachovány byly i ostřízeny i ovšem od žádného kterýmkolivěk jiným výkladem neb výmluvú v ničemž nebyly uraženy tak, jakož by proti tomu učiníce, nepřízně naší krá- lovské a hněvu hleděli se uvarovati. Však přesto, aby věčí milost obdržíce, k nám a ko- runě naší veselejší myslí přisluhovali, když by nás k jejich užitečnému a dobrému obecnému radny a spomocny poznali, přesto všecko jarmark roční druhý k prozbě předepsaných urozených našich věrných v úterý před Hromnicemi s osmi dny sběhlými v městě jich míti sme dali, všecky i zvlášť jednomu každému kupci, kramáři, jednateli i tržné lidi tímto naším obdarováním bezpečivše, aby na ten jarmark se vším svým kupectvím i zbožím bezpečně a svobodně přijeli nebo přišli a po zjednání potřeb svých domuov nebo jinam, kam by chtěli, se obrátili, bezpečnie jsúce sebou i statkem svým, poněvadž je pod naší obranu a ujištění tímto obdarováním přijímáme zvláštní. A toho všeho k lepší jistotě a svědomí i stvrzení věčnému náš list majestátem naším přivěšeným sme ohradili. Dán v Vysokým Mejtě dne XXIII měsíce července léta Božího M'CCCC'XC VII° a království našeho uherského VII a českého XXVI. — K rozkázání urozeného pana Jana z Šelmberku, nejvyššího kanclíře království Českého etc. — Na rubu: Krále Vladislava na jarmark. 1) Za husitských válek se stali skutečnými pány Horšovského Týna tamní purkrabí, nejdříve Zdeněk z Drštky a po něm od r. 1438 Zdeněk Kolvín z Ronšperka, který měl syny Dobrohosta a Břeňka (A. Sedláček, Hrady IX., str. 96 a 97). 2) Srv. pozn. 1—3 při listině ze dne 19. března 1454 (výše č. 309). 608. 1497 červenec 28. Olomouc. Král Vladislav uděluje na prosbu Haška z Vartemberka a Zvířetic městečku Bakovu týdenní trh každé pondělí a výroční trh v pondělí po sv. Bartoloměji s ná- sledujícími osmi dny. Dále dává témuž městečku právo pečetiti zeleným voskem. Na pečeti jest štít a na něm bílá věž v červeném poli s bílým krovem. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabě etc., oznamujem listem tiemto všem, že jest před velebnost naši přistúpil urozený Hašek z Vartmberka na Zvieřeticích, věrný náš milý, a prosil nás, abychme městečku jeho Bakovu1) a obyvatelóm jeho trh téhodní a jarmark roční dáti ráčili tak, aby tíž obyvatelé, majíc takovú milost a obdarovánie naše, mohli se opravovati a tiem dostatečnějie živnosti své vésti. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, s dobrým 355

Strana 356
rozmyslem a naším jistým vědomím mocí královskú v Čechách svolili sme k tomu a tiemto listem svolujeme, chtiece tomu konečně, aby nadepsané městečko Bakov i obyvatelé jeho jměli trh téhodní každý pondělí a jeho užívali, jarmark ročnie s vosmi dny pořád zběhlými, a to ten pondělí po svatém Barto- loměji. Kteréhožto jarmarku a trhu obyvatelé svrchupsaného městečka požívati mají a moci budú tak a tiem obyčejem, jakožto i jiná městečka v královstvie Českém svých trhuov a jarmarkuov požívají a požívati mohú buď z práva nebo z obyčeje, a to nynie i v budúcích časech. A nadto z milosti našie dali sme jmenovanému městečku a obyvatelóm jeho pečeť a na ní na štítu bielá věže v červeném poli s krovem bielým, kterúžto pečetiti mají a motci budú voskem zeleným všeckny své potřebné věci nynie i budúcně. Přikazujíce všem úřední- kóm a poddaným našim nynějším i budúcím královstvie Českého, abyste svrchupsanému městečku Bakovu a obyvatelóm jeho v užívánie toho trhu, jarmarku a pečetění nepřekáželi ani překážeti dopúštěli pod uvarováním hněvu našeho. Všakž také ten jarmark a trh má býti bez škody každému na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto při- věsiti sme kázali. Dán v Olomúci v pátek po svatém Jakubu léta Božieho tisícieho čtyřistého devadesátého sedmého a království našich uherského sedmé- ho a českého dvadcátého šestého. Ad relationem magnifici domini Joannis de Schelnbergk, supremi cancellarii regni Boemie. Opis ve vidimátu města Mladé Boleslavě ze 26. června 1610 (SUA v Praze, odd. SM P 106 B 1). 1) Bakov nad Jizerou, o. Mnichovo Hradiště. — Původně farní ves, poddaná klášteru v Hradišti nad Jizerou. R. 1345 byla odstoupena k panství zvířetickému. Kdy byl Bakov povýšen na městečko, není známo (J. V. Šimák, Soupis památek historických a uměleckých v okrese mnichovohradištském. V Praze 1930, Str. 2). Zmínku o tomto privilegiu otiskuje J. V. Šimák, Z archivu města Bakova nad Jizerou (Časopis Společnosti přátel starožitností XXI. 1913, str. 29). — Srv. od téhož autora „Dějinné paměti okresu mnichovohradištského“ I., str. 349. 609. 1497 srpen 7. Jindřich z Kolovrat a na Krakovci potvrzuje městečku Hostouni výsadu Ctibora z Volfštejna (z 2. listopadu 1456) a rozšiřuje ji i na tři mlynáře u městečka. Já Jindřich z Kolovrat a na Krakovci 1) oznamuji tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří nebo čtúce slyšeti budú, že předvstúpivše přede mne opatrní měšťané, purgmistr a konšelé i všecka obec městečka Hostouně, dě- diční a poddaní moji, okázali jsú mi list svůj na pargameně s visutými pečetmi, kterýžto list jest jim a jich dědicům a budouciem udělal a dal někdy urozený pan Ctibor z Volštejna dobré paměti, a ten svědčí jim a jich dědicům i budúcím 356

Strana 357
na svobodu a na obdarování jim od něho tím jeho listem dané, a to na takové, že každý měštěnín neb měštka městečka toho anebo sirotek, léta maje, obojího mužského i ženského pokolení, můž všecko své zbožie svrchní i spodní, mnoho nebo málo, kterakkolivěk mohlo by jmenováno býti, beze vší překážky dáti, po- ručiti, oddati i odkázati, komužkolivěk bude chtíti, a učiniti, jakž se vůli jeho líbiti bude a zdáti. Také jestliže by kdo, nemaje dědicův, umřel, kšaftu a roz- kázání svého neučinil, tehdy svrchní zboží jeho i spodní všecko, buď to v mě- stečku neb kde jinde, to jmá na nejbližší a nejpříbuznější přátely spadnúti obojího mužského i ženského pokolení, beze vší překážky. A také jestliže by komu usedlému tu v městečku nezdálo a nelíbilo se bejti, tehda prodada statek svůj a osadě člověkem dobrým a hodným, ješto by se pánu i súsedóm hodil, můž se stěhovati odtud pryč, kamž se jemu koli zdáti a líbiti bude, beze vší překážky. Kteréhožto svrchupsaného obdarování a svobody již psaný pan Ctibor tím svým listem na pargameně již psaným měštanům a jich dědicóm mocně potvrdil jest, jakož pak týž list jeho to sám v sobě šíře ukazuje a za- vírá.2) Ale však proto již psaní měštané, purgmistr a konšelé i všecka obec městečka toho Hostúně, když sú před mne předstúpili a ten list, obdarování své, mně ukázali, při tom žádali a prosili mne, abych já je také při tom obdaro- vání jich zachoval a jim abych toho obdarování také jakožto pán jich dědičný listem svým potvrdil, kdežto já, nachýlen jsa k žádosti a k prozbě i k dobrému jich a městečka toho, z milosti své jim a jich dědicóm toho všeho obdarování jim daného mocí svú dobrovolně listem tímto mocně potvrzuji a při těch obda- rování je i jich dědice a budúcí zuostavuji a zachovati chci a dědicové neb budúcí moji je při témž zachovati bez všelikteraké překážky. A také předstúpili jsú před mne robotní lidé moji dědiční Vácslav mlynář, Mathúš též mlynář a Jan také mlynář, přísedící tu k městečku Hostúni, i prosili jsú mne, abych je týmž právem obdaroval a svobodú takovúž, kterúž hostúnští měštané mají a obdarováni jsú od již psaného pana Ctibora z Volštejna, i protož já svrchu- psaný Jindřich z Kolovrat již jmenovaným mlynářóm i jich dědicóm a budúcím tu milost činím dobrovolně a dávám jim též právo a obdarování své, že oni budou moci i jich dědicové užívati všé té spravedlnosti a svobody jakožto měštané hostúnští vedle jich svrchupsaného obdarování beze vší mé překážky i tudíž mých budúcích. Na potvrzení a zdržení i budúcí paměť a jistotu toho pečeť mú vlastní kázal sem k tomuto listu přivěsiti a pro lepší a širší svědomí prosil sem urozených pánův, pana Jana z Janovic a na Bezdězi, najvyžšího purkrabie pražského, pana Jetřicha Bezdružickýho z Kolovrat a na Buště- hradě, pana Zdeňka z Šternberka a na Zbiroze a pana Kryštofa z Gutštejna a na Rabštejně, že jsou pečeti své dali, a vzáctné múdré opatrnosti pánův purk- mistra a rady Starého Města pražského, že jsou také pečeť menší téhož Města Starého pražského dali jim beze škody na svědomí podle mne přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narození syna Božího tisícieho čtyrystého devade- sátého sedmého ten pondělí před svatým Vavřincem, mučedlníkem Božím. 357

Strana 358
Obsaženo v potvrzení Protivy Černína z Chudenic na Hostouni ze dne 10. srpna (v pondělí den památný svatého Vavřince) 1626, uloženém v městském archivu v Hostouni. 1) Ctiborův syn Ctibor II. zemřel před r. 1497 a Hostouň se dostala Jindřichovi z Kolovrat a na Krakovci z rodu, z něhož pocházela manželka Ctibora I. (A. Sedláček, Hrady IX., str. 110). 2) Listina z 2. listopadu 1456 (výše č. 328). 610. 1497 srpen 14. Zikmund z Vartemberka udílí Verneřicům1) městské právo a povoluje založiti městské knihy. Každému z obce dovoluje vařiti pivo, ale z každé várky se platí šest bílých grošů. Měšťané dostávají právo dědické pro manželky, děti a nejbližší příbuzné. Známo pouze z výtahu ve staré pamětní knize z 18. stol., uložené v městském archivu ve Verneřicích: Als man schreibet nach Christi geburt 1497 Jahr am montag nach S. Laurentii, hat der edle und wohlgeborne herr, herr Siegmund von Wartenberg, herr auf Tätschen, Bansen und Kamenitz etc., aus angebohrener milde und von wegen der getreuen dienste und gehorsamb, hierzu dero fleissiges bitte der ältesten und der gantzen gemein, arm und reich, die stadt Wernstadt begnadet mit stadtrechten und stadtbuch, auf dass alle ding, so von dem weisen und fürsichtig bürgermeister und rat gehandelt worden, es seien ausgaben, käufe oder verkäufe umb allerlei hierzu, umb jede herkom- mens, der geburt, eltern und enthalt, darein zu schreiben, und das selbige nun und zu ewigen zeiten kräftiglich gehalten sollen werden. Weiter hat Seine Gnade begnadet die ganze gemein, arm und reich, zu bräuen, einem jeglichen allso viel als dem anderen, dem armen als dem reiche; und sollen Seiner Gnaden von einem gebräu nicht mehr geben denn 6 weisse groschen nun und zu ewigen zeiten. Item der edle und wohlgeborne herr, herr Sigmund von Wartenberg hat uns begnadet, auf dass die güter eines jeglichen mannes sollen an-und versterben von mann auf die frau oder ehewürtin, von ihr auf die kinder, von einem kinde auf's ander, von einem bruder auf den andern, darnach auf die nachster freundschaft von nun an und zu ewigen zeiten. 1) Verneřice, o. Děčín. Původně to byla farní ves, později patřila ke hradu Litýši. (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 375; týž, Místopisný slovník, str. 947.) 611. 1497 srpen 15. Pražský hrad. Král Vladislav potvrzuje roudnickým měštanům všechny jejich výsady, polepšuje ustanovení o volném kšaftování, dává jim úplnou svobodu v odkazech a toto právo rozšiřuje i na podsedky; zemře-li sirotek, nedosáhnuv plných let, dědí nejbližší příbuzný, zemře-li kdo bez poslední vůle, dědí manželka s dětmi, a není-li jich, nejbližší příbuzní. Za věci, přivezené k vlastní nebo k obecní potřebě, neodvádějí clo nebo mýto na roudnický zámek. My Vladislav, z Boží milosti uherský, český, dalmacký, charvacký etc. král, markrabě moravské a lucenburské a slizské kníže a lužický markrabě 358

Strana 359
etc., oznamujem tímto listem všem, že jsou předstoupili před velebnost naši někteří z starších měšťan města Roudnice a ukázali jsou nám svobody, práva a vejsady, kteréž jim a předkům jejich králové čeští, předkové naši, a arcibisku- pové pražští, páni jejich, dali, prosíce nás jménem purkmistra a konšel i vší obce téhož města, abychom jim těch práv a svobod listem naším potvrdili i nadto některé další milosti učiniti ráčili. Kdežto my, hledíce na jejich věrnost a mnohé předešlé záhuby, které se jim za časův válečných vohněm a braním i jiným rozličným zkažením dály a na ně přicházely,1) majíce my lítost nad takovým jejich zahubením a zchuzením a chtíce, aby oni, užívajíce práv a svo- bod volně a bez překážky, živností svých tím lépe a snadněji i svobodněji hleděti mohli, s dobrým rozmyslem a radou věrných našich milých mocí krá- lovskou v Čechách všech svobod, práv a vejsad jejich, kteréž buď od předkův našich, králův českých, aneb od arcibiskupův pražských, pánův svých, mají, potvrdili jsme a tímto listem potvrzujeme a při nich je zůstavujem ve všech jejich znění, položení, punktích, artikulích a klasulách tak a tím obyčejem, jakoby tuto slovo od slova vepsány a položeny byly, bez umenšení. Než ten kus a artikul, kterýž prve mezi jinými vejsadami svými škodný, nespravedlivý a nepravý jměli, takže přátelé příbuzní, když jest který z obyvatelův téhož města, buď mužského aneb ženského pohlaví, umřel, nápad k statkům jich mívali k škodě a překážce synův jejich, ten jsme zrušili, skazili, zdvihli a v nic obrátili a tímto listem rušíme, kazíme a v nic obracujeme, chtíce tomu, aby svrchupsaní měšťané pohlaví mužského mohli statky své movité i nemovité kšaftem dáti, poručiti aneb vodkázati, komu se jim zdáti a líbiti bude; též i ženy to učiniti budou moci, však s povolením mužův svejch.2) Tyto jim nadto další milosti činíme: Nejprve aby podruzi aneb obyvatelé téhož mněsta Roud- nice nynější i budoucí touž moc a svobodu měli statky své, kteréž mají aneb míti budou, movité i nemovité, za zdravého života neb na smrtedlné posteli dáti, zapsati aneb kšaftem poručiti, komu se jim zdáti a líbiti bude, beze vší překážky též jako i oni měšťané. Druhé jestliže by kteří sirotci města toho, let rozumných nedojdouc, z světa tohoto sešli, nápad a všechno právo těch aneb toho sirotka přijíti má na nejbližší přítele a na žádného jinýho. Třetí jestliže by na koho z obyvatelův a měšťanův téhož města na cestě Bůh smrt dopustil aneboli to doma a on zřízení a statku svém knihami ani kšaftem neučinil, ten všecken statek po něm zůstalý, movitý i nemovitý, spadnouti a přijíti má na manželku a děti jeho; pakli by i manželka s těmi dětmi umřela, tehdy na nej- bližšího přítele anebo přátely. Čtvrté aby svrchupsaní měšťané roudničští vezli sobě buď k svým zvláštním aneb obecním potřebám do města aneb z města vobilé aneb jiné kteréžkoli potřeby a věci a z toho, což by sobě buď do města aneb z města ven vezli, nemají a nebudou na hrad roudnicský ani jinam žád- ného cla neboli mejta dávati nyní i na budoucí časy, než prázdni toho budou tak jakožto i předkové jich bez umenšení, a to bez naší, budoucích našich, králův českých, i všech jiných lidí všeliké překážky. Přikazujíc všem ouřední- 359

Strana 360
kům našim a podanými [!] kteréhožkoliv řádu a stavu, duchovním i světským, nynějším i budoucím, abyste nahořepsaný měšťany roudnicské nynější i bu- doucí, ve všech právích, milostech, svobodách a dobrých starodávných zvyk- lostech nahoře dotčených, předky našimi, králi českými, aneb arcibiskupy praskými, pány jejich, jim danými[!], též tak při těch milostech, které sme jim na to znovu dali a učinili, jměli, drželi a zachovávali bez zmatkův a všelikých odporností pod zachováním milosti naší. Tomuto na svědomí pečeť naši krá- lovskou k tomuto listu přivěsiti jsme rozkázali. Dán na hradě Pražském léta Božího tisícého čtyrstého devadesátého sedmého,3) království našeho uherského sedmého a českého šestmecítmého léta. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnberk, supremi cancellarii regni Bohemiae. Zachováno v potvrzení z 21. září 1595, vidimovaném městskou radou litoměřickou 24. listopadu 1610 (Státní archiv v Pátku nad Ohří, zn. N 17/la) a v potvrzení z 9. května 1628 (opis v SUA v Praze, odd. SM P 106 R 23). 1) Srv. výše č. 274, pozn. 4. 2) Srv. ustanovení listiny krále Ladislava ze 16. prosince 1454 (výše č. 319). 3) Datum doplněno z přehledu listin a majestátů města Roudnice (SUA v Praze, odd. S M P 106 R 23) takto „v outerý po svatém Tiburtii“. 612. 1497 srpen 21. Rabí. Půta z Ryzmberka a na Švihově, nejvyšší sudí království Českého, dává měšťa- nům města Horaždovic právo volného kšaftování, jak je užívá Staré Město praž- ské. Není-li poslední vůle, dědí příbuzní po meči i po vřetenu. Kromě toho jim uděluje právo stěhovati se jinam. Za tyto výsady zaplatili Horažďovičtí svému pánovi 50 kop grošů závdavku. Ve jméno svaté a nerozdielné Trojice amen. Všeliké činy, kteréž svět mi- nulý puosobí, častokrát shlazuje nepamětlivost a ty věci, kteréž se dějí, v času míjejí s časem, jediné leč utvrzeny byly by živým hlasem svědkuov nebo moc- ným zápisem listóv. A protož já Puotha z Ryzmberka a na Švihově, najvyšší sudí královstvie Českého, pán města horaždějovského,1) chci, aby známo bylo všem, ktož tento list uzřie anebo čtúcí slyšeti budú, že věrní mužie, měšťané, purgmistr a konšelé i všecka obec města mého napřed jmenovaného Horaždě- jovic, věrní moji milí, osobně přede mnú stojiece, hlasem jednostajným s radú opatrnú mne pokorně prosili jsú, abych jim, dědicóm a náměstkóm jich nynějším i budúcím s mú dobrú vólí a z milosti právo odkazovánie, kšaftóv činěnie v životě neb na smrti, zdravých nebo neduživých, ovšem i právo nápaduov k najbližším po krvi příbuzným nebo přátelóm podle práv a obyčejóv, milostí, svobod a ustanovení i také ku podobenství měšťan a obyvateluov Velikého 360

