Strana 1
CESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD HISTORICKÝ ÚSTAV ČSAV sekce filosofie a historie PRIVILEGIA NEKRÁLOVSKÝCH MĚST ČESKÝCH Z LET 1232—1452

Strana 2
CODEX IURIS MUNICIPALIS REGNI BOHEMIAE TOMUS IV—1 PRIVILEGIA NON REGALIUM CIVITATUM PROVINCIALIUM ANNORUM 1232—1452 SBÍRKA PRAMENŮ PRÁVA MĚSTSKÉHO KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO DÍL IV — 1 PRIVILEGIA NEKRÁLOVSKÝCH MĚST ČESKÝCH Z LET 1232—1452 PRAHA 1954 NAKLADATELSTVÍ ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚD

Strana 3
PRIVILEGIA NON REGALIUM CIVITATUM PROVINCIALIUM REGNI BOHEMIAE ANNORUM 1232—1452 PRIVILEGIA NEKRÁLOVSKÝCH MĚST ČESKÝCH Z LET 1232—1452 Zpracoval Antonín Haas PRAHA 1954 NAKLADATELSTVÍ ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚD

Strana 4
ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD Vědecký redaktor akademik Václav. Vojtíšek Recensent doc. Dr František Graus

Strana 5
PŘEDMLUVA Uplynuly již tři čtvrti století od chvíle, kdy Jaromír Čelakovský vydal první díl své monumentálně založené edice pramenů práva městského v království Českém — Codex iuris municipalis regni Bohemiael). První profesor českých dějin právních na universitě Karlově, nedávno předtím od Němců oproštěné, a vynikající znatel městského zřízení u nás předložil dokonale promyšlený plán toho podniku, který měl osvětlit jednu z nejdůležitějších složek života našeho národa i státu v minu- losti. Krátkost lidského věku i jiné úkoly nedovolily prof. Čelakovskému uskutečnit celý jeho plán, sám vydal privilegia měst pražských a připravil dva mohutné svazky s výsadami královských měst českých od nejstarších dob až do r. 1526, čili první díl a polovinu druhé části svého programu, skládajícího se z 13 oddělení. Třetí část podle něho byla „Privilegia měst horních a komorních (hradských, ochranných)“, a ve čtvrté části zamýšlel uveřejnit „Privilegia měst někdy poddanských (duchoven- ských, panských, rytířských)“2). Svazek, který se právě předkládá veřejnosti, čtvrtý v řadě kodexu městských práv, přináší privilegia nekrálovských měst a městeček v Čechách od počátku zatím do roku 1452. Je proto nutné ujasnit si nejdříve obsah a rozsah pojmu města nekrálovského a vysvětlit i odůvodnit, proč rok 1452 je důležitý ve vývoji této skupiny našich měst a městeček. Jaromír Čelakovský rozuměl městy královskými „nejprve ta města, která na půdě korunní povstala, králi nebo jeho úřadům, zvláště úřadu podkomořskému, podřízena zůstávala a podnes tohoto úředního názvu užívají“.3) Domnívám se však, že tato definice nevystihuje úplně podstatu královských měst, zvláště postaví-li se proti nim skupina měst a městeček poddanských, jakož i komorních a horních. Vždyť najdeme mnoho městských obcí, které vznikly na půdě korunní, byly pod- řízeny králi nebo jeho úředníkům a přece se nestaly nikdy královskými městy (na př. Děčín, Chotěboř, Králové Městec, Nové Strašecí, Unhošť a j. v.). A právě povaha měst poddanských přispěje, myslím, k zpřesnění termínu „královských měst“. U poddanských měst a městeček je totiž nejpodstatnějším a nejdůležitějším znakem jejich právní poměr k vrchnosti, na níž byla zcela závislá jako ostatní nesvobodné obyvatelstvo a z jejíž moci a vůle dostávala a užívala svá běžná práva. 1) J. Čelakovský, Sbírka pramenů práva městského království Českého — Codex iuris municipalis regni Bohemiae. Díl I. Privilegia měst pražských. V Praze 1886. Díl II. Privilegia měst venkovských královských 1225—1419. V Praze 1895. Díl III. Privilegia měst venkovských královských 1420—1526 (z pozůstalosti vydal G. Friedrich). V Praze 1948. 2) Tamže díl I, str. V. 3) Tamže díl II, str. X. 5

Strana 6
Královská města naproti tomu uznávala za svého jediného pána českého krále nebo královnu, kteří je spravovali buď přímo (města privilegovaná) nebo prostřednic- tvím jednoho z nejvyšších úředníků zemských, podkomořího měst královských, jinak podkomořího měst věnných. Po památném sněmu čáslavském, na němž se královská města česká objevila jako třetí svobodný stav zemský, vystupuje další, zcela jasný znak, totiž účast plnomocných zástupců jednotlivých měst na sněmov- ních jednáních. A tak se zcela přesně odlišuje od královských měst ve vlastním smyslu toho slova další skupina měst a městeček, o nichž jsme se již zmínili, která měla svým bezprostředním pánem rovněž panovníka nebo člena jeho rodiny, který však nad nimi vládl jako kterákoliv jiná vrchnost skrze své korunní, komorní a mincovní úřednictvo (města korunní, komorní a horní); jejich obyvatelé nebyli osobně svobodní jako plnoprávní měštané měst královských, nemohli proto nabý- vat zemskodeskového majetku ani jako jednotlivci ani jako celek, a proto se také ne- mohli účastnit svými zástupci jednání a zasedání zemského sněmu. Vidíme, že naše města s hlediska středověkého feudálního pořádku, v němž každé osobě fysické i právnické bylo přesně vymezeno a určeno místo v nadmíru složitě rozvrstvené tehdejší společnosti, tvořila tudíž dvě přesně oddělené skupiny, města královská a všechna ostatní. Jestliže Čelakovský věnoval první z nich všechny tři svazky své veliké práce, lze umístit do druhé kategorie jak ta města, která Čelakovský nazývá „královskými městy horními a komorními (hradskými, ochrannými)“, tak i „města druhdy poddanská“. Proto zařazuji do jednoho svazku privilegia všech těch měst a městeček, jimž Čelakovský vyhradil třetí a čtvrté oddělení svého kodexu. V první části IV. dílu otiskuji listiny a listy od nejstarších dob až do r. 1452, t. j. do konce interregna po smrti Albrechta II, jak mně poradil akademik R. Urbánek. Do té doby se totiž vcelku ustálily změny, k nimž došlo za husitské revoluce, a vlastní vláda Ladislavova a pak zvláště Jiříkova otevírá zcela novou epochu, odlišnou od předešlého vývoje hlavně změněnými podmínkami a zájmy hospodářskými. J. Čelakovský zahájil svoji edici pramenů městského práva vy- dáváním městských privilegií právě proto, že jako právní historik i jako vynikající znatel všech pomůcek ke studiu městského života u nás v minulých dobách poznal neobyčejnou důležitost a jedinečnou cenu listin. Vždyť o nejstarších osudech našich měst a městeček, ať královských ať nekrálovských, jsme informováni především z jejich privilegií, protože městské knihy a urbáře jsou v té době ještě vzácné. Kromě toho celkový ráz i určení obou těch pramenů přináší pro dějiny městské obce jako celku poměrně velmi málo, protože městské knihy zachycují převážnou většinou jen vzájemné vztahy mezi jednotlivými obyvateli města a městečka a údaje v urbářích jsou velmi stručné. Mohlo by se snad namítnout, že edice listin z nejstarší doby až do r. 1346 je zbytečná vzhledem k velikému dílu, které vykonali Erben a Emler svými Regesty, ale není tomu tak, a to ze tří důvodů. Jednak Regesta, jak již jejich jméno i určení ukazují, nezachycují celé znění otiskovaných dokumentů, vynechávajíce někdy právě ty části listin a listů, které jsou pro poznání správních dějin českých měst 6

Strana 7
důležité, jednak bylo od té doby — což je rovněž pochopitelné a nikterak nesnižuje neobyčejně záslužnou práci obou právě jmenovaných editorů — objeveno mnoho nových písemností. Pro nejstarší dobu až do nastoupení Karla IV. na trůn, kam Regesta sahají, je těchto doplňků neméně nežli 16, a to začasté i originálů (na př. Kostelec nad Labem, Luby, Ronov nad Doubravou), t. j. téměř třetina všech otištěných písemností do r. 1346. A konečně vydavatelé Regest neotiskovali staré překlady do češtiny a do němčiny, byla-li písemnost známa v původním znění, ačkoliv i ony jsou velmi důležité a cenné, zvláště pro poznání právního názvosloví. Naproti tomu zachycuji pouze v regestu ty listiny a listy, které jsou známy ze vzor- ných edic posledních let; sem patří G. Friedricha „Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae“ (tomus I. 805—1197, Pragae 1904—1907; tomus II. 1198— 1230, Pragae 1912; tomi III. fasciculus I. 1231—1238, Pragae 1942), J. Čela- kovského „Codex iuris municipalis — Sbírka pramenů práva městského králov- ství Českého“ (díl I. Privilegia měst pražských, v Praze 1886; díl II. Privilegia měst venkovských královských 1225—1419, v Praze 1895; díl III. Privilegia měst venkovských královských 1420—1526, společně s G. Friedrichem, v Praze 1948) a konečně Blaženy Rynešové „Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka“ (díl I. 1418—1437, v Praze 1929; díl II. 1438—1443, v Praze 1932; díl III. 1444— 1448, v Praze 1937).

Strana 8

Strana 9
ÚVOD První část privilegií měst nekrálovských, která se připojuje jako první svazek IV. dílu k dosud vyšlým třem dílům Sbírky pramenů městského práva, navazuje sice na veliké dílo Jaromíra Čelakovského ve věcech zásadních i v cel- kovém rozvrhu, ale přece se od něho v mnohém odlišuje. Vyložil jsem již, proč zjednodušuji Čelakovského rozdělení našich měst do tří oddělení (města krá- lovská, horní a poddanská) ve dvě skupiny, z nichž první objímá svobodná města královská a druhá všechna ostatní města a městečka. Tak nabyl díl, je- hož první část se předkládá veřejnosti, značné šíře, pokud se týče jeho obsahu, neboť vedle necelých čtyř desítek svobodných měst královských se vyvinulo kolem půl tisíce měst a městeček nekrálovských neboli nesvobodných.1) Jestliže Jaromír Čelakovský, vydávaje privilegia jen královských měst českých, mohl navštívit všechna anebo alespoň nejdůležitější z nich osobně, není u měst nekrálovských možné, aby jediný badatel provedl archivní výzkum všech těch míst. Bylo tudíž nutné vyjít z prací předchozích generací archivních a badatelských, především z výzkumných cest, které podnikali odborní úřed- níci archivu země České hned od jeho založení. Proto akademik Vojtíšek dal již za okupace podnět k založení zvláštního lístkového katalogu všech privilegií českých měst a městeček, a to na základě archivních výzkumů, uložených ve jmenovaném již archivu země České. Dále bylo přihlédnuto k Rybičkově sbírce městských privilegií, uložené rovněž v zemském archivu českém, která vznikla sice soukromou sběratelskou činností a nemůže si proto činit nárok na úplnost, která však přes to přese všechno obsahuje mnoho městských privilegií v ověřených opisech, zvláště z 18. století.2) Katalog privilegií byl pak ještě před Květnovou revolucí doplněn rejstříkem městských listin, který si pořídil akademik V. Vojtíšek. Ale hned po dokončení lístkového katalogu, sestaveného z právě vyjmeno- vaných tří zdrojů, se ukázalo, že není naprosto úplný a někde ani spolehlivý. Bylo proto nutné doplnit jej po dvojí stránce. Nebylo především záruky, že zprávy z jednotlivých archivů, pořizované za rozmanitými účely a rozmanitými osobami, vyčerpávají úplně a spolehlivě veškerý materiál listinný toho nebo onoho místa, ale kromě toho z dlouhé řady měst a městeček jsme ještě neměli žádné zprávy o jejich archivním majetku. A v tomto bodě se mohl Historický 1) Pro úplnost dodávám, že zařazuji i privilegia města Chomutova do r. 1419, protože v II. díle Čelakovského Codexu toto město se neuvádí, ale v III. ano. 2) O Rybičkově sbírce srv. J. Borovička, Královský český zemský archiv (1862—1912), Zprávy zemského archivu království Českého, svazek IV, v Praze 1915, str. 122. 9

Strana 10
spolek, který převzal již před první světovou válkou péči o pokračování a vy- dávání kodexu městských práv, opřít o široce založený podnik, jehož podnět vyšel od tehdejšího archivního inspektora nestátních archivů v zemi České Dr Miloslava Volfa. Prvním úkolem inspekčních cest, podnikaných od r. 1945, bylo zachytit stav městských archivů, zjistit tak případné ztráty, které vznikly za německé okupace, a postarat se o řádné zabezpečení archiválií. Již tato první práce přinesla mnoho nových a cenných zpráv, jednak doplněním a zpřesněním dřívějších archivních výzkumů, jednak i tím, že byla navštívena města a měs- tečka, o jejichž archivním bohatství jsme dosud neměli přesných údajů. Odtud pak vedla přímá cesta k druhému úkolu, který byl také vskutku do- končen, totiž že byla navštívena všechna města a městečka, a to i ta nejmenší a nejzapadlejší. Teprve takto doplněný a zpřesněný lístkový katalog městských privilegií je spolehlivě úplný, ovšem pokud se týče privilegií nebo jejich po- tvrzení a opisů, uložených v městských archivech. Ty však nejsou jedinými místy, kde lze hledat a nalézt výsady našich měst a městeček, a to jak opisy, tak velmi často i originály. Neboť rozdíl mezi inventářem a katalogem určitého archivního fondu, t. j. pro nás městských archivů a edicí záleží právě v té sku- tečnosti, že zatím co obě ty archivní pomůcky informují o písemném materiálu podle jednotlivých archivů a podle jejich samostatných fondů, edice je po- stavena na hledisku věcném a proto musí soustředit materiál z různých archivů, ale téhož předmětu se týkající. Jedna z charakteristických vlastností nejstarších privilegií poddanských měst a městeček je skutečnost, že totiž právě ty listiny, které se týkají počátků městských obcí, nebývají uloženy v městských archivech, ale nutno je hledat v archivech vrchnostenských. Proto jsem musel rozšířit pátrání i na tento druh archivů, zvláště pokud jde o veliké celky mocných rodů, jako byli na př. jiho- čeští Rožmberkové, později Eggenberkové a Schwarzenberkové se svými archivy v Třeboni a v Českém Krumlově, páni z Hradce, pak Slavatové a na- konec Černínové v Jindřichově Hradci nebo Lobkovicové v Roudnici. To byly vrchnosti světské; pokud jde o duchovní pány, jsou mezi nimi většinou kláštery, jen v menší míře kapituly, biskupové a arcibiskupové. Protože z klášterů byly pozemkovými vrchnostmi jenom bohatší a větší kon- venty benediktinské, premonstrátské a cisterciácké, v menší míře i jiné řehole, které zmizely za Josefa II., došly jejich archivy po delším putování konečně úplného soustředění v archivu ministerstva vnitra v Praze.3) V tamním fondu tak zv. listin zrušených klášterů jsem vskutku nalezl poměrně velmi mnoho pro svoji práci. Stejné bohatství vydal však i druhý listinný fond, rovněž v archivu ministerstva vnitra uložený, totiž tak řeč. listiny guberniální. Toto 3) Přehled fondů archivu ministerstva vnitra podal J. Prokeš v článku Archiv mini- sterstva vnitra v Praze a vědecké badání, část II, Sborník archivu ministerstva vnitra v Praze, sv. X, v Praze 1937, str. 17—31. Nejnověji informuje o nich „Průvodce po ústřed- ním archivu ministerstva vnitra v Praze“ (Praha 1952). 10

Strana 11
oddělení vzniklo z originálů i z opisů, které se dostaly k pražskému gu- berniu většinou jako doklady k rozmanitým podáním, u tohoto úřadu pro- jednávaným nebo byly vyloučeny ze spisů či získány koupí nebo darem. Největší kořist vzešla však ze soustavné prohlídky tak řeč. Staré manipu- lace, a to oddělení P 106. To poskytlo soubor městských privilegií v převážné většině v úředně ověřených opisech, které byly předkládány ústředním země- panským úřadům v Praze hlavně při žádostech o nové trhy, o potvrzení privi- legií, ale i v jiných otázkách. Výčet těch fondů, z nichž jsem čerpal v archivu ministerstva vnitra, za- končuji deskami zemskými, do nichž bylo vloženo rovněž mnoho privilegií pod- danských měst a městeček. Musím však po právu upozornit, že pokud se týče tohoto pramene, nemohu zaručit, že jsem jej vyčerpal úplně, protože evidence po obsahu českých desk zemských je stále velmi svízelná. Ze své zkušenosti mohu jenom tolik říci, že nejspolehlivějším informátorem zůstává stále August Sedláček, jehož obrovská a úctyhodná pozůstalost, uložená do tisíců a tisíců lístků, je seřazena jednak podle jednotlivých míst, jednak podle rodin panských a rytířských. Sedláčkova pozůstalost se nyní chová v Historickém ústavu Českosloven- ské akademie věd v Praze, který přispěl rovněž měrou nikoliv nepatrnou k mé práci. Laskavým zapůjčováním velmi četných fotografických snímků z měst- ských archivů ušetřil mně četné jízdy po našich městech a městečkách. Velmi mnoho materiálu jsem nalezl konečně i v archivu Národního musea, a to jak v oddělení A — pergameny, především pokud jde o originály, ale i v od- dělení F — místopis; tam je soustředěn papírový materiál k dějinám jednotli- vých míst v našich zemích, a najde se tu nezřídka i opis nebo alespoň zmínka o listinách a výsadách, dnes již ztracených.4) Po této stránce mně byla prospěšná také rozsáhlá sbírka opisů z domácích i zahraničních archivů, nashromážděná prací odborných úředníků archivu země České a v tomto archivu uložená. Vždyť obě světové války z první polo- viny 20. stol. napáchaly mnoho škod a způsobily četné ztráty i mezi archivním materiálem, jak o tom podávají výmluvné svědectví zvláště mnohé městské archivy jihočeské.5) Při výběru materiálu bylo však zapotřebí ujasnit si obsah chystaného svazku městských privilegií, jinými slovy uvědomit si, jaké dokumenty mají být zařazeny i otištěny a o kterých stačí se zmíniti pouze ve výtahu nebo otisknouti z nich jen část. V plném znění jsou zde otištěny pochopitelně všechny ty listiny, které jsou adresovány městu nebo městečku jako celku, někdy rych- táři, a jimiž se městské obci dostává nějakých milostí. Naproti tomu se najde 4) O archivu Národního musea srv. článek J. Charváta Archiv Národního musea 1818—1948, v Praze 1950. 5) Srv. M. Volf, Popis městských archivů v Čechách. Zvláštní otisk ze Zpráv Českého zemského archivu, sv. XI, Praha 1947. II

Strana 12
v městských archivech i jinde množství písemností, které byly rovněž adreso- vány městské obci a vydány buď vrchností nebo králem, a přece mezi privilegia nepatří. Jde tu nejčastěji o listiny, jimiž obce kupují části pozemků nebo ryb- ník i jiný majetek, kde tedy vystupuje město nebo městečko jako soukromá osoba, jako kterýkoliv měšťan. A z téhož důvodu neotiskuji jako samostatný kus ani písemnosti, jejímiž příjemci byli jednotlivci, protože tyto listiny patří rov- něž do okruhu soukromého práva. Měšťané užívali sice velmi často městského archivu jakožto místa bezpečného uložení svých cenných písemností (na př. Horažďovice), ale to neznamená, že touto skutečností jejich listiny nabyly veřejného významu. Než přes to přese všechno zaslouží poznámky jako doklad o deposiční funkci městských archivů i proto, aby byly zpřístupněny alespoň v stručném obsahu. Naproti tomu otiskuji po vzoru předchozích svazků Čelakovského překlady do češtiny nebo do němčiny, jde-li o překlady staré, protože podávají nezřídka výklady rozmanitých složitějších právních termínů v těch řečech. Závěrem pokládám za milou povinnost poděkovat všem institucím i jed- notlivcům, kteří jakýmkoliv způsobem přispěli k uskutečnění této mé práce. Na prvním místě připomínám Historický spolek v Praze a jeho starostu akade- mika V. Vojtíška, z jehož podnětu mně byl svěřen čestný úkol pokračovat v díle započatém J. Čelakovským. Historický spolek spolu s Československou národní radou badatelskou podpořil také finančně ten podnik, který vedle vlastních prací, obvyklých při každé edici, byl spojen i s osobními návštěvami četných měst a městeček. V tomto směru mně vyšel ochotně vstříc i archivní inspektor Dr Miloslav Volf, který mně zase umožnil spojit úřední revisní cesty s heuristickými pracemi v těch městských archivech, z nichž jsem musel čerpat. V pražských archivech a ústavech vědeckých děkuji Dr J. Hráskému za účin- nou a vydatnou pomoc při studiích v archivu ministerstva vnitra, Dr A. Vavrouš- kové za ochotné zapůjčování fotografických snímků Historického ústavu i za pomoc při studiu v Sedláčkově pozůstalosti, Dr R. Vindišovi za laskavou pod- poru při badání v archivu Národního musea v Praze a Dr E. Urbánkové z Nár. a univ. knihovny v Praze. Ve vrchnostenských archivech vzpomínám především tragicky zesnulého roudnického archiváře K. Jeřábka a děkuji Dr V. Černému, ředitelovi Ústředního zemědělsko-lesnického archivu v Praze, V. Hadačovi a Dr Z. Štrejnovi z Třeboně, Dr VI. Haškovi ze zámeckého archivu v Českém Krumlově a Dr K. Třískovi v Jindřichově Hradci. Stejnou vděčností jsem zavázán i archivářům jednotlivých měst a městeček, kteří ochotně za- půjčili poklady jim svěřené do archivu země České k mému studiu a kteří je tam také osobně doručili. Pokud se týče vlastního zpracování, uctivě děkuji panu univ. prof. Dr J. Šebánkovi za podnětnou pomoc při rozhodování o pra- vosti nebo podvrhu některých sporných listin, jakož i akademikovi J. Dobiášovi, který mě upozornil na velmi mnohá městská privilegia. 12

Strana 13
1. 1232. Král Václav I. dovoluje doksanskému klášteru zřídit na místě, zvaném Kuningberg, město (pozdější Kynšperk) s výročním trhem. Ve věcech soudních bude město podléhat jediné králi a proboštovi doksanského kláštera (fundandi et ponendi civitatem in quodam loco, qui Cuningberch vocatur,2) et habendi forum ibidem sollempne omnimodam concessimus libertatem. Et ad maiorem eiusdem civitatis propagationem omnem libertatem, quam aliqua regni nostri civitas habere dinoscitur, ut habeat, omni volumus cessante refragatione, eximentes eam ab omni advocatia, nostri et prepositi ecclesie nominate dumtaxat ipsam iurisdictioni subitientes). Pergamenový originál v archivu ministerstva vnitra v Praze, odd. Listiny zrušených klášterů, Doksany; k listině je na žlutočervených hedvábných nitích přivěšena kulatá dvoj- stranná pečet z vosku zelené barvy, na líci majestátní, na rubu svatováclavská. — Na rubu: Wenceslai, regis Boemie, privilegium locandi urbem in Kuningberg anno gratiae MCCXXXII. — Doxan 1232. — N. 7. No. 37. 1) Klášter Doksany nad Ohří, s. o. Roudnice. — Založen r. 1145 králem Vladislavem II. i jinými členy panovnického rodu (V. Novotný, České dějiny I. 3, str. 76). 2) Hora Königsberg; jak bylo tohoto práva užito, není známo, snad teprve za Přemysla II. Otakara tu vzniklo město (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 547—548, 552). — Srv. níže listinu ze dne 15. července 1364 (č. 87). Otiskl G. Friedrich, Codex diplomaticus et epistolarius regni Bohemiae, tomi III. fasc. 1. (Pragae 1942), č. 26, str. 24—25. — Německý překlad a reprodukce v publikaci Festschrift zur 700-Jahrfeier der Egerstadt Königsberg 1932, str. 4 a 5. 2. 1237 březen 28. Litoměřice. Král Václav I. uděluje biskupskému městečku Roudnici právo města Lito- měřic. Originál je nezvěstný, znění v potvrzení roudnických privilegií Polyxenou z Rožmberka, dědičnou paní na Roudnici, z 21. září (ve čtvrtek den památky svatého Matouše) 1595, které vidimoval purkmistr s radou města Litoměřic dne 24. listopadu (ve středu po památce Obětování bl. Panny Marie) 1610; vidimát je uložen v lobkovickém archivu v Roudnici, zn. N 17 la. — Zachováno též v potvrzení týchž privilegií paní Polyxenou z Lobkovic dne 9. května 1628; originál tohoto potvrzení je rovněž ztracen, opis ze 17. stol. v archivu minister- 13

Strana 14
stva vnitra v Praze, odd. Stará manipulace P 106, R 23, kde je i české znění: Ve jméno Páně amen. Aby naše tato múdrost anebo milost od pokolení až do pokolení v známost přivedena byla nynějším i budoucím potomkům, známo činíme tímto listem, že my z Boží milosti král český Václav mnešťanům, obývajícím v mnestys Roudnici arcibiskupství praského municijálním právem, povolení dáváme, aby jak v příčinách kriminálních aneb hlavních, tak taky v příčinách mnestských podle litomneřického a jiných našich královských mnest obyčeje, který práva teutonicalia aneb německé zachovávají, vejpovědě a ortele vydávati a je k exekuti přivésti moc a právo mněli. Aby pak tato naše propučená milost od budou- cích našich nižádným spůsobem zmněněna a v pochybnost přivedena nebyla, tímto listem naším, královskou pečetí potvrzeným, napřed jmenované mnešťany roudnické opatřiti jsme ráčili. Datum v Litomneřicích o[d] vtělení Páně 1237 5. dne Aprilis (správně 28. března). Tuto listinu, jež jest falsum, otiskl J. Emler, Regesta II, č. 2824, str. 1236 a rovněž J. Čelakovský l. c., str. 39 (srv. J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 970, pozn. 4). Písemnost nemohla vyjít z kanceláře krále Václava I., protože po stránce stylistické i obsahové neodpovídá té době. Stačí upozornit na zcela neobvyklou intitulaci „Dei gratia rex Bohemorum Wence- slaus“, tak odlišnou od ustáleného znění „Wenceslaus, Dei gratia Bohemorum rex“, někdy s doplňkem „quartus rex", jakož i slova „municipali iure residentibus“, z nichž prvé je v té době neznámé. Podle listiny pražského biskupa Jana IV. ze dne 28. července 1302 (níže č. 16), která nebudí podezření, i když není známa z originálu, založil Roudnici biskup Tobiáš někdy na sklonku 13. stol. Také výkon veškerého soudního práva bez omezení na hrdelní věci není možný, neboť tyto případy byly vyhrazeny sudímu biskupského dvora (V. Chaloupecký, Jan IV. z Dražic. Čas. Spol. přát. star. XVI, 1908, str. 78). Litoměřice, založené asi r. 1231, vyvijejí se v právni středisko teprve zvolna (J. Lippert, Geschichte der Stadt Leitmeritz, Prag 1871, str. 80 a d. — J. V. Šimák, České dějiny I, 5, str. 649 a d.) Informace ve věci podvrženosti listiny poskytl mi p. univ. prof. Dr J. Šebánek. 3. 1259 červenec 27. Hradec Králové. Přemysl II. Otakar potvrzuje premonstrátskému klášteru v Litomyšli všechna prává, udělená jeho předchůdci a povoluje, aby Litomyšl užívala stejných práv jako jiná města v království Českém. Nos Othacarus, qui et Premicel, Dei gracia dominus regni Boemie, dux Austrie et marchio Moravie, omnibus per regnum Boemie constitutis graciam suam et omne bonum. Noverint presencium inspectores, quod nos ob reve- renciam beate Virginis et remissionem nostrorum peccaminum contulimus et concessimus venerabilibus viris abbati et conventui in Luthomicell) omnia iura et libertates, quas in suis privilegiis a nostris antecessoribus sibi rite collatis noscuntur habere, volentes, ut civitas ipsorum in Luthomicel2) omni iure et libertate gaudere debeat, qua nostre civitates per Boemiam sunt contente. In cuius rei testimonium presens ipsis scriptum dari fecimus sigillorum nostrorum munimine roboratum testibus, qui aderant, subnotatis, qui sunt: Egidius, Cezama, Potho, Budizlaus, Ulricus, Zawiz, Styborius et alii quam plures. Actum in Grecz anno Domini M'CC'LVIIII°. Datum per manus ma- gistri Arnoldi prothonotarii VI° Kalendas Augusti apud Pragam. 14

Strana 15
Pergamenový originál v archivu ministerstva vnitra, odd. Listiny zrušených klášterů, Litomyšl, č. I1; k listině je na žlutočervených hedvábných nitích přivěšena dvojstranná jezdecká pečet z vosku přirozené barvy, silně otřelá a zachovaná jen z poloviny. — Na rubu: Confirmacio regis Othacari predecessorum suorum et signanter civitatis Lithomisl ad instar aliarum civitatum regni. Actum M'CCLVIIII. — N. 27. (škrtnuto). A. 1259. A rege Othogaro Lithomischlio privilegium ut aliis regiis civitatibus tributum. — Nro. 11. Leithomisl. 1) Premonstrátský klášter v Litomyšli založil olomoucký biskup Jindřich Zdík r. 1145 (Zdeněk Nejedlý, Dějiny města Litomyšle a okolí I., v Litomyšli 1903, str. 48). 2) Město vzniklo z podhradí pod klášterem (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1257). Otiskl J. Emler, Regesta II, č. 229, str. 89 a A. Boček, Codex diplomaticus Moraviae II, č. 280, str. 270. — Regest u J. Šebánka, Archivy zrušených klášterů moravských a slez- ských I, (Brno 1932), str. 25, č. 144. — Srv. též pozn. u následující listiny. 4. 1259 červenec 27. U Prahy. Přemysl II. Otakar dává obyvatelům Litomyšle právo města Králové Hradce, vyjímá je ze soudní moci krajských úředníků, podřizuje přímo svému soudu v Praze a osvobozuje od rozmanitých poddanských povinností; tato práva se vztahují i na všechny ostatní poddané panství litomyšlského. Opat vykonává nad měšťany soudní pravomoc a vybírá soudní poplatky. Užitky z mlýnů patří opatovi a klášteru. Konečně se potvrzují všechna dřívější privilegia. In nomine sancte et individue Trinitatis amen. Nos Othacarus, qui et Premisl, Dei gracia dominus regni Bohemie,3) dux Austrieb) et marchio Mo- ravie, omnibus per regnum Bohemie constitutis graciam suam et omne bonum. Licet illius favente clemencia, per quem reges regnant et principes imperant, ad hoc terreni principatus suscepimus moderamen, ut ex nostre serenitatis officio debeamus universa pia et religiosa loca, sub nostro dominio constituta, nostre protectionis dextera defensare ac eorum iura et libertates, ne a malignan- tibus infringantur, cura pervigili conservare, illis tamen ecclesiis, quas pro- genitorum nostrorum sincera fundavit devocio, sumus et esse volumus specialis beneficencie debitores, quatinus ipsarum libertatem liberaliter“) ampliando ampliatamque conservando post amministracionem terrene dignitatis ascribi numero supernorum civium mereamur. Noverint igitur universi tam moderni temporis quam futuri Christi fideles, quod nos, consilio pietatis inducti, pro remedio animarum parentum nostrorum ac nostre ecclesie Luthomislensi necnon et abbati et fratribus, ibidem Deo et beate Marie famulantibus, talem concedimus libertatem, videlicet quod civitas ipsorum, que Luthomisl dicitur, que et ipsi ecclesie adiacet, iure fori, iure civili, iure iudicii ceterisque iuribus ac libertatibus gaudeat, quibus civitas nostra Greczl) et alie civitates nostre per regnum Bohemie sunt contente, et quod homines dicte civitatis et ubique per abbatiam constituti nullius castri nullorumque iudicum vel officialium seu 15

Strana 16
beneficiariorum astent iudicio, sed Prage coram nobis vel nostro vicario iudi- centur, et sint liberi et exempti ab omni iugo servitutis seu exactionis et gravaminis, tam ab hiis, que vulgariter dicuntur narok seu swoded), quam ab hiis, que vocantur narez aut nozleh, et a retibus ad venacionem ducendis et a victualibus canibus dandis ac ipsorum custodibus, qui holoti vocantur, ab eo eciam, quod dicitur ozzep atque a sex denariis, quod dicitur seztne, qui dari debent magistro venatorie dignitatis. Statuimus eciam, ne homines memorate ecclesie graventur in hoc, quando aliquis occisus seu strangulatus fuerit, quod materna lingua hlava nuncupatur, sive se invicem sediciose vulneraverint sive a latronibus vulnerentur, quod dicitur ranniz,e) liberi sint et absoluti, abbati tamen de culpis huiusmodi responsuri. Si vero aliquis hominum dicte civitatis et ecclesie suspensus fuerit vel suspendendus, quod wiselechf) dicitur Boemice, ipsos penitus decernimus absolutos arbitrio abbatis, nichilominus relinquentes, ut pro hiis et aliis culpis homines suos pena debita puniat in usus monasterii, quicquid ex culpa provenerit, convertendo. Decernimus eciam, quod quicquid emolumenti vel utilitatis de molendinis prefate ecclesie provenerit, abbas dumtaxat et nullus alter recipere teneatur. Ad maiorem preterea nostre liberali- tatis concessionem omnia privilegia, predicte ecclesie a nostris antecessoribus pia consideracione concessa, sive sint realia sive personalia, ad res seu iura pertinencia, dummodo appareant in prima figura et autenticis sigillis sigillata, non viciata, non cancellata, non in aliqua sui parte abolita, rata habemus et firma et ea auctoritate presentis scripti confirmamus, nolentes illa tractu temporis a malivolis aliquibus ausu temerario violari. In cuius rei testimonium presentes litteras supradicte ecclesie pro memoria prefatorum omnium sempi- terna concedimus sigillorum nostrorum munimine roboratas testibus, qui aderant, subnotatis:5) Bawarus, camerarius regni Boemie, Iherossius, castella- nus Pragensis, Chez, iudex terre, Cezama de Costumlath, Poto de Bodensten, Ulricus de Dudleu, Stiborius de Loshan, Zawiz et alii quam plures. Actumh Prage anno Domini M'CCLVIIII°. Datum per manus magistri Arnoldi protho- notarii sexto Kalendas Augusti apud Pragam. Pergamenový originál v archivu ministerstva vnitra, odd. Listiny zrušených klášterů, Litomyšl, č. 15; k listině je na žlutočervených hedvábných nitích přivěšena kulatá dvoj stranná jezdecká pečet z vosku přirozené barvy. — Na rubu: Littera Othakari regis de anno Domini M'CC’LVIIII' super libertatibus ecclesie Luthomislensis et signanter pro civitate Lutho- mislensi et hominibus, culpis sanguineis... (otřelé písmo) a rege Bohemie Ottogaro privi- legium concessum. Ao. 1259. — No. 15. Leithomisl. 1) Hradec Králové se řídil magdeburským právem (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1257). Otiskl J. Emler, Regesta II, č. 230, str. 89—90 a A. Boček, Codex Moraviae II, č. 281, str. 271. — Regest u J. Šebánka l. c., str. 25, č. 145. Král Přemysl II. Otakar vydal dne 25. března 1263 listinu téměř stejného znění (níže č. 7), toliko s těmito odchylkami: a) Místo „Bohemie“ je „Bohemorum“. — b) 1263 má 16

Strana 17
navíc „et Styrie". c) Tamže není „liberaliter“. — d) Tamže „zwod“. — e) Tamže„ranné“. f) Tamže „wizelche“. — g) 1263 svědkové: Andreas, camerarius Pragensis, Jarosius, burgravius Pragensis, et filius suus Protiven, Zmilo de Belkov, Egidius de Zvabenicz et filius suus Hrabisse, Hrono de Nachod, Nacherat frater suus de Brada, Zawisse filius Zvezlai, Pribizlaus de Moravan, Drisizlaus de Janisowiez, Domazlaus frater suus, Bose de Radhosch et alii quam plures. — h) Datovací formule 1263: Acta sunt hec anno Domi- nice incarnacionis millesimo CC LX tercio. Datum in Grecz per manus magistri Arnoldi VIII° Kalendas Aprilis. Dne 27. července 1259 vydal tedy král Přemysl dvě listiny pro téhož příjemce, klášter litomyšlský, i stejného nebo alespoň velmi blízkého obsahu, obě písemnosti se však liší sty- listicky, i pokud jsou v nich rozvinuta jednotlivá práva, privilegii těmi udělovaná. Skutečnost, že byly téhož dne nebo v krátké době po sobě vydány stejným vydavatelem dvě listiny stejného obsahu, rozdílné však ve stylisaci, nebyla neobvyklá. Stačí vzpomenout dvojice listin pro Třeboň z r. 1376 (níže č. 109 a 113) z okruhu městských privilegií i lenních reversů slezských knížat, jimiž uznávali českého panovníka za svého pána; tyto listiny známe jednak z originál- ních znění z 13. stol. a z počátku následujícího věku, jednak z kopiářů korunního archivu, ale i z potvrzení králem Zikmundem z 20. března 1426 (archiv České koruny, vídeňské rep. č. 26, 141, 147, 153, 181, 237, 333, 432, 465, 569). Při listině litomyšlské jest však věc poněkud složitější, protože jde o rozmanitá místa jednání i o různá jména svědků. Zd. Fiala věnoval proto této dvojici široký výklad v práci Panovnické listiny, kancelář a zemský soud za Pře- mysla II. (Sborník archivních prací archivu ministerstva vnitra, roč. I, č. 1, v Praze 1951), str. 215 a 216 a rovněž J. Šebánek se obšírně zabývá zvláště druhou z těch listin (J. Šebánek— S. Dušková, Kritický komentář k moravskému diplomatáři, v Praze 1952, str. 251—254). Je však hodné pozoru, že oba autoři docházejí právě po vnější stránce k miněním zcela různým. Zatím co o pravosti první z nich nikdo nepochybuje, Fiala soudí, že kratší listina je původu klášterního, kdežto širší znění že vzniklo v kanceláři panovníkově, jak dokazuje i stylistická shoda s formulářovou sbírkou Jindřicha z Isernie, které tehdy česká kancelář královská užívala. Naproti tomu Šebánek došel k závěru právě opačnému a pokládá dokonce listinu širšího znění za falsum, vzniklé mezi lety 1259—1263, které bylo zpaděláno patrně za tím úče- lem, aby sloužilo za podklad nepochybně pravé listiny Přemyslovy ze dne 25. běezna 1263 (Šebánek-Dušková l. c., str. 312—313). Snad lze však přece věřit podle Fialova rozboru i jeho příkladu s listinami, týkajícími se Uherského Hradiště, v pravost této listiny, zvláště když se uváží, že i listina z r. 1263 byla vyhotovena ve dvojím znění nikoliv zcela shodném, podle způsobu uložení soudíc, jednak pro klášter, t. j. vrchnost, jednak pro město, t. j. Litomyšl (v. níže poznámku při listině ze dne 25. března 1263, č. 7). — Není vyloučeno, že již 1259 mínil král listinu kratšího znění odevzdat městu, aby mu zajistil to, co bylo pro městskou obec důležité, že se totiž může spravovat městským právem, a teprve potom privilegiem značně širšího znění, kde se přesně vypočítávají nejen práva, ale především i povinnosti měštanů vůči vrchnosti i stanoví rozsah soudní kompetence kláštera nad městem i nad všemi ostatními poddanými litomyšlského panství, bylo to jednání mezi králem a klášterem dokončeno, snad o několik dní nebo měsíců později, ale datování zůstalo stejné jako jasný doklad o rozdílu mezi výrazy „actum“ a „datum“ (Fiala l. c., str. 216). 5. 1261 září 8. Praha. Král Přemysl II. Otakar uděluje městečku Přelouči, které patří klášteru opatovickému, právo magdeburské ve výkonu soudní moci, jak je užívají města Kolín n. Labem a Kouřim, a to i ve věcech hrdelních. 17

Strana 18
In nomine sancte et individue Trinitatis amen. Nos Otacharus, qui et Primizl, Dei gracia dominus regni Boemie, dux Austrie et Styrie marchioque Moravie, omnibus in perpetuum. Ut facta nostra racionabilia et honesta, que per nos fiunt, provide tam futurorum quam presencium noticie offeramus, decrevimus ea vivaci scripto committere, ut optinere valeant robur perpetue firmitatis. Sciant igitur tam viventes quam victuri, quod nos religiosas personas et loca venerabilia pro remedio animarum progenitorum nostrorum et pro- nostra salute in omnibus iuxta posse cupientes studiosius promovere, conferi- mus, concedimus et donamus de liberalitate nostre regie potestatis civitati in Predlutzs, quam venerabiles viri abbas et conventus ecclesie in Oppatavitz nunc possident1), intuitu Dei et ecclesie supradicte omnia iura et libertates, que habent civitates nostre in Colonia et in Churim,2) videlicet ius, quod habet Magdeburgensis civitas, id est auctoritatem puniendi tam in personis quam rebus secundum merita reorum et excessuum qualitatem, quos ibidem conti- gerit perpetrari, scilicet sentenciam suspensionis, decapitacionis, rotacionis, duelli necnon omnium eorum, que ad iudicium supradictarum civitatum perti- nere noscuntur. In cuius rei testimonium et munimen presentem paginam sigil- lorum nostrorum munimine fecimus communiri testibus, qui tunc aderant, subnotatis. Qui sunt Hermannus camerarius de Rychnow,3) Wilhelmus de Podibrad, Bohozlaus filius Boruthe, Poto frater Budizlai, Bohozlaus subda- pifer Moravie,4) Ulricus pincerna,5) Rathimirus purccravius de Primfberc,6) Gaudencius et Nicholaus, capellani domini regis,7) Jeromer camerarius. Actum apud Pragam anno Domini M'CCLXI°. Datum ibidem per manus Guilhelmis) et Arnoldi,9) tunc nostrorum prothonotariorum, sexto Idus Septembris, in- dictionis quarte. Pergamenový originál v archivu kláštera břevnovského, zn. BX. 310; k listině jest přivěšena na červenožlutozelených hedvábných nitích kulatá dvojstranná pečet z vosku při- rozené barvy. — Na rubu: Privilegium super civitatem Prelucz (pozdější rukou připsáno:) id est Przelaucz intuitu monasterii Oppatovicensis. — N. 58. — Ottagari Ao. 1261 6. Idus Septembris. 1) Městečko Přelouč vzniklo ve 13. stol. z tržní vesnice, patřící klášteru opatovickému (J. Leder, Dějiny města Přelouče nad Labem, Přelouč 1926; J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1239). 2) Srv. J. Čelakovský, Codex iuris municipalis II, str. 100. s) V. Novotný, České dějiny I. 4, str. 330. 4) Tamže, str. 362. Oldřich z Hasemburka; tamže, str. 362. Ratmir z Krasíkova; tamže, str. 293. 7) Tamže, str. 358. s) Tamže, str. 366. *) Tamže, str. 367. 5) *) Otiskl J. Emler, Regesta II, str. 1236, č. 2825; F. Tadra, Věstník České akademie XV. 1906, str. 382. 18

Strana 19
6. 1262. Jihlava. Král Přemysl II. Otakar povyšuje na žádost Přísnobora, svého kaplana a scholastika pražského, ves Hněvkovice na městečko skrze Slavka z Ledče, uděluje mu trh a povoluje zříditi krčmu i zavésti soudy jako v jiných městech s výjimkou šibenice. In nomine Domini amen. Nos Ottacarus, qui et Premizl, Dei gracia Boe- mie rex, marchio Moravie, dux Austrie et Stirie, omnibus presens scriptum inspecturis ad rei memoriam sempiternam. Ad honorem beatorum martirum Witi, Wencezlai, Adalberti bona Pragensis ecclesie cupientes multipliciter ampliare et ibidem in ea Deo serviencium quietem preparare, ad peticionem Priznoborii, dilecti capellani nostri, scolastici Pragensis,1) forum in Gnewcho- wich2) concessimus per militem nostrum Zlawkonem de Ledech3) liberaliter convocandum ita, ut in eodem oppido tabernas habeant, iudiciis more aliarum civitatum utantur et aliis omnibus preter patibulum, sicut nostre civitates habere consueverunt. In cuius rei testimonium presentes litteras concedi fecimus et sigillorum nostrorum munimine roborari. Acta sunt hec in Gigla anno Domini M'CCLX II° coram hiis testibus, Andrea, summo camerario Boemie Jarosio, purcravio Pragensi,4) Wikardo de Tirna, Jenchone de Deblin, Hartlebo, subcamerario Moravie,5) Bohusone subdapifero,6) Cstiborio de Hlawa, pur- crawio de Cladzk,7) et aliis quam pluribus. Datum per manus magistri Arnoldi prothonotariis) anno coronacionis serenissimi domini nostri regis Boemie anno primo. Pergamenový originál v archivu metropolitní kapituly pražské, zn. Praha VI. 29. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 6) 1) O něm V. Novotný, České dějiny I. 4., str. 358. 2) Hněvkovice, s. o. Ledeč n. Sáz. (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1184). 3) První známý držitel Ledče (A. Sedláček, Hrady XII, str. 98). 4) Jaroš ze Slivna (V. Novotný l. c., str. 319). 5) Tamže, str. 331. Tamže, str. 362. 7) Tamže, str. 292. 8) Tamže, str. 367. Otiskl J. Emler, Regesta II, č. 402, str. 154. 7. 1263 březen 25. Králové Hradec. Přemysl II. Otakar vydává Litomyšli listinu stejného téměř znění jako 27. čer- vence 1259 (delší listina, výše č. 4).1) 19

Strana 20
Pergamenový originál v archivu města Litomyšle; k listině jest na žlutočervených hed- vábných nitích přivěšena kulatá, z poloviny zničená dvojstranná pečet z vosku přirozené barvy, na líci majestátní, na rubu jezdecká. — Na rubu: Privilegium libertatis Ottogari regis ab anno M'CC LXVI!]. — No. 2. List latinský Ottogara, jinak Přemysla krále 1263. — Dat. 8. Cal. April. — N. 39 (červeným inkoustem; to škrtnuto). — Boček znal originál z ar- chivu litomyšlského kláštera, ve stylisaci jen něco málo odchylný, který jest dnes nezvěstný. 1) Odchylky od listiny z 27. července 1259 uvedeny výše u této listiny (č. 4). Otiskl J. Emler, Regesta II, č. 416, str. 160 a A. Boček l. c., str. 347, č. 352. — Srv. též Zd. Nejedlý l. c., str. 70, jakož i Šebánek—Dušková l. c., str. 312—313. 8. 1264 říjen 22. Písek. Přemysl II. Otakar dává za 100 hřiven stříbra bratřím Konrádovi a Hertvikovi z Kravař 100 lánů lesa od Bezdězu na potoce Doksy k založení města, které dostává právo města pražského. Z každého obdělaného lánu se platí jedna hřivna pražské váhy ročního úroku a odvádí vepřové plece, tři kuřata a po korci z tří druhů obilí. Neobdělané dosud půdě se dostává lhůty osmi let. Konrád se stává dědičným rychtářem a obdrží třetinu pokut z rychty, čtyři svobodné lány (dva z nich jsou již vzdělány) a mlýn, který si zřídí na potoce Doksy. Oba bratři se zavázali k zapla- cení 100 hřiven stříbra. In nomine Domini amen. Otacharus, Dei gracia rex Boemie, dux Austrie et Styrie et marchio Moravie, omnibus in perpetuum. Gloriam, decus et poten- ciam regni nostri, que consistunt maxime in multitudine et diviciis fidelium subditorum, ut regalis excellencie nostre requirit auctoritas, ampliare volentes, silvas et loca inculta ad inhabitacionem et emendacionem filiorum hominum procuramus sollercius informari. Unde constare volumus tam viventibus quam victuris, quod de silva nostra in Besdhecz1), sita circa aquam dictam Dogs2), una cum villa, que Clumme3) dicitur, ad estimacionem centum laneorum et non ultra una cum pratis, pascuis, agris et ceteris suis pertinenciis locavimus Chunrado et Hertwico de Kraewer4) pro fundanda civitate in silva iam dicta. In qua civitate dictus Chunradus et legitimi heredes ipsius tenebunt iudicium perpetuo et tercium denarium de illo habebuntque duos laneos iam cultos et duos adhuc exstirpandos una cum molendino adhuc circa prenotatam aquam construendo sine omni censu et pacto libere et quiete racione iudicii prenotati. Item concedimus dicto iudici suisque heredibus et omnibus incolis civitatis istius iura civitatis Pragensis et libertates, quas habent civitates et oppida regni nostri. Tenebuntur quoque agricole civitatis istius a festo beate Wal- burgis nunc proximo ad annum nobis solvere de laneo quolibet iam culto unam marcam Pragensis ponderis et argenti, unam scapulam porcinam, tres pullos, unam mensuram, que vulgariter korecz dicitur, tritici, unam siliginis et unam 20

Strana 21
avene, ad quorum solucionem tenebuntur nobis annis singulis modo predicto. De laneis quoque excolendis adhuc concedimus eis libertatem plenariam a festo beate Walburgis nunc proximo ad spacium octo annorum, quibus expletis solvent de laneo quolibet iuxta formam pretactam. Item dicti Chunradus et Hertwicus, rependentes nobis vicem de gracia locacionis istius, obligaverunt se nobis ad solucionem centum marcarum argenti de suo, quas solvent ante nativitatem Domini nunc instantem. In cuius rei testimonium et robur per- petuum presentes mandavimus sigillari. Testes sunt Heinricus filius Chastolai, H. filius Zmylonis, Naczpluck, Chenko frater Zmylonis, Jan villicus de Bes- decz et alii plures. Actum apud Peyzkam anno domini M'CCLXIIII°. Datum ibidem per manus magistri Petri, nostri prothonotarii, undecimo Kalendas Novembris, anno tercio regni nostri. Pergamenový originál v archivu ministerstva vnitra, odd. Listiny zrušených klášterů, zn. ŘA. Zderaz; k listině jest na žlutočervených hedvábných nitích přivěšena kulatá, téměř nepoškozená dvojstranná pečet z přirozeného vosku, na jedné straně majestátní, na druhé jezdecká. — Na rubu: 1264. — N. 5. — Ex concessione regis Ottokari certa silva eradi- canda commutatur in civitatem. — Nulla fit mentio de Zderass. — XI. Kal. Novembris. Ex canonia Custorum s. Sepulchri in Zderas. 1) Hrad Bezděz. 2) J. Emler, Regesta II., č. 463, str. 180, jakož i J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 752—755, pokládají tuto listinu za zakládací pro městečko Doksy. Jde však o Starý Bezděz, a to z těchto důvodů: I. V pozdějších potvrzeních dokeských privilegií není nikde zmínky o této listině, naopak dne 2. září 1348 potvrzuje tuto listinu král Karel IV. rychtáři v Novém Bezdězi, t. j. v Bělé (níže č. 63). 2. Listina jest uložena v oddělení listin zrušených klášterů při novoměstském klášteře augustiánském u sv. Petra a Pavla na Zderaze. Zderazský probošt Rehoř Link se ujal r. 1611 zpustošeného kláštera na Karlově a r. 1614 byl tu ustanoven opatem; zemřel r. 1627. A právě toho roku uvádí Albrecht z Valdštejna do kláštera na Bezdězi augustiniány z Karlova, kteří byli r. 1633 odtud převedeni do města Bělé. Při úzkých stycích přátelských i nepřátelských mezi klášterem a městem jest možné, že listina se dostala do rukou augustiniánům—Božehrobcům a skončila v jejich hlavním klášteře v Praze. (Fr. Ekert, Posvátná místa král. hl. m. Prahy II, str. 156. — F. Šimáček, Klášter řádu sv. Augustina na Bezdězi. Bezděz III, str. 24 a d.). J. G. Schaller, Topographie des Königreichs Böhmen, díl IV, str. 209, klade tuto listinu rovněž k počátkům Bělé a nikoliv Doks. K Bělé klade tuto listinu i Zd. Fiala I. c., str. 188, jemuž děkuji za podnětné rady, pokud se týče obsahu tohoto privilegia. 3) Chlum, s. o. Dubá. 4) O nich srv. A. Sedláček, Hrady X, str. 10. Otiskl J. Emler, Regesta II, č. 463, str. 180. 9. 1284 leden 10. Praha. Král Václav II. potvrzuje darovací listinu svého otce Přemysla II. Otakara pro zlatokorunský klášter, v níž klášter dostává město Netolice i jiné vesnice. 21

Strana 22
K tomu ustanovuje, že obyvatelé Netolic i okolních vesnic, patřících klášteru, náležejí v soudních věcech jedině před soud královský nebo před pražské úředníky nebo před soudce kláštera zlatokorunského, požívajíce jinak imunit, které byly klášteru dány v zakládací listině Přemyslově. Wencezlaus, Dei gracia dominus et heres regni Boemie et marchionatus Moravie. Si cunctos decet principes predecessorum suorum, quibus nulla pro- pinguitatis astringuntur linea, voluntatem firmiter observare, multo magis illos decet suorum maiorum vota cum effectu inviolabilis observancie prosequi, qui non alienis fortune suffragio, sed parentibus nature ac legis imperio ut sui succedere dinoscuntur heredes. Per hoc igitur privilegium noscat tam presens etas quam successura posteritas futurorum, quod nos beneplacitum olim do- mini O.,1) incliti quondam regis Boemie, patris nostri, observare atque obser- vari facere cupientes, donacionem civitatis Notalicz2) cum villis, silvis, pratis, pascuis, aquis, aquarum decursibus, rubetis, agris cultis et incultis, extirpacioni- bus factis et faciendis et demum cum omnibus iuribus et attinenciis dictarum civitatis et villarum, tam nunc sitarum quam in posterum in prediis vel ex- tirpacionibus ad eandem civitatem spectantibus situandarum seu ponendarum, quam dictus pater noster fecit claustro Sancte Corone, quod ipse fundavit,3) ratam et gratam habentes, presenti privilegio confirmamus et privilegiantes eandem donacionem omni libertatis et immunitatis privilegio eximimus dictam civitatem Notalicensem cum omnibus et singulis supradictis ad eandem civita- tem spectantibus ab omni exaccione et vexacione iudicum, monetariorum, the- loneariorum et qualibet violentorum infestacione necnon et a violencia persone cuiuslibet, cuiuscumque condicionis existat, et quod propter aliquam culpam nullus ex hominibus in prefatis civitate aut villis residentibus citari vel trahi debeat aut valeat ad iudicium vel coram alio conveniri nisi ad Pragense iudicium coram nobis aut beneficiariis Pragensibus in ipsa Praga vel coram iudice dicti claustri. Et omnino dictas civitatem, villas et ipsorum attinencia gaudere volumus qualibet immunitate, qua olim prefatus pater noster gaudere voluit dictum claustrum, prout in ipsius claustri fundacionis privilegio4) plenius continetur. In cuius rei testimonium et robur perpetuo valiturum presens privilegium fieri et sigillis nostris fecimus communiri. Datum Prage per manus magistri Welizlai, Pragensis et Wissegradensis canonici5), anno ab incarnacione Domini millesimo ducentesimo octogesimo quarto, quarto Idus Januarii, duo- decima indiccione. Pergamenový originál v archivu ministerstva vnitra v Praze, odd. Listiny zrušených klášterů, Zlatá Koruna; k listině jest na zelenočervených hedvábných nitích přivěšena dvoj- stranná kulatá pečet z vosku přirozené barvy, na líci majestátní, na rubu jezdecká. — Na rubu: Privilegium Wenczeslai, filii Otakari, super Netholicz. — Donationem civitatis Netholitz cum praediis suis etc. confirmat Wenceslaus, rex Boemiae, filius fundatoris nostri Otta- gari, et confert graciam, ut delinquentes monasterii vel coram rege vel beneficiariis 22

Strana 23
Pragensibus in Praga aut coram iudice monasterii iudicentur et a nullo alio. — 1284 quarto Idus Januarii. — No. 6. 1) Přemysl II. Otakar. 2) Netolice, s. o. Netolice. — Pod knížecím hradem stejného jména vedla obchodní cesta z Rakous k Vodňanům a při té vznikla tržní osada, z níž bere v letech 1262—1271 užitek klášter sv. Jiří na hradě Pražském (J. Emler, Regesta II, č. 345, str. 131, č. 762, str. 306. — Srv. J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1054). 3) Svatá, později Zlatá Koruna, založena r. 1263 (J. Emler, Regesta II, č. 409, str. 157—158). 4) V. předchozí poznámku. 5) A. Podlaha, Series praepositorum, str. 17—18. Otiskl M. Pangerl, Urkundenbuch des ehemaligen Cistercienserstiftes Goldenkron in Böhmen. Fontes rerum Austriacarum, II. Abtheilung: Diplomataria et acta. XXXVII. Band. Wien 1872. Č. IX, str. 31; J. Emler, Regesta II, č. 1308, str. 564. — Srv. Th. Antl, Dějiny města Netolic (Třeboň 1903), str. 8, jakož i Jaroslav Kadlec, Dějiny kláštera Svaté Koruny (České Budějovice 1949), str. 23. 10. 1292. Heiman z Lichtemburka uděluje Libochovickými) dědiny pod určitým platem a dovoluje užívati magdeburského práva. Originál není znám, zachovala se jen zmínka v nedatované žádosti purkmistra, konšelů i vší obce města Libochovic k císaři Rudolfu II. o potvrzení privilegií: Privilegium od pana Heymanna z Luchtenburku, kteréž se na dědiny naše městské a na platy z nich, též na užívání práv magdeburských vzstahuje, jehož jest datum Anno 1292 (Archiv ministerstva vnitra, odd. SM P 106, L 21). 1) Libochovice, s. o. Libochovice. — Městečkem byly již r. 1335; dne 26. prosince 1336 prodává král Jan Lucemburský Zbyňkovi Zajícovi z Valdeka „castrum Klepy et villam Klepy, sub ipso castro sitam, cum bonis ac villis Lubichowicz munitione ac oppido, Radowessicz, Lhota et Poplzie“ (Arnošt Koubek, Děje města Libochovic nad Ohří, Lito- měřice 1874, str. 23; J. Emler, Regesta IV, č. 246, str. 96; J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 657). Podle téže listiny koupil zminěný majetek král Jan od Hynka ze Žleb a z Lichtem- burka (o něm Ottův slovník XVI, str. 8). 11. 1293 květen 3. Heřman opat a konvent cisterciáckého kláštera ve Zlaté Koruně ustanovují, že ve Chvalšinách bude 26 lánů poplatných s výjimkou 36 jiter patřících do Křenova, deseti jiter, přikoupených k Boleticům, jakož i 15 jiter, které drží i s jedním lánem chvalšinský farář Konrád. Rozloha a počet lánů se nesmí měnit. Měšťanům se po- tvrzují všechna pole, lesy, louky, pastviny (včetně „Kamenitého boru“), jak od starodávna patří k obci. Desátek ze zeleniny a z máku se mění v plat dvou talentů. 23

Strana 24
Universis Christi fidelibus tam presentibus quam futuris frater Hermannus, abbas Sancte Corone, salutem in Domino et regnum a Christo percipere, quod benedictis a Deo patre est a mundi origine preparatum. Post lapsum primi hominis natura humana dinoscitur esse tam miserabiliter depravata, ut nimi- rum secundum illud propheticum dictum homo natus de muliere numquam statu permaneat in eodem, et qui nunc incolumis atque sanus inter homines vivere reputatur, post paululum, dum interdum minus speratur, per securim mortis ab hominum contubernio celeriter succidatur. Quam ob rem necesse est, ut gesta hominum, que geruntur sub tempore, tam studiose litteris ac testibus confirmentur, ne a futurorum memoria per oblivionis nubilum aliquatenus evanescant. Noscat ergo tam presens etas quam successura posteritas futuro- rum, quod nos unanimi consensu conventus nostri prehabito civibus nostris de Qualsing1) fecimus graciam subnotatam, quod videlicet de omnibus agris suis, quos nunc possident et de cetero possidebunt, nisi viginti sex laneorum servicia nobis exhibebunt annis singulis modo debito et consueto, exceptis XXXVI iugeribus, que per quosdam rusticos de Novo Crenowe2), et ecxeptis decem iugeribus, que per quosdam rusticos de Bolatiz3) a predicte civitatis terminis per empcionis commercium sunt distracta, exceptis eciam XV iugeribus, que Conradus, plebanus de Qualsing, ultra unum laneum ad dotem ecclesie sue pertinentem titulo minus gratuito dinoscitur possedisse; quos agros in duos laneos redigimus et eos a viginti sex laneorum predictorum numero segregamus, volentes, ut hii, qui eos possident, nobis de ipsis serviant, sicut exigit ordo iuris. Nolumus eciam, ut de cetero agri ad terminos pertinentes eiusdem civitatis a rusticis in adiacentibus villis commorantibus per vendicionem seu empcionem aliquatenus distrahantur, ne predictorum viginti sex laneorum ordo et numerus confundatur. Confirmamus eciam predictis civibus nostris omnes terminos tam in agris quam in silvis et in rubetis, pascuis atque pratis, qui ab antiquo ad memoratam civitatem pertinuisse veraciter dinoscuntur, volentes, ut pratum, quod vulgo dicitur „mirica lapidea“, infra predictos terminos sit inclusum. Insuper eisdem civibus de gracia indulgemus, ut pro decimis oleoruma) et pro papavere, quod nobis dare annis singulis tenebantur, duo talenta denariorum simul cum autumpnali censu debeant assingnare [!]. Ut autem hec nostra gratuita concessio a nullo successorum nostrorum valeat aliqualiter immutari, memoratis civibus nostris tradimus presentem paginam sigilli nostri munimine roboratam. Actum anno domini M'CC° nonagesimo tercio in die Inventionis sancte Crucis. Datum per manus fratris Theoderici notarii. Testes sunt Wilhel- mus, prior noster, Gotfridus custos, Henricus, plebanus de Bolatitz, et alie persone quam plurime fide digne. Pergamenový originál v zámeckém archivu v Českém Krumlově, zn. I. 5AS Nr. la; k listině jest na pergamenovém proužku přivěšena špičatěoválná pečet, nepatrně poškozená, z vosku přirozené barvy. 24

Strana 25
a) Správně má býti „olerum“ místo „oleorum“, jak upozornil Šimák l. c., str. 1108, pozn. 1. 1) Chvalšiny, s. o. Chvalšiny. — Krajina patřila klášteru ve Svaté Koruně (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1107—1108; Jaroslav Kadlec, Dějiny Zlaté Koruny, České Budějo- vice 1949). 2) Křenov, 8. o. Chvalšiny. 3) Boletice, 8. o. Chvalšiny. Otiskl M. Pangerl, Urkundenbuch des ehemaligen Cistercienserstiftes Goldenkron in Böhmen (Fontes rerum Austriacarum XXXVII. Wien 1872, str. 38—40, č. XII.) a J. Emler, Regesta II, č. 1610, str. 691—692. 12. 1293 červen 18. Praha. Král Václav II. vyjímá na žádost Bavora ze Strakonic měšťany jeho města Horaždovic z pravomoci krajských úředníků; žaloby na ně rozsuzuje pan Bavor, od něhož jde odvolání ke královskému komorníkovi. Nos Wenceslaus, Dei gracia rex Boemie, dux Cracovie et Sandomerie marchioque Moravie, notum facimus universis presentes litteras inspecturis, quod nos, volentes Bavaro de Strakonicz, fideli nostro, facere graciam specialem, cives civitatis sue, dicte Horazdiowiczl), eo iure, quo alie civitates nostre utun- tur, uti volumus et gaudere, videlicet quod a iudicio et iurisdicione omnium beneficiariorum provincialium sint liberi et exempti, et quod quicunque contra cives predictos vel aliquem eorundem habuerit aliquid questionis, illud coram dicto Bavaro vel ipso ei non faciente iusticie complementum coram camerario nostro mediante iusticia prosequatur. In cuius rei testimonium presentes litteras fieri et sigillorum nostrorum munimine iussimus comuniri. Datum Prage per manus magistri Petri, prothonotarii nostri, Pragensis, Wratislaviensis et Wyssegradensis ecclesiarum canonici, anno Domini millesimo ducentesimo nonagesimo tercio XIIII° Kalendas Julii, indiccione sexta. Inserována v listině krále Jiřího ze dne 26. října 1463 (originál v městském archivu v Horažďovicích; tam český překlad v „liber memorabilium ab anno 1454“, fol. 123v. — 124: My Václav, z Božie milosti král český, vévoda krakovský a sandomerský a markrabě moravský, známo činíme všem, ktož tento list uzřie, že my, chtějíce Bavorovi z Stra- konic, věrnému našemu, učiniti milost zvláštní, měšťany města jeho, řečeného Horaž- dějovice, téhož práva, kteréhož jiná města naše užívají, užívati chceme a radovati se, totižto že od súdu a popravy všech popravcí v kraji mají býti prázdni a vyňati. A což by ktožkolivěk proti měšťanóm napřed jmenovaným neboli proti některému z nich měl nětco žaloby, to před již řečeným Bavorem nebo, ač by on jemu neučinil spravedlivé plnosti, před podkomořím naším své spravedlnosti má dojíti. Kteréžto věci na svědomie tento list učiniti a pečeti našie utvrzením přikázali jsme upevniti. Jenž jest dán v Praze skrze ruce mistra Petra, najvyššieho kancléře našeho, prazského, vratislavského a vyše- hradského kosteluov kanovníka, léta Božieho tisícieho dvústého devadesátého třetieho čtrnádcté kalendy měsiece črvna, indiktie šesté. 25

Strana 26
1) Počátky města Horaždovic jsou spojeny s Bavorem I. ze Strakonic, který r. 1251 daruje chrám s farou ve „villa Horasowicz“ svatojánskému řádu ve Strakonicích (K. J. Er- ben, Regesta I, č. 1279). R. 1279 se již praví, že „civitas predicta (= Horažďovice) fossato muniebatur“ (J. Emler, Regesta II, č. 2801). — Srv. J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1028—1029; Karel Němec, Dějiny města Horaždovic (1936), str. 81 a d. — Znak obdrželo město prý již od krále Václava II, jak jest zapsáno v „Knize práv města Horaždovic“ (archiv města Horažďovic, zn. A II. 2). V. Št. K. Vydra, O znaku a pečetích města Horaždo- vic, Památky archeologické XXIII, str. 307 a d.; V. Vojtíšek, O pečetech a erbech měst pražských a jiných českých). Zprávy Památkového sboru hl. m. Prahy VIII. (1928), str. 51. — Vyspělost městského zřízení dokazuje listina konšelů z 9. prosince 1300 o majetkové změně jednoho domu (Fr. Palacký, Ueber Formelbücher I, č. 117, str. 321). Otiskl J. Emler, Regesta II, č. 1618, str. 694. 13. 1298 srpen 1. Praha. Václav II. potvrzuje na žádost litomyšlského opata městu Litomyšli privi- legium krále Přemysla II. Otakara ze dne 25. března 1263 a přidává další svobody: právo svobodného nákupu a prodeje pro měšťany na trzích jiných měst a zvláště ve Vysokém Mýtě a v Poličce; obyvatelé obou těch měst i jiné osoby mohou lito- myšlské měšťany poháněti jen před opatský soud, vyšším místem jest královský podkomoří. Nos Wenceslaus, Dei gracia rex Boemie, dux Cracovie et Sandomerie marchioque Moravie, notum facimus universis presentes litteras inspecturis, quod religiosus et honorabilis vir.. abbas Lutomislensis monasterii Pre- monstratensis ordinis ostendit et exhibuit coram nobis quoddam privilegium felicis memorie domini Otakari, illustris regis Boemie, karissimi patris nostri, eius sigillis munitum, cuius tenor inter alia talis est: In nomine sancte et in- dividue Trinitatis amen. (Následuje listina ze dne 25. března 1263; výše č. 7). Nos autem abbatis eiusdem super hiis nobis humiliter supplicantis benigne suppli- cacionibus inclinati, libertates et gracias predictas in predicto privilegio conten- tas et expressas ratas et gratas habentes, eas harum serie confirmamus. Et ut monasterium ipsum, predictis patris nostri libertatibus decoratum, per liber- tates novas, quas ad amplioris gracie cumulum ei superaddimus, nova quietis et commodi percipiat incrementa, volumus, statuimus et ordinamus, ut cives Lutomislenses vendendi et emendi merces per aliarum fora civitatum et specialiter per fora Mutel) et Policz2) liberam habeant facultatem et eadem, qua alii in ipsius civitatis Lutomislensis foro gaudent et utuntur, in aliarum civitatum et specialiter Mute ac Policz foris dicti cives Lutomislenses utantur et gaudeant libertate. Preterea si qui predictorum civium de Policz et Muta vel alie persone quecumque pro debitis vel aliis causis quibuscumque contra predictos cives Lutomislenses aut eorum aliquem habuerint aliquam accionem, 26

