osobám kterýmžkolivěk, ješto by se sousedům hodily, a to bez umenšení našich platův, za zdravého života neb na smrtedlné posteli kšafty a rozkázání činiti. A jestliže by který člověk z našich měšťan, buďto mužského neb ženského po- kolení, bez kšaftu a rozkázání z tohoto světa sešel a sirotky po sobě pozůstavil, ješto by sobě rady dáti nemohly, tehdy purkmistr a konšelé, kteříž by těch časův byli, těch sirotkův věc a stav s dobrú radú věrně a spravedlivě opatřiti mají. A jestliže by takový člověk tak náhle z tohoto světa sešel bez rozkázánie a dědicův po sobě nepozůstavil žádných, tehdy jeho všechno zboží, buďto movité aneb nemovité, kterýmiž by koli jmény bylo jmenováno, na nejbližší přátely nejprve po meči a potom po vřeteně spadnúti má. A jestliže by se ižádný přítel neoptal na našem i na jiném zboží, tehdy konšelé toho bez roz- kázání zešlého jeho zboží mají s dobrú radú na obecné dobré obrátiti bez naší i budoucích našich překážky všelijaké. A tak konečně lidé naši napředpsaní všech práv i svobod požívati mají i budou, jakožto město Horaždějovice5) a Staré pražské Město požívá. A za tu svobodu lidé a měšťané naši dobrovolně ve jméno pocty a koláče dali sou nám pětaosmdesáte kop grošů dobrých stříbrných, kteréžto peníze na zřetedlné dobré a užitek domu našeho sme obrátili. Také jsme lidem našim napřed psaným rybníkem novým podle Volynky u podnorčí2) obce zatopili i miesto toho s jich vůlí oddali sme jim i jich věčně budoucím tu stráni holú od dvora pod cestú Volynskú až k dubu bez té stráně porostlé a bez té lúky v chobotě za Makrlíkovú nivkú; a toho, což jest mezi hrází rybničnú a mezi Volynkú, také k obci požívati mají; a což by rybník netopil okolo vody, toho pastvú také požívati moci budú; a když by rybník osen nebyl, také pastvú požívati budú bez naší i bez našich budoucích škody etc. A toto naše potvrzení i svobody dané chcem mieti zdrženo od nás i od našich věčně budoucích bez přerušení všelikterakého etc. A tomu na svě- domí pečeť našeho převorství s naším vědomím i konventská domu našeho jsou přivěšeny k tomuto listu etc. Jenž jest dán v domě našem v strakonickém léta od narození syna Božího po čtrnácti stech letech léta třidcátého pátého tu středu na svatého Fabiána a Šebestiána etc. Zachováno v konfirmaci Jošta z Rožmberka ze dne 30. května 1461, jež jest známa z po- tvrzení Marie Terezie ze dne 4. července 1747, uloženého v městském archivu strakonickém. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) Již při potvrzení 30. května 1461 byl ori- ginál ztracen. a) Patrně má býti „podnoží“. 1) Byl jím v letech 1431—1451 (A. Č. Ludikar l. c., str. 272). 2) Snad totožný s farářem u svatého Víta v Mladé Boleslavi, kterého uvádí k r. 1406 V. V. Tomek l. c., str. 260. 3) Větší město leželo na levém břehu Otavy a povstalo z bývalé vesnice, Menší město se rozkládalo na ostrově (J. V. Šimák l. c., str. 1025). 4) Strakonice byly vypáleny Žižkou na jaře 1420 (J. Pekař, Žižka III, str. 37; IV, str. 25) 5) Srv. výše č. 96. E. Ježek I. c., Strakonicko II, str. 11—12. 357