kroniky i staré legendy 297. Bezpečně se orientoval ve šlechtickém prostředí, znal dějiny panských rodů, měl zjevnou zálibu v erbovních pověstech (které si sám často vymýšlel), panské rody jmenoval nezřídka jen podle erbů. Přes některé úvahy o stejném původu šlechty i poddaných je zřejmá jeho nadřazenost nad nižšími společenskými vrstvami. O jejich příslušnících se vyjadřuje velice pohrdavě a nazývá je všechny, včetně měš- ťanů, chlapy (chlap ve staré češtině znamená sedlák, poddaný, nešlechtic, neurozený člověk). Toto vše, co lze z kroniky vyčíst, však nevede k jednoznačnému závěru o jejím autorovi. Výsledkem dosavadního bádání v tomto směru také není přesvědčivé určení osoby kronikáře ani jeho spolehlivé společenské zařazení, ale jen dlouhá řada úvah a domněnek, často až fantastických. K prvnímu omylu došlo již před třemi staletími, kdy byla kro- nika, označovaná do té doby jen jako „kronika česká“, „kronika“, případně „kronika boleslavská“298/, nazvána kronikou Dalimilovou. Podnět k tomu dal, jako v mnoha podobných případech, Václav Hájek z Libočan, když mezi prameny své kroniky uvedl i jakéhosi Dalimila Mezeříčského, kanovníka boleslavského29. Dílo tohoto blíže ne- známého a možná i sporného kanovníka boleslavského ztotožnil Tomáš Pešina z Čecho- rodu30% s veršovanou kronikou boleslavskou. Bohuslav Balbín sice ve svém starším díle považoval „historii boleslavskou“ za dílo nezjištěného autora301/, ale o deset let později již jmenoval jako spisovatele rýmované kroniky Dalimila Mezeříčského 302. Omyl převzal i Gelasius Dobner303/ a trval na něm, i když k tomu neměl průkazné důvody304/ První, kdo vyslovil oprávněné pochybnosti o Dalimilově autorství rýmované kroniky, byl druhý z jejích vydavatelů, František Faustin Procházka. Konsta- toval, že autor kroniky není znám a celá zpráva o Dalimilovi je „toliko na austném vy- dání, a na svědectví některých pozdnějších historiků, až posaváde založena“ 305/. S jeho názorem naprosto souhlasil i Josef Dobrovský, který byl vůbec velmi skeptický k prame- nům uváděným Hájkem. Podle jeho názoru je třeba „rozlišovati kněze v Staré Boleslavi, u něhož básník našel exemplář české kroniky (snad latinského Kosmu s jeho pokračo- vateli) a užil ho pak při své práci, od českého pěvce samého. Tento pěvec nebyl jistě žádný kněz, nýbrž pravděpodobně páže (panoš), který za pohoštění a plat na hradě něja- 306/ kého pána (asi Viléma z Házmburku) líčil činy našich předků v starorytířském tónu.“ František Palacký se domníval, že tak řečený Dalimil (jméno navrhuje ponechat jako všeobecně známé a přijímané, i když tak nazvala neznámého skladatele až pozdější doba) byl český rytíř, vážený ve své době.307 K tomuto závěru ho vedla jak značná autorova pozornost věnovaná zájmům šlechty, tak i jeho nepřátelský tón vůči měšťanům a odmítavý způsob, jímž se zmiňuje o plebejcích. Konečně vyslovil domněnku, že kronikář sídlil v kraji boleslavském nebo kouřimském. Další z vydavatelů kroniky, Josef Jireček308/, nepochyboval o tom, že kronikář byl šlechtického rodu a pocházel prý pravděpodobně z Hradecka nebo Chrudimska. Považuje ho za pěvce, který však nestál v něčích službách, ale byl to „muž samostatný, o své újmě skládáním se bavící“. To, že pobýval na Malé Straně a sledoval boje v letech 1309—1310 bez skutečné účasti, vedlo Jirečka k domněnce, že mohl být rytířem-laikem řádu johanitského a v uvedených letech žil již jako sta- řec v johanitském klášteře na Malé Straně. To by, podle Jirečkova názoru, vysvět- lilo jeho vzdělanost, zálibu ve šlechtických věcech i značné vědomosti zeměpisné a národopisné. Sám však přiznává, že této myšlence je na závadu kronikářovo na- prosté mlčení o tomto řádu. Konečně se Jireček odvažuje další domněnky, totiž že skladatel kroniky pocházel z rodu Ronovců. Německý historik Adolf Bachmann303/ považoval Dalimila za kněze. Rovněž se přikláněl k Dobrovského mínění, že byl placeným pěvcem. Ostré stanovisko k Bachmannovým poněkud předpojatým názorům na Dalimila zaujal Miro- slav Jeřábek 11%. Sám se spokojil s Tomkovým závěrem, že „šlechtic neznámého již jména... složil rýmovanou kroniku, jak se nyní říká Dalemilovu“. 311/ J. V. Šimák312/ se ve svých pokusech o identifikaci autora rýmo- vané kroniky odvážil dále. Vyšel z Jirečkovy hypotézy o kronikářově příslušnosti k rodu Ronovců, ale domníval se, že kronikář byl kněz. Chvála hrdinských skutků pana Hynka 191/