z 241 stránek
Titul
1
2
3
4
Úvod
5
6
7
Edice
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
Pozdější doplňky
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
Česká rýmovaná kronika
190
191
192
193
194
195
196
197
198
Několik prozaických slov k překladu
199
200
201
Starší jména a výrazy
202
203
204
205
Poznámky
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
Seznam vyobrazení
218
219
Rejstřík míst
220
221
222
223
224
225
Rejstřík osob
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
Obsah
236
237
238
239
240
241
Název:
Kronika tak řečeného Dalimila
Autor:
Bláhová, Marie; Krčmová, Marie; Vrbová, Hana
Rok vydání:
1977
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
241
Počet stran předmluvy plus obsahu:
241
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Úvod
- 8: Edice
- 179: Pozdější doplňky
- 190: Česká rýmovaná kronika
- 199: Několik prozaických slov k překladu
- 202: Starší jména a výrazy
- 206: Poznámky
- 218: Seznam vyobrazení
- 220: Rejstřík míst
- 226: Rejstřík osob
- 236: Obsah
Strana 206
POZNÁMKY
V poznámkách ke kronice jsou uvedeny jen zásadní omyly kronikářovy a vysvětlení
k Dalimilovu textu, příp. již k jeho předlohám. Nejsou tu podchyceny všechny od-
chylky od starších pramenů, protože by takový důkladný poznámkový aparát příliš
zatížil text kroniky a vzhledem k účelu této knihy, která nesleduje přísně vědecké cíle,
by byl zbytečný. V podrobnostech lze odkázat na zevrubné historické vysvětlivky,
kterými doplnil Z. Kristen Havránkovo a Daňhelkovo vydání České rýmované kroniky
tak řečeného Dalimila. Někde však je třeba přijímat Kristenovy poznámky kriticky
(především pokud jde o vztah kroniky Dalimilovy a legendy Kristiánovy). Pro srovnání
textu doporučuji i Kosmovu kroniku, která byla hlavním Dalimilovým pramenem.
Tak řečený Dalimil však mnohé události poněkud zkresluje nebo do nich vnáší již
mladší tradici, obohacenou o nové doplňky a pověsti. Pokud jde o přesné určení
a data panovníků a biskupů, odkazuji též na rejstřík ke kronice.
M. B.
2
3
4/
5/
6/
8/
3/
10/
11/
12/
13/
14/
15/
18
17/
18/
19
20
21
1/ O zde uváděných kronikách a pokusech o jejich určení je pojednáno v doslovu
k této kronice.
Sinear, též Sennar, je biblické označení pro Babylónii.
Je míněn bájný hrad na levém břehu Vltavy proti Vyšehradu. Srv. Kosmova
Kronika česká, kniha I, kap. 9.
Tak řečený Dalimil klade mnohé bitvy na místo zvané Na bojišti. Má na mysli
zřejmě Bojiště před Prahou na dnešním Novém Městě pražském, kde se r. 1179
utkali Soběslav II. a Fridrich.
Amazonky byly podle řeckého bájesloví bojovné ženy žijící na břehu Černého
moře, s nimiž bojovali mnozí antičtí hrdinové.
Jde o boj perského krále Kýra (550—529 př. n. 1.) se skythskou královnou Tomy-
ris. Kýros byl poražen a Tomyris hodila jeho uťatou hlavu do měchu s krví, aby
se jí alespoň po smrti nasytil.
Podle Alexandreidy se makedonský král Alexandr Veliký setkal s Amazonkami
v Hyrkanii, kam pronásledoval vrahy perského krále Dareia.
Kumáni. Asijský stepní národ tureckého původu, žijící v XI.—XIII. stol. ve ste-
pích nad Černým mořem.
Není známo, o jaké místo jde. Snad by to mohl být Okoř nebo Kokořín. Ty jsou
ale v dochované podobě mladší.
Území českého kmene Lučanů, usedlého v Poohří.
Kosmas (I/10) lokalizuje hrad Vlastislav mezi vrchy Medvězí a Připek.
Podle Kosmovy kroniky (I/13) byl prý Durynk Srb.
Zřejmě jde o dvojhlavou orlici, která je doložena na pečeti Řehníka, Haška a Jana
z Jablonce z r. 1420. Srv. V. Král z Dobré Vody, Heraldika. Souhrn pravidel
a předpisův znakových, Praha 1900, str. 135.
Svatopluk, král moravský (871—894).
Metoděj, arcibiskup moravský v letech 870—885, byl Řek ze Soluně.
Ve starších pramenech není místo uváděno. Velehrad jako sídlo moravského
biskupství uvádějí až prameny 2. pol. 13. stol.
Roku 894 nebyl Metoděj a pravděpodobně ani Bořivoj již živ. Chybné datum
převzato z Kosmovy kroniky (I/14). Datum Bořivojova křtu není známo. Někteří
historikové (Pubitschka, Pelzel) je kladou do r. 874, jiní (Novotný) do let
880—885.
Levý Hradec.
V legendách je jmenován Kaich.
Toto tvrzení pravděpodobně neodpovídá skutečnosti.
Snad je míněn Karel III. Tlustý (876—888). V době, kdy Svatopluk zemřel,
byl východofranským králem Arnulf (887—899, císař od 896).
/ 206/