Strana 361
Starého Města pražského2) přieti, dáti a obdarovati milostivě ráčil, mně, dědicóm a náměstkóm mým jménem závdavku padesáte kop grošóv peněz pražských úplně zaplativše. Protož já svrchupsaný Puotha, znamenav jich věrnost a služby, jimižto oni mým předkuom i mně slíbili jsú se i budúcím mým aby se slíbiti mohli, to město a obyvatele jeho, k rozumným jich žádostem a k prosbám nachýlen jsa, z dobrým rozmyslem a s rozšafnú radú přátel mých svrchujmenovanému městu mému Horaždějovicóm, měštanóm i obyvatelóm jeho, všem i každému, mužského i ženského pohlavie, nynějším i budúcím, mocí listu tohoto milostivě dávám a obdařuji nynie i k věčné mocnosti tuto milost i také svobodu, aby všickni i každý, mužie i ženy, léta dospělá majíce, nynější i budúcí dědicové a náměstkové jich nynie i potom věčně svobodně mohli všecka svá zbožie movitá i nemovitá, vladařstvie i dědictvie, forberky, platy své vlastnie, dědiny, požitky, domy i jiná každá zbožie, kterýmiž by kolivěk jmény takové mohly jmenovány býti, vnitř nebo zevnitř města Ho- raždějovic ustavené, jmělé i nalezené byly by, v životě neb na smrti, zdraví neb neduživí, budú moci odkazovati, kšaftovati, kšafty dělati, zapisovati, dávati, vzdávati, prodávati, směniti, kteréžkolivěk osobě chtěli by, světské i du- chovní, k libosti své vůle, a to před konšely přísežnými k tomu povolanými a skrze purgmistra poslanými, aby ti, kterýmžto odkázáno a kšaftováno i za- psáno bude, taková zbožie svobodně právem dědičným mohli beze všie překáž- ky držeti a vládnúti týmž právem a zpuosobem, jakožto měšťané a obyvatelé Velikého Města Starého pražského užívali jsú a užívají. Ale v příhodě, v kteréž by některý měštěnín, muž nebo žena, horaždějovský, neudělaje kšaftu, s tohoto světa sšel, nezuostavě po sobě dědicóv pravých, tehdy všelikteraká i každá zbožie po takovém zuostalá, buď to dědiny, domové, vladařstvie movité i ne- movité, kterýmiž by kolivěk jmény jmenovány mohly býti, na najbližšie přátely po straně meče spadnúti mají plným právem, a když by těch nebylo, na najbližšie přátely po straně vřetena, jestliže by zuostali, spadnúti mají též plným právem. Těm toliko milost tato platná bude, kteříž dobré i zlé s tiem městem Horaždějovicemi trpie a břemena snášejí, aby na ty toliko právem připadlo a ne jinam. Pakli by nižádný přietel pravý po meči neb po vřetenu nezuostal a kšaftu neučinil, tehdy ta zbožie na pána spadnúti mají. Protož já Puotha slibuji mú dobrú vierú s dědici a s budúcími svými napřed dotčeným mým měšťanóm, dědicóm i budúcím jich v takových odkazováních neboli nápadiech svrchupsaných nižádného obtieženie ani bezprávie nečiniti skrze mne, dědice i budúcie mé nebo skrze kohožkolivěk jménem naším anebo kterú- kolivěk vymyšlenú věcí, ale raději je, dědice i budúcie jich obhajovati, brániti chci věrně. A jestliže by se tomuto listu přihodilo pokaženu býti moly neb na písmě neb zlitím vody aneb na zlomení pečeti nebo skrze voheň, anebo mocnú rukú že by vzat byl, to nikoli nemá býti ku pohoršení mého obdarovánie, obnovenie a potvrzenie i také znovuvysazenie. Pakli by se komu za mnú nelíbilo býti, osadě mi krunty člověkem dobrým a dostalým, kteréhož by se mně 361

Strana 362
neb dědicóm a budúcím mým přijieti zdálo, a obci také aby se hoditi mohl, v tom vuoli měj, stěhuoj se, kam chce, napřed jsa práv mně a budúcím mým i té obci a dluhy zplatie. A v těchto ve všech věcech v tomto listu zavřených a za- psaných slibuji sám skrze se a mé dědice i budúcie naše nadepsané měšťany mé napřed dotčeného města mého Horaždějovic i budúcie jich bez všelikteraké překážky zachovati. Ale aby mé obdarovánie a potvrzenie skrze mě, dědice a budúcie mé pevné a neporušitedlné zachováno bylo, já svrchupsaný Puotha pečeť mú vlastní s jistým mým vědomím i s plnú vólí mú k zdržení těch všech věcí nahoře psaných kázal sem přivěsiti k tomuto listu dobrovolně a pro širšie svědomie a pevnost prosil sem urozených pánóv, pana Petra z Rozmberka, hajtmana královstvie Českého, pana Jindřicha z Hradce, najvyššieho komorní- ka královstvie Českého a slovutné opatrnosti purgmistra a rady Starého Města pražského, že jsú také pečeti své vedle mne dali přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Rabí léta Božieho tisícieho čtyřstého devadesátého sedmého ten pondělí před svatým Bartolomějem, slavným apoštolem Božím. Pergamenový originál v archivu města Horaždovic, zn. A I. 2; k listině jsou přivěšeny čtyři kulaté pečeti. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Racek z Kočova ztratil Horažďovice ze sporů se sousedními pány. Správcem jmeno- ván Jan ze Švamberka, od něhož je vyplatil r. 1483 Půta z Ryzmberka a Švihova (A. Sedláček, Hrady XI., str. 208—209; K. Němec l. c., str. 96). 2) V. pozn. č. 2 při listině ze dne 27. září 1463 (výše č. 371). Listina má téměř doslovné znění s privilegiem Racka z Kočova ze 27. září 1463 (výše č. 371). 613. 1497 říjen 21. Pardubice. Vilém z Pernštejna a na Helfenštejně, nejvyšší hofmistr království Českého, zříká se odúmrtního práva, které mu patří v jeho polovině města Žamberka. Odkázati lze kterékoliv osobě mimo duchovní; je-li dědic z jiného panství, musí se osaditi na zděděném majetku. Poručenství se musí státi před rychtářem a dvěma konšely. Za udělení práva volného odkazu odvádějí Zamberečtí šest plecí vrchnosti jednou do roka, a to o velikonocích. Vilém z Perštejna a na Helfenštejně, nejvyšší hofmistr království České- ho, vyznáváme tímto listem přede všemi, kdo jej uzří nebo čtouce slyšeti bude, že prohlédše na lidi naše dědičné, na opatrného rychtáře, konšely i všecku obec polovice města Žamberka,1) a co tu svého dědičného máme, nynější i budoucí, kterak jsou obtěžováni byli po všecka léta minulá braním odúmrti, kteréž jsou spadaly na předky naše, pány a držitele městečka polovice svrchupsaného, ježto skrze takové odúmrti lidé úzkost velikou na svých statcích trpěli jsou, nejsouce jimi bezpečni, a tudy i purkrechtové hynouti museli, že lidé na nich sedíce, kteříž dětí neměli, ne velmi se o statek svůj starali, aby jim jeho přibý- 362

Strana 363
valo, strachujíce se odúmrti, tak i gruntové hynuli jsou, poněvadž žádný bez dětí statkem svým bezpečen nebyl, protož my, znamenavše takovou úzkost lidskou a tomu chtíce, aby poddaní naši pod námi opravovali se a dobře seděti mohli, aby každý statkem svým, kterýž má, malý nebo velký, jist a bezpečen byl, živ jsa i po smrti, z naší zvláštní milosti a dobrovolně nahoře psaným rychtáři, konšelům i vší obci polovice městečka Žamberka, nynějším i budou- cím, všecky odúmrti, kteréž by na nás jakožto na pána dědičného půl městečka nadepsaného spadati měly, propustili jsme a mocí listu tohoto propouštíme, takže my, dědicové ani potomci i budoucí naši od datum listu tohoto žádných odúmrtí víc bráti nemáme na věčné časy, při tom tuto vejminku sobě zůstaviv- še, kdož by koliv o statku svém mohovitém i nemohovitém co zříditi a jej komu poručiti za zdravého života neb na smrtedlné posteli chtěl, buď na panství naše neb na jiné panství, krom duchovních osob, komuž by se koliv jinému světskému zdálo a líbilo, toho každý obyvatel náš městečka polovice svrchu- psaného aby plnou vůli a svobodu měl beze vší naší, dědicův i potomkův našich překážky, však s takovouto měrou, komuž by poručenství učiněné svědčilo, ten aby na ten purkrecht dosedl, z kteréhož člověk náš umřel; a když by na purkrechtu byl a naň dosedl, tehdy toho poručenství má zouplna a do- cela požíti beze všeho umenšení i beze vší překážky naší i dědicův a potomkův našich, však tak, aby toho na jiné panství nenosil, než tu při tom purkrechtu aby zůstal. Než co se dotýče poručenství, to aby se dálo před rychtářem a před konšely jedním nebo dvěma z té obce pro svědomí a pro budoucích zmatkův uvarování. Za tuto pak milost nám[!] svrchupsaného půl městečka obyvatelům učiněnou a danou rychtář a konšelé i všecka obec, jimž tento list svědčí, nynější i budoucí, mají a povinni budou nám i dědicům a budoucím našim dávati a platiti šest plecí do roka, a to jmenovitě na každou Velikou noc každého léta přišla na věčné časy. Tomu na svědomí a pro lepší a budoucí jistotu a pev- nost my svrchupsaný Vilém z Perštejna etc. naši vlastní pečeť dobrovolně rozkázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Pardubicích v tu sobotu na den jedenácti tisíc panen léta od narození syna Božího 1497 počítajíc. Zapsáno v urbáři žamberského panství, sepsaném dne 16. ledna 1657 (archiv města Zamberka), str. 87—88. 1) Zamberk, o. Žamberk. — Městečko bylo založeno asi koncem 13. stol. Již od 14. stol. je doloženo, že bylo rozděleno mezi dvě vrchnosti, a to na stranu litickou a na stranu žam- pašskou. Páni ze Žampachu sídleli zde až do počátku 16. stol. Druhá část sdílela osud Litic, s nimiž se dostala v druhé polovině 14. stol. do moci pánů z Kunštátu. Minsterber- ský vévoda Jindřich starší, syn krále Jiřího, prodal však litické zboží i s polovinou Žam- berka Vilémovi z Pernštejna (A. Sedláček, Hrady II., str. 92. — Eduard Albert—Karel Chotovský, Paměti žamberské, str. 7—10). Otiskli E. Albert — K. Chotovský l. c., str. 131—132. V privilegiu se projevuje značná stylistická podobnost s následující listinou téhož vydavatele pro Kostelec nad Orlicí (níže, č. 614). 363

Strana 364
614. 1497 říjen 22. Pardubice. Vilém z Pernštejna propouští obyvatelům městečka Kostelce nad Orlicí a vsí Synkova, Suché Rybné, (Dlouhé) Lhoty, Tutlek, Kozoder, Koryt a Doudleb odúmrt a uděluje jim právo volného odkazu kterékoliv osobě na panství s výjimkou duchovních, „všakž tak, aby toho na jiný purkrecht nenosil aneb na jiné pan- ství, než tu při tom purkrechtu aby zuostalo“. Poručenství musí býti prohlášeno před rychtářem a konšely. Za tuto milost musí obyvatelé Kostelce i jmenovaných vsí dávati 15 plecí o velikonocích. Vilém z Pernštajna na Helfenštejně, najvyššie hofmistr království České- ho,1) vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že prohlédše na lidi naše dědičné, na opatrného rychtáře a konšely i všecku obec nynější i budúcí v městečku našem Kostelci a ve vsech v Synko- vě,2) v Suché Rybné,3) ve Lhotě,4) v Tuklecích,5) ve vsi, kteráž slove Kozodry,6) v Korytu,7) v Doudlebích,8) že jsú obtiežni byli odúmrtí, kterúž jsú předkové naši, páni toho městečka a těch vsí, brali a tudy obyvatelé městečka toho i těch vsí nemohli svých živností svobodně vésti, my pak na to myslíc, kudy by podda- ní naši pod námi seděti mohli a svých statkuov svobodně bez překážky naší, dědicuov našich i potomkuov požívati mohli, z své milosti dobrovolně ty všecky odúmrti, kteréž jsú na nás jakožto na pána dědičného spadaly, jim na- hořepsaným rychtáři a konšelóm i vší obci městečka Kostelce a vsí svrchu- dotčených propustili jsme a mocí listu tohoto propúštíme, takže my ani dědi- cové a potomci naši od datum listu tohoto žádných odúmrtí víc bráti nemáme na věčné časy, při tom tuto výmienku sobě zuostavivše, ktož by kolivěk statek svuoj movitý i nemovitý poručiti chtěl za zdravého života neb na smrtedlné posteli kterékoli osobě krom osob duchovních, buď na panstvie našem,9) komuž by se zdálo a líbilo, tu aby plnú vuoli měl beze vší naší i budúciech našich překážky, všakž takovú měrú, komuž by to poručenství svědšilo, ten aby na ten purkrecht náš dosedl, z kteréhož jest člověk náš umřel, a když by kolivěk již na purkrechtu byl a naň dosedl, tehdy toho poručenství má užíti úplně a docela tak, jakž jemu svědšiti bude, beze všeho umenšení a beze vší překážky našich dědicuov i budúcích potomkuov, všakž tak, aby toho na jiný purkrecht nenosil aneb na jiné panství, než tu při tom purkrechtu aby zuostalo. Než při poručenství aby býval rychtář a konšelé pro uvarování zmatkuov. Za tuto pak milost, tomu městečku a vesnicím svrchudotčeným námi učiněnú a danú, rychtář, konšelé i všecka obec městečka i vsí svrchu- psaných, nynějšie i budúcí, mají a povinni budú nám i budúcím našim dávati patnácte plecí o Velcé noci. Tomu na svědomí a pro lepší jistotu svú vlastní pečeť k tomuto listu jsme přivěsiti rozkázali. Dán na Pardubicích v neděli před svatým Šimonišem a Judú, apoštoly Božími, léta Božího tisícieho čtyř- stého dvadesátého sedmého. 364

Strana 365
Pergamenový originál v archivu města Kostelce nad Orlicí; přivěšená pečet je ztra- cena. — Na rubu: Kostelec. — Na odúmrt. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Vilém z Pernštejna koupil potštejnské panství asi r. 1495 (A. Sedláček, Hrady II., str. 16). — Nejvyšším hofmistrem království Českého byl od r. 1488 (Dílo Fr. Palackého I., str. 360). 2) Synkov, Rychnov nad Kněžnou. 3) Suchá Rybná, týž okres. 4) Veliká Lhota, tamže. 5) Tutleky, tamže. 6) Kozodry, tamže. 7) Koryta, tamže. 8) Doudleby, tamže 3) Choceňské privilegium má navíc „neb jinam“ (v. následující listinu; níže č. 615). Listina má stylistickou podobnost s předchozím privilegiem téhož vydavatele pro Žam- berk (výše č. 613). 615. 1497 říjen 22. Vilém z Pernštejna uděluje privilegium stejného obsahu a téměř doslovného znění rychtářovi, konšelům i vší obci v městečku Chocnil) a vesnicích Noříně,2) ve Lhotě,3) v Březnici [!]4), v Hemži,5) v Seči“) až na závěrečné ustanovení, podle něhož rychtář, konšelé i všecka obec nadepsaného městečka a vsi mají a povinni budou nám i budúcím našim dávati čtyři husy o svatém Martině. (Srv. též pozn. 9 u předchozí listiny.) Papírový opis ze 16. stol. v archivu města Chocně. 1) Choceň, o. Vysoké Mýto. — Původně trhová ves, která se dostala r. 1291 zbraslavské- mu klášteru. Ve 14. stol. ji získal Mikuláš z Potštejna. V pozdější době byla rozdělena na díl, patřící k Potštejnu, zatím co druhá polovina patřila pánům z Lichtemburka. Lichtem- burský díl připojil Půta z Častolovic k Liticům. Když získal Litice Vilém z Pernštejna, přikoupil i druhý díl a spojil tak celou Choceň pod jediné panství (A. Sedláček, Hrady II., str. 248—252). 2) Nořín, o. Vysoké Mýto. 3) Zářecká Lhota, o. Vysoké Mýto. 4) Březenice, o. Vysoké Mýto. 5) Hemže, s.0. Vysoké Mýto. 6) Seč, o. Ústí nad Orlicí. V Chocni byl městský špitál, k němuž Choceňští koupili od Jana, syna Petra ze Rvišt, louky, řečené Tasínské pod Běstovicí. Tyto louky získal Petr ze Rvišt koupí od Smila ze Šternberka a na Brandýse. Proto pozdější majitel brandýského panství, pan Jan z Postupic a na Litomyšli, chtěl si je zase přisvojiti, ale podle rozhodnutí Jindřicha, knížete minster- berského, vzdal se těchto luk za náhradu 10 kop českých grošů. (Pergamenový originál v archivu města Chocně, ze šesti přivěšených pečetí je zachována pouze první, Jana z Po- stupic a na Litomyšli, třetí, Jiříka Hrabiše z Postupic a na Litomyšli, a šestá, Hynka z Ujezda, poslední pouze ze dvou třetin; vydán dne 26. června 1486 v Liticích.) 365

Strana 366
616. 1497 listopad 24. Český Krumlov. Petr z Rožmberka, hejtman království Českého, potvrzuje Veselským listinu krále Vladislava ze dne 6. března 1488. My Petr z Roznberka, hajtman královstvie Českého,1) jménem naším a jiných bratří a dědicuov našich vyznáváme tiemto listem všem vuobec a přede všemi, kdežkoli čten anebo čtúcie slyšán bude, že sú předstúpili před nás rych- tář a konšelé jménem všech obyvateluov a všie obce městečka našeho Veselé, věrní naši milí, a ukázali sú nám list najjasnějšieho knížete a pána, pana Vladi- slava, českého krále a markrabí moravského etc., pána našeho milostivého, kterýmž Jeho královská Mt potvrzuje listu najjasnějšieho knížete a pána, pana Karla, římského ciesaře a krále českého slavné paměti, jim na výsady a práva jich témuž městečku a obyvatelům jeho daného, prosiec nás pokorně jakožto pána svého dědičného, abychme jim těch práv, výsad a svobod milostivě po- tvrditi a je při nich zachovati ráčili. Kterýžto list řečí latinskú slovo od slova tuto s pilností napsán zní takto: Wladislaus, Dei gracia Boemie rex etc. (Ná- sleduje listina krále Vladislava ze dne 6. března 1488; výše č. 535). I znamenavše my nadepsaných měšťaň veselských, poddaných našich věrných milých, prosbu snažnú a pokornú a chtějíc rádi viděti, aby v budoucích časech svrchupsané městečko naše s jeho obyvateli tiem lépe rozmnoženo bylo, s dobrým rozmyslem a radú dospělú předešlú svrchupsaný list a práva jim sme obnovili a potvrdili a mocí listu tohoto obnovujem a potvrzujem dobrovolně a laskavě. Kteréžto právo svrchupsané skrze nás a dědice a budúcie naše má svrchupsaným pod- daným našim a všem jich budúcím zdržáno a zachováno býti bez zmatku všeli- kterakého. Tomu na potvrzenie pečeť naši vlastní dali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Krumlově léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého devadesátého sedmého v pátek před svatú pannú Kateřinú, mučedlni- cí Božie. Zapsáno v kvaternu trhovém růžovém od 1600 do léta 1601 (SUA v Praze, desky zemské, č. 130, fol. C 5—6v.) 1) O něm A. Sedláček, Hrady III., str. 33—34. 617. 1497 prosinec 13. Budín. Král Vladislav povyšuje na žádost Jana z Klinštejna jeho ves Škvorec na městečko a uděluje mu erb, právo pečetiti zeleným voskem, trh týdenní každý pátek a výroční v sobotu před svatým Jiljím s osmi dny následujícími. Vrchním právem jest Staré Město pražské. My Vladislav, z Boží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabě 366

Strana 367
etc., oznamujem listem tímto všem, že přistúpiv před velebnost naši královskú urozený Jan z Klinštejna na Škvorci, věrný náš milý, oznámil jest nám, že o lidech svých poddaných v Škvorci1) zvláštní péči má, což by ke cti, k dobrému a užitečnému jich bylo, při tom nás prose s velikú pilností, abychom týmž poddaným jeho některé milosti dáti a učiniti ráčili, nejprvé abychom jmenovanú ves Škvorec za městečko vysaditi i také jarmarkem, trhem, erbem a právy obdařiti ráčili. K kteréžto prozbě pro služby svrchu psaného Jana, kteréž nám činil a činiti nepřestává, nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú v Čechách napřed tu svrchu dotčenú ves Škvorec za městečko vyzdvihujem a vysazujem, chtíce tomu a tímto listem naším ustano- vujíce, aby podnes za městečko jmenováno, držáno a nazváno bylo nyní i v ča- sech budoucích, aby těch všech práv a svobod obyvatelé svrchupsaného městečka nynější i budúcí užívali a užívati mohli, jakožto jiná městečka v království našem Českém užívají. A nadto z milosti královské těmito dole psanými milostmi rychtáře, konšely i všecku obec téhož městečka Škvorce obdařujem: Nejprv jim dáváme za erb múřenína mezi dvěma vostrvy a vokolo dvě věže tak, jakož tuto vymalovaný jest, kterýžto erb aby oni obyvatelé městečka již psaného na pečeti míti a jeho ve všech svých potřebách užívati mohli bez překážky všelijaké. Také k tomu jim povolení naše dáváme, aby voskem zeleným pečetiti mohli. Item trh téhodní aby každý týden mívali a mívati mohli v pátek. Item jarmark roční jim dáváme tu sobotu před svatým Jiljím tak, aby oni i budúcí jich ten jarmark na den svrchupsaný každý rok s osmi dny pořád zběhlými i také trh téhodní jměli, drželi a jeho požívali a požívati mohli tím vším právem a způsobem, jakožto i jiná městečka v krá- lovství našem Českém svých jarmarkův a trhův užívají. K tomu sme také svolili a tímto listem naším svolujem, povolení naše královské dávajíce, koli- krát by se kolivěk obyvatelům téhož městečka přihodilo a potřebí toho bylo, aby právo vrchní anebo ortel v Starém Městě našem pražském brali a bráti mohli. Kterýchžto všech svrchu dotčených milostí a obdarování častopsaní rychtář, konšelé i všecka obec jmenovaného městečka nynější i budúcí jich mohú a mají užívati bez naší, budúcích našich, králuov českých i všech jiných lidí všeliké překážky nyní i na budúcí věčné časy. Protož přikazujem všem poddaným a služebníkuom našim věrným milým, abyste svrchu psaným obyvateluom častopsaného městečka nynějším i budúcím jich v užívání svrchu dotčených milostí, jim od nás tímto listem naším obdařených, nepřekáželi ani překážeti dopouštěli, ale raději je při tom, pokudž spravedlivé jest, obha- jovali, jináč toho nečiníc, pod zachováním milosti naší. Však proto chceme, aby toto obdarování naše bylo bez újmy každému na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti sme rozkázali. Dán na Budíně v středu den svaté Lucie léta Božího tisícého čtyřstého devade- sátého sedmého, královstvie našich uherského osmého a českého dvatcátého sedmého léta. 367