Strana 27
illam coram abbate predicto aut eius officialibus mediante iusticia prosequan- tur. Quod si forte predicti abbas et officiales eius in exhibenda super hiis con- querentibus de predictis civibus Lutomislensibus iusticia negligentes fuerint vel remissi et de hoc constiterit, tunc ad subcamerarium nostrum Boemie pro hiis illa vice volumus haberi recursum. In cuius rei testimonium et robur perpetuo valiturum presentes litteras fieri et sigillis maiestatis nostre iussimus communiri, Actum et datum Prage per manus venerabilis Petri, Basiliensis episcopi, Wissegradensis prepositi, cancellarii nostri, principis nostri dilecti, anno Domini millesimo ducentesimo nonagesimo octavo Kalendis Augusti, indiccionis un- decime, regni nostri anno secundo. Pergamenový originál v archivu ministerstva vnitra, odd. Listiny zrušených klášterů, Litomyšl, č. 5; k listině jest na žlutých a fialových hedvábných nitích přivěšena dvojstranná, téměř z poloviny zničená pečet z vosku přirozené barvy, na líci majestátní, na rubu jezdecká. — Na rubu: Libertates regis Wenceslai pro ecclesia et capitulo Lithomislensibus. — Litho- mislensia privilegia (písmo otřelé). — Ao. 1298. — N. 4. — Nro. 5. Leithomizl. 1) Vysoké Mýto, s. o. Vysoké Mýto. 2) Polička, s. o. Polička. Otiskl J. Emler, Regesta II, str. 776, č. 1807. — J. Šebánek l. c.,3 tr. 71, č. 380. — Srv. též Šebánek—Dušková l. c., str. 312—313, jakož i tamže str. 251—254. 14. 1299 únor 6. Hrad Pražský. Král Václav II. uděluje rychtáři a přísežným tržní osady Třebenic, patřící ženskému klášteru u sv. Jiří na hradě Pražském, právo hrdelní a právo zříditi šibenici. Nos Wenceslaus, Dei gratia rex Boemiae, dux Cracoviae et Sandomeriae marchioque Moraviae, notum esse volumus universis, praesentes literas in- specturis, quod nos religiosarum dominarum abbatissae et conventus monia- lium apud sanctum Georgium in castro nostro Pragensi supplicationibus favo- rabiliter inclinati, eis gratiose concedimus et favemus, ut in loco ipsarum fo- rensi, dicto Trebinicz,1) iudicium sanguinis et patibulum habere in perpetuum possint ita, quod in eodem loco malefactores, quos ibidem in crimine depre- hendi contigerit, per iudicem et iuratos ipsius loci, qui pro tempore fuerint, secundum qualitatem criminis pena debita puniantur. In cuius rei testimonium praesentes literas fieri et sigilli maiestatis nostrae iussimus communiri. Datum Pragae per manus venerabilis Petri, Basiliensis episcopi, Wissegradensis prae- positi et regni Boemiae cancellarii, principis nostri dilecti, anno Domini mille- simo ducentesimo nonagesimo nono VIII° Idus Februarii, duodecimae indictio- nis, regni nostri anno secundo. 27

Strana 28
Originál není zachován, toliko vidimát města Litoměřic ze dne 5. června (v sobotu den sv. Bonifacia) 1568 (archiv ministerstva vnitra, odd. SM P 106, T21). — Obsaženo též v konfirmaci kněžny Justiny Anny z Rosenfeldu, abatyše svatojiřského kláštera v Praze, ze dne 21. října 1652 (archiv města Třebenic). 1) Třebenice (s. o. Litoměřice) daroval již král Vladislav I. klášteru sv. Jiří na hradě Pražském, což potvrdil a rozmnožil král Přemysl I. Otakar r. 1224 (A. Sedláček, Děje Třebe- nic, str. 5; v. též J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 658). Otiskl J. Emler, Regesta II., str. 784, č. 1829. 15. 1302 únor 25. Brno. Král Václav II. povyšuje na žádost Beneše z Vartemberka, purkrabího kladského, jeho vesnici Židiněves na městečko a uděluje mu týdenní trh každé pondělí. Nos Wenzeslaus, Dei gracia Boemie et Polonie rex, notum facimus uni- versis presentes litteras inspecturis, quod nos dilecti fidelis nostri Benessii de Wartenberch, Glacensis pureravii1), propter sue fidei merita, quibus se in con- spectu nostre maiestatis gratum reddidit, supplicacionibus favorabiliter incli- nati, ei hanc graciam damus in perpetuum duraturam, quod Zydinawes2), villa sua, sit de cetero civitas seu locus forensis et in ea fiat forum qualibet secunda feria cuiuslibet septimane, et quod eadem civitas in exercendo dicto foro idem ius habeat, quod dinoscuntur habere civitates aliorum nobilium regni nostri. In cuius rei testimonium presentes litteras fieri et sigillis maiestatis nostre iussimus communiri. Datum Brunne per manus venerabilis Petri, Basi- liensis episcopi, Wissegradensis prepositi regnique Boemie cancellarii, principis nostri dilecti, anno Domini millesimo trecentesimo secundo V° Kalendas Marcii, quintadecima indiccione, anno regnorum nostrorum Boemie quinto, Polonie vero secundo. Originál jest ztracen, byl prý prodán r. 1896 v dražbě u berlínského antikváře Star- gardta, v městském archivu jičínském jest uložena pouze jeho fotografie. Opis ve vidimátu privilegií města Jičína, vydaném dne 28. října 1667 městem Hradcem Králové (v archivu města Jičína; fotografický snímek Historického ústavu ČSAV). 1) Byl jím v letech 1302—1305 (OSN XXVI, str. 434). 2) O počátcích města Jičína není jasno. Ferdinand Menčík, Dějiny města Jičína, dílu I. sv. 1 (v Jičíně 1902), str. 5—6 otiskuje český překlad listiny a soudí, že Židiněves bylo jen starším pojmenováním Starého Místa. A. Sedláček v Místopisném slovníku histor. král. Čes. se o této listině nezmiňuje. J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 865 a 806, vykládá, že tato listina nepatří Jičínu a umistuje Židiněves k Březnu u Mladé Boleslavě; podle něho stojí u kolébky města Léva z Konecchlumí, který obdržel Jičín neznámým způsobem po smrti krá- 28

Strana 29
lovny Guty. R. 1327 byl zastaven Benešovi z Vartemberka a r. 1337 prodán jeho synovi Ješkovi. Ale přes to přese všechno jest této listiny dotčeno jak v potvrzení jičínských měst- ských privilegií Albrechtem z Valdštejna r. 1623 (zachováno jen v opise v městském archivu jičínském) tak i ve zminěném již vidimátu Hradeckých z r. 1667. Otiskl J. Emler, Regesta II, č. 1909, str. 821. — Srv. též Josef Metoděj Jakubička, Katalog archivu a knihovny musejního spolku v Jičíně (v Jičíně 1905), str. 2—3. Že Jičín byl město již na počátku 14. stol., dokazuje formule ve vzorci Summa Ger- hardi z doby Jana Lucemburského (otiskl F. Tadra v Archiv für österreichische Geschichte, sv. LXIII, 1882, str. 360, č. 32), kterou český král osvobozuje obyvatele města Jičína (civita- tis Gyczinensis) na dva roky ode všech platů s výjimkou úroku, jímž jsou povinni královské komoře. Tato listina se v pozdějších potvrzeních jičínských privilegií nepřipomíná, patrně proto, že měla jen přechodný, nikoliv trvalý význam. — Také v druhém formuláři z doby krále Jana, zv. Codex epistolaris Johannis, regis Bohemiae (vydal Th. Jacobi 1841 o tomto názvu) jest několik vzorců, patřících obsahově do let 1331—1346 (č. 32, 38, 46, 47, 61), které se zmiňují o platech jičínských měštanů králi; těmito povinnými částkami uhrazovali královy dluhy bratřím Jindřichovi a Janovi z Lipé, jakož i pražskému měštanu Frenclínovi Jakubovu. 16. 1302 červenec 28. Pražský biskup Jan IV. potvrzuje městečku Roudnici vysazení zákupným právem, jež učinil již biskup Tobiáš. Ten odevzdal rychtáři Pavlovi 43 lánů; z každého se platí hřivna stříbra pražské váhy ročního úroku s výjimkou rychtá- řova lánu, který neplatí nic. Z 12 masných krámů se odevzdává po jednom kamenu loje, třináctý rychtářův neodvádí nic. Krčmy platí po jednom věrdunku stříbra nebo po jednom vepři, podsedci po jednom lotu stříbra. Nos Johannes, Dei gracia episcopus Pragensis,1) notum esse volumus universis presentes literas inspecturis, quod olim recordacionis pie predecessor noster dominus Thobias, Pragensis episcopus,2) volens condicionem ecclesie Pragensis facere meliorem, opidum suum forense in Rudnicz, in quo quadra- ginta tres lanei usualis ibidem mensure continentur, honesto viro Paulo, tunc ibidem iudici, vendidit seu locavit iure theotonico, quod purchrecht vulgariter dicitur, quemlibet laneum pro tribus marcis argenti monete arrarum, quod in vulgari podaczie nuncupatur. Quam eciam pecuniam ipse predecessor noster ab eodem iudice et hominibus opidi predicti recepit integraliter et ex toto ac integraliter predicte ecclesie totaliter posuit et convertit sub condicionibus et pactis infra scriptis, ita videlicet, quod ipsi homines opidi memorati unam marcham argenti puri Pragensis ponderis de quolibet laneo, medietatem in festo beati Georgii et aliam medietatem in festo beati Galii, sibi et successoribus suis annis singulis census nomine solvere teneantur eo salvo, quod idem iudex vel alter, qui pro tempore ibidem fuerit, unum laneum sine census honere libere possidebit. Item de tredecim maccellis carnium de quolibet unum lapidem sepi 29

Strana 30
collati excepto tredecimo iudicis similiter in festo beati Galli solvere tenebuntur. Preterea de qualibet thaberna, quotquot ibidem fuerint, fertonem argenti aut porcum valentem fertonem, quod in predicti predecessoris nostri consistebat opcione, simili modo in festo beati Galli sibi et successoribus suis omnimodo persolvent et assignabunt. De subsidibus eciam, quotquot in opido predicto habebunt, a quolibet lothonem argenti in sepedicto festo sancti Galli census nomine solvent et explicite contradiccione qualibet procul mota. Et de hiis omnibus et singulis supradictis nobis per testes idoneos facta extitit plena fides. Verum quia homines et pauperes opidi iam dicti privilegium super locacione seu vendicione predicta ab eodem domino Thobia, predecessore nostro, per simplicitatem et ignoranciam recipere neglexerunt, timentes, ne per nos vel aliquos successores nostros, Pragenses episcopos, de predictis loca- cione seu vendicione possit forsitan in posterum dubitari et ex hoc ipsis hominibus aliqua questio suboriri, nobis humiliter supplicarunt, quatenus loca- cionem seu vendicionem predicti predecessoris nostri rite et racionabiliter factam approbare et confirmare necnon innovare per nostras et ecclesie nostre literas ad predictorum pauperum nostrorum cautelam de benignitate solita dignaremur. Nos ipsorum peticionibus racionabilibus atque iustis favorabiliter inclinati, locacionem seu vendicionem prefatas ratas et gratas habentes, appro- bantes et eciam innovantes, de nostri capituli connivencia et assensu per pre- sentes literas nostras et ex certa nostra sciencia confirmamus, promittentes pro nobis et successoribus nostris contra ipsas locacionem seu vendicionem pre- fatas ullo umquam tempore non venire, sed ipsas pocius inviolabiliter observare, renuncciantes insuper pro nobis et successoribus nostris omni iurium, tam canonici quam civilis, privilegii, statuti et consuetudinis seu aliquo quovis auxilio, quod nobis et successoribus nostris contra predicta vel aliquod predicto- rum competit seu competere possit modo quolibet in futurum. In cuius rei testimonium atque robur et predictorum hominum nostrorum securitatem et cautelam firmiorem presens scriptum fieri et tam nostri, quam quam[!] predicti capituli nostri sigillorum munimine fecimus roborari. Actum et datum anno Domini millesimo trecentesimo secundo quinto Kalendas Augusti, indiccione quintadecima, pontificatus nostri anno primo. Originál ztracen, opis v II. knize erekční (archiv kapituly pražské), fol. 80—80 v.; znění zachováno také v potvrzení, jež vydala dne 21. září 1595 Polyxena z Rožmberka a na Roud- nici a jež vidimoval dne 24. listopadu 1610 purkmistr a rada města Litoměřic (uloženo v zá- meckém archivu v Roudnici, zn. N 17/1a). Též v potvrzení roudnických privilegií, uloženém v archivu ministerstva vnitra v Praze, odd. SM P 106, R 23, kde je přiložen i starý český překlad: My Jan, z Boží milosti arcibiskup (!) praský, oznamujem tímto listem obecně přede všemi, kdežkoliv čten aneb čtoucí slyšán bude, že někdy slavné paměti předek náš, pan Tobiáš, biskup praský, chtíce kostela Praského statek vzdělati a polepšiti, mnestečko své trhovní Roudnici, v kterémžto 43 lány takž, jakž v tomž místě míra a obyčej se za- chovává, poctivému muži Pavlovi, na ten čas rychtáři, prodal a odevzdal právem purk- rechtním, a z každého lánu tři marci stříbra monety tak rčené od téhož vejš jmenovaného 30

Strana 31
Pavla a obyvatelův vejš psaného mnestečka zcela přijal a k záduší chrámu Páně Praskému na níže položené termíny odkázal a poručil, tak totišto, aby vejš jmenovaného mnestečka obyvatelé polovici z každého lánu činže při svátku svatého Havla platiti povini byli, a to každoročně oni i budící [! jejich (zde scházejí slova o polovici splatné při sv. Jiří), po kterémž- to placení jeden lán aneb interesse z něho nadepsaný Pavel rychtář, aneb který na ten čas na místě jeho zvoleni budou, beze vší těžkosti a překážky svobodně požívati moci bude. Za druhé z třinácti krámův mastných z jednoho každého kámen loje krom třináctého, z kteréhož podobně rychtáři, při svátku sv. Havla dávati povinni budou. Za třetí z jedné každé hospody, kolik jich tam koliv jest, jeden ferton stříbra podobným spůsobem při svátku sv. Havla vyplacovati budou. A to že ze vším spůsobem obyvatelé mnestečka Roudnice i budoucí jejich beze vší odpornosti a protivnosti vejš jmenované dny a čas složí, pravdě a věrnosti jejich pozůstavujeme. (Ustanovení o podsedcích chybí.) Poněvadč pak mnestečka již řečeného chudobní obyvatelé potvrzení a zapsání na vejš jmenovanej prodej od téhož pana Tobiáše, biskupa praského, předka našeho, skrze svou sprostnost a nevědomost vyžádati opominuli, obávajíce se tehdy, aby buď skrze nás anebo skrz bu- doucí naše, biskupy praské, o vejš jmenovaném prodeji pochybnost nevzešla a jim k ne- příležitosti a ke škodě nebyla, nás v po[kojře a v poníženosti žádali, abychom jim prodej předka našeho, spravedlivě jim náležející, aprobirovati, potvrditi, konfirmirovati a ob- noviti skrze nás a záduší našeho list k jich ochraně a protekci z milosti naší ráčili. My pak k jich slušným a spravedlivým žádostem milostivě nakloněni jsouce, prodej a obdarování jim náležející z jistým naším vědomím potvrzujeme a konfirmujeme, připovídajíce za sebe a za budoucí naše, že nikoliv proti zvrchupsanému obdarování naprotimyslní ne- budeme, nýbrž raději po všecky časy neporušitedlně jej chrániti a ochranou rukou [!] nad nimi držeti připovídáme. Aby pak našemu tomuto milostivému povolení tím snadněji vjeříno bylo, a oni nadepsaní mnešťané a obyvatelé zvrchupsaného mnestečka Roudnice tím ubezpečenější a jistější býti mohli, přítomný list jsme učinili a jej naší i kapituly našé pečetí utvrditi a upevniti poručili. Dán léta Páně 1302 27. Julii ete. 1) Byl jím v letech 1301—1343 (G. Friedrich, Rukovět křestanské chronologie, v Praze 1934, str. 238). 2) Byl jím v letech 1278—1296 (tamže str. 237). 3) Roudnice byla stará trhová osada pod biskupským hradem, kterou vysadil na měs- tečko biskup Tobiáš, a to nejspíše právem magdeburským (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 970). — Srov. též výše č. 2. Otiskli J. Emler, Regesta II., č. 1933, str. 833 a Kl. Borový, Libri erectionum I, str. 148—149. 17. 1302 listopad 6. Praha. Král Václav II. potvrzuje nové vyměření lánů v Budyni nad Ohří, jež učinila Griffina, vévodkyně sandžská, aby byla napravena chyba, která vznikla při měření za míšeňského biskupa Bernarda. Obyvatelé jsou ve věcech soudních vyňati z pravo- moci zemského soudu a podřízeni svému rychtáři nebo zástupci krále anebo kněžny Griffiny. Z lánu platí po půl hřivny, osm litoměřických měr žita, ječmene, pšenice a ovsa; o sv. Michalu odvádějí šest kur. Krčmy jsou osvobozeny od poplatků za várky. Bezzemci platí lot stříbra. Valter, rychtář v Černuci, i jeho dědicové mají 31

Strana 32
jeden lán svobodný v Černuci, svobodnou krčmu a třetinu z pokut. Budyňskému měšťanovi Hostkovi se potvrzuje koupě šesti lánů v Malovarech. Nos Wencezlaus, Dei gracia Boemie et Polonie rex, notum facimus univer- sis presentes litteras inspecturis, quod licet bona nostra in Budin1) et villis in Budin pertinentibus eo tempore, quo bone memorie Bernhardus, episcopus Misnensis,2) a nobis ea tenuit iure teuthonico, locata et mensurata fuerint, quia tamen in ipsa mensura inventum est fuisse erratum, matertera nostra karissima, illustris domina Griffina, ducissa de Sandecz,3) que dicta bona nunc tenet a nobis, bona ipsa fecit denuo mensurari et tam super mensura ipsa quam super solucione census de bonis ipsis cum incolis eorundem bonorum taliter convenit, quod quilibet mansus bonorum predictorum continere debet tantum de terra, quod in eo seminari possint sexaginta strichones seminum universo- rum, hiemalium et eciam estivalium, et quod dicti incole et cultores eorundem mansorum in ipsis mansis residentes a terre iudicio absoluti coram suo tantum vel deputato a nobis aut a dicta nostra matertera iudice teneantur de se quere- lantibus respondere, et de unoquoque mansorum predictorum dimidiam mar- cam in denariis grossis ad pondus Pragense, et si communis usus dictorum denariorum in terra non fuerit, sed argenti, tunc dimidiam marcam argenti puri necnon octo mensuras Luthomericenses4) grani quadruplicis, duas videlicet tritici, duas siliginis, duas ordei et duas avene ac sex pullos nobis et camere nostre annuatim in die beati Michaelis in Budin census nomine perpetuo pre- sentare, singulis nihilominus tabernis in Budin a solucione denariorum, qui de braxaturis dari consueverant, penitus absolutis. Insuper quod pauperes habita- tores ibidem, qui nullam partem hereditatis capiunt nec alias aliquid solvere consueverunt, qui pedices nuncupantur, quilibet eorum nobis et camere nostre singulis eciam annis in die predicta unum lotonem argenti solvere teneantur, et quod Waltherus, iudex de Cirnucz,5) et sui heredes ac successores liberum laneum, liberam tabernam et tercium denarium de iudicio ibidem in Cirnucz habeant, sicut prius habuerunt, pro eo, quod ipse Waltherus tempore supra- dicti episcopi hereditatem in Cirnucz dicto iure theutonico advenis locavit. Nos autem cognoscentes mensuracionem et convencionem huiusmodi per dictam materteram nostram iuste et debite esse factam, supradictorum incolarum supplicacionibus inclinati, mensuracionem et convencionem ipsas approbamus, ratificamus et eciam confirmamus easque volumus perpetuo, sicut superius exprimitur, stabiliter permanere. Ceterum ratificamus eciam et approbamus vendicionem, quam fecit predicta matertera nostra Hostkoni, olim civi de Budin, de sex laneis liberis nostris in villa nostra Malowar,6) et volumus, ut idem Hostko et heredes sui habeant dictos laneos in perpetuum sub eodem censu, sub quo habentur in eadem Malowar alii lanei censuales. In cuius rei testi- monium presentes litteras fieri et sigillis maiestatis nostre iussimus communiri. Datum Prage per manus venerabilis Petri, Basiliensis episcopi, Wissegradensis 32

Strana 33
prepositi regnique Boemie cancellarii,7) principis nostri dilecti, anno Domini millesimo trecentesimo secundo VIII“ Idus Novembris, indiccione prima, anno regnorum nostrorum Boemie sexto, Polonie vero tercio. Pergamenový originál v archivu města Budyně nad Ohří; k listině jest přivěšena maje- státní dvojstranná pečet z vosku přirozené barvy na bíločervených hedvábných nitích. (Foto- grafický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Budyně nad Ohří, s. o. Libochovice. — Původně to byl statek korunní, spravovaný vladaři, později tu vznikl hrad, jehož podhradí bylo za míšeňského biskupa Bernarda (1293— 1296), který držel toto zboží za krále Václava II, povýšeno na městečko. (Antonín Janda, Dějiny města Budyně. Roudnice 1882. — A. Sedláček, Hrady XIV, str. 12. — J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 656). 2) Byl jím v letech 1293—1296 (P. B. Gams, Series episcoporum, str. 291). 3) Byla sestra královny-matky Kunhuty, dcera Rastislava Mihajloviče a manželka Leška Černého, krakovského vévody (V. Novotný, České dějiny I. 4, str. 132). — O původní listině Václava II. se čte tato zmínka v Paprockého Diadochu, Stav městský, str. 211: Jiné obdarování témuž městu od téhož krále Vácslava učiněné obsahuje v sobě majestát tento: My Vácslav druhý, z Boží milosti král český etc., oznamujem všem vůbec etc., že my sousedům města Budyně, též i sedlákům, kteříž by chtěli živnost svou míti, skrz Bernarda z Kamene, radu naši, v známost uvozujeme, aby jedenkaždý držitel statku svého tak mnoho rolí obsahoval, aby 60 strychův obilí buď zimního neb jarního síti mohl. Z toho pak povinen bude dáti čtvrt míry zlata a na míru litoměřickou čtverého obilí, totiž žita, pšenice, ječmene, ovsa, jednoho každého dvě míry a o sv. Vácslavě tří kuřat. Co se pak pivovaru dotýče, osvobozeni jsou. Janovi rychtáři jeden mlejn v Mileticích8) náležeti má, k kterémuž mlejnu potřeby z lesa dávati se budou; též svého vlastního rybáře bude moci míti. 4) O litoměřické míře srv. A. Sedláček, Doklady, str. 142 a 164. 5) Černuc, s. o. Velvary. 6) Velvarské předměstí. 7) Petr z Aspeltu; o něm J. Šusta, České dějiny II. 1, str. 468 a d. 8) Miletice, s. o. Velvary. Otiskl J. Emler, Regesta II, č. 1941, str. 835—836; český překlad u A. Jandy l. c., str. 113. 18. 1304. Král Václav II. uděluje městu Bezdězi právo skladu zboží tunného neboli nydrlák ryb slaných. Známo jen ze sporu Nového Města pražského s Bělou před komorním soudem r. 1540. Tehdy předložili Bělští majestát, o němž se poznamenává, že byl děravý. (Fr. Zuman, Bělské privilegium Hynka Berky z Dubé z r. 1337, Bezděz, roč. VIII, 1937, str. 66). O počátcích Bezdězu městečka a Bělé pod Bezdězem v. pozn. 2 při listině ze dne 24. dubna 1337 (níže č. 44). 33

Strana 34
19. 1307 leden 22. Oldřich z Lichtemburka, který vysadil s pomocí Gottfrieda, dříve rychtáře v Bílém Podolí, město Ronov v 39 lánech, určuje platy z jednotlivých těch lánů i dobu jejich splácení. Město dostává právo města Čáslavě. Z pivovarů, pekáren a zahrad neplatí měštané nic a dostávají ještě právo loviti ryby v řece Doubravě, a to od mlýna ležícího pod farou. Táhne-li král vojensky za hranice, přispívají z každého lánu své vrchnosti polovinou čtvrtce. Rychtář Gottfried dostává dědičně rychtu s třetinou pokut, krčmu, krám pekařský a masný, dva podsedky, dva lány polí a mlýn na řece Doubravě. In nomine Domini amen. Cum ea, que geruntur sub tempore, una cum ipso per motum ipsius temporis evanescant, ideoque gesta hominum solent scriptis testimonioque virorum honestorum firmissime perhennari. Notum igitur sit omnibus hoc scriptum inspecturis, quod nos Ulricus dictus de Luchtemburg, baro regni Boemie,1) habita matura deliberacione pariter et consensu nostre di- lecte coniugis ac puerorum et aliorum omnium amicorum locavimus hereditarie ac perpetue possidenda Gotfrido, quondam iudici in Podol2), ac suis concultoribus nove plantacionis nostram civitatem Ronow3) cum quadraginta laneis minus uno condicionibus et iuribus infrascriptis, ita tamen, quod singulis annis annuo- que sub censu de quolibet laneo altera dimidia marca nobis nostrisque heredibus semper cedet. De quibus laneis viginti quatuor subsides in medio laneo colloca- bit, quorum quilibet alterum dimidium iugerum possidebit, medium fertonem sub censu annuo nobis dando. De taberna vero predicte civitatis nostre unus ferto singulis annis nobis cedet et tam in iudiciorum forma quam in agrorum mensura ius Czaslaviensis opidi4) plenarie possidebunt. Terminis3) autem solucio- nis predicti census erit tocius iste, videlicet in festo Michaelis media pars et in festo beati Georgii reliqua media pars census nobis nostrisque heredibus semper cedet. Quidquid in suis areis construxerint nostri cives utilitatis et proventus, utpote braxatoria, pistrina, ortos, hec omnia ad usus proprios convertent, nobis nostrisque heredibus nichil dantes, piscacionesque omnibus hominibus, inhabitantibus eandem civitatem, in flumine Dubray a molendino sub parro- chia situato in terminis, qui ad nos pertinere dinoscuntur, concedimus piscari libere ex nostra gracia speciali. Et si expedicio regia evenerit extra metas regni Boemie, extunc de quolibet laneo medius fertob) in expedicionis subsidium nobis dabunt. Nos autem, moti pietate plenitudinis erga prefatum Gotfridum, nostrum iudicem, sibi suisque pueris seu heredibus et volentes condigne respondere sue nove plantacionis laboribus, conferimus iudicium cum tercio denario emenda- rum in ipsa civitate et unam tabernam, duo maccella, scilicet unum panis, reli- qum°) carnium, duos subsides et duos laneos agrorum et unum molendinum in flumine Dubrav, situm ante ipsam civitatem, quiete, libere, hereditarie, per- petue hec omnia possidenda. Ut igitur hec locacio rata, grata ac firmissima a 34

Strana 35
nostris heredibus ac ipsorum successoribus inviolabiliter teneatur, ideo hanc literam subnotatis testibus nostri sigilli munimine fecimus roborari. Testes autem huius sunt: dominus Wenceslaus de Zleb, Stoyslaus de Hostowlicz, Przibko de Lipka, Dulo de Lypolticz, Heinricus, iudex Czaslavie, Heinricus iuvenis, scabinus, Heinricus Reezo, Domoslaus de Luchin, Fridricus de Wrd, Heinricus de Sytenicz, Pesko de Wrd, Ulricus de Podol et alii viri quamplurimi fidedigni. Acta sunt hec anno Domini millesimo trecentesimo VII XI Kalen- das Februarii. Originál není zachován, známo jen z potvrzení králem Václavem IV. ze dne 25. března 1397 (níže č. 158). — V českém překladu Václavovy listiny z doby kolem r. 1400 (perg. listina v archivu ronovském) zní tato listina takto: Ve jméno Boží amen. Poněvadž ty věci, kteréž se dějí, pod časem spolu s hnutiem jeho pomíjejí, protož skutkové lidští bývají po- psáni a poctivých lidí svědomím uvěčněni. Protož buď známo všem, ktož tento list uzřie, že my Oldřich, řečený z Lichtemburku, šlechtic králolevstvie [!] Českého, s dospělým rozmyslem i také svolením našie milé manželky i dětí i všech jiných přátel vysadili sme dědičně a k věčnému vladařství Gotfridovi, někdy rychtáři v Podole, i jeho spolusúsědóm nového štiepenie našeho města Ronov bez jednoho se čtyřidcieti lány pod výmienkami a právy dole psanými, tak ovšem, aby po všecka léta pod roční plat s každého lánu puol- druhé hřivny nám a dědicóm našim se dostalo; s kterýchto lánóv čtyřmezcietma podsed- kóv na polúlání osadí, z nichžto každý puoldruhého jitra držeti bude, po puol věrdunku platu ročnieho nám dávaje. S krčmy také svrchupsaného města našeho jeden věrdunk po všecka léta nám přicházeti bude. A tak súdové jakožto dědin rozměřovánie práva města Čáslavě úplně požívati budú. Ale časové k placení úrokóv svrchupsaných tito budú, totiž na sv. Michala polovice a na hod sv. Jiřie druhá polovice platu nám i našim dědicóm vždy platiti mají. I cožkolivěk na svých městištích naši měštěné vstavili by, užitkóv a duochodóv sobě přivedli, jakožto povovary [!], pekárny, zahrady, ty všeckny věci k svému užitku obrátie, nám i dědicóm našim z toho nic nedávajíce. Také ryb lovenie všem lidem v témž městě přebývajícím v řece Dúbravě od mlýna pod farú ležícieho až do cílóv, kteříž by nám příslušely, půjčujeme loviti svobodně z našie zvláštnie milosti. A jestliže by potřeba královská přišla z královstvie Českého táhnúti, tehdy s každého lánu puol věr- dunka nám dáti mají. My také, hnuti jsúce plnosti milostí k napřed jmenovanému Got- fridovi, rychtáři našemu, jemu, dětem i dědicóm jeho, a chtějíce hodně odplatiti jeho úsilí nového štiepenie, dáváme súd s třetiem peniezem vin v témž městě a jednu krčmu, dva krámy, totiž jeden chlebný a druhu (!) masný, dva podsiedky a dva lány role a jeden mlýn na řece Dúbravě, ležící před tiemž městem, ku pokojnému požívání a věčnému vladařství těch všech věcí. Ale aby toto vysazenie pevné, utvrzené a jisté bylo a našich dědicóv i jich náměstkóv bez přerušenie zachováno, protož tento list předle [!] jmenova- nými svědky naší pečetí kázali jsme upevniti. A svědkové toho jsú tito: Václav ze Zlebóv, Stojslav z Hostovlic, Přibek z Lipky, Dubso z Lipoltic, Jindřich, rychtář čáslavský, Jindrich [!] mladý, konšel, Jindřich Roze, Domoslav z Luchten [!], Fridrich z Vrd, Jin- drich [!] z Sitěnic, Pešek z Vrd, Oldrich [!] z Podola a jiní mužie mnozí viery hodní. Stalo se léta Božieho M'CCC XXXVII° [] volánka jedenádstého měsíce února. 3) a) Správně terminus. — b) Správně medium fertonem. — c) Správně reliquum. 1) O něm A. Sedláček, Hrady XII, str. 34. 2) Bílé Podolí, s. o. Čáslav. Ronov nad Doubravou, s. o. Čáslav. 4) Čáslav se řídila jihlavským právem (J. Čelakovský, Codex II, str. 262—266, č. 154). 35

Strana 36
Otiskl J. Emler, Regesta IV, č. 2124, str. 823. — Srv. též J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1221—1222. 20. 1307 duben 16. Oldřich z Lichtemburka dává Gottfriedovi, kdysi rychtářovi v Bílém Podolí, rychtu v městě Ronově s třetinou soudních poplatků, dále krčmu, dva krámy, z nichž jest jeden pekařský, druhý masný, dva podsedky, dva lány polí a mlýn na řece Doubravě, vše dědičně. In nomine Domini amen. Cum tempus sit mora motus rerum motabilium, ut ipse res destruccioni subiaceant et tabescant, ideoque facta et gesta morta- lium solent scriptis ac testimonio firmissimo perennari. Nos igitur Ulricus de Luchtenburch, baro regni Bohemiel), notum esse volumus universis presentem paginam inspecturis, quod habita matura consultacione consilii pariter et con- sensu nostre dilecte coniugis et puerorum nostrorum seu heredum et aliorum nostrorum omnium amicorum moti pietate plenitudinis gracie Godfredo, quon- dam iudici in Podolcz1), nunc vero nobis commoranti in Ronow, volumus condingne respondere laboribus sue nove plantacionis eiusdem civitatis, con- ferimus sibi et suis pueris seu heredibus et heredum successoribus iudicium cum tercio denario emendarum in ipsa civitate Ronow et unam tabernam, duo macella, unum panis, reliqum3) carnium, duos subsides et duos laneos agrorum et unum molendinum in flumine Dubray, situm ante ipsam civitatem, quiete, libere, hereditarie, perpetue hec omnia possidenda et, si vendere voluerit, hii emptores ipsorumque heredes et heredum successores gaudeant eodem titulo libertatis in omnibus hiis, quo supradictus Godfredus, noster dilectus iudex, a nobis et a nostris heredibus dinoscitur possidere. Ut igitur hec donacio loca- cionis rata, grata ac firmissima a nobis et a nostris heredibus ac ipsorum succes- soribus inviolabiliter teneatur, ideo hanc litteram subnominatis testibus nostri sigilli munimine fecimus roborari. Testes autem huius sunt: Ulricus, noster patruus, dominus Wenceszlaus de Zleb, Stoyzlaus de Hostoblicz, Psripco [!] de Lipka, Dulo de Lupolticz, Hainricus, iudex Chaszlavie, Hainricus, schabinus iuvenis, Hainricus Rooze, Hainricus de Sitenicz, Domaszlaus de Luschin, Fridericus de Wrd, Ihescho de Wrd, Wlricus de Podolcz et alii viri quam plurimi fide dingni. Acta autem sunt hec anno Domini millesimo trecentesimo VII° XVI“ Kalendas Maii. Pergamenový originál v městském archivu ronovském; na zelených a červených hedváb- ných nitích jest přivěšena kulatá, téměř nepoškozená pečet z vosku přirozené barvy. a) Správně reliquum. 1) V. pozn. 1—3 při listině ze dne 22. ledna 1307 (výše č. 19). 36

Strana 37
21. 1309. Bavor III. ze Strakonic určuje, že všichni jeho poddaní kromě Bavorovských musí odváděti v Netolicích clo pro klášter ve Zlaté Koruně. Známo toliko ze zápisu v seznamu zlatokorunských opatů z r. 1683, kde se čte: Hic (= Bavor III. ze Strakonic) idem piissimus dominus iam olim monasterio S. Coronae addictissimus fuit et anno 1309 in favorem eiusdem iussit omnes suos subditos praeter Bavarovienses solvere telonium Netolitii, ut quaedam copia in libello veteri MS. sub signo M docet. O počátcích Bavorova v. pozn. 3 při listině ze dne 23. srpna 1361 (níže č. 80). Otiskl M. Pangerl, Urkundenbuch des ehemaligen Cistercienserstiftes Goldenkron in Böhmen (Fontes rerum Austriacarum. II. Abtheilung. Diplomataria et acta. XXXVII. Band. Wien 1872), str. 603. 22. 1312. Praha. Královna Eliška povoluje Balduinovi, měštanu pražskému, vysaditi městečko Štětí na místě vesnice. Nos Elizabeth, Dei gracia Bohemie et Polonie regina, notum esse volumus universis tenore presencium inspecturis, quod vendicionem seu locacionem in Stiet civitatel) de villa facta per Palduinum2), fidelem nostrum, civem civitatis Pragensis, ratam et gratam habere volumus, quam vendicionem ipsam bonorum predictorum emptoribus et incolis perpetuo volumus inviolabilem observari. In cuius rei testimonium literam fieri et sigilli nostri munimine iussimus robo- rari. Datum Prage anno Domini millesimo trecentesimo duodecimo, regnorum vero nostrorum anno secundo. Inserováno v listině královny Johany ze dne 12. března 1467, uložené v městském archivu ve Štětí. 1) Štětí, okresní město. 2) V. V. Tomek, Dějepis města Prahy I, jej nezná. 23. 1312 prosinec 29. Praha. Král Jan potvrzuje vysazení městečka Štětí právem německým, jež s povolením královny Elišky učinil pražský měštan Balduin. Nos Johannes, Dei gracia Bohemie et Polonie rex, sacri imperii citra montes vicarius generalis ac Lucemburgensis comes, notum esse volumus 37

Strana 38
universis tenorem presentem inspecturis, quod iuxta continenciam literarum nostrarum, dudum super hoc traditarum, locacionem, per illustrem dominam Elizabeth, Bohemie et Polonie reginam, consortem nostram carissimam, de quibusdam bonis suis Palduino, civi nostro Pragensi, necnon heredibus ac successoribus eiusdem iure teutonico factam1), ratam habemus et gratam et harum confirmamus testimonio literarum, quas sigillis nostris iussimus commu- nire. Datum Prage anno Domini millesimo trecentesimo tredecimo quarto Kalendas Januarii, regnorum nostrorum vero anno secundo. V listině královny Johany ze dne 12. března 1467, uložené v městském archivu ve Štětí. 1) Listina z r. 1312 (výše č. 22). — Štětí příslušelo k Mělníku, a proto patřilo českým královnám (A. Sedláček, Místopisný slovník, str. 871). 24. 1313 duben 11. Kožlany. Otto z Kožlan, jemuž král Jan povolil založiti městečko Kožlany, rozděluje tamním lidem 60 lánů a určuje plat i naturální dávky z nich, které se musí od- váděti na královské hrady Týřov nebo Křivoklát. Rychtář Bartoněc dostává svo- bodný lán, louku, zahradu, svobodný mlýn, krčmu, rybáře, různé řemeslníky i jednoho člověka. Dvě třetiny soudních pokut přicházejí do komory královské a třetina zůstává rychtáři. Ne gestarum rerum temporis processus aboleat aut infirmari possit, litera fecunda facta consuevit in lingua testium ac scripturarum tenaci memoria perhennari. Noverint ergo universi presentes et posteri presencia inspecturi, quod nobis Ottoni dicto de Cozlano1) pro conformacione sive solucione debito- rum serenissimus dominus noster, dominus Johannes, rex Bohemie et Polonie, necnon gracia pre ceteris ex speciali oppidum in Cozlano2) iure neoficoa) de pia benignitate indulsit locare, iussit et permisit. Nos vero iamdictus Otto, prehabita bona cupiens in meliores usus inmutare fiscoque regio crementab) ampliare funiculo distribucionis prelibato, sexaginta laneos dicti oppidi incolis eius derelinquimus in mensura, quorum laneorum quilibet in se continebit triginta sex iugera mensurata iure subscripto, perpetue possidendos et in evum, onus annui census tali notamine imponentes sempiternum. Nam in- colarum quilibet quovis de laneo dicti oppidi subintrabit unam mediam marcam gravem solvendam terminis infrascriptis, videlicet in festo sancti Georgii sede- cim grossos Pragenses a datis presencium proxime veniente et totidem in festo sancti Galli eternaliter censuabunt, censum vero bladi sive frumenti septem strichones diversi grani statuentes, videlicet duos strichones siliginis, duos ordei et tres avene cum quatuor pulis devehendo ad castra regia in Tey- rzow3) aut in Burglins4) vel ad tantam distanciam et non ultra. Presertim discre- 38

Strana 39
to viro Bartoncio iudici et heredibus suis sive successoribus suis pro laboribus auctoritate et mandato regio contulimus unum laneum cum pratis et ortis, que in se seminis quatuor mensuras capere possunt, tabernam, testorium°), pisto- rem, fabrum, sutorem et eisdem areas in comunitate deputavimus necnon unum hominem penes alios homines inquilinos, omnia et singula libere possidere cum molendino libero, si in eodem rivo fieri potest absque damno incolarum. De culpis vero omnibus duas partes camere regie prefatus iudex et heredes sui presentabit, terciam vero partem cum culpis, que solidum numerumd) non ex- cedunt, suis usibus reservabit. In cuius rei testimonium presencia ex iussu regie maiestatis scribi iussimus, sigillo nostro roborantes. Datum in Cozlano anno Domini MIII XIII tercio Idus Aprilis. Kopie v archivu metropolitní kapituly pražské, zn. S V. fasc. VIII. 3. Opis z r. 1881 v Historickém ústavě ČSAV. Jiný opis ve farní kronice kožlanské z r. 1784. a) Správně emphiteotico. — b) Správně fiscique regii incrementa. — c) Patrně tex- toriam. — d) Správně unum. 1) Patřil ke družině Viléma z Valdeka (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 982). 2) Kožlany, s. o. Kralovice. — Ves patřila původně ke Křivoklátu, později klášteru plaskému. R. 1307 uchvátil ji Vilém z Valdeka a propůjčil kolem r. 1310 Ottovi z Kožlan (V. Kočka, Dějiny politického okresu kralovického. Díl I. Soudní okres kralovický, Kralo- vice 1930, str. 356 a d. — J. V. Šimák l. c.). 3) Týřov, hrad na Křivoklátsku. 4) Křivoklát. Otiskl J. Emler, Regesta III, č. 132, str. 55. 25. 1314 červen 1. Pražský měštan Balduin vyznává, že z půdy, kterou mu prodala královna Eliška, vysadí právem německým 24 lánů v městečku Štětí a osadí lidmi z okolních vesnic. Každý osedlý musí zaplatiti 9 hřiven zákupu z každého lánu a platiti roční úrok 11/2 hřivny pražských grošů a 4 slepice ve dvou ročních splátkách; kromě toho se platí i náklad trojí cesty k nim v rok. Lány se mohou prodati nebo zciziti jenom s vědomím a svolením Balduina a jeho dědiců. Určuje se také výše desátku, faráři povinného. Ego Palduinus, civis Pragensis,1) notum esse volo universis tenorem presen- cium inspecturis, quod de voluntate et consensu conthoralis mee ac heredum meorum bona dicta in Stiet2) opido et villa iuxta Albeam situata, que inclita domina Elizabeth, Bohemie et Polonie regina, michi et heredibus meis vendidit et locavit, hominibus seu rusticis ipsarum villarum iure theutonico vendidi laneum quemlibet pro novem marcis. Et sunt in numero viginti quatuor ipsa 39

Strana 40
bona iure hereditario possidenda hiis condicionibus adhibitis et expressis, quod, si predicta bona vendere seu alienare voluerint, id ipsum facere potuerint de meo tamen consilio et consensu ac heredum meorum predictorum. Presertim homines prefati michi et iam dictis heredibus meis singulis annis de laneo quolibet dimidiam alteram marcam, sexaginta quatuor grossos pro marca com- putando Pragenses, nomine census et quatuor pullos dare et solvere tenebuntur in terminis subnotatis, in festo beati Galli tres fertones et duos pullos et in festo sancti Georgii duos pullos proxime sequenti et tres fertones denariorum Pragensium predictorum eundemque censum in termino quolibet in Pragam michi et heredibus meis tenentur presentare, michi quoque et ipsis heredibus meis anno quolibet dare ter expensas, cum illic veneroa) sunt astricti. Prefati etiam homines plebanis suis ministrantibus ecclesiastica sacramenta racione decime de quolibet laneo duos strichones, dimidium tritici, dimidium ordei et unum siliginis dare in anno quolibet teneantur. In cuius rei testimonium pre- sentes literas mei sigilli munimine volui roborari. Datum Prage anno Domini millesimo trecentesimo quartodecimo in vigilia sancte Trinitatis. V listině královny Johany ze dne 12. března 1467, uložené v archivu města Štětí. a) Má býti patrně re vera. 1) V. pozn. 2 při listině z r. 1312 (výše č. 22). 2) V. pozn. I tamže. 26. 1315 květen 14. Praha. Král Jan povoluje proboštovi a jeptiškám premonstrátského kláštera v Chotě- šově proměniti vesnici Stod v tržní městečko s týdenním trhem každý pátek. Johannes, Dei gracia Boemie et Polonie rex ac Lucemburgensis comes, omnibus imperpetuum. Suadet hoc nobis innata benignitas, ut Deo dicatarum personarum commodis ampliandis eo sollercius debeamus intendere, quo volumus, ut eum, per quem participamur in terris, pro nobis intimius inter- pellent. Eapropter ad universorum tam presencium quam futurorum noticiam tenore presencium volumus pervenire, quod ob divine remuneracionis intuitum nostreque ac predecessorum nostrorum animarum salutem, pro abolicione quo- que nostrorum peccaminum religiosis personis .. preposito1) totique conventui sanctimonialium Chotyessowicensis monasterii Premonstratensis ordinis2) Pragensis diocesis, ut divinis vacare eo possint liberius, de liberalitate regia concedimus et graciosius indulgemus, ut villa ipsius monasterii, dicta Stod3), oppidum forense seu locus forensis esse debeat, quodque ibidem inantea imper- petuum sexta feria cuiuslibet septimane forum cum iuribus et utilitatibus consuetis in locis huiusmodi observari et pro vendendis seu emendis mercibus 40

Strana 41
ac aliis rebus quibuscumque, quibus homines pro suis necessitatibus uti solent, ab omnibus possit et debeat frequentari. In cuius robur et testimonium presen- tes litteras fieri et sigillis maiestatis nostre iussimus communiri. Datum Prage II° Idus Maii anno Domini millesimo trecentesimo quintodecimo, regnorum vero nostrorum anno quinto. Pergamenový originál v archivu ministerstva vnitra v Praze, odd. Listiny zrušených klášterů, zn. Chotěšov; k listině jest na hedvábných nitích barvy žluté, červené a fialové při- věšena dvojstranná kulatá pečet z vosku přirozené barvy, zachovaná ze dvou třetin, na líci majestátní, na rubu jezdecká. — Na rubu: A vii. — Regis Johannis super forum in Stod. — Feria 6 cuiuslibet septimanae. — Pragae anno 1315. — Chotieschau. — Lit. B. sub d°. Syfrido praep. VIII. — Monial. ord. Praemonst. II. Idus Maii. 1) V letech 1303—1318 byl proboštem Konrád (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 593). 2) Chotěšovský klášter založil bl. Hroznata se svou sestrou Vojslavou (Prameny dějin českých I, str. 374). 3) Stod, s. o. Stod. — Vesnice měla r. 1235 sto jiter; tehdy ji chotěšovskému klášteru potvrdil král Václav I. (G. Friedrich, Codex III. I, č. 104, str. 123—124) a 23. května 1272 to potvrdil ochranným listem papež Rehoř X. (J. Emler, Regesta II, č. 781, str. 313). Podle urbáře z r. 1365 měl Stod tehdy 67 osedlých (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 594). — 17. října 1425 zastavil král Zikmund městečko Stod s několika vesnicemi, stále ještě majetek chotěšovského kláštera, Zdeňkovi Držkovi, purkrabímu v Horšovském Týně (archiv minister- stva vnitra, odd. Listiny zrušených klášterů, Chotěšov, č. i. 44). Otiskl J. Emler, Regesta III, č. 261, str. 107. 27. 1319 leden 9. Waldsassen. Římský král Ludvík dovoluje waldsaskému opatovi Janovi, aby zařídil vesnici Luby (Schönbach) na městečko s týdenním trhem každou středu a s právem cheb- ským. Ludowicus, Dei gracia Romanorum rex semper augustus, religioso viro Johanni, abbati monasterii in Waltsahsen Ratisponensis diocesis, devoto suo dilecto, graciam suam et omne bonum. Scientes nobis non solum huius vite prospera, sed eterne salutis premia divinitus elargiri, si per ampliora promo- cionis beneficia Christi ministros sublimamus et ipsorum commoda gracio- sius adaugemus, ad supplicem itaque tuam instanciam villam in Schônbachl) libertavimus et de benignitate regia libertamus, ut eandem in oppidum possis redigere et ibidem forum septimanale quarta feria valeat exerceri, volentes oppidum predictum omnibus iuribus et libertatibus, quibus oppidum Egrense gaudet et gaudere consuevit, libere perfrui et gaudere. In cuius rei testimonium presentes conscribi et nostre maiestatis sigillo iussimus communiri. Datum in Waltsahsen quinto Idus Januarii anno Domini millesimo trecentesimo decimo- nono, regni vero nostri anno quinto. 41

Strana 42
Pergamenový originál ve státním archivu v Mnichově; k listině jest přivěšena kulatá, krásně zachovaná majestátní pečet (fotografie v kronice města a reprodukce ve „Festschrift anlässlich der 600-Jahr-Feier der Musikstadt Schönbach“). — Vidimát kláštera waldsaského ze 24. září 1789 v městském archivu v Lubech. 1) Luby (Schönbach), s. o. Aš. — Připomínají se již r. 1185 jako ves waldsaského kláš- tera, r. 1319 povýšeny na městečko a stávají se hlavou panství, které r. 1348 prodali mniši do soukromých rukou, a to Rüdigerovi ze Sparnecku. Když se pak za vlády krále a císaře Karla IV. klášter snažil dostati panství zpět, odevzdal Rüdiger Karlu IV. jako králi českému svá zboží a některá z nich obdržel lénem; Luby však zůstaly již v rukách panovníkových. (Karl Mädler, ZurGeschichte des Schönbacher Ländchens. Unser Egerland, r. 25, Cheb 1921, str. 45—46. — J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 545—546.) Heinrich Gradl, Monumenta Egrana, I. Band (Cheb 1886), str. 247, č. 670 (pouhý regest). — Reprodukce v uvedeném článku Mädlerově, str. 43. 28. S. d. (po 1319). Král Jan potvrzuje smlouvu, uzavřenou mezi Oldřichem, kanovníkem praž- ským, Zbyňkem, Vilémem a Vilémem, syny Viléma staršího z Valdeka, podle níž koupil Zbyněk od svých bratří pro sebe a své dědice, a kdyby jich nebylo, pro bratra Oldřicha a jeho dědice Hostomice, jež pan Vilém starší vysadil na městečko. Král přidal k tomu tolik královských dědin, kolik bylo potřebí, a nadal je právem volného nakládání; k té smlouvě svolil a rozšířil dřívější nadání, protože Vilémovi dědici slevili králi 1000 hřiven z dluhu, v němž jim byl zastaven hrad Přimda. Nos Johannes etc. recognoscimus et tenore presentium profitemur, quod exigentibus meritis quondam Wilh(elmi) de Waldeck, dicti Leporis,1) fidelis nostri, et ipsius superantibus instanciis inclinati, sibi regalia bona nostra in Hostomitz,2) que pleno iure proprietatis et dominii dudum possederat, pro locando ibidem opido per se nichilominus sufficientia, de bonis nostris regali- bus, eisdem vicinis et adiacentibus, procerum nostrorum fidelium, consiliario- rum nostrorum, super eo usi consilio et consensu, amplianda liberaliter duximus et supplenda, faventes et concedentes sibi et suis heredibus in perpetuum, ut dic- ta bona transferrent in opidum et iuribus ibidem3), sicut ceteri barones nostri in suis opidis et bonis propriis sinerentur, hanc ipsis factam gratamb) eis nostris regalibus litteris et sigillo de certa scientia confirmantes. Recognoscimus quoque, quod heredes ipsius Wilhelmi, videlicet Ulr(icus), Pragensis canoni- cus,3) Sbinco, Wilhelmus et Wilh(elmus), germani fratres, in huius recognitio- nem nostre gratie nobis in debitis nostris, in quibus eos ) castrum Pfrimberch4) obligatum extitit, mille marcas grossorum denar(iorum) Pragensium, ut eo pleniori iure prefata bona tenerent et haberent, sponte et libere relaxarunt. Et quia predicti heredes ipsius Wil(helmi) ipsa bona in Hostomitz cum omnibus 42

Strana 43
pertinentiis suis, videlicet agris cultis et incultis, silvis, rubetis, pratis, pascuis, piscationibus, molendinis, aquis aquarumve decursibus, montibus, planis, vena- tionibus, censibus, redditibus, fructibus, honore et dominio, iure patronatus ecclesiarum et ceteris iuribus, quibus ad predictum Wilh(elmum), patrem eorum, et consequenter ad eos spectare poterant et spectasse dinoscebantur, dilecto fideli nostro Sbinconi de...5) recipienti pro se et suis heredibus vel eorundem nullo extante pro heredibus fratris sui Ulri(ci)s), etiam fidelis nostri dilecti, de Waldeck pro certa pecunie quantitate rite et rationabiliter vendide- runt nostro assensu plenario ad hoc de procerum nostrorum fidelium consilia- riorum consilio accedente, nos in eundem Sbinconem et heredes suos seu heredes fratris sui predicti ius, quod nobis seu successoribus nostris, Boemie regibus seu Moravie marchionibus, ratione dicte ampliationis sive suppletionis per nos facte vel quacunque occasione alia in sepedictis bonis competere videre- tur, transfundimus et transferimus generose, dantes eis et civibus eorum dicta bona in toto vel in parte vendendi, obligandi, donandi, legandi, alienandi et, in quamcunque personam voluerint, transferendi plenam et liberam facultatem, promittentes nichilominus sincere pro nobis et nostris successoribus antedictos Sbinconem, suos seu memorati fratris sui heredes prelibatos in pacifica posses- sione bonorum predictorum in toto vel in parte non turbare, non impedire nec gravare aliquatenus de iure vel de facto nec volenti impedire aut molestare ullatenus consentire. Harum nostrorum testimonio litterarum etc. Vzorec č. 62 ve sbirce Codex epistolaris Johannis, regis Bohemiae o nadpisu „Rex dat ex gratia favorem et consensum baronibus ad hoc, quod villas in oppidum transferant et addit eis plura bona propter eorum servicia“. Z rukopisu ve státním archivu ve Wroc- lawi, nyní nezvěstného, vydal r. 1841 Theodor Jacobi. a) Má býti iisdem. —b) Má býti gratiam. — c) Správně eis. 1) O něm J. Šusta, České dějiny II. 2, (v Praze 1939), str. 306 a d. — Zemřel r. 1319 (Prameny dějin českých IV, str. 393). 2) Hostomice, s. o. Beroun. — Původní založení bylo podle staré pověsti tam, kde se do- posud říká „Na starých místech“; kdy k tomuto založení došlo, není známo, nejspíše v prvých letech 14. stol. (E. Čermák, Historické náčrtky z okolí Hostomic v Berounsku, Památky archeologické a místopisné X, str. 103; A. Sedláček, Hrady VI, str. 209; J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 992). 3) O něm A. Podlaha, Supplementum secundum ad seriem praepositorum ...ecclesiae Pragensis (Pragae 1925), str. 3. 4) Přimda, s. o. Přimda. 5) Zbyněk z Valdeka byl v držení Hostomic až asi do r. 1336, neboť 21. ledna toho roku směňuje s králem Janem všechny své statky v Podbrdsku, pravděpodobně i Hostomice, za Budyni (J. Emler, Regesta IV, str. 106; A. Sedláček, Hrady VI, str. 148 a 177). Tak se nejspíše dostaly Hostomice i s okolím zase do přímého majetku králova. 6) Vilém z Valdeka měl pět synů, z nichž dva se jmenovali Oldřich; dědic Vilémova majetku nemohl býti pražský kanovník Oldřich, nýbrž jeho stejnojmenný bratr, když se hovoří o dědicích Oldřichových (Fr. Palacký, Dějiny národu českého, díl II. 1, str. 365—6). 43

Strana 44
29. 1320. Mutina z Dobrušky přistupuje na rozhodčí výrok pánů Hynka z Frýdlantu, Jindřicha z Lichtemburka, Mikuláše z Potštejna, Tasa ze Skuhrova, Jindřicha z Lipé, jinak z Rychvaldu a Macka, řečeného Mnich, purkrabího hradeckého, podle něhož měštané z Dobrušky místo všelikých prací a robot budou mu platiti z domů a z rolí šos podle jejich polohy a velikosti. Měšťanům se povoluje vařiti v jejich domech pivo, jak tomu bylo již v době, kdy Dobruška nebyla opevněna a nazývala se vsí Leštnem. Quia singula, que in seculo aguntur, caduca sunt et a memoria hominum labuntur, nisi testimonio cyrographi fuerint roborata, nos igitur Mutinus de Dobruska notum fieri volumus universis presencium tenorem inspecturis, quod nos de fide et nobilitate et consilio freti cupientes, nobilium virorum do- mini Hinconis dicti de Fridlant, domini Henrici de Luchtenburch, domini Nicolai de Potenstein, domini Tassonis de Skuhrov, domini Henrici de Lippa, alias de Richenwald, domini Maczkonis dicti Monachus, castellani Greczensis, gerentes fiduciam pleniorem, dedimus tenore presencium plenam et liberam potestatem tractandi, ordinandi et disponendi in futurum de omnibus, que inter me parte ex una et concives nostros Dobruscenses1) vertuntur parte ex altera de laboribus et honerositate, que in vulgari dicuntur roboti, civium nostrorum,a) commisimus arbitrandi, prout in presencia ipsi concives nobis personaliter astiterunt, studiose rogitantes, ut videlicet labor sive honerositas nunc et semper ab ipsis deponeretur, id est roboti et exaccio sive census alte- rius solucio solveretur, quidquid igitur per dictos nobiles fuerit ordinandi et terminandi, quod ratum et firmum tenere promittimus sub titulo nostre fidei et honoris et sub pena mille marcarum argenti, si eorum arbitrio et mandatis fuerimus inobedientes. Qui quidem nobiles viri freti consilio bonorum magna- tum edixerunt et viva voce expresserunt, ut dictus dominus Mutina omnem la- borem et honerositatem hiis et posteris hominibus, hoc est roboti, deponeret, suffocaret, vanam et iniustam faceret ipse et successores sui, ut ad nullos breviter labores presentes et futuros coincolas cogerent, sed ut ipsi concives domino Mutineb) exaccionem, que in vulgari dicitur ssos, videlicet in festo Na- talis Christi et in festo sancti Johannis Baptiste, de domibus et agris secundum situaciones et areas prius institutas et ordinatas exceptis acialibus et que braxatoria habent; hee domus erga valvam aque per duodecim grossos rite dent et solvant, cetere autem aciales per octo grossos solvere tenebuntur. Nam ante circuitum muri villa Lesstna Dobruska dicebatur, et rectores domuum et braxatoriorum braxare in suis areis benivole braxabant et braxare tenentur absque impedimento. Si quis autem hanc nostram ordinacionem et confedera- cionem in dedecus nostri culminis irritam fecerit, a domino Jesu Christo, Petro 44

Strana 45
et Paulo apostolorum [!] sit anathema et progenies eius privabitur fide et honore, testimonio nostro sigillo roboratam. Actum et datum anno Domini millesimo tricesimo [!] vigesimo. Pergamenový originál v archivu města Dobrušky; na pergamenovém proužku byla při- věšena utržená okrouhlá pečet z vosku přirozené barvy. (Fotografický snímek v Historickém ústavu ČSAV.) a) Schází patrně et. —b) Schází asi solverent. 1) Dobruška, s. o. Opočno. — Z obsahu této listiny jest patrné, že Dobruška vznikla na místě vsi, zvané Leštno; stalo se tak asi v 2. pol. 13. stol. (A. Flesar, Z kroniky dobrušské. Druhá výroční zpráva obecné i měštanské školy chlapecké a obecné školy dívčí v Dobrušce 1892, str. 4; J. Roštlapil, Paměti města Dobrušky, Jedenáctá výroční zpráva o školách obec- ných a měštanských chlapeckých i dívčích v Dobrušce 1903, str. 3; A. Sedláček, Hrady II, str. 43—44; J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 905). Otiskl J. Emler, Regesta III, č. 556, str. 233—234. 30. 1321.1) Dětoch z Hradištka vysazuje městečko Žiželice2) na právu purkrechtním, určuje platy z lánů, ze šenkovních domů, ze sladovny i ze mlýna, povoluje výkup ze ženní roboty a stanoví povinnost účastniti se lovu. Také v době války musí měšťtané pomáhati pevně stanoveným platem. Dále dostávají obyvatelé městečka rybolov a kus louky při řece. Pan Dětoch jim dává právo volného odkazu, i když jsou příbuzní; není-li dědiců, připadne pozůstalý majetek vrchnosti. Každého roku se obnovují čtyři konšelé, rychtáře volí obec a potvrzuje pán. Kdo chce, může se vystěhovati, musí však grunt osaditi vhodným a nezávadným člověkem. Zvláště se určují dávky při vaření piva, a to podle pánve. Známo pouze z potvrzení králem Vladislavem ze dne 22. března 1502, kde však není tato listina v doslovném znění, nýbrž podává se jenom její obsah. 1) Ve Vladislavově listině jest Dětochovo privilegium datováno k r. 1231, ale to není možné; v. další poznámku. 2) Žiželice, s. o. Chlumec n. Cidl. — Patřily k panství Hradiště u Chlumce. Z počátku tu seděl pan Sezima z Hořepníka a po něm Dětoch z Třebelovic, jinak ze Žiželic. Jeho majetek mu byl potvrzen králem Václavem II. 1. srpna 1299 (J. Emler, Regesta II., str. 789, č. 1841) a znovu králem Janem 21. července 1311 (M. Pangerl, Urkundenbuch von Hohenfurth, str. 396, pozn. 3). R. 1326 uvádí Dětoch na žiželickou faru Cyriaky (K. Krofta, Monumenta Vaticana V. 1., č. 667). Kdy Dětoch zemřel, není známo, připomíná se sice ve vyšebrodském nekrologiu, ale tam jest u jeho jména uvedeno neúplné datum M. CCC. (M. Pangerl, Ur- kundenbuch von Hohenfurth, str. 384). Určitě byl mrtev již r. 1334, kdy král Jan potvrzuje Petrovi z Rožmberka držbu Dětochových statků (tamže, str. 396). Pravdě nejpodobnější se zdá rok 1321, vzniklý záměnou písmeny X v datování za C: místo MCCCXXI bylo špatně čteno MCCXXXI na původní listině, z níž nebo podle níž byl pořízen „přípis“, jak se čte ve Vladi- 45

Strana 46
slavově potvrzení. Do počátku 14. stol. se hlásí Dětochovo privilegium i svým obsahem. O pražských groších může se mluviti teprve po r. 1300 a ustanovení o dávkách z pánví, jakož i o rychtáři a jeho volbě známe také až z první poloviny 14. stol. (srv. na př. níže č. 39). Otiskl J. Emler, Regesta II, č. 1914, str. 752—753. 31. s. a. (před 1322).1) Plichta ze Žerotína spolu se svým synem Jarkem2) zakládají město Hořovice právem berounským. Známo jen z urbáře hořovického panství z r. 1648, který sepsal Jakub Veltrubský z Veltrub, hejtman hořovického panství (otiskl M. Lüssler, Zprávy o starobylých památkách ve správním okresu hořovickém. Památky archaeologické, sv. XI, str. 519. — Též J. V. Ši- mák, České dějiny I. 5, str. 992). 1) R. 1322 umřel Plichta ze Žerotina (M. Lüssler I. c., str. 519). 2) V rukopisu stojí Ješek, ale to vykládá Šimák (l. c. str. 992) chybným čtením místo správného Jarek. 32. 1327 leden 11. Praha. Král Jan Lucemburský slibuje měštanům městečka Kostelce nad Labem po- tvrditi držbu statků a dědin zákupným právem, jak jim je vysadí Hynek Berka z Dubé, purkrabí pražský a hejtman království Českého. Nos Johannes, Dei gratia Boemiae et Polonie rex ac Lucemburgensis comes, recogniscimus3) universis, quod fideles nostros cives de opido Kostelecz, sito in littore fluminis Albe, et omnes alios homines, quibus dilectus fidelis noster Hinco, dictus Berca de Duba, purgravius Pragensis, regni Boemiae capitaneus,1) bona seu haereditates, pertinentes ad ipsum opidum Kostelecz,2) iure emphiteotico seu teotunico locaverit aut vendiderit et super eos literas suas patentes dederit, in eodem iure et locatione emphiteoticis de voluntate et consensu nostris scitis ipsos fideles nostros, heredes et successores eorum immo- biliter conservare volumus, ipsam locationem emphiteoticam iuxta omnem formam, prout [per] ipsum Hinconem facta fuerit, ratam tenere promittentes ac praesentibus approbantes. In cuius rei testimonium presentes fieri et nostro sigillo maiori fecimus communiri. Datum Prage anno Domini 1327 tertio Idus Januarii. Originál jest ztracen, opis v urbáři brandýského panství z r. 1651, uloženém v okresním museu v Brandýse n. L., fol. 158. 46

Strana 47
a) Správně recognoscimus. 1) Byl nejvyšším purkrabím pražským v letech 1321—1346 (Dílo Fr. Palackého I, str. 340). R. 1323 svěřil mu král Jan správu království (J. Šusta, České dějiny II. 2, str. 364). 2) Kostelec nad Labem, s. o. Brandýs nad Labem. — Byla to původně stará ves, která patřila od nepaměti koruně a byla počítána ke zboží královninu. V druhé polovině 13. stol. tu bylo asi již městečko s tržištěm a rychtou. Ve dvacátých letech 14. stol. bylo městečko za- staveno Hynkovi Berkovi z Dubé (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 955). U J. Emlera, Regesta III, č. 1251, str. 487 pouhý stručný regest podle Bienenberga, Versuch über einige merkwürdige Alterthümer im Königreich Böhmen III, 87; Emler originál neznal. 33. 1328 březen 28. Praha. Královna Eliška povoluje Hynkovi Berkovi z Dubé, purkrabímu pražskému a hejtmanu království Českého, vysaditi pozemky, patřící k městečku Kostelci nad Labem, právem zákupným tak, jak její manžel král Jan byl dal právo. Nos Elizabet, Dei gracia Boemie et Polonie regina ac Lucemburgensis comitissa, ad universorum, quorum interest aut inantea interesse poterit, presentibus deducimus noticiam, quod quia serenissimus princeps dominus et conthoralis noster karissimus, dominus Johannes, Boemie et Polonie rex ac Lucemburgensis comes, fideli nostro Hynconi dicto Berca de Duba, purchgra- vio Pragensi, capitaneo regni nostri,1) indulsit, ut agros, spectantes ad opidum nostrum Costelicz, situm super ripam fluminis dicti Albea,2) iure emphiteotico locare valeat,3) nos voluntati dicti domini et conthoralis nostri nos coformare cupientes, ipso Hyncone Berca a nobis petente, eius pensatis serviciis, quibus nostre serenitati conplacuit et conplacere poterit prestancius in futurum, iuxta indultum prefati domini et coniugis nostri ipsi Hynconi, ut predicta bona nostra in Costelicz in emphiteosim locare possit et arram, podaczie vulgariter nuncupatam, suis applicare usibus, graciose et favorabiliter indulgemus ipsam- que locacionem ratificamus, approbamus et de certa nostra sciencia confirmamus eique, prout per sepedictum Hynconem facta fuerit, robur adicimus perpetue firmitatis. Harum, quas maiori sigillo nostro communiri fecimus, testimonio litterarum. Datum Prage V° Kalendas Aprilis anno a Nativitate Christi mille- simo trecentesimo vicesimo octavo. Pergamenový originál v archivu města Kostelce nad Labem, pečet, která byla k listině přivěšena na červených a zelených hedvábných nitích, jest ztracena. — Na rubu: A II — 2. — Nro. 97 invent. 1) O něm v. pozn. 1 při listině ze dne 11. ledna 1327 (výše č. 32). 2) Kostelec nad Labem. 3) Viz listinu krále Jana ze dne 11. ledna 1327 (výše č. 32). 47

Strana 48
J. V. Prášek, Okres Brandejský, díl II. 2, str. 597, mluví ještě o jedné listině královny Elišky pro Kostelec, a to ze dne 28. května 1328, jde však nepochybně o listinu Hynka Berky z Dubé ze dne 18. května 1328 (níže č. 34). 34. 1328 květen 18. Praha. Hynek Berka z Dubé, purkrabí pražský a hejtman království Českého, povo- luje obyvatelům městečka Kostelce nad Labem, jež mu bylo zastaveno, vysaditi 211/2 lánů právem zákupným, za což mu Kostelečtí zaplatili 80 kop grošů praž- ských; roční úrok z lánu činí 64 grošů. Obec dostává dále do společného majetku pole u města, a to beze všech poplatků. Z každého domu v městečku se platí šest malých peněz ročního úroku, krčmáři z každé várky piva platí čtyři penízky. Kostelečtí se ponechávají při všech svých starodávných právech. Nos Hinco dictus Berca de Duba dominus in Lipa, purchravius Pragensis, regni Boemie capitaneus,1) recognoscimus tenore presencium inspectoribus seu auditoribus universis, quod nos volentes condicionem dubiam et vacillantem agrorum ad oppidum Costelecz, situm super flumen Albea, pertinencium et aliorum iurium ibidem, quod oppidum nobis exnunc obligatur nomine pigno- ris,2) ad condicionem et statum perfectam ducere et magis certam, ipsos agros predictos, videlicet viginti alterum medium laneum mensuratos mensura et fune civitatis Gurymensis3), quemlibet laneum ad proporcionem septuaginta duorum strichonum, et si quid magis de agris predictis fuerit vel predictos laneos excreverit, cum omnibus eorum pertinenciis discretis viris oppidanis universis predicti oppidi Costelecz, dictorum agrorum possessoribus, heredibus et omnibus successoribus eorum de voluntate et consensu et certa sciencia serenissimi domini nostri Johannis, Boemie et Polonie regis, ac illustris domine nostre Elizabet, Boemie et Polonie regine, consortis sue, iure emphiteotico seu theutonico, quod vulgariter purchrecht dicitur, sub annuo censu infrascripto locamus, exponimus ac vendimus per eos, heredes et successores eorum perpetuo possidendos, recognoscentes eciam, quod ab ipsis oppidanis predictis octua- ginta sexagenas grossorum denariorum Pragensium pro locacione emphiteo- tica premissa recepimus nomine arre sic, quod ipsi oppidani predicti, heredes et successores eorum nobis et successoribus nostris de quolibet laneo agrorum predictorum sexaginta quatuor grossos Pragenses vel eis non existentibus unam marcam gravem puri argenti, videlicet medietatem in festis sancti Galli confessoris et medietatem in festis sancti Georgii martyris, incipientes a festo sancti Galli venturo proxime, annis singulis solvere tenebuntur. Ut autem ipsi oppidani predicti, hereditates habentes, et tota universitas eiusdem oppidi aliqua gracia et beneficio fruantur et gaudeant, eis campum communitatis seu loca communia, sita citra oppidum predictum, que non intraverunt ad mensu- ram nec subiacent mensure laneorum agrorum predictorum, propter meliorem 48

