166 Němci z Václavova sněmu vítají tu možnou změnu, v poselstvích ho začnou zvát. Albrecht upevní svůj řád a záminku hledá nutnou. Od Čech žádá Horu Kutnou nebo tři z nejlepších měst. To nemůže Václav snést, brání se mu, ale Němce ze své rady nevypoví, takže Albrecht o myšlence jeho každé vždy se doví. KAPITOLA * 97 O DVOU VÁCLAVECH Český král měl syna Václava, který byl již králem uherským. Když viděl, že boj mu nastává, chtěl se nejdřív ještě shledat s ním. Měl jen jeho. Byl mu předrahý. Odvézt si ho zpět chtěl do Prahy. Český tábor v Uhrách v Rákui242/ právě nikdo z klidu neruší, když přispěchá Václav do Budína a s korunou chce si odvézt syna. Laskavý bůh splní jeho sny. K Praze jede průvod honosný. Římský král čas ale neztrácí, k Hoře Kutné táhnou vojáci. Jindřich Lipský a Jan ze Stráže243/ zbaví se však oné pakáže. Ač má hrstku lidí Dětoch z Hořepníka244/ na Šváby se vrhne, až krev kolem stříká, a když shromáždí se všechna česká vojska, Švábům v úprku je každá cesta ouzká a navíc jim škodí při ústupu těžkém dnes už slavný Jindřich spolu s panem Ješkem. Nestihli se ale srovnat s římským králem. Václav roznemoh se, zemřel z toho žalem. Prý na oné smrti lpí i jiná vina. To však přenechávám soudu Hospodina.