LISTY JANA ŽIŽKY Z TROONOVA. O Žižkovi nelíbil se spolek Pražanů s pány pod jednou, jenž čelil proti husitství. Válka proti nevěrným pokrytcům domácím i cizím byla příčinou, že na čas odložil nevoli svou k Táborům a sbíral své věrné v severovýchodních Čechách, když se mu Táboři zase poddali. Z Vilímova poslal od 26. března do 1. dubna 1423 listy ku všem městům českým, zvláště pak do Hradce Králové čili Malého Tábora, do Skalice i Ná- choda, aby se sjeli ve středu neb konečně ve čtvrtek po Velikonocích do Něm. Brodu, aby se káli a na výpravu smluvili. Na to hned vytrhl na pány nevěrné a u Hořic na vršku sv. Gotharda je 20. dubna porazil. Pak učinil Hradec svým střediskem a odtud poslal svůj manifest a řád vojenský, který předem svědčil Orebitům, a v němž všechen jeho rázný duch jest prosloven. Při tom zůstal vrchním velitelem bratrstva Táborského, s nimiž nesho- doval se jen ve vykonávání náboženství. S Pražany se pak srovnal a po lepším opevnění Čá- slavě dal se na Moravu, ba pronikl s bratřími až k Ostře- homu vítěze a nástrahám se důmyslně vyhýbaje. Zde při ústupu na Moravu po 7 dní bránil se přesile ze své hradby vozové, svými děly a taktickým kořistěním z te- rainu jízdným Uhrům nepříležitého. Byl to největší čin vyspělého umění válečnického. Zatím zase Pražané s pány se spolčili a sevřeli z Uher vrátivšího se vůdce u Ko- stelce nad Labem, kde pomocí pana Bočka z Poděbrad z úkladů se vybavil a táhna mimo Kolín a Horu Kutnou, postavil se pánům u Malešova, kde mistrným využitko- váním svahů za Bykání a pohyblivou hradbou vozovou způsobil pánům hroznou porážku 7. června 1424. Po tažení k Plzni a Žatci namířil si na Pražany. Leč přítomnost mi- lého a požádaného krále Zikmunda Korybutoviče a pak dojemná vlastenecká slova Rokycanova hnula tvrdým vůdcem, a máti českých měst zachráněna, ba Korybutovič a Pražané se spojili se Žižkou a voj 20.000 mužů čítající čelil proradnému cís. Zikmundovi, který v únoru r. 1424