Strana 49
condicionem ipsius oppidi de beneplacito et speciali gracia domini nostri regis et domine nostre regine damus et libere per eos possidenda conferimus, ipsum campum communem predictum ab omni solucione presentibus libertando. Hoc eciam expresse predicte locacioni inserimus, quod ipsi oppidani predicti, singuli et universi, de domibus seu areis eorum in ipso oppido sitis per sex denarios par- vos in festis sancti Galli annis singulis nomine census solvere tenebuntur, nec eciam eedem aree ad mensuram laneorum agrorum predictorum intraverunt [!] et aliqualiter pertinebunt. Hoc insuper dicte locacioni addico, quod omnes caupones seu propinatores cervisie in predicto oppido per quatuor parvos denarios de braxatura qualibet nomine census solvent atque dabunt. Ceterum premisse locacioni hoc precise adiungimus, quia ipsum oppidum et omnes oppidani seu incole eiusdem oppidi circa omnia et singula iura, quocunque nomine censeantur et in quibuscunque rebus hec consistant, que ab antiquo ibidem habuerunt et hucusque eis usi sunt, debent semper habere et eisdem iuribus uti perpetuo et gaudere. Quam locacionem emphiteoticam nos aucto- ritate domini nostri regis et domine regine predictorum presentibus decernimus et sanximus. In cuius rei testimonium nostrum sigillum presentibus est appen- sum. Actum et datum Prage anno Domini millesimo trecentesimo vicesimo octavo XV° Kalendas Junii sive feria quarta ante festum Penthecoste. Pergamenový originál v archivu města Kostelce nad Labem; z kulaté pečeti z přirozeného vosku, zavěšené na pergamenovém proužku, zachovala se jenom čtvrtina. — Na rubu: 3. — Nro. 101 Inv. 1) O něm v. pozn. 1 při listině ze dne 11. ledna 1327 (výše č. 32). 2) Srv. poznámku na konci listiny ze dne 11. ledna 1327 (výše č. 32). 3) V. A. Sedláček, Paměti a doklady, str. 142. 35. 1329 leden 16. Nepomucký klášter. Opat Jindřich a celý konvent nepomuckého kláštera uzavírají se svým městeč- kem Plánicí úmluvu, podle níž Pláničtí musí platiti klášteru ročně 44 hřiven pražských grošů na místě všech jiných platů mimo biskupský desátek a královskou berni. Les Boltín zůstává obci k užitku. Ve jméno svaté a nerozdielné Trojice amen. Že ty věci, kteréž se v času dějí, brzy z paměti vycházejí, leč by písma utvrzeniem věčny byly, protož my bratr Jindřich řečený opat a vešken konvent v Nepomucel) s lidmi našimi z Plánice2) s jednostajného našeho a jich svolenie podepsanú jsme učinili úmluvu, kterážto mezi námi a jimi, mezi náměstky našimi a náměstky jich věčné časy bez porušenie má trvati, že devět osob ze všé obce téhož městečka našeho Plánice, jichžto tuto jsú jména, Hoysko, Jakub, starý rychtář, Konrád, 49

Strana 50
starý rychtář, Petr z Blata, Válek, Sluhan, Ray, Domaslav a Petr Domach, každý rok na dvú straně roku zjednaní a platiti nám budú čtyrydceti a čtyři hřivny pražských grošuov a váhy, dvamescítma na sv. Jiří a jiných dvames- cítma na sv. Havla, a to úroku i všech jiných pomocí, kteréžto nám, tudéž dědicům na jisté časy příslušejícieho[!J. A když nám tu sumu vydadie, ani po- platku ani šacuňku ani co jiné věci ten rok nebudú povinni dáti kromě bisku- pova desátku a berně královské, za kterúžto berni, kolikrátkoli provolána bud[e]...3) úmluvu a smlúvu na srovnánie učiněné na jistú sumu, tehdy oni místo berně čtrnácte hřiven pražských peněz dáti a platiti dlužni budú, toto však přidadúce, aby dřéveřečených devět osob z bázní Boží, dobrú věrú..b) dnost tak obci Plánici placenie vložili vedle jednoho každého jměnie, aby jeden viece než druhý nebyl obtiežen, tak však, aby bez našie nesnázi a škody svrchupsaná suma, totižto čtyrytceti čtyry hřiven nám v dřévepsaných ...b)kolikrát by s dřévepsaným platem na každý úrok za tři neděle po tom času vzešlém meškali, a když ty tři neděle minú a čtvrté dočekají, tolikrát těch devět osob jednu hřivnu pokuty nám dadie, a potom vždy, kolikrát by ... ), a oni nám těch peněz úplně nezaplatili a na čtvrtú čekali, tolikrát za každé tři neděle v platu zadržalé v pokutu jedné hřivny nám upadnú. A když by někdo z dřévejmenovaných osob z kterékoli příhody umřel, tehdy ...b) přijmú, kterýž by se jim k tomu hodný zdál. A také svrchupsaní rukojmie pro užitek obecných lidí v Plánici přebývajících bráti budú úrok každé léto tu s krčem a ovsa polesnieho nedadie. Ale les, řečený Boltín, až do jedné řeky ...b) obec- niemu puožitku a potřebě slušeti bude, kterýžto les tak dlúho mieti budú, kterak svú rozšafností jeho skromněji požievati budú. A když by ten les mýtili by v jiných nišších lesích bez spravedlivých peněz a bez našeho dopuštěnie, ...b) A také ktožkoli bude tu farářem, v témž lesu bez jich odpuštěnie nebude ...a), že kdožkolivěk bude rychtářem v témž městečku našem, nemá ani povinen jest nižádnému viec učiniti ...b) s pokojem jich ...2) a dvatceti nebo třidcíti pražských peněz ...a) nám na našem úroku má sražena býti. Pakli by někteří hosté bezděčně a násilně stravu ...b) učinili, to oni nám mají věděti dáti, a my opravenie při tom pánem naším, králem Jeho Mtí, anebo jinde věrně radú pomoc učinieme. A aby toto zdrženie pevné a bez porušenie zuostalo, my jsme je ...b) kláštera nepomuckého utvrdili. A to se dálo a stalo v nepomuckém kláš- teře léta tisícého třístého dvadcátého devátého šestnástý den měsíce ledna. V listině opata Arnolda a konventu kláštera nepomuckého ze dne 1. července 1418 (níže č. 213); je to zajisté překlad z latinského originálu. a) Písmo otřelé. —b) Otvor v pergamenu. 1) Cisterciácký klášter, založený r. 1144 (V. Novotný, České dějiny I. 3, str. 118). 2) Plánice, s. o. Plánice. — Patřila k nepomuckému klášteru (J. V. Šimák. České dějiny I. 5, str. 603). 50

Strana 51
36. 1331 srpen 2. Řezno. Král Jan uděluje Chotěboři jihlavské právo. Nos Joannes, Dei gratia Boemiae et Poloniae rex ac Lucemburgensis comes, notum facimus, ad quos praesentes pervenerint, universis, quod volentes opidi nostri Chotiebors et hominum in eodem residentium et residere volentium conditionem facere meliorem, et ut opidum et opidani nostri antedicti per assumptionem dominii celsitudinis regalis votivae meliorationis, prout officium divinitus nobis commissum ac nostris iniunctum humeris deposcit et exigit, continuo recipiant incrementa, hanc eis nostram perpetuo valituram duximus de liberalitate regia gratiam faciendam, videlicet quod opidani nostri praeno- minati et incolae opidi Chotiebors,1) qui nunc sunt, aut eorum posteri universi in suis causis, contractibus et negotiis quibuscunque eisdem debeant exnunc inantea perpetuis temporibus gaudere et perfrui iuribus, quibus dilecti nobis cives et civitas Iglaviensis in causis suis quibusve seu contractibus hucusque gavisi sunt et fruuntur. In cuius rei testimonium praesentes literas fieri et si- gillo nostro fecimus communiri. Datum Ratisponae anno Domini millesimo trecentesimo trigesimo primo IIII. Nonas Augusti. Originál ztracen, zachováno v potvrzení chotěbořských privilegií Marií Terezií ze dne 13. září 1748, uloženém v městském archivu v Chotěboři (fotografický snímek Historického ústavu ČSAV), jakož i ve vidimátu města Chrudimě ze dne 13. dubna 1642 (archiv mini- sterstva vnitra v Praze, odd. SM P 106 Ch 11). 1) Chotěboř, okresní město. — Městečko vzniklo z pozdně slovanské vesnice před r. 1278, kdy se dostalo z pravomoci Německého Brodu (J. Emler, Regesta II, č. 1119, str. 478). Pak patřilo k hradu Lichnici, jehož kasteláni rušivě zasahovali do práv městečka. Když král Jan kolem r. 1330 získal Lichnici, udělil Chotěbořským toto a další privilegium (níže č. 37), jimiž dal městečku pevný řád právní a zajistil obranu před lichnickými úředníky (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1213—1214). Otiskl J. Emler, Regesta III, č. 2045, str. 799—800. 37. 1331 srpen 16. Domažlice. Král Jan osvobozuje chotěbořské měštany ode všech povinností a útisků se strany lichnických purkrabí, zvláště pokud jde o solný obchod a pivní várky; každý měšťan si může opatřiti pánve a v nich vařiti pivo. Johannes, Dei gratia Boemiae et Poloniae rex ac Lucenburgensis comes, omnibus in perpetuum. Etsi regalis intersit solicitudinis subditorum suorum oppressorum ubilibet suspiria relevare, ad eos tamen potissime, qui fidei puri- 51

Strana 52
tate ac devotionis constantia regiis beneplacitis quibuslibet parere non desinunt, humiliter debet extendi munificentiae suae dextera liberalis. Considerantes itaque et mentis compassivae oculo perpendentes, etiam multimodas angarias, perangarias ac alias abusivas oppressiones et gravamina, quae dilecti nobis opidani in Chotiebors, antequam eosdem nostro applicassemus dominio, a castellanis Lichtenburgensibus1) in sale videlicet et sartaginibus, quibus braxantur cervisiae, contra iustitiam hactenus pertulerunt, ut ab huiusmodi nostris respirare possita) temporibus, praestationes omnes et singulas ratione salis et sartaginum praedictarum ipsis per quemcunque impositas seu inflictas autoritate praesentium de benignitate regia ex certa nostra scientia tollimus, evellimus, dissipamus et totaliter ab ipsis et opido nostro supradicto perpetuo removemus, volentes et concedentes generose, quod opidanus noster ibidem, quicunque pro tempore fuerit aut vixerit, pro se possit propriam, si voluerit, sartaginem comparare easque uti libere pro se ac aliis quibuscunque, prout sibi videbitur, expedire. Mandamus igitur universis et singulis officiatisb) nostris per Boemiam, qui nunc sunt aut erunt per tempora, et specialiter ei, qui in officio burggraviatus castri nostri Lichtenburg fuerit constitutus, ne contra exemptionis huiusmodi nostrae gratiam opidanos nostros praedictos in genere aut in specie debeant vel audeant sub obtentu nostrae gratiae et favoris molestare ullo unquam tempore seu etiam quomodolibet perturbare. In quo- rum testimonium praesentes literas fieri et sigillo nostro fecimus communiri. Datum Tust anno a nativitate Domini millesimo trecentesimo trigesimo primo in crastino beatissimae Mariae Assumptionis, virginis gloriosae. Zachováno v potvrzení chotěbořských privilegií Marií Terezií dne 13. září 1748 (archiv města Chotěboře; fotografický snímek v Historickém ústavu ČSAV), jakož i ve vidimátu města Chrudimě ze dne 13. dubna 1642 (archiv ministerstva vnitra, odd. SM P 106 Ch II). a) Správně má býti „possint“ (v. potvrzení chotěbořských privilegií králem Ladislavem ze dne 22. listopadu 1454, zapsané v konfirmaci Marie Terezie ze dne 13. září 1748). — b) Správně „officialibus“. 1) Chotěboř patřila ke hradu Lichnici (A. Sedláček, Hrady XII, str. 292. — J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1214). — V. též pozn. 1 při listině ze dne 2. srpna 1331 (výše č. 36). Otiskl J. Emler, Regesta IV, č. 2046, str. 800. 38. 1331 srpen 17. Král Jan osvobozuje obyvatele městečka Přimdy od cla, které museli platiti za obilí a jiné zboží purkrabímu na Přimdě. Dává jim právo odkazovati nej- bližšímu příbuznému, není-li přímého dědice. Na místech neobdělávaných mohou honiti zajíce, ptáky a jinou drobnou zvěř a ve vodách chytati ryby. 52

Strana 53
Joannes, Dei gratia Boemiae et Poloniae rex ac Lucenburgensis comes, omnibus in perpetuum. Cum regalis intersit celsitudinis oppressorum incom- modis condolere et eorum profectibus intendere cum effectu, dilectis nobis op- pidanis nostris Pfrymbergiensibus1) et eorum cuiuslibeta), ut suas possint tanto facilius, quanto per nos respecti fuerint gratiosius, innoxias evitare, ut bladum et merces suas alias absque praestatione et solutione telonei cuiuscunque per burggravium ibidem extorqueri soliti ab eisdem ad locum quemcunque ma- luerint ducere libere. Res quoque ac bona sua haerede non extante amico pro- ximo, quem elegerint, legare, et ut leporum, avium ac aliorum animalium par- vorum in locis non blanditis habere valeant venationes et piscationes aquarum, gratiosius indulgemus. Et mandamus burggravio in Pfrymberg, qui est et qui pro tempore fuerit, praesentibus firmiter et expresse, quatenus contra huius- modi nostrae exemptionis et libertatis gratiam non debeant oppidanos ipsos aut eorum aliquem in aliquo impedire seu etiam aggravare, prout nostram indigna- tionem voluerint evitare. Harum, quas sigillo nostro maiori sigillari fecimus, testimonio litterarum. Datum anno Domini MCCCXXXI proximo sabato post festum Assumptionis Mariae, virginis gloriosae. Privilegium bylo známo z konfirmace Josefa II. ze dne 27. prosince 1782, která byla zároveň se všemi ostatními privilegii městečka Přímdy zničena v dubnu 1945. Znění jest za- chováno ve špatné kopii, uložené v archivu ministerstva vnitra v Praze, odd. SM P 106, P47. — V Rybičkově sbírce v archivu země České je vidimát města Boru u Tachova ze dne 28. května 1781. a) Správně cuilibet. 1) Přimda, s. o. Přimda. — Hrad Přimda byl vystavěn r. 1121 podloudně od Němců z Falce, ale brzy se dostal do moci knížete Vladislava; od té doby zůstal v moci českého knížete, později krále a střežil starou cestu z říše do Čech, kde se vybíralo clo. Purkrabí se připomínají již ve 12. stol. (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 584—585. — FRB II, str. 181. — J. Emler, Regesta IV, str. 390, č. 975.) Otiskl J. Emler, Regesta III, str. 699, č. 1795, jakož i W. Feierfeil, Drei Privilegien des Städtchens Pfraumberg (MVGDB XLVI. 1907, str. 284). 39. 1331 srpen 23. Domažlice. Král Jan uděluje městečku Stráži u Přimdy tyto milosti: Měšťané jsou osvobozeni ode všech dávek a poplatků mimo královskou berni; za tuto milost zaplatí 36 hřiven; obec si volí rychtáře, kterému připadá část soudních pokut; nikdo nesmí poháněti strážské obyvatele před zemský soud; měštané mohou vol- ně užívati lesů i rybolovu u městečka; Chodové a Němci z okolí patří před městský soud ve Stráži; lov na zajíce a koroptve jest Strážským rovněž dovolen; odkazovati mohou, komu chtějí; zemře-li kdo z nich bez poslední vůle, dědí nej- bližší příbuzný, muž nebo žena; týdenní trh se koná v sobotu. 53

Strana 54
Joannes, Dei gratia Boemie et Polonie rex ac Lucemburgensis comes, universis in perpetuum. Etsi regiam deceat magnificenciam ad omnes suam extendere dexteram liberalem, tamen potissime protenditur favor noster [ad illos], quos fidei sinceritas et devotionis constantia gratos reddunt. Consideran- tes igitur fidem, affectionem et affectivam devotionem opidanorum Straz,1) quam celsitudini regiae sedulo obsequuntur, infrascriptas ipsis libertates et gratias, quas nostro, nostrorum heredum et successorum nostrorum nomine inviolabiliter observare precipimus, duximus per ordinem faciendas, primo statuentes, quod datis nobis aut burggravio nostro, qui pro tempore ibidem fuerit,2) triginta sex marcis gravibus, sexaginta quatuor grossos Pragensium denariorum pro marca qualibet computando, a quolibet de cetero exactionum, dationum et impositionum onere, collecta generali, que berna dicitur, duntaxat excepta, si quam regno nostro Boemie communiter imponi contigerit, perpetuo sint exempti. Concedimus etiam, ut ipsorum communitas iudicem sibi eligere possit, quemcumque idoneum et utilem ipsis norint. Conquerenti quoque de vulnere medium, iudici vero talentum integrum persolvatur, de contumacia autem solidus. Praeterea volumus, quod nullus opidanorum dictorum ad iudicium generale sive terre per quempiam inantea trahi possit, concedentes gratiose, quod silvis rubisque infra limites agrorum suorum nobis censualium [uti possint] pro sue placito voluntatis fluminaque rivorum apud opidum ipsum fluentia sub plena habeant libertate. Chodones3) vero et Theutunici circum- sedentes iudicia sua apud prefatos opidanos habefre debeant], sicut prius et hactenus fieri est consuetum. Admittimus etiam, quod opidani praedicti ve- nandi lepores et perdices capiendi liberam habeant facultatem. Illud etiam duximus una cum suprascriptis gratiis [de] nostra scientia et dignitate regia concedendi, quod opidanorum sepedictorum quilibet in vita et in morte bona sua omnia et singula legare valeat libere, cui velit. Si autem intestatus quis ex eis herede vel heredibus non relictis decesserit, extune bona sua ad amicum suum proximum, masculum aut feminam, devolvantur, mandantes diem sabbati pro die forensi perpetuis ibidem temporibus inviolabiliter observare. In quorum testimonium presentes fieri et sigillo nostro fecimus roborari. Datum in Tust anno Domini millesimo trecentesimo tricesimo primo in vigilia beati Bartholo- mei apostoli. Toto privilegium jest zapsáno v potvrzení krále Zikmunda ze dne 1. října 1422, jež bylo uloženo v městském archivu ve Stráži; z něho byl pořízen opis, chovaný v Historickém ústavu ČSAV; originál se nezachoval, jak jest patrné z revise strážského městského archivu, pro- vedené po r. 1945. V archivu Národního musea v Praze jest uložen český překlad listiny ze dne 6. ledna 1454, pořízený koncem 15. nebo počátkem 16. stol., kterou král Ladislav po- tvrzuje všechna předchozí privilegia tohoto městečka; listina krále Jana zní v tomto překladu takto: Jan, z Boží milosti český a polský král a také lucenburský hrabě, všem věčně. A ač královský velebnosti příslušno jest ke všem pravici svobodnú ztáhnúti, k těm však najmocněji přiezeň naše ztažena bývá, kterýchžto viera stálá a žádostivá stálost vděčny činí. A protož znamenajíce vieru a žádost a žádostivú pokoru, kterýmžto nám milí 54

Strana 55
měšťané naši v Stráži výsosti naší královské ustavičně prosili jsú, vdolepsané jim svobody a milosti, kterýžto našim dědicóm a budúcím jménem nepřerušitedlně zachovati přikazu- jem, ustavujem pořád činiti a zachovati, najprve zajisté ustanovujíc, aby dadúce nám anebo našemu purkrabie, kterýž by toho času tu byl, třidceti a šest řiven těžkých, šedesát grošuov a čtyři praských peněz za každú řivnu počítajíc, a potom ode všech daní, šosuov a vzkládání obtiežení věčně buďte vyněti a zbaveni kromě obecné daně, kterážto berně slove, tu vynímajíc, ač by která [!] království našemu Českému přihodilo by se položiti. Pojčujem také, aby měšťan jich obec rychtáře sobě voliti mohli, kterýž by kolivěk hod- ného a užitečného chtěli a věděli. Žalujiciemu z rány puol řivny buď dána, rychtáři za- jisté řivna celá buď dána a z hrdosti šiling jeden buď dán. Potom chceme, aby žádní z měšťan dřieveřečených k obecnému súdu nebolito zemskému skrze ižádného potom tieštěni byli, pójčujíce také milostivě, aby lesuov, chrastí, kteréžto v mezech dědin svých, z kterýchž nám platí, leží, jich požívali v svobodě k požitku a k libosti své, potokuov také, kteří tekú vedle městečka jich, v plné jměli svobodě. Chodové také a Němci pří- sediecí súdy své [aby] u prveřečených měšťan našich mívali a činili, jakožto i prve a nynie činiti obyčej jest. Dopúštieme také, aby měšťané dřieve řečení lovy zaječí a koroptví v svobodě jměli. Toto jsme také ustanovili z svrchupsanými milostmi, z plného našeho vědomie a dobrotivosti královské pójčeno jest, aby z měštan svrchupsaných každý zvlášť v životě i na smrti statek svój, kterýž jmá, veškeren odkázati svobodně muož, komuž sě jemu zdáti a líbiti bude k své vuole. A jestliže by kto sšel bez kšaftu a umřel z nich, dědice neb dědicuov nepozuostavuje přirozených, tehda statek a zboží jeho na přietele jeho najb[1jiššieho, buď muzké neb ženské pohlavie, spadnúti jmá, přikazujíce den sobotní za den trhový držeti a zachovati tu budúcně bez přerušenie. Těch věcí na potvrzenie pečetí naší kázali sme potvrditi. Dán v Domažlicích léta Božieho tisícého třístého třidcá- tého prvnieho vigiljí svatého Bartoloměje [apoštola]. 1) Stráž u Tachova, s. o. Přimda. — Městečko vyrostlo ze vsi pod hrádkem na cestě z Německa do Čech (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 585). 2) Městečko podléhalo purkrabímu na Přimdě (tamže str. 585). 3) Chodové byli zde usazeni, aby střežili obchodní cestu od hradu Pleisteinu (tamže, str. 585). Otiskl J. Emler, Regesta III, č. 1809, str. 704—705 a J. Loserth, Die Choden zu Pfrauenberg (MVGDB XX. 1882), str. 124. 40. 1332 červenec 13. Zbraslav. Zbraslavský opat Petr prodává dědičnou rychtu v Lanškrouně Tyčkovi ze Žamberka, měštanu lanškrounskému. Rychtář dostává třetinu pokut ve všech přích z města, z Voitsdorfu a Horního Třešňovce; z těžkých zločinů, které z venkova přicházejí, třetinu dostávají rychtáři vesničtí a vrchnost dvě třetiny, z té však třetí díl náleží rychtáři v Lanškrouně. K rychtě patří dva svobodné lány a ze tří jiných se platí rychtáři úrok, lázeň s platy, dva krámy masné, dva chlebné, čtyři ševcov- ské, dva mlýny, platy ze soli, rybolov v Žichlínku, honitba a čižba kolem města. Dřívější listiny na rychtu, kterou opat koupil od Mikuláše ze Stěnce a o niž byly spory, se ruší. 55

Strana 56
In nomine Domini amen. Que geruntur in tempore, ne simul labantur temporis cum decursu, necesse est ea literarum et sigillorum testimoniis ad noticiam perducere futurorum. Nos igitur frater Petrus dictus, abbas Aule Regie1) ordinis Cysterciensis Pragensis dyocesis, universis presentibus et futuris cupimus fore notum, quod communi utilitati hereditatis nostre in Landiscrona?) cupientes et hominum providere gravamina quoque et turbaciones, que per advocatos Landiscronenses racione cuiusdam antiqui privilegii, quondam per primos dominos eiusdem civitatis et districtus, Hermannum videlicet et Ulri- cum dictos de Durnholcz, dati, nostris hominibus sunt illata, volentes mente sollicita removere, matura deliberacione previa et consilio nostrorum fidelium tam civium quam iuratorum in Landiscrona necnon cum consensu conventus nostri et nostrorum connivencia seniorum per dilectum nostrum filium fratrem Theodericum, tunc prepositum nostrum in Landisperch,3) iudicium heredita- rium in Landiscrona cum omnibus iuribus et pertinenciis suis ac privilegio cum prefato apud honestum virum Nycolaum dictum de Stenicz, eiusdem civitatis tunc hereditarium advocatum, rite et racionabiliter emimus et persolvimus honeste in omnibus terminis nobis per ipsum prefixis, ut promisimus, cum numerata pecunia et parata. Quod quidem iudicium tempore, quo nobis pla- cuit, per nos et nostros commissarios possedimus pacifice et quiete. Demum vero plurimorum consilio informati, quod utile foret et proficuum iudicem hereditarium et non commissarium nec conventicium continue civibus comma- nere, prefatum iudicium ideo iure hereditario cum iuribus et pertinenciis sub- notatis ex voluntate et consensu nostri conventus honesto viro Tyczkoni dicto de Senftenberch, civi nostro ibidem, rite et racionabiliter vendidimus et vendi- mus per eum et suos heredes ac successores habendum, tenendum, usufruen- dum, vendendum alteri civi seu iudici vel cuicunque communi et honesto viro, cum nostro tamen consilio et favore, libere et perpetue possidendum. Hec autem sunt, que volumus ammodo ad predictum iudicium pertinere, videlicet in civitate Landiscronensi et circum civitatem, quidquid in ipsam pertinet, et villis adiacentibus Voytsdorf4) et Jansdorf,5) que quinquaginta lanei dicuntur, prefato Tyczkoni et suis successoribus unus denarius in omnibus causis iudi- ciariis derivabitur, nobis duo. Item de causis, que ad civitatem eandem iure de provincia devolvuntur, utpote sunt homicidia, vulnera, furta et alia hiis similia, que ultra quam ad unius iuramentum hominis se extendunt, tercium denarium habebit iudex proprius ville illius, unde causa ad civitatem pervenit prehabi- tam, nosque duos; de quibus duobus denariis terciam partem advocatus accipiet cum suis successoribus prenotatis. Item duos laneos habebit liberos sub aratro et tres censum sibi solventes et alia dona et servicia, que per nos et nostros officiales et successores aliis nostris hominibus imponuntur; quos tamen laneos tenetur idem Tyczko ab hiis, quibus obligati fuerunt ab advocatis prioribus, liberare. Item unam stubam balniarem liberam cum censu suo, quam eciam, cum venalis fuerit, liberabit. Item duo maccella carnium in fine superiori 56

Strana 57
iacencia maccellorum, que habent duo hostia et quatuor fenestras, duo mac- cella panum et quatuor maccella calceorum ad ipsum, postquam ea exsolvet, libere pertinebunt. Item duo molendina sita in villa et aqua, que dicta sunt [! Zcazowa,6) libere possidebit. Item duas kuppas salis singulis annis a saliscutis accipiet et a figulis ollas, que marcktrecht vulgariter dicuntur, ut hactenus est consuetum. Item piscacionem in villa Sichlingdorf7) et non alibi sibi damus. Item venaciones et vogilweide circum civitatem et in quinquaginta laneis ad ipsam pertinentibus eidem Tyczkoni et suis heredibus et successoribus concedi- mus pleno iure. Cassamus preterea omnes alias literas et privilegia omnia super predictum iudicium prius data. Ut autem omnia pretacta perpetue et inviola- biliter in suo robore perseverent, presentes scribi et nostri sigilli appensione fecimus communiri. Datum in Aula Regia anno Domini M'CCC XXXII tercio Idus Iulii. Nos quoque frater Ulricus, abbas Cedliczensis, visitator Aule Regie, ad peticionem et requisicionem domini abbatis et conventus monasterii supra- dicti rata et grata habemus omnia, que superius sunt expressa, nostroque sigillo duximus approbanda.3) Pergamenový originál v zemském archivu moravském v Brně, odd. Listiny zrušených klášterů, Augustiniáni v Olomouci, č. G1; ze dvou pečetí, přivěšených na pergamenových proužcích, jest první špičatě-oválná s legendou částečně poškozenou z vosku přirozené barvy, druhá je ztracená. — Na rubu: Super iudicio Lanczkronensi 1332. Ticzko. — Literae abbatis Aulae Regiae super libero iudicio Landsgronensi. — A. No. 23. — Nro. 1. a) Slova ad peticionem až do konce psána jiným inkoustem; ale stejnou rukou. 1) Zbraslav, cisterciácký klášter u Prahy, založený králem Václavem II. r. 1292 (FRB IV, str. 46). 2) Město Lanškroun bylo založeno počátkem 13. stol. Prvním pánem zdejší krajiny se připomíná r. 1241 Oldřich z Drnholce. R. 1304 darováno město i s okolními vesnicemi kláš- teru zbraslavskému, 1356 se uvádí jako „oppidum muratum“ a o dva roky později bylo po- stoupeno biskupství litomyšlskému, majíc odtud stejné osudy s hradem a panstvím lanšper- ským (Soupis památek XLVII, str. 119. — K. J. Erben, Regesta I, str. 483, č. 1030. — J. Emler, Regesta II, str. 867, č. 2004). 3) Lanšperk, hrad a ves, s. o. Ustí n. Orlicí. 4) Voitsdorf, zaniklá ves; na jejím místě vznikl snad Lukovský dvůr (A. Sedláček, Mi- stopisný slovník, str. 972; J. V. Šimek, České dějiny I. 5, str. 1270). 5) Horní Třešňovec, s. o. Lanškroun. 6) Sázava, s. o. Lanškroun. 7) Žichlínek, 8. o. Lanškroun. Dne 17. srpna 1364 potvrzuje litomyšlský biskup Jan tuto listinu a rychtu uděluje Martinovi Zedníkovi, jemuž ji bývalý rychtář Henslín prodal (orig. v zemském archivu mo- ravském v Brně; v. J. Šebánek, l. c., str. 161, č. 807). Dne 30. května 1366 prodává lito- myšlský biskup Albrecht ze Šternberka lanškrounskou rychtu, kterou koupil od Martina Zedníka, Níčkovi z Ustí nad Orlicí za 200 kop (orig. v moravském zemském archivu v Brně; srv. J. Šebánek l. c., str. 165, č. 824). Otiskl J. Emler, Regesta III, str. 746—747, č. 1916. — J. Šebánek, l. c., str. 113, č. 582. 57

Strana 58
41. 1332 září 16 — prosinec 3. Větší Město pražské. Oldřich Pluh rozsuzuje na místě krále Jana spor mezi zlatokorunským kláš- terem a netolickými měštany o plat z lánů. In nomine Domini amen. Nos Ulricus dictus Phlugo, camerarius regni Bohemie,1)a) omnibus presentibus et futuris, ad quos presens scriptum per- venerit, cupimus fore notum, quod cum causam, que inter honorabilem virum, dominum Theodericum abbatem et conventum suum de Sancta Corona ordinis Cysterciensis2) ex una et discretos viros opidanos de Neteliczb) 3) parte ex altera super censu de singulis mansis domino.. abbati et conventui predictise) vertebatur, serenissimus princeps, dominus Johannes, Bohemie et Polonie rex ac Lucenburgensis comes, nobis audiendam commisisset et fine debito termi- nandam, tandem unum articulum de litteris sigillis domini ..abbatis et con- ventus predictorum sigillatis recepimus in hac forma: Item quemadmodum plantaciod) sepedicte civitatis accepit inicium ac hucusque consuetudo iustissime deduxit censum singulis annis de singulis mansibus, scilicet solidos tres in festo sancti Georgii et tres in festo sancti Michaelis, nobis restituent hoc adiuncto, si principis decreto moneta terre adeo varietur, ut pro marca argenti ad minus XII solidos denariorum cedere contingat, dimidiam marcam argenti prefatis temporibus ministrabunt. Et infra cuius quidem articuli pretextu opidani pre- fati pecierunte) coram nobis dominum.. abbatem et conventum predictos per nos finaliter compelli, ut ab eis sex solidos denariorum Pataviensium de singulis mansis inantea nomine census reciperent annuatim et in summa huiusmodi contentarentur, domino .. abbate respondente ex adverso petita fieri non debere et ipsos opidanos compellendos esse, ut mediam marcam per XXXII grossos Pragenses illam computando de singulis mansis inantea singulis annisf) census nomine persolvant, prout hactenus a multis sibi retroactis temporibus persolverunt. Nos itaque diligenter visis et auditis parcium iuribus et racionibus et probacionibus investigatis quoque ad plenum et cognitis ipsius cause meritis et equa iusticie lance discussis deliberacione insuper nobiscum et cum honorabi- libus viris dominis Dyrzlaos) preposito5) et Thoma, archidiacono Pragensis ecclesies), et Bohuta, archidiacono Curimensi et officiali Pragensi,h) et cum aliis peritis prehabita diligenti Dei nomine invocato partibus propter hoc in nostra presencia constitutis et sentenciam ferri postulantibus de ipsius .. domini regis speciali mandato nobis facto oraculo vive vocis sentancialiter pronuncia- vimus ) et in hiis scriptis diffinimus, ut opidani memorati mediam marcam per triginta duos grossos Pragenses argenteos et regales illam computando ipsis domino.. abbati et conventui singulis annis dent de mansis singulis inantea et persolvant. In cuius rei testimonium sigillum nostrumk) presentibus est appen- sum, et nos Dyrzlaus prepositus4) et Thomas, archidiaconus prefate Pragensis ecclesie5) et Bohuta, archidiaconus Curimensis,6) prefatik) recognoscimus 58

Strana 59
sigilla nostra presentibus appendisse in testimonium omnium premissorum. Eiusdem eciam rei testes sunt nobilis vir dominus Hynco Berca de Duba et discreti viri Heinczlinus Theodrici et alii fidedigni.1) Actumm) anno Domini millesimo CCC° tricesimo secundo III° Nonas Decembris") in Maiori civitate Pragensi. Dva pergamenové originály v zámeckém archivu v Českém Krumlově, každý psán jinou rukou: A ze čtyř přivěšených pečetí jest druhá ztracena, zbylé tři z vosku přirozené barvy na pergamenových proužcích: I. kulatá, téměř bezvadná, 3. špičatě oválná, z poloviny zničená, 4. kulatá, jen málo poškozená. — Na rubu: Diffinicio Ulrici Phluhonis etc. super annuo censu de mansis in Netholicz. B b. — Anno 1332. — 3 (vedle škrtnutého „13“). Nonas Decembris, id est 3. Decembris. — 3tio. — Huius tenoris literas... fol. — Ulricus, camera- rius regni Bohemiae, ex commissione Johannis, regis Bohemiae, cum aliis ad hoc specialiter deputatis decidit, ut oppidani Netolicenses mediam marcam per 32 grossos Pragenses argenteos abbati et conventui singulis annis dent de mansis singulis. — N. 55 (Zn. ad II. B. 5 BP ß No. 1); B ze tří špičatě oválných pečetí, zavěšených na hedvábných nitích a z přirozeného vosku, první zničena z 1/3, druhá jen v části legendy a třetí téměř bezvadná. — Na rubu: Diffinicio Ulrici Phluhonis super annuo censu de mansis in Netholicz. Vide s. Bb et approbacionem Karoli regis B.— T. t.— 1332 16. Septembris. — 2do. — 1332 16. Ca- lendas Octobris Ulricus Phlug ex commissione regis diffinit, ut Netolicenses monasterio Sanctae Coronae censum ab antiquo consuetum solvant, scilicet de singulis mansibus mediam marcam pro 32 grossis Pragensibus ad instantiam Theodorici, abbatis Sanctae Coronae, litem inter eos dirimentibus Plugo, Boemiae camerario, et Thoma, archidiacono Pragensi, ad hoc a Joanne rege deputatis. (Zn. II. B 5 B Pß No. 1). — Též v listině markra- běte Karla ze dne 1. srpna 1343 (níže č. 54). a) B má „et Thomas, archidiaconus Pragensis ecclesie, domini... pape capellanus necnon prothonotarius reverendi in Christo patris et domini, domini Johannis, episcopi Pragensis, omnibus, ad quos presens scriptum pervenerit." — b) B má „Notolicz". — c) B má za „predictis“ ještě „solvendo“. — d) B vynechal „plantacio“. — e) Tamže „peti- verunt“. — f) Tamže schází „annis“. — g) Tamže „Dirsislao“. — h) Místo „et Thoma“ až „officiali Pragensi“ má B „et Predborio, scolastico predicte Pragensis ecclesie". — i) B má „pronunciamus". — k) Tamže misto „sigillum nostrum" až „prefati“ stojí „sigilla nostra presentibus sunt appensa et nos Dirsislaus prepositus et Przedborius, scolasticus prefate Pragensis ecclesie". — 1) Véta „Eiusdem rei“ až „et alii fidedigni“ v B chybí. — m) Zde „Datum“ misto „Actum“. — n) Místo „millesimo“ až „Decembris“ v B „millesimo trecentisimo („tricesimo“ vynecháno) secundo XVI° Kalendas Octobris“. 1) V letech 1328—1340 se uvádí jako nejvyšší sudí (Dílo Fr. Palackého I, str. 341). 2) Zlatá Koruna. 3) Netolice. 4) A. Podlaha, Series praepositorum..., str. 20. 5) Tamže, str. 20—21. 6) Tamže, str. 21. Otiskli M. Pangerl l. c., č. XL, str. 80 a d. a J. Emler, Regesta III, č. 1964, str. 762—763. — Srv. J. Kadlec, Dějiny kláštera Svaté Koruny (České Budějovice), str. 27. 59

Strana 60
42. 1335. Zdeněk z Valdštejna a na Chlumu dává Ješkovi, turnovskému rychtářovi, svobodu na rychtě a ustanovuje poplatky pro rychtáře. Já Zdeněk z Valštejna seděniem na Kopcil) oznámenie činiem všem ny- nějším i budúcím tak, že seznav pilnost a službu vzácného muže Ješka, rych- táře v Turnově,2) i učinil jsem s přátelskú radú i pamětí dobrú i života svého zdraviem a dal jsem mocí svú i tohoto listu mocí dávám svobodu plnú jemu i jeho budúcím na rychtě v Turnově na svobodném purkrechtu tak, aby on Ješek byl prázden všech úrokuov a poplatkuov aneb šosuov, kteříž by kterými- kolivěk jmény jmenováni mohli býti, a zvláště úrokuov i jiných všech přida- ných podací. A byla-li by berně králova zavolána, kteráž by hlavně dávána byla v České zemi, tehdy nahořepsaný Ješek i jeho budúcí mají jí prázdni býti. A já Zdeněk nahořepsaný přidal jsem jemu i jeho budúcím platu z krámu masného úroka ročnieho dvaapadesát grošuov a s kobky chlebné též úroka ročního osm grošuov, aby on i jeho budúcí toho požívali, jakž by se jemu i jeho budúciem zdálo, prodali, dali, směnili a k své vuoli, jakž by se Ješkovi zdálo i jeho potomniem, to obrátili. A k tomu jsem jemu přidal všech hlavniech i jiných vin třetí diel, kteréž v súdu toho práva přisúzeny a jmenovány mohú býti, kterýchkoli pánuov lidé ježto by toho práva pro své potřeby chtěli užívati. A od rotného jeden groš má jmieti. Také jemu přidávám všecka práva, kteráž příslušná jsú jemu k tomu právu. A kdož by odkudkoli přistěho- val se podruh a okázal své zachování, a chtě se živiti v té obci, má dáti příjem- ného jeden peniez. A který by mlýn prodán byl, ješto přísluší k té obci, zdaného jmieti má jeden groš a též i s každého purkrechtu, jenž by prodán byl, dva pe- nieze zdaného máta jemu dána býti. A což by kolivěk domácí nebo host jim stavil, od mého stavného má jmieti jeden groš. A k témuž právu dávám jemu i jeho potomniem, při svátku aneb posviecení klášterském3) každý, kdož perník prodává, aby jemu dal za tři penieze perníku, a každá kramářka za tři penieze kořenie. A vhonného, buď hus nebo prase nebo které jiné dobytče, z každého má jemu dán být peniez. A on Ješek i jeho budúcí mně a mým potomniem žádného poplatku nemá platiti, než v mých potřebách má pracovati právě, věrně a křesťansky zpravovati obec tu tak, jakož k té rychtě a k obci přísluší. A kdož by tento list jměl nahořepsaného Ješka s jeho dobrú vuolí, ten má túž moc i též plné právo k tomu ke všemu, což tento list svědčí, jako on sám. A toho všeho na potvrzenie s radú pilnú přátelskú a plnú vuolí mú pro lepší paměť i lepší utvrzenie svú jsem vlastní pečeť přivěsil k tomuto listu. Jenž jest dán léta po třinácti stech letech a třicátého léta pátého. V listině Jana ze Šelmberka a z Kosti ze dne 16 ledna 1504 (pergamenový originál v městském archivu v Turnově), ovšem v českém překladu. 60

Strana 61
1) O něm J. V. Šimák, Příběhy města Turnova I, str. 17—18. — „Kopec“ jest chybný překlad latinského „in Monte“, česky „na Chlumu“ (J. V. Šimák, Třetí zpráva musea turnovského za léta 1893—1896, str. 14). 2) Viz tamže, str. 18, 35, 36. — Turnov, s. o. Turnov. — Vysazen na saském právu okolo r. 1250 od bratří Havla z Lemberka a Jaroslava z Hruštice spojením farní vsi Hruštice a Turnova; odtud trvalo dvojpanství (tamže str. 7—9; týž, České dějiny I. 5, str. 783). 3) Dominikánský klášter s kostelem Narození P. Marie, založený kolem r. 1250 Havlem z Lemberka (J. V. Šimák, Příběhy I, str. 9). Otiskl J. V. Šimák, Třetí zpráva musea turnovského za léta 1893—1896, č. XIV, str. 12—14. — Též J. Emler, Regesta IV, č. 121, str. 47. 43. 1336 červen 14. Rychtář a přísežní z Českého Krumlova dovolují obyvatelům městečka Přídolí vařiti pivo a dělati slad i míti krčmu; musí jim však za to platiti tři libry pasovské mince v postě. Wier Michel richter und Peter Mur, Cunrad Brunner, Andre, Niclas Megerl, Cunrad satler, Cunrad Sorgil, Seidil Leytner, Wudil sneider, Wisint von Drasen, Jen von Clum, Ulrich der schon schuster, Swatisslab, czu den czeiten gesworen czu Crumnab, wier vorejehen an disem prief und tuen chunt allen den, di in shehent oder horent lesen, dinu lebent und hernach chunftig seint, das wier mit ganczem rat und mit volvordachten mut haben gegeben den erwern leuten czu Pridals1), arm und reich, di gewalt mit der gunst unsers herren, herren Peters von Rosenberg, ezu shengchin, malcz czu machen, czu prueven, al irn vrum ezu sch[a]ffen, so si pest mugen also puschadenlich, das sie uns alle jar vorrichten schullen czu faschang drei phunft phenning Passuer muncz, die wier unserm herren czu rechtem czins vor diselben crezm gewen mussen, alle iar ewicleichen ; und diselben drei phunt di schul wier haben auf dem vorge- nanten marg czu den Pridal auf irm erb und auf irm aigen ewicleich. Das di sache wurbas stet und unczubrochen pleib, so geb wier vorgenanten an disem prief richter und schephen den vorgenanten erwern leuten disen prief, bevart mit unseren stat anhangenden ingisigil. Dicz ist geschehen, do man czalt von Cristes gepurd dreiczenhundert jar, dornach in dem sechsunddreisegistim jar an zeind Veitz obent des marterers. Pergamenový originál v zámeckém archivu v Českém Krumlově, zn. I5ASNro. 3; k listině jest na pergamenovém proužku přivěšena kulatá, v legendě poněkud poškozená pečet z vosku přirozené barvy. — Na rubu: Krumlovských list na várky Přídolským léta 1336. No. 3. — Die Stadt Crumaw verodnet denen Pridolen die Brewgerechtigkeit. Ao. 1336. Nro. 1mo. — Lit. B 2, No. 19. 1) Přídolí, s. o. Český Krumlov. — Vzniklo někdy kolem r. 1336 a mělo 25 městišt (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1079). 61

Strana 62
Otiskl Anton Mörath, Zur ältesten Geschichte der Stadt Krummau (MVGDB XXXVI. 1898, str. 450 a J. Emler, Regesta IV, č. 2187, str. 852 (chybně datováno, místo „an seind Vencezlaus obent“ má býti „an seind Veitz obent“). 44. 1337 duben 24. Česká Lípa. Hynek Berka z Dubé přenáší město Bezděz na Nový Bezděz neboli Bělou, kam patří v soudní správě města Bezděz (Starý), Doksy a všechny vesnice bezdězského hradu. Martin z Lovu, purkrabí českolipský, bělský rychtář Ješek a českolipský měštan Křištan rozdělí půdu v 90 lánů právem německým pod zákup a roční plat s lhůtou sedmi let. Mimo to dostává farní kostel jeden a lokátoři po dvou svobodných lánech s právem předkupním pro rychtáře, který obdrží i třetí část pokut z tamní rychty, valchu, dva mlýny, zahradu, lázeň, tři masné krámy a tři chlebné. Zerva, který rozměřoval půdu, dostane svobodný lán lesní půdy k obdělání; tento lán bude patřiti k rychtě v Děteli; k ní náleží i třetí díl z třetiny pokut, které vybírá bělský rychtář v Děteli. Veškeré obyvatelstvo bělské patří pod tamní rychtu. Obec jako celek dostává osm svobodných lánů z lesa pro pastvu a příhon v šířce tří prutů, dále užitek z vod mimo rybolov a máčení lnu i konopí a koží. Várky piva jsou svobodné, o krámech masných, chlebných a ševcovských rozhodne vrchnost, ovšem kromě těch, které patří k rychtě. V městě bude trh a sklad slanečků. Právo mílové se vztahuje na všechna řemesla a na všechny krčmy s výjimkou krčmy Otty z Bezdězu pod hradem. Nos Hinco dictus Berca de Duba, burgravius Pragensis,1) recognoscimus tenore presencium universis, quod nos congnoscentes ex certa experiencia et multis causis legittimis locum seu situm civitatis nostre Bezdez,2) sub castro nostro Bezdez site, ipsi civitati et civibus nostris ibidem non esse abilem neque aptum, ipsam civitatem habito sano consilio amicorum nostrorum et aliorum virorum sapientum propter bonum et profectum nostrum, heredum et successo- rum nostrorum et propter condicionem meliorem ipsius civitatis et incolarum eius ad alium locum, videlicet ad litus aque, que volgariter Bela3) dicitur, per silvam nostram Bezdedensem defluentis, sub his omnibus iuribus et condicioni- bus, sub quibus ipsa civitas Bezdez, sita sub castro predicto per magnificos principes et dominos nostros, reges Boemie antiquos, fundata et locata fuerat,4) transtulimus et translocavimus ipsamque civitatem translatam Novum Bez- dez vocavimus, que tamen a volgo Bela seu Wyssynwasser nominatur, in eandem civitatem et incolas eius ac Jesconem, iudicem ibidem, heredes et successores eorum omnia et singula iura, in quibuscunque hec consistant, que ab antiquo in Bezdez civitate predicta sub castro predicto sita habuerunt, que iura ab ipsis regibus antiquis privilegiata sunt, perpetuo transferentes ita expresse, quod ipsa civitas Bezdez sub ipso castro sita, exnunc cadens a suis pristinis iuribus nec non Hersperch opidum5) et ville omnes, ad ipsum castrum 62

Strana 63
ab antiquo spectantes, cum suis incolis ad ipsam civitatem Novum Bezdez et iudices eius in omnibus causis, que iudicari debent, tali modo, prout primitus ad ipsam civitatem Bezdez sub castro sitam ipsum opidum Hersperch et ville omnes ab antiquo pertinebant, similiter pertinebunt. Et insuper translacio et locacio civitatis Novi Bezdez predicte ac eciam locacio villarum et laneorum subscriptorum sic expresse per nos facta est: Primum quidem, quod fideles nostri dominus Martinus de Low, tunc purgravius Lipensis, Jesco, iudex pre- dictus, et Cristanus, civis noster de Lipa,6) translatores et locatores ipsius civi- tatis Novi Bezdez et laneorum ac villarum subscriptorum nonaginta laneos censuales de silva nostra Bezdedensi, scilicet sexaginta laneos, qui protendun- tur partim versus castrum Bezdez predictum, et triginta laneos ex alia parte civitatis predicte, qui protenduntur de proxima valle ipsius civitatis ultra villam, que Dgyetelya) 7) dicitur, et ad loca alia ipsi civitati Novo Bezdez et villis subscriptis, scilicet Dluha Dubrawa,8) Dgyetely,3) Bessedicz,9) Pluzne10) et Brzezinka,11) sub mensura Bezdedensi pro agris exstirpandis viciniores admen- surare debent, locantes eosdem laneos iure theuthunico sub solucione census subscripti, ut inferius apparebit. Ipsi vero viri prehabiti nobis et nostris heredi- bus pro quolibet laneo sexaginta laneorum predictorum, qui sunt in situ alio, ut premissum est,b) per decem sexagenas grossorum denariorum Pragensium et pro quolibet laneo triginta laneorum prescriptorum per quinque sexagenas eorundem grossorum dederunt nomine arre, hoc eciam precise addito, quod omnes nonaginta lanei predicti, quamvis in maiori parte eorum ville locate sunt, ut est premissum,°) tamen hoc non obstante omnes illi lanei cum villis et incolis earum et preurbium civitatis predicte et omnes mechanici ibidem resi- dentes cum eorum omnibus contribucionibus seu exaccionibus et singulis iuribus ac causis, que iudicari debent, ad ipsam civitatem Novum Bezdez et iudices ibidem debent perpetuo pertinere. Dedimus eciam ipsi civitati et villis premissis ac incolis eorum octo laneos liberos de silva nostra predicta pro comunitate, que volgariter obecz seu viweydd) dicitur, scilicet a piscina seu prato domini Hermanni de Swyereticze) usque ad ortum Jesconis iudicis predicti circa molendinum situm prope ipsam civitatem sic, quod illi octo lanei ipsi civitati et villis premissis admensurari debent, et si quid ibi defecerit, quod illi lanei plene ibidem haberi non possent, tunc ille defectus per nos in loco alio suppleatur. Ceterum ipsi civitati nostre premisse et incolis eius viam, que volgariter drahy vel viwegf) dicitur, scilicet a valva ipsius civitatis, per quam fit transitus ad ipsum castrum Bezdez, que valva dicitur Theuthunicorum valva, in latitudine trium virgarum usque ad campos Bezdedenses seu vallem, que Habrzie dicitur, et in regressu per vallem Habrzie usque ad civitatem seu flumen Bela prope ipsam civitatem dedimus, ubi greges eorum ad pascua per- transibunt. Ipsi eciam cives nostri predicti in flumine Bela sub ipsa civitate et sub magna piscina defluente omnem eorum necessitatem debent facere et habere excepta inmersione lini et canapi, que inmersio debet fieri in foveis 63

Strana 64
extra littora ipsius fluminis factis. Si vero aliquando piscina ibidem per nos5) facta fuerit, tunc iterum in eadem piscina omnem eorum necessitatem facient excepta ipsa inmersione lini et canapi et ablucione cucium per cerdones, que inmersio lini et canapi eciam in foveis collateralibus debet fieri circa flumen predictum et ablucio cucium in ipso flumine sub piscina per nos facta; sed pisces, qui in eadem piscina fuerint, debent esse nostri et nostrorum successo- rum. Patellas eciam seu sarthagines, in quibus cervisie braxantur, in civitate predicta pro emendacione ipsius civitatis ipsis civibus predictish) dedimus de gracia speciali, sed locacionem et censum maccellorumi) carnium et mensarum seu scampnorum pistorum et sutorum pro usibus nostris et successorum nostro- rumk) duximus reservanda ita, quod ipsa maccella1) et scampna predicta nos et successores nostri locare pro censibus debemus, prout nobis expedire videbitur, personis quibuscunque exceptis macellism) et scampnis pistorum, que ipsi Jesconi, iudici nostro predicto, ad iudicium dedimus, ut infra patet. Omnes eciam homines ad forum civitatis predicte frequentantes per nulla iura foralia debent penitus aggravari. Deposicio eciam allecium et aliarum rerum venalium, que volgariter nydyrlag dicitur, cum omnibus suis iuribus, prout ipsa civitas Bezdez sub castro sita ab antiquo per illustres principes et dominos nostros, reges Boemie antiquos, fundata fuerat, in ipsa civitate Novo Bezdez similiter debet esse perpetuo et haberi. Nullaque taberna nec aliqua opera mechanica intra spacium unius miliaris a civitate Novo Bezdez predicta debent haberi, nisi quod exnunc fideli nostro Ottoni antiquo de Bezdez sub ipso castro taber- nam ad vite sue tempora habere concessimus de gracia speciali; qui tamen de ipsa civitate Novo Bezdez cervisiam in vasis") ad propinandum debet ferre. Ut autem ipsa civitas et cives nostri ibidem in Novo Bezdez ac villani villarum predictarum, que superius expresse sunt, cum maiori diligencia et profectu ibidem laborare valeant, eis et unicuique eorum a festo sancti Michaelis ven- turo proxime per spacium septem annorum continuum a solucione census subscripti et aliis omnibus solucionibus plenam dedimus libertatem ita expresse, quod ipsi cives et villani predicti primo in festo sancti Michaelis in revolucione libertatis predicte seu septem annorum predictorum a data presencium conti- nue revolvendorum nobis et heredibus seu successoribus nostris censum primum de ipsis nonaginta laneis premissis debent et incipient solvere, scilicet de sexa- ginta laneis per unam marcam gravem, sexaginta quatuor grossos pro marca qualibet computando, et de triginta laneis per unam marcam levem, quinqua- ginta sex grossos Pragenses pro marca qualibet numerando, medietatem in festis sancti Michaelis et medietatem in festis sancti Georii annis singulis perpetuo dando et solvendo. Ecclesie eciam parrochiali ibidem in Novo Bezdez unum laneum de silva nostra predicta pro agris exstirpandis pure propter Deum dedimus nomine dotis. Ipsisque domino Martino, Jesconi iudici et Cristano, fidelibus nostris predictis, translatoribus ipsius civitatis et locatori- bus laneorum et villarum omnium predictorum, racione translacionis et loca- 64

Strana 65
cionis premissarum sex laneos de ipsa silva nostra premissa pro agris exstirpan- dis preter numerum nonaginta laneorum predictorum, videlicet cuilibet eorum duos laneos sub condicione libera dedimus per eos, heredes et successores eorum perpetuo libere possidendos sic, quod ipsi eosdem sex laneos sub tali libertate tenere et habere debent, prout iudices in Bezdez sub castro Bezdez residentes consimiles laneos ad iudicium ibidem ab antiquo tenuerunt. Et insuper si umquam quatuor lanei de sorte sex laneorum predictorum, videlicet duo lanei domini Martini et duo lanei Cristani, venales in toto vel in parte fuerint, extune possessores eorum laneorum eosdem laneos ipsi Jesconi, iudici predicto, aut suis successoribus ad emendum exhibere debent; et si tunc emere voluerint, extunc eis sub tali precio debent vendere, prout alii emptores eis pro ipsis laneis dare vellent; si vero ipsi iudices emere noluerint, tunc vendentes eosdem laneos aliis personis possunt vendere sub iure et libertate supradicta. Ipsi eciam Jesconi, iudici predicto, non solum duos laneos liberos prescriptos ad ipsum iudicium dedimus, sed eciam tercium denarium, qui de ipso iudicio ipsius civitatis Novi Bezdez et preurbii ibidem ac villarum omnium prescripta- rum ad ipsam civitatem spectancium cedere et derivari poterit, racione trans- lacionis et locacionis predictarum libere dedimus et perpetue contulimus ita, quod ipse Jesco ipsum tercium denarium prescriptum simul cum tercio denario opidi Hyersperch°) et omnium villarum ad ipsum castrum Bezdez ab antiquo spectancium, quem tercium denarium ipse primitus in Bezdez sub castro residens cum suis predecessoribus ad iudicium ibidem libere tenuit, sub eadem libertate cum suis successoribus tenebit et perpetuo possidebit. Dedimus eciam ipsi Jesconi racione translacionis et locacionis premissarum ad ipsum iudicium in civitate Novi Bezdez unum molendinum pannorum cum una rota, quod volgariter walkmûl dicitur, cum omnibus suisP) proventibus per eum et suos successores perpetuo libere possidendum. Et dedimus eciam eis medietatem tocius annone de secunda rota eiusdem molendini, si eadem rota ibidem fieri et haberi poterit, pro annonis molendis et medietatem omnium annonarum de secundo molendino cum duabus rotis, sito in defluxu aque eiusdem, et unum ortum seu humuletum, situm citra ipsum molendinum, et balneum sub ipsa civitate situm, et tria macella ") carnium et tres mensas pistorum in ipsa civitate sita ad ipsum iudicium civitatis predicte sub condicione libera per eum et suos successores perpetuo possidenda. Zerwe eciam, mensuratori agrorum, unum laneum liberum de ipsa silva nostra predicta pro agris exstirpandis ad iudicium in Dgetely villa dedimus sic, quod ipse Zerwa et heredes sui ac eorum successo- res, eundem laneum ad ipsum iudicium perpetuo libere tenentes, tertiam partem seu porcionem") de tercio denario ipsius Jesconis, iudicis predicti, et suorum successorumfr), quem tercium denarium ipse Jesco et sui successores in eadem villa habent, perpetuo debent percipere et habere. Et hanc translacionem civitatis Novi Bezdez predictis) et locacionem villarum et omnium laneorum prescriptorumt) nos Hincou) dictus Berca predictus necnon Hinco, filius suus 65

Strana 66
senior,") ratam et gratam perpetuov) tenere et inviolabiliter observare") sincere promittentes, presentibus decernimus et sanximus. In cuius rei testimonium et memoriam perpetuam sigilla*) nostra ac sigillum domini Hinconis de Nachod, patrui nostri, presentibus sunt appensa.1) Actum et datum in Lipa anno Domini millesimo trecentesimo tricesimo septimo in crastino festi sancti Georii martiris. Dva pergamenové originály v archivu města Bělé pod Bezdězem: A na žlutočervených hedvábných nitích visí tři kulaté pečeti: 1. Hynka Berky z Dubé z červeného vosku, 2. Hynka z Náchoda z červeného vosku, 3. Hynka staršího, syna Hynka Berky z Dubé, z vosku přirozené barvy. — Na rubu: No. 1. Majestát pana Hynka Berky z Dubý etc., jehož jest datum v Lipí 1337. léta na den sv. Jiří; — B na žlutočervených hedvábných nitích visí dvě kulaté pečeti: I. Hynka Berky z Dubé z červeného vosku, 2. jeho syna Hynka z vosku přirozené barvy. — Na rubu: No. 2. Obdarování p. Hynka Berky, jehož jest datum v Lipí A°. 1337 den sv. Jiří. — Toto obdarování sub N. 2do zní slovo od slova přes celý list jako majestát pana Hynka Berky z Dubí sub N. 1mo, kterýž již na česko přeložen jest. a) B má „Dgetely.“ — b) B má slova „qui — premissum est“ až za slovy „Ianeorum prescriptorum". — c) B má „ut premissum est“. — d) B má „vyhweyd". — e) B má „de Zwyereticz“. — f) Bmá „vyweg“. — g) A má dvakrát „per nos“. — h) B má místo „pre- dictis“ „nostris“. — i) B má „macellorum“. — k) B má „nostrorum successorum“. — 1) B má „macella“. — m) B má „maccellis carnium“. — n) B nemá „in vasis“. — °) B má „Hersperch“. — P) B má dvakrát „suis“. — q)B má „maccella“. — r) B má jen „por- cionem“. — Ir) B nemá „et suorum successorum". — s) B má jen „civitatis predicte“. — t) B má „laneorum omnium premissorum“. — u) B má místo „Hinco — senior“ slova „Hinco Berca predictus necnon Hinco, filius eius senior“. — V) B má misto „perpetuo — observare" slova „tenere perpetuo". — x) B má misto „sigilla — appensa“ slova „presens scriptum fieri et nostrorum sigillorum munimine iussimus communiri“. 1) O něm v. pozn. 1 při listině ze dne 11. ledna 1327 (výše č. 32). 2) Městečko Bezděz vzniklo za Přemysla II. Otakara (v. listinu z 22. října 1264; výše č. 8). Václav II. je zvelebil a rozšířil. Ale nedostatek svrchní vody bránil uskutečniti slibný rozvoj města, jaký si přál Václav II. Když obdržel ten kraj Hynek Berka z Dubé, vymohl již r. 1304 na králi dovolení, aby mohl přenésti město na výhodnější místo, ale válečné události a změny na českém trůně zdržely tu věc až do r. 1337 (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 751—758). 3) Bělá pod Bezdězem, okr. město. 4) V. výše pozn. 2. 5) Doksy, s. o. Dubá. 6) O nich A. Sedláček, Hrady X, str. I1. 7) Dětel, zaniklá vesnice, nyní část Podolí u Bělé pod Bezdězem (A. Sedláček, Místo- pisný slovník, str. 130). 8) Tuto vesnici nezná ani Sedláček ani Profous. *) Bezdědice, s. o. Bělá pod Bezdězem. 10) Plužná, s. o. Bělá pod Bezdězem. 11) Březinka, s. o. Bělá pod Bezdězem. Otiskl J. Emler, Regesta IV, č. 419, str. 169. Český překlad uveřejnil Fr. Zuman, Běl- ské privilegium Hynka Berky z Dubé z r. 1337 (Bezděz, roč. VIII, 1937, str. 65—72). 66

Strana 67
R. 1457 vypukl spor mezi rychtářem a obcí bělskou, pokud se týče svobodné rychty a je- jího prodeje. Brzy poté kupuje obec sama rychtu, a to 30. září 1464 od rychtáře Pechy a I. ledna 1468 prodává bývalý rychetní dům Slámovi (J. Kalousek, Listiny a zápisy bělské, č. 11I, str. 63, č. 117, str. 67, č. 125, str. 71). 45. 1337 září 21. Rabštejn. Oldřich starší a Oldřich mladší Pluhové dávají městu Rabštejnu právo žatecké a určují podací i úrok z lánů přidaných k městu od Hrádku a Stvolen, jakož i plat z Ostrova. In nomine Domini amen. Quoniam acta legittima et celebri semper digna memoria nonnunquam iacturam paciuntur, dum effrenata cupiditas tranquille pacis emula et plerumque temporum diuturnitas, que et multipliciter oblivionis gestorum solempnium mortalibus generaliter materiamque iurgioruma) ideoque ea, que perpetuo disponuntur permansura, scriptorum et sigillorum roboris debent memoriete[!] perhennari, inde est, quod nos Ulricus senior Pflugo atque Ulricus, dictus iunior Pflug, scire cupimus universos presentem noticiam habi- turos, quod hominum ac bonorum nostrorum emendacioni, prout decet, iugiter intendentes, civitatem nostram Rabenstein1) validis ac racionabilibus iuribus stabilire decrevimus et fulcire, ut ex hoc, quemadmodum speramus, tam in hominibus quam in bonis et in honore recipiat incrementum. Igitur eidem civitati nostre et incole [!] ipsius iura civitatis Zacensis2) concedimus et dona- vimus presencium testimonio literarum, ut secundum ea decencius vivant in decencia et se regant ita sane, quod ea iura, sentencie, que in Rabenstein discuti seu inveniri non poterint aut dictari, a Zacensi civitate sine contradic- cione qualibet requirantur et eciam aportentur. Ceterum pronunciamus et asserimus in hiis scriptis, quod omnes agri quondam in Stowlno3) et in Hradeck4) spectantes, quos ad eandem civitatem nostram Rabenstein ascribi fecimus et metiri, quia de singulis laneis, videlicet Ctwolinensibus quatuor et in Hradeck duas sexagenas grossorum denariorum percepimus racione iurium, que volga- riter anlayten appellantur, sub hoc duntaxat censu locavimus et tributo, videlicet ut de quolibet predictorum agrorum Stowlnensium laneo in festo sancti Galli triginta et de Hradeck sedecim grossos Pragenses et in festo sancti Georgii triginta videlicet de Stowlnensibus et de Hradeck sedecim grossos nobis et heredibus nostris annis singulis persolvantur et [de] quolibet laneo predicto de Stwolno tantum in festo sancti Michaelis due mensure boned) siliginis et due mensure bone ordei et quatuor mensure seu strichones bone avene nostro annuatim granario dentur, quem censum nec unquam augere volumus nec debemus, quod eciam nostris a successoribus et heredibus firmiter obser- vandum esse promittimus et spondemus. Insuper presencium recognoscimus tenore literarum, quod omnes agrorum quondam in Ostrow5) pertinencium 67

Strana 68
cultores nunc nostre civitatis concivibus, a quibus racione anlaytung per tres percepimus sexagenas de quolibet illo laneo, in festo sancti Galli viginti octo et in festo sancti Georgii XXVIII grossos Pragenses annuatim persolvere tantum- modo tenebuntur. Quem censum a nobis et nostris successoribus nec gravan- dum esse promittimus nec augendum. In cuius rei testimonium nostra presenti- bus sigilla sunt appensa. Datum in Rabenstein anno Domini M'CCC XXXVII XI Kalendas Octobris. Zapsáno v rukopisu VI. F b 19 Zemědělsko-lesnického archivu v Pátku n. O., pag. 19—20, jakož i v rukopisu lobkovické knihovny v Praze (nyní v universitní knihovně), č. 394, fol. 596—5967. a) Konec věty schází. 1) Rabštejn nad Střelou, s. o. Manětín. — Tamní hrad i panství koupil Oldřich starší Pluh od Lidhéře z rodu pánů z Maštova. Oldřich mladší byl jeho syn. (V. Kočka, Dějiny politického okresu kralovického I. Soudní okres manětínský (Kralovice 1932), str. 64—65. — J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 607. — 600 Jahre Rabenstein an der Schnella (Kraslice 1937). 2) Žatec se řídil právem franským, t. j. jihoněmeckým (J. V. Šimák, l. c., str. 613). — Dne 14. května 1355 požádal Oldřich mladší Pluh spolu s rychtářem a přísežnými rabštejn- skými město Žatec, aby Rabštejn mohl i nadále užívati jejich práva; tato listina zní: Prudenti- bus viris et discretis.. iudici, ..magistro consulum, .iuratis ac toti universitati civium in Sacz Ulricus Phlug, dominus in Rabenstein, Gotzlinus iudex, Johannes de Luticz, Nicolaus de Rednicz, Eberlinus de Pohwyzd, Jeclinus institor, Wencezlaus, Heynlinus Hlawacz, Pesso de Stwolna et Jesco dictus Kosczal, iurati cives civitatis Rabenstein, paratam ad quevis beneplacita voluntatem. Cupientes affectuose in dicta nostra civitate Rabenstein iuribus pariter et emendis, quibus vestra Saczensis civitas fruitur atque gaudet, per omnia uti et perfrui similiter seu gaudere, ipsam nostram civitatem talibus et eisdem iuribus subicimus et submittimus, deliberato animo per presentes vobis studiosius supplicantes, quatenus predictam nostram civitatem Rabenstein iuxta debitum et formam iurium vestre Saczensis civitatis velitis effectualiter conservare, iura tamen queque cum emendis nobis vestris litteris rescribentes. In quorum omnium testimonium sigilla nostra, videlicet mei Ulrici Pflugonis supradicti et predicte nostre civitatis Rabenstein presentibus sunt appensa. Datum Rabenstein in die Ascensionis Domini anno nativitatis eiusdem millesimo trecentesimo quinquagesimoquinto. — Pergamenový originál v archivu Národ- ního musea v Praze; obě pečeti, které byly k listině přivěšeny na pergamenových proužcích, jsou ztracené. — Na rubu: Rabštejnští žádají, aby práva žateckého užívati mohli. Idem cum illis petit Ulricus Pflug, dominus illorum. 1355. — Otiskl B. Mendl, Regesta VI. 1, č. 33, str. 24). 3) Stvolny, 8. o. Manětín. 4) Hrádek, s. o. Manětín. 5) Ostrov, ves u Stvolen, která zanikla za husitských válek (V. Kočka l. c., str. 100). Otiskl J. Emler, Regesta IV, č. 475, str. 191—192. Od r. 1357 vedli Pluhové z Rabštejna odboj proti císaři, který je však nakonec přijal na milost, ale rabštejnské panství připojil ke komorním statkům (V. Kočka l. c., str. 65). Z té doby pochází mandát císařův tohoto znění: Karolus quartus, divina favente clemencia Romanorum imperator semper augustus et Bohemie rex, burgravio suo in Rabenstein, qui est vel pro tempore fuerit, vel eius vicesgerenti, fideli dilecto, graciam suam et omne 68

Strana 69
bonum. Committimus et mandamus tuo[!] fidelitati, omnino volentes, quatenus homines et incolas opidi seu civitatis in Rabenstein iuribus, graciis et libertatibus, quas tempore nobilium.. Pflug, dum ibidem dominium in Rabenstein tenebant, habuisse noscuntur, permittas pacifice gaudere ac frui nichil contrarii quomodolibet attemptando, sicut in- dignacionem nostram diligis evitare. Datum Burgleins die VIII Januarii, regnorum no- strorum anno XXIX, imperii vero XX. (Zapsáno v rukopisu VI. F b 19 Zemědělsko-les- nického archivu v Pátku n. O., pag. 20 a v rukopisu lobkovické knihovny č. 394, fol. 596v.) 46. 1341 březen 18. Praha. Král Jan osvobozuje obyvatele zpustlé Krásné Hory, kterou vysadila královna Eliška právem zákupným, od placení podacího, znovu je vysazuje právem němec- kým a ustanovuje pro jejich dědiny běžnou míru, úrok i jiné povinnosti. Horníci se řídí horním právem království Českého a k osadě přísluší opět ves Bražná. Nos Johannes, Dei gracia Boemie rex ac Lucemburgensis comes, notum facimus tenore presencium universis, quod illustris domine Elizabeth, felicis memorie quondam Boemie regine, conthoralis nostre karissime, literas vidimus, in quibus continebatur plenius, qualiter ipsa hereditatem in monte Schonberg!) iure emphiteotico locaverat, que postea per infortunium novercans ibidem hominibus quodam modo fuerat desolata. Nos vero culture dicti montis inten- dentes sincerius, universis et singulis incolis eiusdem hanc specialem graciam duximus faciendam, videlicet quod ibidem residentes vel illic ex novo suas figentes mansiones de omni arra, que volgari theutonico anlait dicitur, esse debeant simpliciter supportati. Damus eciam dicti montis incolis in [heredi tatibus ibidem ius emphiteoticum, mensuras regales [et] omnia iura regalia in censu et solucione iuxta consuetudinem regni nostri Boemie in talibus hactenus observatam. Volumus insuper, concedimus et donamus, ut omnes et singuli ibidem montana colentes consueto iure montanorum regni nostri Boemie potiri debeant in omnibus et gaudere. Insuper volumus, quod omnes hereditates et specialiter villa, dicta Brasne2), in agris, pratis, rubetis, silvis, montibus, planis, aquis aquarumve decursibus, mineralibus et singulis aliis, in quibuscunque rebus consistant, que quondam ad dictum montem Schonberg spectaverunt, ad ipsum inantea pertinere debeant perpetuis temporibus et spectare. Harum, quibus nostrum maius sigillum appendendum duximus, testimonio literarum. Datum Prage in dominica Letare anno Domini millesimo trecentesimo quadra- gesimo primo. Inserováno v listině Karla IV. ze dne 11. ledna 1351 (níže č. 66). 1) Krásná Hora, s. o. Sedlčany. — Vznikla na královské půdě počátkem 14. století, snad i dříve. Kdy byla vysazena královnou Eliškou, není známo. Později hory zpustly, až je obno- vil r. 1341 král Jan, ale brzy poté — 3. října 1344 — je již zase zastavil spolu s jiným svým 69