Strana 368
Jednoduchý opis ze 16. stol. v Státním archivu v Jindřichově Hradci, zn. VAS Škvorec. 1) Škvorec, o. Český Brod. — Škvorecký hrad byl založen patrně číšníkem české krá- lovny Domaslavem ve třetí čtvrti 13. stol. Ve 14. stol. byl v držení Olbramoviců, kteří po- stoupili část Janovi z Klučova. Pak se tu objevují páni z Ohništan a r. 1462 se zde zakupuje Čeněk z Klinštejna; jeho synové byli Zdeněk a Jan (A. Sedláček, Hrady XV., str. 224 až 225). Otištěno v „Ohlasu od Nežárky“, roč. V. 1875, č. 13, str. 97—99. — Srv. též Č. Tonder, Škvorec a okolí. 618. s.d. (1498—1499).1) Vlachen z Leskovce,2) Johanka z Boskovic3) a Jan z Leskovce4) vydávají obyvatelům města Kamenice nad Lipou listinu stejného znění jako Jan ze Šelm- berka dne 2. dubna 1495,5) pouze s tím rozdílem, že se v ní potvrzuje a připomíná nejen privilegium Jindřicha ze Stráže ze dne 15. června 1465,6) nýbrž i právě zmíněná listina Jana ze Šelmberka. Za slovy když bychme za to prošeni byli (str. 337 ř. 12) vkládá se tu tato věta: Než já Johanka z Bozkovic, Jan z Les- kovce tuto zvláštní milost činíme straně své tu v Kamenici, že sirotci, kteříž jsú nebo budú na též straně našie, nemají bráni býti do dvoruov od nás ani od našich dědicuov a budúcích, než aby je poručníci opatrovali, a kdež by obráceni měli býti, aby to bylo s vólí a s vědomím naším neb našich dědicuov a budú- cích. — Pečeť přivěsil také vedle všech tří vydavatelů Albrecht z Leskovce a na Cerekvici, podkomoří království Českého. Originál je nezvěstný, známo pouze z kopiáře městských privilegií z r. 1561, uloženého v městském archivu v Kamenici n. L., č. i. 16, fol. 8—9 v. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Zápis v kopiáři městských privilegií je bez konce, privilegium muselo býti vydáno po 2. dubnu 1495, protože listinu Jana ze Šelmberka z toho dne potvrzuje. Protože však Jan ze Šelmberka vydává ještě 29. června 1497 výsadu na clo kamenickým měštanům a Vlachen z Leskovce, který koupil Kamenici, se objevuje na Kamenici až r. 1499 (A. Sedláček, Hrady IV., str. 173), lze posunouti vydání této listiny do let 1498—1499. 2) Syn Arnošta a vnuk Jana Leskovce z Leskovce (A. Sedláček, l. c., str. 173, 309). 3) Manželka Jetřicha, bratra Vlachenova, který zemřel 1490 (A. Sedláček l. c., str. 309). 4) Syn Bohuslava, bratra Vlachenova (A. Sedláček tamže). 5) Výše č. 590. 6) Výše č. 389. 619. 1498 leden 30. Pardubice. Vilém z Pernštejna vydává rychtáři, konšelům i vší obci městečka Týniště (nad Orlicí)1) a vesnic Michovic,2) Lípy3), ve Ždářích obojích,4) v Petrovicích,5) Hrašovicích6) stejné privilegium jako pro městečko Kostelec nad Orlicí a okolní 368

Strana 369
vesnice dne 22. října 1497 (výše č. 614), jen s tou výjimkou, že odkázati se může kterékoliv osobě mimo duchovní buď na panství naším neb jinam a že za tuto milost odvádějí měštané i obyvatelé řečených vesnic vrchnosti tři husy o každém svatém Martině. — Dán na Pardubicích v outerý před Hromnicemi léta Božího tisícího čtyřstého devadesátého osmého. Obsaženo ve vidimátu privilegií města Týniště nad Orlicí, který vydalo město Hradec Králové 27. června 1732 a který je uložen v archivu města Týniště nad Orlicí (v. pozn. 1 při listině ze dne 31. března 1487; výše č. 529). 1) R. 1495 prodal Jindřich starší, kníže minsterberský, litické panství se všemi statky s ním sloučenými Vilémovi z Pernštejna (A. Sedláček, Hrady II., str. 169). 2) Zaniklá ves mezi Týništěm a Lípou (A. Sedláček, Místopisný slovník, str. 615). 3) Lípa, o. Rychnov nad Kněžnou. 4) Ždár nad Orlicí, o. Rychnov nad Kněžnou, a Horní Ždár, část Ždáru nad Orlicí. 5) Petrovice, o. Rychnov nad Kněžnou. 6) Rašovice, o. Rychnov nad Kněžnou. Srv. K. J. Zoubek l. c., str. 285—286. 620. 1498 únor 8. Budín. Král Vladislav potvrzuje smlouvu, kterou uzavřeli bratří Bohuš a Jan Kost- kové z Postupic s městem Lanškrounem o clo, městský rybník a městiště pod rybníkem. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě etc., oznamujem listem tiemto všem, že jsú na nás vznesli urození Bohuše a Jan Kostkové bratřie z Postupic na Litomyšli,1) věrní naši milí, oznamujíc nám, kterak jsú k prosbě a žádosti opatrných purgmistra, konšel i všie obce města svého Lantskronu smlúvu konečnú a frejmark s nimi učinili clem svým, kteréž jest jim spravedlivě od držiteluov téhož města příslušelo, na rybník jejich, kterýž slove městský, a na městiště, kteréž jest na obci pod týmž rybníkem, tak, jakož ten list od týchž Bohuše a Jana jim měštanóm lantskron- ským na to daný všecky ty věci šíře, lépe a dostatečněji v sobě má, drží a za- vierá,2) a při tom jsme prošeni od již psaných Bohuše a Jana a měštan lant- skronských, abychme jim k takové smlúvě a frejmarku mezi nimi učiněnému povolenie naše dáti a toho potvrditi ráčili tak, aby toho každá strana nynější i budúcí volně a svobodně požívali a požívati mohli beze všie překážky. K jichž- to slušné prosbě nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědo- miem mocí královskú v Čechách svolili sme k takové smlúvě a frejmarku mezi nimi učiněnému a tiemto listem svolujeme, potvrzujíc toho listu a frejmarku mezi nimi učiněného ve všem jeho znění, položení, punktiech, sloviech, klauzu- lech a artikulech tak, jakoby tuto slovo od slova vepsán a vložen byl, bez 369

Strana 370
umenšení, a také tomu chtiec, aby toho všeho, což v tom listu položeno jest, každá strana nynější i budúcí požívala a požívati mohla a moc jměla nynie i na budúcí časy, a to bez našie, budúciech našich, králuov českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně ve čtvrtek před svatú Appolonií léta Božieho tisiecieho čtyřstého devadesátého vosmého a království našich uherského vosmého a českého dvadcátého sedmého. Ad mandatum maiestatis regie proprium per Joannem Sslechta prothonotarium. Pergamenový originál v archivu města Lanškrouna; na pergamenovém proužku je přivěšena kulatá znaková, poněkud poškozená pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. — 5. 1) O nich v. výše č. 577, pozn. 1. 2) V. listinu z 15. října 1493 (výše č. 577). 621. 1498 květen 2. Petr z Rožmberka prodává obyvatelům městečka1) Dolního Dvořiště odúmrt. Papírový opis, uložený v archivu města Dolního Dvořiště, je ztracen. 1) Již v nejstarší zmínce (z r. 1369) se nazývá městečkem. R. 1378 tu bylo 21 větších a šest menších městišt, mýto, clo a rychta; k městečku patřilo 28 měr, platících po 18 groších (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1098). 622. 1498 květen 13. Budín. Král Vladislav uděluje purkmistru, konšelům i vší obci města Náchoda jarmark roční na den svatého Víta s osmi dny pořád zběhlými. — Dán na Budíně v neděli po svatém Stanislavu léta Božího tisícího čtyřistého devade- sátého vosmého a království našich uherského osmého a českého dvacátého sedmého. — Ad relationem magnifici domini [Johannis] de Sselnberk, supremi cancellarii regni Bohemie. Zachováno ve vidimátu města Náchoda ze dne 16. července 1663, uloženém v městském archivu v Náchodě. Otiskl J. V. Hraše, Dějiny Náchoda I., str. 162. 623. 1498 květen 25. Budín. Král Vladislav uděluje na prosbu Viléma z Pernštejna jeho městečku Týništi nad Orlicí týdenní trh v pondělí. — Dán na Budíně v pátek po Božím vstoupení 370

Strana 371
léta Božího tisícího čtyřistého devadesátého vosmého a království našich uherského vosmého a českého dvadcátého sedmého. — Ad relacionem magnifici domini Joannis de Ssetnbergk [!], supremi cancellarii regni Boemiae. Obsaženo ve vidimátu privilegií města Týniště nad Orlicí, které vydalo město Hradec Králové dne 27. června 1732 a který je uložen v archivu města Týniště nad Orlicí (v. pozn. 1 při listině ze dne 31. března 1487, výše č. 529). 624. 1498 květen 29. Pardubice. Vilém z Pernštejna daruje městečku Rychnovu pastviště, řečené Lán. My Vilém z Pernštejna na Helfenštejně, najvyšší hofmistr království Českého,1) vyznáváme tímto listem všem vůbec, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že znamenavše pilnost živností múdrých a opatrných purgmistra a rady i vší obce městečka našeho Rychnova dědičného, nynějších i budúcích, kteréž známe, že o to myslíc pilně se starají, kudy by mohli živnosti své, pod námi jsúc, nejlépe a sobě nejužitečněji vésti, aby mezi lidmi těmi, kteříž po svém poctivém a užitečném stojí, počteni býti mohli, kdež my takové lidi milujíc a k nim zvláštní náchylnost majíc, s tej milosti a náchylnosti k tomu sme na- kloněni, abychom jim nějakými zvláštními milostmi k tomu pomáhali, aby oni, čímž by nás k sobě milostivějšího poznali, tím lépe a pilněji živnosti své, pod námi souc dědičně, vésti mohli na budúcí časy. Protož s dobrým rozmyslem a pro utvrzení obyčejův a úmyslův dobrých a chvalitebných měšťan svrchu psaných jim sme dali a půjčili a mocí listu tohoto dáváme a půjčujem ku pravé- mu jmění a držení a požívání dědičnému pastviště, kteréž slove Lán, aby svrchupsaní purgmistr a rada i všecka obec, nynější i budúcí, lidé naši dědiční, toho pastviště svrchupsaného užívali a požívati mohli svobodně jakožto svého vlastního bez všelijaké překážky, nám ani dědicům našim na budoucí časy z toho nic neplatíc. Tomu na svědomí a pro lepší jistotu zdržení svú vlastní pečeť k tomuto listu sme přivěsiti rozkázali. Dán na Pardubicích v úterý před svatým Duchem léta Božího tisícého čtyřstého devadesátého osmého. Pergamenový originál je nezvěstný, znění známo jen z opisu v deskách zemských vět- ších (SUA v Praze), sv. 62, fol. L 22—22v. 1) Koncem 15. stol. skoupil všechny díly rychnovské Vilém z Pernštejna (A. Sedláček, Hrady II., str. 184). 625. 1498 červen 13. Vavřinec Glatz ze Starého Dvora a Červeného Hrádku propouští svým pod- daným z Jirkova, Ladunku, Kyjic, Zaječic a Vinařic odúmrt a dává právo 371

Strana 372
volného odkazu. Určuje poplatky za várky piva v panském pivovaru, kde mohou Jirkovští vařit. Při zničení obydlí ohněm nebo jiným neštěstím vypomůže vrchnost stavebním dřívím. Kdo bere z panských lesů dříví pro obchod, musí z něho platit. Jirkovští se osvobozují od polních prací. In dem namen des herrn Jesu Christi amen. Ich Lorentz Glatz vom Alten- hofe und zum Rotenhause für mich, meine erben und nachkommen bekenne und tu kund offentlich mit diesem offen briefe vor allen den, die ihn sehen, hören oder lesen, dass fur mich sein kommen meine arme leut von Görckaw, Langen,1) Keitz,2) Sazschitz,3) Weingarten,4) die auf dem dritteil sein,5) mich demütiglichen gebeten, dass ich sie, ihre erben und alle ihre nachkomlingen solle begnaden mit einer handfesten. Habe ich angesehen ihre fleissige bitte, auch ihre armut und deshalben, dass sie sich von jahr zu jahre möchten bessern, als sie dann gross vorderbet sein in diesen vorgangen schweren unfriedlichen jahren, habe ich sie begnadt und begnade sie, ihre erben und alle ihre nach- kommlingen mit und in craft dieses briefs zu ewigen zeiten: Zu dem ersten, wo zwei ehliche leut sein, mann und weib, und eines todtes halben abgienge oder alle beide, so sollen ihre nachgelassene guter, waran die weren, auf ihre erben gefallen. Hetten die zwei verstorbene ehlich leut nicht erben, so soll es gefallen auf ihre nechsten freunde und dem erbherrn einen ziemblichen kollaten zu geben. Item ob es sach were, dass zwei ehlich leut weren, mann und weib, und nicht erben hetten, so mocht eins dem andern für dem rat aufgeben und ufschreiben das lebendige zu behalten. Item will ein mann bei gesunden leibe sein gut oder ein teil seiner güter seinen kindern, einem, zwein vorgeben zu einem fürteil, des hat er auch macht, jedoch diesen geschwistern ohne ihrem rechten unschedelich. Item die im stetel of dem dritteil sein, wenn ihr einer bier wolte breuen in meinem breuhause, der soll mir, mein erben und nachkommen geben zwene weisse groschen und einen zober treber. Auch die obgenanten meine leut sollen solche gerechtigkeit, freie gewonheit haben in dem stetel Görckaw zu kaufen, verkaufen als andere meine leute. Item wen einen manne sein haus obbrente, als Gott vor sei, oder sonst bauen wolte notperlich, dem soll ich bauholtz in seiner notturft geben in meinen walden. Item wen ein mann im beewholtz furn aus meinen furpuschen, der soll geben zu waltzinse von zwein pferden einen schwertgroschen und von vier pferden 2 schwertgroschen. Item auch frei ich die obgenante meine leut vor hairechen und auf dem felde zu schneiden, den sie es vormals vor recht nie getan haben, ohne was sie zu bete neben an- dern ihren gemein getan haben. Des zu waren bekentnusse habe ich obgenant Lorentz Glatz für mich, meine erben und nachkommen mein insigell an diesen brief hengen lassen und habe gebeten die ehrbarn vesten Wetzlaw Hora von Otzlewitz zum Neudorf, Albrecht Crims von Rotnhofe, diezeit ambtman zum Rotenhause, Jan Allisch von Zellnitz zu Uges, dass sie ihre sigell neben das meine zu einer gewissenschaft an diesen brief gehangen haben, ihn und ihren 372

Strana 373
erben ohne schaden. Gegeben nach Christi unsers herrn geburt der minner zahl in dem achtundneuntzigesten jahre mitwoch am abent des heiligen waren Leichnamstage etc. Obsaženo v notářském instrumentu veřejného notáře Františka Ignáce Neiwerdta z Freuntalu z 5. února 1616 (SUA v Praze, odd. SM P 106 J 26). 1) Ladung, část Jirkova. Dříve zván Langendorf (J. G. Sommer XIV., str. 129). 2) Kyjice, o. Chomutov. 3) Zaječice, o. Chomutov. 4) Vinařice, o. Chomutov. 5) V. výše č. 284, pozn. 2. Začátek a část narrace jsou shodné s listinou téhož vydavatele z 13. dubna 1500 pro Ervěnice (níže č. 643). 626. 1498 srpen 1. Český Krumlov. Petr z Rožmberka potvrzuje obyvatelům městečka Cetvin a blízké vesnice Mikulova listinu Oldřicha z Rožmberka z 28. září 1418, povoluje výroční trh na den sv. Mořice a týdenní trh každý čtvrtek. Měštané mohou míti na pečeti růži a této pečeti užívati ve svých potřebách. Wir Peter von Rosenberg, des konigreichs zu Behem haubtman etc., bekennen fur uns, unser brueder und unser erben und tun kund offentlich mit dem brief vor allermenigclich, wo der furkumbt, daz fur uns komen sind die erbern weisen, der richter, rat und gemeingklich die burger unsers marckts zu Zetwingl) und aus dem Behemdorf2) dabei, unser lieben getrewen, und haben uns furgehalten und getzaigt ain versigelten brief von weiland dem wolgebor- nen hern, herrn Ulrichen von Rosenberg, unserm lieben endelm loblicher ge- dachtnus, auf begnadung, freiheit und gerechtigkeit demselben marckt und Behemdorf ausgangen. Der von wort zu wort hernach geschrieben stet und lautet also: Wir Ulrich von Rosenberg etc. (Následuje listina ze dne 28. září 1418; výše č. 218). Und haben uns diemutigelich gebeten, das wir in denselben brief und ir recht und freiheit, so in darin gegeben und verschriben sind, gnedigclich vernewen und bestatten geruchten. Also haben wir angesehen ir vleissig und diemutig bete und trewe undertenigkeit, die si unsern vorfordern loblicher gedachtnus und uns untzher trewlich und gehorsamlich beweist haben und nach hinfur kunftigclich beweisen mugen und sollen, und haben in von sondern gnaden den abgeschriben brief mit allen den rechten, puncten, artigkeln, so in darin verschriben und ausgedruckt sind, gnedigklich vernewt, confirmirt, bestat und bekreftigt, vernewen, confirmirn, bestatten und be- kreftigen in den auch wissentlich in craft dis briefs, was wir in daran pillich 373

Strana 374
bestatten und bekreftigen sollen oder mugen in solcher mass, das si des berur- ten briefs mit allen den rechten, freiheiten, aussatzung, so in daran verschriben und begriffen sind, gentzlich und volkomenlich geniessen und kunftigklich gentzlich dabei beleiben und gehalten sollen werden an unser und unser bruder, erben und nachkomen irrung und hindernus trewlich und ungeverlich. Auch nachdem derselb unser marckt zu Zetwing auf dem Osterreichischen gemerkt und grenitz gelegen ist, und wir mit sonderm begir gern sehen wollen, damit er kunftigklich aufnemen und genert mocht werden, haben wir si aus sondern gnaden begabt und in kraft des briefs gnedigelich begaben, nachdem ain marckt ist, das darinn ainsmals in ainem jare des nachsten tag nach sand Matheustag des heiligen zwelfboten und ewangelisten, das ist auf sand Mauri- cientag ain jarmarkt und sunst an itzlichem phintztag ain wochenmarckt soll gehaldten werden, auf wellichem jarmarkt und wochenmarckt die leut werden mugen kaufen und verkaufen, was si wellen nach irem gut gevallen, doch frei und von menigklich ungenottet und unbetwungen. Auch das di in- wonwer merberurten unsers markts dest mer geacht und grosser ansehen haben mochten, haben wir si begabt und in craft des briefs gnedigklich bega- ben, das si auf irem insigil die rosen haben sollen und solchen marktsinsigil in irer notdurften zu sonderm ere desselben marckts ewigklich brauchen mugen. Des zu warem urkund geben wir in disen unsern brief, besigelt und bewart mit unserm aigendem grossern anhangunden insigel. Der geben ist zu Krumb- naw an mittichen sand Peters des heiligen zwelfboten kettnfeirtag nach Cristi unsers hern gepurd tausend vierhundert und in dem achtundnewntzigisten jare. Pergamenový originál v okresním archivu v Rožmberku; k listině je na pergamenovém proužku přivěšena pečeť z červeného vosku, z níž se zachoval jen nepatrný zlomek. 1) Cetviny, o. Kaplice. 2) Mikulov, o. Kaplice. Je to jediný dosud známý doklad, že vrchnost a nikoliv panovník uděluje poddan- skému městečku výroční trh. Zároveň je to nejstarší ze čtyř privilegií, jimiž Rožmberkové dávají svým městským obcím týdenní trh; také v udělování této milosti jsou páni z Růže jedinou vrchností, která se odvážila zasáhnout do královského regálu. — Stylisace výsady na týdenní i výroční trh se přidržuje znění královských listin, ale s dvěma podstatnými odchylkami: I. působnost trhu se omezuje jen na obvod rožmberských panství a na rožm- berské poddané; 2. vrchnost nemůže poskytnout záruku svobodného a bezpečného příchodu i odchodu všem návštěvníkům, ať přicházejí odkudkoliv (srv. A. Haas, Pravomoc českého krále nad poddanskými městy a městečky. Právně historické studie IV., Praha 1958, str. 162—164). Také ustanovení o pečeti se strany pána městské obce je koncem 15. stol. již vzácné. Vývoj v této věci dospěl za krále Vladislava II. tak daleko, že od konce tohoto století jsou to zase jen Rožmberkové, kteří ještě užívají prastarého práva vrchnosti udělovat a určovat svým poddaným městům a městečkům pečet. Vedle Cetvín. Dolního Dvořiště a Strunkovic nad Blanicí jsou to ještě jen Poběžovice Dobrohosta z Ronšperka (srv. A. Haas I. c., str. 175—177). — Srv. též níže č. 647. 374

