a připravuje se na boj proti vnějšímu i vnitřnímu ne- příteli. Chiliasté se oddávají z počátku blouznění, že přijde Kristus na zemi a založí tisíciletou říši míru a pokoje. Čím více však roste reálné nebezpečí, že by se domácí reakce mohla spojit s nepřítelem zahraničním, tím zřetelněji ztrácí chiliasmus svůj trpný ráz a stává se výrazem činné revoluční vůle lidu. Z lidu, z počátku chiliasticky resignovaného, stávají se později slavní boží bojovníci. Mohutné shromáždění lidu pořádalo se kon- cem září 1419 „na Křížkách“ poblíže Prahy. Není ná- hodou, že bylo vybráno místo v blízkosti Prahy. Želiv- ský, jehož strana se od počátku stavěla proti Zikmun- dovi a nedůvěřovala politice šlechty, patrně očekával, že venkovští poutníci navštíví Prahu a posílí ho proti přívržencům kompromisu. Kromě toho mělo shromáž- dění v blízkosti Prahy dát výstrahu nejmocnějšímu představiteli šlechty Čeňkovi z Vartenberka, který měl hlavní vliv ve vládě ovdovělé královny Žofie a zasazo- val se o dohodu s církví i králem Zikmundem. Po shromáždění „na Křížkách“ pronikla část venkov- ských poutníků v noci Vyšehradem do města a králov- ská posádka na hradě jim v tom nebránila, neboť sym- patisovala s husity. Byl prý v ní i Žižka. Přespolní poutníci spolu s pražskou chudinou, nespokojeni s po- litikou konservativních husitů, vyvolávali v Praze bou- ře, ničili obrazy, ostatky a jiné předměty v kostelích a jejich hněv se obrátil proti kostelu sv. Mikuláše na Starém Městě, kde byl farářem husitský konservativec Křišťan z Prachatic. Konservativní Pražané, obávajíce se politických a sociálních převratů ve městě, přimkli se tím úžeji k šlechtě. Utvořili s ní ozbrojenou jednotu, jejímž účelem bylo udržet pořádek, t. j. starý řád v zemi. Tato reakční „jednota“ zahájila přípravy k zamezení 86