Strana 70
majetkem pánům z Rožmberka (J. Emler, Regesta IV, č. 2220, str. 867. — J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 998—999). 2) Bražná, s. o. Sedlčany. Otiskl J. Emler, Regesta IV, č. 880, str. 348. 47. 1341 březen 27. Praha. Král Jan dovoluje opatovi a konventu cisterciáckého kláštera v Oseku zaříditi jejich městečko Škrle na město, dává právo hradeb a týdenní trh každé úterý; v městě se mohou usazovati řemeslníci. Klášter dostává právo vysaditi všechny dědiny ve Škrli i jinde na panství právem zákupným. Nos Johannes, Dei gracia Boemie rex ac Lucemburgensis comes, notum facimus universis presentes literas inspecturis seu audituris, quod ad incremen- tum et promocionem monasterii Ossecensis Cysterciensis ordinis Pragensis dyocesis1) ob honorem et reverenciam genitricis Dei ac virginis Marie, cuius vocabulo ipsum monasterium insignitur, singularis favoris puritate et beni- volencia inclinati eorumque miseriis miserti, quia intelleximus eos non tantum fulcitos, ut congruam sustentacionem et hospitalitatem ac alia onera incumben- cia, ut decet, habere nequeunt neque sufferre possunt, ipsis concessimus ex largifica benignitatis gracia devotis nobis abbati et conventui ibidem ac de liberalitate nostra regia concedimus et graciose favemus, quod oppidum ipso- rum dictum Skirl2) civitas possit fieri et quod in omnem utilitatem civitatis mu- nite de concessione nostra regia iure plenario cum omnibus libertatibus, graciis, donacionibus. iuribus ac utilitatibus sit translatum sic, quod ibidem qualibet feria tercia imperpetuum singulis septimanis forum publicum et liberum de quibuslibet rebus venalibus habeatur et ab omnibus et singulis nostris homini- bus, qui voluerint, in accessu et recessu libere frequentetur et a nullo nostrorum officialium et aliorum fidelium quorumcumque, sive civium, iudicum, nobilium seu divitum vel pauperum, quomodolibet impediatur, sic eciam quod cives eiusdem civitatis predictam civitatem firmitate seu municione vel blancarum, fossatorum et turrium vel alifo] quovis muniant modo et circumdent, prout melius et utilius eis videbitur expedire, utentes eciam libere pistoribus, carnifi- cibus, sutoribus, tabernariis, fabris, braxatoriis, brasiatoriis, institoribus et sin- gulis aliis artificibus mechanicis, quibus cetere civitates nostre et baronum vel aliorum quorumcumque in regno nostro Boemie ex quibuscumque concessioni- bus regiis habent et solent ac possunt uti, eo iure ac libertate predicti cives utan- tura), adicientes, quod memorati cives et communitas ipsius civitatis omni iure et iusticia vel quacumque bona consuetudine, libertate, prerogativa ac gracia, qua et alie civitates regni nostri gaudere solent, similiter et ipsi ex nostra mera libe- ralitate gaudeant in perpetuum et fruantur. Pro incremento quoque supradicti 70

Strana 71
monasterii concedimus predictis abbati et conventui, ut hereditates suas ibidem in Skirla seu in quibuscumque aliis locis sitas verumtamenb) ad ius et proprieta- tem dicti monasterii pertinentes habeant in emphiteosim sive ad ius theutoni- cum exponere et locare, arram locacionis ipsius nomine acceptam in solucionem debitorum et in usus sibi placidos ac utiles conversuri. Promittimus quoque sincere pro nobis et nostris successoribus, Boemie regibus, predictam trans- lacionem opidi Skirle in naturam civitatis munite factam ac graciose ex certa nostra sciencia et bona ac matura deliberacione admissam non irritare, non infringere, non cassare nec aliquatenus per alicuius informacionem revocare. Si tamen per oblivionem seu importunitatem insistencium litere hiis contrarie a nobis quocumque tempore darentur aut emanarent, illas tamquam frivolas et innanes et tamquam fraudulenter obtentas ac subrepticias et omni iure carentes ab omnibus volumus reputari et vigorem penitus non habere. In cuius rei testimonium presentes literas fieri mandamus, sigillorum nostrorum muni- mine roboratas. Actum et datum Prage anno Domini M'CCC° quadragesimo primo feria tercia post dominicam, qua cantatur Iudica. Zapsáno v rukopisu oseckého kláštera, tak řeč. „Codex Damascus“, fol. 22—23 o nad- pisu Privilegium domini Johannis, regis Boemie, quod opidum in Skyrl posit civitas fieri. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) a) V rukopisu „vocantur“. — b) Asi místo správného potestatem. 1) Osek u Duchcova, s. o. Duchcov. — Založen koncem 12. stol. (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 638; V. Novotný tamže I. 3, str. 121 a d.). 2) Škrle, 8. o. Chomutov. Otiskl J. Emler, Regesta IV, č. 887, str. 354. 48. 1341 duben 23. Opočno. Ceněk z Potštejna prodává rychtu v Kostelci nad Orlicí1) Mikulášovi z Dohalic. Známo jen z insertu v listině Adama Štastného Hrzána z Harasova ze dne 5. prosince 1585, kde se uvádí její obsah těmito slovy: Jeden od někdy urozeného pána, pana Čenka z Potnštajna etc., svědčící na prodání rychty v městě Kostelci s půldruhejm lánem rolí a s užitky z též rychty Mikulášovi z Dohalic. Jehož datum na Opočně léta Páně tisícího třístého čtyrydcátého prvního na den sv. Jiří. (Originál v archivu města Kostelce nad Orlicí). 1) Kostelec nad Orlicí, okresní město. — Jako městečko se objevuje od počátku 14. stol.; jak se dostal k hradu Potštejnu, není známo (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 914—915). Tehdy byla tam již lázeň, kterou koupil od Mikuláše z Potštejna lazebník Světlík; vrchnost mu přidala tak řeč. „mrtvý“ les a osvobodila lázeň ode všech poplatků a povinností s výjimkou bezplatné lázně pro 12 městských chudých každý týden. Zvláště bylo stanoveno, že se nesmí v městě zříditi druhá lázeň (privilegium Mikuláše z Potštejna ze dne 21. září 1330, pojaté v potvrzení této listiny královnou Žofií ze dne 10. prosince 1413; tato potvrzovací listina, vy- daná na žádost kosteleckého lazebníka Mařana, jest uložena v archivu města Kostelce n. Orlicí). 71

Strana 72
49. 1342 leden 20. Král Jan dovoluje na prosbu Půty z Častolovic proměnit ves Častolovice na městečko a uděluje mu týdenní trh každé pondělí. Nos Johannes, Dei gracia Boemie rex ac Lucemburgensis comes, notum facimus, quibus presentes exhibite fuerint, universis, quod propter grata fidelitatis obsequia, que fidelis noster dilectus Potho de Tschastolowicz nobis exhibet et exhibere potuerit in futurum, sibi de munificencia regia indulsimus et presentibus indulgemus, ut de villa ipsius Tschastolowiczl) opidum facere possit et valeat, et qualibet extunc septimana in ipso opido feria secunda forum publicum debeat libere celebrari. Damus itaque ipsius opidi incolis omnia iura et consuetudines, quibus alii opidani regni nostri Boemie pociuntur, mandantes universis nostris officialibus et quibuscumque aliis nostris fidelibus, quatenus forum huiusmodi et quoslibet ad eum transeuntes non impediant nec molestent in aliquo, sed studeant pro viribus promovere. Harum, quibus nostrum sigillum appendendum duximus, testimonio litterarum. Datum Prage in die beatorum Fabiani et Sebastiani martirum anno Domini millesimo trecentesimo quadragesimo secundo. Originál ve státním archivu vratislavském, rep. 132 c, archiv Olešnický, č. I1. (Opis v Musejním diplomatáři). 1) Častolovice, s. o. Kostelec nad Orlicí. — O Půtovi z Častolovic srv. A. Sedláček, Hrady II, str. 167. Otiskl J. Emler, Regesta IV, č. 2213, str. 864 a A. Sedláček, Die altböhmischen Be- stände des Oelser Archivs (Sitz.-Ber. K. b. G. W. 1887), str. 56. 50. 1342 září 28. Hrad Pražský. Moravský markrabě Karel uděluje městečku Vilémovu, jež patří Vilémovi staršímu a Vilémovi mladšímu bratřím z Egerberka, týdenní trh každé úterý. Páni z Vilémova dostávají hrdelní právo pro obvod svého městečka. Nos Karolus, domini.. regis Boemie primogenitus, marchio Moravie, ad universorum tam presencium quam futurorum volumus noticiam pervenire, quod paternis ac nostris dilectis fidelibus Wilhelmo seniori et Wilhelmo iuniori fratribus de Egrberch1) volentes meritorum suorum obtentu graciam facere specialem ac obinde opidi sui in Wilemow1) condicionem facere meliorem, ipsis ac eorum heredibus et successoribus in perpetuum favorabiliter indulge- 72

Strana 73
mus eisque plenam, liberam ac omnimodam damus et conferimus potestatem, ut in eodem opido suo Wilemow utputa ad hoc apto forum commune rerum ac mercium quarumque venalium iuxta consuetudinem aliorum forensium opido rum regni Boemie feriis terciis septimana qualibet habeatur et illud ab omnibus tam incolis regni quam ab advenis pro emendis ac viceversa vendendis huius- modi rebus et mercibus ac pro aliis disponendis et agendis negociis ac negaciacio- nibus quibuscunque libere et sine inpedimento cuiuslibet frequentetur. Damus insuper et concedimus fratribus ac eorum heredibus et successoribus antedictis, ut in eodem opido Wilemow cippum habeant et infra limites eius furcam seu patibulum erigant pro facinorosis et malefactoribus puniendis, in quos quidem facinorosos et malefactores plenum habebunt deinceps iudicium exercendi et quemlibet iuxta demerita corrigendi. Mandamus igitur paterno nostroque fideli .. purcravio in Kadano, qui est et qui fuerit, sub optentu gracie nostre firmiter et attente, quatenus antedictos fratres de Egrberch, heredes ac succes- sores eorum in foro predicto non inpediat nec molestet, sed eos ac omnes forum huiusmodi frequentantes studeat efficaciter promovere, indignacionem nostram, si secus fecerit, incursurus. Harum nostrarum testimonio literarum. Actum et datum in castro Pragensi die beati Wenceslai martiris anno Domini millesimo trecentesimo quadragesimosecundo. Pergamenový originál, uložený jako depositum města Vilémova v archivu země České; k listině jest přivěšena na pergamenovém proužku kulatá jezdecká pečet z přirozeného vosku, z poloviny zničená. — Na rubu: 1342. 1) Vilémov, s. o. Kadaň. — Zboží kolem Vilémova patřilo pánům z Egerberka. Od bratří Viléma staršího a Viléma mladšího bylo patrně založeno městečko Vilémov, jak ukazuje i jeho jméno (A. Sedláček, Hrady XIV, str. 382; J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 611). Otiskl J. Emler, Regesta IV, č. 1171, str. 467. 51. 1342 listopad 25. Praha. Moravský markrabě Karel dovoluje obyvatelům městečka Václavic a vesnic Krusičan, Uročnice, Bukové Lhoty, Lačnice, Žabovřesk a Zbožnice, že se mohou vykoupiti ze zástavy 600 kop pražských grošů, za něž je král Jan zastavil Oldřichovi z Kostelce. Ustanovuje, že nebudou platiti více nežli 88 kop praž- ských grošů ročního platu; ode všech ostatních dávek i od podacího jsou osvo- bozeni. Kdyby byli zase zastaveni, nesmí zástavní držitel obtěžovat je jinými dávkami nežli těmi, které se jim právě určují. Řídí se právem Starého Města pražského a nejsou nikomu jinému podřízeni nežli královskému komorníkovi a svému rychtářovi. Na obecní pastviny přidává jim markrabě čtyři lány na „Višňovém“. 73

Strana 74
Nos Karolus, domini regis Boemie primogenitus, marchio Moravie, ad universorum noticiam tenore presencium volumus pervenire, quod nos, volentes comodis nostrorum fidelium iudicis, iuratorum et oppidanorum oppidi nostri Wladizlavicz1) et incolarum villarum Kruswiczan,2) Wrocznielohota3), Bukow- ska Lhota,4) Lacznicze,5) Sabowresk,6) Sbosnalohota,7) ad dictum oppidum pertinencium, providere, ut a servitutibus, quibus affliguntur per extranea regimina, eximantur, eorum igitur precibus inclinati favorabiliter eis annui- mus, ut se eximere et liberare a fideli paterno et nostro Ulrico de Kostelecz debeant9) et possint cum sexcentis sexagenis grossorum Pragensium, in quibus eos dominus et genitor noster carissimus obligavit. Et quia se suis pecuniis propriis liberaverunt, sub nostra proteccione et regimine persistere affectantes, promittimus sincere, quod sepedicti incole et eorum posteri in perpetuum de hereditatibus eorum supradictis, quas possident, non plus quam censum, videlicet quadraginta quatuor sexagenas in festo sancti Georgii et quadraginta quatuor sexagenas in festo sancti Galli, qui ab antiquis temporibus solvi con- sueverat, nobis et nostris successoribus solvere tenebuntur et omnes labores et servitutes, exacciones, subsidia, vecciones sive alia gravamina et subsidia, ipsis de novo excogitata, deponentes, eos a dacionibus arre, anleyt vulgariter dictis, hereditatumque mensuracionibus et maiorum censuum ultra consuetum im- posicionibus absolvimus ita, quod solutis et datis censibus iudici eorum, qui pro tempore fuerit, nobis ad deportandum, in nullo alio penitus sint astricti, sed omnibus iuribus et consuetudinibus antiquitus observatis perfruantur. Pro- mittimus eciam eos et eorum quemlibet ab omnibus violenciis et iniuriis defen- sare, nullas eis novitates facientes vel permittentes fieri inconsuetas, per quas ipsi et eorum posteri possint aliqualiter perturbari. Et si eos alicui ad gubernan- dum vel ad obligandum urgente necessitate concesserimus vel obligaverimus, is eos in aliquo quam in percepcione census consueti non audeat molestare, nec molestari aliqualiter permittemus. Volumus eciam, quod iidem iure civitatis Maioris Pragensis gaudeant, nec eos aliquis iudicare aut respondere nisi coram nobis et regni nostri camerario et iudice eorum teneantur. Preterea de speciali nostra gracia prefato oppido et villis antedictis quatuor laneos pro pascuis communibus seu communitate in loco, qui Wyssnowe nuncupatur, in qua parte acceptare curaverint, damus, conferimus et donamus. Promittimus insuper sepefatis incolis ad maiorem certitudinem et cautelam super hiis omnibus supradictis graciis, indulgenciis et libertatibus per nos eis concessis, confirma- cionis et ratificacionis literas domini et genitoris nostri, quam primum ad terram Boemie redierit,3) obtinere. In cuius rei testimonium atque robur pre- sentes literas fieri et sigillo nostro3) munimine iussimus communiri. Datum Prage anno Domini millesimo trecentesimo quadragesimo secundo in festo beate Katherine virginis et martiris gloriose. Pergamenový originál, uprostřed proříznutý, v archivu metropolitní kapituly pražské, zn. VII. 5; k listině jest na pergamenovém proužku přivěšena kulatá, ze dvou třetin zachovaná 74

Strana 75
jezdecká pečet s kulatou znakovou sekretní pečetí na rubu, obě z vosku přirozené barvy.— Na rubu: Carolus, marchio Moraviae, recipit incolas oppidi Wladislawitz etc. in suam tutelam, qui se aere suo in libertatem asserunt. Ao. 1341 (přepsáno z 1342) in absentia patris Joannis regis. Litt. C. Scrin. I, Fasc. X, N. 4. — Český překlad ze 16. stol. v archivu ministerstva vnitra v Praze, odd. SM P 106 V 3: My Karel, pana krále českého prvorozenej syn, markrabě moravský, všem v známost tímto listem uvozujem, že my, chtíce užitky našich věrných, rychtáře, přísežnejch a měšťanův městečka našeho Vladislavic a obyva- telův vesnic Krusvičan, Vročný Lhoty, Bukovské Lhoty, Lačnice, Sabovřesk, Zbožný Lhoty, předřečenému městečku příslušejících, zlepšiti tak, aby od všelijakejch služebností, kderejmi od jinších správcův sužováni sou, vyňati byli, protož na jich snažné žádosti jsouce nakloněni, příznivě sme jim povolili, aby se vyplatili a vysvoboditi od věrného našeho Oldřicha z Kostelce mohli VIC kop grošů pražských, v kderéžto sumě je pán a otec náš nejmilejší byl zastavil. A poněvadž jsou se svejmi vlastníma penězi vysvobodili, žádostivi toho jsouce, aby pod naši správu a ochranu náleželi, slibujem jim upřímně, že svrchu dotčení obyvatelé a jich potomci na věčný časy statkův svých svrchu dotčených, kderejch v držení jsou, nic více než toliko plat, totižto XLIIII kop na den sv. Jiří a XLIIII kop na den sv. Havla tak, jakž od starodávna jest se platíval, nám a našim potomkům platiti povinni budou, a my všecky roboty, služebnosti, ouroky, pomoci, fůry a všelijaké stížnosti a pomoci jim vnově vymyšlené z nich skládáme a k tomu je od všelijakej dani, un- geltu tak řečenému [!], ospův a od všech ourokův mimo v obyčej uloženejch prázdna a svo- bodna činíme tak, když zaplatí a dadí ouroky rychtáři svýmu, kderejž na ten čas bude, aby je nám donášel, v ničemž jiném podrobováni bejti nemají, ale všech práv a zvyklostí od starodávna zachovalejch užívati mají. Slibujem taky je a jednoho každého z nich od všelijakého násilí a příkoří brániti, nic jim nového nezačínajíce ani dopouštěti nevobyčej- nejch věcí, skrze kderýž by to oni a jich potomci se mohli nejmíně rmoutiti. A kdyby se přitrefilo, že bychom je někomu k spravování poručili anebo, kdyby toho potřeba ukázala, k zastavení dovolili anebo je zastavili, že jim v ničemž krom platu vobyčejného křivdy činiti nedopustíme. Chceme taky, že svrchu dotčení aby všech práv užívali, kderejch užívá Staré Město pražské, a k tomu aby jich žádnej souditi a oni odpovídati než toliko před námi a království našeho komorníkem a rychtářem svým povini budou. Nadto vejš z vobvzláštní naší milosti městečku a vsem, svrchu dotčeném obyvatelům štyry lány k pastvám k vobecním neboližto k obci v místě, jenž slove Višňové, z kderékoliv strany sobě vyberou, dáváme, propůjčujeme, darujeme. Slibujeme taky častodotčeném obyva- telům pro lepší toho jistotu a ubezpečení na ty všecky svrchu dotčené milosti, dovolení a svobody, skrz nás jim dané, potvrzení a upevnění list pana otce našeho, jak nejprve do České země se navrátí, vyjednati. A pro lepší té věci vysvědčení a mocnost tento list sme sepsati a pečetí naší poručili sme potvrditi. Dán v Praze léta Páně tisícího třístého štyry- dcátého druhého na den sv. Panny Kateřiny a mučedlnice blahoslavené. a) Správně má býti sigilli nostri. 1) Václavice, Vladislavice, s. o Benešov u Prahy. 2) Krusičany, s. o. Neveklov. 3) Uročnice, 8. o Benešov u Prahy. *) Buková Lhota, s. o. Benešov u Prahy. 5) Staré pojmenování vsi Chlistova u Václavic, s. o. Neveklov (A. Sedláček, Místopisný slovník, str. 496). 6) Žabovřesky, s. o Benešov u Prahy. 7) Zbožnice, obec Konopiště, s. o. Benešov u Prahy. 8) Původně majetek křižovníků s červenou hvězdou, ale král Jan zastavil to zboží Oldři- chovi z Kostelce, zaručiv křižovníkům jen desátky z městečka. Zástavní pán však smlouvu 75

Strana 76
nedržel a uvaloval na poddané nová a nová břemena. Proto požádali Václavičtí o pomoc zem- ského správce Karla (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1001). 9) Listina nebyla patrně vydána, až teprve r. 1352 král Karel uděluje nové privilegium stejného téměř znění (níže č. 69). Otiskl J. Emler, Regesta IV, č. 1189, str. 474—475 (tam i starší edice, jako na př. F. M. Pelzel, Kaiser Karl der Vierte, I, str. 27—28, č. XXVIII.) 52. s. d. (kolem 1343).1) Moravský markrabě Karel dovoluje Janovi z Dražic, aby trhové mestečko Benátky, jež utrpělo válkami a loupežemi, přenesl na horu Hradiště a opevnil. Městečko dostává při tom zřízení obvyklé v českých městech. Nos Karolus, domini regis Boemie primogenitus, marchio Moravie, capita- neus regni Boemie, ad universorum noticiam tam presencium quam futurorum volumus pervenire, quod nos dignum et congruum arbitrantes, ut illi nostris provisionibus consolentur et prerogativis specialibus pociantur, qui se volunta- rios obsequiorum necessitatibus sponte subiciunt suumque comodare reperiun- tur obsequium, quia igitur fidelis et dilectus noster Johannes de Draczicz,2) qui genitori nostro et nobis notabilia servicia exhibere curavit, nos per fidedigno- rum relaciones et testimonia reddit cerciores, quod nonnulli collectis sue malicie sequacibus et iniquitatis complicibus invasiones nepharias, depredaciones violentas incendiaque varia et diversa in opido forensi, dicto B3)., ausu demo- niaco inferre presumunt et hactenus presumpserunt, propter quod idem Jo- hannes nobis humiliter supplicavit, ut dictum opidum ad locum alium, videlicet ultra flumen ad montem quendam, qui H. vulgariter nuncupatur,4) transferendi licenciam dare dignaremur, nos vero eiusdem Jo[hannis] grata et utilia servi- cia genitori nostro predicto et nobis exhibita et impensa ac in posterum impen- denda propensius attendentes ipsiusque preces ad exaudicionis graciam per- ducere cupientes, damus et concedimus eidem Jo[hanni] prefatum opidum ad locum seu montem predictum, ut predicitur, transferendi plenam et liberam facultatem ex certa nostra licencia et gracia speciali ipsumque opidum forense, dictum B., quod sic semper volumus nuncupari, muris, fossatis et alio muni- mento, quo placet, muniendi et forcius faciendi ad hoc, ut homines predicti opidi et aliorum bonorum memorati Jo[hannis] de Draz[icz] a pressuris et incursibus malignorum et aliis malis casibus seu pravis et inopinatis eventibus quibuscunque se ibidem valeant conservare. Decernimus nichilominus, ut cives dicti fori B. inantea eisdem libertatibus et iuribus gaudeant et utantur, quibus aliarum regni Boemie civitatum cives gaudent et utuntur. Camerariis autem et universis aliis officialibus nostri genitoris et nostris per Boemiam constitutis, qui nunc sunt ac futuris temporibus fuerint, et nichilominus aliis 76

Strana 77
quibuscunque, cuiuscunque condicionis aut status existent, tenore presentis privilegii districte precipiendo mandamus, ut predictum Jofhannem] et heredes ipsius in muniendo prefatum opidum forense, dictum B., et homines ibidem impedire quomodolibet non presumant. In cuius rei etc. Zachováno v rukopisu XII. C. 17 Národní a universitní knihovny v Praze o nadpisu „Forma consensus marchionis de translacione civitatis in Ben.“; je to formulář arcibi- skupské kanceláře, který vydal Ferdinand Tadra,Cancellaria Arnesti. Formelbuch des ersten Prager Erzbischofs Arnest von Pardubic (Archiv für österreichische Geschichte LXI. 1880), str. 510—512. Tuto listinu otiskl později Ignác Veselý v článku „List Karla IV. Janu z Dražic “(Časopis katolického duchovenstva LXXII. 1931, str. 754—755) a její český překlad uveřejnili L. Šnajdr a Č. Novotný „Dějiny a pamětihodnosti města Nových Benátek n. J.“, str. 67—68. 1) Listina není datována; J. Šusta, České dějiny II. 3, str. 393 ji klade k roku 1343 podle Karlova označeni „capitaneus regni Boemie“ (srv. J. Emler, Regesta IV, str. 489). 2) Synovec posledního pražského biskupa Jana z Dražic, syn biskupova bratra Rehoře mladšího a jeho manželky Ady (V. Chaloupecký, Jan z Dražic, poslední biskup Pražský, Časopis Společnosti přátel starožitností XVI. 1908, str. 55). 3) Staré Benátky leží na levém břehu Jizery, v městečko vyrostly po založení hradu Dražic, t. j. po r. 1316, a řídily se patrně právem saským. Za bouří proti králi Janovi byly asi zpustošeny (1315—1318) a proto požádáno o přenesení na výhodnější místo (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 815). 4) Podle Šimáka (l. c. str. 815) „Hradiště“, podle Sedláčka (Hrady X, str. 31) „Hro- bye“. 53. 1343 květen 3. Praha. Hynek Berka z Dubé, purkrabí pražský, obnovuje obyvatelům městečka Hostomic držbu 61 lánů orných polí právem purkrechtním, když původní list o tomto založení jejich předkové ztratili; z těchto 61 lánů jest 42 úročných, šest drží panští služebníci, jeden svobodný lán patří odedávna rychtáři a 12 bylo prodáno nynějším rychtářům Buškovi a Ottovi bratřím z Hlazovic spolu s rychtou. Přesně se určují platy z těch lánů, z nichž desátek hostomickému kostelu platí vrchnost. V případě vojenského tažení mimo království zaplatí se z každého lánu osm grošů. Dále se stanoví platy a dávky, jimiž jsou povinni krčmáři, pekaři, řezníci v mě- stečku, platy podsedků i za užívání dřeva a pastvin v lese Brdo. Městečko se řídí právem města Berouna. Ze tří nově vyměřených lánů se po zaplacení 40 kop grošů budou platiti stejné dávky jako ze starých. Počet všech lánů nesmí v budoucnosti překročiti 64, ovšem mimo lány kostelní a občinu. Nos Hinko dictus Berka de Duba, burggravius Pragensis,1) ad universorum noticiam deducimus per presentes, quod nos plene rescire volentes omnia et singula iura et condiciones locacionis emphiteotice, que vulgariter purgrecht 77

Strana 78
dicitur, bonorum nostrorum, videlicet opidi nostri dicti Hostomic2) et omnium agrorum seu bonorum ibidem cum eorum cunctis pertinenciis, ac certum numerum ipsorum laneorum et mensuram eorum ac aliarum libertatum, ad ipsum opidum spectancium, et queque iura alia opidi eiusdem, ipsos opidanos predicti opidi, fideles nostros singulos et universos, ad nostram venire sepius mandavimus presenciam, ut hec iura omnia et condiciones singulas locacionis premisse et numerum laneorum predictorum per eorum literas patentes, quas se asserebant a nostris habere predecessoribus super ea, coram nobis ostende- rent et probarent. Qui quidem opidani, fideles nostri predicti, Prage in nostra constituti presencia, hoc primum recognoverunt coram nobis, quia literas pa- tentes, quas habuerunt super locacionem predictama) a nostris predecessoribus, easdem per eorum negligenciam perdiderunt, sed statim ibidem testimonium sufficiens adduxerunt et probaverunt racionabiliter ipsam locacionem emphi- teoticam premissam sub omnibus iuribus et condicionibus subscriptis per ipsos nostros predecessores legittime esse factam eis et locatam ita expresse, quod ipsi fideles nostri predicti primum ostenderunt et probaverunt ibidem, quod sunt ibi in Hostomicz sexaginta unus lanei agrorum arabilium, ad ipsum opidum Hostomicz spectancium,b) videlicet quadraginta duo lanei censuales, qui nobis exnunc censum solvunt; quorum tamen duo lanei desecti“) sunt pro hac vice. Et sunt ibi sex lanei, quos exnunc a nobis tenerent sub provisione nostri servitores. Et est ibi liber laneus, qui ab antiquo iudici ipsius opidi racione locacionis eiusdem opidi per ipsos nostros predecessores fuit datus. Suntque eciam ibidem duodecim lanei censuales, quos nos deinde tempore nostro Buzkoni et Ottoni fratribus de Hlazovicz, iudicibus nostris ibidem in Hosto- micz, cum ipso iudicio et ad ipsum iudicium cum aliis pertinenciis et utilitati- bus ibidem, ut nostras habent super eo literas patentes, vendidimus pro certa pecunie quantitate. Et recognoverunt hoc eciam ipsi fideles nostri predicti et probaverunt, quod quilibet laneus predictus solvit perpetuo de censu annuo per tres fertones graves, scilicet quadraginta octo grossos Pragenses, medieta- tem in festis sancti Georgii et medietatem in festis sancti Galli quolibet anno. Et insuper solvit quilibet laneus predictus quinque mensuras siliginis et quin- que mensuras ordei et totidem avene sub mensura civitatis Veronensis3), cumulata in festis sancti Galli, et easdem omnes annonas ipsi opidani premissi de ipso opido Hostomicz ad unum miliare debent ducere ad locum per nos vel heredes aut succesores nostros eis deputatum. De quibus tamen annonis nos Hinko Berka predictus totas decimas Deo et ecclesie ibidem in Hostomicz dedimus de nostra libera voluntate. Et recognoverunt eciam, quod quandocun- que expedicio extra regnum fuerit, tunc ipsi opidani predicti de quolibet laneo censuali predicto nobis et nostris heredibus ac successoribus per octo grossos denariorum Pragensium nomine subsidii debent dare; si vero ipsa expedicio processum non habuerit, tune nos ipsis opidanis nostris illam pecuniam, quam tunc ab eis percepimus, in primis censibus, quos deinde percipere debuerimus, 78

Strana 79
tenebimur defalcare. Recognoverunt eciam, quod quelibet taberna, in qua cerevisia propinatur in prescripto opido, solvit annuatim per octo grossos denariorum Pragensium, medietatem in festis beatid) Georgii et medietatem in festis sancti Galli. Pistores vero ibidem solvunt per annum quilibet eorum per quatuor grossos denariorum predictorum, per medium in duobus festis supra- dictis. Carnifices autem ibidem quilibet eorum per annum solvit de suo macello medium lapidem sepie) purificati in festis sancti Galli. Et omnes subsides, ibidem domos habentes, solvunt in universo tres sexagenas grossorum pre- dictorum, medietatem in festis sancti Georgii et medietatem in festis sancti Galli. Omnes eciam homines predicti opidi de silvis nostris in Birdo ligna sicca cum equis ducentes, quilibet eorum solvit per annum unum grossum denario- rum predictorum per medium in festis prenotaris. Et omnes homines, ibidem in opido peccora habentes, solvunt per annum quilibet eorum de paschuis et graminibus, que habent in silva nostra Birdo, per unum caseum et per decem ova tempore suo circa festum Pasche et Penthecostes. Et quicunque pynum ibidem in silvis nostris recipiunt, illorum quilibet solvit nobis per unum pullum. Fabri vero, sartores, sutores et omnes alii mechanici, quos exprimere hic supersedemus, sub omnibus antiquis iuribus et solucionibus, que hucusque habuerunt, in ipso opido predicto debent perpetuo permanere. Et insuper fassi sunt, quod ipsi omnia iura debent habere civitatis Veronensis;4) et quecunque iura vel sentencias pro se invenire non possent, eadem debent ferre de ipsa civitate Veronensi. Nos igitur Hinko Berka predictus visa probacione iusta et sufficienti ipsius locacionis bonorum premissorum, in eam consensimus nec contra ipsam aliquam aliam instanciam fecimus, nisi quod agros vel laneos premissos ex novo voluimus mensurare. Ipsi vero opidani predicti, fideles nostri, cognoscentes hoc, quia nova mensura eis non valeret, sed diversimode contra eos esset, et precipue iudicantes hoc, quod nova mensura antiquam mensuram ipsorum agrorum et laneorum forsan in tribus laneis vel plus ex- cresceret et excederet, nobis pro illa excrescencia, quam iudicaverunt ad tres laneos vel ultra fieri, ipsi opidani predicti nobis dederunt quadraginta sexage- nas grossorum denariorum Pragensium et persolverunt totaliter nomine arre vel pacto et ordinacione subnotatis ita precise, quod nos illam totam excrescen- ciam agrorum, que excrescit et excedit numerum et mensuram sexaginta unius lanei predictorum, sive sint ibi tres lanei vel plures, tantum pro tribus laneis, pro quibus quadraginta sexagenas predictas ab eis recepimus, posuimus sub eodem censu et omnibus iuribus, prout solvunt sexaginta unusf) lanei supradicti, sic quod iam in universo sunt ibi sexaginta quatuor lanei agrorum arabilium tam censualium quam iudicum et servitorum nostrorum predicto- rum preter agros ecclesie ibidem in Hostomicz et preter communitatem paschuarum, que se extendit ad multos laneos in planis et rubetis, quam commu- nitatem ipsi rectam5) habuerunt ab antiquo sub locacione suprascripta. Et tunc eciam sic ordinatum et tractatum est inter nos et ipsos opidanos nostros, 79

Strana 80
quod sexaginta quatuor lanei predicti ammodo racione excrescencie alicuius, que fieri posset ultra sexaginta quatuor laneos predictos, nunquam debent mensurari et sub antiqua mensura, numeroh) ac locacione premissa tam cen- suum quam aliorum iurium omnium prescriptorum ipsi omnes iam dicti lanei debent perpetuo permanere ipsosque opidanos nostros predictos circa omnes metas antiquas, que dividunt circumferenciam sexaginta quatuor laneorum predictorum et communitatem pascuarum predictarumi) ac eciam agrorum ecclesie predicte a bonis nostris aliis sic, prout hec mete consignate sunt signis patentibus ab antiquo, volumus conservare. Et hanc locacionem em- phietoticamk) cum omnibus suis iuribus et condicionibus superius expressis per ipsos nostros predecessores rite, racionabiliter et legittime factam ipsis opidanis nostris predictis et locatam nos Hinko Berka predictus approbamus et approbatam presentibus innovamus, promittentes sincere tam ratam et gratam tenere perpetuo et inviolabiliter observare. In cuius rei testimonium sigillum nostrum evidenciam et cautelam necnon sigillum Hinconis, filii nostri senioris, ac sigilla fidelium nostrorum Chotiborii de Newmetl, domini Vejslai de Wseradicz et Buzkonisl) de Hlazowicz, iudicis nostri in Hostomicz, presenti- bus sunt appensa. Datum Prage anno Domini millesimo trecentesimo quadra- gesimo tercio in die Invencionis sancte Crucis. Opis ve vidimátu města Berouna ze dne 20. listopadu 1599 (archiv ministerstva vnitra v Praze, odd. SM P 106 H 36), jakož i v potvrzení hostomických privilegií Leopoldem I. ze dne 14. února 1665, uloženém v archivu města Hostomic. a) V potvrzení z r. 1665 „premissam“. — b) Tamže „spectare“. — c) Tamže správně „deserti“. — d) Tamže „sancti“. — e) Tamže správně „sevi“. — f) Tamže chybně„unius“.— g) Tamže správně „etiam“. — h) V berounském vidimátu chybně „uno“. — i) V potvrzení z r. 1665 „premissarum". — k) Tamže „emphiteuticam". — 1) Tamže „Buzionis". 1) Byl nejvyšším purkrabím pražským v letech 1324—1350 (Dílo Fr. Palackého I., str. 340). 2) K úřadu nejvyššího pukrabství pražského patřily mezi jiným i mnohé statky a dů- chody. Tento majetek byl původně vlastnictvím knížat a králů českých, kteří jej určili za dotaci úřadu purkrabského (B. Rieger, O statcích zvláštních. Sborníku věd právních a státních sv. zvláštní, v Praze 1907, str. 152). Tak se patrně dostala i krajina kolem dnešních Hostomic, jež byla královským majetkem, nejvyššímu purkrabímu pražskému Hynkovi Berkovi z Dubé (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 992). Jest pravděpodobné, že za Karla IV. který se snažil o navrácení zcizených a o vyplacení zastavených královských statků (v. B. Rieger l. c., str. 152), přešla tato krajina zase do přímého majetku krále českého, neboť Hostomice se staly částí karlštejnského panství hned od jeho založení (A. Sedláček, Hrady VI, str. 40). 3) O berounské míře v. A. Sedláček, Paměti o staročeských mírách a váhách (Rozpravy České akademie věd a umění, třída I., č. 66, v Praze 1923), str. 139 a 173. 4) Beroun se řídil právem Starého Města pražského (J. Čelakovský, Codex II, č. 76, str. 141). Otiskl J. Emler, Regesta IV, č. 1258, str. 498—500. 80

Strana 81
54. 1343 srpen 1. Praha. Markrabě Karel potvrzuje rozhodčí výrok Oldřicha Pluha ve sporu mezi klášterem zlatokorunským a netolickými měštany ze dne 3. prosince 1332 o plat z lánů. Karolus, domini.. regis Boemie primogenitus, marchio Moravie, ad uni- versorum noticiam tenore presencium volumus pervenire, quod accedens in nostra presencia dilectus devotus paternus et noster Ludolphus, abbas mona- sterii Sancte Corone ordinis Cysterciensis,1) nobis humiliter supplicavit, quod cum inter Theodricum olim abbatem et conventum monasterii predicti parte ex una et opidanos seu homines de Netholicz ex altera in causa census annui questio exorta fuisset decisaque ex mandato dicti domini.. genitoris nostri per Ulricum olim Pluh, camerarium protunc regni Boemie, fuerit, et super ea pronunciatum extitit per eum in scriptis et literis, quarum tenor talis est: In nomine Domini amen. Nos Ulricus dictus Phlugo etc. (Následuje listina ze dne 3. prosince 1332; v. výše č. 41), dignaremur predicte decisioni seu ordinacioni nostrum benivolum adhibere assensum. Nos itaque moti et inclinati predicti.. abbatis postulacionibus condignis, predictam decisionem, declaracionem et pronunciacionem, factam per ipsum Ulricum super solucione triginta duorum grossorum denariorum Pragensium nomine census annui ipsi monasterio, abbati et conventui annis singulis sine diminucione facienda, approbamus, ratificamus et gratificamus ac ratam et gratam habentes eam et contenta in tenore litterarum presentibus inclusarum ex certa nostra sciencia confirmamus, mandantes ipsis opidanis et hominibus presentibus et futuris, quatenus prefa- tis abbati et conventui monasterii predicti censum nominatum, videlicet tri- ginta duos grossos annis singulis nomine annui census sine diminucione persol- vant ipsique abbati devote pareant et intendant. Harum serie litterarum, qui- bus nostrum sigillum duximus appendendum. Datum Prage in festo beati Petri apostoli ad vincula anno Domini millesimo trecentesimo quadragesimo tercio. Pergamenový originál v archivu ministerstva vnitra v Praze, odd. Listiny zrušených klášterů, Zlatá Koruna; k listině jest na červenozelených hedvábných nitích přivěšena kulatá jezdecká pečet z vosku přirozené barvy s kulatou znakovou pečetí sekretní na rubu. — Na rubu: Approbacio Karoli super censu in Netholicz. — Carolus rex confirmat dari censum a Netholicensibus monasterio nostro quotannis debere, videlicet mediam marcam de singulis mansibus, prout anno 1332 per Ulricum Phlug definitum fuerat. — Pragae 1343 in festo sancti Petri apostoli ad vincula. Ex abbatia S. Coronae ordinis Cisterciensis. No. 10. Otiskl M. Pangerl l. c., č. LII, str. 99 a J. Emler, Regesta IV, č. 1309, str. 527. 81

Strana 82
55. 1344 leden 18. Domažlice. Moravský markrabě Karel potvrzuje listinu svého otce, krále Jana ze dne 17. srpna 1331 pro obyvatele městečka Přimdy. Nos Karolus, domini regis Bohemiae primogenitus, marchio Moraviae, notum facimus tenore praesentium universis, quod ad nostram accedentes praesentiam dilecti fideles paterni et boni homines de oppido castri Pfrym- berg, suam nobis petitionem humiliter obtulerint, supplicantes nobis, quatenus cum dominus genitor noster charissimus eis gratiam fecerit per suas patentes litteras, nobis per eos exhibitas, dignaremur eis gratiam ipsam cum tenore ipsarum litterarum gratiosius approbare. Quarum litterarum quidem tenor talis esse cognoscitur in haec verba: Joannes, Dei gratia Boemiae et Poloniae rex etc. (Vložena listina ze dne 17. srpna 1331; výše č. 38). Nos itaque praedicto- rum hominum moti postulationibus condignis, praefatam gratiam pariter et contenta litterarum paternarum his scriptis inserta approbamus, ratificamus et gratificamus ac rata et grata habentes ea et eorum quodlibet duximus appro- banda. Mandamus itaque burggravio vel vicepurgravioa) praesentibus et futuris gratiae nostrae sub obtentu, quatenus praefatis hominibus, qui nunc sunt aut erunt in posterum, super huiusmodi paterna et nostra gratia nullam inferant nec inferri per alios permittant molestiam, impedimentum quomodolibet vel gravamen. Harum serieb) et testimonio litterarum, quibus°) nostrum sigillum duximus appendendum. Datum in Tausta in die beatae Priscae virginis anno Domini millesimo trecentesimo quadragesimo quarto. Privilegium zachováno pouze v konfirmaci Josefa II. ze dne 27. prosince 1782, která však byla zničena při požáru Přimdy v dubnu 1945. — Špatný opis v archivu ministerstva vnitra v Praze, odd. SM P 106, P 47. — Vidimát města Boru u Tachova ze dne 28. května 1781 v Rybičkově sbírce, uložené v archivu země České. a) Slovo „vel vicepurgravio“ má navíc vidimát. —b) Slova ,quodomolibet vel grava- men. Harum serie“ má navíc vidimát. — c) Slovo „quibus“ má navíc vidimát. Otiskli J. Emler, Regesta IV, str. 555, č. 1371 a W. Feierfeil MVGDB XLVI. 1907, str. 284—285. 56. 1345 září 29. Praha. Král Jan Lucemburský odpouští obyvatelům Kašperských Hor za pomoc, kterou mu poskytli před Landshutem, všechen ungelt s výjimkou solného obchodu, který si král vyhrazuje k svému užitku. 82

Strana 83
Nos Johannes, Dei gracia Boemie rex ac Lucemburgensis comes, notum facimus universis, quod nos inspicientes multa fidelitatis obsequia, que nobis fideles nostri .. iudex et .. iurati ac universitas montanorum in Reychin- stayn1) tam in castris ante Lantzhutam2) ac eciam in aliis notabilibus casibus sollicite et fideliter prestiterunt, tum quia eadem servicia vel meliora nobis facere poterunt in futurum, tum quia montana circa fora et comparacionem utensilium debent perpensius libertari, ipsis et ipsorum civitati ungeltum institutum in omnibus rebus, simpliciter de quibus ipsum ungeltum iuxta nostram institucionem solvi debebat, tenore presencium de speciali regie benignitatis gracia relaxamus, dimittimus et perpetuo totaliter abolemus foro salis dumtaxat excepto,3) cuius vendicionem et lucrum nostris usibus reserva- mus, volentes, ut ipsi predicti .. iudex et .. iurati ac universitas ibidem necnon et illi, qui forum eiusdem loci cum rebus venalibus accesserint, ea libertate, qua freti sunt, non obstante institucione ungelti predicti, eciam ammodo po- ciantur modo nihilominus et condicione superius expressatis. Quapropter districte precipimus et mandamus illustri Karulo, marchioni Moravie, et Johanni, duci Karinthie, filiis nostris, necnon capitaneis, subcamerariis, iudici- bus, nobilibus ceterisque officialibus et subditis nostris, qui nunc sunt aut pro tempore fuerint, quatenus prefatos cives in Reychistayn contra huiusmodi nostram graciam non debeant impedire, gravare seu aliqualiter molestare, prout indignacionem regiam et penam gravissimam voluerint evitare. In cuius rei testimonium sigillum nostrum presentibus est appensum. Datum Prage die sancti Michaelis archangeli anno Domini millesimo trecentesimo quadragesimo quinto. Pergamenový originál v archivu města Kašperských Hor; k listině jest přivěšena na pergamenovém proužku kulatá pečet ze zeleného vosku. — Na plice: Per dominum regem Henricus. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Kašperské Hory, okresní město. — Vznikly na místě bohatém na vzácné rudy. Podle půdorysu lze soudit, že původně tu byla vesnice na vymýceném místě. Jako rok založení města se uznává datum 1330, kdy byl dokončen hřbitovní kostel sv. Mikuláše (K. Hostaš—F. Vaněk, Soupis památek historických a uměleckých v okresu sušickém, v Praze 1900, str. 36. — J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1040—1041). Dne 24. srpna 1345 vydávají rychtář a přísežní v Kašperských Horách potvrzení, že jakýsi Heřman přišel „ad nos in consilium generale“ a vysvědčil, že se souhlasem své manželky odkazuje své pole kostelu sv. Mikuláše. (Pergamenový originál v archivu města Kašperských Hor). — Také děkanský kostel sv. Mar- kety, původně sv. Linharta, má zachováno několik nadačních listin: 1. 1378 únor 15. Rychtář, purkmistr a všechna obec Kašperských Hor darují k farnímu kostelu z obecních peněz tři kopy pražských grošů ročního platu na mši. (Pergamenový originál v archivu města Kašperských Hor). — 2. 1396 říjen 9. Tíž potvrzují, že Jindřich Stangel, jejich měšťan, odkázal 10 kop grošů pražských z vesnic Nezdic, Pohorska a Strádalu, jakož i ze dvou mlýnů u Sušice ke kostelu sv. Linharta na zřízení oltáře sv. Jana Křtitele. (Pergamenový originál v archivu města Kašperských Hor). — Do obvodu kašperskohorského faráře patřil i Rejštejn, jak vy- svědčila 28. února a 1. března 1506 řada starých lidí ze Strašína, Pohorska, Nezdic, Opolence, 83

Strana 84
Žlíbku, Milova, Krušce, Radkova, Svojše, Tuškova, Plavečína, Cimruk, Vatětic a Kavrlíka, jakož i ze samotných Kašperských Hor. (Dva papírové originály v archivu města Kašperských Hor). 2) R. 1312 při tažení do Bavor přišel prý král Jan do Kašperských Hor, svolal tamní horníky a s nimi táhl dobývati Landshuta; horníků prý bylo na 600. (Podle zprávy z 12. března 1713 otiskuje Engelbert Panni, Die königliche freie Gold-Bergstadt Bergreichenstein, str. 14). 3) O solném obchodě v Kašperských Horách v. Miloslav Volf, Příspěvky k historii ob- chodních styků s cizinou ve středověku. Čas. Spol. přátel star. v Praze XLIII. 1935, str. 173 a d. Otiskl J. Emler, Regesta IV, č. 1607, str. 641. 57. 1347 červen 15. Český Krumlov. Petr z Rožmberka a jeho manželka Kateřina činí nadání ke špitálu v Českém Krumlově. Špitál, určený pro 13 nemocných, dostává dvůr Zahrádku, vesnici Jamné a cla ve Frymburku, Myšlanech (= Horní Dvořiště) a Studánkách. Spolu dostává i řád. Teste beato Johanne: Si dixerimus, quia peccatum non habemus, nos ipsos seducimus et veritas in nobis non est, hoc Daniel previdens omni fideli consulit dicens: Peccata tua elemosinis redime. Quod attendentes nos, videlicet Petrus de Rosenberch, summus regni Bohemie camerarius, Katherina quoque conthoralis eiusdem, cupientesque aliqualiter Deo pro nostris peccatis ac omnium nostrorum predecessorum satisfacere, bona deliberacione ac maturo consilio prehabitis heredum nostrorum, videlicet Petri1), aliorumve de consensu hospitali nostro sub castro Chrumpnaw2) in pede pontis in honore sancti Judoci fundato atque sito libere et hereditarie donamus et exnunc assignamus curiam nostram in Zahradca3) prope villam Chabischowicz4) sitam cum agris pro una aratura sufficientibus perpetue possidendam. Item conferimus et donamus eidem nostro hospitali de theloneo nostro in Fridburch5) sex libras et de theloneo nostro in Misslens) tres libras, de theloneo quoque nostro in Chaltenprunn7) tres libras denariorum, scilicet Wiennensis vel Patawiensis monete, in perpetuum primos denarios recipiendos, qui de predictis theloneis annis singulis derivan- tur. Si autem prescripta thelonea in tantum, quod absit, debilitarentur causa quacumque emergente, quod nichil ultra predictam summam resultare posset, eadem summa sepedicto hospitali integre omnibus aliis pretermissis annuatim et perpetue assignetur. Ceterum damus de orto sive pomerio dicto hospitali adiacente eidem hospitali plenas et perfectas decimas omnium fructuum alia- rumque herbarum, ibi in perpetuum singulis annis procreandarum. Insuper nos Katherina predicta de consensu conthoralis nostri karissimi, dicti domini Petri de Rosenberch ac omnium heredum nostrorum damus et exnunc assignamus pre- dicto hospitali libere et hereditarie villam nostram dictam Jampnes), quam pro 84

Strana 85
paratis nostris denariis comparavimus. Et hec omnia supradicta, tam curiam quam villam, nos Petrus de Rosenberch Katherinaque, eius conthoralis, con- ferimus memorato hospitali cum agris cultis et incultis, pratis, pascuis, aquis aquarumve decursibus, emolumentis, montibus, planis, silvis, rubetis, cen- sibus, proventibus, iuribus, aliis quoque earum utilitatibus et pertinenciis uni- versis, que nunc ibi sunt aut fieri poterint in futurum, quocumque nomine censeantur, tali condicione adiecta, quod ex parte nostra, Petri videlicet pre- dicti de Rosenberch, octo infirmi perpetue in prefato hospitali nutriantur, ex parte vero nostra, prefate scilicet Katherine, quatuor infirmi predictis connu- triantur, ex parte vero domine Domcze8) unus infirmus adiungatur, perpetue numerum tredecenarium nullo modo, si augeri non poterit, minuendo. Nam predicta domina Domka in empcione bonorum in Jampne in remedium anime sue prefato hospitali quatuordecim sexagenas grossorum Pragensium in sub- sidium porrexit perpetuum. Volumus quoque ac statuimus, ut procurator, qui- cumque protunc prefectus antedicto hospitali fuerit, primo de curia ac omnibus prescriptis redditibus infirmis de pane comestibili subtili bursa pistorali crib- rati[!], quantum unusquisque proprio corpore consumere possit, ac de com- petenti cerevisia provideat, cuius cerevisie singulis diebus unicuique infirmo- rum ad minus una pinta Pragensis mensure in usus suos proprios porrigatur. Preterea volumus, quod singulis diebus dentur unicuique infirmo de mane duo fercula, ad vesperum duo fercula, unum de carnibus et alterum de caseatis, iuxta consuetudinem observatam a prima fundacione hospitalis sepedicti. Item volumus, ut in singulis festivitatibus Domini, scilicet Nativitatis, Circum- cisionis, Epiphanie, Resurreccionis, Ascensionis, Penthecostes et Corporis Christi, et in omnibus festivatibus Sancte Crucis, sancte Marie Virginis, Michae- lis, Johannis Baptiste, apostolorum et ewangelistarum et in dedicacione dicti hospitalis ac in festo sancti Judoci, Marie Magdalene, Katherine, Margarete, Elizabet, in festo quoque Omnium Sanctorum, in commemoracione omnium animarum et in singulis diebus dominicis semper de mane infirmis de ferculo tercio, scilicet carnium recencium, in quantitate bene competenti in perpetuum provideatur. Volumus quoque, ut tempore quadragesimali et adventus Domini omnibusque diebus ab ecclesia ieiunare consuetis infirmis de quatuor domesti- calibus ferculis, videlicet de rapis, olleribus, pisis vel consimilibus provideatur habunde et pro quinto ferculo unicuique infirmo unum competens allec vel aliquid equivalens, si allecia haberi non possunt, tribuatur. Volumus eciam et districte precipimus, ut a die sancto Penthecostes usque ad festum sancti Bartholomei apostoli singulis diebus non consuetis ieiunare ab ecclesia de obse- nio sive meridiana commestione infirmis provideatur eis aliqua lacticinia dando, ut occurreret. Item volumus, ut singulis diebus perpetue omnibus infirmis in- simul unus denarius Wiennensis vel Pataviensis erogetur secundum beneplaci- tum debilioris in sepedicto hospitali decumbentis pro comparandis aliquibus, que infirmi ut frequenter solent appetere, sicut sunt cerusa, merusa, pira et 85

Strana 86
consimilia, tali condicione addita, ut cum iam tactus infirmus desiderio suo satisfecerit, pars remanens inter infirmos alios dividatur. Si vero ad omnes pertingere non possit, illis, qui primo die caruerint, in sequenti vel diebus sequentibus predictum remanens condividatur ita, ut universi infirmi ordinarie gaudeant tali beneficio aliqualiter recreari. Presertim decernimus et sic in perpetuum habere volumus, ut singulis annis unicuique infirmorum pro lineis vestibus quinque ulne cum dimidia in festo beati Jeorii erogentur. Volumus quoque, ut unicuique lecto infirmorum infra duos annos de novem ulnis eius- dem panni linei pro duobus linthiaminibus in dicto festo sancti Jeorii providea- tur. Item volumus, ut infra duos annos unicuique infirmorum sex ulne grisei panni de lana facti pro tunica vel palio in festo beati Wenceslai tribua[n Jtur. Item volumus, ut procurator sepedicti hospitalis singulis annis pro necessitate infirmorum ac tocius hospitalis duas ancillas famulantes et unum servum famulantem, quanto facilius poterit, conveniat, ipsos sub omni fide ac devocione predictis ad serviendum astringendo. Predictus quoque procurator districte provideat, ut lumen perpetuum singulis noctibus coram sanctis ibidem in altari reconditis incendatur, incensum foveatur, ne umquam temerarie exstinguatur. Insuper pro sedecim grossis tempore magis competenti comparet ceram pro- candela ad corpus Domini ac aliis cereis ibidem annis singulis instaurandis. Item volumus et statuimus, ut plebanus ecclesie sancti Viti in Chrumpnaw sepefatum hospitale singulis diebus ad minus cum una missa inofficiet, prout in privilegiis prefate ecclesie sancti Viti plenius est expressum, adiungentes, ut offertorium, quod super altaria predicti hospitalis oblatum fuerit, in usus plebani cedat perpetue. Si vero aliquis, motus misericordia seu devocione, alicui infirmo vel communitati infirmorum super tabulam vel in manus aut truncum quidquam erogaverit, hoc omni contradiccione postposita in usus infirmorum plenarie convertatur. Item volumus et statuimus, ut singulis annis procurator sepememorati hospitalis coram nobis et nostris successoribus racionem faciat de singulis perceptis, de perceptorum distributis, et si quid non consumptum fuerit, ut hoc maturo consilio prehabito pro necessitate sepedicti hospitalis seu pro infirmis augmentandis cum bona consciencia reservetur. In cuius rei testimonium presentes fieri iussimus et ipsas sigillorum nostrorum una cum sigillo dilecti filii nostri Petril) perpetuo munimine duximus roborandas. Actum et datum Chrumpnaw anno Domini millesimo trecentesimo quadra- gesimo septimo in die sancti Viti, martiris gloriosi. Pergamenový originál v zámeckém archivu v Českém Krumlově, zn. I. 3 SB No.1a; na pergamenových proužcích visí tři kulaté pečeti z vosku přirozené barvy, z nichž první jezdecká s červeným reversem jest nepatrně poškozena. — Na rubu: Super dotacione hospitalis in Chrumpnaw. — Dvoru v Zahrádce a vsi Jampné nadání od pana Petra (mladší rukou nadepsáno „z Rožmb.“) a paní Kateřiny, manželky Jeho Mti, k špitálu krumlovskému 1347. — Dotatio hospitalis in Crommaw per dominum Petrum de Rosis et conthoralem eius Catharinam, facta anno 1347. — Listina jest vzorem listiny pro špitál v Kamenici nad Lipou ze dne 14. října 1359 a pro Bavorov i pro Třeboň (Schmidt-Picha l. c., I, str. 194). 86

Strana 87
1) Syn Jindřicha z Rožmberka; jeho manželka byla Kateřina z Vartemberka; měl pět synů: Jindřicha, Petra, Jošta, Jana a Oldřicha (A. Sedláček, Hrady III, str. 22—23). 2) Český Krumlov, s. o. Český Krumlov. — Město vzniklo pod hradem stejného jména, již r. 1274 se uvádí „Sypota iudex in Crumnov“; vzniklo tedy před tím rokem, patrně současně s hradem, o němž první zmínka pochází z r. 1253 (A. Sedláček, Hrady III, str. 21 a d.; A. Mörath, Zur ältesten Geschichte der Stadt Krummau, MVGDB XXXVI. 1898, str. 444 a d.; J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1082). 3) Zahrádka, osada, obec Mírkovice, 8. o. Český Krumlov. 4) Chabišovice, osada, obec Mírkovice, s. o. Český Krumlov. 5) Frymburk, s. o. Vyšší Brod. 6) Myšlany, Horní Dvořiště, s. o. Vyšší Brod. 7) Studánky, s. o. Vyšší Brod. 3) Jamné, s. o. České Budějovice. *) Viola Těšínská, vdova po Václavovi III. (A. Sedláček, Hrady III, str. 22). Otiskl Dr Valentin Schmidt a Alois Picha, Urkundenbuch der Stadt Krummau in Böhmen, díl I. (Praha 1908), str. 15—17, č. 80. Předchozí věnování bylo potvrzeno 17. ledna 1357 Petrovými syny Petrem, Joštem, Oldřichem a Janem z Rožmberka (Schmidt—Picha l. c., str. 27, č. 104) a pražským arci- biskupem Arnoštem 3. května 1357 (tamže str. 29—30, č. 107). 30. srpna 1364 rozmnožili pak jmenovaní čtyři bratři darování svých rodičů na 17 nemocných (tamže str. 39—40, č. 153). Další potvrzení a rozmnožení pochází od Petra, Oldřicha a Jana z Rožmberka ze dne 28. září 1384 (tamže str. 82—83, č. 287). 58. 1347 srpen 14. Český Krumlov. Petr z Rožmberka, nejvyšší komorník království Českého, připojuje k měst- skému obvodu českokrumlovskému předměstí, několik dvorů v okolí a vesnice Slupenec, Drahoslavice, Zahrádku i Svachovu Lhotku. V celém tomto obvodu platí jednotné právo s výjimkou pivovarů, krčem a masných krámů, které patří jedině měšťanům; ti z nich platí 16 vídeňských talentů ročně. Úroky z města, z předměstí, připojených dvorů a vesnic se platí ve stejné výši jako dříve a znovu se přesně určují. Užitky ze cla, rychty, valchy na sukna, z lázně a ze mlýnů si ponechává vrchnost. Při provdání panských dětí platí měštané groš z každé kopy svého majetku. Byl-li by kdo z vrchnosti zajat, musí mu Krumlovští pomoci podle svých sil. Mosty a hradby kolem města opatrují a udržují měštané na vlastní náklady. V obvodu jedné míle kolem města se nesmí zříditi krčma ani pivovar. Měštané mohou volně nakládati s veškerým svým majetkem, ovšem pod podmínkou, že žádné polnosti nebudou od města odtrženy. Měšťané se mohou odvolati od městského soudu k vrchnosti, hosté a příchozí do královských měst. Juxta dictum Senece: Inter nature comoda nil dignius reperitur memoria, que heu in humano genere reperitur multum labilis et caduca, quare actus humanos laudabiles et perpetuos necessarium est literarum testimonio per- 87

Strana 88
hennari. Nos igitur Petrus de Rosenberch, summus regni Bohemie camerarius,1) tenore presencium profitemur, quod affectantes ex animo profectum et utilita- tem nostre civitatis Chrumpnaw facere meliorem, maturo previo consilio de consensu conthoralis nostre Katherine ac filiorum nostrorum Petri et Judoci2) necnon omnium aliorum nostrorum heredum accedente optima voluntate sub- urbium prefate civitatis cum curiis et villis infrascriptis eidem civitati Chrump- naw in maius relevamen civium ipsam inhabitantibus adiungimus et applica- mus, volentes, ut singulis perpetuis inantea temporibus tam cives prefate civitatis et suburbii, quam incole curiarum et villarum infrascriptarum uno iure civili approbato et hactenus observato gaudeant quomodolibet et fruantur, exclusis tamen braseatoriis, tabernis et maccellis, que tantum civibus nostris in Chrumpnaw appropriari perpetue debentur; de quibus nobis, heredibus et successoribus nostris nullum specialem censum solvere tenebuntur, sed ipsa braseatoria, tabernas et maccela, prout usus ipsorum ac prefate civitatis hec requiret, libere et perpetue possidebunt. Census vero a retroactis temporibus institutus et dari usitatus tam civitatis quam curiarum et villarum nunquam augeatur nec aliquibus exaccionibus exnunc in sempiternum agraventur, ex- ceptis quibusdam causis legittimis, que nomine in subscribendis exprimuntur. Sunt autem hec curie et ville pretacte civitati nostre Chrumpnaw annexe, videlicet curia Henrici dicti Spatwirt et curia Ludwici, simul situate prope villam Zahradca,3) item curia Cogissii, sita sub monte iuxta viam, qua itur in Welessin,4) item curia Przibezonis, sita prope viam, que ducit de civitate antedicta Chrump- naw in Malotyn5), item curia Piedyconis, sita superius castro Chrumpnaw, et due curie in villa Doberkowiczs) site, item curia superius molendino Wlasto- wecznyk sita, que quidem omnes curie cum hereditate ad pretactam Chrump- naw civitatem spectantes continent octingenta et sedecim iugera agrorum, quorum sexaginta pro uno laneo computantur, item villa Sluppenecz"), que continet in se quatuor laneos, item villa Drahoslavicz,3) que continet unum laneum, item villa Zahradca,3) que continet quatuor laneos minus uno quartali, item villa Lhota,10) que continet duos laneos, tali condicione, quod dicti cives ad nullam contribucionem seu steuram solvendam nobis, heredibus et successo- ribus nostris erunt astricti nec eciam nos, heredes vel successores nostri quid- quam ab eis exigere tenebimur preter quam census ac redditus nostros debitos, ut est pretactum, scilicet de qualibet domo civitatis Chrumpnaw ac suburbii non habente ortum per duodecim denarios Wiennensis vel Pataviensis monete annuatim et perpetue, quos nobis censuare tenebuntur per sex denarios in festo sancti Jeorii et per sex denarios in festo sancti Galli tantum. Item de qualibet domo in suburbio habente ortum per viginti denarios annuatim, videlicet in festo sancti Jeorii per decem denarios et in festo beati Galli similiter per decem denarios, et quelibet predictarum domorum in suburbio, tam habens ortum quam non habens, per quatuor messores, duos ad sata hyemalia et duos ad estivalia dare tenentur. De quolibet vero iugere agrorum ad civitatem, curias 88

Strana 89
prescriptas spectancium pro annuali censu per unum grossum Pragensis mo- nete, divisim in festis pretactis beatorum Jeorii et Galli censuabunt. Item de quolibet laneo in villis Sluppenecz, Drahoslawicz et Zahradca annuatim per triginta duos grossos similiter divisim in terminis antefatis beatorum Jeorii et Galli censuare debebunt. Item in villa Lhotta de quolibet laneo per triginta quatuor grossos annuatim et similiter divisim in sepetactis festis beatorum Jeorii et Galli nobis, heredibus et successoribus nostris perpetue tenebuntur censuare. Pro eo autem, quod prefati cives in Chrumpnaw braseatoria, taber- nas et maccella, ut est supratactum, libere tenebunt et nullam contribucionem perpetue assignabunt, tenentur nobis, heredibus et successoribus nostris sin- gulis annis perpetuis inantea temporibus sedecim talenta denariorum Wiennen- sis vel Pataviensis monete divisim in festis sepefatis beatorum Jeorii et Galli erogare. De qua vero summa sedecim talentorum in remedium anime nostre et predecessorum nostrorum damus, conferimus et exnunc resignamus tria cum dimidio talenta denariorum pretactorum pro lumine perpetuo fiendo et offertorio in ecclesia nostra parrochiali ibidem in Chrumpnaw et elemosinis inter pauperes distribuendo, prout inferius expresse continetur, taliter videlicet, quod duo iurati dicte civitatis, per nos, heredes et successores nostros ad hec constituti, tempore magis competenti comparent ceram pro duobus cum di- midio talentis et triginta denariis monete predicte et cum eadem cera ante corpus Domini perpetue et in die tantum lumen instaurent. Item quolibet anno in singulis festivitatibus, sanctarum virginum Katherine videlicet et Marga- rete, perpetue triginta quinque denarios super altaria offerant et septuaginta denarios distribuant inter egentes, et quod hec omnia fiant in presencia et cum scitu nostrorum nuncciorum; reliqua vero pars dicte summe, videlicet duode- cim cum dimidio talenta, deserviet nobis seu camere heredum et successorum nostrorum cum censu antefato et cum theloneo, iudicio, pannilubio, balneo et molendinis, que iuxta nostram utilitatem singulis annis per nos et successores nostros exponentur et pro camera nostra reservantur. Insuper quandocumque nos, heredes aut successores nostros filios vel filias legitimare contigerit, extune de qualibet sexagena grossorum Pragensium per unum grossum secundum taxam in aliis civitatibus consuetam a singulis civibus ac incolis villarum et curiarum predictarum nobis, heredibus et successoribus nostris in solacii adiutorium debet evenire. Ceterum si, quod absit, nos, heredes vel successores nostri quocumque modo per emulos detineremur, extunc dicti [cives]a) et ipso- rum ius habentes secundum suarum rerum possibilitatem tenentur nobis suffragari. Debent eciam cives et incole sepetacti perpetue fracturas poncium et murorum circum ipsam civitatem propria ipsorum peccunia reformare. Cum autem ipsi cives taxam pro talibus fracturis inponent, colligent et distribuent, volumus, ut de hiis coram nostris, heredum ac successorum nostrorum officiali- bus ad hec constitutis veram et iustam racionem reddent, et si quid de tali taxa resultaverit, hoc pro reformacione murorum et poncium predictorum, ut pau- 89

Strana 90
peres subsidia huiusmodi eo facilius sufferre et sustinere valeant, debetur cum bona consciencia reservari. Affectantes autem sepenominatos cives nostros, sicut decet, proinde gracia prosequi speciali pro ampliori ipsorum sustentacione decernimus, ut in omnibus bonis tam nostris quam alienis civitati nostre prefate Chrumpnaw ad instanciam unius miliaris circumquaque adiacencia sine ipsorum beneplacito nusquam taberna aliqua habeatur nec brasea fieri permittantur, quemadmodum in civitatibus regiis pro iure speciali haberi est consuetum, admittentes eciam graciose, ut cives et incole sepedicti iura emphi- teotica, que eos in ipsorum domibus, agris, curiis, allodiis, braseatoriis, maccellis habere et proprie possidere recognoscimus, donare, vendere, obligare et legare valeant eo iure, quo et ipsi possident, nostro inpedimento quolibet non obstante, dummodo agri et hereditates a civitate, curiis et villis supradictis non ab- strahantur, adiungentes, ut in omnibus causis iudicii, in quibus ipsis lis suborta fuerit, que per proprios consules diffiniri non poterunt, reffugium habeant ad nos et successores nostros; si vero alicui hospiti vel advene videatur, quod per sentencias dictorum nostrorum civium gravaretur, poterit ad iura alciora, videlicet ad civitates regales appellare, dummodo hoc faciat, antequam sen- tencia per ipsos nostros scabinos contra eum fuerit promulgata, in hoc ritum aliarum civitatum observando. In cuius rei evidens testimonium sigilla, nostrum videlicet et filiorum nostrorum Petri et Judoci predictorum, duximus presenti- bus appendenda. Datum Chrumpnaw anno Domini millesimo trecentesimo quadragesimo septimo in vigilia Assumpcionis beate Marie virginis gloriose. Pergamenový opis z pozdější doby (asi první polovina 15. stol.) v archivu města Čes- kého Krumlova, zn. IV. A 4. — Na rubu: List vztahující se offyru a vosk do kostela. — N. 1. — Český překlad v „Codex Rosenbergicus“, fol. 159 a d.: Vedle řeči mudrce Seneky: Mezi přirozenými, potřebnými a užitečnými dary nic duostojnějšieho nemuož shledáno býti nežli paměť, kterážto pohříchu v lidském pokolení shledává se příliš zapomínající a míjejície, protož skutky lidský chvalitedlné a věčné potřebie jest listovním svědecstvím k věčnosti upevniti. A protož my Petr z Roznberka, najvyšší královstvie Českého komor- ník, tiemto listem vyznáváme, že srdečně žádajíce prospěch a užitek našeho města Krumlova lepší učiniti, s vážnú a dobrú předešlú radú s povolením manželky našé paní Kateřiny i synuov našich Petra a Jošta i všech jiných našich dědicuov s přistupující dobrú vólí předměstie svrchupsaného města se dvory a s vesnicemi dolepsanými témuž městu krumlovskému k většému vyzdvižení měštanuov v něm přebývajícím[!], přiči- nění i přidávánie, chtíce, aby po všechny věčné budúcie časy tak měšťané předmenovaného města i předměstie jakož i přeblýv ají cí dvoruov i vesnic vespod psaných jednomu právu městskému pochválenému a do tohoto času zachovalému aby se všelikterak radovali a spo- lu požívali, avšak vynímajíce sladovny, krčmy a mastné krámy, kteréžto toliko měštanóm našim v Krumlově věčně osvojeny mají býti, s kterýmžto nám, dědicóm i budúcim našim žádného zvláštnieho úroka platiti dlužni nebudú, ale těmi sladovnami, krčmami i mast- nými krámy, jakož obyčej jich a přidřečného [!] města záležeti bude, svobodně a věčně vládnúti budú. A úrok ot dávných časuov uložený a dávati obvyklý takéž města jakéž i dvuoruov i vesnic nikdy nemá býti povětšen ani umenšen ani kterými útisky od tohoto času na věky nemá obtížen býti kromě některých příčin znamenitých, kteréžto zejména dole zapsány sú. A jsú tito dvorové a vesnice předepsanému městu našemu Krumlovu 90

