14) Adam z Nežetic (tamže, str. 68 a d.). 15) Jan Kbelský (tamže, str. 67). 16) Václav, syn Kolmanův ze Stříbra (tamže, str. 55). 17) Jakeš Jinoch z Nové Plzně (tamže, str. 67). 18) Ondřej, farář z Pelhřimova (tamže, str. 76). 10) Václav Mikulášův z Olomouce (tamže, str. 67). 20) Zdeněk z Chrastu (tamže, str. 78). 21) Štěpán ze Staňkova (tamže, str. 78). 22) Velislav z Boru (tamže, str. 65). 22) Jan Náz (tamže, str. 76). 24) Mikuláš Šiška z Maštova (tamže, str. 78). 25) Jan z Moravy (tamže, str. 77). 26) Snad Jakub z Dubé (tamže, str. 77). 27) Mikuláš Henzlínův (tamže, str. 78). 28) I. října; v. J. Emler, Rukovět chronologie křestanské, zvláště české (v Praze 1876), str. 519—520. Srv. J. Dobiáš, Dějiny královského města Pelhřimova a jeho okolí. Díl I (v Pelhři- mově 1927), str. 134—135. Jaká byla odúmrtní praxe, ukazuje zápis v nejstarší knize městečka Hoštky, založené r. 1494: My Vilém z Ryznberka a z Švihova, pán na Roudnici, hofmistr krále Jeho Mti, oznamuji tímto zápisem, kdež čten anebo čtúcí slyšán bude, jakož jest připadl odúmrtí na mne jakožto na pána vrchnieho duom nebožtíka Martina Sladovníka v městečku Hošce a někteří dluhové na tom duomě pozuostali jsú, a z té příčiny duom prodán jest Vondráčkovi Kochovcovi za sumu II grošuov a X kop grošuov, vše míšeňských, a on Vondráček dluhy v též sumě, kterýž za ten duom plniti a platiti má, na se jest přijal, jakož jest nějakú sumu těm, komuž dlužno pozuostalo, vydal a mně také, což vajše po těch věřitelích pozuostalo, platiti a plniti povinovat jest byl, o tu všecku odúmrť se mnú jakožto pánem svým vrchním, kteráž spravedlivě na mne připadla jest, se smluvil a vy- plnil. Protož my Vilém z Ryznberka etc. jakožto pán téhož Vondráčka Kochovce i jeho dědice z toho ze všeho, což na mne připadlo, konečně kvituji a prázdna činím od sebe i ode všech dědicuov a budoucích svých i od všelijakých jiných lidí. Jenž psán léta Božieho MV° XXIIII v pátek den svaté panny Kateřiny. — Za husitských válek opanoval Hoštku Jan Smiřický ze Smiřic a připojil k Roudnici, u níž pak již zůstala. R. 1496 zastavil král Vladislav Roudnici Půtovi z Ryzmberka; jeho synem byl Vilém (A. Sedláček, Hrady VIII, str. 183; týž, Místopisný slovník, str. 256). 186b. 1406 říjen 2. Praha. Pražský arcibiskup Zbyněk potvrzuje obyvatelům Horšovského Týna držbu domů i jiných všech nemovitostí a určuje úrok z lánů, poplatky z pivovarů, krčem, masných krámů, z vyklúčených niv a z luk; i podsedci jsou povinni úrokem. Měšťané platí berni královskou a podymné. V městečku jsou dvě lázně, s tou však povinností, že se mohou zdarma koupati chudí. Rychtu a výnos cla si ponechává vrchnost. Městečko dostává právo města Stříbra, kam jde i odvolání; vyšším místem je Staré Město pražské a posledním podkomoří pražského arcibiskupa. Měštané mají právo obstavit urozené dlužníky do částky pěti kop bez 15 grošů. 270