67 nakonec dospěli k závěru, že se dostaví ke starci Konrádovi, který před časem koupil arcibiskupství od Alberika, lékaře krále Václava, a zabral statky celého arcibiskupství. Teď ležel u pana Smiřice v Roudnici, bledý, nakažený morem kacířských bludů a stižený mrtvicí. A tak přijdou ke starci, postiženému na mysli i na očích, který nemohl ani pozvednout ruku, a žádají, prosí a naléhají, aby je nenechal se déle trápit. Vidí však, že umírající stařec to nejen nechce, ale ani nemůže učinit. Požádají tedy, aby mu byl přinesen olej v lahvičce, sami namočí palec biskupův v oleji a rukou biskupa sami pomažou své ruce. Od biskupa však se jim dostane slov prokletí: "Shledávám, že jste lotři, a jako lotry vás propouštím.“ Tato slova několikrát vyprávěl vlastními ústy již řečený Bernard, jinak Bedřich, kdysi hejtman Orebitů, na úplném shromáždění mocných a urozených, a pak se oženil, vzdav se kněžského stavu. Rokycana, který se stal takto knězem, se raduje, že byl vysvěcen a že v budoucnu může dosáhnout ještě vyššího stupně. Znovu se přidruží k Petrovi, žáku Viklefovu, a tak důkladně pěstuje jeho bludy, že mistr Příbram se před císařem Zikmundem zavázal pod trestem ohně, že chce dokázat, že Rokycana hlásá 21 článků a že pro kterýkoli z nich by mohl být po zásluze upálen. Poté co byl Rokycana od krále napomenut, dal se spěšně na útěk a nalezl úkryt v Hradci Králové. Po smrti císaře se vrátil do Prahy a neobyčejně horlil proti králi Albertovi a jeho synovi Ladislavovi, usiloval také přivolat jim smrt. Když byli odstraněni, obrátil tvář lidu k Jiřímu Poděbradskému, tehdy správci království, a postaral se, aby byl zvolen za krále. Vypudil mistra Papouška a jako opovrženíhodné zjevení obsadil jeho místo a v listinách se psal jako zvolený arcibiskup. Ten kněz své stoupence povzbuzoval, aby laiky měli k tomu, aby v radách bez nich nic nečinili a nezařizovali. Oni sami v radě ustanovují nebo odstraňují, koho