Strana 91
přidané, točiš dvuor Henrichuov řečeného Spatwirt a dvuor Ludvíkuov, spolu ustavení blízko ote vsi Zahrádky, item dvuor Kojišov, ustavený pod horú podle cesty, kteráž vede do Velešína, item dvuor Přibcóv, ustavený blíž ot cesty, kterúž jdú z města Krumlova do Malotína, item dvuor Piedikóv, ustavený nad hradem krumlovským, a dva dvory ve vsi Dobrokovicích ustavená, item dvuor nad mlýnem Vlaštovičnikem ustavený, kteřížto všichni dvorové s dědicstvím k svrchupsanému městu krumlovskému příslušející držie osom set a šestnádste jitr dědin, kterýchto jitr šedesát za jeden lán se počítá, item ves- nice Slupenec, kteráž drží čtyři lány, item ves Drahoslavice, kteráž drží jeden lán, item ves Zahrádka, kteráž drží čtyři lány bez jedné čtvrti, item ves Lhota, kteráž drží dva lány, pod takovú povahú, aby svrchupsaní měšťěné k žádnej dani anebo berni placení nám, dědicóm i naměstkóm našim platiti nebyli zavázáni, ani také my, dědicové nebo ná- městkové naši co ot nich žádati máme nebo mieti budeme kromě úrokuov a platuov našich spravedlivých, jakož jest předepsáno, točiš s každého domu městského krumlov- ského i předměstského, jenž nemá zahrady, po dvanátsti penězích viedenského nebo pasovského rázu na každý rok a věčně, kteréžto nám budú mieti platiti po šesti penězích na sv. Jiří a po šesti penězích na sv. Havla toliko. Item s každého domu u předměstí, mají- cého zahradu, po dvacíti penězích v roce, točiš o světým Jiří po desíti penězich a o světým Havle tolikéž. A všeliký svrchupsaný duom na předměstí, takéž mající zahradu jako ne- mající, po čtyrech žencích, po dvú k osimému a po dvú k jarému, vydávati dlužni budú. A s každého jitra dědin k městu i ke dvoruom svrchupsaným příslušejicieho ročnieho úroka po jednom groši pražského rázu rozdielně na svátky předepsaný sv. Jiří a sv. Havla úroka budú míti platiti. Item z každého lánu ve vsech v Slupenci, v Drahoslavicích a v Zahrádce na každý rok pod [!] třidcíti a po dvú groši takéž rozdielně v roky předepsaný sv. Jiří a sv. Havla platiti dlužni budú. Item ve vsi ve Lhotě s každého lána po třidcíti a po čtyřech groší v roce a takéž rozdielně v často dotčených hodech sv. Jiří a sv. Havla nám, dědicóm i náměstkóm našim věčně povinni budú úroka dávati. Ale miesto toho, že před- řečení měšťané v Krumlově sladovny, krčmy a masné krámy, jakož svrchu jest toho do- čeno[!], svobodně držeti budú a žádných daní věčně dávati nebudú, dlužni jsú nám, dědi- cóm i budúcím našim na všaký rok u věčné potomné časy šestnást funtuov grošuov peněz vídenského nebo pasovského rázu rozdielně v hody často jmenované sv. Jiří a sv. Havla vydávati, z kteréžto sumy šestnásti funtuov ku polehčeni našich duší i předkóv našich dáváme, svolujeme i miestně vzdáváme puolčtvrta funta peněz jich jmenovaných na světlo, jenž věčně má býti páleno, a na ofěru v kostele našem osadním tudiež v Krumlově a na almužny mezi chudé, jakož dole zjevně psáno stojí, tak točiš, aby dva přísežná prve menovaného města námi, dědici našimi budúcimi k tomu ustavená času k tomu hodnému nakúpili vosku za puoltřetieho funta a za třidceti peněz času prve jmenovaného, a tiem voskem aby před Božím tělem věčně a toliko ve dne světlo páleno bylo. Item každý rok na všeliké hody svatých panen, točiš svaté Kateřiny a svaté Markarety věčně pěta- třidceti peněz na oltáři mají ofěrovati, a sedmdesát peněz aby rozdali mezi chudé, a tyto všechny věci aby se dály v přítomnosti a se svědomím našich posluov. A z vostatnie druhé stránky jmenované sumy, totiš puoltřinádsta funta slušeti bude nám nebo do naší komory, dědicuov i budúcích našich s úrokem napřed vymluveným, se clem, súdy, pannilubio, s láznú a s mlýny, kteréžto tyto všechny věci k našemu užitku po všechna léta skrze nás a náměsky [!] naše budú obracovány a do komory našé za[!] zachovány. Také když by se přihodilo koli, že bychme my, dědicové nebo náměstci naši syny nebo dcery vdávali, tehda s každé kopy krošuov po jednom groši vedle obyčejného šacuňku v jiných městech ot každého z měštan a od přebyvateluov vsí a dvoruov svrchupsaných nám, dědicóm a náměstkóm našim ku pomoci našeho veselé má dáno býti. Také jestliže bychme kdy, jcož Bože milostivý nedopúštěj, my nebo dědicové anebo náměstci naši kterakkoli skrze ne- přátely jímáni byli nebo někto z nás jat byl, tehda jmenovaní měštané a jich právo mající 91

Strana 92
každý vedle jměnie statku svého dlužni nám budú pomocni býti. Mají také měštané a přebyvatelé často psaní věčně pokažení mostuov a zdí všady okolo města svými vlastními náklady opravovati. A když šacuňk položí pro opravu takových pokažení a jej sberú a vynaložie, chcme, aby z toho před našimi uředníky, dědicuov anebo náměstkuov našich na to vydanými pravý a spravedlivý počet činili; a jestliže by co z toho šacuňku pozuo- stalo, to na opravu mostuov a zdí prve jmenovaných s dobrým svědomím má zachováno býti, aby chudší takové pomoci lechčeji mohli snésti. Žádajíce také často jmenovaným měštanóm našim, jakožto hodné jest, zvláštní milostí pomocni býti pro jich hojnější vy- zdviženie, za právo ustavujem, aby na všech zbožích, tak na našich jakož na cizích, jenž přileší [!] k městu našemu Krumlovu častomenovanému, za míli všady okolo bez jich dobré vuole nikdež krčmy žádné nebývalo a sladuov dělánie aby nebylo dopuštěno, jakož v královských městech obyčej jest, to za zvláštnie právo mieti dopouštějíce také milostivě, aby měšťané a přebyvatelé přederčení práva purkrechtnie, kteráž na jich domiech, dědi- nách, dvorcích, forbercích, sladovnách, masných krámích je mieti a je držeti seznáváme, dáti, prodati, zastaviti i odkázati mohli tiem právem, jakož oni sami držie, beze všie našie přiekazy, když toliko dědicstvie dvuoruov a vesnic dřéve jmenovaných nebude od[tJrženo, přidávajíce dále, aby ve všech přiech súdových, ješto by jimi svár zbuzen byl, a skrze vlastnie konšely snad k konci nemohly by přivedeny býti, měli utočišče k nám nebo k našim náměstkuom; pakli by komu hostinskému nebo otjinad přišlému zdálo se, že by skrze súd menovaných našich měšťan byl obtížen, ten bude moci k vyššému právu, jakožto k městuom královým, se odvolati, když toliko to učiní prve, než nález našimi konšely protivnému ohlášen bude, v tom řád jiných měst zachovávaje. A toho všeho pro lepšie svědecstvie pečeti, naši točiš a synuov našich Petra a Jošta svrchu psaných, přivěsili jsme k tomuto listu. Dán v Krumlově léta Božieho tisícého třístého čtyřidcátého sedmého u vigilií Do nebes vzetie blahoslavené Panny Marie slavné. a) Skvrna, pod níž původní text jest nečitelný; moderním písmem napsáno „cives“. 1) O něm v. pozn. 1 při listině ze dne 15. června 1347 (výše č. 57). Tamže. Zahrádka, osada obce Mírkovic, 8. o. Český Krumlov. 4) Velešín, s. o. Český Krumlov. 5) Malotín, dvůr, obec Kladné, s. o. Český Krumlov. 6) Dobrkovice, osada, obec Kladné, 8. o. Český Krumlov. 7) Slupenec, s. o. Český Krumlov. s) Drahoslavice, samota, obec Skláře, s. o. Český Krumlov. *) V. výše pozn. č. 3. 10) Svachova Lhotka, osada, obec Mírkovice, s. o. Český Krumlov. 2) 3) Otiskl Schmidt-Picha I. c., díl I, č. 81, str. 17—19. — Výtah u H. Grossa, Václava Březana regesta výsad daných Českému Krumlovu (Věstník Král. čes. spol. nauk 1902, č. VIII, str. 2—3). 59. 1347 listopad 2. Norimberk. Karel IV. jako král potvrzuje, že vyzdvihl jako markrabě na žádost Viléma z Egerberka Vilémov na městečko a udělil mu týdenní trh každé úterý. Návštěv- níkům trhu se zaručuje volný příchod i volný odchod. 92

Strana 93
Karolus, Dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex, notum facimus tenore presencium universis, quia affectantes condicionem regni nostri Boemie in quibusvis suis partibus facere meliorem, ad supplica- cionem igitur fidelis nostri dilecti Wilhelmi de Egerberch nobis factam et servi- ciorum suorum fidelium, quibus maiestati nostre sepe sepius gratanter compla- cuit et successuris temporibus per amplius et perfeccius complacere poterit, ob respectum id firmiter duximus statuendum, quod bona sua in Wilhemicz,1) infra civitatem nostram Chadanensem2) et opidum Marschaw3) situata, in opi- dum forense transeant, et deinceps singulis septimanis qualibet tercia feria commune forum victualium et rerum aliarum omnium ibidem habeatur et ab omnibus frequentetur, quodque idipsum forense opidum omnibus iuribus et consuetudinibus, quibus alia forensia opida hactenus gavisi!] sunt, inantea pociatur. Nichilominus universi et singuli homines cum mercibus et rebus suis quibuscumque per omnes stratas publicas atque semitas absque impedimento quorumcumque ad ipsum opidum et de ipso vadant et transeant pro eorum libito voluntatis. Harum, quas sigillo nostro sigillari fecimus, testimonio litera- rum. Datum Nurnberch die Omnium animarum anno Domini millesimo tre- centesimo quadragesimo septimo, regnorum nostrorum anno secundo. Obsaženo v privilegiu krále Václava IV. ze dne 22. března 1396 (níže č. 154). 1) Vilémov, 8. o. Kadaň. 2) Kadaň, okresní město. 3) Maštov, 8. o. Podbořany. Otištěno v Regesta imperii VIII, č. 393, str. 37. — Srv. J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 611. 60. 1348—1358 březen 4. Horažďovice. Protiva z Kasejovic prodává městečku Kasejovicům 24 lánů právem zákup- ným za 60 kop grošů. Z každého jitra se platí dva groše ročního úroku a z každého lánu o masopustě 16 grošů místo všech berní a jiných povinností. Je-li vypsána všeobecná královská berně, platí se z každého lánu 24 grošů, z krčmy 16 grošů a z řemesla pět grošů, ale z řeznictví toliko čtyři groše. Každý majitel domu jest po- vinen odevzdati tři groše v době žní a pracovati tři dny potažní robotou, z níž lze se však vyplatiti pěti groši. Městečko dostává čtvery dráhy neboli dobytčí průhony a chrastinu, vše bez daní a poplatků. Uděluje se mu právo města Písku a na pří- sežné se přenáší soudnictví. Měštané mají právo stěhování, při čemž se také určuje, jak naložiti se statky zběhlých sousedů. Ve jméno Boží amen. My Protiva z Kasejehovicl) známo činíme všem tímto listem, zjevně vyznávajíce, že z dostatečným rozmyslem a radou všech 93

Strana 94
přátel našich a také s povolením milé matky naší a dědicův našich všech zlepšení zboží našich žádajíce, tyto dědiny napřed vymieňujíce, totižto dědiny k našemu popluží přislušející a dědiny kostelní a dědiny také Blahoňovy, jiné všecky dědiny naše, ležící u městečka našeho Kasejehovic a příslušející k měs- tečku našemu neboližto k městu Kasejehovicím, se všemi svobodami, cestami a jinými právy k témuž dědictví a městu příslušejícími prodali jsme a dali i dá- váme tímto listem poctivým mužům, měšťanům našim odtudž z Kasejehovic a dědiců[m] jich, listu tohoto ukazatelům, přijavše od nich šedesáte kop grošů peněz pražských, právem zákupným a jménem práva dědičného i také jménem práva města Písku2) beze vší překážky naší i dědicův našich na věčné časy k držení pod úmluvami a vejminkami dole psanými. Toho pak dědictví od nás jim prodaného a daného jest a má býti 24 lánů v počtu na takovou míru změře- ných, totižto že každý lán z předpověděných 24 lánů jest a míti má 48 jiter a každé jitro z jiter pověděných jest a má býti v změření svém pěti provazců pražské, videlicet zemské míry, totižto čtyr provazců na dél a pátý na šíř, a každý provazec již jmenovaný má býti a jest zdýlí 52 loket pražské, videlicet zemské míry.3) A v těch 24 lánech dědictví naše a dědiny všecky k městu našemu nahoře pověděnému příslušející zavírají se a jsou zavřeny, dědiny napřed pověděné vymieňujíce. A za každý lán jmenovaný za zákup přijali jsme od týchž měšťanův našich po 3 kopách grošův peněz, kterýžto peníze v sumě zečteny činí 60 kop grošův. Kteréžto peníze od nich již vzaté obrátili jsme na dobré a k užitku našemu. Ty pak úmluvy a vejminky takové jsou: Nejprve že z každého jitra v položení vůkol města ze všech stran, a to mezi městem častořečeným Kasejehovici v hranicéch a u mezníků, kteréžto hranice a meze jsou a mají býti na věčnost, a mezníci jsou, ješto dělí dědinu lepší od horší anebo další od bližší, a ti mezníci jsou takovým obyčejem uděláni, že jsou kamenové postaveni s znamením kříže, a ti nemají na věčnost z svých míst na jiná místa přesazováni býti, s těch a takových dědin s každého jitra každý držitel, kterýž bude, na věčnost nám a dědicům našim platiti má a bude 2 groše dědičná pražská jménem pravého platu, a to na roky určité, to jest na sv. Jiří 1 groš a na sv. Havla 1 groš v každý rok. Item z každého jitra luk dvojisečných v jedno každé léto každý držitel luk nám a potomním našim 2 groše pražská dobré berně platiti má na roky pověděné nahoře, to jest na sv. Jiří 1 groš, den sv. Havla 1 groš na každý rok. Ale s každého jitra luk jednosečných nebo jedno seno mívajících každý držitel těch luk nám a potom- ním našim na též roky, totižto na sv. Jiří 1 groš, na sv. Havla 1 groš, na každý rok platiti jest zavázán. Dále toto znamenitě přimieňujem a připisujem, že každý lánu držitel, kterýžkoli nyní jest nebo potom bude, z uložení a zřízení spravedlivého, kterýmž hýbáno nemá býti, za všeckny berně, šacuňky a po- moci, vzláště i všecky daně, jakýmiž by ty koli jmény jmenovány býti mohly, nám a dědicům našim z lánu 16 grošů a s půl lánu 8 grošů, ze čtvrti 4 groše pražské mince každý držitel v každý rok o masopustě věčně platiti má a po- 94

Strana 95
vinen bude, berni královskou toliko vymieňujíce, kteráž kdyby byla obecní po království Českém, tehdy každý, maje lán, 24 groše pražské a půl lánu 12 grošův, a kdož čtvrt lánu má, 6 grošův a s krčmy 16 grošův, s každého řemesla, kdož by kterým živnost vedl, 5 grošů nám a našim potomním jménem pravé berně královské platiti a dávati jest zavázán; ale z řemesla řeznického v berni královské toliko po 4 groších a ne více bráti máme a zavázáni jsme. Item s každého domu v městě častořečeném každý hospodář nám a našim dědicům 3 groše dáti má na žeň na sv. Jakuba v každý rok. Item každý, kdož má fůru činiti anebo že k činění fůry jest zavázán, má každý tři dny každý rok voziti a vozbu dělati, což by koliv jemu od nás, od potomních našich rozkázáno bylo, anebo za tři dny fůry 5 grošův dá, jestliže by nechtěl anebo nemohl tehdáž fůry činiti. A kdož by koliv fůry uložené činiti nemohl pro nedostatek nějaký anebo peněz předepsaných dáti, tehdy ten má pěšky osobou svou tři dny každý rok na díle jemu uloženém dělati. A ta fůra nemá býti dále nežli do Bojanovic4) anebo jinam od města na dvě míle toliko má nám činěna býti. K těmto platům předepsaným naši měšťané z Kasejehovic a dědicové jich jsou nám a potomním našim zavázáni a ne k více. A my také slibujeme a slíbili jsme dobrú naší vierou beze vší zlé lsti, aniž také můžeme přes zřízení toto spravedlivé jich po- tom jako i nyní jakými šacuňky nebo poplatky jinými mimo to, což list v sobě zavírá, obtěžovati, jakož milujem a žádáme zachovati víru naši a čest. Nadto zřetedlně oznamujem, že jsme dali jim a listem tímto dáváme čtvery dráhy nebo průhony dobytčí, kteréžto dráhy jsou vyňaté a vysvobozené ode všech daní a poplatkův z starodávna. A ty dráhy mají býti té dlouhosti a šíře, kteréž jsou byly od starodávna. A jedna dráha leží, ke Lnářům5) jdouce, druhá u toho místa, kteréž slove Mlýnce,6) třetí jdouce k Chřenci,7) čtvrtá jest na místě řečeném Za sedle.8) A chrastinu na místě, řečeném Za sedle,9) k pastvám a pro dříví dali jsme jim svobodně. A těch svobod užívati mají na věčnost beze vší překážky. A ty dráhy i chrastina nepřiměňují se k dědictví aniž mají přimě- něny býti na věčnost. Mimo to oznamujem všem, že nemůžeme aniž chceme více lánů nebo dědin jim mierou změřovati, ale v tom vyměření mají býti pod právy nahořepsanými na věčnost. Item soudy všecky a pře v témž městě našem Kasejehovicích podle spůsobu práva města Písku9) skrze naše přísežné, kteří budou, mají vésti a souditi. Item všecky viny nebo pokuty nemají od nás ani od našich potomních jinak brány býti než vedle spůsobu práva města Písku a vedle nalezení a přisouzení přísežných. Item nemůžeme aniž chceme žádného útisku ani překážky činiti měšťanům našim v soudech nebo přech, ale všecky pře máme s nimi pravou spravedlností práva města Písku10) přesuzovati. Item daně a poplatky předepsané ne prve než na roky napřed pověděné máme a chceme od týchž měšťanův našich vybírati a dobývati. Dále toto ještě připisu- jem, jestliže by který z týchž našich měšťanův ne naší nebo potomních našich příčinou nebo útiskem, ale z své vlastní příčiny jakéžkoli že by od statku svého ušel nebo utekl, takže by skrze jeho nebytí nám a našim potomním na tom 95

Strana 96
gruntu plat scházel, tehdy my nebo naši potomní můžeme týž statek prodati, abychom platu svého postihnouti mohli, a to aby vědomo bylo přísežným. A což by zbylo mimo náš plat peněz, máme tomu nebo přátelům jeho příbuz- ným dáti beze všeho prodlévání. Než jestliže by kdo z gruntu a statku svého ušel pro naše nebo budoucích našich útisky a křivdy, že bychom jemu činili, čehož Bože nedej, ten žádný žádného peníze za plat a úrok nám, dědicům na- šim není dávati zavázán, jakž by pak koli dlouho statku svého neprodal nebo nezapsal skrze sebe neb skrze nás a dědice naše, dokudž by statku svého a živ- nosti zlepšení pokojně sobě neopatřil, aniž kterak statkem jeho hýbati máme neb jej prodávati, ale ten sám můž slušně i moci bude statek svůj prodati nebo odciziti pod týmiž právy, jakž jej sám držal, beze vší naší i dědicův našich překážky. Item kdož by koliv z měšťanův našich často jmenovaných chtěl se od nás jinam táhnouti a odebrati na obydlí, v tom má i míti bude plnou a ne- zpozdilou moc prodati statek svůj, a to beze vší překážky. Nadto přidáváme toto: Jestliže by se kdy událo nám nebo našim potomním městys naše, řečené Kasejehovice, od sebe odciziti prodáním nebo zapsáním nebo jakýmžkoliv oby- čejem, vždycky to učiniti máme pod úmluvami a vejminkami nahoře polože- nými i také pod těmi právy, kterýmiž sme to město sami zdržali. Přesto slíbili sme upřímnou vierou naší i slibujeme tímto listem, že my i potomní naši máme všecky věci v tomto listu zapsané a položené týmž měšťanům našim častokrát jmenovaným z Kasejehovic stále neporušitedlně zachovati a jim žádných křivd nečiniti věčně, aniž můžeme kterých příčin ani máme proti nim a proti tomuto listu hledati nebo nalézati, ale právě a věrně všecky závazky a sliby naše splniti a zachovati máme. A jestliže by kdo z nás nebo z potomních našich co jinak učinil, čehož Pane Bože ostřez, pro takový účinek stratil by před Bohem i před lidmi víru svou i čest, a od toho času hned tíž měšťané mají plnou moc napomínati nás nebo potomní naše z slibu našeho, jakž nejtouže budou moci, všudy list tento náš k potupě a lechkosti víry naší a cti ukazujíc, a potom také mají plnou moc právem píseckýml1) a tímto listem proti křivdám jakýmžkoli se brániti bez vší odpornosti naší i potomků našich. Svědkové těch věcí jsou pan Sezima a pan Protiva z Fraidenburka, pan Jaroslav Koče, pan Bušek z Hradiště, pan Zdeslav z Smolec, pan Karel z Žasanic.12) Pro kteréžto věci svědomí a věčnou jistotu list tento udělati jsme kázali a pečetěmi, totižto naší a svědkův již dotčených utvrditi jsme dali. Actum in Horavitz anno incarnationis Jesu Christi millesimo trecentesimo octavo13) in die Translationis sancti Wenceslai, martiris Dei gloriosi. Zapsáno v potvrzení, jež vydal Aleš Vratislav z Mitrovic dne 12. listopadu 1661 (per- gamenový originál v archivu města Kasejovic). — Též ve vidimátu města Písku ze dne 23. března 1712 (archiv ministerstva vnitra v Praze, odd. SMP 106 K 12). — Ověřený opis (z r. 1732) konfirmace privilegií z r. 1661, uložený v archivu města Kasejovic pod titulem: Privilegia hraběte Vratislava A°. 1732. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) — Privilegium bylo napsáno v latinském jazyku, jak jest patrné ze slov, napsaných ve zminěné 96

Strana 97
konfirmaci: Od urozeného pána, pana Protivy z Kasejehovic v latinském jazyku toto tuto na česko přeložené. — Ověřený německý překlad z r. 1778 v archivu města Kasejovic. 1) O tomto rodu v. A. Sedláček, Svobody Protivy z Kasejovic. Český časopis historický XVII. 1911, str. 167—168. 2) Písek se řídil právem Starého Města pražského (J. Čelakovský, Codex II, č. 146, 199, 273). 3) V. A. Sedláček l. c., str. 169 a n. 4) Bojanovice, s. o. Horaždovice. Leží u Rábí a pan Protiva měl zde statek (A. Sedláček l. c., str. 173). 5) Lnáře, s. o. Blatná. 6) Trat „Na mlýncích“ (Stabilní katastr, uložený v archivu země České, zn. kraj Prácheňský, č. i. 253). 1) Položení blíže neznámé (A. Sedláček l. c., str. 173). 8) Trat „U zásedlí“ (ve stab. katastru, srv. výše pozn. 6). 9) V. výše pozn. 2. 10) V. výše pozn. 2. 11) V. výše pozn. 2. 12) O svědcích A. Sedláček I. c., str. 167—168. 13) Datum je neúplné. A. Sedláček datuje podle svědků bud k roku 1348 nebo 1358 (l. c., str. 168). — Podobně i J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1013. Otiskl A. Sedláček 1. c., str. 174—177. 61. 1348 srpen 16. Žitava. Karel IV. uděluje Broumovu, městečku břevnovského kláštera, právo měst Hradce Králové a Kladska. Karolus, Dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex, notum facimus universis, quod inspectis multiplicibus et studiosis obsequiis necnon constantis fidei puritate, quibus religiosi abbas et conventus monasterii Brewnoviensis et predecessores ipsorum, devoti nostri dilecti, nostram celsitu- dinem necnon clare memorie illustrem Johannem, quondam Boemie regem, genitorem nostrum dilectum, sunt dignis honoribus venerati seque student exacte diligencie cura pervigili et continuato fidelitatis ac devocionis amore regio nostro conspectui reddere graciores ad ea, quae prosperitatem et uberem statum ipsorum aspiciunt, tanto se nostra celsitudo pro moribus graciis incli- nare dignatur, quanto devocionis ipsorum flagrancia sinceriori fidelitatis affectu nostris se applicare consuevit obsequiis et honori. Eapropter ut predicti.. abbas et conventus monasterii Brewnoviensis et successores ipsorum felicibus incrementis proficiant et se sub alis nostre proteccionis intelligant singulari- bus graciarum presidiis insigniri, decernimus et perpetuo sanccimus edicto, quod oppidum eiusdem monasterii Brunow1) nuncupatum, situm in metis versus 97

Strana 98
Poloniam, universi quoque cives, incole et habitatores ipsius presentes et posteri, mares et femine, iuvenes et adulti, exnunc inantea omnibus iuribus, consuetudinibus, honoribus, libertatibus et graciis, quibus regie civitates ut- pote Grecz2) et Glacz3) actenus frete sunt, perpetuis temporibus gaudere debe- ant et potiri et sub umbra regie maiestatis in ipso oppido et extra, ubicunque locorum fuerint, ab omnibus fidelibus nostris tamquam ceteri regales homines et nominatim dictarum civitatum Grecz et Glacz in iudiciis et extra ac omnibus et singulis agendis ipsorum in quacumque causa et negociis quibuscunque omni sinceritatis affectu et promocione tractari et eiusdem iuris, libertatis et gracie haberi, teneri et ubilibet reputari, quibus supradicte civitates actenus frete sunt et hodie pociuntur. Mandamus igitur universis capitaneis, camera- riis, subcamerariis, iudicibus, iusticiariis, iuratis et universitatibus locorum et civitatum regni nostri, qui pro tempore fuerint, fidelibus nostris dilectis, ne predictos abbatem et conventum monasterii sepefati adversus premissorum continenciam impedire presumant aut in aliquo penitus molestare, immo verius studeant eosdem favorabiliter promovere sub pena indignacionis nostre, quam qui secus attemptare presumpserit, se cognoscat graviter incursurum. Presencium sub nostre maiestatis sigillo testimonio literarum. Datum Sittavie anno Domini millesimo trecentesimo quadragesimo octavo, indiccione 1ma XVII Kalendas Septembris, regnorum nostrorum anno Romani tercio, Boemie vero secundo. Pergamenový originál v archivu města Broumova; k listině je na žlutočervených hed- vábných nitích přivěšena majestátní, ze 2/3 zničená pečet z vosku přirozené barvy. — Na plice: R. — Na rubu: Privilegium Karoli imperatoris, quod monasterii Brunnow homines debeant uti iure Glacensi. — N. 2. — No. 1 Inventarii. Privilegium Seiner Maiestaet Kaiser Karls IV., dass die Stadt Braunauer Bürger der nemlichen Rechte und Freiheiten wie die königl. Städte Grätz und Glatz sich gebrauchen können de Ao. 1348 d. 16. August. 1) Broumov, okresní město. — Město vzniklo patrně naráz, jak svědčí zcela pravidelný půdorys, nejspíše kolem r. 1250, a to na půdě, kterou si přivlastnil břevnovský klášter (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 895—897). — O rychtě se mluví r. 1266, kdy ji kupuje břev- novský opat Martin od tehdejšího fojta Wichera (J. Emler, Regesta II, str. 202, č. 522). — R. 1296 pronajal opat Bavor Broumovsko i s městem rytíři Konrádovi ze Sulcu především proto, aby rytíř bránil tu krajinu i město; Konrád slibuje, že nebude od měštanů vymáhat platy, a výslovně uznává, že „super hominibus predictorum civitatis ac territorii nullam michi auctoritatem iudiciariam usurpabo, nisi ipse dominus abbas michi aliquam suis certis nunciis aut litteris duxerit specialiter commitendam“, ale přes to má právo účastnit se zasedáni městského soudu: „quando advocatus civitatis Brunow officium iudicandi exercere voluerit, tunc in latere ipsius advocati residebo, sibi consilium inponendo, nec per hoc tamen michi asscribam aliquam iudicandi potestatem nec auctoritatem eciam iudiciariam usurpabo“ (J. Emler, Regesta II, str. 743—744, č. 1732. — J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 896). Regesta imperii VIII, str. 61, č. 733. 98

Strana 99
62. 1348 září 2. Praha. Karel IV. potvrzuje obyvatelům Bělé pod Bezdězem na jejich prosbu listinu Hynka Berky z Dubé ze dne 24. dubna 1337. Karolus, Dei gracia Romanorum rex semper augustus et Bohemie rex, ad universorum noticiam tenore presencium volumus pervenire, quod accedentes maiestatis nostre presenciam dilecti fideles nostri iudex, iurati et cives civita- tis nostre in Weizzenwasser vel Novobezdez,1) quasdam literas fidelis nostri Hynkonis Berce de Duba, purgkravii Pragensis, suo et Hynkonis, filii sui, nec- non Haymanni quondam de Nachod sigillis sigillatas,2) non abolitas nec in aliqua sui parte viciatas tenoris infrascripti nostre celsitudini exhibuerunt, humiliter deposcentes, ut easdem literas et contenta in eisdem de benignitate regia approbare, innovare, ratificare et confirmare graciosius dignaremur. Quarum sequitur tenor in hec verba: Nos Hynko dictus Berka de Dubá etc. (Následuje listina ze dne 24. dubna 1337, výše č. 44): Nos itaque predictorum iu- dicis, iuratorum et civium civitatis supradicte devotis supplicationibus, ut sub nostri potentatus umbraculo continuis proficere valeant incrementis, be- nignius inclinati, suprascriptas litteras et omnia, que in eisdem continentur, prout earum tenor et series praesentibus de verbo ad verbum est insertus, de plenitudine potestatis regiae ac ex certa nostra scientia approbamus, innova- mus, ratificamus, laudamus et praesentis scripti patrocinio confirmamus, vo- lentes et decernentes eas et omnia in eis contenta in omnibus suis clausulis et sententiis perpetuo obtinere roboris firmitatem. Nulli ergo fidelium aut sub- ditorum vel officialium nostrorum, cuiuscunque status seu conditionis extiterit, sive capitaneis, cammerariis, subcammerariis, qui nunc sunt vel pro tempore fuerint, liceat hanc nostrae approbacionis, innovationis et confirmationis gratiam infringere vel ei ausu temerario contraire, indignatione[m] regiam et poenam gravissimam pro nostro arbitrio infligendam, si quis contrarium attentare pre- sumpserit, se noverit incursurum. In cuius rei testimonium praesentes litteras scribi et nostrae maiestatis sigillo iussimus communiri. Datum Pragae anno Domini millesimo trecentesimo quadragesimo octavo, indictione prima, 4. Nonas Septembris, regnorum nostrorum anno tertio. V listině krále Vladislava ze dne 21. srpna 1493, ale část písemnosti, která následuje za inserovanou listinou, a to i s datem, nebyla do Vladislavovy listiny opsána; je známa toliko z konfirmace, kterou vydal král Jiří dne II. ledna 1460. Také sama inserovaná listina není opsána doslova, nýbrž na třech místech jsou vynechávky, jak ostatně poznamenal již kdosi v minulém století na rub privilegia krále Vladislava. 1) Bělá pod Bezdězem, s. o. Bělá pod Bezdězem. 2) Listina ze dne 24. dubna 1337, originál A (výše č. 44). 99

Strana 100
63. 1348 září 2. Praha. Karel IV. potvrzuje Ješkovi z Kluku, rychtáři v Bělé pod Bezdězem, listiny Přemysla II. Otakara ze dne 22. října 1264, krále Václava (nyní neznámou) a Hynka Berky z Dubé ze dne 24. dubna 1337. Karolus, Dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex, notum facimus tenore presencium universis, quod accedens nostre maiestatis presenciam fidelis noster Jesko de Kluck, iudex in Weyssenwasser,1) quasdam litteras illustrium Ottakari2) et Wenczeslai,3) quondam Boemie regum, proavi et avi nostrorum, necnon fidelis nostri Hynconis Berce de Duba, burgravii Pragensis,4) eorum sigillis sigillatas, integras et in nulla ipsarum parte viciatas, nostre celsitudini exhibuit nobisque humiliter supplicavit, ut ea, que in eis- dem litteris continerentur, et specialiter que ipsum Jeskonem seu progenitores et genitorem suum tangerent et ad eum et ad eos pertinerent, approbare, rati- ficare et confirmare sibi graciosius dignaremur. In quibus videlicet litteris olim regis Ottakari vidimus inter alia contineri, quod idem rex de silva nostra Besdhecz, sita circa aquam dictam Dogs, una cum villa, que Clumen dicitur, ad estimacionem centum laneorum et non ultra una cum pratis, pascuis, aquis et ceteris suis pertinenciis locavit Conrado et Hertwico de Krayowar pro fundanda civitate in silva iam dicta, in qua civitate dictus Conradus et legittimi heredes ipsius tenebunt iudicium perpetuo et tercium denarium de illo habebuntque duos laneos iam cultos et duos adhuc extirpandos una cum molendino adhuc circa pretactam aquam construendo sine omni censu et pacto libere et quiete racione iudicii prenotati. Item dictus rex Ottakerus concedit dicto iudici suis- que heredibus et omnibus incolis civitatis istius iura civitatis Pragensis et libertates, quas habent civitates et opida regni nostri Boemie.5) Item in litteris illustris Wenczeslai, quondam Boemie regis, avi nostri, vidimus inter alia con- tineri, quod dictus rex volens, ut civitas Besdez, quam pro melioracione regni Boemie de novo construxit, continuis proficeret incrementis, dedit dicte civita- tis civibus laneos infrascriptos, qui sunt in universo centum sexaginta sex et medius, quos dicte civitati duxit annectendos et ad ipsam civitatem perpetuo voluit pertinere, videlicet decem et octo laneos et medium in campis et silvis prope ipsam civitatem sitos, item in villis infrascriptis, videlicet in Chotye- tows) decem et octo laneos, in Msen") viginti laneos, in Wratens) viginti et unum, in Brzezowicz") octo, in Tyrnavia10) septem et medium, in Sudomirzl1) quindecim laneos minus duabus virgis, in Zar 12) duodecim laneos, in Her- sperch13) sedecim, in Fridrichdorf14) quatuor et medium, in Scalka15) decem et medium, in Cluk16) decem et octo laneos. De supradictis laneis Conradus, iudex in Besdez, duos habet liberos. Item ad ampliorem graciam dictus Wen- czeslaus, quondam rex, donavit dictis civibus in Besdez de silva, dicta Lucska bokovina, undecim laneos voluitque, ut dicta civitas habeat idem ius, quod 100

Strana 101
habent alie civitates regni, et quod dicti cives requirant ius in iudiciis et causis suis a civibus et a civitate nostra Newmburgensi.17) Voluit eciam, ut predictus Conradus de Wreystat sit iudex ipsius civitatis et ad ipsum iudicium tercium denarium de ipso iudicio habeat et predictos duos laneos in Besdez liberos, duas mensas panum, duo maccella carnium, unum balneum et unum molendi- num, quod ubicunque preterquam super aquam dictam Byela poterit con- struere, construet dictus iudex.18) Item in litteris Hinconis Berce de Duba, burgravii Pragensis, sigillatis suo ac Hinconis, filii sui, et Haymanni quondanm de Nachod, patrui sui, sigillis, inter cetera similiter contineri vidimus, quod pre- dictus Hynco Berca prehabito consilio civitatem nostram Besdez sub castro nostro Besdez ad alium locum, videlicet ad litus aque, que volgariter Bela dicitur, per silvam nostram Besdezdensem defluentis, sub omnibus iuribus et condicionibus, quibus ipsa civitas Besdez, sita sub castro predicto, per ante- dictos progenitores nostros, quondam Boemie reges, locata et fundata fuerat, transtulit et translocavit ipsamque civitatem translatam Newenbesdez voca- vit, que tamen a volgo Bela seu Weyssenwasser19) nominatur, in eandem civi- tatem et incolas eius et Jeskonem, iudicem ibidem, heredes et successores eorum omnia iura, que ab antiquo in Besdez, civitate predicta, habuerunt, que iura a predictis progenitoribus nostris privilegiata sunt, transferendo ita expresse, quod ipsa civitas Besdez sub ipso castro sita exnunc cadens a suis iuribus pristinis neenon Hersperch oppidum et ville omnes ad ipsum castrum ab anti- quo spectantes cum suis incolis ad ipsam civitatem Newenbesdez et iudices eius in omnibus causis, que iudicari debent, eo modo, prout primitus ad ipsam civitatem Besdez sub castro sitam ipsum oppidum Hersperch et ville omnes ab antiquo pertinebant, similiter pertinebunt. Item translacio et locacio dicte civitatis Newenbesdez et eciam locacio villarum et laneorum subscriptorum sic facta est per dictum Hinconem Bercam: Primum quidem, quod Martinus de Lob, tunc burgravius Lypensis, Jesko iudex predictus et Cristanus de Lypa, translatores et fundatores ipsius civitatis Newenbesdez, laneorum ac villarum subscriptarum nonaginta laneos censuales de silva nostra Besdezdensi, scilicet sexaginta laneos, qui protenduntur partim versus castrum Besdez predictum et triginta laneos ex alia parte civitatis predicte, qui protenduntur de proxima valle ipsius civitatis ultra villam, que Dgeiteli dicitur, et ad loca alia ipsi civitati Newenbesdez et villis subscriptis, scilicet Dluha Dukawina[!], Dgeiteli, Besse- dicz, Pluzne et Brzezinka,a) sub mensura Besdezdensi pro agris extirpandis vicio- niores admensurare debent, locantes eosdem laneos iure theutunico sub solu- cione census in litteris dicti Berce expressis eo adiecto, quod omnes nonaginta lanei predicti, quamvis in [maiori pla) arte earum ville locate sunt, ut est pre- missum, tamen eo non obstante omnes illi lanei cum villis et incolis earum et preurbium civitatis predicte et omnes mechanici ibidem residentes cum omni- bus eorum contribucionibus, exaccionibus et singulis iuribus et causis iudicandis ad ipsam civitatem Newenbesdez et ibidem debent perpetuo pertinere. Ipse 101

Strana 102
eciam Hinco Berca prefatus Martino, Jesconi iudici et Cristano predictis, translatoribus ipsius civitatis et locatoribus laneorum et villarum omnium predictorum, racione translacionis et locacionis premissarum de ipsa silva nostra premissa sex laneos pro agris extirpandis ultra numerum predictorum nonaginta laneorum, videlicet cuilibet eorum duos laneos libere donavit per eos, heredes et successores eorum libere et absque solucione census perpetuo possidendum sic, quod ipsi eosdem sex laneos sub tali libertate tenere et habere debent, prout iudices in Besdez sub castro Besdez residentes consimiles laneos ad iudicium ibidem ab antiquo tenuerunt. Et insuper si umquam quatuor lanei de sorte sex laneorum predictorum, videlicet duo lanei Martini et duo lanei Cristani, venales in toto vel in parte fuerint, extunc possessores ipsorum laneorum eosdem laneos predicto Jeskoni iudici aut suis heredibus et successo- ribus exhibere debent ad emendum; et si tunc emere voluerint, extunc eis sub tali precio debent vendere, prout alii emptores eis pro dictis laneis dare vellent; si vero ipsi iudices emere noluerint, tunc eosdem laneos aliis personis vendere poterunt sub iure et libertate predicta. Item predictus Berca dicto Jesconi iudici non solum duos laneos liberos predictos ad ipsum iudicium dedit, sed eciam tercium denarium, qui de ipso iudicio ipsius civitatis Newenbesdez et preurbii ibidem et villarum omnium suprascriptarum, ad ipsam civitatem spectancium, cedere et derivare poterit, racione translacionis et locacionis pre- dictorum libere et perpetuo contulit et donavit ita, quod ipse Jesco eundem tercium denarium iamdictum simul cum tercio denario oppidi Hersperch et omnium villarum, ad ipsum castrum Besdez ab antiquo spectancium, quem tercium denarium ipse primitus in Besdez sub castro residens cum suis prede- cessoribus ad iudicium ibidem libere tenuit, sub eadem libertate cum suis here- dibus et successoribus tenebit et perpetuo possidebit. Item predictus Hinco Berca dedit predicto Jesconi racione translacionis et locacionis premissorum ad ipsum iudicium in civitate Newenbesdez unum molendinum pannorum cum una rota, quod volgariter valchmûl dicitur, cum omnibus suis proventibus per eum et successores suos perpetuo liber[e] possidendum. Et dedit eis eciam me- dietatem tocius annone de secunda rota eiusdem molendini, si eadem rota ibidem fieri poterat et haberi pro annonis molendis. Et dedit eis medietatem omnium annonarum de secundo molendino cum duabus rotis, sito in defluxu aque eiusdem, et unum ortum seu humuletum situm circa ipsum molendinum et balneum sub ipsa civitate situm et tria maccella carnium et tres mensas pistorum seu panum in ipsa civitate sita ad predictum iudicium civitatis ante- dicte sub condicione libera per eum et suos successores perpetuo possidenda.20) Nos itaque prefati Jesconis de Kluck iudicis devotis, iustis et racionabilibus supplicacionibus benignius inclinati attendentesque ipsius grata et utilia servicia, per eum nobis et regno nostro quoad translacionem et locacionem predictam fideliter exhibita et imposterum exhibenda, omnia et singula supra- scripta in litteris predictorum progenitorum nostrorum et Hinconis Berce de 102

Strana 103
Duba et eorum quodlibet contingencium prefatum Jesconem iudicem et pro- genitores suos de plenitudine potestatis regie ac ex certa nostra sciencia appro- bamus, ratificamus, innovamus et presentis scripti patrocinio confirmamus, volentes ac decernentes predicta et eorum quodlibet pro prefato Jescone iudice et suis successoribus obtinere perpetuo inviolabilis roboris firmitatem, inhiben- tes firmiter et districte capitaneis, camerariis, subcamerariis ceterisque nobi- libus et officialibus nostris per regnum Boemie, qui nunc sunt vel pro tempore fuerint, ne predictam nostram approbacionem, ratificacionem et confirmacio- nem audeant infringere seu aliqualiter violare aut antedictum Jeskonem, heredes et successores suos in predictis graciis et concessionibus impedire, molestare seu perturbare presumant, prout indignacionem regiam et penam gravissimam pro motu proprio infligendam voluerint evitare. In cuius rei testimonium presentes litteras fieri et sigillo nostre maiestatis iussimus commu- niri. Datum Pragae anno Domini millesimo trecentesimo quadragesimo octavo, indiccione prima, IIII° Nonas Septembris, regnorum nostrorum anno tercio. Pergamenový originál v archivu města Bělé pod Bezdězem; k listině jest na žlutočerve- ných hedvábných nitích přivěšena kulatá, ze dvou třetin zachovaná a rozprasklá pečet z vosku přirozené barvy. — Na plice: Per dominum C. Henricus thesaurarius. — R. — Na rubu: No. 2. Majestát císaře Karla, jehož jest datum Ai. 1348 4. 7bris. — Eingetragen im Grundbuch, Tom IV, Fol. 290 p. v. et seq. Formis m. p. a) Otvor v pergamenu. 1) V. listinu ze dne 24. dubna 1337 (výše č. 44). 2) Ze dne 22. října 1264 (výše č. 8). 3) Ztracena. Ze dne 24. dubna 1337. 5) Srv. listinu ze dne 22. října 1264. 6) Chotětov, s. o. Nové Benátky. 7) Mšeno, s. o. Mělník. 8) Vrátno, s. o. Bělá pod Bezdězem. 3) Březovice, s. o. Bělá pod Bezdězem. 10) Trnová, 8. o. Bělá pod Bezdězem. 11) Sudoměř, s. o. Bělá pod Bezdězem. 127 Ždár, s. o. Dubá. 13) Doksy, s. o. Dubá. 14) Snad pozdější Uhřice, rovněž zaniklé, dnes les Auritsch (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 752). 15) Skalka, 8. o. Dubá. 16) Kluk, 8. o. Dubá. 17) Nymburk užíval práva magdeburského a řídil se právem litoměřickým (J. Čelakovský, Codex II, č. 149, str. 252 a d.). — R. 1477 posílají Litoměřice do Bělé právní naučení o ruko- jemství („Výsady města Bělé“, rukopis archivu Národního musea v Praze, odd. F, str. 104). 18) Tuto listinu klade Šimák do r. 1291 (České dějiny I. 5, str. 754). 18) Bělá pod Bezdězem, s. o. Bělá pod Bezdězem. 20) Srv. listinu ze dne 24. dubna 1337 (výše č. 44), kde i výklad jmen. 4) Otiskl J. Kalousek, Listiny a zápisy bělské o věcech městských i sedlských z let 1345— 1708 (v Praze 1889), str. 2—3, č. 2. 103

Strana 104
64. 1349 červenec 11. Bonn. Karel IV. dovoluje na prosbu opata a konventu cisterciáckého kláštera ve Zlaté Koruně ves (Horní) Planou na městečko vyzdvihnouti a uděluje mu týdenní trh každou sobotu. Městečko dostává soudní pravomoc s pranýřem a šibenicí. Karolus, Dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex, ad perpetuam rei memoriam. Rex pacificus, qui de immenso sue pietatis munere dirigit universa, inter cetera sue divinitatis miracula nos quamvis insufficienti- bus meritis de consuete largitatis munere ad regni solium misericorditer evoca- vit, ut quanto maiori dignitate fulgemus prae ceteris, tanto ardenciori zelo ad eius laudem et obsequium, a quo et per quem regnamus et vivimus, nostra devocio inardescat ipsumque, qui extra petitis non eget, cum eius imperiis cuncta subesse noscantur, in subditis veneremur in hiis presertim, qui ad eius obsequia deputati sinceris devocionum affectibus famulantur eidem et ad ea frequentibus curis aspirant, que ipsius utpote omnium universalis domini concernunt gloriam et honorem. Sane attendentes preclare devocionis insignia et constantis animi puritatem religiosorum.. abbatis et conventus monasterii Sancte Corone ordinis Cysterciensis Pragensis diocesis,1) quibus ipsi Dei omni- potentis laudem et gloriam cottidianis virtutum affectibus iugiter venerantur, ad ipsorum profectus et commoda eo amplius eoque sincerius de regie benigni- tatis favore dignanter intendimus, quo per hoc graciarum omni dignissimo largitori gratum arbitramur et acceptum impendere famulatum, eapropter dictis abbati et conventui monasterii Sancte Corone prefati de regiae potestatis plenitudine auctoritatem et potestatem concedimus in villa monasterii, que Plana2) dicitur, opidum forense erigendi forumque omnium rerum vendibilium ponderis, numeri et mensure ibidem admittendi die sabbati cuiuslibet septi- mane,3) decernetes, quod supradictum opidum forense in Plana omnibus iudi- ciis, cyppo, patibulo, iuribus, graciis, libertatibus, emunitatibus et comodis perfrui et gaudere debeat, quibus opida cetera seu opidani regni nostri Boemie hactenus freti sunt et quomodolibet pociuntur. Inhibemus igitur omnibus nostris et regni nostri Boemie fidelibus, ad quos presentes pervenerint, ne prefatos abbatem, monasterium et conventum adversus presentis nostre largi- cionis indultum impediant seu impediri permittant sub pena nostre indigna- cionis, quam qui secus attemptare presumpserit, se cognoscat graviter incur- surum. Presencium sub nostre maiestatis sigillo testimonio literarum. Datum Bunne anno Domini millesimo trecentesimo quadragesimo nono, indiccione secunda, V° Idus Julii, regnorum nostrorum anno tercio. Per dominum cancellarium Johannes Noviforensis. — R. Pergamenový originál v zámeckém archivu v Českém Krumlově, zn. I. 5 A S n. 5 a; k listině jest na červenozelených hedvábných nitích přivěšena majestátní pečet ve dvou zlom- cich. — Na rubu: Admissio fori septimanalis in Plana per Karolum imperatorem. — 104

Strana 105
Privilegium Karoli super eligendo foro ac... in Plana. — Carolus in Plan concedit fieri nundinas septimanales. — 1349. — N. 13. — Secundum. (Fotografický snímek Histo- rického ústavu ČSAV.) — Známo též z opisu v kopiáři prachatického radního písaře Jeronyma Strachotínského z let 1589—1590 (archiv města Prachatic), kde jest toto privi- legium opsáno spolu s listinou zlatokorunského opata ze dne 18. listopadu 1478 a konfirmací krále Ferdinanda I. ze dne 28. července 1529. Tato privilegia byla „zřezána a v nic obrácena“, jak stojí před nimi napsáno. O tom jest zápis v témže kopiáři: „Stání Prachatických s Plan- skými. Léta 1531 stalo se na Krumlově v neděli řečené Iudica takto: Zřezal Jeho Mt pán, pan Jan z Rožmberka, mistr převorství českého, Planským majestáty císaře Karla a císaře Ferdinanda, protože sou neposlušenství zachovali proti pánům svým, a seděli sou téměř všickni v věži na Krumlově. A tu Jeho Mt jich z vězení nechtěl propustit, leč od té silnice přes Pleknštejn, jináč Klaffar, proti Prachatickým upustí, a jí potud aby více ne- užívali“. 1) Založil král Přemysl II. Otakar r. 1263 a osadil cisterciáky z rakouského Sv. Kříže (J. Emler, Regesta II., č. 409, str. 157—158). 2) Horní Planá, s. o. Horní Planá. 3) Opis z 15. stol., uložený rovněž v zámeckém archivu v Českém Krumlově, přidává za slova ,cuiuslibet septimane“ vétu „addentes stratam liberam a Patavia versus villam, que dicitur Claffar“. — Srv. k tomu listinu ze dne 18. listopadu 1478. — Klaffer jest v Hornim Rakousku u Aigenu. Otiskl Fr. Pelzel, Kaiser Karl IV, König von Böhmen, díl I, Urkundenbuch, č. LVIII, str. 68—69. — M. Pangerl, Urkundenbuch des ehemaligen Cistercienserstiftes Goldenkron in Böhmen. Fontes rerum Austriacarum II. Abteilung. XXXVII. Band. Wien 1872, str. 116—118, č. LXI. — Regesta imperii VIII, č. 1065, str. 86. 65. 1349 listopad 30. Bečov. Bratří Slavek a Boreš z Ryzmburka dávají bochovským měštanům právo, že dcery mohou dědit stejně jako synové, jakož i právo svobodného odkazu, ale před rychtářem. Wir Slabk und Bors gebruder herren czu Rysenburk1) bechennen offen- leich an disem brif, das wir durch Got leuterleich und auch durch unser Vraven er von himelreich, der ebigen chunigin, unser leut zu Puchaw2) gemaincleich und ir kindes kinder ebicleich begnaden mit sulchen gnaden, als vorbegnat sint von unsern eldern, das ir tôchter als gut recht haben schullen als ir sûne an alle dem erb und an alle dem gut, das si haben oder noch iren tod innen und ausen lossen. Auch tu wir in di gnad, daz ir ainer dem andern sein erb und auch sein gut varent oder unvarent, welcherlai das si, aufgeben mug und des gevalt hab alda selbst czu Puchaw vor unserem richter, czu welcher zeit si wôllen, daran schol si nimant hindern. Das in und iren kindes kindern di gnad czu einer erpleichen rechten gancz und unczebrochen beleib, des geb wir in disen brif mit unser paider anhangenten insigelen. Dapei sint gewesen unser 105

Strana 106
man Cunat von Saraw, Achna von Udercz, her Hildibrant von Luticz un[!] auch ander gut leut. Der brif ist gegeben czu Petschow, da man czalt noch Krist geburt dreiczenhundert und virczic iar, darnach in dem neunten iar am send Andreas tac des heiligen czwbelfpoten. Pergamenový originál v archivu města Bochova; na pergamenových proužcích jsou přivěšeny dvě kulaté pečeti z vosku černé barvy. — Na rubu: W. — No. 21mo. — Privi- legium von denen von Riesenburgk, das die Töchter sowohl als die Söhne erben. Anno 1348 [!] am Taag Andrae des Apostels. 1) Synové Boršovi (A. Sedláček, Hrady XIII, str. 147). 2) Bochov, s. o. Bochov. — Patřilo pánům z Ryzmburka; městečko vzniklo z vesnice na obchodní cestě z Prahy do Lokte, patrně již za Borše, otce bratří Borše a Slavka (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 572—573). 66. 1351 leden 11. Praha. Karel IV. potvrzuje na žádost Václava z Knína obyvatelům městečka Krásné Hory listinu krále Jana ze dne 18. března 1341, výslovně obnovuje jim držbu vesnice Bražné a ustanovuje, že držitelé pozemků v této vesnici nepatří se svými spory před krajský soud, ale před rychtáře a přísežné Krásné Hory. Karolus, Dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex, notum esse volumus tenore presencium universis, quod coram nostre maiestatis presenciam dilectus fidelis noster Wenceslaus de Kny[!], aurifossor,1) pro parte civium et aurifossorum opidi Schonberg nobis quoddam privilegium dive recordacionis illustris Johannis, Boemie regis, genitoris et predecessoris nostri karissimi, super quibusdam graciis et libertatibus ac iuribus ipsis concessum et indultum exhibuit, petens a nostre benignitatis clemencia, ut idem privilegium innovare et confirmare dignaremur. Cuius quidem privilegii tenor, quem de verbo ad verbum presentibus inseri fecimus, talis est: Nos Johannes, Dei gracia Boemie rex etc. (Následuje listina ze dne 18. března 1341; výše č. 46). Nos vero prefati Wenceslai [ac] eciam dictorum civium Schonberg peticionibus favorabiliter inclinati, prefatum privilegium et omnia in eo contenta ratifica- mus, approbamus et de plenitudine potestatis regie confirmamus, superadden- tes singulariter et expresse necnon eciam specialiter exprimentes, quod villa Brasne cum agris, pratis, rubetis, silvis, montibus, planis, aquis aquarumve decursibus, mineralibus et singulis aliis, in quibuscunque rebus consistant, que quondam ad dictum montem Schonberg spectaverunt, ad ipsum pertinere debeant perpetuis temporibus et spectare, et quod possessores eorundem bono- rum ac ville ad nulla trahantur provincialia iudicia, sed de se querulantibus coram nullo alio preterquam coram iudice et iuratis ibidem in Schonberg habeant respondere. Presencium sub nostre maiestatis sigillo testimonio litera- 106

Strana 107
rum. Datum Prage anno Domini millesimo trecentesimo quinquagesimo primo, indiccione IIII, XI“ die mensis Januarii, regnorum nostrorum anno quinto. Pergamenový originál s mnohými většími i menšími vypadlými kusy v archivu města Krásné Hory; k listině jest přivěšena na žlutočervených hedvábných nitích majestátní pečet z přirozeného vosku, z jedné třetiny poškozená. — Na rubu: E. — Litt. A. 1) Tehdy byla Krásná Hora již zase vyvazena z rožmberské zástavy. Srv. V. J. Valenta, Paměti Knína. 67. 1351 květen 4. České Budějovice. Karel IV. dovoluje Janovi I., biskupovi litomyšlskému, vybírati clo v Lito- myšli, Lanškrouně a v Ústí nad Orlicí k úhradě nákladů na stavbu městských hradeb v Litomyšli. Tato milost se musí veřejně ohlásiti na trzích v Chrudimi, Vysokém Mýtě a Poličce. Karolus, Dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex, notum facimus universis presentes litteras inspecturis, quod venerabili Jo- hanni, episcopo Luthomuschlensi,1) principi et devoto nostro carissimo, propter multa fidelia et sincera ipsius obsequia, que iam diu nobis exhibuit et adhuc exhibere poterit in futurum, volentes subsidium facere graciosum, quod suam civitatem Luthomuschlensem possit eo comodius et facilius muro circumdare, erigere seu munire, eidem episcopo Luthomuslensi eiusque successoribus, qui pro tempore fuerint, auctoritate regia indulgemus, quod ipsi possint in dicta civitate Luthomuslensi et in duobus opidis, dumtaxat dictis Landiscron2) et Wilhelmswerd,3) de quolibet equo trahente currum oneratum mercimoniis seu aliis rebus et similiter de quolibet bove, quos easdem civitatem et opida seu villas aut bona, [que] ad dictum spectare dinoscuntur episcopum, ipsis civitati et opidis contigua et adiacencia transire contigerit ...a) [recipere unum] dum- taxat hallensem hoc salvo, quod postquam murus dicte civitatis Luthomuslen- sis consumatus extiterit, memorata gracia seu [in]dultum recipiendi thelo- nium antedictum ad ulteriora tempora minime se extendat. Mandantes fideli- bus nostris dilectis .. iudicibus et .. iuratis civibus civitatum, scilicet Crudi- mensis, Muthensis et Policensis, quatenus prefatam graciam et indultum in iamdictis civitatibus diebus forensibus tum per dictum Johannem, episcopum Luthomuslensem, principem et devotum nostrum carissimum, aut successores suos, vel nomine ipsorum requisiti fuerint, faciant publice proclamari. Harum, quibus maiestatis nostre sigillum appendi fecimus, testimonio litterarum. Da- tum in Budweis anno Domini millesimo trecentesimo quinquagesimo primo, indiccione quarta, Illl° Nonas Maii, regnorum nostrorum anno quinto. Per dominum regem Johannes Noviforensis. 107

Strana 108
Pergamenový originál v archivu ministerstva vnitra, odd. Listiny zrušených klášterů, Litomyšl č. 28; listina jest vlhkem poškozena s vypadlým kusem textu; na pergamenovém proužku visí kulatá majestátní pečet z přirozeného vosku, ze 2/ zachovaná. — Na rubu: Karoli imperatoris de muracione Lithomislum exspirata. — 36. — Caroli 4. privilegium de muro aedificando circa Lithomischlium tellonium accipere. Ao. 1351. — Anno 1351. Privilegium Caroli, datum episcopo Litomischliensi in ordine ad accipiendum telonium. — Nro. 28. Leitomischl. a) Pergamen poškozen. 1) Jan I., biskup litomyšlský (Zd. Nejedlý, l. c., str. 96 a d.). 2) Lanškroun, s. o. Lanškroun. 3) Ústí nad Orlicí, s. o. Ustí nad Orlicí. Otiskl V. Brandl, Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae VIII. (v Brně 1874), č. 82, str. 52—53. — J. Šebánek, Listiny zrušených klášterů I, č. 720, str. 143 (regest). — Srv. Zd. Nejedlý l. c., str. 125. — Regesta imperii VIII, str. 110, č. 1371. 68. 1351 červenec 17. Praha. Král Karel IV. promeňuje ves Kožlany na trhové městečko s týdenním trhem každé úterý a s právem pranýře i šibenice. Purkrabí hradu Angerbachu dbá toho, aby všichni kupci, jedoucí v obvodu jedné míle kolem městečka, navštívili kožlanský trh. Carolus, Dei gratia Romanorum rex semper augustus et Bohemiae rex etc., notum facimus universis etc., quod quia affectantes ex animo, ut status regni nostri Bohemiae in quibusvis suis partibus fiat melior et deinceps pro utilitate pauperum augeatur, verum quia ut conditio villae nostrae Czoslan1) redigatur in melius, ipsam in forense oppidum de consilio nostrorum fidelium duximus transmutandum sic videlicet, quod eadem villa inantea oppidum sit forense et feria tertia septimana qualibet forum publicum ibidem ad instar aliorum oppidorum omnium rerum venalium habeatur quodque gaudeat omni- bus iuribus oppidorum forensium, cippo et patibulo ac aliis iuribus et usibus quibuscunque et quod etiam universi hoc idem oppidum cum rebus et mer- cibus suis frequentantes introire, exire valeant rebus et personis suis semper salvis. Pro augmento nihilominus visitationis oppidi praefati statuimus, ut omnes et singulos3) infra spatium unius miliaris oppida alia dicta tertia feria visitare curaverint et non oppidum Czoslan antedictum, quod extunc burggra- vius castri nostri Angirbach,2) qui pro tempore fuerit, tales homines ad fre- quentationem ipsius fori auctoritate regia compellere habeat viis et modis, quibus sibi melius videbitur expedire absque offensu et commotione nostrae regiae maiestatis. Harum, quibus nostrae maiestatis sigillum appendi fecimus, testimonio literarum. Datum Pragae anno Domini millesimo trecentesimo quinquagesimo primo, indictione quarta, XVI Calendas Augusti, regnorum nostrorum Romanorum anno sexto, Bohemiae vero quinto etc. 108

Strana 109
Zachováno pouze v opisu ze 16. stol. v archivu ministerstva vnitra v Praze, odd. SM P 106 K 40, kde jest i český překlad: Karel, z Boží milosti římský král, vždycky rozmnožitel říše, a český král, známo činíme všechněm, že žádostiví jsouce upřímně, aby spůsob království našeho Českého ve všech částkách svých zlepšen byl, anobrž pro užitek chudejch rozmnožen, a chtějíce, aby spůsob vsi naší Kožlan v lepší uveden byl, ji jsme v trhové městečko s radou našich věr- ných umínili proměniti, totižto takto, aby táž prve ves byla městečko, a v úterej každého téhodne trh svobodnej tam jako v jiných městečkách ve všech věcech prodajných aby držán byl a aby užívalo všech práv městeček, v nichž trhové držáni bývají, tež planýře a šibenice a jiných obyčejův i svobod jakýchžkoliv. A také aby všickni a jeden každý do téhož městečka s náklady a koupěmi svými jezdíce, přijížděti i odjížděti mohli bez všeho osobám i věcem jich ublížení. Nicméně pro častější jmenovaného městečka navštěvování ustanovujem, aby všeckny i jednoho každého, kdož by v jedné míli do jiných městeček jmenovanej úterej chodili a ne do městečka Kožlan předjmenovaného, hned purkrabě hradu našeho Tejřova, kterýž by toho času byl, takové lidi k chození na týž trh mocí královskou přinutiti mohl těmi prostředky a spůsoby, kterýmiž se mu bude nejlépe zdáti příhodné býti bez uražení a rozhněvání naší královské milosti. Tomu na svědomí rozkázali jsme naší velebnosti pečeť přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán v Praze léta Páně tisícího třístého padesátého prvního, indikcí čtvrté, XVII dne měsíce července, království našich římského léta šestého a českého pátého. Jiný opis ve farní kronice kožlanské z r. 1784 a v archivu metrop. kapituly pražské. a) Nutno doplniti qui. 1) Kožlany, s. o. Kralovice. — Městečkem se staly již r. 1313 (výše č. 24), ale záhy zase poklesly, nebot r. 1332 se jmenují zase jen vesnicí (J. Emler, Regesta III, č. 1944, str. 756). 2) Angerbach, hrádek pod Kožlany, zvaný též Hrad nebo Hrádek; v českém překladě zde otištěném nesprávně Týřov (V. Kočka 1. c., str. 497). 69. 1352 říjen 27. Praha. Karel IV. obnovuje obyvatelům městečka Václavic výsady a práva, jež jim udělil již jako markrabě moravský a správce zemský dne 25. listopadu 1342. Karolus, Dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex, ad universorum noticiam tenore presencium volumus pervenire, quod quia fideles nostri dilecti.. iudex.. iurati et oppidani oppidi nostri Wladislawiczl) necnon incole villarum Kruswiczani, Wrocznalhota, Bukowskalhota, Lacznicze, Zabowresk et Sbosnalhota, ad dictum oppidum pertinentes, ut a servitutibus et gravaminibus, quibus tunc per extranea regimina afflicti fuerant, et sub nostra proteccione et regimine respirare et persistere affectantes, se ab Ulrico quondam de Costelecz, cui illustris quondam Johannes, rex Boemie, genitor noster karissi- mus clare memorie, eos obligaverat in sexingentis sexagenis grossorum dena- riorum Pragensium, propriis suis pecuniis liberarunt et nunc in presenti nobis similiter ducentas sexagenas eorundem grossorum subsidii nomine benivole erogarunt, nos volentes predictis oppidanis oppidi Wladislawicz et incolis 109

Strana 110
predictarum villarum, ut quanto ipsos graciosius respexerimus, tanto uberius valeant emendari, intuitu premissorum graciam facere specialem, statuimus, decernimus et volumus perpetuis temporibus firmiter observari, quod sepedicti tam oppidi quam eciam predictarum villarum incole et eorum posteri imper- petuum de ipsorum hereditatibus supradictis, quas possident, non plus quam censum quadraginta quatuor sexagenas grossorum denariorum Pragensium in festo sancti Georgii et quadraginta quatuor sexagenas eorundem grossorum in festo sancti Galli, qui ab antiquis temporibus solvi consueverant, nobis, heredi- bus et successoribus nostris solvere tenebuntur et omnes labores et servitu- tes, exacciones, subsidia, vecciones sive alia gravamina et subsidia ipsis de novo excogitata hactenus deponentes eosque a dacionibus arre, anleit vul- gariter dictis, hereditatum mensuracionibus et maiorum censuum ultra con- suetum imposicionibus absolvimus ita, quod solutis et datis censibus .. iudici eorum, qui pro tempore fuerit, ad deportandum nobis, in nullo alio penitus sint astricti, sed omnibus iuribus et consuetudinibus observatis antiquitus perfruantur. Volumus eciam eos et eorum quemlibet ab omnibus violenciis et iniuriis quorumlibet defensare nec eis inferre per nos aliquas novitates seu ab aliis inferri permittere inconsuetas, per quas ipsi et eorum posteri possint aliqualiter perturbari. Preterea si eos ad gubernandum commiserimus vel forsitan necessitate coacti duxerimus obligandos, hiis eos in aliquo ultra censum consuetum non audeat nec debeat molestare seu quomodolibet perturbare. Statuimus insuper et volumus, quod .. iudex et iidem oppidani et incole predictarum villarum iure Maioris civitatis Pragensis gaudeant nec eos aliquis ad instanciam quorumcumque, et specialiter .. iudex nostre curie iudicare debeat, aut ipsi respondere teneantur cuiquam nisi coram .. iudice ipsorum ibidem in Wladislawicz vel subcamerario regni Boemie, qui pro tempore fuerit, in causis et casibus, qui ad subcamerariatus officium merito devolvuntur, super quibus .. iudex et oppidani in Wladislawicz necnon incole sepedicta- rum villarum ibidem in Wladislawicz et non alibi iure Maioris civitatis Pragen- sis respondere de se conquerentibus tenebuntur. Ceterum ad habundacioris nostre gracie cumulum prefato oppido et villis quatuor laneos pro pascuis com- munibus in loco, qui Wyssnowe nuncupatur, in qua parte acceptare curave- rint, damus, conferimus et donamus perpetuo possidendos, ut oppidani et in- cole sepedictarum villarum suam per hoc condicionem faciant meliorem. In cuius rei testimonium presentes scribi et sigilli maiestatis nostre munimine iussimus communiri. Datum Prage anno Domini millesimo trecentesimo quin- quagesimo secundo, indiccione quinta, VI° Kalendas Novembris, regnorum nostrorum anno septimo. Pergamenový originál, téměř zcela rozstřižený, v archivu metropolitní kapituly pražské, zn. X. I; k listině jest na hedvábných nitích zelené a červené barvy přivěšena kulatá majestátní pečet, v opisu poškozená, z vosku přirozené barvy. — Na rubu: Ao. 1352, regnorum Ao. 7, VI Cal. Novembris Carolus, Romanorum et Boemiae rex, opidanos in Wladislavicz 110

