In nomine sancte et individue Trinitatis amen. Nos Otacharus, qui et Primizl, Dei gracia dominus regni Boemie, dux Austrie et Styrie marchioque Moravie, omnibus in perpetuum. Ut facta nostra racionabilia et honesta, que per nos fiunt, provide tam futurorum quam presencium noticie offeramus, decrevimus ea vivaci scripto committere, ut optinere valeant robur perpetue firmitatis. Sciant igitur tam viventes quam victuri, quod nos religiosas personas et loca venerabilia pro remedio animarum progenitorum nostrorum et pro- nostra salute in omnibus iuxta posse cupientes studiosius promovere, conferi- mus, concedimus et donamus de liberalitate nostre regie potestatis civitati in Predlutzs, quam venerabiles viri abbas et conventus ecclesie in Oppatavitz nunc possident1), intuitu Dei et ecclesie supradicte omnia iura et libertates, que habent civitates nostre in Colonia et in Churim,2) videlicet ius, quod habet Magdeburgensis civitas, id est auctoritatem puniendi tam in personis quam rebus secundum merita reorum et excessuum qualitatem, quos ibidem conti- gerit perpetrari, scilicet sentenciam suspensionis, decapitacionis, rotacionis, duelli necnon omnium eorum, que ad iudicium supradictarum civitatum perti- nere noscuntur. In cuius rei testimonium et munimen presentem paginam sigil- lorum nostrorum munimine fecimus communiri testibus, qui tunc aderant, subnotatis. Qui sunt Hermannus camerarius de Rychnow,3) Wilhelmus de Podibrad, Bohozlaus filius Boruthe, Poto frater Budizlai, Bohozlaus subda- pifer Moravie,4) Ulricus pincerna,5) Rathimirus purccravius de Primfberc,6) Gaudencius et Nicholaus, capellani domini regis,7) Jeromer camerarius. Actum apud Pragam anno Domini M'CCLXI°. Datum ibidem per manus Guilhelmis) et Arnoldi,9) tunc nostrorum prothonotariorum, sexto Idus Septembris, in- dictionis quarte. Pergamenový originál v archivu kláštera břevnovského, zn. BX. 310; k listině jest přivěšena na červenožlutozelených hedvábných nitích kulatá dvojstranná pečet z vosku při- rozené barvy. — Na rubu: Privilegium super civitatem Prelucz (pozdější rukou připsáno:) id est Przelaucz intuitu monasterii Oppatovicensis. — N. 58. — Ottagari Ao. 1261 6. Idus Septembris. 1) Městečko Přelouč vzniklo ve 13. stol. z tržní vesnice, patřící klášteru opatovickému (J. Leder, Dějiny města Přelouče nad Labem, Přelouč 1926; J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1239). 2) Srv. J. Čelakovský, Codex iuris municipalis II, str. 100. s) V. Novotný, České dějiny I. 4, str. 330. 4) Tamže, str. 362. Oldřich z Hasemburka; tamže, str. 362. Ratmir z Krasíkova; tamže, str. 293. 7) Tamže, str. 358. s) Tamže, str. 366. *) Tamže, str. 367. 5) *) Otiskl J. Emler, Regesta II, str. 1236, č. 2825; F. Tadra, Věstník České akademie XV. 1906, str. 382. 18