Strana 375
627. 1498 srpen 24. Budín. Král Vladislav povyšuje na prosbu Jana ze Šelmberka jeho městečko Sobotku na město. Dovoluje, aby se ohradilo hradbami, uděluje městský znak a právo pečetiti zeleným voskem. Přidává dva výroční trhy, jeden na den svaté Maří Magdaleny a druhý třetí sobotu po velikonocích, vždy s osmi následujícími dny. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě etc., oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni od urozeného Jana z Šeln- berka, najvyššieho kancléře královstvie Českého,1) věrného našeho milého, abychme městečko jeho Sobotku za město vysaditi a při tom některými dalšími milostmi obyvatele jeho obdařiti ráčili tak, aby se pod panováním jeho opravo- vati a živností svých lépe a dostatečnějie hleděti mohli. K jehožto prosbě a pří- mluvě nakloněni jsúce pro mnohé věrné, pilné a ustavičné služby, kteréž jest nám týž Jan od prvupočátku královánie našeho v obojím království, hrdla ani statku svého pro naše dobré nelituje,2) hotově a povolně činil a činiti nepřestá- vá, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím mocí královskú v Čechách tyto jsme dolepsané milosti již dotčeným měšťanóm sobotským nynějším i budúcím učinili a tiemto listem činíme, vysazujíc najprve též městečko Sobotku za město a tomu chtiec a plnú moc jim dávajíc, aby sobě vokolo téhož města dělati a staviti mohli zdi, brány, věže, bašty, přiekopy a valy i jiné brány, kteréž by k pevnosti, potřebě a obraně téhož města užitečné a potřebné znali a viděli, když se jim kolivěk zdáti a líbiti bude a s to býti motci budú, tak a tiem obyčejem, jakož se i jiná města naše zdmi i jinými potřebnými bra- němi hradie. A nad to chtiece, aby se též město Sobotka tiem lépe opravovati a osazovati mohlo, dali jsme obyvatelóm jeho nynějším i budúcím dva jar- marky ročnie, každý s vosmi dny pořád zběhlými, jeden na den svaté Mařie Magdaleny a druhý v sobotu třetieho téhodne po Velicé noci, při kterýchžto jarmarciech tíž měšťané užívati mají a motci budú těch všech svobod a zvyk- lostí, kterých i jiná města naše královstvie Českého užívají buď z práva aneb z obyčeje nynie i budúcně. A k tomu jsme jim dali erb, kteréhož na pečeti a na jiných svých městských a obecních potřebách užívati mají a motci budú: bránu jednu mezi dvěma věžemi a každá věže s stieny, a ty věže býti mají bielé v modrém poli a na každé věži štít vyvěšený a na něm vepřová hlava v žlutém poli.3) A k tomu častopsaní měšťané sobotští nynější i budúcí pečetiti mají a motci budú všecky své potřeby městské obecné voskem zeleným. Kterýchžto všech milostí svrchupsaných užívati mají a motci budú volně a svobodně na budúcie věčné časy bez našie, budúcích našich, králuov českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky, přikazujíce všem poddaným našim krá- lovstvie Českého kteréhožkolivěk stavu a řádu nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyste svrchupsaným měšťanóm sobotským nynějším i budúcím v těch ve všech milostech nadepsaných nikterakž nepřekáželi ani komu pře- 375

Strana 376
kážeti dopúštěli, než při nich je jměli, drželi a zachovávali beze všeho přeru- šenie, jináč toho nečiniece pod zachováním milosti našie a budúcích našich, králuov českých. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto při- věsiti jsme kázali. Dán na Budíně v pátek den svatého Bartoloměje, apoštola Božieho, léta Božieho tisícieho čtyřistého devadesátého vosmého a království našich uherského vosmého a českého dvadcátého sedmého. Ad mandatum maiestatis regie proprium. Pergamenový originál v archivu města Sobotky, uprostřed je vymalován erb; na bílo- červených hedvábných nitích visí kulatá znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. — Nro. 2 (červeným inkoustem a rukou R. Šolce). (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV). 1) V. výše č. 606, pozn. 1. 2) Týká se jednání mezi králem Vladislavem a Matyášem Korvínem, jichž se účastnil i Jan ze Šelmberka (Fr. Palacký, Dějiny národu českého, dílu V. částka 1, 2. vyd. v Praze 1878, str. 156, 179, 185). 3) V. Vojtíšek, O pečetech a erbech, str. 115. — Ssv. též Miroslav Vlach, Sobotecký městský znak (Sobotka), str. 18—19. Otištěno v „Památníku soboteckých a okolních rodákův“, str. 12—14. — Srv. též A. V. Sakař, Paměti Sobotky, str. 22. — Vl. Ruda l. c., str. 100—101. 628. 1498 září 8. Král Vladislav uděluje Pardubicům 1) výroční trh třetí den před svatým Vavřincem s osmi dny následujícími. Originál ztracen, zachována pouze zmínka v registrech krále Vladislava tohoto znění: Dán jest jarmark roční městečku Pardubicím třetí den před svatým Vavřincem tak, aby každý rok ten jarmark s osmi dny pořád zběhlými držán a jmien byl, a to na budúcie věčné časy. Všakž proto dánie toho jarmarku býti má bez újmy každému na jeho spravedlnosti. Datum Bude sabbato die Nativitatis B. Marie Virg. anno Christi 1498. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnberg, supremi cancellarii regni Boemie. (Archiv Český XVIII., str. 75.) 1) Pardubice byly založeny před r. 1340 v sousedství vsi Pardubic, pozdějších Pardu- biček. V závěti Arnošta z Hostyně neboli ze Staré, otce Arnošta z Pardubic, ze dne 29. pro- since 1340 se jmenují poprvé „nova civitas“. (J. Tichý, Byly Pardubice založeny či po- výšeny? Český časopis historický XLVI. 1940, str. 256—260). Později se držitelé střídali, až 10. června 1491 koupil zámek i s městečkem Vilém z Pernštejna na Helfenštejně (A. Sedláček, Hrady I., str. 34—35). Za něho se teprve Pardubice pozvedly a zvelebily. 629. 1498 září 29. Jetřich z Gutštejna daruje jesenickému rychtáři Janu Koršovi lán dědiny, patřící až dosud k obci. Rychtář není povinen nic k tomu lánu stavěti, ale veškeré dávky mimo osep platí přímo vrchnosti na zámek v Petrohradě. 376

Strana 377
Já Jetřich z Gutštejna a na Chyšech1) vyznávám listem tímto obecně přede všemi tak nynějšími jako budoucími, že sem dal lán dědiny od obce opatrnému Janovi Koršovi, rychtáři jesenickému, a mocí listu tohoto dávám tak, aby on i nyní dědici a budoucí jeho k tomu lánu stavení žádného povinni stavěti nebyli, než k svému domu prvnějšímu jeho užívali, poplatky všecky z něho úplně mně a budoucím pánům k Petršpurku hradu2) platili kromě ospu. Dokud by rychtářem byl často psaný Koreš, nebude aniž má platiti aniž ode mne aniž budoucích mých nemá nucen býti, aby stavěl co aneb jaké stavení stavěti neb dělati měl na tom lánu, kterýž lán slušel k té obci tu v Jesenici. K tomu na svědomí a pro budoucí a věčnou paměť pečeť svou vlastní k tomuto listu sem dal přivěsiti. Jenž dán a psán léta syna Božího 1498 v tu sobotu na den svatého Michala. Originál je ztracen, úplné znění známo z opisu privilegií města Jesenice ze 17. stol., (v archivu téhož města): zmínkou jest privilegia vzpomenuto v potvrzení jesenických výsad Jaroslavem mladším Libštejnským z Kolovrat ze dne 22. března 1600. 1) R. 1483 koupil Burián z Gutštejna od Jence z Janovic Petrohrad s Jesenicí. Jetřich byl jeho syn. (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 345.) 2) Petrohrad, o. Podbořany. 630. 1498 říjen 31. Jan z Janovic, nejvyšší purkrabí pražský a pán na Bezdězi a Bělé, dává obyvatelům Doks kus ostrova v Hákově náhradou za pole, zatopená zřízením dvou rybníků; přidává i jiné pozemky. Ich Johann von Janowitz und Peterspurg, obrister burggraf zu Prag,1) bekenne mit diesem brief vor jedermäniglichen jetzt und künftigen, absonder- lich denen, so solches zu lesen oder zu hören vorkombt, dass ich in regierung des schlosses Bösig und Weisswasser2) alles, was zugehörig, verzeichnet etlicher einkommens halber, welche mehrers vorschreiben, die nutzung mit besser einnehmen genüssen können den die vorfahrer des herrn und besitzer der güter, wie oben ernant, als habe ich zum anfang mir, meinen erben und nachkömlin- gen zwei neue teuchte machen lassen, einen neben den dorf Wobern,3) welcher thamm gegen den Tachner berg lieget, der andere aber, namens Czepel, aus welchen das wasser auf die Hierschberger mühl fleisst, welche zwei teuchte unseren inwohnern des stadtl Hirschbergs etliche stuck von ihrer gemein ersauft, weil ich dann erkennet, dass ihnen nicht ein kleiner schaden in diesen wiederfahren, auch nicht will, dass in meinen und nach meinen lebenszeiten den Hirschbergern eintziger schaden oder verlust wiederfahren soll, als gebe kraft dieses briefes und bekräftige ihnen obbemelten burgermeister, burgern und der gemein vor solche ersaufung ein stück insel in Hacken oder Lausken,4) 377

Strana 378
fanget sich an von der Bater mühlen, welche ist unter dem Hirchberger teucht- thamm unter der bach, aus welcher das wasser aus dem Hirchberger teucht gehet und lauft bies unter die wiesen, so die leut von Tacha5) halten, und von der ander seiten des pusches die brichrich, so weit die reine gesetzt sein und ausweisen, und die kleine wiesen, so genennet wird Syshrawska bei dem Hirsch- berger teucht gegen dem thamm neben dem wege, welcher von Hirchberg nach der Leippas) gehet, damit die Hirschberger des brichrichs und wisichen sambt dessen allen, wie oben beschrieben, können genüssen ohne meine ver- hindernus und meiner erben also und auf solche weis, wie sie vor diesen genossen jenes ersoffene stuck gemeine ohne meine und meiner hindernus habn und diese ersaufung haben sie von mir gutwillig ohne eintzige benötigung empfan- gen. Dieses zu bekräftigung und ewiger gedächtnus und zu besserer beweisung des glaubens hab ich mein petschaft wissentlich und gutwillig befohlen anzu- hängen, habe auch darzu begehret die wohl edle geborne herren, als Marckwart von Czetric, Dittrich von Hrussof und Siegmund von Libichow und Wemschen, dass sie ihre petschaften neben meinen mit guten gewissen haben aufhängen lassen ohne ihren schaden. Gegeben 1498 in vigilia Omnium Sanctorum. Známo z vidimátu města Dubé ze 4. září 1781 (Rybičkova sbírka v SUA v Praze). 1) Byl jím v letech 1470—1503 (Dílo Fr. Palackého I., str. 359). 2) Obě panství, Bezděz i Bělou, získal r. 1495 (A. Sedláček, Hrady X., str. 15). 3) Obora, o. Doksy. 4) Hákov, zaniklá ves u Doks. Tachov, o. Doksy. 6) Česká Lípa, okresní město. 5) 631. 1499 leden 11. Litomyšl. Bratři Bohuš a Jan Kostkové z Postupic a na Litomyšli obnovují měštanům z Ústí nad Orlicí list na dva pivovary, který shořel; ustanovují, že oba ty pivovary mohou Ústečtí držeti i se všemi užitky a penězi z nich plynoucími, jež mají obraceti na obecné dobré, opravy a k potřebám města. Bohuše a Jan Kostkové vlastní bratří z Postupic na Litomyšli1) etc. všem vuobec, nynějším i budúcím, tiemto listem oznamujem, jakož před časy ně- kterými měštanóm a poddaným našim z Ustie2) k jich žádosti a prosbě nemalé list na dva pivovary dali sme, kterýžto ne z zanedbání a z jaké jich nerozum- nosti ztratili, ale z dopuštění Pána Boha všemohúcieho skrze oheň k skažení přišel,3) kteřížto s prosbami ustavičnými před nás opět předstúpivše, za jiný list nás žádali jsú, kdež my, uznavše na nich některé, ješto skrze ten oheň na ně přišly jsú, nedostatky, milostí k nim, jako ku poddaným a věrným našim příleží, jsúce nakloněni, a aby tím lépe a dostatečněji živnosti své vésti a pro- 378

Strana 379
voditi mohli, list jiný a obdarování na ty dva pivovary dali sme a mocí listu tohoto dáváme od sebe i od svých dědicuov a budúcích takovým obyčejem, aby ty dva pivovary měštané a poddaní naši z Ustie drželi, jich tak jako prve vedle rozumu svého i budúcí jich požívali, užitky a penieze, kteříž jim z těch pivovaruov přicházeti budú, aby na obecné dobré, opravy a k potřebám města obracováni byli vedle jich rozumu. A tak my jim to měštanóm svrchupsaným i naši budúcí zdržeti máme, v tom jim žádné překážky nečiníce. Tomu na svě- domí naše vlastní pečeti k tomuto listu dali sme přitisknúti dobrovolně. Jenž jest dán a psán na Litomyšli léta od narození syna Božieho tisícieho čtyřstého devadesátého devátého v pátek po Křtění Božím. Pergamenový originál v archivu města Ústí nad Orlicí; pečet schází. 1) Vývod pánů Kostků z Postupic v. A. Sedláček, Hrady I., str. 20. 2) Město Ústí bylo založeno nejspíše v polovině 13. stol. panem Vilémem z Drnholce z moravského rodu Kouniců (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1267). Pak se dostal celý ten kraj zase králi, který jej daroval r. 1292 nově založenému zbraslavskému klášteru. Tehdy patřilo Ústí k hradu Lanšperku a k lanšperskému panství, s nímž bylo r. 1356 pro- dáno klášterem biskupovi litomyšlskému. Za husitských válek a po nich bylo rozchváceno. R. 1451 je koupil Zdeněk Kostka z Postupic a po něm je držel jeho bratr Jan, otec Bohuše a Jana (A. Sedláček, Hrady II., str. 99—103). 3) Velký požár města v roce 1498 zničil také radnici a v ní uložené listiny (Letopisy kraje a města Ústí nad Orlicí, roč. I. 1937, str. 84). Listinu otiskl a doprovodil fotografickou reprodukcí Jindřich Nygrín v Letopisech kraje a města Ústí nad Orlicí, roč. I. 1937, str. 84—85. 632. 1499 srpen 10. Budín. Král Vladislav dovoluje Půtovi z Ryzmberka a na Švihově vystavěti a opevniti místo pod hradem Rabí. V městě bude soud a pranýř na náměstí. Dále slibuje uděliti jeden týdenní a dva výroční trhy a povolí výrobu sladu k prodeji i k vaření piva. Měštané budou moci pivo vařiti, šenkovati i prodávati. V městě se budou moci usazovati řemeslníci i kupci. Wir Wladislaus, von Gottes gnaden in Ungarn, Böheimb, Dalmatien, Croatien könig etc., marggraf in Mähren, Lutzenburg, hertzog in Schlesien und marggraf zu Lausnitz etc., tuen kund kraft gegenwärtigen briefs allen, dass an uns gelanget und uns vorgebracht der wohledl geborne Pautha von Riesen- berg zu Schwihau, obrister landrichter im königreich Böheimb, unser lieber getreuer, wie dass er aufrichtete und bauete eine stadt Rabi,1) so bei dessen schloss Rabi anlieget und darzu gehöret, uns bittend, wir geruheten ihme darzu unsere erlaubnus zu erteilen und es zu bekräftigen, auch über dieses mit et- welchen gnaden diese seine burger und inwohnere zu begnädigen, damit sie all- dorten besser und erforderlicher bauen, verbessern und ihre nahrungen treiben 379

Strana 380
könten. Welcher bitte wir uns geneigt gesehen aus ansehung seiner vielen und treuen diensten, die er uns tuet und zu tuen nicht unterlasset, mit gutem be- dacht und unseren wissen aus königlicher macht in Böheimb habn wir darzu eingewilliget und mit diesen brief einwilligen, damit obbeschriebener Pautha mit seinen erbenund nachkommenden, auch sambt denen burgern und inwohne- ren der stadt Rabi jetzt und künftigen könten diese stadt Rabi bauen, aufrich- ten und selbte umbschrencken mit mauren, thurnen, thoren, graben, schantzen oder zaumen, auch andern wehren, welche zur vestung, zier und sicherheit gehöreten, jetzt und künftig, wann es ihnen belieben werde. Darzu auch damit in dieser stadt das gericht und richtstatt, dann auch in der stadt auf den ring ein pranger, wie auch wochenmarckt alle mittwoch und zwei jahrmärckte, jeden mit acht nacheinander laufenden tägen haben sollen, ein jahrmarckt an tag der heiligen Dreifaltigkeit und den anderen an tag des heiligen Martini, diese fernere gnad dieser stadt Rabi und dessen inwohneren verleihende, damit sie darinnen maltz zum verkauf und bierbreuen zuzurichten, bier brauen, ver- kaufen und auszuschäncken macht haben sollen, damit darinnen metzkere, webere, kürschner, schneider, schmidt, schuster, tuchmacher und scheerer, krämer, backer, müller und alle andere verschiedene handwerkere wohnen und ihre handwerck treiben, sodann darmit die nahrung suchen möchten also und in dieser gewonheit, wie es in anderen königlichen städten unsern königreichs Böheimb eingeführet ist, jetzt und künftig, und dies ohne unser, unseren künftigen nachkommenden, Böhmischen königen, und all anderen leuten allerseitigen hindernus. Gebietende unseren haubtmann, unterkammerern und all anderen officieren und untertanen des königreichs Böheimb, jetzig-und künf- tigen, unseren lieben getreuen, ihr werdet gedachten Pautha, seinen erben und inwohneren der stadt Rabi jetzt und in allen diesen begnädigungen und obbeschriebenen gerechtigkeiten aus[!] keinerlei weis hinderlich sein weder jemanden es zu hindern zu lassen, sondern sie in allen schützen, handhaben und erhalten ohne allen abbruch unter erhaltung unserer gnad und unseren succedirenden Böheimbischen königen, dann auch verhütung des zorns und ungnade. Diesen zur zeugnus unser königliche pettschaft zu diesen brief anzu- hencken wir anbefohlen haben. Geben zu Budin den sambstag tag des heiligen Laurentii im jahr Gottes ein tausend vierhundert neunundneuntzig und unsern reiche des Ungarischen in neunten, Böheimbischen in achtundzwantzigsten. Ad mandatum maiestatis regiae. Listina není zachována v originálu, pouze v německém překladu z originálního českého vidimátu, vydaného dne 24. prosince 1609 městem Sušicí. Tento překlad byl dne 10. dubna 1671 vidimován městem Sušicí těmito slovy: „Dass gegenwärtiges vidimus mit dem von unsern vorfahren in Anno 1609 den 24. Decembris aus wahren, derzeit auf pargament unverletzt ausgegebenen vidimus in allen punctis und clausulis von wort zu wort übereinstimmt, welches allbereits an papier ein etwas eingegangen, an der schrift und petschaft aber unverletzt ist, ein solches wir burgermeister und rat der königlichen 380

Strana 381
stadt Schüttenhofen auf anersuchen und zur notdurft deren ehrenvesten und vorsichti- gen burgermeister und ratmänner der stadt Rabi mit unseren wissentlich beigedruckten grössern stadtinsigl attestiren. So geschehen in gedachter königlicher stadt Schütten- hofen am freitag den 10. monatstag Aprilis in 1671. Jahre". Vidimát byl potom znovu ověřen městem Sušicí dne 17. března 1747 jako příloha k žádosti z téhož roku o potvrzení privilegií (SUA v Praze, odd. SM P 106 R 1); toto potvrzení vydala císařovna Marie Terezie dne 11. března 1749 (vidimát uložen v Rybičkově sbírce v SUA v Praze). — V „Registrech památných“ města Sušice, zal. r. 1550 (SUA v Praze, Pozemkové knihy, zn. Sušice I.) stojí na fol. 57: „Popis majestátův pánův rabských sem k schování dodaných tento jest: Item I. Od pana Půty Švihovskýho pod čtyřmi pečetmi. II. Od krále Vladislava. III. Od krále Vladislava na vosk k pečetění. IIII. Od krále Vladislava na trhy a jarmarky. V. Od krále Vladislava na dva jarmarky“. 1) Rabí, o. Horažďovice. — Jako městečko se připomíná již r. 1373 (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1037). 633. 1499 srpen 19. Budín. Král Vladislav uděluje na prosbu Zdeňka Lva z Rožmitálu a na Blatné, purkrabího na Karlštejně,1) městečku Miroticům2) dva jarmarky ročnie, každý s osmi dny pořád zběhlými, a to rozdielně, jeden na svatého Philipa a Jakuba, apoštoluov Božích, a druhý ten úterý před Povýšením svatého Kříže. — Dán na Budíně v pondělí před svatým Bartolomějem léta Božieho tisícieho čtyř- stého devadesátého devátého, království našich uherského v devátém létě a českého ve dvadcátém osmém. — Ad relacionem domini Joannis de Sselln- berg, regni Boemie supremi cancellarii. Pergamenový originál v archivu města Mirotic; přivěšená pečeť je ztracena. 1 Byl jím v letech 1498—1504 (Dílo Fr. Palackého I., str. 377). 2) Mirotice, o. Písek. — Původně ves na království, která se připomíná již r. 1291 jako „civitas“ (J. Emler, Regesta II., str. 1195, č. 2733). Král Zikmund zapsal dne 16. června 1431 Mirotice Zdeslavovi Tluksovi z Buřenic (A. Sedláček, Zbytky register, str. 145, č. 1024). Král Jiří je zase vyplatil a 15. června 1469 postoupil městečko Mirotice Lvovi a Protivovi bratřím z Rožmitálu směnou za ves Vranovice (tamže str. 274, č. 1831). Synem Lva byl Zdeněk (A. Sedláček, Hrady XI., str. 195) — Srv. též A. Sedláček, Místo- pisný slovník, str. 609—610 a J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1009. 634. 1499 srpen 26. Budín. Král Vladislav povyšuje na město Rabí, které dovolil Půtovi z Ryzmberka postaviti a opevniti pod hradem téhož jména; jeho obyvatelům uděluje výkon nižšího soudnictví a pranýř, povoluje provozovati živnosti a uděluje trh týdenní každou středu a dva trhy výroční, jeden na den Nejsvětější Trojice a druhý na svatého Martina, vždy s osmi následujícími dny. 381