Strana 111
ac incolas villarum Kruswiczany, Wroczna Lhota, Bukowska Lhota, Lacznicze etc. etc. ob gravamina, quibus per extranea regimina afflicti fuerant, alleviat in pendendo censu eosque iure Maioris civitatis Pragensis praemiat ac condecorat. Sub Lit. B. Scrin. I., (jinou rukou) Fasc. I. N. 5. — Český překlad ze 16. stol. v archivu ministerstva vnitra v Praze, odd. SM P 106 V 3: Karel, z milosti Boží římský král etc., po všecky časy rozmnožitel, též také i český král etc., chceme, aby všechněm lidem skrze toto psaní v známost vešlo, že věrní naši milí, rychtář s přísežnými a sousedi města našeho Vladislavě, též také i obyvatelé vsí Krulvi- čan[!], Vračný Lhoty, Bukovský Lhoty, Lačnice, Žabovřesku a Sobolný[!] Lhoty, k jmeno- vanému městu přináležejícími !], svobodné od poddanosti činěné a robot, kterýmiž až po- savád obtěžováni byli, a pod milostivou ochranu naši chtějíc sobě polepšiti a zůstati, sebe všickni od Urlika z Kostelce, kderémužto někdy předešle Jan, král český, otec naš nej- milejší a svaté paměti, zastavil v šesti stech kopách grošů českých, vlastními penězi se vysvobozují a nyní tohoto času na tolikéž dvě stě kop grošů českých na pomoc dobro- volně odevzdávají, my tehdy chtějíce jmenovaným obyvatelům Vladislavě a vesnicím k němu přináležejícím, jak milostivě je v své ochraně míti ráčíme, tak hořeji jim je zlepšu- jeme, tímto listem naším obzvláštně ustanovujeme a poroučíme, aby po všecky časy do- statečně tak se zachovávali, že jak sousedé jmenovaného města, tak také i těch jmenova- ných vsí a jejich potomci nic více nebudou povinni platův dávati kromě toliko čtyřidceti čtyři kopy grošů českých předně na den svatého Jiří a po druhé tolikéž též čtyřidceti čtyři kop grošů českých na den svatého Havla, kterýžto plat od starodávna se zachovával, nám, dědicům a našim náměstkům povinni budou toliko tou sumou. Též také všecky práce, roboty, fůry a jiná obtěžkání a pomoci, kterýmiž až posavád se zaměstknávali, všeckny skládáme a odnímáme a je ode všech daní, kteréž obyčejně arre, anleit se jmenují, a ode všech desátkův a větších daní přes obyčejnost zbavujeme, takže když toliko to, což povinni jsou, po svém rychtáři nám odevzdají, v ničemž docela povinni nebudou, ale aby všech předešlých a starých obyčejův, kteréž od starodávna, užívati mohli. Ráčíme také připovídati, že je a jednoho každého z nich od všelijakých křivd a nátisků obhajovati budeme ani jim co nového sami od sebe ustanovíme ani jiným dopustíme, pro kteréžto jak oni tak i jejich potomci mohli by se urážeti. Nadto vejš kdybychom k správě jiným je po- ručili anebo snad, jak to bejvá, v čas potřeby je jiným zastavili, tak aby nic vejšeji nad tento plat jich nesměl a moci neměl žádnejch obtěžovati aneb jakejmkoli spůsobem za- neprázdňovati. Též také poroučíme a míti chceme, že rychtář a sousedé města, též i na- hoře jmenovaných vsí užívati mají jednostejného práva jako i Staré Město pražské, aniž je kdo obstaviti míti moc bude aniž budou komu povinni při soudu státi kromě před svým rychtářem na tom právě Vladislavicích aneb před podkomořím království Českého, kterejž toho času byl by k těm přem představen, kterýžto k ouřadu podkomořího slušně přináležejí, kterýmžto rychtář a obyvatelé vladislavští, též i jmenovaných vsí v témž městě Vladislavě a ne jinde podle práva Starého Města pražského povinni budou odpovída- dati. Dále také k hojnějšímu a dostatečnějšímu naší královské Mti přidání a jmenova- nému městu a vsím čtyři lány pro obecní pastvy, kteréž Vyšeňovie slove, darujeme, a aby na věčnost jich užívali tak, aby sousedé a obyvatelé jmenovaných vsí lepší živnost vésti mohli. Pro lepší toho jistotu tímto listem a touto pečetí majestátu našeho tohoto potvrzu- jeme. Datum v Praze léta tisícího třístého padesátého druhého šestého dne měsíce listo- padu [!] etc. a království našich léta sedmého. 1) Srv. listinu ze dne 25. listopadu 1342 (výše č. 51). Regesta imperii VIII, str. 121, č. 1250. 111

Strana 112
70. 1352 listopad 19. Kostelec nad Orlicí. Jindřich a Vaněk bratří z Potštejna potvrzují, že jejich matka Alžběta koupila od Mikuláše z Dohalic a jeho manželky Judity městskou rychtu v Kostelci nad Orlicí se všemi právy, platy a dávkami z vesnic Synkova, Doudleb, Suché Rybné, Dlouhé Lhoty, Malé Lhoty, Koryt, Kozoder a Stradyně. Nos Henricus et Wanco fratres de Potenstein1) ad universorum noticiam volumus pervenire, quod mater nostra dilecta domina Elizabeth, relicta nostri genitoris domini Nicolai de Potenstein,2) rite et racionabiliter apud discretum virum Nicolaum de Dohalicz3) suamque conthoralem, dominam Juditham iudi- cium nostrum in Kostelecz, ubi ad nos iure hereditario habere dinoscitur, libere emit cum omnibus utilitatibus ac proventibus infrascriptis universis, cum iudicio, sicuti ab antiquo tempore est assignatum, videlicet alterum dimidium laneum agrorum et pratorum cum allodio dicte civitati adiacenti et duos bancos panuum singulisque diebus fori a quolibet sutore unum parvum denarium, qui halerez vulgariter nuncupatur, a quolibet salsatore per unum parvum singulique insti- tores per unum parvum cum tercio denario ipsius iudicii omnium proventuum ac utilitatum cum fluminis piscacione ab antiquo ponte usque ad metas fluminis plebani. Item quilibet hospes in civitate aut extra civitatem Kostelecz in festo Nativitatis Christi ad dictum iudicium iuxta suam facultatem suo honore tene- tur visitare. Hec sunt ville, que de iure spectant ad iudicium prefatum, scilicet Sincow,4) Dudleb,5) Ribna,6) Longa Elhota7) cum Elhota Minori,s) Korit,3) Kozoder,10) Stradin11) cum qualibet iudicii utilitate, ita tamen, quod villa dicta Sincow hominesque ibidem annuatim quolibet iudicio arbitrali prandium dare tenentur cum tercio denario iudiciali, villa Dudleb quilibet hospes dare tenetur in festo sancti Wenceslai ad dictum iudicium unum pullum et secundum in festo Christi cum tercio denario iudiciali et de quolibet laneo in festo Pasche XVI ova pullorum, in villa Ribna quilibet hospes in festo sancti Wenceslai unum pullum et secundum in festo Christi et in Pascha tota villa unam sexa- genam ovorum dare tenetur tercio denario adiungente, Longa Elhota omni iudicio arbitrali quilibet hospes hostiatim duos parvos cum tercio denario iudiciali, Elhota Minor quilibet hospes in festo Wenceslai unum pullum et secundum in festo Christi ac omnes unam sexagenam ovorum cum tercio denario. Sed iste ville, Korit, Kozoder, Stradin cum tercio denario tantummodo spectant ad iudicium prenotatum. Et si alique res furate fuerint recepte, iuxta scabinorum abiudicantium et gladiorum eorum dictum terciam partem tenen- tur obtinere cum tercia culpa iudiciali. Damus eciam predicte matri nostre dilecte prefatum iudicium vendendi, dandi et obligandi, cuicumque voluerit, libere potestatem eo salvo iure, quemadmodum ipsa emit. Datum et actum in Kostelecz presentibus nobilibus viris dominis, domino Benessio de Wartenberk, domino Czencone, fratre nostro dilecto, eciam de Potenstein,12) domino Her- 112

Strana 113
manno et Ulrico fratribus de Richenberch et Maczicone de Horek, quorum sigilla ad nostram peticionem cum nostris sigillis de ipsorum certa sciencia prescriptorum in testimonium presentibus sunt appensa, anno Domini M° CCC LII° die sancte Elizabeth vidue. Pergamenový originál v archivu města Kostelce nad Orlicí; sedm pečetí, které byly při- věšeny na pergamenových proužcích, jest ztraceno. — Na rubu: Na skoupení rychty a kteří k soudu do Kostelce přísedící sou. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) O nich v. A. Sedláček, Hrady II, str. I1. 2) Tamže str. 9. 3) Mikuláš z Dohalic koupil kosteleckou rychtu od Čeňka z Potštejna 23. dubna 1341 (výše č. 48). 4) Synkov, s. o. Kostelec n. Orl. 5) Doudleby nad Orlicí, s. o. Kostelec n. Orl. 6) Suchá Rybná, s. o. Kostelec n. Orl. 7) Veliká Lhota, s. o. Kostelec n. Orl. 8) Malá Lhota, zašlá vesnice (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 915). 9) Koryta, 8. o. Kostelec n. Orl. 10) Kozodry, s. o. Kostelec n. Orl. 11) Stradyně, zašlá vesnice (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 915). 12) A. Sedláček, Hrady II, str. 11. Otištěno v Archivu Českém, sv. XXII, str. 2—3. 71. 1353 listopad 6. Beneš z Vartemberka dává rychtu v Hlinsku svému služebníkovi Mikulášovi a jeho potomkům; rychtář vybírá třetinu soudních pokut a patří mu 21/2 svobodných lánů, krčma, lázeň, svobodné krámy masné i chlebné, jakož i dva svobodníci; při uzavírání sňatků v městečku obdrží od ženicha měřici ovsa a dvě slepice. K hlinecké rychtě patří vesnice Vitanov, Studnice, Přerostlá (= Hamry), Blatno a Strana(?). Spatřuje se paměť v létu 15031) o panu Benešovi z Vartmberka,2) kterýž služebníku svému Mikulášovi v městečku svém Hlinsku3) daroval na věčnost i potomkům jeho soud rychtářský s třetím penízem ze všech vin súdů malých i velikých, půltřetího lánu rolí svobodného, svobodnou krčmu, svobodnou lázeň, svobodné krámy masné i chlebné, dva muže svobodné k tomu soudu přináležející. A kdo by sobě ženu pod jeho soudem chtěl bráti, ustanovil, aby nejprve rychtáři povinen byl dáti měřici ovsa a dvě slepice. A ten rychtář má vybírati berni ode všech poddaných. Kdo by též nějakého zločince nalezl pod jeho soudem, ne někde jinde, ale toliko v Hlinsku má býti trestán. A vsi Vita- nov,4) Studnic,5) Přerostlé,6) z té strany vody řečené Blatná7) [!] i z té strany Sedliska s vsí před Hlinskem3) do soudu předřečeného s plným právem náležeti mají. Datum anno ut supra šestého dne měsíce listopadu. 113

Strana 114
Z Paprockého Diadochu, O stavu panském, str. 277. 1) Správně 1353 (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1265). — K. V. Adámek, Sborník okresu hlineckého (Hlinsko 1897), str. 78 mylně datuje k roku 1303, kde je listina otištěna. 2) Hlinsko (s. o. Hlinsko) patřilo k Rychmburku. Beneš z Vartemberka držel Rychm- burk od 40tých let 14. stol. (A. Sedláček, Hrady I, str. 79). 3) Městečko založeno někdy ve 14. stol. na cestě z Rychmburka do Ždáru na Moravě. Pečet i znak, půl koně, má po pánech z Pardubic, kteří vládli na Rychmburce v druhé polovině 14. stol. (A. Sedláček, Hrady I, str. 80; J. V. Šimák, České dějiny I. 5. str. 1265—1266). 4) Vitanov, s. o. Hlinsko. 5) Studnice, s. o. Hlinsko. 6) Přerostlá, vesnice, která se nyní nazývá Hamry, s. o. Hlinsko (A. Sedláček, Místo- pisný slovník, str. 729). 7) Blatno, s. o. Hlinsko. 8) K. V. Adámek I. c., str. 78 míní, že jde o ves Stranu, koncem 14. stol. ještě samo- statnou, ale brzy poté již část města Hlinska, snad i Rataje, rovněž část dnešního Hlinska (tamže str. 29). Otiskl A. Sedláček, Listy z Diadochu Paprockého (Sitz.-Ber. K. b. G. W. 1890), str. 400 (regest). 72. 1355 červenec 13. Bečov. Bratří Boreš a Slavek z Ryzmburka udělují obyvatelům Krásna nad Lesy (Schönfeld) právo horní a váhu na cín, při čemž se výslovně podotýká, že úroky a dávky, až dosud placené, i všechna ostatní práva vrchnost ponechává beze změny. Universa, que fiunt et stare cupiunt sub statu solido, necesse est, ut littera- rum ac testium fulcimine roborentur. Nos igitur Borsso et Slawco fratres de Ryssenburg1) consilio maturo et bona deliberacione notum facimus tam posteris quam modernis presentem litteram inspecturis et audituris, quod fidelibus no- stris pauperibus de Sonefeld2) ipsorumque heredibus et legittimis successoribus natis ac nascendis iudicium et ponderacionem stangni, quod volgariter dicitur dy vôge, et omnia stanifodia ibidem in mineris cum utilitatibus et proventibus, quomodocumque nunccupentur, in omnibus, prout eodem opidum in suis metis et terminis circumferencialiter est distinctum, damus, conferimus et assignamus iure hereditario perpetuis temporibus possidendam, tenendam et habendam et ad usus ipsorum convertendam, prout ipsorum heredibus videbitur expedire, condicione tamen hac interposita, ut nostrum censum, stewras et alias exaccio- nes et omnia nostra iura, prout singulis annis antea habuimus et pronunc habe- mus, nobis dent et tribuant perpetuis temporibus, prout ab antiquo est inole- tum, id est conswetum. In cuius rei testimonium et evidenciam pleniorem pre- sens privilegium nostro sigillo et fratris nostri Slawconis per manus nostri cap- pellani Sassame iussimus roborari. Datum et actum in Beczawo in die sancte Margarete virginis gloriose anno Domini millesimo C C C° quinquagesimo quinto. 114

Strana 115
Pergamenový originál v archivu města Lokte; k listině jsou na pergamenových proužcích přivěšeny dvě kulaté pečeti z červeného vosku, první naprasklá, druhá zachovaná jen z polo- viny. — Na rubu: Her Borso und h. Slawco begnadung uber flos und wag, lehen und alle gerechtigkeit des zinbergwercks vor 228 jarn. — Bergwerk 1355. — Priv. I. — Ně- mecké znění této listiny se zachovalo v potvrzení Jindřicha z Plavna ze dne 22. února 1456: Alle dinck, di do geschehen und auch veste begern czu werden mit ganczen wesen in stetikait, so ist des ein notdurftikait, das dieselben mit der briefen und der gezewgen hilfe redlichen bewaret werden. Auf das wir Borso und Slacko zwen bruder von Riesen- wurck mit guten rat und mit wolpedachten mute tuen wir kunt allen nachku[n ftigen und gegenwurtigen, die diesen brief ansehen ader hôren lesen, dass wir unsern lieben getrawen, armen leuten von Schonfelt und allen iren erben und elichen nachkumlen, di do sind geborn und hinach werden geborn, das gericht und das czinwerck, nemlichen czinwage und alle czingruben ader czinwerck daselbest gelegen in den erczen, als weit auf unsern gut czinwerck went ader get auf Petschawer guter, es sein czingruwen ader czinseifen, wie die ungeferlichen genennet mugen werden mit nomen, mit allen nuczen und fromen, als derselbe genannte marckte Schonfelt an sainen rainen und endeczielen geleichlichen ist getailt und abgemessen, geben und verleihen und zuaigen mit erwiklichen rainen rechten ewicklichen zu pesiczen, zu haben und zu pehalden und czu iren fromen wenden, keren und laiten, als sie und ire erbling czimlich und peqwemlich duncket, mit sulcher under- schaid, das sie unser czinse, stewer und ander czugehorunge und alle unser recht, als wir di alle jare jerlichn forher gehabet haben und auch iczund noch haben, uns schullen geben und peczalen czu ewigen czeiten, als das fur alder gewonhait ist. Dicz geschichtes czu einen geczeucknusse haben wir diesen unsern offen gegenwurtigen brief und hant- festen under unsern ingsiegel und unsers bruders Slackonis mit den henden unsers kaplans Sassame gehaissen kreftiklichen pestetigen. Geben und geschehen czu Petschaw an dem tag sand Margarethen der hailigen junckfrauen nach gepurt Cristi tausent und drai- hundert jar, darnach in den funfundfunfeziegisten jare (perg. orig. v městském archivu). 1) O nich v. pozn. I při listině ze dne 30. listopadu 1349 (výše č. 65). 2) Krásno nad Lesy, dříve Schönfeld, 8. o. Loket.-Městečko na panství bečovském, které děkuje za svůj vznik těžbě cínové rudy (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 571). Otiskl B. Mendl, Regesta VI. I, č. 66, str. 41. 73. 1355 září 16. Praha. Císař Karel IV. potvrzuje privilegium svého otce Jana ze dne 23. srpna 1331 pro městečko Stráž u Tachova. O způsobu zachování listiny v. poznámku při listině z 23. srpna 1331 (výše č. 39), příslušný český text zní takto: Ve jméno svaté a nerozdielné Trojici zsčastně amen. Karel čtvrtý, z Boží milosti řiemský ciesař, vždy rozmnožitel říše a český král, k věčné věcí paměti. Známo činíme všem, že stojíce před naší velebnosti přítomností měštané v Stráži, věrní nám milí, některé listy slavné paměti osvieceného Jana, krále českého, otce našeho najmilišieho, výsosti našie obětovali jsú, prosiece pokorně, abychom těch listuov jim z obyčejné 115

Strana 116
dobrotivé milosti pojistiti, stvrditi a potvrditi ráčili bychom. Kterýchž listuov rozom jest takový a znie v tato slova: Jan, z Boží milosti český a polský král etc. (Následuje listina ze dne 23. srpna 1331; výše č. 39). My zajisté dřieveřeče- ných věrných našich k prozbám dobrotivě jsúce přích[y lni, dřieveřečené listé ve všech jich rozomích, punktích a klausulách slovo od slova, jakož se nahoře vypisuje, kteréžto rozomně a opatrně pójčené jsú a jakožto našim a jiným prá- vóm bez škody, mocí královskú potvrzujem a stvrzujem a pojištujem a z milosti obyčejné potvrzujem, Ižádnému ovšem člověku slušno buď našeho pójčení, potvrzení a pojištění listu pře[!] přestúpiti aneb kterúž všetečností proti jemu učiniti pod pokutú těžkého hněvu našeho. Znamení najjasnišieho kniežete, pana Karla čtvrtého, řiemského ciesaře nepřemoženého a slavného krále čes- kého. Svidkové těch věcí jsú osviecený Rudulfus mladší z Sas, Kasimirus těšenský, Mikuláš minstrberský, Bolek opolský, Konrád olšnický, Bolek falken- berský vývody, i také slovutní Henrich z Švarcenburku1), Jan Magdeburský, Oldřich z Holfensteinu,2) Vojtěch z Anabolt3), Rudolf staršie, vývoda saský, svatý řieše arcimaršálek, a ctihodní Arnest, arcibiskup praský, Friderich řezen- ský, Jan arigenský, Břečislav vratislavský, Jan olomúcký, Tidricus mindenský biskupi a hrabie a jiných mnoho. Pod pečetí na svědomie cíesařskú potvrzeno jest. Dán v Praze léta Božieho tisícého třístého padesátého čtvrtého, indicione osmé, šestnádcté kalendy Oktobris, království našich léta desátého a ciesařstvie prvnieho4). 1) ze Schwarzburku. — 2) z Helfensteinu. — 3) Albert z Anhaltu. — 4) V listině jest sice napsáno „léta Božieho tisícého třístého padesátého čtvrtého“, ale podle let králov- ských i císařských to musí býti rok 1355; také indikce souhlasí s rokem 1355. Otiskl B. Mendl, Regesta VI. I. č. 115, str. 65. — Regesta imperii VIII, str. 181, č. 2243. 74. 1360 březen 29. Praha. Karel IV. povoluje obyvatelům městečka Nasavrk konati trh jednou týdně, pokud ovšem by to neškodilo městům a městečkům v okruhu jedné míle. Nasavrky se řídí právem chrudimským. Karolus quartus etc. Notum facimus etc., quod nos ad votivam et raciona- bilem supplicacionis instanciam venerabilis Johannis, Olomucensis episcopi,1) principis, consiliarii et devoti nostri dilecti, qua nostre serenitati attente et diligentius supplicavit, fidelibus nostris dilectis, universitati civium opidi Nassawrk2) de innata nostre benignitatis clemencia auctoritate regia Boemie et de speciali gracia, ut eo melius in suis usibus proficere valeant, tenore pre- sencium concedimus et graciosius elargimur, quod liceat eis exnunc inantea 116

Strana 117
particulare forum semel in ebdomada libere celebrare, dum tamen forum huiusmodi civitatibus et opidis a dicto opido infra unum miliare distantibus gravamen seu dispendium aliquod non importet. Decernimus eciam universita- tem civium eorumdem omni eo iure uti et gaudere, quo cives et universitas civitatis Grudimensis utuntur et gaudent et eciam quomodolibet pociuntur. Mandamus igitur omnibus et singulis nostris fidelibus et subditis, cuiuscumque status, gradus seu condicionis extiterint, per regnum Boemie constitutis, qua- tenus cives et universitatem prefatos in dicta nostra gracia ipsis facta nullatenus impedire seu molestare presumant, sicut indignacionem nostram gravissimam voluerint evitare. Harum sub appenso nostro minori sigillo testimonio literarum. Datum Prage anno Domini etc. M'CCCM° LX°., indiccione XIIIIa, IIII° Ka- lendas mensis Aprilis, regnorum etc. Per dominum Olomucensem Hinrichs Australis. Známo pouze ze zlomku register císaře Karla IV. (v rukopisu drážďanském, zn. 1314b, fol. 127; fotografický snímek v semináři pomocných věd historických Karlovy university), jakož i z edice Adama Fridricha Glafeye „Anecdotorum S. R. I. historiam ac ius publicum illustrantium collectio, Tom. I.“ (Dresdae et Lipsiae 1734), str. 86—87, č. LI. 1) Jan VIII. Očko z Vlašimě. 2) Nasavrky, okres. město. Původně jedna z vesnic, které patřily k hradu Stradovu; bylo to ve 14. stol. zboží biskupství olomouckého (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1240—1241). Regesta imperii VIII, str. 253, č. 3098. 75. 1360 duben 20. Praha. Karel IV. dává obyvatelům města Městce Králové 18 lánů právem purkrecht- ním, 24 masných krámů, 12 lavic soukenných a 21/2 lánů obecních pastvin. Dále jim uděluje právo města Nymburka a určuje platy z lánů i z krámů a lavic. Dluž- níci do pěti hřiven bez jednoho lotu, ať urození at neurození, patří před městského rychtáře. Královéměstečtí nesmějí však býti nikde jinde kromě Nymburka a žádnou osobou, světskou nebo duchovní, stavováni pro dluhy. Na vzdálenost jedné míle kolem města se nesmí usaditi žádný řemeslník ani se nemůže zříditi krčma na škodu města. Měštané patří jedině před rychtáře a městský soud. Rychtu a užitky zní i s lázní si ponechává král pro sebe a pro své budoucí. Karel čtvrtý, z přízni Boží římský císař, vždycky rozmnožitel a český král, známo činíme tímto listem přede všemi, že poněvadž nám rozum radí, cnost ponouká a péče přijatého povýšení nás navodí, abychom poddaných našich pohodlnostem a pokoji myslili a je od škod a překážek zachovali dobrotivě, my milých nám věrných měšťan našich z Kynygfeldu1) založení města téhož 117

Strana 118
k žádostivým jich prozbám velebnosti naší učiněným a podaným vedle obyčeje milosti císařské a dobroty království Českého chtíce učiniti lepší, dávámy a přejem těm měšťanům a obyvateluom města Kynygfeldu napřed pověděného, kteréžto právem purkrechtním z jistého našeho vědomí, a zvláště našeho po- výšení milostí jakožto český král s osmnácti lány dědin neb rolí, z kterýchto lánův každý sedmdesáte a dvě měřic pražských semene přijíti má,2) řečenému městu právem plným purkrechtním vyměřených, s čtrmecítma krámy mas- nými, s se dvanácti lavicemi súkennými a s půltřetím lánem pastvami obec- nými vysadili sme a vysazujem, aby všech a každých zvláště práv, jichžto město naše Nymburk nad Labem požívá,3) a město napřed pověděné Kynyg- feld a všickni obyvatelé téhož města požívali na věky, tak však, aby všech práv svých v Nymburce hledali a žádali i brali v každú potřebu. Kterýchžto osm- nácti lánuov každý šedesáte a štyry grošův peněz pražských ročního úroka každé léto na věky pravého úroka jménem, totiž třidceti a dva grošův na hod sv. Jiří mučedlníka a též třidceti a dva grošův na sv. Havla nejblíže budúcího nám, dědicuom a náměstkuom našim, českým králům, platiti dlužen bude. Též i každý krám tři věrduňky grošův pražských peněz4) každé léto ouroka jménem na věky dávati má a lavice súkenná každá jeden věrduňk grošův pražských peněz napřed řečených na roky rozdílně po polovici napřed psané, svolujíce zevně napřed řečenému městu Kynigfeld a jeho měšťanům a obyvate- lům, aby pro pět hřiven stříbra bez lotu jednoho každého dlužníka, urozeného neb neurozeného, v kraji města jich přebývajícího, nebo jeho lidi místo něho, jestliže by on první jistec ku právu snad státi nechtěl, stavovati slušně před rychtářem toho města, kterýž by ty časy byl, kážíce tomu dlužníku tudíž od- povídati k spravedlnosti. Ale ti měšťané a obyvatelé města napřed pověděného ani žádný z nich ani jich zboží v žádných městech, městečkách nebo i vesnicích našich nebo zeman království našeho pro žádné dluhy, o kteréš by před rych- tářem řečeného města spravedlnost požádána nebyla anebo od něho nebyla by odepřena, nemají nyní i potom nikterak stavováni býti nyní i potom kromě on sám jistec, v tom město Nymburg vynímajíc, v němšto každý měštěnín nebo obyvatel řečeného města Kynygfeld pro dluhy kteréžkoli můž staven býti, pro- tože město Nymburg tyto zvláštnosti z starodávna minulého času požívalo jest až dosavád a také požívá nynější čas.5) Přidáváme nadto a zevně královským vročením2) českým věčně trvajícím ustanovujem, aby žádný kteréhožkoli díla ručního řemesník vzdáli jedné míle od řečeného města Kynygfeld na škodu toho města nebydlel ani svého díla ručního tudíž dělati směl, a aby tak vzdáli žádný, kdož by koli byl, krčmy nevyzdvihoval ani piva vařil ani sladu ani co k těm věcem podobného dělal na překážku nemalú tomu městu řečenému nebo obyvateluom jeho. Pakli by kdo, kdož by koli byl, dělal co svrchu psaných věcí na překážku řečeného města a dělati směl, a od obyvatelův města napřed řeče- ného nebuď mu to dopuštěno, ale slušným odepřením nebo během ovšem buď odtištěn. A aby řečeného města obyvatelé pro odepření potřebné a nedopúštění 118

Strana 119
takovým, ješto by je odtiskovati chtěli, v náš hněv ani v pokutu anižto kterých- koli úředlníkův našich, kteříž tehdy budou, neupadli, chcem také a znamenitě přidáváme, aby řečeného města obyvatelé nebo lidé od žádných osob kostelních nebo duchovních nebo světských pro pře světské neb časné kteréžkoli žádnými puohony v království našem Českém ani z království poháněni ani obtěžováni nebyli i také vyvoláváni, ale aby pře své před rychtářem napřed pověděného města Kynygfeld líčili, tu práva žádali a spravedlnost skutečnú přijímali. Súd však řečeného města se všemi požitky, užitky i se všemi příslušenstvími a také lázni ku požitku našim,b) dědicuom a náměstkuom našim, králuom českým, úplně a ovšem zachovávání.“) Pod naší menší pečeti zavěšení na svědectví tomuto listu. Dán v Praze léta Božího tisícého třístého šedesátého, naroku třináctého, dvanáctého°) volánka májového, království našich léta čtrnáctého a císařství šestého. Opis ze 16. stol., nepochybně překlad z latinského originálu, v archivu ministerstva vnitra v Praze, odd. SM P 106, M 14. a) Má býti „vyřčením“. — b) Má býti patrně „ku požitku nám, dědicuom a náměst- kuom našim“. — c) Správně „a ovšem zachováváme“. c) V potvrzení Václava IV. ze dne 18. února 1395 jest „dvadcátého“. 1) Králové Městec, s. o. Králové Městec. — Byl vysazen ve 13. stol. bud Přemyslem II. Otakarem nebo Václavem II. a patřil původně českým králům. Ale Karel IV. jej zastavil Anežce Svídnické a ta r. 1373 Petrovi z Vartemberka a z Kosti. Od té doby již nebyl Městec vyplacen a tak se stal poddanským městem (A. Sedláček, Hrady X, str. 199; J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 828—829). 2) A. Sedláček, Paměti a doklady o staročeských mírách a vahách, str. 420. 3) Privilegium krále Jana ze dne 26. prosince 1327 (J. Čelakovský, Codex II, č. 149, str. 252 a d.). 4) A. Sedláček, Paměti a doklady, str. 420. 5) V. poznámku 3. Otiskl A. F. Glafey l. c., č. LXXIII, str. 116—118. — Latinský text jest v drážďan- ském rukopisu, zn. 1314 b, fol. 16 b. Z technických důvodů bude zařazen až do dodatků ke 3. svazku IV. dílu. 76. 1360 červen 2. Praha. Litomyšlský biskup Jan II. uděluje svému městu Litomyšli právo mílové, pokud jde o prodej vína a piva, o krčmy a o řemeslníky. Dále se přesně určují práva a povinnosti krejčí, soukeníků a tkalců. K právu města Litomyšle jde odvolám ode všech měst a městeček na litomyšlském panství. Z pokut připadá třetina bis- kupovi, třetina městu a třetina konšelům. Po zesnulém dědí nejbližší příbuzní, pokud žijí na panství. Wir Johans, von Gotes genaden bischof czu Leuthmuschel,1) bekennen und tun kunt offenlich mit diesem brief allen den, die in sehen oder horent lesen, 119

Strana 120
das wir von merklichen redlichen sachen, die uns vorkumen sein, diese nach- geschriben gesecze und vorbot gemachet und getan haben in unser stat czu Leuthmuschel, und gebieten allen unsern burgern, gemeinden und under- sezzigen in der vorgenanten unser stat und in lande und herschaft unserers bischtums, das sie dieselben unverrukket und ungekrenket und gancz, stete und veste sullen halten: Von ersten wollen und gebieten wir, das allermenclich, die in unser stat czu Luthomuschel jeczunt gesezzen sein odir die noch dorinne czihen und dorinne wonen werden in kumftigen czeiten, wer dieselben sint, mit der egenanten unser stat schossen und geben sullen und mitsampt den andern burgern alles das leiden, das sich durch recht und von alter guter gewonheit geburt. Ouch das kein richter der dorfe, sie sein erblich, frey, lantrichter odir undirrichter, die ir gut odir gerichte auzwendig der stat und in unser herschaft haben, wiewol das sie wonhaft sein in der stat, sullen odir mugen creczme haben odir halten. Und alle creczmere, die czu der stat czu dem Leuthmu- schel geweichpildet seint, sullen bier koufen in unser stat ze Leuthmuschel und in keinen andern steten. Ouch kein burger sol bier von andern steten furen in unser stat zu Leuthmuschel noch fremde bier doselbest schenken. Und alle newe creczme unsrers bischtums herschaft bei einer meil umb unser stat Leuthmuschel sullen absein. Und der pfortener uf unserm haus zu Leuth- muschel sol kein bier furbas schenken noch deheinen andern trank, wie der genennet sei. Ouch vorbieten wir den sneidern, die umb lon rôcke und mentel machen, das sie nicht gewant mit der elen vorkoufen sullen, und kein hantwerk- man, sneider, smid odir schuster sol sein in unser herschaft gesezzen in einer meil von der stat czum Leuthmuschel. Und das unser lantvogt, richter und heger sullen nicht creczem haben noch bier schenken, abir wein mugen sie wol schenken, wenn sie das vormugen. Und die schepfen und burger allir unser stete, merkte und dorfer sullen recht und urteil, als oft des not geschiet, in unser stat Lûthmuschel zu unseren schopfen doselbest holen und nemen. Und wer hie czum Leuthmuschel vorschriben und geechtet wirt, umb welcherlei sache das sei, der sol in allen unsern steten, merkten und dorfern sein vorschri- ben und geechtet. Ouch die buzen und gelt, die komen von dem rate, sol man in drei teilen; das ein teil sol uns gevallen, das andrer sol man an unser stat Leuthmuschel wenden, das dritte den leuten, die den rat odir berichtigunge halden. Ouch alle anvelle, die in unsrer stat zu dem Leuthmuschel und in dem lande geschehen, sullen an die nehesten frûnt des abgestorben vallen (následuje rasura v délce 71/2 cm), die iczunt sein in unser herschaft odir noch dorinne werden. Und allein wir von sunderlichen genaden den tuchmechern und webirn, unsern getrewen czum Leuthmuschel, dirlaubet haben tuch mit der ele ze sneiden und zu vorkoufen, doch wollen wir, daz sie kein ander tuch sneiden, wenn das sie selber machen. Ouch vorbiete wir unsern tuchmachern, die tucher, die sie wider einander koufen, das sie der keins sullen sneiden; wirt des iemand ubirczeuget, der hat dasselbe tuch verlorn, und das sol halbes unsirer camern 120

Strana 121
und halbes der stat czu dem Leuthmuschel werden. Ouch wollen wir, das die webir unsrer burger und getrewen kinder und freunde ir hantwerk leren sullen als wol, als sie fremder leute kint leren, wenne sie dorumb gebeten werden. Ouch sullen die webir keine saczunge odir recht under in machen ane rat, wort und wizzen unsirer schepfen czum Leuthmuschel. Sie sullen ouch gestatten, und wir wollen ouch, das unser burger czum Leuthmuschel wolle koufen můgen mit dem unczer, pense oder steine gleicherweis als sie. Ouch kein hantwerkman, sneider, smit odir schuster sol sein in unser herschaft gesezzen in einer meile von der stat zu dem Leuthmuschel. Und wer auz unser leute und ouch under- tanen dieser obgenanten unser gesecze und verbot einiges breche, ubirfüre und nicht hilde, der sol von ieclichem, wie dicke das geschiet, verfallen sein einer pene, die wir von im nemen wollen nach achtunge des ungehorsams, wie das wir des czu rate werden. Mit urkund dicz brives versigelt mit unserm ingsigel, der geben ist czu Prage nach Cristus geburt dreuczenhundert jar, dornoch in dem sechezigstem jar an den nehesten dinstag vor unsrers herren Leichnams tag. Pergamenový originál v archivu města Litomyšle; na pergamenovém proužku visí špičatě oválná pečet z červeného vosku s kulatou sekretní pečetí z téhož vosku na rubu. — Na rubu: Iura civitatis Luthomislensis. — No. 2. — Hanfešt anebo privilegium biskupa Jana bez kapitoly na dání práv. Německý. — 1360. — Nro. 1. — N. 48 (červeným in- koustem). 1) Jan II. ze Středy (1353—1364). — Z. Nejedlý l. c., str. 126 a d. Srv. Z. Nejedlý, l. c., str. 141. — Český překlad v „Liber memorabilium ab anno MCCCL“ (archiv města Litomyšle, zn. A 2), fol. 67: My Jan, z Boží milosti biskup litomyšlský, vyznáváme a oznamujem tiemto listem všem těm, kteříž jej uzří anebo čtúce slyšeti budú, že jsme z znamenitých a slušných příčin, kteréž před nás přišly, tato ustanovení dolepsaná i zápovědi zdělali a učinili v našem městě Litomyšli a přikazujem všem našim měšťanuom, obcém a podsedkuom v našem již jmenovaném městě, v kraji a panství našeho biskupství, aby je bez porušení a nepohnu- telně v celosti pevně a stále zachovávali: Najprve chcem a přikazujem, aby všickni obecně, kteříž v našem městě Litomyšli nyní sedí a obývají aneb potomně se do něho vztěhovati a v něm v budúcích časích, ktož by pak oni koli byli, bydleti chtěli a tím naším vlastním městem šosovali a dávali a s jinými spoluměšťany všecko to trpěli, což z práva a podle starých zvyklostí sluší. Také nižádný rychtář veský, buď dědičný, svobodný, lantrychtář anebo podrychtáři, kteříž své statky neb rychty zevnitř města a v našem panství mají, by pak sami v městě bydleli, nemají a nemohú krčmy míti aneb držeti. A všickni krčmáři, kteříž k městu Litomyšli připojeni a přivykpildováni jsú, mají pivo kupovati v našem městě Litomyšli a v nižádném jiném městě. Také nemá žádný měštěním piva z jiných měst do našeho města Litomyšle voziti ani cizího piva šenkovati. A všecky nové krčmy v našem biskupství a panství v míli okolo našeho města Litomyšle mají složeny býti. A vrátný našeho hradu litomyšlského nemá více žádného piva šenkovati ani žádného nápoje jiného, jakžkoli muože jmenován býti. Také zapovídáme krajčím, kteříž s záplaty sukně a pláště dělají, aby žádného sukna na loket neprodávali. A žádný řemeslník, krajčí, kovář aneb švec v našem panství v míli okolo města Litomyšle nemá bydleti. A naši 121

Strana 122
lantfojtové, rychtářové neb hajní nemají krčmy míti ani piva šenkovati, než víno mohú dobře šenkovati, mohú-li s to býti. A konšelé i měšťané všech našich měst a městeček i také vesnic mají práva a ortele, když toho koli jaká potřeba bude, u našich konšel města našeho Litomyšle bráti. A ktož zde v Litomyšli soudem potupen jest aneb odsúzen, v jakéžkoli při by se to přihodilo, ten má ve všech našich městech, městečkách a vesnicích potupený a odsúzený býti. Také pokuty a peníze, kteréž přicházejí od úřadu, mají na tré děleny býti; jeden díl má nám připadati, druhý díl má k městu našemu Litomyšli obrácen býti a třetí těm osobám, kteříž radu a soud drží. Také všickni nápadové v našem městě Litomyšli a v témž kraji, kteříž by se přihodili, mají na najbližší přátely toho, kterýž by umřel, připadnúti, kteříž nyní jsú v našem panství aneb potomně budú. A toliko z ob- vláštní milosti my súkeníkuom a tkadlcuom, našim věrným milým, v Litomyšli dopustili sme sukno na loket krájeti a prodávati, avšak chceme, aby žádného jiného sukna nekrájeli, než kteréž sami udělají. Také zapovídáme našim súkeníkuom ta sukna, kteráž jedni od druhých kupují, aby žádného nekrájeli. A byl-li by v tom kto usvědčen, ten to sukno propadne; a toho polovice do naší komory a druhá polovice k městu Litomyšli má se do- stati. Také chceme, aby tkadlci našich věrných měšťanuov děti a jich přátely řemeslu učili tak dobře, jako cizích děti učí, když by za to požádáni byli. Také tkadlci nemají žádných práv a ustanovení mezi sebú dělati bez rady, povolení a vědomosti našich konšel litomyšlských. Také mají dopustiti a tomu chcme, aby naši měšťané v Litomyšli vlnu kupovati mohli, břemena na závaží aneb na kámen rovně takovým spuosobem jako i oni. Také žádný řemeslník, krajčí, kovář aneb švec v míli okolo města Litomyšle v panství našem nemá seděti ani býti. A ktož by z našich lidí a poddaných tato svrchupsaná usta- novení a zápovědi přestoupil, zrušil a nezachoval, ten má po každém, kdyžkoli přestoupí, v tu pokutu upadnúti, kterúž my od něho vezmem podle uvážení jeho neposlušenství, a jakž se uradíme. A s vědomím naším naší pečetí tento list jest zapečetěn, kterýž jest dán v Praze po Kristově narození v třináctistém a šedesátém létě v úterý před Božím Tělem. 77. 1360 červen 12. Praha. Císař Karel IV. daruje rychtu v Lišově, která na něho jako na krále českého připadla právem odúmrtním po smrti rychtáře Henzlína, bratřím Gelfridovi a Mikulášovi z Lukavce(?), a to se všemi právy a požitky; českému králi jsou vy- hrazeny dvě třetiny peněz a užitků, z ní plynoucích, jakož i výnos z cla v Lišově. Karolus quartus, divina favente clemencia Romanorum imperator semper augustus et Bohemie rex, notum facimus tenore presencium universis, quod quia per obitum Henzelini, quondam iudicis in Lissaw,1) sine legittimis heredi- bus nuper defuncti, iudicium ibidem in Lissaw,2) quod idem Henzelinus habuisse dinoscitur, ad nos iuxta ritum et morem regni nostri Bohemie dicitur legittime devolutum, ideoque fidelibus nostris dilectis Gelfrido et Nicolao fratribus de Lunkovicz fidelium serviciorum ipsorum intuitu, quibus nostre serenitati multo tempore complacuerunt fideliter et tenebuntur inantea fidelius compla- cere, neenon ipsorum heredibus omne ius, quod nobis ut regi Boemie in dicto iudicio possit competere seu competit, ex certa nostra sciencia regia auctori- tate Bohemie de speciali gracia damus, conferimus liberaliter presentibus et 122

Strana 123
donamus, decernentes expresse, quod Gelfridus et Nicolaus predicti ac heredes ipsorum dictum iudicium cum omnibus iuribus, honoribus, proventibus, obven- cionibus, utilitatibus et pertinenciis universis, prout illud Henzelinus prefatus, dum viveret, rite possedit et ad nos extunc devolutum, tenere, habere et possi- dere debeant imperpetuum et in suos usus convertere pro ipsorum beneplacito voluntatis, duas tamen partes omnium pecuniarum et fructuum de dicto iudicio in quibuscunque modis provenientes et theloneum in Lissaw pro nostris, heredum et successorum nostrorum, regum Bohemie, usibus ad plenum et omnimode reservantes. Presencium sub imperialis nostre maiestatis sigillo testimonio literarum. Datum Prage anno Domini millesimo trecentesimo sexa- gesimo, indiccione XIII, II Idus Iunii, regnorum nostrorum anno XIIII°, im- perii vero sexto. V listině krále Jiřího ze dne 4. března 1462 (pergamenový originál v městském archivu v Líšově). — Též v drážďanském zlomku register císaře Karla IV. 1) Snad totožný s veřejným notářem „Henslino de Lissow“, uváděným k r. 1377 (K. Köpl, Urkundenbuch der Stadt Budweis in Böhmen. I. Band I. Hälfte. Prag 1901, str. 137). 2) Počátky Lišova nejsou známy, ale již r. 1351 bylo městečkem (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1131). — Otištěno v Archivu Českém, díl XVII, str. 367 (český překlad z urbáře hlubockého). Též u Glafeye l. c., str. 186, č. 110. — Regesta imperii VIII, str. 260, č. 3172. 78. 1361. Zbyněk Zajíc z Hazmburkal) přidává Libochovickým 31/2 lánu nových dědin. Originál není znám, zachovala se jen stručná zmínka v nedatované žádosti purkmistra, konšelů i celé obce libochovické k císaři Rudolfovi II. o potvrzení privilegií: Item od pana Zbinky Zajíce z Hazinburku na 31/2 lánů dědiny přiměřené, jehož datum anno 1361 (archiv ministerstva vnitra, odd. SM P 106, L 21). 1) Zbyněk Zajíc z Hazmburka koupil Libochovice s jinými místy již r. 1335 od krále Jana (v. výše poznámka I při listině z r. 1292, č. 10). 79. 1361 červenec 2. Karlštejn. Císař Karel IV. osvobozuje obyvatele městečka Staré Plzně (Plzence) pro jejich nesnáze, které trpí vystavěním hradu Karlskronu, zvláště že se jim brání pásti dobytek na vrchu Radyni, ode všech robot a dávek s výjimkou královské berně. Za to platí z každé dědiny 28 kop českých grošů ročního úroku, jež odvádějí purkrabímu na Karlskronu, a to polovinu o sv. Jiří a zbytek na sv. Havla. 123

Strana 124
Karolus quartus, divina favente clemencia Romanorum imperator semper augustus et Boemie rex etc., notum facimus tenore presencium universis, quod homines et pauperes oppidani de Antiqua Pilzsna, nostri subsides et fideles, coram nostra celsitudine constituti, nobis penuriam suam, quam paciuntur propter instauracionem castri Karlskron in monte Radina de novo fundati,1) pascuis, quibus, ut consueverunt, in dicto monte circumquaque perfrui ne- queunt, et alia quam plura sua gravamina exponentes, nobis humiliter supplica- runt, ut de solita nostre pietatis clemencia ipsis favere et graciose concedere dignaremur, quod aliqua summa peccunie nomine census annui et losunge soluta per ipsos, deinde eodem anno et aliis subsequentibus annis ab omnibus aliis contribucionibus et exaccionibus, quas una cum civibus civitatis Nove Pilzne ab antiquo dare sunt soliti, forent penitus absoluti. Nos igitur consi- deratis dictorum oppidanorum gravibus dispendiorum defectibus et iacturis ipsosque volentes ab eorum inopia graciosius relevare, iustis eciam eorum peticionibus graciosius annuentes, auctoritate regia et Bohemie de speciali gracia et ex certa nostra sciencia statuimus per presentes, quod predicti opidani, videlicet quilibet eorum iuxta suum posse more inter eos hactenus observato burgravio novi castri Karlskron supradicti, qui pro tempore fuerit, absque dila- tacione qualibet solvere teneantur viginti octo sexagenas grossorum Pragenses [!] census nomine exnunc inantea anno quolibet, medietatem predicte pecunie, videlicet quatuordecim sexagenas in festo sancti Georgii et residuam medieta- tem in festo sancti Galli deinde proxime sequuturo de hereditatibus ipsorum omnibus sive bonis, soluto autem per ipsos censu annuo, ut prefertur, dictos oppidanos et eorum quemlibet a quibuslibet exaccionibus, contribucionibus, vecturis, robotis, muneribus, angariis et cuiuslibet alterius dacii solucionibus et prestanciis quibuscunque absolvimus, eximimus et libertamus et graciosius habere volumus liberos et exemptos berna regali duntaxat excepta, ad cuius solucionem seu dacionem prefati oppidani tenebuntur omnimode, quociens- cumque in regno Bohemie fuerit edicto regio proclamata. Presencium sub nostre maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum in Karlstein anno Domini millesimo trecentesimo sexagesimo primo, indiccione XIIII, quinto Nonas Julii, regnorum nostrorum anno Romanorum XVI°, Boemie XV, imperii vero septimo. V konfirmaci krále Ludvíka ze dne 20. června 1522, uložené v Ústředním zemědělsko- lesnickém archivu v Praze. 1) Stará Plzeň, Plzenec, s. o. Plzeň. — Městečko vzniklo ve 13. stol. z podhradí pod královským hradem na Hůrce; tehdy mělo již trh, ale městské svobody nedostalo. Ty byly totiž přeneseny na Novou Plzeň (= dnešní Plzeň), založenou kolem r. 1295 a výhodněji položenou nežli podhradské městečko, které bylo kromě toho asi po r. 1288 stiženo nějakou velikou pohromou. Stará Plzeň se stala pouhým komorním městečkem. — Ve 14. stol. zpustl i starý hrad na Hůrce, ale protože tudy vedla důležitá cesta, postavil Karel IV. na vrchu Radyni v letech 1358—1361 nový hrad a nazval jej Karlskron; to jméno se však nikdy ne- 124

Strana 125
ujalo, nýbrž hrad jest jmenován po vrchu Radyni. Jeho purkrabí se stal bezprostředním pánem Staré Plzně, jako byl jím již purkrabí na Hůrce (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 604— 605; V. Černý, Staroplzeňský boj za právo, Plzenec 1941, str. 6—9). Otiskl V. Černý l. c., str. 77; český překlad tamže na str. 78. 80. 13611) srpen 23. Český Krumlov. Petr, Oldřich, Jan a Jošt z Rožmberka udělují svému městečku Bavorovu právo královské. Městečko se řídí právem píseckým. Drží-li měštan dědinu ve vsi pánů z Rožmberka, spravuje se jeho majetek sice právem města Bavorova, ale robotovati musí jako každý jiný lán v té vsi. Za hranice i uvnitř země táhnou Bavorovští osobně a s vozy jen, je-li nejvyšší nouze. O právní výklad se obracejí do Písku; nejsou-li ani pak strany spokojeny, přednesou svou při vrchnosti. Ab humana memoria mundi negocia facilius elabuntur, que non sigillis aut litterarum testimonio perhennantur. Nos igitur Petrus, Ulricus, Johannes et Henricus�) de Rosenberg,2) attendentes naufragiosum labentis mundi statum temporum fluxu inconstantem penitus et incertum, memoriam inter cetera bona et virtutes aprobando juxta dictum Senece, qui dicit: Inter nature comoda nil dignius reperitur memoria, tenore presencium constare volumus universis publice protestantes, quod quia cives iurati totaque comunitas opidi nostrib) in Baworow,3) fideles nostri dilecti, in nostra presencia personaliter constituti nobis humiliter supplicaverunt, quatenus ipsis de innata nobis pietate ius regale donare, concedere ac dictam civitatem graciose libertare dignaremur, nos itaque consideratis probitatis ipsorum meritis, quibus nobis et predecesso- ribus nostris fide pura et indefessis obsequiis hactenus complacuerunt, ad prosecucionem ipsorum profectus et comodi benignis affectibus inclinati ac peticionibus ipsorum utpote racionabilibus merito annuentes, animo deliberato ipsis et eorum futuris successoribus prefatum ius regale concessimus, concedi- mus, donavimus et donamus ac dictam civitatem seu opidum°) in Baworow libertavimus et libertamus in hiis scriptis, decernentes, ut idem cives omnesque et singuli utriusque sexus incole et inhabitotares dicti opidid) universaliter, qui nunc ibi sunt, aut successores ipsorum universi omnibus et singulis iuribus, libertatibus, emunitatibus, graciis et quibusvis aliis consuetudinibus fruantur et ad plenum gaudeant, quibus civitas regalis Pieska4) e) et eius incole hucusque freti sunt seu quomodolibet pociuntur ad presens vel utentur quovismodo in futuro hoc salvo, quod omnia et singula iura et onera, que prefata civitas Pieskae) et eius incole Bohemie regibus consueverunt solvere, ad eadem iura et onera predicti cives et universitas in Baworowf) nobis et nostris successoribus sint astricti. Ceterum volumus et concedimus, ut quicumque predictorum ci- vium nostrorum, ibidem in Baworowf) corporalem obtinens residenciam, extra 125

Strana 126
ipsum opidum") in villa nostra quamcumque hereditatem seu bona alia que- cumque mobilia seu inmobilia habuerit, predicta omnia eodem iure, ut pre- mittitur, libere tenebit, solum robotas, quascumque alii incole ville eiusdem nobis facere debuerint, totidem et predicti cives de ipsorum hereditate nobis robotisare seu ducere tenebuntur. Preterea de gracia speciali ipsis concedimus, presenti indultu decernentes, quod quandocumque et quocienscumque expe- dicio generalis vel particularis in terra vel extra terram proclamabitur et cives prefate civitatis in Pieskah) ad eandem equitare et currus stipendiare debuerint, nos dictos cives de Baworowhh) ab hiis duobus oneribus supportatos habere vo- lumus et solutos, verumtamen si nobis aut nostris successoribus adversus hostes in terra seu in limitibus terre Bohemie ardua neccessitas, quod absit, ingrueret, idem cives in Baworow1) corporibus ipsorum propriis prout et alii nostri cives et opidani sine quavis renitencia et contradictione nobis et dictis nostris successoribus suffragari tenebuntur et in stipendio curruum extra terram aliis civitatibus et opidis nostris se debeant per omnia conformare. Postremo statui- mus et presenti sanccimus edicto, quod si umquam in causis, litibus, contro- versiis, materiarum questionibus vel aliis quibusvis iudiciariis actibus tales ambiguitates seu obscuritates intervenirent aut occurrerent, que propter iudi- cis et scabinorum de Baworow1) ignominiosam simplicitatem diffiniri vel ter- minari aut decidi non possent, volumus, quod super hiis ad iudicem et scabinos predicte civitatis in Pieskah) pro declaracione recipienda recurratur quodque omnia premissa iuxta dictorum iudicis et scabinorum in Pieska presencium vel futurorum adinvencionem et arbitrium iudice[n Jtur. In eventu autem, quo ali- cui parti adinvencio ipsorum iudicis et scabinorum in Pieskak) displiceret, ne dominio nostro per illud derogetur, decernimus, ut ab eadem adinvencione ad nostram et nostrorum successorum audienciam possit licite appelari. Nulli ergo hominum liecat hanc nostre donacionis, concessionis et libertatis paginam infringere aut ei ausu temerario quomodolibet contraire. Si quis autem hoc attemptare presumserit, furorem nostre indignacionis se noscat incidisse. In quorum omnium evidens testimonium et robur perpetue valiturum sigilla nostra ex certa nostra sciencia presentibus duximus appendenda. Datum Crum- low anno Domini millesimo trecentesimo octuagesimo primo5) in vigilia sancti Bartolomei apostoli. Originál jest ztracen, znění známo z listiny Jana ze Švamberka ze dne 10. května 1476 (originál v městském archivu v Bavorově), jakož i z rukopisu Národní a universitní knihovny v Praze, zn. 8 A 19, fol. 25 (F. Tadra, Nově nalezené rukopisy formulářů XIII. a XIV. sto- letí. Rozpravy Král. čes. spol. nauk, VII. řada, svazek 2, č. 3, str. 24—25. V Praze 1888). České znění v listině Václava Vlčka z Čeňova ze dne 24. listopadu 1479 (pergamenový originál v městském archivu bavorovském): Od lidské paměti věci světské snadno zhynú, kterýžto pečetmi a svědectvími listov- ními utvrzeny nebývají. Protož my Petr, Oldřich, Jan a Jindřich z Rozmberka, znamena- jíce nebezpečného tohoto světa minulého stav během časuov neustavičný, ovšem i ne- jistý, paměť mezi všelikterakými dobrémi věcmi a cnostmi vyličujíc a vychvalujíc vedle 126

Strana 127
řeči Seneky, kterýž die: Mezi užitečnémi věcmi přirození nic není nalezeno vzácnějšího paměti, protož tiemto listem oznamujeme všem zevně, že měštěné přísežní i všecka obec městečka našeho v Bavorově, věrní naši milí, před námi osobně stojíce, nás sú pokorně prosili, abychom jim z přirozené naší dobroty královské právo dáti, pojčiti a svrchupsané město milostivě osvoboditi ráčili. My zajisté znamenavše zaslúženie dobroty jich, kerúž sú nám a předkuom našim dobrú vierú a ustavičnými službami až dosavád se líbili, k dovede- ní a dolíčení jich užitku i také jich dobrého, milostivémi žádostmi nakloněni a hnuti súc i prosbami jich točičto hodnémi a rozumnémi, svolujíce slušně, s dobrým rozmyslem jim i jich budúcím nahořepsané právo královské dali sme a dáváme, pójčili sme a pójčujeme a svrchupsané město neb městečko v Bavorově osvobodili sme a osvobozujeme, tiemto listem oznamujíc, aby tíž měštěné i všickni obojího pokolenie obyvatelé a přebývající svrchudočeného městečka obecně, kteříž není jsú tu a přebývají, aneb potomní a budúcí jich všichni užívali všech a všelikerakých práv, svobod, příslušenství, milostí a všelikera- kých jiných obyčejóv úplně a docela, kterýchžto město Piesek a jeho obyvatelé až do neneší chviele užívali sú aneb kterakžkoli užívají není aneb všelikterak užívati budú na časy budúcí. Také chceme a pójčujeme, aby ktožkolivěk z svrchupsaných měštěnuov našich tu v Bavorově obývají [!] osobně a někde vně krom města v naší vsi kteréžkolivěk dědicstvie nebo statek jiný kterakýkolivěk movitý i nemovitý měl by, to všecko tiemž právem, jakož se nahoře pieše, svobodně držeti bude jedné roboty, kteréžkoli jiní obyva- telé též vsi nám činiti jmají, též a tolik svrchupsaní měštěné s jich dědicstvie nám roboto- vati aneb voziti dlužni budú. Tak zvláštnie milostí jim popójčujem, přietomným odpuště- ním aneb polechčením oznamujíc, že když by a kolikrátkoli vojna obecná neb zvláštní v zemi aneb z země ven provolána byla, a měštěné nahořepsaného města Piesku na tu vojnu jeti a s vozy vojnovati jměli by, my svrchupsané měštěny z Bavorova od toho dvojího obtieženie vyňaty a prázdny chceme mieti a svobodny, avšak jestliže nám aneb našim budúcím proti nepřáteluom v zemi nebo na pomezí země České veliká potřebnost přišla by, jehož Pane Bože rač ostřieci, tedy ti měštěné v Bavorově svými životy vlastními, jakožto i jiní naši měštěné a obyvatelé městeček beze všeho odporu a protivenstvie nám a našim budúcím pomoci jmají a zavázáni budú a s vozy z země s jinými městy našimi a městečkami ve všem srovnati se jmají. Najposléze ustavujeme a přítomným zřiezením ustavujeme, jestliže by někdy v některých přech, svářích, nesvornostech, pohádkách neb v kterýchkolivěk jiných súdních běziech takové pochybnosti aneb zmatky přišly neb přihodily by se, kteréžto pro neopatrnú sprostnost rychtáře a konšeluov z Bavorova rozeznány, dokonány aneb rozsúzeny nemohly býti, chceme, aby vo naučení a rozeznánie takových věcí k rychtáři a konšeluom svrchupsaného města Piesku utéci stie [!] měli, kteréžto věci vedle nálezu a rozeznánie již řečených rychtáře a konšel na Piesku nynějších i budúcích rozsúzeny a rozeznány jmají býti. A jestliže by se někeré straně nález rychtáře a konšel z Piesku nelíbil, aby panství našemu nebylo na pohoršenie, ustavujeme, aby od toho nálezu k našemu a našich budúcích slyšení mohl slušně se odvolati. Protož žádnému člověku neslušie tohoto listu našeho dánie, pójčenie, obdarovánie a svobody zrušiti ani kterú všetečností kterakkolivěk se protiviti. A jestliže by kto se chtěl o to pokusiti, v hněv, v prchlivost našie nepřiezni věz se upadnúti. Tomu všemu pro širší svědomie, jistotu a pevnost pečeti naše s naším jistém vědomím přivěsili sme k tomuto listu. Dán v Krumlově léta Božího tisícího třístého osmdesátého [!] prvního na vigilji svatého Bartoloměje apoštola. a) Rkp. Nár. a univ. kn. má „Pletrus], Jo[docus], U[lricus] et J[ohannes]. — b) Místo „opidi nostri in Baworow" je „civitatis B.“ — c) Nemá „seu opidum in Baworow“. — d) Misto „dicti opidi“ je „dicte civitatis“. — e) Misto „civitas regalis Pieska" je „civitas B.“.— ee) Misto „Pieska" je „B“. — f) Místo „Baworow" jen „B“. — g) Misto „ipsum 127

Strana 128
opidum“ je „ipsam civitatem". — h) Misto „civitatis in Pieska" je „civitatis regalis in B.". — hh) Misto „cives de Baworow" je „cives nostros de B.“ — 1) Misto „iudicis et scabinorum de Baworow" je „iudicis et iuratorum in B.“ — k) Misto „scabinorum in Pieska" je „iuratorum in B.“. 1) Správný jest rok 1361, jak vyplývá ze dvou příčin: a) z naprosté stylistické shody s listinou pro město Rožmberk ze dne 8. února 1362 (níže č. 83), zatím co výsady téhož nebo podobného obsahu z pozdější doby mají zcela jiné znění (na př. pro Třeboň z 8. září 1376, níže č. 113 a pro Soběslav z 18. září 1390, níže č. 140); b) v opisu listiny, obsaženém v privi- legiu Jindřicha z Rožmberka ze dne 28. května 1474, inserovaném v listině Jana ze Švam- berka ze dne 10. května 1476, se praví, že „listové tito ( = bratří z Rožmberka) času válek a nepokoje ve zdi schovaní vlhkostí a mokrotú jsú zkaženi a zrušeni“; jest proto snadno možné, že počátek i konec listiny utrpěly nejvíce, a tak byla chybně opsána jména vydavatelů i řádka s letopočtem; správná jména — alespoň v začátečních písmenech zachovaná — uvádí formulář, otištěný Tadrou l. c., který se shoduje se zmíněnou již výsadní listinou rožmberskou. Na dobu před 27. zářím 1361 ukazuje konečně i nejstarší pergamenová listina, uložená v archivu města Bavorova, z níž se dovídáme, že Bavorovští mají již „právo královské“ a že je obdrželi na přímluvu Václava, faráře v Blanici (níže č. 82). 2) Petr, Oldřich, Jan a Jošt byli synové Petra z Rožmberka; Jošt zemřel již r. 1369. Jindřich, zde mylně uvedený, byl syn a nástupce Oldřichův (A. Sedláček, Hrady III, str. 35). 3) Bavorov, s. o. Vodňany. — Zdejší krajina patřila pánům Bavorům ze Strakonic. Bavor III. si tu vystavěl hrad a založil městečko někdy v poslední čtvrti 13. stol. a v něm chrám Nanebevzetí P. Marie, který však zůstal filiálním k starší faře v Blanici (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1027). 4) Písek se řídil právem Starého Města pražského (J. Čelakovský, Codex II, č. 145, str. 242). 5) V. pozn. 1. Srv. M. Jakši, Město Bavorov a jeho privilegia, str. 6—7. 81. 1361 srpen 28. Praha. Císař Karel IV. uděluje městu Chotěboři stejná práva, jakých užívají jiná města v království Českém. Carolus quartus, divina favente clementia Romanorum imperator semper augustus et Bohemiae rex etc., notum facimus tenore praesentium universis et singulis, quod nos, volentes conditionem civitatis nostrae Chotieborz1) de in- nata nobis clementia facere meliorem, animo deliberato, sano fidelium nostro- rum principum, baronum et nobilium accedente consilio, autoritate regia Bohemiae et de certa nostra scientia civibus et incolis dictae civitatis Chotie- borz, qui nunc sunt vel ibidem in futurum fuerint demorati, ac eidem civitati damus, conferimus libertates et donationes, omnia iura, libertates et gratias, quae et quas aliae regni nostri civitates et ipsarum cives et incolae noscuntur habere seu a nobis aut nostris antecessoribus, regibus sive ducibus Bohemiae, quomodolibet obtinere. Decernimus et regali Boemiae perpetuo valituro statui- mus edicto, quod praefati cives et incolae civitatis Chotieborz, qui pro tempore 128

Strana 129
ibidem fuerint, omnibus iuribus, libertatibus, gratiis et laudabilibus consuetudi- nibus ubique frui et gaudere debeant, quibus cives et incolae aliarum civitatum regni nostri Bohemiae de consuetudine vel de iure freti sunt hactenus seu quomodolibet potiantur.3) Mandamus igitur universis et singulis principibus, baronibus, nobilibus, burggraviis, officialibus ac civitatum universitatibus regni nostri praefati et iniungimus praesentibus seriose nostrae gratiae sub obtentu, quatenus praedictos cives et incolas civitatis Chotieborz in praemissa nostra gratia non impediant, sed potius eos penes eandem conservent et in ipsa favorabiliter prosequantur. Praesentium sub nostrae imperialis maiestatis sigillo testimonio literarum. Datum Pragae anno Domini millesimo trecente- simo sexagesimo primo, indictione XIIII, Vto Kalendas Septembris, regnorum nostrorum anno sexto decimo, imperii vero septimo etc. Zachováno v potvrzení chotěbořských privilegií Marií Terezií ze dne 13. září 1748 (v archivu města Chotěboře; fotografický snímek Historického ústavu ČSAV), jakož i ve vidimátu města Chrudimě ze dne 13. dubna 1642 (archiv ministerstva vnitra, odd. SM P 106 Ch 11). a) Správně „potiuntur“ (tak v konfirmaci krále Ladislava ze dne 22. listopadu 1454, obsažené ve zminěném potvrzení z r. 1748). 1) Chotěboř byla za krále Jana pod vládou českých králů, r. 1346 však patří Jindřichovi mladšímu z Lipé, kdy jako příslušenství hradu Lichnice byla zastavena pánům z Lipé (J. Emler, Regesta IV, č. 1644, str. 652; J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1214). Karel IV. zase vykoupil hrad Lichnici i s městem Chotěboři, připojil ke korunnímu majetku a r. 1356 město osvobodil „a festo s. Galli afuturo proxime per quatuor annos revolvendos continue ab omnium solucionum et dacionum oneribus", aby se mohlo opevniti hradbami, jak to slíbili rychtář a přísežní chotěbořští dne 14. května 1356 (B. Mendl, Regesta VI, č. 353, str. 190. — Srv. též J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1214). Regesta imperii VIII, str. 623, č. 6226. 82. 1361 září 27. Bavorov. Jeklín Mahoušský, rychtář, Václav notář, plná rada a všechna obec městečka Bavorova slibují blanickému faráři Václavovi (z Miličína), že právo měst králov- ských, především Písku, jež on jim vymohl na pánech z Rožmberka, nebude ke škodě jeho kostelu ani špitálu, který založil v Bavorově. Řemeslníci a krčmy na půdě kostelní podléhají jedině faráři, nikoliv městu. Nos Jeclinus, dictus Mahusser, protunc iudex, Wenceslaus notarius plenumque consilium iuratorum necnon tota communitas civium opidi in Baworow tenore presencium publice profitemur universis, quod cum discretus vir dominus Wenceslaus, plebanus noster in Blanicz,1) contemplacione nostri et propter nostrum commune bonum fideliter partes suas ad dominos nostros 129

Strana 130
graciosos de Rosenberch2) interposuerit, quod ipsi gracias et iura civitatum regalium et precipue civitatis Piescensis nobis et successoribus nostris in Baworow concedere et donare dignati sunt3), nos vero vice reciproca bona sua et ecclesie sue in Blanicz ac omnium suorum successorum feliciter augere et crescere desiderantes, et ne racione libertatis nostre et iurium nostrorum sibi et bonis ecclesie sue ac bonis spectantibus ad hospitale, per eum in predicto nostro opido Baworow fundatum, per iudicium aliquod generetur, promittimus ipsum plebanum nostrum et successores suos in bonis ecclesie et hospitalis in eorum fructibus fideliter, ubicumque poterimus, promovere et nunquam in- pedire. Et si aliqui mechanici vel taberne in bonis ecclesie sepedicte vel hospi- talis, que nunc sunt vel in futurum erunt, pro melioracione ecclesie et hospitalis sine omni nostro et successorum nostrorum inpedimento libere ad beneplaci- tum et voluntatem plebani seu rectoris hospitalis possunt et debent instaurari et foveri, cum quibus nos neque successores nostri minime disponere habebimus nec quidquam mandare. In quorum omnium evidens testimonium sigillum opidi nostri Baworow de certa nostra sciencia duximus presentibus appenden- dum. Datum in Baworow anno Domini millesimo trecentesimo sexagesimo primo in vigilia sancti Wenceslai, martiris gloriosi. Pergamenový originál v archivu města Bavorova; přivěšená pečet jest ztracena. — Na rubu: Libertas opidanorum Baworow, data pro hominibus plebani ibidem. 1) Velká Blanice, s. o. Vodňany. — Byl tu farářem Václav z Miličína, který zřídil při bavorovském kostele kapli Božího Těla a českých patronů, jakož i špitál pro sedm žáků a sedm chorých (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 128). Připomíná se ve formuli „datum per manus“ rožmberského privilegia ze dne 8. února 1362 (níže č. 83). 2) Na Rožmberky přešel Bavorov r. 1334 rukou Markety z Rožmberka, vdovy po Bavo- rovi III., která poručila veškerý majetek svému bratrovi Petrovi z Rožmberka (J. Emler, Regesta IV, str. 4, č. 11). 3) V. pozn. 4 při listině ze dne 23. srpna 1361 (výše č. 80). 83. 1362 únor 8. Český Krumlov. Bratří Petr, Jošt, Oldřich a Jan z Rožmberka dávají městu Rožmberku tak řečené právo královské. Město se řídí právními zvyklostmi píseckými; čím jsou Písečtí povinni králi, tím jsou rožmberští měštané povinni své vrchnosti. Měšťané si mohou kupovati majetek v okolních vesnicích, ale z toho musí roboto- vati. Do války táhnou jen tehdy, je-li nepřítel v zemi. Odvolání od místního soudu jde do Českého Krumlova, posledním místem jest vrchnost. Ab humana memoria mundi negocia facilius elabuntur, que non sigillis nec idoneo literarum testimonio perhenantur. Nos igitur Petrus, Jodocus, Ulricus et Johannes fratres germani de Rosenberch,1) attendentes naufragiosum 130

Strana 131
labentis mundi statum temporum fluxu inconstantem penitus et incertum, memoriam inter cetera bona et virtutes approbando tenore presencium con- stare volumus universis publice protestantes, quod quia cives iurati totaque comunitas civitatis nostre in Rosenberch,2) fideles nostri dilecti, in nostri pre- sencia constituti nobis humiliter supplicarunt, quatenus ipsis de innata nobis pietate ius regale donare, concedere ac dictam civitatem graciose libertare dignaremur, nos itaque consideratis probitatis ipsorum meritis, quibus nobis et predecessoribus nostris fide pura et indefessis obsequiis hactenus compla- cuerunt, ad prosecucionem ipsorum profectus et commodi benignis inclinati affectibus ac peticionibus ipsorum utpote racionabilibus merito annuentes, animo deliberato ipsis et eorum futuris successoribus prefatum ius regale concessimus et concedimus, donavimus et donamus ac dictam civitatem in Rosenberch libertavimus et libertamus in hiis scriptis, decernentes, ut hiidem cives omnes- que et singuli utriusque sexus incole et inhabitatores dicte civitatis universali- ter, qui nunc ibi sunt, aut successores eorum universi omnibus et singulis iuribus, libertatibus, emunitatibus, graciis et quibusvis aliis consuetudinibus fruantur et ad plenum gaudeant, quibus civitas regalis Piesska3) et eius incole hucusque freti sunt seu quomodolibet pociuntur ad presens vel utentur quo- vismodo in futuro hoc salvo, quod omnia et singula iura et onera, que prefata civitas Piesska et eius incole Bohemie regibus consueverunt solvere, ad eadem iura et onera predicti cives et universitas in Rosenberch nobis et nostris successoribus sint astricti. Ceterum volumus et concedimus, ut quicunque predictorum civium nostrorum ibidem in Rosenberch corporalem obtinens residenciam, extra ipsam civitatem in villa nostra seu in bonis nostris quibus- cunque hereditatem aliquam sive bona alia quecunque mobilia seu inmobilia habuerit, predicta omnia eodem iure, ut premittitur. libere tenebit, solum robotas, quascunque alii incole ville eiusdem nobis facere debuerint, totidem et predicti cives de ipsorum hereditate nobis robotisare seu ducere tenebuntur. Preterea de gracia speciali ipsis concedimus, presenti indultu decernentes, quod quandocunque et quocienscunque expedicio generalis vel particularis in terra vel extra terram proclamabitur et cives prefate civitatis in Piesska ad eandem equitare et currus stipendiare debuerint, nos dictos cives nostros in Rosenberch ab hiis duobus honeribus subportatos habere volumus et solutos, verumtamen si nobis aut nostris successoribus adversus hostes in terra seu in limitibus terre Bohemie ardua necessitas occurreret, quod absit, hiidem cives in Rosenberch corporibus ipsorum propriis prout et alii nostri cives sine quavis renitencia et contradiccione nobis et dictis nostris successoribus suffra- gari tenebuntur et in stipendio curruum extra terram alliis civitatibus nostris se debeant per omnia conformare. Postremo statuimus et presenti sanccimus edicto, quod si umquam in causis, litibus, controversiis, materiarum questioni- bus vel aliis quibusvis iudiciariis actibus tales ambiguitates seu obscuritates intervenirent aut occurrerent, que propter iudicis et scabinorum in Rosenberch 131

