které mu splývají se zájmy českého národa vůbec. Neváhá však kárat pány, ohrožuje-li jejich jednání prospěch celku. Jako vyjádření myšlenek příslušné společenské třídy je Dalimilova kronika jedinečným zrcadlem své doby. Původní text Dalimilovy kroniky končí rokem 1314. Kronika se však poměrně záhy rozšířila a brzy byla obohacena o několik dodatků, které jsou v některých dochovaných rukopisech. Dodatky pravděpodobně pocházejí z pera několika autorů. Týkají se soud- ního klání v Hradci Králové r. 1315, bojů s Matoušem Čákem Trenčanským téhož roku, boje Viléma Zajíce proti králi Janovi v letech 1317—1318, osudů Plichty ze Žiro- tína, krále Jana a poslední z nich je žalozpěv nad smrtí Viléma Zajíce z Valdeka († 1319). Poslední zápisy byly pořízeny pravděpodobně záhy po smrti Viléma Zajíce, ostatní jsou asi o něco starší. Dalimilova kronika, ač dílo ostře protiněmecké, byla poměrně záhy přeložena do němčiny.354/ Mezi lety 1342—1346 byl pořízen veršovaný německý překlad, který se zprvu (do 91. kapitoly) držel v podstatě originálu, v dalším textu je velmi volný a projevuje se v něm poněkud jiné národnostní stanovisko než v českém znění kroniky. Autor německého překladu velebí Přemysla Otakara II. jako příznivce Němců. Je zjevným nepřítelem německých králů Rudolfa a Albrechta i jeho syna Rudolfa, krále českého. Rozlišuje mezi Němci přicházejícími z ciziny a mezi Němci v Čechách zdomácnělými, kterých se přímo ujímá. Stejně jako jeho český kra- jan nevraží na cizozemce. Z roku 1444 je dochován rukopis prozaického německého překla- du Dalimilovy kroniky, který byl zřejmě starší nežli překlad veršovaný. Dalimilova kronika asi záhy vešla ve známost mezi vzdělanými vrstvami v Čechách. Jejímu poměrně značnému rozšíření odpovídá i počet dochovaných rukopisů, případně jejich zlomků. Jak již bývá u středověkých kronik běžné, není dochován originál kro- niky, ale pouze její opisy od 14. století až do novověku.355/ Nejstarší rukopisy jsou známy jen ze zlomků: I/ Zlomky Hanušovy z 1. poloviny 14. století. Jsou to dva perga- menové dvojlisty obsahující kap. 30—32 a 39—42. Jsou uloženy v rukopisném oddělení v Praze (sign. XVII J 17, č. 1). Státní knihovny ČSR Zlomky Hradecké, rovněž z 1. pol. 14. stol., jsou dva pergamenové 2/ dvojlisty s úryvky kap. 3, 8, 9 a 10. (Knihovna Národního muzea v Praze, sign. I Ac 57). Zlomky Křižovnické (Státní ústřední archív Praha) a Klemen- 3/ tinské (rukopisné oddělení Státní knihovny ČSR v Praze, sign. XVII J 17, č. 12) pochá- zejí z téhož rukopisu z 1. pol. 14. století. Jsou to proužky čtyř pergamenových dvojlistů, obsahující části kapitol 67, 68, 69, 75, 83, 85, 93, 94. Blízko nejstarším zlomkům stojí 4 rukopis Cambridgeský. Je to neúplný pergamenový rukopis o rozměrech 15x10,5 cm, napsaný brzy po roce 1350. Je v něm řada písařských chyb a od 52. kapitoly jsou vynechávány části kapitol i celé kapitoly. Končí uprostřed kap. 100. Je uložen v knihovně Trinity College v Cambridgi (sign. O. 7. 38). S ním je příbuzný 5/ rukopis Františkánský, což je papírový rukopis z r. 1440, který byl psán pro mlynáře Tómu u Hory v CČerném mlýně. Je uložen v rukopisném oddě- lení Státní knihovny CSR v Praze (sign. XXIII F 39). Poněkud jiného typu je 6/ rukopis Vídeňský. Je to pergamenový rukopis z konce 14. století o 30 listech rozměrů 21x30,5 cm. Původní text byl na některých místech upraven. Do závěru jsou vloženy doplňky kroniky. Je uložen v Národní knihovně ve Vídni (series nova 44). S tímto rukopisem se vcelku shoduje rukopis Strahovský. Je to fragment kroniky na deseti papírových listech ve sborníku ze třicátých a čtyřicátých let 15. stol. Obsahuje prvních 14 kapitol kro- 197