Strana 382
Wir Wladislaus, von Gottes gnaden in Hungarn, Böheimb, Dalmatien, Croatien könig, marggraf in Mähren, Lutzenburg, hertzog in Schlesien und marg- graf zu Lausnitz etc., tuen k und kraft gegenwärtigen briefs allen, demnach der wohledl gebohrne Pautha von Riesenberg, obrister landrichter des könig reichs Böheimb, unser lieber getreuer, bei seinen schloss Rabi eine verschrän- ckung mit mauren und anderer gebeude aufgerichtet und in stand gebracht, dabei auch gedachter Pautha unsere würde gebeten, damit wir ihme sothane hausererbauung und umbschränckung vor eine stadt zu erheben und dasige inwohnere mit etwelchen weitern gnaden zu begnädigen geruheten, wir zu dieser seiner bitte uns geneigt erzeigende, aus ansehung viel und nutzbahren diensten, welche uns ernandter Pautha all zeit willig und ersprieslich geleistet und an- noch zu leisten nicht unterlasset, mit guten rat und bedencken unsern getreuen aus gnaden und unserer macht als Böhmischer könig solche heusererbauung und umbschränckung bei dem schloss Rabi vor eine stadt erhoben, ernennet und erkläret haben und mit diesen brief erh ben, ernennen und erklären, anordnende und befehlende, damit inwohnere in dieser stadt jetzt und künftige das gericht, pranger und andere kärcker zur bestrafung übler leute einzurichten macht haben, auch allerhand handwerckere verschiedene nahrungen in dieser stadt treiben, sich seshaft machen und vernehren sollen, diese besondere gnad denen inwohneren der stadt verleihende: Erstens damit sie allwochentlich am mittwoch einen wochenmarckt, dann zwei jahrmärckte alljährlich, jeden mit acht nacheinander laufenden tägen, und dies distincte einen am tag der hei- ligen Dreifaltigkeit und den anderen am tag st. Martini halten sollen. Welchen wochenmarckt mit zwei jahrmärckten auf diese zeit, wie es obbeschrieben ist, inwohnere bemelter stadt Rabi jetzt und künftige halten sollen und können also und mit dieser gewonheit, wie andere städte in unseren königreich Bö- heimb ihre wochen- und jahrmärckte entweder dem recht oder gebrauchen nach genüssen, und dies ohne unser und unserer nachkommenden, Böhmischen königen, und all anderen leuten allerseitigen hindernus. Wessentwegen ent- bieten allen officiren und unseren untertanen, lieben getreuen, jetzt und künfti- gen, damit inwohnere obberührter stadt Rabi in haltung und genüssung des wochenmarckts und deren 2 jahrmärckten nicht hindern weder hindern lassen unter verhütung unseren zorns und unsern nachkommenden königen. Diesem zur zeugnus haben wir zu gegenwärtigen brief unser königliches insiegel anhängen lassen. Geben Budin am montag nach st. Bartholomaei im jahr Gottes ein tausend vierhundertneunundneuntzig, unserer reiche des Ungrischen in zehenden und Böhmischen in neunundzwantzigsten jahre. Ad relacionem domini Joannis de Sselnberg, regni Bohemiae supremi cancellarii. Listina není zachována v originálu, pouze ve vidimátech města Sušice a v potvrzení privilegií města Rabí Marií Terezií dne 11. března 1749 (v. poznámku při listině z 10. srpna 1499, výše č. 632). 382

Strana 383
635. 1499 srpen 26. Král Vladislav uděluje na prosbu Půty z Ryzmberka a na Švihově městu Roudnici druhý výroční trh na den svatého Filipa a Jakuba s osmi dny následují- cími. Tržné a jiné důchody a užitky na něm vybírané budou dány panu Půtovi. My Vladislav, z Boží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucenburské a slezké kníže a lužický markrabě etc., oznamujem tímto listem naším, že jsme prošeni jménem urozeného Půty z Ryzmberka na Švihově, nejvyžšího sudího království Českého,1) věrného našeho milého, abychom městu Roudnici jarmark roční dáti ráčili. My k té jeho prozbě a přímluvě milostivě jsouce nakloněni pro mnohé a užitečné služby, kteréž jest nám často činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím z milosti a moci naší jakožto král český k tomu jsme svolili a tímto listem svolujem, ustanovujíce a chtíce, aby nadepsané město Roudnice a obyvatelové jeho nynější i budoucí druhý jarmark roční jměli s osmi dny pořád zběhlými na den svatého Filipa a Jakuba na takový spůsob, aby tržné při tom jarmarce, kteréž se vybírati bude s jinými důchody a pužitky, vybíráno bylo a dáváno jmenovanému Půtovi z Ryzmberka2) i jeho dědicům. Kterejžto jarmark na ten čas, jakož se svrchu píše, obyvatelé jmenovaného města Roud- nice nynější i budoucí držeti mají a moci budou tím vším obyčejem, jakožto jiná města v tomto království Českém své jarmarky mají a jich požívají z práva nebo obyčeje, a to bez naší, budoucích našich, králův českých, i všech jiných lidí všeliké překášky. Přikazujíce všem úředníkům a poddaným našim, věrným milým, nynějším i budoucím, abyste v užívání téhož jarmarku a v držení obyvatelům zvrchu psaného města nepřekáželi ani komu překážeti dopouštěli nyní i v časích budoucích pod uvarováním hněvu našeho i budoucích našich, králův českých. Však proto chceme, aby dání téhož jarmarku bylo bez újmy každému na jeho spravedlivosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskou kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na Budíně v pondělí po svatém Bartoloměji léta Božího tisícého čtyrstého devadesátého devátého, království našich uherského v desátém a českého v dvacátém devátém létě. Zachováno pouze v potvrzení z 9. května 1628 (opis v SUA v Praze, odd. SM P 106, R 23). 1) Po dobytí Roudnice r. 1467 (v. pozn. I při listině z 29. září 1467; výše č. 406) zastavovali čeští králové Roudnici rozmanitým pánům, r. 1496 Půtovi z Ryzmberka (A. Sedláček, Hrady VIII., str. 183). — Nejvyšším sudím byl v letech 1479—1504 (Dílo Fr. Palackého I., str. 361). 2) V. předchozí poznámku. 636. 1499 září 24. Půta z Ryzmberka a ze Švihova uděluje svému městu Rabí právo města Horažďovic, zvláště pokud se týče svobodného odkazování; zemře-li někdo bez po- 383

Strana 384
slední vůle a bez přímých dědiců, dědí příbuzní ze strany mužovy, není-li jich, příbuzní ze strany ženy, musejí však s městem trpěti dobré i zlé; není-li žádných příbuzných, připadne pozůstalý majetek pánu města. Dále se obnovuje zákupná smlouva na 11 lánů; co měštané dostanou navíc, na to obdrží zvláštní zápis; z lánů a jiter platí stejně jako Horažďovičtí. Konečně se jim propůjčuje i právo volného odchodu z města a z panství. In namen der heiligen und unzerteilten Dreifaltigkeit glücklich amen. Alldieweilen alle sachen, welche unter denen leuten vorgenommen und gehandlet werden, durch länge der zeit sozusagen gemeiniglich in vergessenheit geraten, es seie dann, sie wären mit briefen und petschaften vornehmer leuten versehen und durch die schrift zuer ewigen gedächtnus jetzt und künftigen leuten gegeben, derowegen ich Pautha von Riesenberg und zu Schwihau, herr auf Rabi, obrister landrichter im königreich Böheimb, durch grosse kriegsunruhen wahrnehmend und reiflich erwegend, wasgestalten vor zeiten und vergangenen jahren in diesen königreich Böheimb viele wiederwärtigkeiten denen vestungen und schlössern, meinen vorfahrern und anderen wiederfahren, nun trachtend, damit mein schloss Rabil) zur gewiesserer sicherheit vor denen feinden könte gebracht werden, wahrnehmend daraus einen besseren nutzen mir und meinen erben und nachkommenden nachzufolgen, habe aufgerichtet und neu ange- setzet bei diesem meinem schloss eine stadt Rabi und darein burgere einge- führet. Welche burgere mit billigen gerechtigkeiten versehen will, ihnen und ihren erben und nachkommenden nicht aus einigen fehler oder unvorsichtig- keit, sondern mit guten meinen bedencken und vorgehenden gesunden rat, auch mit anfrag meiner freunden habe ausgegeben und eingeführet und mit diesen brief ausgebe und vor recht einführe nachbeschriebene freiheiten, wahr- nehmend sie gegen mich treu und aufrichtig und damit sie mir, meinen erben und nachkommenden umb so besser treu dienen könten, umb welche frei- heiten gleich erwehnte burgere mich mit demütig gehorsamer bitte gelanget: Erstens diese gnad und freiheit diesen burgeren und inwohnern der stadt jetzigen und nachkommenden allen kraft gegenwärtigen briefs tue und gnädig erteile und sie begnädige jetzt und zu ewigen befuegnus, damit sie aller derer rechten und freiheiten, welcher burgere und inwohnere meiner stadt Horazdio- witz genüssen,2) auch genüssen könten also, dass beeder, mänlichen und wei- blichen geschlechts, auch jeden mann und weib fogtbare jahre erreichende jetzt und künftigen erben und deren erbnehmeren jetzt und künftig ewig freiste- hen soll alle ihre fahr-und liegende güter, waltung und erbschaften, fahrwerk- ken, gaben, eigene grundstücken, nutzungen, hauser und anderes vermögen, wie es immer genennet werden mag, aus und in obbeschriebener stadt aufge- baute, gehabte und erfindende bei leben und in tod, gesund und krancke, werden könen verschafen, testiren, verschreiben, geben, verschencken, verkaufen, vertauschen, wie sie immer wollten, welt und geistlich, wie sie wollen, nach 384

Strana 385
eigenen willen und belieben, und dies vor dem richter und darzu berufene nachbarn und durch den richter und geschückte geschworne, damit diejeni- gen, welchen solche güter verschaft oder legiert worden, könten mit völligen recht ohne jedermanns hindernus dergestalten, wie burgere und imvohnere mei- ner stadt Horazdiowitz es genüssen und darmit walten.3) In fall aber einiger burger, mann oder weib, dieser stadt ohne testament und ohne hinterlassenen wahren erben absterben täte, so sollen alle und jede güter nach diesem verblie- bene, entweder gründe, heuser, bewegliches und unbewegliches vermögen, wie das genennet werden mag, auf naheste freunde an seiten des manns, wann einige vorhanden, mit völligen recht zufallen, und falls diese nicht wären, auf naheste freunde des weibs auch mit völligen recht heimbfallen. Bei diesem wird aber alleine denen die gnad gültig sein, welche alles gut und beschwerliches mit der burgerschaft tragen, und dahero deren zu Raber gründen gehörigen gebühret und auf sie alleine und nicht andere ihre verlassenschaften zufallen. In fall aber jemand zu diesen güteren von anderwärtigen gründen einge zutritt und succesion haben wolte, dieser ist schuldig es in diesem grund eintragen und unter dem recht sich ansessig zu machen und dieser gerechtigkeit zu ge- nüssen, wie es die Raber burgere genüssen. In fall kein wahrer freund weder nach dem weib oder mann überbliebe und kein testament gemacht wurde, so sollen die güter auf dem [!] herrn zufallen. Haben auch diesen burgeren verkauft und zugerichtet vor sie und ihre erben und künftige eilf lahn bei anfang ausge- setzte; und was nachgehends mehrer lahnen zugemacht und zugegeben werden, das soll ihnen, da es ihnen von mir oder meinen nachkommenden aufs neue verkaufet wurde, mit besonderen brief bekräftiget werden. Wann dann mich mehrberürte burgern beweglich gebeten, ich möchte sie und die ihrigen bei dieser zahlung von lahn, wie die Horazdiowitzer burgere gestelter sein,4) lassen, zu welcher bitte ich eingewilliget und sie bei solcher zahlung gelassen; und jeder lahn ist zweiundsechzig strich landmässiger schnur und jeder strich in einen jitro, kommet also von zwein strichen oder zweien jitro jahrlichen zinses I gro- schen und ein heller Prager müntz, also wie die Horazdiowitzer zahlen, also dass sie mir, meinen erben und nachkommenden von jedem lahn ewigen zinses jährlich") halb schockg roschen, drei groschen und drei heller Prager müntz, und dies verteilter weisse, die helfte an st. Galli und die andere helfte an st. Georgi. Dahero ich Pautha mit meinen erben und nachkommenden verspreche guten glauben anfangs ernandten burgern, ihren erben und nachkommenden in solcher verschaffungen und obbeschriebener zufallen weder selbst weder durch meine erben und nachkommende weder durch jemand anderen in unse- ren namen auf keine erdachte weise keine hindernus oder berschwernussen anzutuen, sondern viel lieber sie, ihre erben und nachkommende in allen diesen, in gegenwärtigen brief eingeführten sachen schützen, erhalten und ver- treten getreu. Und wann vorfiele, dass gegenwärtiger brief durch unversehene zufälle, durch die schaben, feuer oder wasser verderben oder durch gewalt ab- 385

Strana 386
genommen, zerrissen oder an denen petschaften zerbrochen und verletzet wurde, dieses soll meiner begnädigung und ausgesetzten bekräftigungen keinesweges nachteilig sein. Im fall aber ein-oder anderen unter meiner zu wohnen nicht gefallete, diesen, ob schon selbter mir und meinen nachkommenden, auch der gemeind tauglich wäre, in freien willen stehen soll, wo er hin wolle zu über- ziehen, wann er nur bevor mir und meinen erben gebührende schuldigkeit abgeleget und die gemeindschulden bezahlet hat.5) Damit aber meine begnädi- gung, so ich neu aufgesetzet, von mir, meinen erben und erbnehmeren fäst- und unverletzter halten wurde, habe ich anfangsernanter Pautha zur ein- haltung aller deren obbeschriebenen sachen mit guten meinen wissen und völligen willen mein eigenes petschaft beizuhängen anbefohlen, auch zur zeugnus und bekräftigung dessen habe wohlgebohrne herren, herrn Zdenko Leo von Rozental und auf Blatna, burggrafen zu Karlstein,6) herrn Johann von Sternberg und zu Grünberg, und wohlgebohrnen herrn Purghart von Sulevitz, dass sie neben meiner auch ihre petschaften zu diesen brief anhängen lassen, erbeten. So geschehen und geschrieben in jahr von geburt des sohns Gottes ein tausend vierhundertneunundneuntzig den dienstag vor den heiligen tag des heiligen Wenceslai, Böhmischen erbens. Listina je známa pouze z vidimátu města Sušice ze 24. prosince 1609, jakož i z po- tvrzení privilegií města Rabí, které vydala dne 11. března 1749 Marie Terezie (v. poznámku při listině ze dne 10. srpna 1499, výše č. 632). e) Doplnit zahlen. 1) O hradu Rabí srv. A. Sedláček, Hrady XI., str. 81 a d. 2) Horažďovice se řídily právem Starého Města pražského (v. listinu Racka z Kočova ze dne 27. září 1463; výše č. 372). 3) V. listinu Půty z Ryzmberka ze dne 21. srpna 1497 (výše č. 612). 4) V. listinu Racka z Kočova ze dne 27. září 1463 (výše č. 372). 5) Srv. listinu ze dne 21. srpna 1497 (výše č. 612). 6) Byl jím v letech 1498—1504 (Dílo Fr. Palackého I., str. 377). Ustanovení o odkazu se doslova shoduje s příslušným odstavcem privilegia téhož vydavatele z 21. srpna 1497 pro Horažďovice (výše č. 612) s tou odchylkou, že na místě Starého Města pražského jsou zde Horaždovice. 637. 1499 listopad 30. Jindřich Štastný z Valdštejna a na Malé Skále povoluje Turnovským strany skalské, aby platy vánoční a velikonoční, které museli nositi k němu na Malou Skálu, mohli odváděti ve městě; za to se zavázali, že každý obyvatel bude platiti ročně o velikonocích dva groše míšeňské. Já Jindřich Šťasný z Valdštýna a na Skalách1) známo činím tiemto listem obecně přede všemi lidmi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že předstúpili sú před mě turnovští lidé moji poddaní strany mé,2) jakož sú měli choditi obyčej dvakrát ke mně a platy ty, kteréž sú platili předkuom mým i mně nahoře na Skále na zámku mém,3) i prosili sú mne skrze dobré lidi i sami osobně, abych 386

Strana 387
jim tu milost učinil, abych to od nich přijímal v Turnově při vánocéch a při Velcé noci a toho je zbavil, těch prací a chózí nahoru ke mně choditi, než to od nich přijímal duole v Turnově, slepice a penieze, kteréž platie při týchž slepi- céch, anebo to, což na berance zbierají od staradávna, anebo berance, abych to od nich duole bral a přijímal. A já svrchu psaný Jindřich Šťasný, jsa naklo- něn k prosbám a k přímluvám těch dobrých lidí i také k jich prosbám samých, jich obyvateluov, lidí mých poddaných strany mé, to jim k jich žádosti a k pros- bě činím, že je toho chozenie při vánocéch a při Velcé noci prázdna činím a propúštiem od sebe i od svých dědicuov a od svých budúcích, je jmenované Turnovské i jich budúcé strany mé, aby toho mně i mým dědicuom a mým budúcím toho chozenie při vánocéch a při Velcé noci nečinili, než budu já mieti ty platy tam od nich přijímati i moji dědici a moji budúcí budúcně a věčně tam v Turnově. A oni Turnovští sami od sebe bez všelikterakého přinucenie dobrovolně svolili sú se mně platiti i mým dědicuom a mým budúcím dva groše miešeňská jeden každý z obyvatelóv, lidí mých poddaných strany mé, za tě dvě chózi, a ti mají mně platiti ta dva groše miešeňská i mým dědicóm a budúcím při každých hodech velkonočních na každý rok. A tím platem budú mně povi- novati platiti i mým dědicóm a mým budúcím oni i jich dědici a budúcí budúc- ně a věčně. A já svrchupsaný Jindřich Šťasný jakožto pán dědičný a držitel toho zbožé kvituji a prázdna činím svrchupsané Turnovské strany mé té dvojé chóze při každých hodech svrchupsaných tiemto listem. A toho mého dánie a obdarovánie a propúštěnie svú sem vlastní přirozenú pečeť dal přivěsiti dobrovuolně k tomuto listu a pro lepší jistotu a budúcí toho paměť připrosil sem urozeného pána, pana Jana z Vartmberga seděním tudiež, švakra svého,4) a pána, pana Jana z Valštýna a v Mašově, strejce svého,5) a urozených vladyk, pana Jana Janovského z Janovic a v Lúčkách a pana Mikuláše Tysty z Lib- štayna, aby své pečeti přivěsili dobrovuolně k tomuto listu podle mne sobě bez škody. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna Buožieho tisícého čtyřstého devadesátého devátého běžícého na den svatého Vondřeje, apoštola Božieho. Pergamenový originál v archivu města Turnova, zn. I. A 3; pět pečetí, které byly přivěšeny na pergamenových proužcích, chybí. — Na rubu: O plat chuzného. — D/6. (Fotografický snímek Státního historického ústavu v Praze.) 1) V. pozn. 1 při listině ze dne 11. června 1497 (č. 601). 2) Viz závěrečnou poznámku u listiny z r. 1335 (výše č. 42). 3) Malá Skála u Turnova (J. V. Šimák, Příběhy města Turnova I., str. 58 a 60). 4) Manželkou Jindřicha Štastného z Valdštejna a na Malé Skále byla Markéta z Vartemberka (tamže str. 68). 5) Byl synem Hynka z Valdštejna, bratra Jana Štastného z Valdštejna, jehož synem byl Jindřich Štastný (J. V. Šimák, l. c., str. 58—59). Otiskl J. V. Šimák, Třetí zpráva musea turnovského za léta 1893—1896, str. 5—6, č. VI. — Srv. týž, Příběhy města Turnova I., str. 60. V. též poznámky při č. 601 a 648. 387