Strana 132
ignominiosam simplicitatem diffiniri, terminari vel decidi non possent, volumus, quod super hiis ad iudicem et scabinos civitatis nostre Chrumplow4) pro decla- racione recipienda recurratur quodque omnia premissa iuxta dictorum iudicis et scabinorum in Chrumplow presencium vel futurorum adinvencionem et arbitrium iudicentur. In eventu autem, quo alicui parti adinvencio ipsorum iudicis et scabinorum in Chrumplow displiceret, decernimus, ut ab eadem adinvencione ad nostram et nostrorum successorum audienciam licite possit appellari. In quorum omnium evidens testimonium et robur perpetue valiturum sigilla nostra ex certa nostra sciencia presentibus duximus appendenda. Datum in Chrumplow per manus devoti nostri fidelis domini Wenceslai, plebani in Blanicz,5) anno Domini millesimo trecentesimo sexagesimo secundo octava die mensis Februarii. Pergamenový originál v archivu města Rožmberka; k listině jsou na pergamenových proužcích přivěšeny čtyři kulaté, velmi dobře zachované pečeti z červeného vosku. — Na rubu: No. 1 (přepsáno z 2). — Jus regale. — Die vier Brüder u. Herrn v. Rosenberg, nämlich Petrus, Judocus, Ulricus u. Johannes verleihen durch diese lateinische Urkunde ddto. Krummau am 8ten Februarii Ao. 1362 der Stadt Rosenberg das ius regale so, wie es die Stadt Pisek hat und künftig haben wird. 1) O nich v. pozn. I při listině ze dne 23. srpna 1361 (výše č. 80). 2) Rožmberk, s. o. Kaplice. — Městečko vzniklo pod hradem téhož jména někdy v polo- vině 13. stol. Rychtář se připomíná r. 1281 (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1091. — J. Emler, Regesta II, str. 545, č. 1265). 3) Písek se řídil právem staroměstským (J. Čelakovský, Codex II, č. 145, str. 242). 4) Český Krumlov. 5) Václav z Miličína (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1028), který vymohl podobné privilegium i pro městečko Bavorov (srv. listinu ze dne 23. srpna 1361, výše č. 80 a po- známky k ní, jakož i pozn. I při listině ze dne 27. září 1361, výše č. 81). 84. 1362 červen 2. České Budějovice. Císař Karel IV. uděluje městečku Veselí nad Lužnicí všechna práva a svo- body, jichž užívá město České Budějovice. Karolus quartus, divina favente clemencia Romanorum imperator semper augustus et Boemie rex, notum facimus tenore presencium universis, quod nos condicionem et statum opidi nostri Wesele super fluvio Losiczl) situati cupien- tes facere meliorem, consideratis eciam virtutum meritis et inmote fidei stu- diosis obsequiis, quibus iudex, iurati et universitas opidanorum ibidem nostre celsitudini placuerunt actenus et non desinunt complacere, animo deliberato, sano fidelium nostrorum accedente consilio, auctoritate regia Boemie et ex certa nostra sciencia ipsis premissorum intuitu ac de benignitatis nostre solita clemencia dedimus et contulimus ac presentibus damus, conferimus liberaliter et donamus omnia et singula iura, libertates, gracias, emunitates, indulta et 132

Strana 133
laudabiles consuetudines, per ipsos habenda seu habendas, perfruenda seu per- fruendas perpetuo, quibus civitas nostra Budweys et cives eiusdem et incole gaudent et quomodolibet pociuntur. Presencium sub imperialis maiestatis nostre sigillo testimonio literarum. Datum in Budweys anno Domini millesimo trecentesimo sexagesimo secundo, indiccione XV, IIII Nonas mensis Junii, regnorum nostrorum anno sextodecimo, imperii vero octavo. Correcta per Johannem, decanum Glogoviensem. Per dominum cancellarium Miliczius. Zapsáno v kvaternu trhovém růžovém od léta 1600 do léta 1601 (archiv ministerstva vnitra v Praze, desky zemské větší, č. i. 130, fol. C 3). 1) Ves na panství pana Voka z Rožmberka; patronát byl dán mnichům vyšebrodským. R. 1302 tu vládl král a tehdy bylo Veselí již městečkem (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1132). 2) České Budějovice se řídily právem jihoněmeckým (tamže str. 1070). Otiskl K. Köpl, Urkundenbuch der Stadt Budweis, str. 77, č. 116. — F. Kuna, Dějiny města Veselí nad Lužnici a okolí (Veseli n. L. 1927), str. 2. — Regesta imperii VIII, str. 313, č. 3874. 85. 1364 květen 25. Bratří Bedřich a Hynek z Ervěnic prodávají za 30 kop grošů pražských Ervěnickým veškeré nápady. Zmínka v soupisu privilegií města Ervěnic, uloženém jednak v archivu města Ervěnic, jednak v archivu ministerstva vnitra, odd. SM P 106, E 3 pod názvem „Poznamenání a krátký vejtah privilegií a obdarování rychtáři, konšelům i vší obce[!] městečka Rvenic od vrchnosti jejich nadaných a potvrzených“: N°. 1. List latinský dvouch bratří, pana Fridricha a pana Hynka z Zee, nimiž Rvenickým všecky nápady na věčné časy postoupili a za 30 kop grošů pražských úplně zaplacených prodali. Datum léta 1364 na den svatého Urbana papeže. Trhovou vsí byly Ervěnice již r. 1278, kdy král Přemysl II. Otakar v privilegiu pro Mostecké ze 26. března 1278 ustanovuje, že se nesmí „in Lacu“ vařiti pivo ani provozovati řemeslo, jen prodávati chléb, maso a pivo, ale to se musí kupovati v Mostě (J. Emler, Regesta II, č. 1115, str. 472). Na městečko byly vysazeny kolem r. 1350 (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 621—622). Tehdy však nebyly ještě spojeny v jednu obec, část patřila k Borku, část k Jezeří; teprve počátkem 16. stol. koupil Šebestián z Veitmile díl patřící k Jezeří a připojil k Borku (A. Sedláček, Hrady XIV, str. 237—238). 86. 1364 květen 26. Opočno. Sezema z Dobrušky dává měštanům z Dobrušky i všem, kteří platí s městem daně a jiné dávky, právo magdeburské a hradecké ve věcech soudních; k tomu přidává ještě tu milost, že po bezdětném měštanovi může děditi nejbližší příbuzný. 133

Strana 134
In nomine Domini amen. Iustis peticionum desideriis annuimus, vota, que a racionis tramite non descendunt, promptis peticionibus adimplemus. Igitur nos Sezema de Dobruzhcal) tenore presencium profitemur universis, ad quos presens scriptum devolvetur, quia ad supplicacionem dilectorum nobis civium in Dobruzhca animum aclinantes et volentes condicionem racionis civitatis nostre facere meliorem, ut cives tam pauperes quam et divites, civita- tem ipsam inhabitantes, honera civilia ipsis incumbencia sufferre eo copiosius valeant ac deinceps continuis ipsa civitas proficiatur incrementis, civibus eisdem, quos speciali ob devocionis et fidei constanciam prosequimur preroga- tiva favoris, nostro bono et deliberato animo nostrorumque amicorum et fide- lium consilio mediante ipsis civibus seu eciam aliis hominibus, qui cum eadem civitate et civitatensibus collectas et contribuciones dare et solvere consue- verunt, a data presencium iura omnia et singula Maydburgensia seu eciam Greczensia2) in causis iudicia[lijbus, quibus eciam alie civitates corone regni Boemie pociuntur, dictis civibus damus, concedimus, conferimus et eos ad ipsa iura reformamus atque reintegramus, dantes ipsis et concedentes de nostra gracia speciali, ut unicuique sine liberis decedenti in rebus et bonis per eundem relictis propinquior amicus in linea consan[gluineitatis succurrat et succedat, volentes serioseque volentes et promittentes pro nobis et nostris heredibus pro- missa omnia nullo umquam tempore inmutare. Et cum hec sic fierent, gesta sunt asistite testimonio nobilium virorum Johannis de Czirnczicz, Jezh- conis de Weselicz, Hermanni et Teodrici fratrum de Richnaw, ad hoc roga- ti et vocati, in maiorisa) huius evidenciam ipsorum sigilla una cum sigillo nostro presentibus sunt apensa. Datum et actum in Opoczna dominica pro- xima post diem Corporis Christi anno Domini millesimo trecentesimo sexa- gesimo quarto. Pergamenový originál v archivu města Dobrušky; na pergamenových proužcích jest přivěšeno pět kulatých pečetí z vosku přirozené barvy. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) a) Správně má býti rogatorum et vocatorum in maiorem. 1) Sezema z Dobrušky byl synem Mutiny z Dobrušky, který zemřel r. 1361 (A. Sedláček, Hrady II, str. 44—45; J. Roštlapil I. c., str. 4; J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 905). 2) Hradec Králové. 87. 1364 červenec 15. Praha. Císař Karel IV. uděluje Kynšperku nad Ohří městská práva, zvláště právo hradeb. Wir Karl, von Gots genaden Römischer keiser, zu allen cziten merer des Reichs, und kunig zu Behem, bekennen und tun kunt offenlich mit disem 134

Strana 135
briefe allen den, die in sehen oder hören lesen, das wir haben angesehen ge- treue dienste, die uns der rat und die burger gemeinlich der stadt zu Kunigs- perg,1) unsere lieben getreuen, ofte nuczlich getan haben und noch tun sollen und mogen in kunftigen cziten, und haben in mit wolbedachtem müte und mit rechter wissen gegeben und geben in ouch mit craft diss briefs alle statrecht, als die ander unser stete in Beheim haben und meinen und wollen, das sie derselben statrechte gebrauchen sollen und mögen als ander unser stete in Beheim. Und wollen sie ouch dobi behalden von unsern besundern gnaden in sulcher underscheid, das si die obgenante stat Kunigsperg umbgraben sollen und sie anczweder mit plancken oder mit einen gecleibtem czaume sollen redlich bevesten. Mit urkund dicz brieves versigelt mit unser kuniglicher maiestat- insigel. Der geben ist zu Prage nach Crists geburt dreiczehenhundert iar, dor- nach in dem vierundsechczigisten iare an dem nechsten montage nach sant Margarethen tage der heiligen junkfrawen, unserr reiche des Römischen in dem neunczehenden, des Bemischen in dem achczehendem und des keisertums in dem czehendem iare. Per dominum de Koldicz decanus Glogoviensis.") V listině krále Zikmunda ze dne 16. července 1420 (níže č. 226). a) Slova „Per dominum de Koldicz decanus Glogoviensis“ doplněna z opisu v archivu ministerstva vnitra, odd. SM P 106, K 64. 1) Kynšperk nad Ohří, s. o. Sokolov. — Původně byl v držení doksanského kláštera (v. výše pozn. 1 a 2 při listině z r. 1232, č. 1), pak se stal komorním majetkem a ve 14. stol. byl v zástavním držení pánů z Leuchtenberka (W. Pröckl, Geschichte der Stadt Königsberg, 1884. — J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 552—553. — Festschrift l. c., str. 6). 88. 1364 srpen 11. Praha. Císař Karel IV. obnovuje na prosbu saského vévody Rudolfa jeho městečku Kostelci (nad Labem) právo, že se v obvodu jedné míle kolem městečka nesmí zříditi krčma ani čepovati pivo nebo jiný nápoj. Karolus quartus, divina favente clementia Romanorum imperator semper augustus et Boemiae rex, notum facimus tenore presentium universis, quod ad preces votivas magnifici Rudolfi, sacri imperii archimarscalli et Saxonie ducis, consanguinei nostri dilecti,1) incolis et inhabitatoribus opidi sui Costelecz ius et consuetudinem ipsorum, quos[!] ab antiquo habuisse dicuntur, de speciali gratia presentibus innovamus et de novo concedimus graciosius et donamus, ut nullibi in villis circumiacentibus, que infra spacium unius integri et mensurati miliaris ab opido predicto distantis [!] cervisia vel potus quiscunque vendidebat 135

Strana 136
[!] nec aliqua locari debeat domus, in qua potus venditur, seu taberna, et si quae tabernae [a ]ut domus huiusmodi iam forsan locata foventur [!]et in ipsis potus vendatur ad presens, quod ipsi hoc prohibere et tales domus deponere possint et debeant obstaculo sine quovis. Mandamus igitur et sub obtentu nostrae gratiae stricte percipimus[!], ut[!] purgravio Pragensi, qui pro tempore fuerit, vel eius vices gerenti, fideli nostro dilecto, quatenusa) predictis opidanis ad pro- hibendum et deponendum tebernas et forum potus in praedictis villis, dum et quociens per ipsos vel ipsorum aliquem requisitus fuerit, astare debeat nostro nomine viis et remediis oportunis. Presentium sub imperialis nostre maiestatis sigillo testimonio literarum. Datum Pragae anno Domini millesimo trecente- simo sexagesimo quarto, indiccione secundab), tercia Idus Augusti, regnorum nostrorum Romanorum anno decimonono, Boemiae decimooctavo, imperii vero decimo. P. d. imperatorem P. Janu. [!]°) Originál jest ztracen, vadný opis v urbáři brandýského panství z r. 1651, uloženém v okresním museu v Brandýse n. L., fol. 160. a) V urbáři „Quotis“. — b) Tamže „iudicio sedu“. — c) Patrně „Jaurensis“. 1) Saský vévoda Rudolf byl zástavním pánem kosteleckým v letech 1350—1364 (J. V. Prášek, Okres brandýský II. 2, str. 597). R. 1371 byli Kostelečtí opět vyplaceni pro krá- lovnu (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 955). 89. 1364 září 1. Havel z Lemberka a ze Zvířetic uděluje meštanům města Jablonného v Pod- ještědí právo volného odkazu až do pátého kolena. S tímto darováním vyslovují souhlas i Havlovi synové Jan a Hašek. Nos Gallus de Lemberk, dictus de Swerzetycz,1) tenore presencium reco- gnoscimus universis, quod cum universa et singula bona per mortem amicorum derelicta et deserta in bonis nostris ad nos et antecessores nostros pleno iure sine impedimento pertinere noscebantur, nos itaque animo deliberato sanoque consilio amicorum prehabito statum, condicionem et profectum nostrorum fidelium in civitate nostra Gablona2) cupientesa), nostro proprio moti favore pariter et amore, omnia et singula bona per decessum amicorum derelicta et deserta, quod in vulgari anderstorbn nuncupatur, fidelibus nostris in Gablona, civitate nostra predicta, concedimus et donamus, ut in eisdem bonis ad quin- tam lineam consanguinitatis plenam et omnimodam habeant perpetue liberta- tem ita sane, quod qui propinguior ex amicis inventus fuerit, eisdem bonis nullo obstante perfruatur, quibus certe nos perpetue abrenunciamus bona 136

Strana 137
nostra fide et sincera, nullum nobis ius vendicantes bonis in eisdem. Preterea nos Johannes et Hassko de Lemberk, dicti de Zwerzetycz,3) filii domini Galli supradicti, donacionem huius libertatis ratam et gratam atque firmam habere volentes, plenam et omnimodam prebemus voluntatem, promittentes bona et sincera nostra fide singula premissa per patrem nostrum donata supradictum inviolabiliter observare perpetue et in evum. In cuius rei testimonium et robur firmius valiturum sigilla nostrum et filiorum nostrorum supradictorum ex certa nostra sciencia presentibus sunt appensa. Datum anno Domini millesimo trecentesimo sexagesimo quarto die sancti Egidii, confessoris gloriosi. Pergamenový originál v archivu města Jablonného v Podještědí; k listině jsou přivěšeny na pergamenových proužcích tři kulaté pečeti, z nichž první jest z vosku červeného, ostatní dvě z přirozeného. — V potvrzení privilegií tohoto města, vydaném Karlem VI. dne 2. srpna 1724, jest německý překlad tohoto znění: Wir Gallus von Lemberk, der von Zwerzeticz genannt, tuen laut dieses Briefes männiglichen kund, nachdeme wissentlich, das hiebevor nach Absterben der Freunde in unserem Gebiete alle und jede hinterlassene Güter an uns und unsere Vorfahren mit vollem Rechte ohne Hindernuss gefallen, wir aber aus wohlbe- dachtem Mute und mit vorgehendem reif gehaltenen Rat unserer Freunde den Zustand, die Condition und Zunehmung unserer Getreuen in der Stadt Gabel betrachtet, als tuen wir, aus sonderlicher Gunst und Liebe beweget, unseren Getreuen in vorbesagter Stadt Gabel alle und jede nach Absterben der Freunde hinterbliebene Güter, welche in gemeiner Sprach Anerstorben genannt werden, dergestalten überlassen und schänken, dass sie in diesen Gütern bis auf die fünfte Linie der Blutsfreundschaft die vollkommene Freiheit auf allerlei Weise immerwährend haben sollen also zwar, dass derjenige, welcher in der Freundschaft der nächste gefunden werden möchte, dieser Güter ohne alle Verhindernus geniesen solle. Gestatten wir uns dann bei unserem wahren Glauben und Trauen dieser Güter auf ewig verzeihen und in denselben uns kein Recht zu eignen. Beinebens wollen wir als des obbesagten Herrn Galli Söhne Johannes und Hassko von Lemberk, die von Zwerzeticz genannt, die Donation dieser Freiheit für kräftig, genehm und fest gehalten haben, geben hierzu unseren vollkommenen und gänzlichen Willen, versprechen auch bei unserem wahrem Trauen und Glauben alle vorbesagte, durch unseren Vater gegebene Donationes zu ewigen Zeiten unverbrüchlich zu halten. Zu Urkund dessen und mehrerer Bekräftigung seind unser und obgedachter unserer Söhne Sigilla an diesen Brief wohl wissentlich angehanget worden. Gegeben im Jahre des Herrn ein tausend dreihundert vierundsechzig am Tage des glorwürdigen Bekenners Sanct Egidii. a) Schází patrně „meliorare“. 1) Páni ze Zvířetic drželi zdejší krajinu již od nejstarších dob. Havel byl prvorozený syn Heřmanův (A. Sedláček, Hrady X, str. 285). 2) Jablonné v Podještědí (dříve Německé Jablonné) vzniklo na místě starší vesnice již ve 13. stol., kdy sem byli uvedeni Dominikáni blahoslavenou Zdislavou (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 773.) 3) O nich A. Sedláček, Hrady X, str. 285—286. Fotografický snímek a německý překlad v článku Fr. Rungeho, Das Deutsch-Gabler Stadtarchiv (Deutsch-Gabel in tausendjähriger Vergangenheit, Deutsch-Gabel 1926), str. 40. — V. též V. Pinkava, Geschichte der Stadt Gabel und des Schlosses Lämberg in Böhmen (Gabel 1897), str. 24. 137

Strana 138
90. 1365 březen 27. Praha. Karel IV. obnovuje na prosbu tepelského kláštera městu Teplé výroční trh na sv. Jiljí s třemi dny následujícími a s osmidenním frejunkem. Za to zaplatili Tepelští 80 kop pražských grošů. Wir Carl, von Gottes Gnaden Remischer Kaiser, zu allen Zeiten Mehrer des Reichs, und Konig zu Boheimb etc., bekennen offentlich mit diesem Brief allen, die ihn ansehen oder hören lesen, dass wir durch Gott zu foderst, von dem alle Ding ihr Wesen und wir unser kaiserliche Gewalt haben und durch Heil unser Seele und unser Vorfaren seeliger Gedechtnus, Konig zu Beheimb, und auch durch Bitt der ersamen Geistlichen, des Abbts und Convents des Closters zu Töpel Praemonstratenser Ordens, gelegen in Prager Bistumb,1) unsern lieben andechtigen, und auch durch gemeinen Nutz der Schöpfen und der Gemein, die in ihrer Stadt zu der Töpel2) gesessen sein, dem obgemeldten Closter und ihrer Stadt zu der Töpel von besondern Gnaden wieder geben haben den Jahrmark (den wir von unredlich Anweisung wiederruft hatten) und wieder geben und besteten auch mit Kraft und mit Macht dies gegenwertigen Briefs mit rechtem Wissen und nach Rat unserer Fursten und anderer Getreuen in unserm Konigreich zu Boheimb denselben Jahrmark, der sich an St. Gilgen-Tag alle Jahr anheben und die drei nechsten Tage nacheinander wehren soll, und die Freiheit, die vor und nach St. Gilgen-Tag acht Tag ganzer auch wehren soll, mit allen ihren Rechten, Gewohnheiten und Freihung und in aller Weiss, als derselb Jahrmark zu der Töpel bei alters gewesen, verbracht und besucht ist. Und darumb haben sie uns geben 80 Bß Groschen Pfennung Präger Muntz, die sie uns gar und genzlich entricht und geben haben. Und wollen, dass derselb Jahrmark also fürbas immer ewigklichen bestehen und bleiben und besucht werden soll ohn unsere und unserer Nachkombenten, Konig in Boheimb, und Erben, unserer Ambtleuten und anderer Leut, wie die genandt oder in welchen Wesen sie seindt, Widderrufung, Zerfall und Hindernus. Wier wollen und günnen auch den ehegenannten, dem Closter und ihrer Stadt zu der Töpel, dass sie denselben Jahrmark mögen und sollen berufen, wo oder wen sie wollen, und die denselben Jahrmark suchen oder suchen werden, sollen alle die Recht und Freihung haben, die man hat auf andern Jahrmarken. Darumb wollen und gebieden wir allen Fürsten, Grafen, Freiherren, Dienstleuten, Rittern und Knechten, Städten, Merkten und allen andern unsern Getreuen vestigklich und ernstlich, dass sie denselben Jahrmark und Freiheit Furderer sein und halten und dass sie alle, die ihn suchen wollen mit ihrer Kaufmann- schaft, schutzen, schirmen und nicht gestatten, dass jemand, die denselben Jahrmark besuchen oder suchen werden, dar oder von dannen komben, an- greife, leidige noch beschwere in keinerlei Weise, wieder derselben Freiheit tue oder kan, als lieb in unser und des Reichs Ungenada) vermeiden. Mit Urkund 138

Strana 139
dies Briefs versiegelt mit unser keiserlichen Maiestet-Sigill. Der geben ist zu Prag, da man zahlt nach Christi Geburt 1365 Jahr am dem nechsten Donners- tag nach unser Frawen Tag Annunciacionis, unsers Konigreichs zu Beheimb in dem 19. und des Kaisertumbs in dem 10. Jahr. Zapsáno v „Annales Teplenses" v archivu tepelského kláštera, sv. I, str. 213—214. a) Schází „sei zu“. 1) Klášter Teplá, založený asi r. 1197 blahoslaveným Hroznatou (PDČ I, str. 372 a d.) 2) Teplá, s. o. Teplá. — Městečko se vyvinulo z celnice v zemské bráně na cestě z Chebu do Plzně, v letech 1219—1273 vyrostlo v trhovou ves a za Václava II. jest již městem (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 578). 91. 1365 duben 11. Ješek z Pirkštejna dovoluje řezníkům v Polné zříditi z jejich vlastních peněz deset masných krámů. Počet těchto krámů se může změniti jen s vůlí řezníků. Také se určují dávky z těch krámů, které připadají vrchnosti a faráři. Nos Jesco de Pirkenstayn1) notum facimus tenore presencium universis, quod fideles nostri dilecti carnifices civitatis nostre in Polna2) coram nobis fuerunt unanimiter constituti, cum quibus nos ex speciali gracia ipsorum exaudivimus suplicaciones et constituivimus ipsis ac heredibus eorum decem institas seu maxcellas, in quibus tenentur et debent vendere carnes, quas ipsi propriis pecuniis ipsorum edificaverent. Quas institas nos ipsis et heredibus eorum damus et concedimus perpetue possidendum, utifruendum, vendendum, alienandum, sicud ipsis melius videtur. Promittimus nos et pro heredibus sive pro successoribus nostris, quod volumus eis permittere dicta omnia iura, sicud antea habuerunt, et circa dictas decem institas permanere neque plures adiungere neque minus edificare, tamen tali condicione adiecta, quod ipsi debent communiter hominibus facere iusticiam. De quibus institis ipsi et heredes ac successores eorum tenentur nobis et heredibus nostris singulis annis debitum censum dare et presentare, circa festum sancti Galli triginta sex quartalia fuso et puro sepoa) et in vigilia Pasce una vice in anno de qualibet instita duas oviculas ad coquinam nostram et plebano excepto, cui specialiter tenentur dare et censuare duo quartalia sepi. Promittimus nostra bona fide absque fraudis dolo pro nobis et pro heredibus nostris seu pro successoribus nostris, quod omnia hec scripta ipsis et heredibus eorum ac successoribus ipsorum volumus inviolabiliter conservare. Harum nostrarum testimonio literarum propter maiorem evidenciam sigillo nostro appenso fecimus commu- niri. Datum anno Domini millesimo trecentesimo sexagesimo quinto in die Parasceve. 139

Strana 140
Pergamenový originál v archivu Národního musea v Praze; přitištěná pečet je ztracena. a) Správně má býti fusi et puri sepi. 1) V. následující poznámku. 2) Polná, 8. o. Polná. — Městečko vzniklo z vesnice, a to před r. 1242, neboť toho roku potvrdil král dar kostelního podací v Polné. Prvními známými držiteli byli páni z Bračic a z Polné. Vykart z Polné prodal kolem r. 1320 panství i s městečkem Jindřichovi z Lipé. Jeho syn Pertold v poslední vůli z 10. prosince 1346 odkázal majetek dětem svého strýce Čeňka z Lipé, který r. 1356 postoupil polenské panství Ješkovi z Pirkštejna. Ve zmíněné již závěti Pertoldově se připomíná, že obyvatelé Polné jsou osvobozeni na šest let od dávek, protože město těžce utrpělo velikým požárem r. 1345 (Codex diplomaticus Moraviae VII., str. 508: Item disponimus, ut hominibus civitatum nostrarum Lipnicz et Polne, quorum domus per ignem consumpte sunt, libertas sex annorum per nos eis data nullatenus debeat violari.) Tehdy měla Polná již dva výroční trhy (srv. potvrzení Viktorina z Kunštátu ze dne 25. listopadu 1479 v kopiáři městských privilegií polenských, uloženém v tamním městském archivu). — Fr. Poimon, Polná (Hradec Králové 1897), str. 19; A. Sedláček, Hrady XII, str. 154; J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1196—1197). Český překlad otiskl Dr K. Turecký v „Polensku“, roč. III, str. 64. 92. 1366 leden 5. Praha. Císař Karel IV., zřídiv cestu z Pasova přes Kvildu do Čech, nařizuje všem kupcům, kteří po ní pojedou, zůstati noclehem v Kašperských Horách. Kdo by neuposlechl, zaplatí pokutu 100 hřiven lotů zlata, z čehož polovina připadne královské komoře, polovina Kašperskohorským. Wir Karl, von Gots gnaden Romischer kaiser, zu allen czeiten merer des reichs, und kunig ze Behem, bekennen und tun kunt offenlich mit disem brief allen den, die in sehen oder horent lesen, daz wir durch gemainen nucz und gemach unsers kunigreichs und der cron zu Behem und auch gemainclich aller ander landen und daz auch unser getrewn undertanen sich dovan[!] gepessern mugen, eine vertige strasse aufgerichtet und gemacht haben von Passaw her gen Behem uber das Gewilde,1) so haben wir auch durch sunderlichen fride und ordnung aller kawlewte und kaufmanschaft, die auf der egenanten strassen gen und die pawen werden, dem burgermaister, dem rate und den burgern gemainclich auf dem perg zu dem Reichenstein, unsern lieben getrewn, mit rechter wissen und rate unsrer fursten und getrewn solich gnad getan und tun auch mit disem brief, daz alle kaufmanschaft, wie man die genennen mag, an der egenanten newen strasse fur den perg zu Reichenstein gen sollen und we- liche czeit an dem tag ide kaufmanschaft darkumt, so schollen si in aller weise uber nacht da beleiben mit der fur, die sie furnt. Darumb gepieten wir allen fursten, geistlichen und werntlichen, grafen, freien herren, steten, rittern, knechten, ambtlewtn, gemainscheften und allen andern unsern und des 140

Strana 141
reichs getrewn und undertanen ernstlichen und vesticlichen bei unsern hulden, daz si die egenanten unser getrew zu dem Reichenstein an den egenantn unsern gnaden nicht hindern noch betruben schollen, sunder si dabei von unsern we- gen getrewlichen schuczen, schirmen und behalden. Und wer dawider freve- liche tate, der sei in unser ungnad und hundert mark lotiges goldes, als oft das geschiecht, swerlich vervallen sein; und die schollen halbe in unser kunigliche kamer und das ander halb teil dem egenanten burgermaister, rate und purgern zu dem Reichenstein an alle mincznuse gevallen. Mit urkunt dicz briefs ver- sigelt mit unser kaiserlichn maiestat-insigel. Der gegeben ist zu Prag nach Kristi gepurt drewczehenhundert jare, darnach in dem sexundsechczigisten jare an dem nachsten montag vor dem Obristen tage, unsers reichs in dem czwainczigisten jare und des kaisertumbs in dem aindleften jar. V listině krále Václava IV. ze dne 25. března 1399 (níže č. 167). 1) Kvilda, s. o. Vimperk. — Počátky Kvildy osvětluje listina krále Jana ze dne 23. května 1345, kterou český král daruje Tomášovi a Janovi, synům píseckého vladaře Ondřeje, les „Kvildu“ (nemus illud, quod volgariter Gevilde vocatur, situm retro Reichenstein) se všemi užitky i s kovy, které by se tam nalezly. (Pergamenový originál v archivu města Kašper- ských Hor; pečet ztracena.) — U Kvildy měla pozemky také strakonická komenda a o ty vedla spor s Kašperskými Horami, ale pozemky zůstaly nakonec u města (srv. rozhodčí výrok Zdeňka z Rozmitálu z 21. dubna 1383 a jeho přijetí strakonickým konventem; pergamenový originál v archivu města Kašperských Hor). 2) O této cestě pojednává také listina ze dne 11. dubna 1356, kterou císař Karel IV. daruje Henzlínovi, řečenému Bader, lán půdy u jeho dvora v Červené za to, že pomáhal vyme- zovati cestu z Pasova a Bavorska do Čech (Pergamenový originál uložen v dvorci v Červené (Rothsaifen), s. o. Kašperské Hory; k listině jest na pergamenovém proužku přivěšena kulatá majestátní pečet, ze 2/3 zničená. — Srv. R. Nowak, Der Baderhof in Rothsaifen bei Berg- reichenstein. Festschrift zur Sechshundertjahrfeier der königl. freien Goldbergstadt Berg- reichenstein im Böhmerwalde 1330—1390, str. 66—70, kde fotografický snímek a německý překlad; též K. Weiss, Český jih a Šumava v lidové písni, díl prvý, v Praze 1928, kde rovněž fotografický snímek a k němu připojen český překlad). — O stezkách z Čech do Bavor Fr. Rou- bík, Silnice v Čechách, str. 10—11. E. Panni l. c., str. 6; M. Volf I. c., str. 175—176; J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1040—1041. 93. 1366 květen 10. Císař Karel IV. potvrzuje, že Půta z Častolovic koupil rychtu v Kostelci nad Orlicí. Známo z potvrzení privilegií města Kostelce nad Orlicí, jež vydal dne 5. prosince 1585 Adam Šťastný Hrzán z Harasova, a kde jest této listiny dotčeno pouze stručně slovy: Třetí Jeho Mti slavné a svaté paměti Karla, císaře čtvrtého, majestát a potvrzení, svědčící 141

Strana 142
na koupení též rychty při městě Kostelci urozenému panu Botovi z Častolovic. Jehož datum léta Páně tisícího třístého šedesátého šestého, desátého dne měsíce máje. (Originál v archivu města Kostelce nad Orlicí.) Potštejnské panství, k němuž patřil Kostelec nad Orlicí, bylo od r. 1341 rozděleno; vesnice a lesy patřily pánům z Potštejna, hrad králi. Karel IV. jmenoval dne I1. listopadu 1355 zdejším purkrabím Půtu z Častolovic a 14. dubna 1356 koupil od Jana z Potštejna a jeho bratři jejich díl potštejnského zboží (A. Sedláček, Hrady II, str. 12. — B. Mendl, Regesta VI, č. 166, str. 97, č. 316, str. 166—167. 94. 1366 červen 24. Boreš z Ryzmburka dává obyvatelům města Bochova žlutické právo. Wir her Borss von Risemburk und auch her zu Peztzhaw1) bechenen offenleich an disem brief, daz wir mit bedachten mut und auch mit gutem rat unseren getrewen liwen leuten, vroven und mannen zu Puchow in unser stat, allen gemainlich und allen iren kindes kinden mit allen iren nachkomlingen ewi- cleich ain volles Luticz2) recht in allen sachen zu allen czeiten durch Got und auch durchs rechten willen gegeben, vererbet und auch bestetiget hawen alzo, als is di genant unser stat von angeng gehabt hat und damit di egenant unser stat von erst pei unsern altvordern horseczt ist. Wenn ir erb nicht gros ist, so sein irew recht dester pesser und auch dester vester durch daz, daz si Got willicleich und innicleich imer vor uns piten und auch dester liwer auf narung hinder uns gedenken. Daz di genanten recht gancz und gar wollicleich in allen sachen zu allen zeiten unseren genanten getreuen liewen leuten steticlich un- vorrucket und unzebrochen beleiwen von uns, von unsern erben, von unseren kindes kinden und auch von allen unsern nachkomlingen ewicleich, diweil di werlde stet on ende, dez hab wir in gegeben disen brief zu einer aller disse red stetikait mit unseren anhangenten ingesigeln. Dez sint gezeugen unsern be- sessen man her Leutholt vom Jaborn, Hrdiwor und auch canczler vom Semtz- hess. Diser brief ist gegeben noch Cristes geburt tausent jar dreihundert jar zechczik sechsten jar an den heiligen Hansstag Gocztewfpher. Pergamenový originál v archivu města Bochova; ze čtyř pečetí, přivěšených na perga- menových proužcích, zbyla toliko čtvrtá kulatá z vosku přirozeného. — Na rubu: V. — No. 20. Privilegium vom Herrn vom Borsse zue Riesenburk. Anno 1366 Jahr. 1) Bratr Slavkův (v. pozn. I při listině ze dne 30. listopadu 1349; výše č. 65). 2) Žlutice obdržely právo chebské (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 574; v. též níže listinu ze dne 4. června 1375, č. 107). 142

Strana 143
95. 1366 září 7. Bílina. Albrecht z Bergova povoluje měštanům bílinským, že jejich movité i nemovité jmění nespadá na něho ani na jeho nástupce, nýbrž může přejíti na pokrevního příbuzného až do sedmého kolena. My Albrecht z Berkova, pán na Bílině, vyznáváme tiemto listem přede všemi, že s naší dobrú vuolí milým a věrným měštanuom našim bílinským1) mezi zdmi anebo krom zdí přísedícím i jich budúcím a náměstkuom tuto zvláštní milost nebožto obdarování učinili jsme tak, že všecko dobré jmění jich, jmovité i nejmovité, vybráno anebo vyděděno nemá býti ani takové dobré skrze smrt jich k nám ani k dědicuom ani k náměstkuom našim nemá jíti. A jestliže by koho již z řečených našiech měšťanuov Buoh neuchoval, tehdy všecko dobré jeho, tak jmovité jako nejmovité, k blizšiemu krevniemu až do sedmého kolena má jíti beze vší překážky takovú příčinú, že takového dobrého žadatel příbuzenstvie prve řečené sám sedm s vědomím dobrých lidí obého pohlaví má pokázati, také slibujíce proti témuž obdarování nikdy nebýti skrze nás anebo jinú osobu mezi to vloženú žádnú mierú nebo příčinú, ale je pevné a vděčné míti a zachovati chcme. Ale aby také žádný z našich dědicuov nebo z náměstkuov toho obdarování nezměnil, tento list psáti kázali jsme a pečeti naší ohradú potvrditi. Dán a stalo se v Bílině léta Páně tisícieho třístého šedesátého šestého u vigiljí Narozenie Matky Buoží. Svědkové té věci jsou Jan z Lodburka, strýc náš milý, Otík z Čečovic, Pacold Frencl, hajtman náš, a Peša, řečený Šram, věrní naši a jiní více viery hodní. V listině Děpolta z Lobkovic ze dne 26. února 1504 (pergamenový originál v městském archivu v Bílině). 1) Bílina, okresní město. — Připomíná se po prvé jako město r. 1327 (J. Emler, Re- gesta III, č. 1330, str. 519), ačkoliv o trhu pod hradem jest zmínka již v podvržené listině Přemysla I. Otakara z 25. dubna 1208 (G. Friedrich, Codex II, č. 361, str. 387). Na město byla vysazena někdy před r. 1263 jedním z rodu Ojířů z Friedberka, tehdejších pánů hradu i podhradí bílinského. Po nich držel Bílinu Albrecht ze Žeberka 1290—1318 a pak bratři Ota starší a Ota mladší z Bergova. Syn Oty staršího byl Albrecht, který byl pánem na Bílině od r. 1339. Podle vůle krále Jana z 13. ledna 1334 bylo veškeré zboží pánů z Bergova a tím i Bílina vyňato z pravomoci krajské cúdy (J. Emler, Regesta IV, č. 2176, str. 848. — Srv. J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 640—641 a Theodor Hutter, Die Stadt Bilin und ihre Ge- schichte (Bílina 1891). 96. 1367 prosinec 8. Strakonice. Bavor IV. ze Strakonic odevzdává obyvatelům strakonickým veškerou půdu ve výměře 23 lánů s domy a se vším ostatním právem zákupným za 10 denárů pasovských ročního platu z každých dvou jiter půdy. Městečko dostává horažďo- 143

Strana 144
vické právo. Z každé várky piva odvádějí měštané čtyři denáry a tunu mláta pro panské vepře (z menšího města mimo mláta tři denáry), z každé jizby s komínem pět denárů podymného. Místo roboty platí ročně 18 kop pražských grošů, a to na tři termíny; nezaplatí-li vše včas, t. j. do svatého Jana Křtitele, musí hned nazítří odvésti 36 kop; rozdělení této dávky na jednotlivé obyvatele se řídí starou zvyklostí. Strakonické lány nebudou znovu přeměřovány. Panští služebníci, ve Strakonicích usedlí, neplatí žádné dávky s městečkem. In nomine Domini amen. Quia diutini temporis decursus facit res, ex hu- manis ordinacionibus procedentes, a memoria velud pulveres flatu ventorum propulsos facilius declinare, nisi literarum figuris perhenni memorie solidius fuerint commendate, sciant igitur universi presentes ac posteri, ad quorum noticiam presens scriptum fuerit devolutum, quod nos Bawarus de Straconicz1) opidum Straconicz2) cum omnibus domibus ac areis, introitibus et exitibus suis liberis et cum omni hereditate culta et inculta, rubetis, pratis, pascuis, montibus, collibus, vallibus, viis, semitis et quibuslibet pertinenciis suis, ad idem opidum spectantibus, quam hereditatem et hec omnia premissa cives et incole eiusdem opidi pro viginti tribus laneis mensure talis, qua cives civitatis Harawicz3) pociuntur, a nobis susceperunt, vendidimus, locavimus et dedimus ipsis.., heredibus et .. successoribus suis, civibus seu opidanis opidi Straconicz in veram emphiteosim, que vulgariter purchrecht aut zakup dicitur, pro se perpetue tenendos, habendos et utifruendos sub iuribus et solucionibus hie notatis, videlicet quod in festo sancti Georgii de quibuslibet duobus iugeribus iam dictorum viginti trium laneorum novem denarii Pathavienses et in festo sancti Galli similiter novem denarii Pathavienses nomine veri census annui nobis et nostris .. successoribus pro futuris annis singulis persolvantur et de qualibet braxatura cervisie semper una tyna4) siliquarum pro nostris et succes- sorum nostrorum porcis tribuatur. Item de qualibet braxatura cervisie de maiori civitate seu opidos) quatuor denarios Pathavienses5) et de minori civitate vel opidos) tres tantum denarii Pathavienses6) de braxatura cervisie qualibet et in festo sancti Martini de qualibet stuba, unde fumus exit, quinque denarii Pathavienses5) .. iudici opidi seu civitatis, qui pro tempore fuerit, conferantur. Item in festo sancti Johannis Baptiste pro labore decem et octo sexagenas grossorum denariorum Pragensium ad omnia alia iura seu soluciones sub terminis iam expressis singulis annis inantea dicti opidi cives nobis et bonorum nostrorum successoribus nostris solvere debent et debebunt. Et si iam dictas decem et octo sexagenas in ipso festo predicti opidi cives, ut prefer- tur, nobis aut successoribus nostris solvere neglexerint, extunc die crastina tri- ginta sex sexagenas grossorum denariorum Pragensium dare et persolvere tenebuntur. Quas quidem sexagenas iuxta taxam et consuetudinem dicti opidi antiquitus fretam supra se mutuo imponentes, ter in anno, videlicet ad Nativitatem Christi de quolibet iugere prescriptorum laneorum unum dena- 144

Strana 145
rium et de qualibet area sex denarios denariorum Pathaviensium,5) item ad festum sancti Johannis Baptiste de qualibet domo et caza intus et foris opidum predictum sitis decem et octo denarios denariorum Pathaviensium,5) item ad Pascham similiter de quolibet iugere unum denarium Pathaviensis monete colligere et exigere debent. Promittimus eciam predictam hereditatem per nos et .. heredes nostros ac successores universos non fieri ammodo mensuratam volumusque etiam universos et singulos servitores in prescripto opido residentes ab huiusmodi collecta et aliis quibuslibet dacionibus huic opido dari emergenti- bus solutos haberi pariter et exemptos. Ne autem huiusmodi vendicionis et locaci[onis]3) indicium dictorum civium per nos aut successores nostros per vio- lenciam aliquam immutari debeat et infringi, racione firmitatis perpetue hanc literam in testimonium ipsis civibus nostris dedimus, nostri sigilli munimine et sigillorum nobilis domini Wilhelmi, fratris nostri [de Blatna]b, Conradi de Elnarz necnon Harandi de Sedlicowicz appensionibus communitam. Datum et actum in Straconicz anno Domini millesimo [trecentesimo sex]b) agesimo septi- mo in die Conceptionis sancte Marie Virginis ac Matris Domini [gloriose]3). Pergamenový originál v archivu města Strakonic; ze čtyř pečetí, přivěšených na perga- menových proužcích, se zachovaly tři. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) a) Písmo otřelé. — b) Otvor v pergamenu. 1) O něm A. Sedláček, Hrady XI, str. 131, A. Birnbaumová, Stavební vývoj hradu a města Strakonic (Strakonicko, propagační spis z r. 1933, díl I.), E. Ježek, Strakonické privilegium z roku 1367 (Strakonicko, vlastivědný časopis, ročník 1, str. 66 a d.). 2) Strakonice, 8. o. Strakonice. — Městečko vzniklo pod hradem pánů Bavorů asi kolem r. 1300. Poloha a rozloha městečka jest známa podrobně z potvrzení svobod a majetku Svatojánského řádu od Viléma ze Strakonic ze dne 5. listopadu 1318 (J. Emler, Regesta III, č. 471, str. 194—195). Dne 22. května 1332 dostává tamní kostel čtyři masné krámy, které leží „in superiori parte macellorum Strakoniczensium“; tyto krámy nepodléhají ani rychtáři ani přísežným, než pouze kostelu (J. Emler, Regesta III, č. 1902, str. 739—740). — Srv. též A. Birnbaumová l. c., str. 141, J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1024—1025, E. Ježek l. c., str. 66—67. 3) Horaždovice se řidily právem Starého Města pražského (v. listinu Racka z Kočova ze dne 27. září 1463). 4) O tuně jakožto míře duté i ssuté srv. A. Sedláček, Paměti a doklady, str. 107. 5) Srv. tamže str. 183. 6) Srv. pozn. 3 při listině z 20. ledna 1435 (níže č. 249); též A. Birnbaumová l. c., str. 148, E. Ježek l. c., str. 66, J. V. Šimák, l. c., str. 1024—1025. O Bavorově privilegiu pojednal a v původním latinském znění i v českém překladu otiskl E. Ježek, Strakonické privilegium z roku 1367 (Strakonicko, roč. I. 1935, str. 66—70; též v propagačním spise „Strakonicko“, dil II. 1936, str. 10—I1 jest o tomto privilegiu zminka z péra E. Ježka). 145

Strana 146
97. 1367 prosinec 15. Praha. Karel IV. vrací městečku Mšenu lesy a všechny jiné pozemky, které jim odňal mindenský biskup Dětřich. Císař tak činí z vděčnosti za 50 kop grošů pražských, jimiž mu Mšenečtí vypomohli. Karel čtvrtý, z přézni Božské milosti římský císař vždycky rozmnožitel a král český, známo činíme tímto listem všem vůbec, že věrní naši jmilí, vobec městečka Mšena1) tak řečeného k našim pilným a velikým potřebám k prozbě a k žádosti naší ustavičné padesáti kopami groši hotovými rázu pražského dobrovolně připomohli jsou. Protož my jakžto král český předpověděným lidem v městečku Mšeně řečeném bydlejícím, dědicům i jich potomkům časy věč- nými ne omylně aneboližto neopatrně, o to zdravé mysli rozvážení majíce, tuto milost učiniti umínili jsme, že všecky lesy, pastvy i také obce, kteréž od staro- dávna k nim náležaly, i ty, kteréž někdy poctivý Theodorikus, biskup minden- ský, jim odňal a pobral,2) jim dáváme, navracujeme a jich vlastní činíme, a to tím obyčejem, aby ti lesové a pastvy i také obce k předpověděnému městečku a k lidem v něm bydlejícím bez všelijakých poplatkův, tudíž bez každé pře- kážky i odporu kterýchžkolivěk lidí na věčnost příslušaly. Protož přikazujeme všem vůbec i každému zvláště, úředlníkům království Českého, jakéhožkoliv stavu, důstojenství aneb povýšení byli by, i jiným podacům[!] našim věrným, aby svrchuřečeným lidem ve Mšeně proti takové milosti našeho obdarování, půjčení i navrácení nikoliv překážeti nesměli ani se o to pokoušeti, ač by se chtěli hněvu našeho a pokuty těžké, námi samými uložené, uvarovati. A pro lepší jistotu svědomí pečeť naší velebnosti císařské k tomuto listu jest přivě- šena. Dán v Praze léta Božího tisícího třístého šedesátého sedmého, indictione quinta, decimo octavo Kalende Januarii, regnorum nostrorum vigesimo se- cundo, anno imperii vero tredecimo. Ve vidimátu, vydaném městem Mladou Boleslaví 30. června 1690 (papírový originál ve formě knihy s přitištěnou pečetí v archivu města Mšena; fotografický snímek Historic- kého ústavu ČSAV). Jest to nepochybně překlad z latiny, jak ukazuje datovací řádka. 1) Mšeno, s. o. Mělník. — Původně to bylo patrně příslušenství královského majetku mělnického. Václav II. propůjčil jeho užívání své sestře, svatojiřské abatyši Kunhutě do jejího života. Ale dne 4. ledna 1306 daruje král Václav III. Mšeno se všemi užitky Hynkovi z Dubé, ovšem s tou podmínkou, že abatyši Kunhutě zachová všechny její požitky z té vsi (obsaženo ve zmíněném již vidimátu mladoboleslavském z 30. června 1690. Otiskl Karel Červenka, Památky města Mšena (v Praze 1878), str. 1—2). Na městečko bylo Mšeno po- výšeno za vlády páně Hynkovy, neboť v listině z 13. ledna 1352 se již nazývá „oppidum Msen“ (V. Hrubý, Archivum coronae regni Bohemiae II, č. 217, str. 261). Po smrti Hynka Berky z Dubé r. 1348 uzavřel Karel IV. prostřednictvím pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic a pana Buška z Velhartic smlouvu s Hynkovým synem Hynkem, podle níž se dostalo Mšeno opět do rukou králových (V. Hrubý l. c., č. 217, str. 261). 146

Strana 147
2) Dětřich, biskup mindenský, který vedl Karlovo vojsko do Bavor v červenci 1357, ob- držel od císaře rozmanité milosti i četné hrady (Fr. Palacký, Dějiny národu českého (druhé vydání), dílu II. částka 2 (v Praze 1877), str. 158—159). Otiskl K. Červenka l. c., str. 50—51. — Regesta imperii VIII, str. 373, č. 4574. 98. 1368 leden 6. Nové Hrady. Bratří Petr, Jošt, Oldřich a Jan z Rožmberka udělují svému městu Novým Hradům tyto milosti: právo volného odkazu; vyšším soudním místem jest Český Krumlov a odtud jde odvolání k vrchnosti; hosté a příchozí se odvolávají od míst- ního soudu do Českých Budějovic a dále do Prahy. Ab humana memoria mundi negotia facilius elabuntur, quae non sigillis nec idoneo literarum testimonio perhennantur. Nos igitur Petrus, Jodocus, Ulricus et Joannes, germani de Rosenberg fratres,1) tenore praesentium con- stare volumus universis publice profitentes, quod quia cives iurati totaque communitas civitatis nostrae in Gräzen,2) fideles nostri dilecti, in nostri prae- sentia personaliter constituti, nobis humiliter supplicarunt, quatenus ipsis de innata nobis pietate ipsam civitatem singularibus libertatibus gratiose dignaremur libertare. Nos igitur ad prosecutionen ipsorum profectus et com- modi benignis affectibus inclinati et peticionibus eorum annuentes, animo de- liberato ipsis civibus et eorum futuris successoribus praefatam libertatem fecimus et facimus ac dictam civitatem Gräczen libertavimus et libertamus de gratia speciali in his scriptis itaque, ut omnia bona eorum mobilia et immo- bilia dicti cives et eorum futuri successores ipsorum amicis dare possint libere et legare, ac legata ad ipsorum amicos, quibus ipsa bona duxerint leganda, iuxta approbatam et actenus consuetudinem aliarum civitatum regalium observatam devolvi, impedimento quolibet procul moto. Insuper statuimus et praesenti sanccimus edicto, quod si unquam in causis, litibus, controversiis, materiarum quaestionibus vel aliis quibusvis iudiciariis actibus tales ambigui- tates seu obscuritates intervenirent aut occurrerent, quae propter iudicis aut scabinorum in Gräczen simplicitatem diffiniri non possent vel decidi, quod tunc super his ad iudicem et scabinos civitatis nostrae Crumlow pro declara- tione recipienda reccurratur quodque omnia praemissa iuxta dictorum iudicis et scabinorum in Crumlow praesentium vel futurorum adinventionem et arbitrium.2) In eventu autem, quo alicui parti sententia seu pronuntiatio dicto- rum iudicis et scabinorum in Crumlow displiceret, decernimus, ut ab eadem adinventione ad nostram et nostrorum successorum audientiam licite possit appelari. Postremo volumus et sanccimus per praesentes, quod si nonnulli hospites sive advenae circa iudicem et scabinos praefatae civitatis nostrae Gräczen quippiam iudicialis habuerint actionis et dictorum scabinorum adin- 147

Strana 148
ventio aut iuridica diffinitio ipsis displicuerit, extunc pro ipsa causa vel causis ad civitatem Budweis et deinceps Pragam ad recipiendum maiorem sententiae diffinitionem licite absque cuiuslibet impedimento, obstaculo poterint appelari. In cuius rei testimonium et robur perpetue valiturum praesentes litteras scribi easque sigillorum nostrorum appensione iussimus communiri. Datum in Gräczen anno Domini milesimo trecentesimo sexagesimo octavo in Epiphania Domini nostri Jesu Christi. Pergamenový originál se čtyřmi přivěšenými pečetěmi, který viděl a popsal V. J. Nová- ček v „Archivním výzkumu“ z r. 1893 (uložen v archivu země České), jest nezvěstný. Znění známo pouze z knihy A. Teichla „Geschichte der Stadt Gratzen mit theilweiser Berücksichti- gung der Herrschaft Gratzen“ (Nové Hrady 1888), str. 322—323. a) Nutno doplniti „iudicentur“. 1) O nich v. pozn. 2 při listině ze dne 23. srpna 1361 (výše č. 80). 2) Nové Hrady, okresní město. — Připomíná se již od r. 1281; vzniklo z Hradčan pod hradským příkopem a ze Starého města před ním, poč. 14. stol. rozšířeno o Nové město v jed- notný celek. — R. 1379 tam bylo 49 purkrechtů, pět rejt, rychta, masný krám, šest polí „pří- sežných“, sladovny, tři mlýny, rybníky, dva dvory se včelíny; z toho ze všeho se platil úrok i na- turální dávky a také robotami byli měštané povinni (J. Truhlář, Urbář zboží rožmberského z r. 1379, str. 11, č. 78). 3) O odúmrtní a dědické praxi poučuje tento rozsudek purkmistra a rady z Nových Hradů ze dne 28. května 1526: My purgmistr a rada města Novohradů známo činíme tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že z nás žádný ne- pamatujem, když otec syna nebo dceru z svého statku podle jeho možnosti odbyl, aby měl zase sáhnúti v statek otcovský, ani sme kdy slýchali od předkuov našich, aby saháno bylo, až teprva od tohoto Zlatníka. To béřem k své vieře a k své duši, že to v pravdě tak jest. Tomu na svědomí a pro lepší jistotu pečeť naši městskú dali sme přitisknúti k tomuto listu. Jenž jest psán a dán na Novýhradech v pondělí po svaté Trojici léta XV XXVI. (Papírový originál v Zemědělsko-lesnickém archivu v Třeboni). Privilegium otiskl A. Teichel l. c., str. 322—323 a V. Schmidt—A. Picha, Urkunden- buch der Stadt Krummau in Böhmen, I. Band (v Praze 1908), č. 174, str. 43 (pouze regest). 99. 1368 květen 13. Jablonné. Havel z Lemberka povoluje se souhlasem svých synů Jana a Haška založiti městské knihy v Jablonném v Podještědí. In Namen des Herrn Amen. Wir Gallus von Lemberk, der von Zwerze- ticz genant, tuen laut dieses Briefs kund und bekennen offentlich jedermän- niglichen, sowohl denen jezigen als zukünftigen, dass wir nach vorherge- haltenen reifen Rate und mit unserer Söhne, nemlich des Johannes und Haskonis, freundlicher Einwilligung, nicht weniger mit allgemeinen Rat- schlage der Geschwornen und Burger, auch ganzer Gemeinden unserer Getreuen 148

Strana 149
in Gablona Verlangen und Begehren, dass eben solche Ordnung und Weise des Rechtes gehalten werde, wie in anderen Städten üblichen und gewöhnlich ist, und weilen vermög des heiligen Augustini Zeugnus die Condition der menschli- chen Gebrechlichkeit und derselben Gedächtnus unbeständig, hinfällig und schwach ist, als ordnen und setzen wir in solcher Betrachtung dis gegenwärtige Buch, welches zu immerwährenden Zeiten die Stadttafel soll genennet werden, auf das in diesem Buche alle und jede Dinge, welche zur steten Beharrung und langwähriger Gedächtnis gehören, in Beisein des Richters, Burgermeisters und der Geschwornen, so da zu der Zeit sein werden, offentlich verzeichnet, intitu- liret und verwahret werden sollen. Dasjenige aber, was darinnen intituliret und eingeschrieben sein wird, soll kein Mensch, was Standes der auch ist oder sein möchte, Macht haben oder sich unterstehen mit einigerlei Verwegenheit um- zustosen. Wir geloben auch samt unseren obbesagten Söhnen bei unsren Trauen und guten Glauben diese Einverleibung und Intitulation unverlezlich zu observiren und derselben zuwider keineswegs zu handlen, nur dieses ausge- nommen, nemlich da etwas in gegenwärtigen Buche durch die Geschwornen oder Burgermeister unserer besagten Stadt einverleibet und verfassset würde, welches uns oder unseren Erben jezt oder ins künftige schädlich und nach- teilig sein kunte oder auch zu unsern Schaden und Verkleinerung unserer Ehren gereichen tüte, wollen wir uns, unseren vorbesagten Söhnen und Succes- sorn volle Macht und Gewalt vorbehalten haben dasselbe aufzulösen, zu ändern und zu verbessern. Zu dieser Sachen Urkund, Zeugnus und sicherer Bekräfti- gung seind unser und besagter unserer Stadt Gabel Sigilla an gegenwärtiges angehenget worden. Geschehen und gehandlet in Gabel im Jahr nach der göttlichen Menschwerdung ein tausend dreihundert achtundsechzigisten den dreizehenden Monatstag Maii. V potvrzení jabloneckých listin Karlem VI. ze dne 2. srpna 1724, uloženém v městském archivu v Jablonném v Podještědí. Fr. Runge l. c., str. 40—41; V. Pinkava l. c., str. 25. 100. 1369 leden 1. Bohuslav (III.) ze Švamberka ustanovuje, že v městě Boru nevyvdaná dcera má podle poslední vůle otce nebo matky stejné nároky jako syn, ale jen pokud bydlí na borském panství. Poručenství nad nezletilými děcky se musí ujmouti nejbližší pokrevní příbuzní. Vrchnost nesmí brániti sňatkům měštanských dětí. Privilegium jest známo pouze z konfirmace Jana Bartoloměje ze Švamberka ze dne 25. dubna 1601, uložené v archivu města Boru u Tachova. Tam jest listina zmíněna těmito slovy: Als erstlichen befindet sich ein begnadung von herrn Bohuslawen von Schwanberk under Dato dreitzehenhundert neunundsechtzigisten am Neuen ihars tag oder Beschnei- 149

Strana 150
dung Christi, in welcher die stadt Hayd1) uber die erbfall, das eine tochter, so noch unausgefertigt, mit dem sohne zu gleichen teil erb nehmen solle und das ihnen das erb (wo sie auf der herrn von Schwanberk zur Hayd grunden wohnen) gefolgen solle, doch das ein vater oder mutter hirinnen zu testiren und zu verschaffen macht haben. Item das die Vormundschaft uber unmundige waisen bei den nechsten blutsfreund stehen solle. Ingleichen das ihnen die obrigkeit keine einspruch in verheuratung irer burgerskinder tun solle. 1) O počátcích Boru u Tachova viz níže listinu ze dne 25, ledna 1391 (č. 141). 2) Srv. tamže pozn. 1. — Viz též G. Schmidt, Privilegien der Herren von Schwanberg für ihre Stadt Haid. MVGDB LXVII, 1929, str. 13—14. 101. 1370 červen 13. Bedřich z Ervěnic proměňuje obyvatelům městečka Ervěnic obilní plat v plat peněžitý. Zmínka v seznamu privilegií městečka Ervěnic, uloženém jednak v archivu města Ervě- nic, jednak v archivu ministerstva vnitra, odd. SM P 106, E 3 pod názvem: „Poznamenání a krátký vejtah privilegií a obdarování rychtáři, konšelům i vší obce městečka Rvenic od vrchnosti jejich nadaných a potvrzených“: N°. 2. List německý pana Fridricha z Zee, nimiž rvenickým plat obilí v peněžitý plat proměňuje. Datum léta 1370 na den Božího Těla. 102. 1370 červen 23. Český Krumlov. Petr, Oldřich a Jan bratří z Rožmberka prodávají měštanům městečka Mýta (u Rokycan) 34 lánů polí zákupným právem za 26 kop grošů pražských. Udělují jim stejné právo odúmrtní jako mají královská města v Čechách. Od místního měst- ského soudu jde odvolání k městskému soudu v Plzni, odtud k vrchnosti, která rozhoduje s konečnou platností. Noverint universi, presencium noticiam habituri, quod nos Petrus, Ulricus et Johannes fratres de Rosenberch matura deliberacione ac digesto consilio posthabitis comoditatibus nostrorum fidelium benignius intendere cupientes, ad votivas precum instancias fidelium nostrorum civium et comunitatis opidi nostri in Muta1) hereditatem illorum, puta trigintaquatuor laneos agrorum, quos possident, eisdem civibus et comunitati dicti opidi iure emphiteotico, quod in vulgari choutnicoa) dicitur purchrecht, pro viginti sex sexagenis grosso- rum denariorum Pragensium nobis integre persolutis duximus rite et racionabi- liter vendendos ita, quod ipsi cives eosdem laneos et hereditatem locare, ven- dere, obligare aut alio quovis modo alienare et possidere queant et valeant pro sue libito voluntatis. Insuper de specialis nostre munificencia liberalitatis ante- 150

Strana 151
dictis civibus nostris et toti comunitati ibidem in Muta talem libertatem et privilegium concedimus, ut ipsi in vita sua et in morte predictas hereditates suas ac universa et singula bona sua mobilia et inmobilia aut stabilia dare, donare, legare vel testari, cuicumque aut quibuscumque voluerint, liberam habeant facultatem, et quod de cetero in anteb) non ad nos nec ad nostros successores talia bona ipsorum absque liberis decedencium devolvi debeant, sed ad ipsorum propinguiores consanguineos et amicos iuxta consuetudinem in civitatibus regalibus hactenus observatam.2) In causis vero iudicialibus et accionibus civilibus, si alique perplexitates aut difficultates emerserint, que per iuratos ibidem sentencie calculo decidi nequirent, extunc partes litigantes ad iuratos in Novam Pilznam3) licite poterint appellare. Sin autem alicui parti eorundem iuratorum adinvencio displiceret, ad nostram et nostrorum successo- rum et non ultra possunt audienciam habere recursum. In cuius rei testimonium et robur sigilla nostra duximus presentibus appendenda. Datum in Chrumpnaw anno Domini millesimo trecentesimo septuagesimo, vicesima tercia die mensis Junii. Vidimát města Rokycan ze dne 11. srpna (nazítří památky svatého Vavřince, mu- čedlníka Božího) 1612 (archiv ministerstva vnitra v Praze, odd. SM P 106, M 41). a) Správně má býti „theutonico“. — b) Doplniti na „antea“. 1) Mýto, s. o. Zbiroh. — Vzniklo z emfyteutické vesnice, jak dokládá i toto privilegium. Patřilo k hradu Zbirohu, který byl r. 1336 darován králem pánům z Rožmberka; ti jej drželi do r. 1431 (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 989; A. Sedláček, Místopisný slovník, str. 627, 1010). 2) Na př. privilegium Karla IV. ze dne 4. srpna 1366 pro Staré Město pražské (J. Čela- kovský, Codex I, č. 87, str. 142—143). 3) Plzeň, která se řídila právem Starého Města pražského (Tamže sv. II, č. 466, str. 654 a d.). 103. 1370 srpen 15. Norimberk. Císař Karel IV. povoluje kraslickým měštanům říditi se právy a zvyklostmi města Lokte. Wir Karl, von Gotes gnaden Romischer keiser, czu allen czeiten merer des reichs, und kûnig czu Behem, bekennen und tun kunt offenlich mit disem brief allen den, die in sehen ader horen lesen, das wir anhaben gesehen stete trewe, die czu uns, dem konigreich und der cron czu Behem unser lieben getrewen die burger czum Gresslein, gelegen unter dem Newen haus,1) fleissiclich getragen haben, als si das auch mit iren vormuglichen dinsten teglich beweisen, und haben in dorumbe von besundern gnaden mit rate unser fursten, herren und getrewena) kuniglicher macht czu Behem und mit rechter wissen die gnad 151

Strana 152
getan und tun mit kraft diss brieves, das sie on widerrede und hindernuss allermeniclichen furbassmer in kunftigen czeiten haben sullen und mugen alle di freiheit, recht und gut gewonheit, die unser und unsers kunigreichs czu Behem stat czu dem Elbogen2) von alder her redlich gehabt und gehalden hat ader noch in kunftigen czeiten haben wirdet. Und dorumb verbiten wir allen fursten, lantherren, wladiken, burggraven, amptleuten, richtern, burgermeistern, schopfen, reten und gemeinden der stete und allen andern unsern und des kunigreichs czu Behem getrewen und untertanen, die nu sein ader in czeiten werden, das sie di vorgenanten burger und inwoner der stat zum Gresslein und ir nachkomen an sulchen freiheiten, rechten und guten gewonheiten wider die vorgenant unser gnad nicht hindern noch irren sullen in keiner weize, sunder dobei getrewlich hanthaben, schuczen und schirmen wider allermeniclich, als lieb in sei unser swere ungenade czu vormeiden. Mit urkund diss briefs versigelt mit unser keiserlichen maiestatinsigel. Der geben ist czu Nuremberg nach Crists gepurt dreiczehenhundert jar, dornach in dem sibenczigsten jare an unser frawen tag der vorschidung, unser reiche des Romischen in dem funfund- ezweinczigsten, des Behemischen in dem virundezweinczigsten und des keiser- tumbs in dem sechczehenden jare. V listině císaře Zikmunda ze dne 30. července 1437 (níže č. 265). Zapsáno též v knize privilegií města Kraslic ze 17. stol., uložené v archivu téhož města, jakož i ve vidimátu, který vydal dne 9. září 1683 Antonín Jan Nostic-Rineck (pergamenový originál v témže archivu). a) Schází „aus“. 1) Kraslice, okresní město. — Vznikly ve 14. stol. pod hradem, který byl založen rovněž ve 14. stol. a proto se nazýval tehdy „Novým hradem“. Bylo to zboží královské, ale král Václav IV. je často zastavoval. (A. Sedláček, Hrady XIII, str. 179). 2) Z města Lokte šlo odvolání do Chebu (J. Čelakovský, Privilegia II, str. 491). Regesta imperii VIII, str. 404, č. 4869. 104. 1370 listopad 5.—9. Praha Císař Karel IV. dovoluje obyvatelům městečka Lipnice užívati práv města Havlíčkova [Německého] Brodu, jakož i vařiti a prodávati pivo. Carolus quartus, divina favente clementia Romanorum imperator semper augustus et Bohemiae rex, notum facimus tenore praesentium universis, quod cum pridem oppidum Lippnitzl) pro usu nostro et camerae regni nostri Bohe- miae pro certa quantitate pecuniae duxerimus, nos volentes, ut ipsum oppidum et eius incolae sub nostro regimine gratioso felicibus proficiant incrementis, sperantes etiam per hoc regni ipsius conditionem fieri meliorem, ipsius civibus, incolis et oppido praedicto in perpetuum universa iura, privilegia, libertates, 152

Strana 153
gratias et indulta, quibus oppida munita regni Bohemiae et signanter Brodae Teutonicalis2) quomodolibet potiantur et gaudeant, et nominentur[!], ut brasium facere, cerevisiam braxare, propinare et vendere ibidem valeant, auctoritate regni Bohemiae et de certa nostra scientia praesentibus indulgemus, inhibentes universis nostris et regni Bohemiae officialibus, subditis et fidelibus praesenti- bus et futuris, ne praefatos oppidanos in perpetuum in praemissis impediant, cum potius circa eadem manuteneant, favorabiliter defendant. Praesentium sub imperialis nostrae maiestatis sigilo testimonium[!] harum. Datum Pragae anno Domini millesimo trecentesimo septuagesimo, indi[e]tione octava, nona) Novembris, regnorum nostrorum anno vicesimo quinto, imperii vero sedecimo. V potvrzení městských privilegií, vydaných Františkem z Thurnu dne 21. prosince 1566, jakož i v konfirmaci Josefa II. ze dne 24. října 1781 (obojí v archivu města Lipnice). a) Není vyloučeno, že má býti Nonis, t. j. 5. listopadu. 1) Lipnice, s. o. Havlíčkův Brod. — Hrad Lipnice patřil Raimundovi z Lichtemburku, pak Řehníkovi z Dražic a po něm pánům z Lipé, kteří jej prodali Karlovi IV. (A. Sedláček, Hrady XII, str. 68—70). — Pod hradem vzniklo městečko Horní Lipnice a pod ním za- ložena ve 14. stol. Dolní Lipnice (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1221). 2) Havlíčkův Brod. — Řídil se právem jihlavským (tamže str. 1207). Srv. V. Müller, Památky městského archivu lipnického (Pam. arch. XXI), str. 432. — Regesta imperii VIII., str. 407, č. 4906. 105. 1371 říjen 26. Petr z Janovic uzavírá smír mezi zlatokorunským opatem Gerhardem a městem Netolicemi; měštané se již nesmějí nikdy bouřiti proti vrchnosti. Nos Petrus de Janowicz, magister curie serenissimi principis domini Wenczeslai,1) Boemie regis, recongnoscimus tenore presencium universis, quod causas, dissensiones et controversias, que a retroactis temporibus inter venerabilem dominum Gerhardum, abbatem monasterii ad Sanctam Coronam sacre religionis ordinis fratrum sancti Bernhardi, ab una et discretos viros .. scabinos et .. iuratos de Notolicz et eorum complices vertebantur ab altera, ipsis hincinde partibus ad nostrum evocatis auditorium causas ipsorum audivi- mus audientesque dictos iuratos et scabinos et eorum complices de Notolicz erga dictum dominum abbatem excessisse et se ad graciam suam omnino dedisse, nos multorum sapiencium et fidedignorum habito consilio eidem domino abbati ad preces iamdictorum iuratorum supplicavimus studiose, qui nostris precum benigne acquiescens instantiis, ipsos recepit ad graciam, et extunc ipsos mutuo concordavimus firma et amicabili concordie unione, tali tamen condicione interserta, quod ipsi iurati et scabini cum suis complicibus ipsum dominum abbatem ac suos officiales huiusmodi viis et temptacionibus 153

