toho ortelovati před něho motci budou: kterýžto podkomoří příjma k sobě anž [! a) samých neb našich náměstkóv jich radou a tu vinu ortelovanú má podle Boha a spravedlnosti vypověděti a podobně dokonati. Od kteréhožto odsúzení jeho ižádnému tomu člověku nebude se dále hoditi s něho ortelovati, ale každý na jeho odsúzení má přestati. Dále také mnozí sú tu vůkolí panoše a vladyky, přísedějící v súsedství našemu městu, jenž zberúce na se dluhy mnohé od dřéve řečených naších těžařuov a jim potom mnohokrát těch dlu- huov nedbají i popírají platiti, pro kteréžto jejich neplnění naši chudí lidé v rozličné pří- hody i škody upadují, takovým chtíce odolati, svrchupsaným našim těžařóm, věrným našim, dáváme moc zápisem tímto i odpúštíme, aby oni ty všeckny panoše i vladyky aneb jiné kteréžkolivěk světské lidi aneb jich zboží za jich dluhy až do sumy pěti kop grošů bez věrduňka, a to s radou purkrabí, toho času kterýž jest neb bude, a s radou konšelskou, kteříž toho času sou nebo budou, motci budou stavovati. A když by je samy neb jich zboží stavili, tehda mají potom ti přestati, jakž jim právo toho města nalezne. Ještě nadto dříveřečeným našim usedlým nadepsaného našeho města a netoliko jim samým, ale i všem těžařóm, usedlým ve vsech, ješto v krichtu Týna Horšovského příležejí a příslušejí, kterakžkolivěk v tom krichtu osazeným hojnější milost ještě činíce, zápisem tímto nynějším milostivě půjčujem, aby od tohoto času všickni usedlí naši řečeného města na- šeho i ze všech vsí k tomu úřadu a k městu příležejících dědili i jich budúcí náměstci z obojího pokolení a vládli i mohli sami všeckna svá zboží, movité i nemovité, v kterýchž- kolivěk věcech záležité a kterýmžkolivěk to zboží jménem jmenováno by bylo, aby oni kterémužkolivěk člověku neb osobě, nám však takově i náměstkóm našim budúcím i obci toho města aby se ten hodil, jemu prodati, dáti i odkázati podle své vůle dobrovolné za zdravého života i na smrti, ale však takově, aby ten kšaft zachovali vedle obyčeje od starodávna od starých lidí podle města Věčího pražského po vše časy věčně, aneb aby ten kšaft v knihy řečeného města znamenán byl. A také dále jestli zajisté někomu neb ně- kterým z nich, svrchuřečených těžařóv našeho města svrchupsaného, neb také i ze vsí, jenž příleží k tomu městu, událo se zemříti bez oddání aneb bez řádného kšaftu i bez rozkázání všeho svého zboží, a nepostaviv po sobě obojího toho pokolení dědičných dětí pravých, tehda ihned toho každého jeho zboží, movité i nemovité, kdežkolivěk miesty kterýmžkolivěk optáno by bylo a kterýmžkolivěk příslovím jmenováno by bylo, má k přátelóm najbližším přirozeným takového zboží nápad spadnúti, a to bez překážení všelijakého našeho i všech náměstkóv našich budúcích i také bez překážení v tom našich všech úředníkuov svobodně i právem dědičným takového zboží napadne. Také tomu chceme ihned, aby ten neb ti, na kohož takové zboží připadne, od svrchupsaných našich usedlých těžařóv rozkázáním neb oddáním, aby ote dne toho, kteréhož dne takové zboží naň připadlo by, v prodlení jednoho roku, aby se ten každý osobně na tom zboží osadil pod pokutou ztracení toho zboží aneb aby to zboží v tom času prodal jinému ctnému a dobře zachovalému, jenžto by se na tom zboží osaditi mohl osobně. Také jestliže by někto z řečených našich usedlých těžařóv umřel by bez kšaftu a nezuostavil by po sobě žádných dětí dědičných ani maje kterých přátel příbuzných, tu, ač jestliže by se nižádný příbuzný přítel v jednom roce ote dne smrti takového přítele počítajíc neokázal, tehda ihned po tom neokázání toho zboží nápad na nás připadnúti má jakožto na pána, jenž právem způso- beným všech kšaftuov sme zprávce, aneb na naše budúcí náměstky. Nadto nade všeckno a zvláště žádostí, kterúžto k usedlým našim svrchuřečeného města našeho i ke všem vsem, jenž k němu příslušejí, máme, nynějším, dědicóm i jich budúcím sami od sebe na- před i ode všech náměstkóv našich ještě takovú milost činíme vdole popsanú, aby dcerek jich ani sirotkóv ani vdov z jich příbuzných ižadnému v manželství násilím žádným ani mocí kterú nevdávali, ani naši budúcí ani úřednící kteří naši vdávati nebudú motci bez jich svolení a zvláštnie přízni jich. Ale přikazujíc a přísně zapovídajíc všem našim úřed- níkóm nynějším i budúcím, purkrabiem, rychtářóm, přísežným i konšelóm i také jiným 276