des rechtis ordenunge mit unsir gewalt yn keynirley wyse beswerin. Des sint geczûg dy edyln her Hinko Berka von der Duba, herre czu dem Hoensteyne, unsir liber brudir, her Heinrich genant Scopka von der Duba, unsir lybir vettir, dy strengin her Petir von der Wytinmôl, her Hentschil von Swoykaw ryttere unde Wytche von Hyrssow, unsir getruwin, dy yr yngesegele czu unsirs selbis yngesegil czu eyme geczugnis desir sache durch unsir bete wylle habin an desin bryf gehangin. Gegebin czu der Lype noch Gotis geburt tusunt iar dryhundirt iar, dornoch yn den einundeachtczegistin iare an dem sonabende vor dem sontage, so dy heylege kirche singit Letare Iherusalem. Pergamenový originál v archivu města České Lípy; na pergamenových proužcích bylo přivěšeno šest pečetí, z nichž čtvrtá schází, pátá jest zachována z jedné čtvrtiny a třetí z červe- ného vosku ze dvou třetin, ostatní tři jsou z vosku barvy přirozené. — Na rubu „1381“ a stručný obsah v německé řeči, ale poznámka o vkladu do desek zemských jako u ostatních privi- legií města České Lípy ani číslo není napsáno. 1) O něm A. Sedláček, Hrady XIV, str. 242. 2) Česká Lípa, s. o. Česká Lipa. — Město vzniklo asi okolo r. 1250 nedaleko starší vsi, zvané nyní Stará Lípa, na křižovatce tři obchodních cest. Od nejstarších dob tu sídleli páni Berkové z Dubé a z Lípy (A. Sedláček, Hrady XIV, str. 242; J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 713). 2) Žitava, město v Horní Lužici. Otiskl Iwan Brandstädter, Die älteste Urkunde des B. Leipaer Stadtarchives (Mitteilun- gen des Nordböhmischen Vereines für Heimatforschung und Wanderpflege L. 1927), str. 102—103 i s reprodukcí originálu. — Také v publikaci „Festschrift zur Sechshundertjahr- feier der Stadt Böhmisch Leipa 1337—1937“ jest na str. 80 fotografický snímek této listiny. 120. 1381 duben 22. Praha. Václav IV. dovoluje budyňským měštanům vypraviti ročně dva vozy se zbo- žím do Žitavy. Wenceslaus, Dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex, notum facimus tenore presencium universis, quod attentis gratis, utilibus et [fide]libus obsequiis, quibus nobilis Nicolaus de Hasemburg, supremus nostre coquine magister et fidelis dilectus, nobis [nostris] que fideliter complacuit et complacere poterit et debebit utilius in futurum, quocirca sibi et suis successo- ribus ind[ulsim]us et presentibus graciosius indulgemus, quod homines eorum in Budin de eodem loco Budin possint et valeant [ducere] absque impedimento ac contradiccione quorumlibet duos currus cum rebus venalibus sive mer[cacio- nibus ver]sus civitatem nostram Syttawam,1) per quamcumque viam sive stratam voluerint, ducere perpetuis [temporibus futuris]. Mandamus igitur universis et singulis baronibus, proceribus et nobilibus, ministris, [militibus], 173