rýchžkoli příčin neb potřeb svých oni co činiti mají neb mieti budú v tom městě a tu že by spolu zašli v nesnáz, v nechuť neb v ruoznici kterú v tom městě, a v tom právě, ty zachovati mají jakož to město za právo. A jestliže by Pán Buoh dopustil, jehož Bože nedaj, že by který z mých služebníkuov v tom městě vraždu učinil nebo zjednal, toho oni mají staviti a sdržeti a mému purkrabí s kázní toho vězně vydati na tvrz nebo hrad v Úšti, a já nebo komuž já poručím s napřed jmenovanými mými měšťany, nad tím oni popraviti mají tak, aby se oběma stranoma právě stalo. Toto čtvrté o nápad, který muž nebo žena že by v budúciech časiech viece mřeli bez dědicuov, tehdy to otumřelé sbožie kteréžkoli, buď movité i nemovité, to má připadovati na najbližšieho přietele, kterýžto na mém sboží osedlý jest. A také umře-li který muž a po- ostaví po sobě děti, a ta žena ot týchž dětí a odtud smluvila se neb přátelsky zjednala, jakož tu právo jest, tehdy to sbožie zbytečné ot jednoho dietěte otumře na druhé. A jestli by ty všecky děti zemřely, tehdy opět těch dětí na najbližšie přátely to sbožie připadnúti má. Jestliže by přátel nebylo, tehdy to sboží na mě a na mé dědice spadnúti má. Pátá milost, kterýž by člověk v městě bydliti neb ostati nemohl anebo nechtěl, ten má to sbožie své osaditi jiným a takovým člověkem, ješto by mně a městu mému hodný byl tak, jakož právo jest, a ten se beř, kam on muož neb chce. Šestá milost, který člověk neb muž obviněn neb obžalován bude z smrtedlného úrazu neb raněnie svévolnú neb smělú rukú, jinak rukotržně všetečně, ot toho mají přijíti rukojmie a potom jeho nemají hyndrovati. Sedmá milost, všecka ta ustavenie a svolenie, kte- réžto ti řemeslníci tu ustanovie a svoliti sě budú moci, ty mají túž moc míti, jakožto v městě v Mladém Boleslavi jest. Osmá milost jest, který člověk má dvuor neb duom v tom městě, ten má on zašosovati tak, jakož jest jej kúpil aneb jakož by jej prodati chtěl, a potom sbožie své má zašosovati pod přísahú, a to kdy by má neb dědicuov mých vuole byla. A také když by lozunk nebo šob[!] vybierán býti měl, k tomu já vydati mám purkrabí mého anebo jiného z služebníkův mých k měšťanóm mým napřed jmenovaným, aby se tu bohatým i také chudým spravedlivě stalo. A to jim a jich dědicuom i potomním budúcím ty jisté milosti, kteréž sem učinil a jim dal v té ve všie mieře a váze, jakož svrchu psáno stojí, v celosti pevně a neporušitedlně přede mnú a mými dědici potomně budúcími věčně v celosti zuostavíte. A to sem já s mým dobrým vědomím tento list a mú visutú pečetí jim vydal. Zachováno pouze v městské knize úštěcké z r. 1514, str. 88—92. 1) Uštěk, 8. o. Uštěk. — Jako město se objevuje ve 14. stol. za Petra z Michalovic. Potom tu sídlili Škopkové z Dubé a od nich koupil Uštěk r. 1426 Václav Carda z Petrovic. Za něho bylo město vypáleno r. 1428 lidem pana Zikmunda Děčínského z Vartemberka Při své obnově obdrželo patrně od stejnojmenného Cardova syna privilegium výše otištěné, které shrnuje v hlavních bodech výsady a práva, jimiž bylo obdařeno již dříve (A. Sedláček, Hrady XIV, str. 105—106. — J. Jarschel, Geschichte der Stadt Auscha, 1922, str. 33—37, kde i německý překlad této listiny). 425