Zručech, Heřmana z Kožlé, aby také své pečeti na svědomí a k mý žádosti a prozbě dobrovolně přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od na- rození syna Božího tisícího čtyrystého čtyřidcátého druhého ten pondělí před svatým Jiřím. Pergamenový palimpsest s písmem 17. stol. v archivu města Ledče nad Sázavou; k lis- tině jest přivěšeno šest kulatých pečetí z černého vosku na pergamenových proužcích, zdruhé je dochována pouze miska. — Na rubu: P. Mikoláše z Ledče na odoumrti. — Nro. 19 (škrt- nuto). — 2 (škrtnnto). — 3. — Č. III. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) a) Doplněno z následující listiny (č. 280). 1) O něm v. A. Sedláček, Hrady XII, str. 98. Byl nejspíše bratranec Mikuláše staršího z Ledče (v. pozn. 2). 2) Ledeč nad Sázavou, okresní město. — Městečko se vyvinulo pod hradem Ledčí ne- známo kdy. Majiteli hradu i městečka byli páni z Říčan. V druhé polovině 14. stol. tu sídlili bratři Petr, Diviš a Václav; z nich první a třetí měli syny, Mikuláše Pešíkova a Mikuláše Václavova. Každý z nich držel polovinu Ledče (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1201-1202; A. Sedláček, Hrady XII, str. 98). 280. 1442 květen 19.1) Mikuláš starší z Ledče uděluje obyvatelům svého dílu městečka Ledče nad Sázavou stejná práva, jako Mikuláš mladší z Ledče propůjčil Ledečským své polo- viny dne 16. dubna 1442. Ve jméno Boží amen. Já Mikuláš starší z Ledče seděním tudíž2) vyznávám tímto listem obecně všem, kdož jej uzří neb čtoucí slyšeti bude[!], kterak měšťané moji a všecka obec ledecká s podruhy i s podsedci kněžští!] i s voný strany za řekou i s těmi, kdož by se v budoucí časy přistavěli z strany mé, vykoupili jsou ode mne odúmrti a to mi úplně a cele zaplatili z těmito úmluvami: Nejprve aby z nich každý, kdož by chtěl, za zdravého života svůj statek a své jmění neboli zboží movité i nemovité moc měl dáti aneb na smrtedlné posteli své ženě, dětem, přátelům neb kterémukoliv člověku to odkázati neb poručiti, a to přede dvěma konšeluoma a dvěma obecníma téhož pána, aby ten, komuž by bylo poručeno aneb odkázáno, držal, vládl tím statkem a zbožím mocně a úplně, jako ten umrlý vládl, když jest živ byl. Druhé nechtěl-li by kdo, zdráv jsa, osésti, ale aby svobodu měl směniti, osaditi aneb prodati člověku dobrému, hodnému, ješto by se pánu hodil. Třetí jestli pak že by Pán Bůh kterého z nich neuchoval a smrti náhle na něho dopustil bez takového poručenství svrchu položeného a napsaného, tehda konšelé i obecní starší téhož pána mají moc ten statek opatřiti, aby byl zachován do ukázání příbuzných. A když by přítel nejpříbuznější toho umrlého přišel z důvodem dobrého svědomí a se ukázal, 394