Dal vám sic dost artikul, zato pikle rád vždy kul proti vám v otcově duchu. Ten mu říkal častokrát: „Proč bys šetřil na bělpuchu? Co dáš, můžeš zase brát. Než se na odpor Čech zmůže, ty ho dávno stáhneš z kůže.“ 169 Tehdy smělý Vilém Zajíc252/ jenž měl vlast svou nad vše rád, sebral Švábům chutný krajíc tím, že dobyl Křivoklát. KAPITOLA . * 100 O VÉVODOVI KORUTANSKÉM Jindřich z Korutan pak českou zemi řídil. Byl to sice dobrák, ale trochu břídil. Zastupoval Vaňka, když byl na tažení, později se také s jeho sestrou žení.253/ O zem nestará se, má veliký hřích, že ho nezajímá nic než vlastní břich. To římskému králi dobře poslouží, až před Kutnou Horou vojsko rozloží. Plichta z Žirotína dá se na pochod a nadělá jeho šikům mnoho škod. Jindřich Lipský a též Vartmberský Jan k Hoře svoje lidi vedou ze všech stran. Ač s měšťany mají mnoho nesnází, Kolín s Horou brání, krále porazí. Ten neúspěch králi málem zlomí vaz, překotně se snaží odejít z Čech včas. Osídlenci z Němec zachrání mu čest, otevřou mu brány velkých českých měst. První Hradečtí tak s králem shodli se, potom Bydžov, Mýto, Chrudim, Police. Švábi chechtají se Čechům do očí, mučí je a bijí, mnohé zotročí. Právem neujdou však strašné odplatě, Češi vše jim brzy vrátí bohatě.