extunc secundum numerum mensurarum domino plus dare debet et hoc temporibus perpetuis faciendo. Nichilominus villa Przyedczyn3) cum agris omnibus et flumine et cum omni libertate et communitate ad civitatem preli- batam dinoscitur spectare et eciam medium laneum, qui apud Mladotam prope compites, que vulgariter drahy dicuntur, emerunt, perpetue ad communitatem, que vulgariter obecz dicitur, absque omni censu et exaccione tenere debent. Nam eciam tabernas in villis superius tactis nullus habere debet nisi cum con- sensu civitatis. In cuis rei testimonium et evidenciam clariorem sigilla nostra cum sigillis nobilium virorum per nos ad premissa in testimonium rogatorum, videlicet Pothe de Czastolowicz, Boczkonis de Cunstat, dicti de Podiebrad, Bohussii de Ewancz, Colde de Zampach, dicti de Crzniekowicz, Jarossii de Hroška presentibus duximus appendenda. Nos quoque Potha de Czastolowicz, Boczko de Cunstat, dictus de Podiebrad, Bohussie de Ewancz, Colda de Zam- pach, dictus de Crzniekowicz, Jaross de Hroška presentibus sigillis nostris con- dicionem et iurisdiccionem superius factam testamur ratam, gratam et firmam fore factam. Datum anno Domini millesimo trecentesimo LXXXVI° in die Laurentii, martiris gloriosi. Pergamenový originál v archivu ministerstva vnitra, odd. guberniálních listin, č. 90, listina je prostřižena a podlepena; ze sedmi pečetí, přivěšených na pergamenových proužcích, se ztratily všechny. — Znění též ve vidimátu rychtáře, purkmistra a konšel města Hradce Králové ze dne 17. července 1641 (uložen v archivu země České, archiv České koruny, Vídeňské rep. č. 1066). 1) Solnice patřila ke hradu Skuhrovu, s nímž měla i stejné pány. Po Mutinovi vládli tu páni z Meziříči (A. Sedláček, Hrady II, str. 202—204). Původně slovanská ves byla po- výšena na městečko před r. 1321. (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 910). 2) Městská privilegia Hradce Králové otiskl J. Čelakovský v II. a III. dílu „Codex iuris municipalis“. 3) Předčín, zaniklá ves u Solnice. 132. 1387 březen 15. Jan z Rožmberka uděluje obyvatelům městečka Strunkovic n. Blanicí právo volně odkazovati veškerý majetek kterékoliv osobě, ale tak, že grunt nesmí zůstati opuštěn a že roboty, dávky i jiné povinnosti zůstávají beze změny. Za toto právo, jež potvrdil i Janův bratr Oldřich se synem Jindřichem, zaplatili Strunkovičtí 30 kop pražských grošů. Nos Joannes de Rosenberk1) ad universorum notitiam tenore presentium volumus devenire, quod ad supplicem instantiam fidelium nostrorum oppidano- rum communitatis in Strunkovicz2) ipsis et eorum cuilibet ibidem moranti una cum duobus molendinis supra et infra pontem ibidem situatis ex gratia singulari 196