277. 1442 březen 7. Potštejn. Hynek Krušina z Lichtemburka osvobozuje obyvatele svého městečka Kos- telce nad Orlicí od odúmrti; zemře-li kdo bez dětí, dědí nejbližší příbuzný. Staré roboty ponechává beze změny, ale přesně je vypisuje. Já Hynek Grušina z Lichtenburgu1) vyznávám tímto listem obecně přede všemi, tak nynějšími jakož i budoucími, kdož jej čísti anebo čtouce slyšeti budou, že svým dobrým rozmyslem, zdravým životem a přátel svých dobrou radou uznamenav k sobě příchylnost velikou od obce kostelecké, kteříž příslu- šejí k hradu mému Potenštejnu,2) a jich věrnost, učinil jsem jim takovou milost, že sem jim dal i mocí listu tohoto a zápisu dávám i jich potomním i bu- doucím od sebe i od mých budoucích odúmrti, kteréžto jsou šly na mne, ty sem jim dal. Kdyby Pán Bůh z té obce již jmenované, to jest městečka Kostelce nad Orlicí, k hradu Potenštejnu příležejícího, smrti neuchoval, tak že by umřel a děti neměl, aby mohl ten statek svůj dáti příteli svému přirozenému, kterémuž by se jemu zdálo, a na to jim i jich budoucím mám i slibuji nesahati i svými budoucími. A dále já svrchupsaný Hynek Grušina potvrdil sem i mocí listu tohoto a zápisu potvrzuji od sebe i svých budoucích robot, v kterýchžto spravedlivě svrchupsaná obec mně sedí i mým budoucím dědicům od staro- dávna, jakož se ty roboty v tomto listu znamenitě vypisují: Nejprve mají pěší, a dlužni jsou trávu sečnou na panské louce, kteráž leží pod městečkem, roz- třásati a potom shrabati, a rolníci mají do panské stodoly voziti čtyry vozy slámy, kdyby byla stodola při městě, pakli do Počtejna, tehdy dva vozy slámy. Druhé že z každého lánu mají svézti pánu poplužie v Doudlebách3) do té sto- doly čtyry vozy ozimý a čtyry jarý a na tom popluží mají vorati z každého lánu jeden den na ozim a druhý na jeř, a z každého lánu osum grošův dáti žen- ných peněz, též i s dvorův, jakž na který dvůr nebo dům usazeno jest, z něj po groši. Také mají vézti k mlejnu, co by bylo potřebí, buďto k stavu aneb k mlejnu opravení z pána lesův, a mlynář má naroubati, co by se jemu hodilo, a pěší mají na stavu dělati, co by bylo potřebné. Také mají pěší dvakrát na zajíce poslati do roka, jednou k vánocím a druhé k masopustu. A protož já Hynek Grušina svrchupsaný mám a slibuji i s svými potomními dále nad tyto roboty v tomto listu psané a jiné roboty nesahati nespravedlivě na svrchupsanou obec i na jich budoucích[!]. A to všecko, co v tomto listu psáno stojí svrchu, slibuji jim to zdržeti i svými budoucími i jich potomními ctně a věrně jako dobrý člověk. A toho na potvrzení a jistotu pevnější a stálost já svrchupsaný Hynek Grušina pečetí svou vlastní vědomě a dobrovolně k tomuto listu přivěsiti sem dal a kázal a pro lepší svědomí prosil sem urozených a slovutných pana Jana na Hrádku z Bozkovic, Vilíma ze Dozalaa), Jana Lanky z Bozkovic, Heřmana ze Hříště, Jana Kuchynky z Ledské, Stoška z Přestavlk, Jana Buriána z Hodě- čína, aby podle mne na vědomie pečeti své k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán 390