5) Volyně, s. o. Volyně. — Volyňský kraj obdrželi ve 13. stol. proboštové pražského kostela. R. 1299 vysadil tu probošt Oldřich městečko Volyni právem zákupným, a to podle písec- kého práva. (J. Emler, Regesta III, str. 507, č. 1297; král Jan listinou ze dne 17. března 1327 povoluje Píseckým, aby se řídili právem Starého Města pražského, a při tom uvádí města a městečka, jež se řídí podle Písku). R. 1336 osvobozuje král Jan Volyňské od ungeltu (J. Emler, Regesta IV, str. 97, č. 248). Městečko požívalo od starodávna týdenního trhu v pátek (Fr. Teplý, Dějiny města Volyně, 2. vyd. Volyň 1933, str. 21 a d.; J. V. Šimák České dějiny I. 5, str. 1042). 6) V. pozn. 4 při listině z 8. prosince 1367 (výše č. 96). 7) V. tamže pozn. 3. s) Řídilo se tak zv. „právem norimberským“ (B. Mendl, Tak řečené norimberské právo v Čechách, v Praze 1938, str. 27 a d.). Listina otištěna s českým překladem u Fr. Teplého l. c., str. 21—25. 140. 1390 září 18. Český Krumlov. Jindřich z Rožmberka uděluje městu Soběslavi za 96 kop grošů pražských práva měst královských s tou výjimkou, že veškerý majetek zběhlého vraha při- padne vrchnosti. Odvolání od městského soudu jde k městskému soudu v Českých Budějovicích a odtud teprve k pánovi jako poslednímu místu; ten vybírá i peněžité tresty. Měštané jsou povinni vojenskou službou osobní i s obozem, je-li vypsána všeobecná zemská hotovost. Vrchnost se vzdává odúmrtního práva; zemře-li měštan bezdětek, dědí nejbližší příbuzný, ať jest poslední vůle či nikoliv. In nomine Domini amen. Cum tempus nostrum hec continua revolucione sic labitur, quod accio preteritorum surripiatur successione futurorum, pru- dentis consilium est, ut acta sic serventur integra digna a scriptorum memo- ria, quod usque ad cursum futuri temporis certa veritate maneant incorrupta. Nos igitur Henricus de Rosemberg1) tenore presencium constare volumus universis, profitentes publice, quod quia cives iurati totaque communitas civi- tatis nostre in Sobieslaw,2) fideles nostri dilecti, in nostri presencia personaliter constituti, nobis humiliter et unanimiter supplicarunt, pro arra seu solario nonaginta sex sexagenas grossorum Pragensium nobis assignantes, quatenus ipsis de innata nostra pietate, bonitate et gracia ius regale donare, concedere ac dictam nostram civitatem more civitatum regalium libertare dignaremur, nos itaque consideratis ipsorum probitatis meritis, quibus nobis et predecesso- ribus nostris fide pura et indefessis obsequiis hactenus complacuerunt, ad pro- secucionem ipsorum profectus et comodi benignis inclinati affectibus et peticionibus ipsorum utpote racionabilibus merito annuentes, animo bene deliberato ipsis et eorum futuris successoribus omnibus et singulis prefatum ius regale concessimus et concedimus, donavimus et donamus, in quantum se nostra extendit de iure potestas, ac dictam nostram civitatem Sobieslaw cum 209