Strana 388
638. 1499 prosinec 14 (v sobotu po sv. Lucii). Bratislava. Král Vladislav obnovuje na prosbu Jindřicha ze Švamberka jeho městečku Mirovicům1) týdenní trh středeční a uděluje výroční trh na den sv. Kiliána s osmi dny následujícími. Listina se nezachovala ani v originálu ani v opisu, pouze v privilegiu krále Rudolfa II. ze dne 9. března 1594 je o ní zmínka, V registrech krále Vladislava II. se pak zachoval zápis tohoto znění: Item skrze prosbu urozeného Henrycha z Švamberka na Zviekově dán jest městečku jeho Mirovici a obyvatelóm téhož městečka trh téhodní, kterýž jsú také prve jměli, ale že jest skrze války zšel a pominul, jenž se týmž obyvatelóm mirovickým znova každú středu dává a vysazuje, a k tomu jarmark roční s vosmi dny pořád zběhlými na den sv. Kiliana etc., ut in forma communi. Dán v Prešpurce den sv. Tomáše, apoštola Božieho, anno Christi 1499. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnberg, supremi cancellarii regni Boemie. (Archiv Český XVIII., str. 189, č. 320). 1) Mirovice byly povýšeny na městečko někdy po r. 1300. Ze starého hradu Bozně, který ztratil na svém významu proměnou správy hradské v krajskou, byly sem přeneseny ostatky sv. Klimenta a uloženy v nově založeném kostele. Druhým činitelem bylo báňské podnikání v okolních vesnicích, kde zvláště rychta v Letech byla vybavena značnou soudní pravomocí. Obchodním i řemeslnickým středem tohoto báňského kraje se stalo městečko nad zlatonosnou Vlčavou. Kromě toho vedla tudy stará obchodní cesta, na níž již dříve vznikla slovanská tržní ves, Mirovičky. Tato osada, ležící na pravém břehu Vlčavy (kdežto městečko na levém břehu), si udržela zvláštní postavení i po založení Mirovic až do poloviny 16. stol.— Mirovice ležely sice na „království“, tj. v kraji, patřícím králi, ale náležely ke královskému hradu Zvíkovu, později k panství orlickému, s nimiž bývaly zastavovány rozmanitým šlechtickým osobám. Jsou tudíž městečkem komorním, nikoliv královským. — Ráz venkov- ského městečka a tržního střediska se projevuje i v tom, že nikde není zmínky o hradbách nebo alespoň o oplocení. (M. Volf, Mirovické městské právo a radní dům, Bozeňsko, roč., IV. 1941, str. 13 a d.; Jan Toman, Dějiny města Mirovic. Díl I. Mirovice 1948, str. 5 ad.). 639. 1500. Král Vladislav uděluje městečku Kamberku—Zlatým Horám1) trhy. Originál, který byl ještě za okupace uložen v městském archivu, je nezvěstný. 1) Zlaté Hory, dříve Kamberk, o. Votice. — Založeno asi ve 13. stol. na zboží pánů z Růže. Okolo r. 1280 se připomínají rychtář i měštané, kteří si najali celý statek od svého pána na tři roky. Dolovati na zlato se zde počalo asi v třicátých letech 14. stol. (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1138). 640. 1500 leden 14. Budin. Král Vladislav dává Turnovským právo vybírat clo týden před každým jarmarkem, týden o jarmarce a týden po něm, a to podle koní ve vozech formanských 388

Strana 389
nebo selských i podle osob jdoucích pěšky s břemenem na zádech. Clo se vybírá i z dobytka k trhu hnaného. Za to musí opravovat cesty a mosty k městu příslušející. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě etc., oznamujem tímto listem všem, jakož jsme opatrným purgmistru a kon- šeluom i všem obyvateluom města Turnova nad Jizerú, věrným milým, k pros- bě některých věrných našich milých dva jarmarky roční dali,1) poněvadž tíž měšťané turnovští, jakož toho v pravdě spraveni jsme, na dělání a opravování mostuov přes Jizeru a cest k témuž městu příslušejících veliké náklady činí, prošeni jsme jménem jich, abychme jim při nadepsaných jarmarcích zvláštní milost, clo dáti a vysaditi ráčili tak, aby oni na to ty mosty a cesty dělati a opravovati mohli i s budúcími svými. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce a také nechtíce, aby oni, dělajíc a činíc náklady na mosty a cesty, měli toho jakou škodu míti, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomiem mocí královskú v Čechách svolili sme k tomu a tímto listem svolujem, aby měšťané a obyvatelé svrchupsaného města Turnova, nynější i budúcí, brali clo a bráti mohli při každém jarmarku, totiž týden před jarmarkem, týden o jarmarce, týden po jarmarku s vozuov formanských a sedlských, kteříž by k nim na ten čas do města jeli, s každého koně v voze jeden peniez český a z pěších, ktož by co na zádech ku prodaji nesli, jeden halieř, item z voluov, krav a koní, kteréž by na svrchupsané časy k trhu hnali, od každého jeden peniez. Kteréhožto svrchu psaného cla měštané a obyvatelé řečeného města i s budúcími svými budú moci a mají požievati svobodně tím zpuosobem, jakž v tomto listu našem se vypisuje. Než kromě těch časuov nemají žádného cla bráti než tak se zachovati, jak jest od staradávna bajvalo, žádného v tom neobtěžujíce. Také řečení měšta- né a obyvatelé jmenovaného města pro takové naše obdaření cesty a mosty, k témuž městu příslušející, tím lépe a dostatečněji opraviti mají a povinni budú. Přikazujíce úředníkuom i jiným všem poddaným našim královstvie Českého, nynějším i budúcím, věrným milým, abyste měštanuom a obyvate- luom často jmenovaného města Turnova i budúcím jejich v užievání cla svrchu psaného při městu jich žádných překážek nečinili ani činiti dopústějíce nynie ani budúcně pod zachovániem milosti naší i budúcích našich, králuov českých. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán v Budíně v úterý před svatým Antonínem léta Božieho tisícého pětistého, království našich uherského desátého a českého dvatcátého devátého. Zachováno v potvrzení krále Ferdinanda I. z 15. července 1531, uloženém v archivu města Turnova. 1) Listinou ze dne 1. července 1497 (výše č. 605). Otiskl J. V. Šimák, Třetí zpráva musea turnovského za léta 1893—1896, str. 31—32, č. XXV. — Srv. týž, Příběhy města Turnova I., str. 59—60. 389

Strana 390
641. 1500 únor 1. Budín. Král Vladislav určuje na prosbu obyvatel města Nového Knína, kterou mu přednesl nejvyšší kancléř království Českého Jan ze Šelmberka, že se veškeré zlato, které bude v tomto městě vytěženo, odvede královské komoře; za zlato odvedené do komory dostane knínský perkmistr mzdu od komory. Město dostává právo pečetiti červeným voskem a počet konšelů se zvyšuje ze sedmi na dvanáct; ti se mohou střídati v purkmistrovství. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že jest předstúpil před velebnost naši urozený Jan z Šelnberka, najvyšší kancléř královstvie Českého,1) věrný náš milý, a předložil jest nám některé žádosti a prozsby opatrných purgmistra a konšeluov i všie obce obyvateluov města našeho Knína, věrných našich milých, abychom je milostmi našimi některými obdařiti ráčili. My pro jich náklady a pilnosti, kteréž tu na horách zlatých okolo Knína činili jsú a naklá- dali a potom tiem pilněji činiti a vyhledávati aby mohli, čímž nás milostivěj- šieho k sobě poznají, i jsúce k takovým jejich prozsbám dobrotivě a laskavě nakloněni, s dobrým rozmyslem z milosti a moci našie jakožto král český svrchu- psaným purgmistru a konšeluom i všie obci jmenovaného města Knína, nyněj- ším i budúcím, tuto milost učinili jsme a tiemto listem činíme a je obdarujeme: Najprvé aby všecko zlato, kteréhož tu na těch horách knínských dobývají anebo v časiech budúcích dobývati budú, potočné i horní, aby do komory našie i budúcích našich, králuov českých, do Prahy to všecko zlato nesli a dá- vali a povinni dávati byli a nikam jinam, k tomu také aby pergmistru tu na horách knínských anebo v městě Kníně, nynějšíemu i budúciemu, z komory našie královské na každý týden aby jemu bylo za jeho práci vydáváno čtyři groše české. A také jmenovaní purgmistr a konšelé i všecka obec jmenovaného města, nynější i budúcí, všelikteraké listy a potřeby své aby pečetí městckú a voskem červeným pečetiti mohli a moc jměli. A také tuto jim milost při tomto našem obdarování zvláštní činíme, jakož tíž měšťané knínští v úřadu konšelském nemají viece nežli sedm vosob přísežných a ku právu a radě městcké přísluše- jících, my pak chtiece, aby se tiem lépe to město zpravovati a opatrovati mohlo, přidali jsme jim a tiemto naším listem přidáváme k těm sedmi vosobám pět vosob a ustanovujeme to na časy věčné a budúcie tak, aby jich bývalo vždycky dvanáste konšeluov v radě přísežných, řádně stvrzených podle oby- čeje a řádu, jakožto i v jiných městech našich v království Českém ten řád se zachovává, aby vždy jeden z nich purgmistrem byl čtyři neděle pořád zběhlé a potom jiný, a to aby tak vokolo šlo až do plného roku pořád zběhlého. A již těch všech milostí svrchupsaných aby užívali a užívati mohli nynie i v ča- siech potomních, a to bez našie, budúcích našich, králuov českých, i všech 390

Strana 391
jiných lidí všeliké překážky, přikazujíce všem úředníkuom a poddaným našim, věrným milým, nynějším i budúcím, aby svrchujmenované purgmistra, konše- ly i všicku obec jmenovaného města Knína, nynějšie i budúcí, při těch všech milostech svrchupsaných je zachovali a jim v tom nepřekáželi ani překážeti dopúščeli nynie i v časiech budúcích, jinak toho nečiniece, pod zachováním milosti našie. Tomu na svědomí pečeť naši královskú kázali jsme přivěstii k tomuto listu. Dán léta Božieho tisícieho pětistého2) a království našich uherského jedenástého a českého třidcátého léta. Ad relacionem magnifici domini Joannis de Ssellnbergk, summi cancellarii regni Boemie. Pergamenový originál v archivu Národního musea v Praze, pečet, která byla přivěše- na na pergamenovém proužku, je ztracena. — Na rubu: Rta. — Nro. 3tio. Anno 1500. Obdarování celé rady 12 osob. 1) Byl jím v letech 1480—1503 (Dílo Fr. Palackého I., str. 361). 2) Podle register krále Vladislava znělo datum: Dán na Budíně v sobotu před Hrom- nicemi léta Božieho tisícieho pětistého a království našich uherského desátého a českého dvadcátého devátého (Archiv Český XVIII., str. 206, č. 349). Otiskl J. Valenta l. c., str. 63. 642. 1500 únor 22. Budín. Král Vladislav uděluje na prosbu Jindřicha z Plavna Toužimským výsadu, že kupci musí se zbožím projížděti městem. Měšťanům povoluje pečetiti červeným voskem a uděluje erb, který jim určí vrchnost. Přidává druhý výroční trh na den sv. Šimona a Judy. Wir Wladislaus, von Gots gnaden zue Hungern, Behem, Dalmatien, Croa- tien etc. kunig, marggrave zu Merhern, hertzog zue Luczemburg und in Slesien, marggrave zu Lausnitz etc., bekennen offenlich vor menigelich, das wir umb treuer, vleisiger und williger dinst willen, die uns der hochgeborner Heinrich, burggrave zu Meissen, grave zum Hartenstain, herr von Plawen und landvogt in Niderlausitz,1) unser rat und besunder lieber getreuer, leibs und guets unge- spart getan hat, teglich tuet und hinfur zue tun erbeiet [!], im diese sundere genad getan, das men fürbas der fuermann, der bisher neben Teusing, seinem stat- lein, hingefaren furbas mit geladnen wagenen, nimmer neben füer, sonder dardurch faren soll an hin und her weg. Darzue haben wir auch bewillet und verlihen, das die gemelten von Teysing furbas in gemainer stat sachen mit rotem wachs sigeln, auch das wappen, das in gedachter burggrave Heinrich in unserm namen auszaiget und gibet, furan ewigelich füeren und gebrauchen sollen. Auch haben wir gedachten von Teysing alles in ansehung burggrave Heinrichs zu dem jarmarckt, in vormals durch ander unser brieve darüber 391

Strana 392
ausgangen2) verlihen und geben haben, nach einen auf tag Simonis und Jude allermass als den vorverlihnen zue halden verlihen und geben. Verleihen und geben den dickgehalten von Teusing alle und jede oberausgedruckte stuck himit in craft unsers brieve als ein künig zu Beheim wissentlich, setzen und wellen, das burggrafe Heinrich den seinen ze gut und gnaden solche alle stuck ausrufen und die von Teysing sich derer men furbas ewiglich halden und gebrauchen, er und sein erben si dabei hanthaben und schutzen und die furleut, uber solich austregen nicht durch Teusing farend, darumb erstlich nimer ze ubertreten anreden und zum andernmal darumb zimlich strafen sollen und mogen, doch menigelichs bessern rechten an schaden. Des zu urkund haben wir unser künige- lich insigl hieran hengen lassen. Geben zu Ofen an sunabent vor Mathie Apostoli nach Christi geburt tausent fünfhundert, unser reiche des Hungerischen im zehenden und des Behemischen in neunundzwainzigisten jaren. Ex commissione propria maiestatis regie. Zapsáno v deskách zemských, kvatern 23, fol. L 18—L 18 v. — Opis v SUA v Praze, odd. Stará manipulace P 106, T 15. 1) Někdy po r. 1490 byla Toužím vyplacena od královské komory a král Vladislav zapsal pak zboží toužimské pánům z Plavna (A. Sedláček, Hrady XIII., str. 219). 2) Listem ze dne 19. března 1481 (výše č. 488). Srv. M. Urban, MVGDB XL. 1902, str. 111. 643. 1500 duben 13. Vavřinec Glatz ze Starého Dvora a Červeného Hrádku potvrzuje městečku Ervěnicím jejich privilegia. Ich Lorencz Glacz vom Aldenhof zcum Rotenhaus gesessen bekenne vor mich, mein erben unde nachkomling und tu kunt mit disem meinem offen brive vor allermeniglich, di in sehen ader horen lesen, das vor mich kommen seindt mein arme leudt vom Sehe aus dem stetel und haben mich demutiglich gebeten, si zu lassen bei allen iren gerechtigkeiten, gewonheidt und freiheiten, di sie dan vor alders bei meinen vorfarn gehabt. Habe ich angesehen ir czim- lich gebete unde auch das sie sich dester bas bei mir generen und enthalten mochten, dorumb bestetig ich obgnandter Lorencz Glacz in, iren erben und nachkomlingen alle ire gerechtigkeidt, freiheidt und gute gewonheidt, inmassen si dan von mein vorfarn etliche brive uber solch ire gerechtigkeidt haben: Zum ersten haben sie ein brife von herrn Heinrichen und herrn Hincko beide vom Sehe, der dan solch ire gerechtigkeidt und freiheidt von wordt zu wordt weiter und klarlicher meldet und ausweiset.1) Zum andernmal haben sie einen brive von herrn Wilhelm Has und seinen elsten zweien sonen, Ulrich und Wil- 392

Strana 393
helm Has, welcher brive auch gnucklich von wordt zu wordt ausweist solch ire gerechtigkeidt und freiheidt.2) Item mer haben si ein brife und handtfestung von Kunczen und Heinrichen von Kauffung gebrudere, gesessen auf dem Eisen- berg,3) welcher brive und handtfestung von wordt zu wordt auch klarlich meldet und ausweiset solch ire gerechtigkeidt, freiheidt und gute gewonheidt, wie oben berurt. Bestete ich obgedachter Lorencz Glacz vor mich, mein erben und nach- komling, das in diselbige zu ewigen zceiten unvorbrochlichen, stete und vehste an alle argelist gehalden sal werden. Des zu urkunt habe ich egedachter Lorencz Glacz zu ende dises brives mein insigel tun hengen, auch von merer sicherheidt wegen habe ich gebeten die erbarn und vehsten Albrecht Crinis vom Rotenhof, diczeidt amchtman zum Rotenhaus, Ihan Alsch von Selmicz zu Uges und Raczko von Dubicz zu Gotterstorf gesessen, das si ire insigel neben dem meinem ange- hangen haben, doch in und iren erben ane schaden. Der gegeben ist nach Cristi unsers lieben herrn geburdt funfezehenhundert jar montag nach dem Palm- sontag. Pergamenový originál v archivu Národního musea v Praze; všechny pečeti, které byly přivěšeny, jsou ztraceny. — Na rubu: Litt. A. — Též papírový opis v SUA v Praze, odd. SM P 106 E 3, jakož i zmínka v soupisu privilegií městečka Ervěnic (v. výše při listině ze dne 25. května 1364, č. 85): N°. 5. List německý pana Lorence Glacza z Starého Dvoru a na Červeném Hrádku, nimiž [!] potvrzuje tři listy, jeden pánův Hendrycha a Hynka z Zee, druhý pana Viléma Zajíce a svých starších dvouch synův, pana Voldři- cha a pana Vilíma Zajíce, a třetí pánův Kunce a Hendrycha z Kafunku, bratří na Eiznberce. Datum léta 1500 v pondělí po neděli Květné. 1) Ze dne 25. května 1364 (výše č. 85). 2) Ze dne 21. března 1393 (výše č. 144). 3) Ve výše zmíněném seznamu ervěnických privilegií není tato listina uvedena, zato se tam činí zmínka ještě o privilegiu pánů z Ervěnic z 13. června 1370 (výše č. 101) a o po- tvrzení listu pánů z Ervěnic z 25. května 1364 Vilémem Zajícem z Hazmburka 1. května 1399 (výše č. 169). Tato skutečnost vede k domněnce, že listiny z r. 1370 a 1399 byly r. 1500 již ztraceny. — Kuneš a Bedřich z Kaufunku drželi v 2. polovině 15. stol. Eisenberk, k němuž patřila část Ervěnic (v. poznámku při listině ze dne 25. května 1364, č. 85. — Srv. též A. Sedláček, Hrady XIV., str. 232). Druhý díl Ervěnic sdílel stejné osudy s hradem Borkem. R. 1473 kupuje borecké panství Jan ze Starého Dvora, s nímž později vládl jeho nedílný bratr Vavřinec. R. 1485 se odřekl Jan všeho práva na borecké panství, které se tak dostalo do výhradného vlastnictví Vavřincova (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 267). Listina má stylistickou podobu s listinou téhož vydavatele z 13. června 1498 pro Jirkov (výše č. 625). 644. 1500 duben 15. Budín. Král Vladislav potvrzuje obyvatelům městečka Senomat opis listu krále Jana, jehož originál byl ztracen za husitských válek, jakož i jiné starodávné 393

Strana 394
výsady, a to 1. právo volného odkazu kterékoliv osobě; zemře-li kdo bez poslední vůle, dědí nejbližší příbuzný; 2. měštané užívají práva města Žatce, jež jest i vyšším místem soudním; 3. z městečka se platí 600 strychů ospu. K tomu jim přidává král právo pečetiti zeleným voskem, dělati slady, vařiti pivo a provozovati řemesla. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě etc., oznamujem listem tiemto všem, že jest nám vokázán přípis listu najjasněj- šieho kniežete, pana Jana, krále českého, předka našeho slavné paměti, kterýž jest dal obyvatelóm městečka našeho Senomat k zámku našemu Hrádku pří- slušejícím,1) a při tom jsme prošeni jménem jejich, abychme jim listu toho potvrditi a při tom některé starodávnie výsady jejich, kteréž jsú prve jměli a jich užívali, než za časuov válečných je potratili, obnoviti a k tomu některé dalšie milosti učiniti ráčili, a zejména tyto: Aby každý z obyvateluov nadepsa- ného městečka nynějších i budúcích statek svuoj všecek, movitý i nemovitý, mohl a moc jměl vodkázati a dáti buďto za zdravého života aneb na smrtedlné posteli, komuž by se jemu zdálo, všakž bez újmy a škody gruntuov a poplat- kuov našich, v kterýchž kto sedí. Druhé aby práv svých užívali podle zpuosobu města našeho Žatce2) tak jako předkové jejich a tu aby ortele brali jakožto u vyššieho práva. A k tomu aby z téhož městečka vospu platili šest set strychuov podle zněnie listu krále Janova, počítajíc na každého, v čemž kto od staro- dávna sedí a platí. A jestliže by kterého z nich Buoh smrti neuchoval bez kšaftu a poručenie, aby ten statek připadl na najbližšieho přietele, kterýž jest v té obci trpící. K jichžto prosbě nakloněni jsúce a toho hlediece, aby se pod námi tíž měšťané naši senomatští nynější i budúcie opravovali a živností svých tiem do- statečnějie hleděti mohli, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím mocí královskú v Čechách potvrdili jsme jim listu svrchupsaného krále Jana a tiemto listem potvrzujem ve všem jeho znění, položení, punktiech, klauzuléch a arti- kulech tak, jako by tuto slovo od slova položen a vepsán byl, a k tomu aby těch všech svrchudotčených výsad a milostí užívali a užívati mohli nynie i v budú- ciech časiech tak a tiem obyčejem, jakož se svrchu vypisuje, tyto jim nadto zvláštnie milosti činíce a dávajíce, aby mohli na pečeti své vosk zelený nésti a jím listy i všecky potřeby obecné pečetiti a k tomu aby mohli slady dělati, piva vařiti i jiná řemesla dělati tak a tiem obyčejem, jakožto i jiná městečka královstvie Českého, takové milosti a výsady majíce, činie a činiti mohú buď z práva aneb z obyčeje nynie i v budúciech časiech, a to bez našie, budúcích našich, králuov českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíc úředníkóm našim na Hrádku, nynějšiemu i budúcím, abyste svrchupsané obyvatele městečka Senomat v těch ve všech milostech a svobodách svrchu- psaných jměli, drželi a zachovali beze všeho přerušenie. Všakž proto chcme, aby takové milosti a svobody byly bez újmy každému na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie pečeť naší královskú k listu tomuto přivěsiti jsme kázali. 394

