KAPITOLA 103 173 Knížete tak přílišně páni tupí, že jen chřadne, a též jídlo nemá žádné. Proto pošle do Míšně k Bedřichovi, k markrabímu258 který vskutku vyhoví mu, vsi i města ničí spoře, zlomí odpor v Kutné Hoře, k Praze míří bez zábrany. Kníže otevřít chce brány, ale mnozí měštěníni pražští ze zrady ho viní. Kokotovci259/ s Volframovci260/ přidají se k české obci, s Velflovci261/ pán Od kamene 262) Míšeňským však dělá bene, chce jim vydat pražské město. To se ale brání přesto, z Hradu Ojířovic Vítek263/ na pomoc jde do těch bitek, má však lidí pomálu a nemůže nic už zmoci, když Volfram i Kokotovci utíkají k špitálu.264) Dojede k Novému Městu265/ tam však řetězem mu cestu přehradí lid Velflovce — i s druhy ho zabít chce, bránit se však dá mu práci. Mnoho koní přitom ztrácí a jak v pevné pasti vězí, nemůže dál přes řetězy. Všude třeskot, ryk a řev. Soudek, hoch se silou obří, přetal řetěz. Na nádvoří Vítek jel. Kotoučem střev byl jeho kůň opásán. To jsem viděl i já sám. Volfram obsadil pak špitál. Pavlík Lubický zas vítal za Vltavou nepřítele. Oba bránili most skvěle. 8/ l, JAK BYL KORUTANSKÝ POTUPEN