universis et singulis nostris fidelibus, civitatum nostrarum subcamerario, burg- graviis et ceteris officialibus nostris, qui sunt aut pro tempore fuerint, seu ipso- rum successoribus, districte inhibentes, ne a dicta civitate nostra Chotieborz et incolis eiusdem plus quam duas sexagenas grossorum Pragensium, ut pro- fertur,°) exigant nec eos in gratia seu institutione nostra praesente ultra praemissa astringant seu impediri aut astringi permittant, sed potius eos ma- nuteneant, protegant et defendant. Praesentium sub appenso nostro sigillo testimonio literarum. Datum et actum in Grecz sabbato proximo post diem festi sancti Jacobi, apostoli gloriosi, anno Domini millesimo trecentesimo octuagesimo septimo. Ad mandatum d. imperatoris praesentibus d. Ulr. subcamer. et Henrico Ennik, burggravio in Lictenburg3) Symon prothonot.4) Zachováno pouze v potvrzení chotěbořských listin Marií Terezií ze dne 13. září 1748 (v městském archivu v Chotěboři; fotografický snímek Historického ústavu ČSAV), jakož i ve vidimátu města Chrudimě ze dne 13. dubna 1642 (archiv ministerstva vnitra, odd. SM P 106 Ch 11). a) Schází slůvko „quod“ (podle potvrzení chotěbořských privilegií králem Ladislavem ze dne 22. listopadu 1454, obsaženého ve zminěné již konfirmaci Marie Terezie z r. 1748). — b) Správně „sexagenam“. — c) Správně „praefertur“. 1) V. V. Tomek, Dějepis města Prahy III, str. 23 uvádí mezi hofmistry císařovny Alžběty „šlechtice neznámého rodu Herše (1372, 1373)“, který jest patrně totožný s Heršem z Roždalovic, zde připomínaným. 2) Lichnice s Chotěboří zůstaly v královském majetku až do r. 1393, kdy král Václav IV. odevzdal hrad i město v manství Heřmanovi z Choustníka (A. Sedláček, Hrady XII, str. 292). 3) Má býti patrně Čeněk z Lipan (A. Sedláček, Hrady XII, str. 35). 4) Šimon z Trutnova (J. Čelakovský, Codex II, str. 809). 134. 1387 září 28. Na hradě Pořešíně. Markvart z Pořešína uděluje obyvatelům městečka Kaplice za 361/2 kopy grošů městské právo, jako užívají České Budějovice. Dále jim propůjčuje moc vykázati výtržníky z městečka. Měštané mohou volně nakládati se svým majetkem; není-li kšaftu ani příbuzného, připadne pozůstalost kostelu. Wir Marchwarth von Poressinl) mit allen unsern erben czu einer ewigen gedechtnus tu wir ze wissen mit dem prif allen lewten, die nu sind und werden noch chumphtig, daz wir mit wolpedachten mût und rat und willen aller unser freunt, wenne wir pegeren mit ganczen fleiz praiten und auch meren wolln durch pessrung willen und durch nucz unsers markts zu Caplicz2) 199