Strana 395
Dán na Budíně tu středu před hodem velikonočním léta Božieho tisícieho pětistého a království našich uherského desátého a českého dvadcátého de- vátého. Ex commissione propria maiestatis regie per Ioannem Sslechtam prothonotarium. Pergamenový originál v archivu města Rakovníka; přivěšená pečeť je ztracena. — Na rubu: Rta. 1) Senomaty, o. Rakovník. — Patřily k hradu Křivoklátu, od r. 1307 Vilémovi Zají- covi z Hazmburka, který držel Křivoklát a za něho byly patrně vysazeny na městečko; byla v něm svobodná rychta s masným krámem, 12 lánů dědin, z nichž se platilo na Křivo- klát 25 strychů žita a 25 strychů ječmene z každého lánu; jeden bezplatný lán držel farář a druhý patřil k rychtě, rovněž bezplatný; práva užívali žateckého (V. Kočka, Dějiny Rakovnicka, Rakovník 1936, str. 646). 2) Odvolacím místem Žatce bylo Staré Město pražské (J. Čelakovský, Codex I., str. 204). 645. 1500 červen 8. Beneš Sekerka ze Sedčic a Bartoloměj Buben ze Všebořic vysvědčují, jak obyvatelé Kostelce (nad Labem) platili vrchnosti za sázení konšelů a vrchnost zase jim za městské lány, zatopené rybníkem, za vinici a chmelnici. Vydávají svědectví i o právu rybolovu v obecní strouze a v obecním potůčku. My Beneš Sekerka z Sedčic a na Lobkovicích a Bartoloměj Buben ze Všebořic a na Řicích1) vyznáváme tímto listem, že nám to dobře v paměti jest, co sme v držení byli Kostelce, že vždycky kostelečtí konšelé, když nám platili od konšelův sázení pocty vánoční,2) tu sme od nich ihned nebrali toho, co sme šosu mezi ně dávati jměli z dědin těch, kteréž jsme drželi v láních jich, kterýž rybník zatopený, a což vinici a chmelnici, luk a dědin, jakž to Kuba písař3) se- psáno má, co se šosův na každém obodvú bylo jest. Také co se dotýče lovení ryb v té strouze v obci pod přítrží a v tom potůčku v ubci také pod vinicí,4) my sme lovili i oni také Kostelecští, žádné překážky sobě nečiníce a nebráníce. A to jest všecko tak v pravdě a jinak není. Toho na svědomí pečetě naše vlastní dali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta tisícího pětistého ten pondělí po svatém Duchu. Zaznamenáno v urbáři brandýského panství z r. 1651, uloženém v okresním museu v Brandýse n. L., fol. 164—164 v. 1) Ti koupili r. 1500 zástavu Kostelce n. L. od Viléma Zuba z Landštejna (J. V. Prá- šek, Brandejs nad Labem, město, panství a okres. Díl III., v Brandejse 1913, str. 600). 2) O tom v. tamže str. 607. 3) Jakub neboli Kuba, tamže str. 608. 4) O jejich poloze tamže str. 655. 395

Strana 396
646. 1500 srpen 22 (v sobotu před Stětím svatého Jana). Mladá Boleslav. Adam z Cimburka povoluje Turnovským, že zemře-li kdo bez dědiců a bez kšaftu, dědí nikoliv pán, ale obec k prospěchu svému, na chudé a k záduší. Zároveň se jim uděluje snad i právo vyprodací a svobodného stěhování. O listině se zachovala jen zmínka v listině z r. 1629, v níž se Turnovští dovolávají tohoto privilegia (uloženo v SUA v Praze, odd. SM P 106 T 28). Srv. J. V. Šimák, Třetí zpráva musea turnovského za léta 1893—1896, str. 10, č. XI. — Týž, Příběhy města Turnova I., str. 60 a pozn. 5. 647. 1500 srpen 24. Český Krumlov. Petr z Rožmberka povoluje městečku Dolnímu Dvořišti pečeť, na které má býti růže. Pečet byla nově přiznána na žádost městečka. Wir Peter von Rosenberg etc. bekennen mit diesen brief allen in gemein, der diesen brief siecht oder lesen höret, dass vor uns erschienen sein vorsichtige richter und rat anstatt der gantzen gemeinde unseres marckt Unterhaydt, unsere liebe getrewe, und haben uns bericht, dass in dem abgang haben, was das insigil anbelangt, dass keines haben, welches in der not des markts ge- brauchen können, und weilen mit dem stattrecht von uns begnadet sein, dass vor testamenten und andere notwendigkeiten insigil brauchen, haben uns darbei gehorsambst gebeten, dass wir sie in dem als unsere untertanen gnädig versehen möchten. Als haben wir ihr gehorsamb diemüetig geziemende bitt erkannt und wollen gerne sehen, dass obbeschribener unser markt mit diesem besser versehen kunt werden, mit guetem besünnen und reifen rat diese gnade haben wir ihnen getan und macht diesen briefs tuen, dass auf ihren obbeschri- benen markt Unterhaydt-insigil rosen sollen haben zwischen zweien thürmen und solches insigil zur ehr des markts dass sie zu allen künftigen ewigen zeiten sich frei gebrauchen kunten. Zu bekräftigung dessen unseres aigenes grösseres insigil haben anbefohlen zu diesem brief anzuhangen. Welcher geben ist worden auf Crummaw am montag des h. Bartholomei, apostel Gottes, im jahr des sohns Gottes ain tausent fünfhundert. Papírový opis ze 17. stol. v okresním archivu v Rožmberku. — Na rubu: No. 2. Podobnou milost obdržely od téhož vydavatele Cetviny 1. srpna 1498. Disposiční formule je zde poněkud rozvitější nežli v cetvinském privilegiu nepochybně proto, že cetvin- ští měštané dostávají jedinou listinou více milostí, kdežto Dolní Dvořiště obdrželo listinou ze 24. srpna 1500 jediné právo. Jádro formule je však shodné. — Srv. též závěrečnou po- známku výše při č. 626. 396

Strana 397
648. 1500 srpen 29. Mladá Boleslav. Adam z Cimburka dává Turnovským strany rohozecké právo zřídit výhradní sklad a prodej soli; měštané musí za to platit ročně dva soudky soli vrchnosti. A jakož jsú tíž poddaní moji mne prosili při přítomnosti urozené paní, paní Johanky z Krajku,1) paní mateře mé milé, abych jim svolil z milosti své suol na obec skládati, prodávati a k jejich užitku ten sklad obrátiti, já seznavše snažnú prosbu jejich a dobrotivú přímluvu paní mateře mé milé, svolil jsem a dal jsem a mocí listu tohoto dávám a svoluji, aby oni mohli takový užitek, totižto suol sobě skládati, prodávati a k svému užitku obrátiti, jakož jest pak pan Jindřich Šťastný svým poddaným k témuž svolil a jich obdařil,2) avšak toto svoluji clu mému bez újmy a bez škody. Protož žádný viec nižádnú svobodú na ně nebude moci vézti soli k prodaji jim k škodě, než právo jarmarečné to má zachováno býti každému člověku a v kupectvie krom obyvateluov a súseduov města Turnova strany obojí, že ti nemají kupovati na žádný prodaj tu v městě k škodě skladu, než každý ku potřebě své bude moci kúpiti, než tu v městě nebude moci prodávati. A za takové svolenie a obdarovánie budú povinnovati mně Adamovi, erbuom a budúciem mým potomkuom dávati a platiti dva súdky soli v roce, jakožto i panu Šťastnému činiti mají. Protož já Adam nahoře psaný chtiec, aby toto mé zapsánie pevné a neporušitedlné bylo, svú vlastní pečeť k to- muto listu přivěsiti jsem kázal a pro lepší jistotu připrosil jsem urozeného pána, pana Jana z Šelmberka, najvyššieho kancléře královstvie Českého, otce mého milého3), a pana Haška z Vartmberka a na Zvieřeticiech, že jsú také pečeti své přivěsiti kázali k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Boleslavi v sobotu na den svatého Jana hlavy stětí léta Buožieho tisícieho pětistého. Zapsáno ve zbytku kopiáře, psaného okolo r. 1650. 1) O ní J. V. Šimák, Příběhy města Turnova I., str. 57. 2) Listinou ze dne 6. prosince 1500 (níže, č. 650). 3) Výše, pozn. 1. Otiskl J. V. Šimák, Třetí zpráva musea turnovského za léta 1893—1896, str. 7., č. VIII. — Srv. týž, Příběhy města Turnova I., str. 60. Stejnou výsadu dostává, jak již bylo upozorněno výše v poznámce č. 2, i druhá polovina Turnova (níže, č. 650), a přece znění není shodné. Z toho lze usuzovat, že každý z obou turnovských pánů měl tehdy již vlastní organisovanou a vyspělou kancelář. — V. též č. 601. 649. 1500 říjen 17. Rychmburk. Anežka z Chlumu a Košumberka povoluje Skutečským volný nákup a prodej soli s výdělkem jednoho groše z každé bečky. 397

Strana 398
Já Anežka z Chlumu a z Košmberka a na Rychmburce1) známo činím tímto listem před každým, kdež by koliv čtúce slyšán byl, že jsú přede mne předstou- pili lidé moji z Skutče, zejména tito: Jiřík Tulař, purkmistr v ty časy, a z konšel tito: Jan Sviňka, Jan Veroničin, Jiřík Kovář, Jíra Halas, Vondra Husák, Martin Nosek, Jan Krejčí, Jan Pekař, Matěj Andres, Jíra Hromádka, Šimek Marsenů a z obce tito: Tobiáš Kožišník, Matěj Boček, Machek Kovář, Beneš Kožíšek, i žádali jsú mne všichni společně, abych jim jistotu učinila, aby sůl mohli k obci budoucně a věčně kupovati beze vší překážky mé i mých budou- cích a jediný groš český z každé bečky aby přijímali prodávajíc a nic víc, a to, čožkolivěk málo nebo mnoho z té soli přijde, užitku toho po jednom groši českém vejše berouce než sami koupí. A já k snažným prozbám jejich to jim k obci dá- vám mocně a věčně, aby oni toho užívati mohli a užívali na budoucí časy beze vší překážky mé, i moji potomní a budoucí aby jim v to nesahali ani překážky nečinili, což jsem já jim dala mocně, věčně a budoucně sama před sebou i před svými budoucími a mocí tohoto listu dávám. Kdež pak na potvrzení tohoto listu pečeť svou vlastní dala jsem k němu přivěsiti mým jistým vědomím a pro lepší paměť a jistotu požádala jsem urozených pánův, pana Zdeňka z Postupic a na Novém Hradě, přítele mého milého, pana Albrechta z Chlumu a na Košmberce, brata svého,2) Jindřicha z Valdštejna a na Skalách, syna svého,3) a urozených vladyk Jana Kustoše z Vostružna, v ty časy služebníka mého, a Záviše z Vostro- vice, že jsou dali pečeti své podle mne přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Rychmburce v sobotu po svatým Havle léta od narození syna Božího tisícího pětistého počítajíc. Opis ze 17. stol. v archivu Národního musea v Praze, odd. F 214. — Na rubu: Vidimus obdarování na skupování soli obci skuteczké tak, jakž na parkameně in originali z sebou přináší, vypsaný léta 1650. — Pergamenová kopie ze skutečského městského archivu, po- cházející z téže doby, je nezvěstná. 1) Matka Viléma Pardusa z Vrátkova a sestra Albrechta a Slavaty z Chlumu; jejím třetím manželem byl Štastný z Valdštejna a na Malé Skále (A. Sedláček, Hrady I., str. 82). 2) V. pozn. 1. 3) V. pozn. 1. Otiskl K. V. Adámek, u. m., str. 285—286. 650. 1500 prosinec 6. Malá Skála. Jindřich Štastný z Valdštejna a na Malé Skále dává po dohodě s druhým turnovským pánem (Adamem z Cimburka) turnovským měštanům právo zříditi si výhradní sklad a prodej soli; za tuto výsadu se zavázali Turnovští platiti vrch- nosti ročně dva soudky soli. Já Jindřích Šťastný z Valdštajna na Skalách a na Rychmburcel) známo činím etc., že předstúpili jsú přede mne Turnovští, lidé moji poddaní, i ono- stranští také2), žádajiec mne obapolně, abych jim tu milost učinil, suol aby 398

Strana 399
mohli kupovati k obci a zase prodávati, přitom aby na ně nemohl žádný vézti ani prodávati ani jim v tom překážeti. A já svrchu psaný Jindřich Šťastný, jsa nakloněn k prosbě lidí mých poddaných i také též k prosbě a žádosti onostran- ských podle svolenie našeho s pánem jich,3) tuto milost jim činím a to dávám, aby oni mohli té soli užívati bez překážky mé i mých dědicuov a budúciech s takovú výmienkú, chtěl-li by kdo z poddaných mých suol ku potřebě své v súdkách kupovati neb kterakžkolivěk jináč, než ne na prodaj, má toho užíti a od Turnovských nemá žádné překážky mieti. A oni Turnovští, lidé moji poddaní, i také onostranští mají to opatrovati, aby lidem na spravedlnosti suol prodávána byla, aby o to žádných křikuov nebylo ani pomlúvánie od chudých lidí, aby se jim v tom žádná křivda nedála. Pakli by se v tom jaká zádava dála, jakž jsme se o to oba dva páni svolila,4) tehdy máme tu věc hned oba dva spatřiti a v to nahlédnúti. A také co se tkne soli o jarmarciech, aby všelikteraký člověk mohl jarmarku užíti svobodně, když by přivezli hostinští na vozech buďto v sudech neb v bečkách, aby prodávati mohli kromě šenkované, než oni Turnovští budú moci k obci prodávati a sypati při týchž jarmarciech. A já svrchu psaný Jindřich Šťastný toto sobě vymieňuji a svým dědicuom a budú- ciem, aby toto mé dánie a upevněnie jim Turnovským bez újmy mé spravedl- nosti mým cluom nic neškodilo, což mám z té soli, čehož jsem prvé v užievánie byl od starodávna. A oni Turnovští i všecka obec svolili jsou se sami dobrovolně ještě nad tyto mé spravedlivosti dávati dva súdky soli mně i dědicuom mým budúciem každý rok. A oni Turnovští, lidé moji poddaní, i onostranští budú moci té soli užievati obapolně tak, jakož se svrchu píše, i jich dědici a budúcie bez překážky mé i dědicuov a budúciech [mých]. A já svrchu psaný Jindřich Šťastný tohoto mého dánie a upevněnie tiemto listem jim častopsaným Tur- novským pečeť mú vlastní přirozenú toho na svědomie dal jsem k tomuto listu přivěsiti dobrovolně a pro lepšie svědomie a pro budúcí paměť toho připrosil jsem urozených pánuov, pána pana Haška z Vartmberka a na Zvieřeticiech, švagra mého milého,5) a urozených vladyk pana Zdeňka z Kopidlna a na Kněžie- ciech a pana Jana Janovského z Janovic a na Lúčkách, aby své pečeti přivěsili podle mne a tomuto listu dobrovolně sobě bez škody na svědomie. Jenž jest dán a psán na Skalách léta od narozenie syna Buožieho tisícieho pětistého na den sv. Mikuláše biskupa. 3) Zachováno v kopiáři z doby okolo r. 1650. 1) V. pozn. I při listině z I1. června 1497 (výše č. 601). 2) V. tamže, pozn. 2. Adamem z Cimburka (J. V. Šimák, Příběhy města Turnova I., str. 57 a d.). 4) V. předchozí poznámku. 5) V. pozn. 4 při listině z 30. listopadu 1499 (výše č. 637). Otiskl J. V. Šimák, Třetí zpráva musea turnovského za léta 1893—1896, str. 7—8, č. IX. — Srv. týž, Příběhy města Turnova I., str. 60. Pokud jde o slohové vztahy, v. pozn. výše u č. 601 a 648. 399

Strana 400
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Adámek K. V., Archiv městského musea v Litomyšli. Vlastivědný sborník východo- český, Svazek I. V Chrudimi 1923. Str. 81—90. Adámek K. V., Město Skuč. Pam. arch. XIX. 1900—1901, str. 280 a d. Albert Eduard—Chotovský Karel, Paměti žamberské. Vídeň 1889. Antl Th., Dějiny města Netolic. Třeboň 1903. Antl Th., Soustavný přehled výsad, privilegií a různých jiných práv města Třeboně. Pam. arch. XVII. 1897, str. 62 a d. Archiv Český v. V. Brandl, Fr. Dvorský, J. Emler, J. Kalousek, Fr. Palacký, J. Teige, Fr. Tischer. Archiv historický v. A. Sedláček. Beran J. V., Paměti města Nové Paky. Praha 1872. Bernau Friedrich, Geschichte des alten Schlosses Petschau bei Carlsbad. Carlsbad 1875. Boček Antonín, Přehled knížat a markrabat i jiných nejvyšších důstojníků zemských v markrabství Moravském. Brno 1850. Bozeňsko v. M. Volf. Brandl Vincenc, Listiny kláštera žďárského. Archiv Český IX. (v Praze 1889), str. 370 až 454. Buštěhrad 1947. Čtyřistapadesát let města Buštěhradu (Buštěhrad 1947). Časopis pro dějiny venkova v. V. Černý. Časopis Společnosti přátel starožitností v. Č. Sameš, J. Siblík, J. V. Šimák, Fr. Teplý. Čelakovský Jaroslav, Sbírka pramenů práva městského království Českého — Codex iuris municipalis regni Bohemiae. Díl I. Privilegia měst pražských. V Praze 1886. Díl II. Privilegia měst venkovských královských 1225—1419. V Praze 1895. Díl III. Privilegia měst venkovských královských 1420—1526 (z pozůstalosti vydal G. Friedrich). V Praze 1948. Černý V., Kolovratské a berkovské listiny ve Státním archivu zemědělském. Zvláštní otisk, rozšířený o rejstřík, ze Sborníku prací žáků prof. Dr. G. Friedricha. V Praze 1931. Černý V., Staroplzeňský boj za práva. Časopis pro dějiny venkova, roč. XXVII. 1940.— Též zvláštní otisk Plzenec 1941. Český časopis historický v. J. Tichý. Český jih v. A. Sedláček. Čihák Leopold, Paměti král. horního města Jílového a jeho zlatých dolů. 2. vyd. Praha 1948. Demel Jaroslav, Dějiny fiskálního úřadu v zemích českých. V Praze 1905. Dílo Fr. Palackého. Vydal a uspořádal J. Charvát. Díl I.—IV. V Praze 1946. Dvorský František, Listinář pana Viléma z Pernštejna. Archiv Český XVI. (v Praze 1897), str. 73—560. Emler Josef, Listiny archivu někdy olešnického. Archiv Český XV. (v Praze 1896), str. 171—285. Emler Josef, Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae. Pars II.—IV. Pragae 1882—1892. Eubel E., Hierarchia catholica medii aevi I.—III. Monasterii 1898— 1910. IV. (ed. P. Gauchat). Monasterii 1935. 400

Strana 401
Faktor František, Popis okresu blovického. V Praze 1887. Fleissner K., Die Geschichte der Stadt Luditz in chronologischer Darstellung. Saaz 1936. Fontes rerum Austriacarum v. M. Pangerl. Friedl K., Die Urkunden des Marktes Friedberg in Südböhmen. MVGDB XLV. 1906, str. 535 a d. Friedrich G. v. Čelakovský J. Gauchat P. v. Eubel E. Dr Grassl Basil, Geschichte und Beschreibung des Stiftes Tepl. Pilsen 1910. Gross H., K obnově řádů městských v Krumlově r. 1443. Věstník Král. čes. spol. nauk 1906, č. VII. Hallwich H., Geschichte der Bergstadt Graupen in Böhmen. Prag 1868. Hallwich H., Töplitz. Leipzig 1886. Hodinář K., Kronika města Kostelce nad Černými Lesy. Kostelec n. Č. L. 1912. Hosák Ladislav, Historický místopis země Moravskoslezské. Brno 1933—1938. Hraše J. V., Dějiny Náchoda. Díl 1. Náchod 1895. Hutter Theodor, Die Stadt Bilin und ihre Geschichte von der ältesten Zeit bis auf unsere Tage (1890; Bilin 1891). Charvát J. v. Dílo Fr. Palackého. Chotovský K. v. Albert E. Jakší M., Město Bavorov a jeho privilegia. Bavorov 1947. Jakubička Josef Metoděj, Katalog archivu a knihovny musejního spolku v Jičíně. V Jičíně 1905. Janda Antonín, Dějiny města Budyně. Roudnice 1882. Jelínek Fr., Historie města Litomyšle. Díl 1.—3. V Litomyšli 1838—1845. Ježek E., O starých privilegiích města Strakonic. Strakonicko, roč. II., str. 12 a d. John Ludwig Alois, Chronik von Töplitz (rukopis). Kadlčík Fr. Břet., Děje i paměti Brandejsa nad Orlicí. V Praze 1885. Kadlec Jaroslav, Dějiny kláštera Svaté koruny. České Budějovice 1949. Kalousek Josef, Dodavky k řádům selským a instrukcím hospodářským. Archiv Český XXIX. (v Praze 1913), str. 1—165. Kalousek Josef, Listiny a zápisy bělské o věcech městských i sedlských z let 1345—1708. V Praze 1889. Kapras Jan, Erbliches Güterrecht im altböhmischen Landrechte. Zeitschrift für ver- gleichende Rechtswissenschaft XXIII., sešit 1—2. Khun Karel, Dějiny a kulturní obraz města Chlumce nad Cidlinou. Díl I.—II. V Chlum- ci n. C. 1932. Klimesch J. M., Urkunden und Regesten zur Geschichte des Gutes Poreschin im 14. und 15. Jahrhunderte. Abhandlungen der Classe für Philosophie, Geschichte und Philo- logie der königlich böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften von den Jahren 1889—1890. VII. Folge, 3. Band. Prag 1890. Kobliha G., Humpolec a jeho okolí. V Praze 1896. Kočka Václav, Dějiny politického okresu kralovického. Díl I. Soudní okres kralovický. Kralovice 1930. Díl II. Soudní okres manětínský. Kralovice 1932. Kočka Václav, Dějiny Rakovnicka. Rakovník 1936. Kopecký A., Sezemice nad řekou Loučnou, jejich minulost a přítomnost. V Kutné Hoře 1887. Koutský Otakar, Z minulosti Heřmanova Městce. Pardubice 1911. Kuna F., Dějiny města Lomnice nad Lužnicí. Lomnice n. L. 1937. Kuna F., Dějiny města Veselí nad Lužnicí a okolí. Veselí n. L. 1927. 401

Strana 402
Kürschner Franz, Das Stadtrecht von Eger und seine Verbreitung. MVGDB VI. 1868, str. 202 a d. Dr Leeder Carl, Beiträge zur Geschichte von Arnau (Prag 1872). Letopisy kraje a města Ústí nad Orlicí v. J. Nygrín. Ludikar A. Č., O řádu Maltánském se zvláštním zřetelem na Čechy. Klatovy 1878. Markus J. K., Markt Friedberg. Mayer W., Stadt Kladrauer Urkunden. MVGDB XXXIV. 1896., str. 248 a d. Mädler Karl, Zur Geschichte des Schönbacher Ländschens. Unser Egerland. Jhg. 25. Eger 1921. Melichar František, Monografie města Unhoště. V Praze 1888. Melichar František, Paměti okresu unhošťského. V Praze 1890. Menčík Ferd., Dějiny města Jičína. Díl 1. V Jičíně 1902. Mitteilungen der Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen (MVGDB) v. K. Friedl. F. Kürschner, W. Mayer. G. Schmidt, M. Urban. P. Mottl J., Buštěhrad co zaniklý hrad. Pam. arch. XI. 1878—1881, str. 205 a d. P. Mottl J., Stopy zaniklých osad v okresu unhošťském. Pam. arch. X. 1874—1877, str. 516 a d. Müller A., Quellen- und Urkundenbuch des Bezirkes Teplitz-Schönau bis zum Jahre 1500. Prag 1929. Nechvíle Josef, Procházky po bývalém panství pardubském. Pam. arch. X. 1874, str. 305 a d. Nejedlý Zdeněk, Dějiny města Litomyšle a okolí. Díl prvý. V Litomyšli 1903. Němec Karel, Dějiny města Horažďovic. 1936. Nygrín Jindřich, Prameny k dějinám Ústí nad Orlicí a obcí okolních. Letopisy kraje a města Ústí nad Orlicí. Roč. I. 1937, str. 84—85. Obecní a okresní samospráva Blatenska a Březnicka. V Blatné 1923. Ohlas od Nežárky, roč. V., 1875, č. 13, str. 97—98. Ottův slovník naučný, Díl I.—XXVIII. V Praze 1888—1909. Palacký Fr., Dějiny národu českého. Díl I.—V. (2. a 3. vyd.). V Praze 1876—1878. Palacký Fr., Popis království Českého. V Praze 1848. Palacký Fr., Výpisy ze starých desk zemských od r. 1471 do 1500. Zbírka druhá. Archiv Český V. (v Praze 1862), str. 518—577. Palacký Fr., Zápisy knížat minsterberských v Olešnici od r. 1454 do 1489. Archiv Český I. (v Praze 1840), str. 297—319. Památky archaeologické a místopisné v. K. V. Adámek, Th. Antl, P. J. Mottl, J. Ne- chvíle, V. Řezníček, M. Trapp, K. V. Zap, Fr. J. Zoubek. Památník soboteckých a okolních rodákův (uspořádal V. J. Černý, Jičín 1882). Pangerl M., Urkundenbuch des ehemaligen Cistercienserstiftes Goldenkron in Böhmen. Fontes rerum Austriacarum. II. Abtheilung: Diplomataria et acta. XXXVII. Band. Wien 1872. Pangerl M., Urkundenbuch von Hohenfurth. Fontes rerum Austriacarum II. Abthei- lung: Diplomataria et acta. XXIII. Band. Wien 1864. Paprocký z Hlohol Bartoloměj, Diadochos, id est successio, jinak posloupnost knížat a králův českých, biskupův a arcibiskupův pražských a všech třech stavův slav- ného království Českého, to jest panského, rytířského a městského. Praha 1602. Paulus Vincenc, Dějiny města Chrasti. Díl I. (Z pamětí města Chrasti u Chrudimi), V Chrudimi 1897. Pekař Josef, Kniha o Kosti. Díl I.—II. V Praze 1909—1911. Pelikán J. v. Rynešová Bl. 402

Strana 403
Pelleter Mich., Denkwürdigkeiten der Stadt Falkenau an der Eger und ihrer nächster Umgebung. Falkenau 1876. Picha Alois v. Schmidt Walentin—Picha Alois. Pinkava V., Geschichte der Stadt Gabel und des Schlosses Lämberg in Böhmen. Gabel 1897. Podlaha A., Series praepositorum, decanorum, archidiaconum aliorumque praelatorum et canonicorum S. Metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad prae- sentia tempora. Pragae 1912. Poimon Fr., Polná. Hradec Králové 1897. Polensko v. Turecký K. Pospíšil O. v. Šafařík A. Prášek J. V., Brandejs nad Labem. Město, panství i okres. Díl I.—III. V Brandejse 1908—1913. Pravda Em., Paměti starobylého města Jistebnice. 1908. Pražák J., Privilegium Přemysla I. pro Doksany a jeho konfirmace z r. 1276. (Sborník archivních prací. Ročník V. Číslo 1. Praha 1955), st. 159—203. Puhani J., Chronologische Notizen zur Geschichte von Winterberg und Umgebung. Winterberg 1926. Rérych Bř., Polná. Průvodce po městě a okolí. V Polné 1927. Roštlapil J., Paměti města Dobrušky. Jedenáctá výroční zpráva o školách obecných a měšťanských chlapeckých i dívčích v Dobrušce 1903. Rozpravy České akademie věd v. A. Sedláček. Ruda Vladimír, Privilegia města Sobotky. Sobotka. Jubilejní sborník k 450. výročí po- výšení na města. Sobotka 1948. Ruda Vladimír, Stručný historický nástin vývoje Sobotky, tamže. Runge Fr., Das Deutsch-Gabler Stadtarchiv. Deutsch-Gabel in tausendjähriger Ver- gangenheit. Deutsch-Gabel 1926. Rynešová Blažena, Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka 1418—1462. Svazek I.—III. Praha 1930—1937 Svazek IV. (s J. Pelikánem). Praha 1954. Řezníček V., Zprávy o hamernících a hamrech přibyslavských v XV. stol. Pam. arch. XV. 1890. Sakař Ant. Vojtěch, Paměti Sobotky. Sameš Č., Klášter vilémovský. Čas. Spol. přát. star. XLII. 1934, str. 159 a d. Sedláček A., Děje Třebenic, 1900. Sedláček A., Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl I—XV. V Praze 1882 až 1927. Sedláček A., Místopisný slovník království Českého. V Praze 1908. Sedláček A., Paběrky ze starých pamětí obce mezimostské. Český jih, roč. VI. 1878. Sedláček A., Paměti a doklady o staročeských mírách a vahách. Rozpravy České aka- demie věd. Třída I. Čís. 66. V Praze 1923. Sedláček A., Rychnov nad Kněžnou. V Praze 1871. Sedláček A., Zbytky register králův římských a českých z let 1361—1480. Archiv his- torický, č. 39. V Praze 1914. 700 let města Kamenice nad Lipou v. V. Škorpík. Schmidt B., Die Reussen. Schleiz 1903. Schmidt Georg, Privilegien der Herren von Schwanberg für ihre Stadt Haid. MVGDB LXVII. 1929. Schmidt Walentin—Picha Alois, Urkundenbuch der Stadt Krummau in Böhmen. Band I.—II. Prag 1908—1910. Siblik J., Soustavný přehled privilegií, výsad a svobod města Blatné. Čas. Spol. přát. star. VI. 1898, str. 101. 403

Strana 404
Sobotka. Jubilejní sborník k 450. výročí povýšení na město. Sobotka 1948. Sommer J. G., Das Königreich Böhmen, statistisch-topographisch dargestelt. I—XIV. Band. Prag 1833—1847. Soupis památek historických a uměleckých v. J. V. Šimák, Zd. Wirth. Stieber M., Dějiny soukromého práva v střední Evropě. 2. vyd. V Praze 1930. Strakonicko v. E. Ježek. Šafařík A.—Pospíšil O., Holice. 1911. Šebánek Jindřich, Archivy zrušených klášterů moravských a slezských I. Brno 1932. Šembera A. V., Páni z Boskovic. Vídeň 1870. Šimáček Fr., Kronika města Kostelce nad Černými Lesy. Díl I. Kostelec n. Č. L. 1935. Šimák J. V., Z archivu města Bakova nad Jizerou. Čas. Spol. přát. star. XXI. 1913. Šimák J. V., České dějiny. Dílu I. část 5. Středověká kolonisace v zemích českých. V Praze 1938. Šimák J. V., Dějinné paměti okresu mnichovohradištského. Mnichovo Hradiště 1917. Šimák J. V., Privilegia města Turnova. Třetí zpráva musea turnovského za léta 1893 až 1896. Šimák J. V., Příběhy města Turnova nad Jizerou I.—III. V Turnově 1903—1904. Šimák J. V., Soupis památek historických a uměleckých, díl XLVI. Okres Mnichovo- hradišťský. V Praze 1930. Šimek Fr., Ukázky z městského archivu v Trnových Svinech. Čtyřicátádruhá výroční zpráva c. k. českého gymnasia v Čes. Budějovicích za školní rok 1914. Škorpík Václav, Osudy města Kamenice nad Lipou (ve sborníku „700 let města Kame- nice nad Lipou“, v Kamenici n. L. 1948). Šmíd Josef, Dějiny Chrasti. Publikace městského musea, sv. II. V Chrudimi 1935. Teige Josef, Registra krále Vladislava II. Archiv Český XVIII. (v Praze 1900), str. 1—289. Teichl Anton, Geschichte der Stadt Gratzen mit theilweiser Berücksichtigung der Herr- schaft Gratzen. Gratzen 1888. Teplý František, Dějiny města Jindřichova Hradce I.—II. Jindřichův Hradec 1927 až 1936. Teplý František, Dějiny města Volyně. 2. vyd. Volyň 1933. Teplý František, Zemská brána boubínská a její strážci Králováci. Čas. Spol. přát. star. XXXIX. 1931, str. 11 a d. Tichý Josef, Byly Pardubice založeny či povýšeny? Český časopis historický XLVI. 1940, str. 256—260. Tischer František, Listiny jindřicho-hradecké z let 1388—1529. Archiv Český IX. (v Praze 1889), str. 241—360. Toman Jan, Dějiny města Mirovic. Díl I. Mirovice 1948. Tomek W. W., Dějepis města Prahy. Díl I.—XII. V Praze 1855—1901. Tomek W. W.. Příběhy kláštera a mésta Police nad Medhují. Praha 1881. Tonder Č., Škvorec a okolí. V Českém Brodě. Trapp Mauric, Hrad Svojanov a jeho okolí. Pam. arch. I. 1855, str. 347—348. Truöl C., Die Herren von Colditz und ihre Herrschaft. Leisnig 1914. Turecký K., Listář města Polné. Polensko, roč. III. 1940. Turecký K., Pustá ves Jenče. Polensko II., str. 39 a d. Unser Egerland v. K. Mädler. Urban Michael, Zur Geschichte der Stadt und Herrschaft Königswart. MVGDB XIX. 1881. Urban Michael, Zur Geschichte der Burg und Stadt Theusing. MVGDB XL. 1902. Vacek Fr., Dějiny města Nového Strašecí. Kladno 1930. 404

Strana 405
Valenta J., Paměti královského zlatohorního města Nového Knína. Příbram 1932. Věstník Královské české společnosti nauk v. H. Gross. Vlach Miroslav, Sobotecký městský znak. Sobotka. Jubilejní sborník k 450. výročí po- výšení na město. Sobotka 1948. Vlasák Ant. Norbert, Okres sedlčanský. V Praze 1876. Vlastivědný sborník východočeský v. K. V. Adámek. Vojtíšek Václav, O pečetech a erbech měst pražských i jiných českých. Zprávy Památ- kového sboru hlav. města Prahy. Sv. VIII. V Praze 1928. Volf Miloslav, Mirovické městské právo a radní dům. Bozeňsko, roč. IV. 1941, str. 13 a d. Volf Miloslav, Popis městských archivů v Čechách. Zvláštní otisk ze Zpráv Českého zemského archivu, sv. IX. Praha 1947. Weizsäcker W., Magdeburger Schöffensprüche und Rechtsmitteilungen für den Oberhof Leitmeritz. Stuttgart—Berlin 1943. Wirth Zdeněk, Soupis památek historických a uměleckých, díl XXXIV. Okres Ná- chodský. Praha 1910. Zap Karel Vladislav, Výlet přes Plzeň do Teplé a jejího okolí. Pam. arch. I., 1855, str. 21—36. Zeitschrift für vergleichende Rechtswissenschaft v. J. Kapras. Ziegelbauer M., Epitome historica... monasterii Brevnoviensis. Coloniae 1740. Zoubek Fr. J., Spor Králové-Městeckých s Janem Trčkou z Lípy r. 1539. Pam. arch. VI. 1865, str. 155. Zoubek Fr. J., Týniště nad Orlicí. Pam. arch. VIII., str. 281 a d. Zprávy Českého zemského archivu v. M. Volf. Zprávy Památkového sboru hlav. města Prahy v. V. Vojtíšek. 405

Strana 406
SEZNAM MÍST, jejichž privilegia jsou otištěna v tomto svazku. (Číslo za místním jménem označuje číslo listiny.) Bakov nad Jizerou 608 Bavorov 431, 438, 470 Bečov nad Teplou 404, 487, 499, 593 Bechyně 514 Benátky nad Jizerou 598 Benešov nad Černou 569 Benešov u Prahy 553 Bezdružice 340, 585 Bělá pod Bezdězem 304, 343, 516, 576 Bílina 344, 433, 434 Blatná 554 Blovice 387, 399, 473 Bohdaneč u Pardubic 564, 566 Bochov 326, 510, 526 Bor u Tachova 336, 437, 524, 583 Brandýs nad Orlicí 503 Broumov 453, 547, 581 Březno u Chomutova 408, 476, 480 Budyně nad Ohří 445, 592 Buštěhrad 603 Bystré u Poličky 532 Bystřice Nová 522 Cerekev Horní 314, 599 Cetviny 626 Hory Zlaté (Kamberk) 639 Hořepník 562 Hostinné 448 Hostomice 315 Hostouň 328, 609 Hradec Jindřichův 427, 439, 507 Hrádek u Sušice 468 Hrady Nové 545 Hrob 335, 449, 459 Hroznětín 366 Humpolec 501, 502 Chlumec nad Cidlinou 412, 568 Choceň 615 Chotěboř 318, 380, 382, 446, 600 Chrast u Chrudimě 574 Jablonné v Podještědí 400, 426 Jesenice (u Podbořan) 629 Jičín 322, 324, 392, 454, 492 Jílové 353, 444, 477 Jinín 495 Jirkov 321, 363, 484, 625 Jistebnice 478 Čelákovice 374 Černovice u Tábora 512 Děčín 452, 456, 457, 481 Dobruška 491, 591 Doksy 347, 586, 630 Duchcov 350, 496 Dvořiště Dolní 621, 647 Ervěnice 643 Frymburk 571, 587 Holice 573 Hora Krásná 334, 463 Horažďovice 337, 371, 372, 373, 612 Hory Kašperské 303, 472 Kamenice nad Lipou 389, 391, 511, 528, 590, 604. 618 Kaplice 398, 498 Katovice 413 Kladruby 509, 560 Knín Nový 359, 462, 641 Kostelec nad Černými Lesy 549 Kostelec nad Labem 316, 369, 520, 645 Kostelec nad Orlicí 505, 575, 614 Kožlany 423, 425 Krajková 490, 518 Kralovice u Plzně 548 Krásno nad Lesy 325, 424 Krumlov Český 327, 339, 469, 493, 519, 570, 582 Krupka 443, 451, 527, 550, 561 Kryry 504 Kunžak 531 406

Strana 407
Kynšperk nad Ohří 352, 447 Kynžvart 377, 418 Lanškroun 375, 376, 558, 577, 620 Ledeč nad Sázavou 332, 342, 544 Lestkov 429 Libochovice 442 Lípa Česká 329, 417, 580 Lišov 308, 362, 435 Litomyšl 312, 430, 559 Lomnice nad Lužnicí 388, 565, 597 Luby 355, 552 Manětín 358 Merklín 385 Mezimostí nad Nežárkou 393, 584 Městec Heřmanův 361 Městec Králové 414 Městec Vojnův 331 Mirotice 633 Mirovice 638 Načeradec 323, 383, 394 Náchod 333, 338, 432, 594, 622 Nepomuk 384, 386, 396, 467, 474 Netolice 367, 515, 588, 589 Paka Nová 455 Pardubice 628 Planá Horní 460 Plzenec (Starý) 306, 415 Poděbrady 317, 419, 420 Polná 465, 471, 485, 578 Postoloprty 416 Příbram 602 Přibyslav 395, 579 Přimda 307, 370, 486 Rabí 632, 634, 636 Rabštejn nad Střelou 360 Radomyśl 506 Roudnice nad Labem 319, 406, 428, 611, 635 Rožmberk 536 Rožmitál na Šumavě 368, 381, 461 Rychnov nad Kněžnou 530, 534, 546, 624 Sedlčany 320 Senomaty 644 Sezemice 563, 567 Skuteč 397, 649 Slavkov Horní 557 Soběslav 313, 500 Sobotka 606, 627 Sokolov 341, 346, 348, 440, 541 Strakonice 356, 357, 365, 537 Strašecí Nové 483 Stráž nad Nežárkou 390, 441 Stráž u Tachova 305 Strupčice 494 Sviny Trhové 489, 497 Svojanov 508, 513, 533 Škvorec 617 Štětí 403 Teplá 351, 401 Teplice 407, 421 Touškov Město 422 TouZim 409, 450, 488, 517, 543, 642 'Tfebenice 311, 405 Třeboň 436, 475, 479, 482 Turnov 596, 601, 605, 637, 640, 646, 648, 650 Týn Horšovský 309, 330, 607 Týniště nad Orlicí 529, 619, 623 Údlice 410 Údolí Krásné 538, 539 Unhošť 551 Ústí nad Orlicí 631 Úterý 349 Ütvina v. TouZim Václavice 411 Verneřice 610 Veselí nad Lužnicí 464, 535, 616 Vilémov u Kadaně 310, 521 Vimperk 466 Vlašim 542 Volyně 364, 378, 379, 523 Votice 540 Všeruby u Plzně 345 Záblatí 354, 572 Zbraslavice 595 Žamberk 613 Žandov Dolní 377, 418 Žebrák 525 Žlutice 402, 458, 555, 556 407 

Strana 408
SEZNAM ZKRATEK ČČH Čas. Spol. přát. star. MVGDB OSN Pam. arch. SÚA Věst. Král. čes. spol. nauk Český časopis historický Časopis Společnosti přátel starožitností Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen Ottův slovník naučný Památky archaeologické a místopisné Státní ústřední archiv v Praze Věstník Královské české společnosti nauk

Strana 409
OBSAH Úvod . . . . . . . . . 5—6 Listiny a listy z let 1453—1500 (č. 303—650) . . . . . . . . 7—399 Seznam použité literatury . . . . . . . . . . . . . . . 400—405 Seznam míst . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 406—407 Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 408 .

Strana 410
RaELANALELET NSA PRIVILEGIA non regalium civitatum provincialium regni Bohemiae annorum 1453—1500 PRIVILEGIA NEKRÁLOVSKÝCH MĚST ČESKÝCH Z LET 1453—1500 IV. 2 Redaktor publikace: Dr. Ladislav Ulčák Technický redaktor: Jaroslav Hrubý Vytiskly novinářské závody MIR 1, národní podnik Praha 3, Václavské náměstí 15 34,95 AА — 35,44 VA — 6029 — D 607339 Náklad 500 výtisků — 02/63 — I. vydání Cena brožovaného výtisku Kčs 46,— 56/II1-2