Strana 154
non debeant nunquam ammodo attemptare. In cuius rei testimonium sigillum et sigilla nobilium dominorum Marquardi, burgravii de Rosenberg, et Se- tiechonis, burgravii in Crumpnaw, presentibus sunt appensa. Datum anno Domini millesimo trecentesimo septuagesimo primo, XXVIa die mensis Octobris. Pergamenový originál v zámeckém archivu v Českém Krumlově, zn. II. B 5 B PB No. 2; k listině jsou na pergamenových proužcích přivěšeny tři kulaté, dobře zachované pečeti, z nichž první jest z červeného, ostatní dvě z vosku přirozené barvy. — Na rubu: Concordia inter abbatem Gerhardum et Netholicenses. N. 1. — 1371 26. Octob. — Netholicenses exceden- tes contra nostrum monasterium et abbatem, deprecacione facta recipiuntur in graciam cum obligacione, ut posthac abstineant a talibus infestacionibus. 1) Byl jím již roku 1364 (Dílo Fr. Palackého I, str. 342). — Srv. J. Kadlec l. c., str. 27. Otiskl M. Pangerl l. c, str. 141—142, č. LXXVI. 106. 1375 únor 18. Praha Císař Karel IV. dovoluje, aby Jan V., pražský arcibiskup, obrátil výnos ze cla, vybíraného v Horšovském Týně, na dlažbu tohoto městečka. Karolus quartus, divina favente clemencia Romanorum imperator semper augustus et Boemie rex, notum facimus tenore presencium universis, quod animadvertentes benigne grata fidei et sincere devocionis merita, quibus vene- rabilis Johannes, Pragensis archiepiscopus, apostolice sedis legatus, princeps, conciliarius et devotus noster dilectus,1) serenitati nostre multo iam tempore grate complacuit, cottidie complacet et in futurum debebit et poterit graciosius complacere, necnon ad votivas eiusdem peticionis instancias sibi animo de- liberato, sano baronum et fidelium notrorum accedente consilio indulsimus et tenore presencium de certa nostra sciencia et auctoritate regia Boemie gracio- sius indulgemus, ut ipse in opido suo dicto Thyn Horssoviensis2) theoloneum iuxta sui et incolarum ipsius opidi discrecionem et industriam de novo instau- rare, imponere idemque de singulis rebus mercimonialibus levare et tolere necnon in usus et utilitates pavitamentandi predictum opidum convertere valeant, debeant atque possint, mandantes principibus, baronibus, nobilibus, militibus, clientibus, burgraviis, civitatum, opidorum et villarum comunitati- bus ceterisque regni nostri Boemie officialibus et fidelibus universis, ne cives et incolas predicti opidi in instauracione, imposicione et sublevacione prefati theolonei, ut premittitur, impediant seu impedire permittant quomodolibet, imo pocius circa huiusmodi nostro nomine manuteneant, protegant et tueantur efficaciter, sicut indignacionem regiam voluerint evitare, presentibus ad nos- trum dumtaxat beneplacitum valituris. Presencium sub imperialis nostre maiestatis sigillo testimonio literarum. Datum Prage anno Domini millesimo 154

Strana 155
trecentesimo septuagesimo quinto XII°. Kalendas Marcii, regnorum nostrorum anno vicesimo nono, imperii vero vicesimo. Per cesarem P. Jaurensis. Pergamenový originál, při dolním okraji protržený, v archivu města Horšovského Týna, pečet přivěšená na pergamenovém proužku jest ztracena. — Na rubu: R. Wilhelmus Korte- langen. — Privilegium a Carolo quarto indultum, concernens thelonium. — Český překlad v potvrzení horšovotýnských privilegií městem Plzní ze dne 17. října (v pátek po svatém Havlu) 1597, uloženém v archivu města Horšovského Týna: My Karel čtvrtý, z Boží milosti římský císař, po všecky časy rozmnožitel říše, a český král, známo činíme tímto listem naším obecně přede všemi, že milostivě patříce a považu- jíce věrných a upřímných služeb, kterýmiž se jasnosti naší velebný kněz Jan, arcibiskup pražský, stolice apoštolské legát, kníže, rada, věrný náš milý, již od dávnýho času vděčně zalíbil a nyní ještě každého dne se zalibuje, nicméněji i na budoucí časy též tím spůsobem nám se líbiti povinen bude, k tomu též zření majíce k častým jeho žádostivým prosbám, s dobrým rozmyslem naším a s radou věrných našich milých z jistého našeho vědomí povolili jsme a tímto listem naším z moci královské v Čechách milostivě povolovati ráčíme, aby on v městě svém Tejně Horšovském clo podle své a obyvatelův téhož města rozšaf- nosti a důmyslnosti zase znovu vysaditi a naříditi i je ze všech a všelijakých věcí kupec- kých bráti a přijímati, a to k dobrému a pro potřebu vydláždění téhož města obraceti moc měli a mohli i povinni byli. Protož přikazujeme všem knížatům, pánům, vladykám a rytířům, purgkrabům a vladařům, též všech měst a vesnic obcem i jiným v království našem Českém ouředníkům a hejtmanům, věrným našim milým, aby měšťanům a obyva- telům dotčeného města při vyzdvižení a nařízení téhož cla tak, jakž se nadpisuje, žádné překážky nečinili a jiným činiti žádným vymyšleným spůsobem nedopouštěli, nýbrž v té věci jménem naším nápomocni byli a toho obhajujíce nad nimi ruku ochranú skutečně měli a drželi, ačby nemilosti naší královské se uvarovati chtěli. Však mocnost tohoto listu našeho toliko do libosti naší zůstávati a trvati má. Kterémužto pečet naši císařskou jsme přivěsiti poručiti ráčili. Jehož datum v Praze osmnáctého dne měsíce února léta Božího tisícího třístého sedmdesátého pátého, království našich dvatcátého devátého, též císař- ství našeho dvatcátého. 1) Jan V. Očko z Vlašimě 1364—1378. 2) Horšovský Týn, s. o. Horšovský Týn. — Městečko vzniklo ze vsi pod hradem pražského biskupa na druhém břehu Radbuzy. Biskup Tobiáš přestavěl hrad a opevnil i kostel ve vsi; v té době trvalo již podhradí přímo pod hradem s vlastním kostelem. Arcibiskup Jan Očko spojil pak vše v jeden celek (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 596). — Antonín Macák v článku „Počátky Horšovského Týna“ (Čas. Spol. přát. star. LXI, 1953, str. 43—47) hledá naproti tomu jádro města v osadě, která leží přímo pod hradem. 107. 1375 červen 4. Boreš z Ryzmburka uděluje městu Žluticům chebské právo. Wir Borss herre czu Risenburg1) bekennen fur uns, alle unser erben und nachkumlinge offenlich an disem gegenwertigen brief und tun kunt allen den, 155

Strana 156
die in sehent, horent oder lesent, daz wir mit bedachten mute und auch mit guten rate unseren getrewen lieben leuten, mannen und frowen czu Luticz2) in unser stat, allen gemeinlich und allen iren kindes kinden mit allen iren nachkůmlingen ewicleich ein volles Egerer recht in allen sachen czu allen czeiten durch Got und auch durch des rechten willen gegeben, vererbet und auch bestetiget haben, doch also, als es die ebenant unser stat von angenge gehabt hat und damit die egenant unsre stat von erst bei unsern altvordern herseczet ist. Wan ir erbe nicht groz ist, so sein ire recht dester besser und auch dester vester durch daz, daz sie Got williclich und innicleich immer für uns biten und auch dest liber auf narunge hinder uns gedencken. Daz die genanten recht gancz und gar vôllicleich in allen sachen czu allen czeiten unseren genanten getrewen lieben leuten steticleich unvorruckt und unczu- brochen beleiben von uns, von unsern erben, von unsern kindes kinden und auch von allen unsern nachkůmlingen ewicleich, dieweil die werlt stet on ende, des haben wir in gegeben diesen brief czu einer aller diser rede steticheit mit unserm anhangenden insigel. Des sint geczeugen unser besessen man her Leut- holt vom Jaborn, Radym vom Mlyncz, pfaff Hannus von Hugewicz und Hannus vom Rathywor und habent auch von unser gunst und geheizze czu einem ewigen geczeugnüsse ire insigel czu dem unsern gehangen an disen brief. Der geben ist, do man czalte nach Cristes geburt driczehenhundert jar, darnach in dem fünf- undsibenczigsten jare an dem nehsten montage nach unsers herren Aufvart tage. Pergamenový originál v archivu města Žlutic; z pěti pečetí, přivěšených na pergameno- vých proužcích, se zachovala pouze druhá a čtvrtá z vosku zelené barvy a kulaté. — Na rubu: List pana Borše německý dává muožóm a ženám plné chebské právo. — Žlutických. — První list. — V kvaternu trhovém rudém 1595° v pátek po neděli Misericordias Domini, jinak den památný svatého Tiburcia J. 24. — Privilegium uber das verliehene egerrecht 1375. — I. — Altestes Lud. Priv. v. 1375. — Gefunden am 17. October 1905. Franz Guba, St. Polizeimann. — Český překlad v listině ze dne 30. března 1389 (níže č. 136): My Boreš, pán na Vosece, vyznáváme za se i za všechny své dědice a potomnie budúcie obecně tiemto listem přítomném a známo činíme všechněm těm, kteříž jej viděti, slyšeti nebo čísti budú, že my z dobrým rozmyslem a také z dobrú radú našim věrným milým lidem, mužóm i ženám v Žluticích v našem městě, všechněm obecně i všechněm jich dětí dětem se všechněmi jich potomně přišlými věčně plné chebské právo ve všechněch věcech ve všechněch časích pro Buoh a také pro spravedlivost dáváme dědičně a také utvrdili sme, avšak tak, jakož jest prve jmenované naše město vod počátku mělo jest a s tiem prve jmenované město naše vod počátku za našich předkuov vysazeno jest. Nebo jich dědictvie veliké nejsú, ale jsú jich práva tiem lepšie a také tiem pevnějšie, aby skrze to voni Pána Boha povolněji a nábožněji vždycky za nás prosili a také tiem radějše na živnosti za námi myslili. Aby ty jmenovaná práva dokonce a docela úplně ve všech věcech ve všech časiech našim jmenovaným věrným milým lidem ustavičně bez porušenie a bez hnutie zuostaly od nás i od našich dědicuov, od našich dětí dětí a také od všechněch našich potomních věčně, dokudž svět stojí bez konce, toho sme my jim dali tento list všechné této řeči k utvrzení s naší přivěšenú pečetí. Toho jsú svědkové naši usedlí manové, pan Laytholt z Javorného, Radim z Mlynec, kněz Hanuš z Hugvic a Hanuš z Ratiboře také 156

Strana 157
jsú z našie přízně a rozkázánie k věčnému svědomí své pečeti k našie přivěsili k tomuto listu. Kterýž dán jest, jakož se čtlo po narozenie Pána Krista třinádete set let, potom v pětasedmdesátém létě ten najprvní pondělí po Božiem vstúpenie. 1) O něm v. pozn. I při listině ze dne 30. listopadu 1349 (výše č. 65). 2) Žlutice, s. o. Žlutice. — Městečko vzniklo nejspíše za Přemysla II. Otakara; leželo na důležité cestě z Prahy do Chebu (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 574). — K. Fleissner, Die Geschichte der Stadt Luditz in chronologischer Darstellung (Žatec 1936), klade založení města mezi léta 1306—1341, t. j. do doby Boreše z Ryzmburka, jehož pokládá za zakladatele (str. 5—6). Otiskl J. Hille v článku „Die älteste im Besitze der Stadt Luditz befindliche Urkunde“ (MVGDB XLVII, 1908—1909, str. 262—263). 108. 1375 červen 4. Týž pán uděluje Bochovským právo chebské. Privilegium stejného znění jako předchozí, známo pouze z potvrzení vydaného Boršem z Ryzmburku dne 14. května 1396 (níže č. 156). Boreš rozšířil Bochov o ves Krašnov, kterou připojil přímo k městečku a tak toto jméno zmizelo (Cl. Borový, Libri erectionum II, str. 152, č. 277; J. V. Šimák, Místopisné drobnosti II, ČČH XL. 1934, str. 112—113). 109. 1376 březen 17. Český Krumlov. Bratří Petr a Jan z Rožmberka se vzdávají odúmrtního práva ve prospěch třeboňských obyvatelů; měštané jim za to zaplatí 30 kop. Nos Petrus et Joannes de Rosenberg1) recognoscimus, quia fideles nostros dilectos cives in Witignaw2) a dato presencium deinceps perpetue a devolucio- nibus ad nos pertinentibus libertamus in hiis scriptis, dantes ipsis plenum ius, ut nulla bona cuiuscunque ipsorum, qui absque liberis decederet, ad nos amplius devolvantur. Pro quo quidem nobis triginta sexagenas, quindecim in festo sancti Egidii proxime venturi et quindecim in Purificacione immediate sequenti debent expedire. Harum quidem sigilla nostra sunt appressa testimonio littera- rum. Datum Crumnaw feria secunda post Oculi dominicam in quadragesima anno septuagesimo sexto. V listině bratří Petra a Oldřicha z Rožmberka ze dne 27. ledna 1513, uložené v městském archivu v Třeboni. 1) Synové Petra z Rožmberka (A. Sedláček, Hrady III, str. 23). 2) Třeboň, s. o. Třeboň. — V druhé polovině 13. stol. byla ves starého založení povýšena pravděpodobně na město. Původními držiteli byli páni z Třeboně a z Landštejna z rodu 157

Strana 158
Vítkovců. R. 1366 koupili panství i město bratří Petr, Jošt, Oldřich a Jan z Rožmberka (A. Sedláček, Hrady III, str. 125 a d.; J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1127 a d.). Regest u Th. Antla, Příspěvky místopisné I. Třeboň (Čas. Spol. přát. star. V. 1897), str. 22 a téhož „Soustavný přehled výsad, privilejí a různých jiných práv města Třeboně“ (Památky archeologické XVII, str. 62). 110. 1376 duben 4. Vilém Zajíc z Hazmburka spolu se svým synovcem Mikulášem mění obyva- telům města Budyně nad Ohří a vesnic Žabovřesk, Břežan, Píst, Roudníčka, Vrbic a Miletic obilní dávky v dávky peněžité. Ostatní povinnosti zůstávají beze změny. In nomine sancte et individue trinitatis amen. Omnia, que aguntur in tempore, ne simul labantur cum fluxu temporis, necesse est, ut literarum serie perhennentur. Igitur nos Wilhelmus dominus in Hasemburg, magister camere imperialis, et Nicolaus ibidem, filiaster noster carus,1) ad noticiam universorum tam presencium quam futurorum presentibus cupimus pervenire, quia cum homines nostri censuales omnes simul, tam incole et suburbani in et extra muros Budine, civitatis nostre, quam aliarum villarum ad civitatem eandem spectan- cium, videlicet Zabowrzyezk,2) Brzyezan,3) Pyezt,4) Rudniczek,5) Wrbycz8) et Mileticz,7) coram nobis constituti humiliter nobis supplicarunt, quatenus censum grani quadruplicis tantum, antea quem longis temporibus, prout litere eorum testantur, priores ipsi et heredes eorum et antecessores nobis et antecessoribus nostris singulis annis in certis anni terminis persolverunt, in censum pecu- nialem in eisdem terminis per eos nobis persolvendum redigeremus et redigendo converteremus, nos quoque eorundem preces benigno favore prosequentes et letis voltibus ad eorum profectum inclinati volentes, decrevimus et presentibus fieri decernimus in posterum, ut predicte civitatis nostre in et extra muros censuales predicti, videlicet villicaciones possidentes agrorum necnon singuli nostri dictarum censuales villarum, heredes eorum et successores nobis et heredibus nostris pro hiisdem octo strichonibus quadruplicis grani predicti Lutomericensis mensures) de quolibet manso sive laneo prius nobis per eosdem nomine census persolutis mediam marcam grossorum et argenteorum denario- rum, trigintaduos grossos pro media marca computando, in duobus anni termi- nis, scilicet in festo sancti Georgii sedecim et in festo sancti Galli proximo iterum sedecim grossos dicte medie marce census perpetuis temporibus qua- libet contradiccione non obstante nomine veri census ad cameram nostram persolvant. Cetera autem videlicet iura iudicialia, census reliquos, sicuti pullo- rum et denariorum, ut eorum litere continent, onera, honores et consuetudines 158

Strana 159
antiquas, que per predictos censuales nostros fieri solebant et cedebant pie memorie genitori nostro») et post mortem ipsius censuaverunt et hucusque nobis censuando porrexerunt, eisdem hominibus nostris volumus esse cassata, sed pocius in hiis scriptis stabiliter perpetuo eadem et immutabiliter observanda et tenenda decernimus fore confirmata. Harum nostrarum testimonio literarum, quibus et sigilla nostra una cum sigillis strenuorum militum, dominorum Alberti senioris de Msseny et Johannis de Schebyn de nostra certa sciencia sunt appensa. Datum anno Domini millesimo trecentesimo septuagesimo sexto in die sancti Ambrosii, confessoris gloriosi. Pergamenový originál v archivu města Budyně nad Ohří; k listině jsou na pergameno- vých proužcích přivěšeny čtyři částečně poškozené pečeti. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Komorní statek Budyně (v. pozn. I při listině ze dne 6. listopadu 1302; výše č. 17) byl r. 1336 prodán králem Janem Zbyňkovi Zajícovi z Valdeka; z jeho synů přežil otce jediný Vilém, který se svým synovcem Mikulášem držel Hazmburk i Budyni (A. Sedláček, Hrady XIV, str. 4 a 17). 2) Žabovřesky nad Ohří, s. o. Libochovice. 3) Břežany nad Ohří, s. o. Libochovice. 4) Písty, s. o. Libochovice 5) Roudníček, s. o. Libochovice. 6) Vrbice, s. o. Libochovice. 7) Miletice, s. o. Libochovice. 3) V. pozn. 4 při listině ze dne 6. listopadu 1302 (výše č. 17). 3) Zbyněk Zajíc z Valdeka (v. výše pozn. 1). Český překlad listiny u A. Jandy I. c., str. 116; srv. tamže str. 18. 111. 1376 duben 4. Vilém Zajíc z Hazmburka spolu se svým synovcem Mikulášem prodávají Chotěborovi, kastelánovi na Hazmburce, Peškovi rychtáři a Havelkovi, měštanu a obyvatelům budyňským, jakož i Kateřině, vdově po Šimonovi, tři lány a tři korce svých vlastních polí u Budyně, a to právem zákupným pod stejnými právy i povin- nostmi, jako mají ostatní úroční lidé páně Vilémovi. Nos Wilhelmus dominus in Hasemburg, camere imperialis magister, et Nicolaus ibidem, filiaster noster carus,1) recognoscimus tenore presencium universis, quod bona voluntate plenoque ex consensu heredum nostrorum tres laneos integros sive mansos cum tribus strichonibus agrorum proprie nostre villicacionis iuxta civitatem nostram Budinam iacentes, quemadmodum ab antiquo in suis limitibus et metis propriis coluimus aratris distincte, videlicet 159

Strana 160
Chotyeborio, castellano nostro im Hasemburg,2) tria quartalia inclusis pratis trium strichonum seminum capientibus, Pesconi, iudici nostro ibidem, medium laneum, Havelczoni, concivi nostro ibidem, medium laneum et Katherine, relicte quondam Symonis, quinque quartalia et tres strichones, quos quidem tres laneos et tres strichones vendidimus eis sub iure emphiteotico, quod vulga- riter dicitur podací, prout eos inter se diviserunt, ut superius tactum est, ipsis et eorum heredibus et successoribus ad habendum, utifruendum ac perpetuo iure hereditario possidendum sub tali tamen condicione, quod superius nomi- nati nostri censuales quivis de sua parte dictorum agrorum unam marcam gravem ad sexaginta quatuor grossos se extentam bonorum argenteorum Pra- gensium denariorum cum sex pullis de quolibet laneo vel manso in duobus anni terminis, scilicet in festis sanctorum Georgii et Galli, sicut ceteri nostri censuales ibidem censuant, ipsi heredes et successores eorum nobis et heredibus nostris perpetue singulis annis nomine veri census ad cameram nostram cen- suare et solvere tenebuntur. Quos eciam laneos predictos tres cum tribus strichonibus agrorum a supradictis nostris censualibus recognoscimus presenti- bus promptis pecuniis nobis fore persolutos, decernentes eciam predictos tres laneos cum tribus strichonibus in capcione seminum et in metis suis fore tante quantitatis, sicut alie hereditates laneorum ibidem censualium, subiungentes quoque in hiis scriptis, ut supradicti homines nostri omnibus iuribus, liberta- tibus, consuetudinibus et oneribus, quemadmodum ceteri nostri cives in et extra civitatem nostram Budinam atque villarum, ipsi et eorum posteri plena- rie subiaceant, participent et utantur. Harum nostrarum sub testimonio litera- rum, quibus et sigilla nostra una cum sigillis strenuorum militum, dominorum Alberti senioris de Msseny et Johannis de Schebyn de nostra certa sciencia sunt appensa. Datum anno Domini millesimo trecentesimo septuagesimo sexto in die sancti Ambrosii confessoris. Pergamenový originál v archivu města Budyně; k listině jsou na pergamenových proužcích přivěšeny čtyři pečeti. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) O nich v. pozn. I při listině ze dne 4. dubna 1376 (výše č. 110). 2) Snad Chotěbor z Brloha (A. Sedláček, Hrady XIV, str. 4 a 17). Český překlad u A. Jandy l. c., str. 118. 112. 1376 srpen 11. Albrecht z Dubé, zemský komtur řádu Německých rytířů, Mikuláš, komtur v Chomutově, a celý tamní konvent dávají rychtářovi Mertilovi chomutovskou rychtu do dědičného vlastnictví; rychtáři patří třetina soudních pokut a jest osvobo- zen od všech platů a povinností. 160

Strana 161
Wir brudir Albrecht von der Duben, lantkumptir zu Behem und zu Merhern Deutschis ordins,1) brudir Niclaus, kumptir zu Cometaw,2) brudir Ditherich von Schonenburg und der gancze convend der brudir daselbist zu den gecziten tun zu wissen alle den, di disen geginwertign offen brif sehin, horin adir lesin, das wir gesehin, gehort und ubirlesin haben unverrugte gancze brive, damit Hanns Pruze, alz in Got genade, von herrn Beringers wegin von Meldingen, der czu den gecziten lantkumptir zu Behem und zu Merhern ge- wesin ist,3) ouch gutir gedechtnisze, durch seins getruwen dinstes willen, den her und seine erbern eldern dem ordin von elders getan haben, begnad ist wurden mit semlichir undirscheit, alz hernach geschriben stat. Darumme wir egnantir brudir Albrecht von der Duben, lantkumptir zu Behem und zu Merhern, brudir Niclaus, kumptir zu Cometow, brudir Ditherich von Schonenburg und der gancze convent der brudir dez vorbenanten huses bekennin an disem geginwertigen offen brive, das wir mit gutem willen, mit wolbedachtem mute und ouch mit rate unsir mitgebiteger angesehin haben den getruwen dinst, den Mertil richter und dem ordin getruwelichen getan hat und noch tun sal in zukunftigen gecziten, und haben im und seinen rechtin elichen erben und allen sinen nachkomlingen einen brif verneuwit und begnad und vorligen das ge- richte in unsir stat zu Cometaw und das hûz, da her inne gesessin ist, mit einer wesin, die genant ist die clingwese, zu haben, zu halden, zu genisen und erblich ewiclichen zu besiczen vri und lediclichen an geschoz, an losunge, an bern und an allirlei gabe und beswerunge, wi si mit namen gnant sein, und ouch damit zu tun und zu lassen, alz erbis recht ist. Ouch sal der egnante Mertil und seine erbin mit alle seinen nachkomlingen haben und ufhebin den dritten pfenning der buze von tatslegin, von notczagen, von weglagunge, von lemdin, von wun- den, von blaslegin, von blutrûnst, von ubilhandelonge und von allen sachen, di gerichtes recht antretin, hoch adir nider, groz adir clein. Und darczu alle di frevele wapen gehorn an den richter. Und ab imandz an den kumptir cheme durch gnaden willen vor dingczeit zu berichtunge, davon sal ouch dem richter der dritte pfenning gevallen alz nach den rechten. So sal der richter dem ordin und dem huse zu Cometow adir, wer da gewaldig ist, mit truwen zu gebote sten zu tage und zu nachte. Und umme di vordinten sachen, die Hanns Pruze und sine eldirn und der vorbenante Mertil gegin dem ordin vordint und gestan haben, ist ein iezlich kumptir adir amptman pflichtig zu gûtlich zu tune, was si von aldirs gehat haben adir haben, das sal man in nicht brechin. Ouch ist das darin genommen, ab der egnante Mertil adir sine erbin daz gerichte vor- koufen wolden adir musten von not wegin, zo sullen si und mogen ez vorkoufen adir vorseczin einem bidermanne, der unversprochin ist und sich wol gehalden hat, in sulchem rechte, alz sein brif innehat und nicht andirs. Und zu eime ewigen geczugnisse aller diser vorgeschriben rede, daz di von uns und allen unsern nachkomlingen stete und gancz und unverbrochenlichen gehalden werde, habe wir erstgnanter lantkumptir unsirs amptes ingesigel mit des 161

Strana 162
huses ingesigel zu Cometaw an disen geginwertigen offen brif gehangen. Der gegebin ist nach Gotes gebûrt driczenhundert jar in dem sechsundsibenczi- gisten jare am nestin mantage vor Assumpcionis Marie. Pergamenový originál v archivu města Chomutova; ze dvou pečetí z přirozeného vosku, zavěšených na pergamenových proužcích, jest první kulatá neporušená, z druhé zbyl nepatrný zlomek. — Na rubu: N. 27. — Regest z minulého století v německé řeči. 1) Byl jím v letech 1372—1378 (V. V. Tomek, Dějepis města Prahy V, str. 265). 2) Srv. A. Sedláček, Hrady XIV, str. 318, kde otištěn seznam chomutovských komturů. 3) Doložen k r. 1374 (J. Voigt, Geschichte der Ballei des Deutschen Ordens in Böhmen. Denkschriften der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften, Philosophisch-historische Classe. Zwölfter Band. Wien 1862. Str. 138). Otiskl M. Millauer, Der deutsche Ritterorden in Böhmen (Abhandlungen der königlichen böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften. Neuer Folge dritter Band von den Jahren 1831 bis 1832), str. 154—157. 113. 1376 září 8. Bratří Petr a Jan z Rožmberka prodávají za 30 kop pražských grošů obyva- telům města Třeboně tak zv. právo královské. Od městského soudu lze se odvolati do Českých Budějovic, s konečnou platností rozhoduje vrchnost. Měštané jsou po- vinni vrchnosti vojenskou pomocí i za hranice země. Zemře-li kdo bez poslední vůle a bez dětí, dědí nejbližší příbuzní. In nomine Domini amen. Cum tempus nostrum continua revolucione, proch dolor, sic labatur, quod preteritorum actio futurorum successione subripiatur, prudentis consilium est, ut acta digna memoria scriptorum sic serventur integra, quod usque ad cursum futuri temporis certa veritate maneant incorrupta. Igitur nos Petrus et Johannes de Rosenberg1) tenore presencium constare volumus universis publice profitentes, quod quia cives iurati totaque communitas civitatis nostre in Wittignaw, alias in Trzebon, fideles nostri dilecti, in nostri presencia personaliter constituti, nobis humiliter supplicarunt nobisque pro arra triginta sexagenas grossorum Pragensium assignantes, quate- nus ipsis de innata nobis pietate ius regale donare, concedere ac dictam nostram civitatem libertate dignaremur. Nos itaque consideratis probitatis ipsorum meri- tis, quibus nobis et predecessoribus nostris fide pura et indefessis obsequiis nobis hactenus complacuerunt ad prosecucionem ipsorum profectus et comodi benignis affectibus inclinati ac peticionibus ipsorum utpote racionabilibus merito annuentes, animo deliberato ipsis et eorum futuris successoribus prefa- tum ius regale concessimus et concedimus, donavimus et donamus, in quantum se nostra extendit de iure potestas ac dictam nostram civitatem Wittignaw cum 162

Strana 163
hereditatibus decem et septem cum dimidio laneorum ad dictam nostram civitatem ab antiquo pertinentibus2) libertavimus et libertamus in hiis scriptis, decernentes, ut iidem cives omnes et singuli, utriusque sexus incole et inhabi- tatores dicte civitatis universaliter, qui pronunc ibi sunt, aut ipsorum successo- res universi, omnibus et singulis iuribus, libertatibus, emunitatibus, graciis et quibusvis aliis consuetudinibus fruantur et ad plenum gaudeant, quibus civita- tes regales et earum incole hucusque freti sunt, quomodolibet pociuntur ad presens et utantur in futurum. In causis vero iudicialibus sic ordinavimus, ut si alicui adinvencio scabinorum ibidem in Wittignaw displicuerit, ad audien- ciam iuratorum in Budieboiowicz3) licite poterunt appellare, quod si iterum cuicunque parti adinvencio iuratorum in Budieboiowicz non competeret, ex- tunc ad nostram nostrorumque successorum audicenciam predictas causas perpetue deferre debent et tenentur, quas nos extunc de consilio nostrorum militum finaliter decidere ac iudicialiter debemus terminare, sic tamen, quod emende pro excessibus ad nos pertinentes circa eandem punicionis consuetudi- nem permaneant, prout ab antiquo fuerunt observate, et quod predicte emen- de ad nos nostrosque posteros devolvantur. Ceterum si nobis et nostris suc- cessoribus adversus hostes extra terram seu in limitibus terre Boemie ardua necessitas, quod absit, ingrueret, tunc predicti cives in Witignaw corporibus ipsorum propriis, prout et alii cives nostri et oppidani, sine quavis renitencia et contradiccione nobis ac nostris successoribus et in stipendio curruum extra terram aliis civitatibus et oppidis nostris se per omnia debent conformare. Preterea annuimus graciose, ut bona ipsorum civium nostrorum in Wittignaw mobilia et immobilia, quecunque habuerint aut quocunque nomine censeantur, ad nos nec ad heredes et successores nostros, licet absque liberis quicunque eorum decesserit, unquam devolvantur, sed ad propinguiores ipsorum, quibus ea legaverint. Immo eciam, quod absit, si ea nunquam legaverint in vita vel in morte, iuxta consuetudinem civitatum regalium respectum habere debebunt, contradiccione qualibet non obstante, in quibus nos et successores nostri eis nullam litem aut questionem inferemus. Ut autem hec nostra donacio de matura nostra deliberacione ac bona voluntate proveniens robur obtineat per- petue firmitatis, presentes literas fieri nostrorumque sigillorum appensione iussimus communiri. Sub anno Domini millesimo trecentesimo septuagesimo sexto die Nativitatis Beate Marie Virginis illibate. Pergamenový originál v archivu města Třeboně; k listině jsou na zelených hedvábných nitích přivěšeny dvě kulaté červené pečetě, z nichž první jest zachována z jedné třetiny, druhá neporušena. — Na rubu: Litera civitatis Trzebonensis. — List Petra a Jana z Rozmberka na právo královské a 17 lánův měšťanům třeboňským. — Ad Nrum 3 (to škrtnuto). — Nro. 1. — (Červeným inkoustem:) N. 9. 1) O nich v. pozn. 1 při listině ze dne 17. března 1376 (výše č. 109). 2) R. 1379 měla Třeboň 25 městišt (tři pustá) a devět mimo hradby, která platila do- 163

Strana 164
hromady dvě kopy 23 grošů 11/2 peníze; v městě byly čtyři sladovny, před hradbami šest, dále osm masných krámů (jeden pustý), pánev, jež se pronajímala, rychta, clo a mýto; luk a rolí bylo 171/2 lánu, na řece a na rybnících sedm rybářů (J. Truhlář, Urbář zboží rožmberského z r. 1379, str. 54—55, č. 465). Regest u Th. Antla v Čas. Spol. přát. star. V, str. 22 a Pam. arch. XVII, str. 62. 114. 1378 březen 3. Roudnice. Pražský arcibiskup Jan V. Očko z Vlašimě potvrzuje Roudnickým listinu biskupa Jana IV. z 28. července 1302 a připojuje tu část městečka, která byla vystavena na viničné hoře pod roudnickým hradem a vedle něho, k Roudnici; její obyvatelé užívají stejných práv a platí stejné dávky jako obyvatelé vlastního měs- tečka. Johannes, Dei gracia sancte Pragensis ecclesie archiepiscopus,1) aposto- lice sedis legatus, notum facimus tenore presencium universis, quod constituti in nostra praesencia cives et incole opidi nostri Rudnicz nobis exponere cura- verunt, quod licet felicis memorie dominus Johannes, olim episcopus Pragen- sis, predecessor noster, super iure theotonico, quod purchrecht vulgariter appellatur, prout olim illud ius a domino Thobia, tunc episcopo Pragensi, emerant, quasdam literas [dederat]a), quarum tenor inferius describitur, tamen quia dicte litere ignis, ut dicebant, voragine consumpte fuerant, nobis humiliter supplicarunt, quatenus literas prefati domini Johannis, predecessoris nostri, quarum copia nobis fuerat exhibita, utb) lapsu temporis propter casum fortui- tum, quem previdere non poterant, aliquod eis vel successoribus eorum in iure predicto preiudicium generetur, approbare, ratificare, confirmare et innovare de speciali gracia dignaremur. Tenor vero litere seu privilegii, de quo superius fit mencio, sequitur in hec verba: Nos Johannes, Dei gracia episcopus Pragen- sis etc. (Následuje listina ze dne 28. července 1302; výše č. 16). Nos igitur super premissis inquisicione habita diligenti invenimus cives predictos dictum ha- buisse privilegium illudque deperditum ignis voragine esse consumtum, attendentes eciam, quod veritate comperta presidentis clemencia subditorum incommodis tenetur ex debito subvenire, prefatam literam de consensu capituli ecclesie nostre Pragensis in omnibus punctis suis et clausulis approbamus, ratificamus, confirmamus et presentibus innovamus et nihilominus illam partem opidi, que in loco et monte vinee ante et iuxta castrum Rudnicense nostris temporibus est extructa, in privilegiis, iuribus et emunitatibus antique civita- tis seu opidi volentes includi, huiusmodi literas cum suis condicionibus, modis et clausulis, que ad ius emphitheoticum quantitatem et modum solucionis census de laneis, tabernis, maccellis carnium et subsidibus de predicti nostri capituli expresso consensu ad ipsam extendimus et eciam prorogavimus, ita 164

Strana 165
videlicet, ut incole et inhabitatores dicti loci iisdem sicut antiquum opidum iuribus per omnia pociantur. Nos enim loca eadem in unum connectimus et vera unione unicum opidum et unam universitatem fore censemus et eciam reputamus. In cuius rei testimonium presentes literas fieri et sigillo nostro una cum appensione sigilli capituli nostri iussimus communiri. Datum et actum in Rudnicz anno Domini millesimo CCCLXXVIII', indiccione prima, die IIIa mensis Marcii. Originál ztracen, zachováno pouze v knize erekční z r. 1369, fol. 80—81, v potvrzení vydaném Polyxenou z Rožmberka na Roudnici 21. září 1595 a vidimovaném městem Lito- měřicemi dne 24. listopadu 1610 (zámecký archiv v Roudnici, zn. N 17 (Ia), jakož i v po- tvrzení z 9. května 1628, (opis v archivu ministerstva vnitra, odd. SM P 106, R 23), kde je i český překlad: Jan, z Boží milosti kostela praského svatého Víta arcibiskup, svaté apoštolské stolice legát, známo činíme tímto listem naším všem všudy, že předstoupíce před nás mněšťané a obyvatelé mněstys našeho Roudnice, nám oznámili, že totišto slavné paměti pan Jan, někdy biskup praský, předchůce náš, na purkrecht, kterej jim slavné paměti někdejší biskup praský pan Tobiáš zaprodal, nějaký list propučil a vydal, kteréhož- to listu znění níže psaný všeckno to v sobě obšírněji obsahuje. Poněvadč takový list skrze nešťastný oheň v zkázu a v nic uveden byl, pročeš vejš jmenovaní mněštané poníženou supliku nám učinili, žádajíce, abychom list a obdarování pana Jana biskupa, předka naše- ho, z kteréhožto vejpis nám podán byl, milostivě aprobirovati, potvrditi, konfirmirovati a obnoviti z obzvláštní milosti naší ráčili. Kterýšto list vejš jmenovaného pana Jana, bis- kupa praského, takto slovo od slova znějící následuje: My Jan, z Boží milosti arcibiskup [!] praský etc. (Následuje listina pražského biskupa Jana ze dne 28. července 1302; výše č. 16). My tehdy na tomto vejš psaným obdarováním [!] bedlivou a pilnou rozváhost majíce, nacházíme, že jsou mněšťané zvrchupsaní takové privilegium sobě propučené mněli a jej skrze nešťastnou příhodu ohně potratili, pročeš pozorujíce my, že v pravdě a skutku jeden každý pán podanejch svejch nedostatky a křivdy přetrhovati a je zastávati povinen jest, pročeš nadepsaný list z povolení kapituly chrámu Božího praského ve všech punktích a klausulích aprobirujeme, ratificirujeme a s tímto listem obnovujeme. A mimo to další milost propučujeme a chceme, aby onen kus mnestečka, který na místě a vrchu viničném okolo zámku roudnického našich časův jest vystavený, ke všem obdarováním, privilegiím, právům a svobodám starého mnesta a k jejich obci, též k nápomoci vyplácení činže zlánu, z mastných krámův a hospod z vejš jmenované kapituly povolením a tímto listem naším byl připojený a připojujeme a mnesto nadepsané rosšiřujeme tak totišto, aby obyvatelé a sousedi nadepsaného a vnově vystaveného místa tak jako staré mnesto všeckny práva, obdarování, milosti a majestáty jednostejně po všecky časy nepromněnitedlně s nimi užívali a tak, že dvě místa zjednocujeme a pravou jednotností jedno mnesto uznáváme, činíme a vyhlašujeme. Tomu na svědomí a dokonalejší víru tento list z naší i z kapitolní pečetí rozkázali jsme utvrditi. Actum et datum léta 1378 3. dne Martii. a) V erekční knize vynecháno. — b) Pozdější opisy místo „ut“ mají „ne“, což jest správnější. 1) Arcibiskup Jan V. Očko z Vlašimě 1364—1378 (G. Friedrich, Rukovět křestanské chronologie, str. 238). 2) Srv. A. Sedláček, Hrady VIII, str. 177. Otiskl Cl. Borový, Libri erectionum I, str. 148—149. 165

Strana 166
115. 1378 září 22. Oldřich probošt, Hartman převor, Vracka převorka, Kunhuta podpřevorka a veškeren konvent ženského premonstrátského kláštera v Chotěšově udělují za 70 kop pražských grošů městečku Dobřanům právo dědičné, které se rozšiřuje i na po- krevní příbuzné; není-li jich, dědí vrchnost. Dále se určují tresty za výtržnosti, zločiny a poškození i odnětí obecního majetku, upravuje se právo vdovské, sirotčí a ubrmanské i stanoví platy za zboží, odkázané kostelu. Určují se poplatky nově usedlým řemeslníkům a kupcům. Městečko dostává právo města Plzně, volí si konšely i rychtáře a může užívati pečeti i městských knih. Ve jméno Božie amen. Aby věcí těch, kteréž sú se vskutku staly, paměť pod časem minulým nezahynula, múdrých lidí uvedla to moc a múdrost i také obyčej chválihodný toho potvrdil, aby ty věci, kteréž se v času dějí, k věčné paměti svědectvím písma byly potvrzeny. Protož my Oldřich, z milosrdenstvie Božieho probošt, Hartman převor, Vracka převora, Kunhuta podpřevora i veš- ken konvent sestr kláštera chotěšovského1) zákona premonstrátského biskup- stvie pražského vyznáváme a oznamujeme tiemto listem každému, nynějším i budúcím, že .. rychtář a .. přísežní konšelé i všechna obec chudých našich lidí a věrných městečka v Dobřanech, kteřížto záhubú ohně po čtyřikrát a také ustavnými králevskými berněmi platiec ochudlí sú na statciech, na stavení domovitém a jako dokonce zkažení, prosbú jednostajnú na nás pokorně a pilně sú prosili, abychom jim a toho městečka bydlitelóm, všem vuobec i každému z nich oblášť, někakú milost pro opravu a ku polepšení opatřiti a dáti ráčili. Ale my s dobrým rozmyslem a s zdravú radú dobře prve na to vzatú prosbám již jmenované našie chudiny potřebným milostivě přivolujíce, jim milosti zvláštnie a lékarstvie, jimiž by se opraviti mohli a polepšiti, pójčili sme, pójčujem této vdolepsané: Najprve za celo povolili sme jim, svolujíce, aby všeliká jměnie a zbožie svá movitá i nemovitá, kterýmižkoli jmény mohú slúti, po smrti jich i z nich každého, ktož v řečeném městečku bydleti budú, kteráž by ostala neb ostanú, dále i potom v ruce dědicově nebo dědicóv obojieho pokolenie beze všie přiekazy svobodně odumrlí mohla spadnúti; pakli by dědice neb dědicóv nebylo, tehdy přátelóm najbližším, po krvi příbuzným ta zbožie odumřená přiležeti a slušeti budú, tak však, jestliže ti, ktož obdržie ta zbožie, sadú na nich osobně v městečku pověděném najméně aspoň do roka; kterýžto rok když vynde, ta zbožie moci budú prodati, utratiti i o ně směniti k libosti své a vuoli, s takovúto v tom však výmluvú, že poslednie vuole toho, jenž kšaftuje, když dobrého rozumu při takovém kšaftu požívati bude, má plnú moc a pevnost mieti. Pakli by se komu bez kšaftu a bez přátel po krvi příbuz- ných umřieti událo, zbožie jeho na nás a na náš klášter všie věcí má příslušeti. Opět jestliže by bydlitel řečeného městečka pro svádu, pro bitbu, pro krve prolitie, pro vraždu, pro panenské násilé aneb jiné ženy pro lehánie bezděčné, 166

Strana 167
pro oheň ze zlosti učiněný neb pro jiné mrzké zaviněnie, k věcem těmto podobné, aneb jestliže by sprostně, obžalován jsa, utekl a v osmi dnech, zjednaje sobě glejt a rukojmě postavě i vrátě se, podal se před právo a před súd, chtě súzen býti, zbožie takového, od něhož byl ušel, ne na nás ani na budúcie naše neb na klášter, ale na toho, jenž byl utekl a zase se k němu vrátil, chcme, aby slušalo. Opět pójčujem všem bydlitelóm tudiež, aby na súdě o nález ran ode- vřených, krvavých i o mord práva požievali města Nového Plzně.2) Opět kto by koli nepřátelsky neb z hněvu chtě někomu škodu učiniti, meč z nožnic vytrhl, za to pět grošuov a tolikéž do nožnic vstrčenie, a ktož by nuož vytrhl, dva groše a zase vstrčenie druhá dva městskému rychtáři za vinu a za pokutu bez řeči a beze všeho súdu má dáti, kromě toto vymieniec hospodáře a ty jiné všechny, ješto by pro pokoj a pro úklid svády a pro smlúvu meče neb kordy zvytrhali, a kromě také těch, ktož by se násilí svému bránili a od sebe zapuditi a odehnati takové chtěli. Neb to jest hodné i slušné právu i také rozumu. Pakli by kto nuož, nosatec neb sekyrku s obú stranú ostrú z hněvu, chtě škodu učiniti, vylúčil takovú, neb jest to těžká a mrzká vina, rychtář s konšely před vlada- řem kláštera našeho suďte, aby taková vina mstěna a z kořen byla vyplena, vedle běhu práva obecného jiných měst v tom přísně vedúce. Opět pójčujeme jim toho, aby každá žena vdova, kteráž drží svuoj stav vdovský, všechno zbožie muže svého z práva svobodně obdržala, a žádný úplně aby jí na tom ne- překážel. Pakli by stav svého vdovstvie proměnila, tehdá polovici zbožie toliko obdrží, ale druhá polovice v moc přátel najbližších po krvi, jakož jest prve psá- no, má připadnúti. Pakli by ta jistá vdova měla dědice, pacholíky neb děvčičky nebo oboje, měj s nimi rovný a pravý diel. Opět ktož se koli přibéře do našeho městečka svrchu jmenovaného, chtě bydleti, a prve nežli rok prvnieho léta vyn- de, zbožie nemovité, to jest dědinné některé že sobě kúpí, s každé kopy grošóv, za kolik kúpí, na obecné dobré města a užitečné jeden groš dá bez omluvy, koli- krátkoli a kdykoli trh učiní první rok svého příštie, ale potom nemá o to nucen býti. Opět že sirotci pacholíkové do osimnádeti let, ale děvčičky do pětinádcti mají pod obranú, poručenstvím a zprávú svých pravých poručníkóv býti zpra- vováni. Také jestliže by kto jinde sedě a bydle, zbožie, ješto slušie k městu, držal a jím vládl, súsedóm toho městečka buď práv, z čeho jemu vina bude dána vedle práva a súdu v tom městečku obyčejného. Opět aby na všaké léto měšťa- né konšelé tudiež byli měněni tak, aby šest ostalo prvních, kterýž obci městské zdáti se bude voliti, a šest k těm buď nad ty voleno z obce od konšel přísežných, donudž ještě se neroztrhnú, s povolením a radú proboštovú kláštera jmenova- ného. Nad to dále pójčujem a dáváme jim tuto milost, aby jmenovaní měšťě- né muže života chvályhodného a poctivých obyčejóv odtud z města vždy věčně za rychtáře městského sobě volili s proboštovú vólí a přiezní. Opět pójčujem a dáváme milost měšťanóm tudiež i všem bydlitelóm, aby měli svú vlastní pečeť velikú ku potřebám pilným a menší k věcem lechčejším a men- ším, jakž se najužitečnějie bude zdáti. Také přejeme jim, aby měli knihy měst- 167

Strana 168
ské aneb dcsky registrované ke všem věcem a potřebám, což činiti mají; a ty aby zavierány byly a chovány pode třmi zámky pilně, aby v nich a na nich všechny věci popsané plnú moc a pevnost měly, jakož tu budú znamenány, a při nejmenšiem sedm měštan přísežných při tom aby bylo. Opět farář, kterýž tu bude u kostela, všeliké zbožie nemovité, to jest dědinné, kteréž jemu od- kázáno bude jménem kšaftu, nebo jiným obyčejem bude zapsáno, to zbožie má nebo prodati neb na osobu světskú převésti v jednom roce pořád zběhlém a v tom roce všechny platy, skládky i šosy, což s toho zbožie slušie, platiti bude beze všie omluvy. Také když by řemeslník, jenž sě po svú rukú obierá, nebo obchodník a kupec trhový přišel do města, chtě tu osobně přebývati a řemeslo své neb kupectvie vésti, k obecnému dobrému na město najprv dá pět grošuov. Opět kdyby kto obec městskú rozhněval, proti ní něco zavině, jako most svévolně lámaje a kaze, obec městskú a dno k svému vlastniemu požitku obra- cuje, pastviště obecná neb jiná pole, ješto k obci slušejí a k užitku že by oral a jiné těmto věcem podobné všetečnú smělostí že by páchal, za tu pokutu a vinu má proboštovi jeden diel, druhý městu a třetí rychtáři platiti, jsa rych- tářem a konšely odsúzen podle obyčeje práva v tom městě potvrzeného. Opět aby nižádný pokutně ani tajně, v městě bydle, jinému člověku ciziemu a ne- známému zbožie městského nekupoval ani za penieze stržoval. Pakli by kúpil a stržil, tehdy hned toho zbožie, kteréž zapsal, jinému je kúpiv, polovice na klášter a druhá polovice na obec a na rychtáře beze všie omluvy a odpory svo- bodně má spadnúti. Cheme také, aby muzie, kteříž v konšelstvo budú voleni, když ten úřad přijímati budú, přísahu učinili vedle obyčeje a řádu jiných měst. Opět měšťané toho městaa) že budú moci skládky bráti na obecné dobré a na potřebu městskú, s povolením však zvláštním proboštovým. Také chcme, aby ubrmané a smluvce pří všecky přátelské pře, o něž ubrmaniti budú, ve čtrnádcti dnech pořád zběhlých k konci skutečně přivedli a miesto i konec učinili. Ne- učinie-li toho, tehdá hned rychtář a přísežní konšelé téhož města takové ne- dbalosti potreskcete vedle proviněnie takového, a strana, jíž nedbalostí sešlo, ať v někakú pokutu upadne. Pak v jiných ve všech věcech i v každé zvlášť chcem i dopúštieme, aby měšťané naši milí vedle práv starodávných svých rodilých zuostali, jimi se zpravovali a richtovali. A čehož sme my jim popřáli, v tom aby od nás ani od náměstkóv budúcích našich žádné křivdy ani moci se nedálo těm jistým bydlitelóm všem, když se jedno klášteru již jmenovanému protiviti nebudú. Pakli by všechna obec města neb větčie strana se jich zprotivi- la smělostí všetečnú proti panství klášterskému kterýmkoli obyčejem a se vyní- mali nebo jiným obyčejem spurni súce, zlým šíbalstvem nadmúce se, ješto by to šlechetných lidí zřejemým dóvodem mohlo shledáno býti, tehdá hned všechny milosti, přiezni a lékarstvie v tomto listu psaná odvoláváme, jich je zbavujíce, a potom viec aby jich prázdni byli, tomu chtiece. Kteřížto také měšťané již jmenovaní ty přiezni, milosti a lekárstvie jim a jich městečku od nás a od našeho kláštera, ješto sú z ruky přeštědré pošly, jakož se svrchu píše, nahraditi 168

Strana 169
snažně žádajíce, nám a našemu klášteru také proti tomu odměnu a náležející oplatu, daru dánie ochotně vstřiec jdúce, a aby také nám i našim potomním v paměť tiem lépe vpraveno bylo, oni sedmdesáte kop grošóv rázu pražského dali sú a splnili sú za to, aby všecky věci svrchupsané i každá oblášť jim i jich městu ku pevnosti na věky bez přerušenie zuostaly i bez úrazu. Kteréžto věci na svědomie a na pevnější jistotu i plnější zřejemnost naše pečeti, to věz proboštova i konventská svrchujmenovaných k tomuto listu jsú přivěšeny. Dály se tyto věci a dány sú léta Božieho narozenie tisícieho třistého sedmdesáté- ho osmého tu středu před hodem svatého Václava, dědice českého přeslavného. Český překlad, jen o něco mladší, nežli byl originál, psaný na pergamenu, v archivu Národního musea v Praze. — Na rubu: Privilegium a r. domino prepo[sito] et conventu. — Známo též ze zápisu v trhové knize, uložené v městském archivu plzeňském, č. i. 212, fol. 3—4v, s menšími, nikoliv podstatnými a spíše z neporozumění vzniklými odchylkami; odtud byly doplněny části textu na scházejících místech pergamenu. a) Na místě vyškrabaného „městečka“. 1) Dobřany, s. o. Dobřany. — Na městečko vysadil v polovině 13. stol. Jan z Dobřan se svým tchánem Vikartem z Trnavy. R. 1259 darovali kostel s podacím a jiným majetkem bílým sestrám sv. Maří Magdaleny, aby si tu postavily klášter, vrchnost nad městečkem i nad kláš- terem poručili chotěšovskému proboštovi. Pro stálé pře s Chotěšovem byl klášter prodán a magdalenitky odešly r. 1282 z Dobřan. Tak se dostalo město zcela do rukou a majetku chotě- šovského kláštera. (Fr. Andress, Geschichte der Stadt Dobrzan, 1901; J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 954—956). — Dne 6. listopadu 1437 zastavil císař Zikmund městečko Dobřany mistru Hanušovi z Plzně, svému osobnímu lékaři (archiv ministerstva vnitra, odd. listiny zrušených klášterů, Chotěšov). 2) Privilegia města Plzně otiskl J. Čelakovský, Codex, díl II. a III. 116. 1380. Jan III. z Michalovic potvrzuje obyvatelům města České Kamenice zalo- žení městské knihy pro město i pro fojtství, které k němu patří. Anno Domini M'CCC LXXX liber iste compilatus est, roboratus per do- minum Jan de Michilsperg1) cum consensu et consilio suorum fidelium, videlicet Conradi de Keppeler, tunc temporis capitaneo [!] suorum bonorum, et3) Genichz de [Odicz], alias de Lomericz. Wir Jan von Michelsperg bekennen allen, di dicz buch zeen horen lezen, daz wir mit wohlbedochten müte und mit guten willen und mit rate unser getruwen Conrad Keppelr, unsers heuptmans czu den gecziten, und Genichs von Odicz undb) herrn Rycczen von Cythaw, den burgern czur Kempnicz,2) unsern lieben getruwen, und den andern landluten, di dorczu in di foitei gehoren3) und di sin, mit willen begeren, dicz buch czu bestetegen, daz alles daz, daz dorin geschreben wert, daz daz alle craft und macht haben zal und doweder nimand wederrede zulle weder mit worten noch mit werken 169

Strana 170
bi unsern hulden. Geschreben noch Christi geburt tusund iar, dornoch dri- hundert iar dornoch in deme achczegesten iare etc. Zapsáno současnou rukou na vnitřní straně přední desky nejstarší městské knihy česko- kamenické, uložené v archivu města Česká Kamenice. a) Následuje škrtnuté „bei“. — b) V rukopisu „unn“. 1) Zdejší kraj patřil původně králům, ale když byl r. 1282 dán hrad Ostrý pánům z Micha- lovic, dostala se i Kamenice do jejich rukou. (A. Sedláček, Hrady XIV, str. 290). 2) Česká Kamenice, s. o. Česká Kamenice. — Město vzniklo někdy ve 13. stol. a vyvinulo se ze staré vesnice. Král Václav II. nařídil zpevnit hradby městské a ustanovil, že po dobu pěti let jsou měštané osvobozeni „ab omni steurae, collectae vel census onere“ (J. Emler, Regesta II., str. 1037, č. 2396, z formulářové sbírky Zdeňka z Třebnice; Karl Linke, Ge- schichte der Stadt Böhm. Kamnitz und ihres Gerichtsbezirkes im Mittelalter (MVGDB XIX. 1881), str. 218. — J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 695 a d.) 3) Srv. Linke l. c., str. 294. Otiskl A. Horcicka, Das älteste Böhmisch-Kamnitzer Stadtbuch (Prag 1915), str. 1. 117. 1380 leden 27. Beroun. Král Václav IV. dovoluje opatovi a konventu kladrubského kláštera opevniti jejich městečko Kladruby. Wenceslaus, Dei gracia .. Romanorum rex semper augustus et Boemie rex, notum facimus tenore presencium universis, quod animo deliberato, sano nostrorum et regni Boemie fidelium accedente consilio, regia auctoritate.. Boemie et de certa nostra sciencia, cupientes nichilominus condicionem mona- sterii Cladrubensis ordinis sancti Benedicti fieri meliorem, religiosis .. abbati et conventui eiusdem monasterii indulsimus et tenore presencium graciosius indulgemus, ut videlicet ipsi suum et dicti monasterii opidum, dictum Cladrub1), situm prope monasterium antedictum, muro cingere ipsumque fossatis, turri- bus et aliis apparatibus munitoriis munire valeant atque possint. Inhibemus igitur universis et singulis nostris et regni Boemie fidelibus, cuiuscunque status aut condicionis existant, firmiter et expresse, ne prefatos abbatem et conventum monasterii Cladrubensis in cingendo et firmando opidum ipsorum predictum contra presens indultum nostrum impediant seu impedire quomodo- libet paciantur, prout gravem nostre indignacionis offensam voluerint arcius evitare. Presencium sub regie nostre maiestatis sigillo testimonio literarum. Datum Werone sexto Kalendas Februarii, indiccione tercia, regnorum nostro- rum anno Boemie decimo septimo, Romanorum vero quarto. Per dominum regem Martinus, Znoymensis archidiaconus. 170

Strana 171
Pergamenový originál v archivu města Kladrub; na černožlutých hedvábných nitích byla přivěšena kulatá majestátní pečet z přirozeného vosku s červenou sekretní pečetí na rubu, z níž zachován zlomek. — Na rubu: R. Wilhelmus Kortelangen. — Super Cladrub. — De muro cingendo. — N°. 2. (vedle škrtnutého „N°. 2do“). — Von dem König Wenceslao erteiltes Privilegium uber Ausführung der Stadtmauer. — Dep. Nro. 29. 1) Kladruby, s. o. Stříbro. — Městečko vzniklo asi kolem r. 1230 v blízkosti kladrubského kláštera řádu sv. Benedikta a obdrželo výroční trh „in dedicacione monasterii“ se 14 dny následujícími (v. G. Friedrich, Codex diplomaticus et epistolarius III, str. 45, č. 44). Dále mu udělil král Václav IV. výsadu, že formané mají jezditi k městečku, ale tu pak odvolal ve pro- spěch Stříbrských listinou ze dne 6. září 1382 (J. Čelakovský, Codex II, č. 587, str. 747 a d.). Také právo konati každý čtvrtek týdenní trh zrušil týž panovník, odvolávaje se na ustanovení, že se míli kolem královských měst nesmějí nikde konati týdenní trhy, a Kladruby jsou jen půl míle vzdáleny od Stříbra (tamže č. 717, str. 926 a d.). Toto královské město si vymohlo ko- nečně i zrušení listu krále Václava IV. ze 27. ledna 1380, jímž povolil Kladrubům opevniti se (Fr. Palacký, Ueber Formelbücher, díl II, str. 128, č. 151). Otiskl W. Mayer, Stadt Kladrauer Urkunden (MVGDB XXXIV. 1896), str. 251, a týž, Ein Städtezwist in Westböhmen (tamže XXXII, 1894), str. 57. 118. 1380 prosinec 21. Bečov. Boreš z Ryzmburka uděluje vesnicím Krásno nad Lesy (Schönfeld) a Pra- meny (Sangerberg) městské právo žlutické. Wir Borsse herre czu Risenburch1) bekennen für uns, alle unser erben und nachkumlingen offenlich an disem gegenburtigen prif und tun kunt allen den, die in ansehent, horent ader lesent, daz wir mit wolbedachten mut und auch mit gutem rat unsern getreuen lieben leuten, mannen und frauen, in unsern dorfern czu Schonfeld2) und czu dem Sangenperg,3) allen gemeinlichen und allen ires kindes kinden mit allen iren nachkumlingen ewichlich ein volles Luticzer recht4) in allen sachen czu allen czeiten durch Got und auch durch des rechten willen gegeben, vererbet und auch bestetiget haben, doch also, als es unser stat czu Luticz von angeng gehabt hat und damit di egenant unser stat von erst pei unsern altvordern erzeczet ist. Wann ir erb zu Schonfeld und auch czu dem Sangenperg nicht gros ist, so sein ire recht dester pesser und auch dester vester durch daz, das si Got willichlich und innichlich immer fur uns piten und auch dester lieber auf narunge hinder uns gedenken. Daz di genanten recht gancz und gar vollichlich in allen sachen czu allen czeiten unsern ge- nanten getreuen lieben leûten czu Schonfeld und ezu dem Sangenperg stetich- leichen unfurrucht und unczubrochen beleiben von uns, von unsern kindes kinden und auch von allen unsern nachkumlingen ewichleichen, diweil di werld stet an ende, des habe wir in gegeben disen prif czu einer aller diser red steti- keit mit unserm anhangenden insigel. Des sind geczeugen unser besessen man 171

Strana 172
Heinrich von Udercz, czu den czeiten voit czu Beczaw, Leutold von Purten und Ditrich Froner und habent auch von unser gunst und geheisse czu einer ewigen geczeugnuzze ire insigel czu dem unsern gehangen an disen prif. Der gegeben ist czu Beczaw, da man czalt nach Crists geburt dreiczehenhundert jar, darnach in dem achczigsten jar an sand Thomas tag des heiligen ezwelf- poten. Pergamenový originál v archivu města Lokte; k listině jsou na pergamenových prouž- cích přivěšeny čtyři kulaté pečeti, z nichž první jest ze zeleného, ostatní z přirozeného vosku. — Na rubu: Her Borso begnadung mit Lutitzer recht vor 203 jarn. — Lutitzer Reeht 1380. 1) O něm v. pozn. I při listině ze dne 30. listopadu 1349 (výše č. 65). 2) Krásno nad Lesy, dřive Schönfeld, s. o. Loket. 3) Prameny, dříve Sangerberg, s. o. Mariánské Lázně. 4) Žlutice se řídily právem města Chebu (v. listinu ze dne 4. června 1375; výše č. 107). 119. 1381 březen 23. Česká Lípa. Hynek Berka z Dubé a z Lípy dává svému městu České Lípě právo města Žitavy. In Gotys namen amen. Wyr Hynko Berka von der Duba, herre czu der Lypen,1) bekennyn unde tun kunt allin den, dy nu syn adir ezukumftig werdin, daz wir habin angesehin dy vlysegin dinst unde gancze trûwe unsir lyben getrůwin bürger unsir stat Lype,2) dy sy uns oft yrezeigin unde vlysiglich yrczeigit habin mit willegin mute noch unsir ger unde wuldin mit vlyse, alz wir schuldig syn erim gemache, notcze unde vrômyn vorsten, denkin unde trachtin genediclich mit gereytim willin alzo, daz sy undir unsir genedegin herschaft sich meretin unde bessirtin unde in rechtir geordentin sichirheit des rechtin gewachsin môchtin an erin unde an gute, unde habin noch yrre gere unde vlysegin bete in gegebin unde vorlegin unde vorlyen unde gebin vor- neniclich in desim bryve in unde allen erin nochkomelingin vorbas ewiclichin alles das recht allir sachin hoestir, mittylstir unde nodirstir, nicht usgenomyn, daz das dy erber stat Sythow unde alle yr ynwôner, burger derselbin stat, hot unde habin unde dorynne sy sytczyn unde syn gesessin, alzo, daz dy genantin unsir burger unde alle yr nochkomelynge dazselbe recht unwedirruflich habin, haldin unde pflegin sollin yn aller moze unde ordenunge alz dy Sythouwer nu unde ewiclichin. Unde globin by unsirn gutyn truwin vor uns unde unsir erbin unde nochkomelinge, herrin czu der Lypen, daz wir dy oftgenantin unsir burgere doran nymmer gehindirn wellin nach lasin hindirn unsir amptleute mit wortin noch mit werkin, sundir sy doby czu behaldin unde czu beschirmyn ewiclich ungehindirt, ouch sy noch yr keynin wedir dasselbe recht unde wedir 172

Strana 173
des rechtis ordenunge mit unsir gewalt yn keynirley wyse beswerin. Des sint geczûg dy edyln her Hinko Berka von der Duba, herre czu dem Hoensteyne, unsir liber brudir, her Heinrich genant Scopka von der Duba, unsir lybir vettir, dy strengin her Petir von der Wytinmôl, her Hentschil von Swoykaw ryttere unde Wytche von Hyrssow, unsir getruwin, dy yr yngesegele czu unsirs selbis yngesegil czu eyme geczugnis desir sache durch unsir bete wylle habin an desin bryf gehangin. Gegebin czu der Lype noch Gotis geburt tusunt iar dryhundirt iar, dornoch yn den einundeachtczegistin iare an dem sonabende vor dem sontage, so dy heylege kirche singit Letare Iherusalem. Pergamenový originál v archivu města České Lípy; na pergamenových proužcích bylo přivěšeno šest pečetí, z nichž čtvrtá schází, pátá jest zachována z jedné čtvrtiny a třetí z červe- ného vosku ze dvou třetin, ostatní tři jsou z vosku barvy přirozené. — Na rubu „1381“ a stručný obsah v německé řeči, ale poznámka o vkladu do desek zemských jako u ostatních privi- legií města České Lípy ani číslo není napsáno. 1) O něm A. Sedláček, Hrady XIV, str. 242. 2) Česká Lípa, s. o. Česká Lipa. — Město vzniklo asi okolo r. 1250 nedaleko starší vsi, zvané nyní Stará Lípa, na křižovatce tři obchodních cest. Od nejstarších dob tu sídleli páni Berkové z Dubé a z Lípy (A. Sedláček, Hrady XIV, str. 242; J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 713). 2) Žitava, město v Horní Lužici. Otiskl Iwan Brandstädter, Die älteste Urkunde des B. Leipaer Stadtarchives (Mitteilun- gen des Nordböhmischen Vereines für Heimatforschung und Wanderpflege L. 1927), str. 102—103 i s reprodukcí originálu. — Také v publikaci „Festschrift zur Sechshundertjahr- feier der Stadt Böhmisch Leipa 1337—1937“ jest na str. 80 fotografický snímek této listiny. 120. 1381 duben 22. Praha. Václav IV. dovoluje budyňským měštanům vypraviti ročně dva vozy se zbo- žím do Žitavy. Wenceslaus, Dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex, notum facimus tenore presencium universis, quod attentis gratis, utilibus et [fide]libus obsequiis, quibus nobilis Nicolaus de Hasemburg, supremus nostre coquine magister et fidelis dilectus, nobis [nostris] que fideliter complacuit et complacere poterit et debebit utilius in futurum, quocirca sibi et suis successo- ribus ind[ulsim]us et presentibus graciosius indulgemus, quod homines eorum in Budin de eodem loco Budin possint et valeant [ducere] absque impedimento ac contradiccione quorumlibet duos currus cum rebus venalibus sive mer[cacio- nibus ver]sus civitatem nostram Syttawam,1) per quamcumque viam sive stratam voluerint, ducere perpetuis [temporibus futuris]. Mandamus igitur universis et singulis baronibus, proceribus et nobilibus, ministris, [militibus], 173

Strana 174
clientibus, burggraviis, castellanis, theoloneariis, officialibus, iudicibus [civilta- tum, opid[orum et locorum com]munitatibus et rectoribus earundem ceteris- que nostris et regni nostri Boemie fidelibus et sub[ditis, quatenus predi]etum Nicolaum, successores suos et ipsorum homines adversus presens nostrum indultum non [impediant, mole]stent seu perturbent quovismodo, quam pocius eosdem circa idem manuteneant, tueantur [et defendant], sicut indignacionem nostram regiam voluerint evitare. Presencium sub regie nostre mafiestatis sigillo] testimonio litterarum. Datum Prage anno Domini millesimo trecente- simo octuagesimo prim[o, indiccione] quarta, X° Kalendas Maii, regnorum nos- trorum Boemie anno decimooctavo, Romanorum vero quinto. De mandato domini regis domino Andrea de Duba referente Conradus, episcopus Lubicensis. Pergamenový originál s velikým vypadlým kusem v archivu města Budyně nad Ohří; na pergamenovém proužku visí kulatá majestátní pečet, částečně poškozená. — Na rubu: R. Wil- helmus Kortelangen. — No. III. — 3. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Žitava. — Dne 28. listopadu 1366 nařídil císař Karel IV. výslovně, že vozy se zbožím, jedoucí z Chebu do Prahy, nesmí projížděti Budyní (J. Čelakovský, Codex II, č. 424, str. 615—616. — Srv. J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 657). Listinu otiskl v českém znění A. Janda l. c., str. 119. 121. 1382 únor 1. Lomnice nad Lužnicí. Král Václav II. povyšuje městečko Lomnici nad Lužnicí na město, uděluje mu právo Starého Města pražského i právo opevnění zdmi, věžemi a příkopy. My Václav, Božie milostí král římský, vždycky rozmnožitel říše, a král český, známo činíme a vědomo tiemto listem všem čtúcím anebo jej čísti slyšícím, že my, znamenavše veliké a znamenité škody a nedostatky, k kte- rýmžto naši věrní měšťané a obyvatelé městečka Lomnice přišli jsú jedno z spálenie, druhé z častého pánuov proměněníl) a jiné škody znamenité, i pro- tož z zvláštní milosti a přiezni, kterú máme k městečku tomu, měšťanóm a přibyvatelóm nynějším i budúcím i všem potomkóm z dobrým rozmyslem a radú věrných našich urozených tuto sme milost učinili a listem tiemto neb ná- pisem a mocí naší královskú na věčnost činíme, že to městečko z milosti a z lítosti vyzdvihujem a je město činíme takovým obyčejem, aby město Lom- nice i všichni měšťané a obyvatelé nyní i potomní na věčnost aby všech práv, ctí, svobod, užitkuov a zvyklostí v městě i okolo města užívali a užívati mohli, jako město naše Pražské i všecka města královstvie Českého od starodávna užívají při súdích, při řemeslech všelikterakých, při krčmách ve vsech okolo 174

Strana 175
příležících i ve všech jiných věcech, kterýmikoli jmény jmenují se. Také z zvláštnie milosti nebo přiezni chceme, aby město s naší pomocí a radú mohlo a má upevněno neb stvrzeno býti zdmi, věžemi, přiekopy a jinými ohradami, jakož nám i našim dědicóm aneb budúcím, králóm českým, viděti se bude lépe a užitečněji býti. I protož všem kniežatóm duchovniem i světským, hra- biem, pánóm, panošiem, hajtmanóm, purkrabiem, rytieřóm i služebníkóm, rychtářóm, konšelóm, obciem v městech, v městečkách, ve vsech i všem našim v královstvie Českým poddaným a věrným našim přísně přikazujeme pod naší nemilosti zachováním, aby oni všickni i každý z nich již jmenovanému městu našemu Lomnici i měšťanóm i obyvatelóm jeho ve všech těch našich milostech a vyzdviženie, v práviech městckých, v cti, v svobodách, v užitciech a obyče- jích i ve všech věcech svrchu psaných překážeti a škoditi nesměli, ale aby pro nás věrně obhajovali a jim pomocni byli, kolikrát by od nich napomenuti neb požádáni byli. I jestliže by kto proti tomuto přikázánie našemu co učiniti směl, znáti má, že u nás i našich dědicuov a budúcích, králuov českých, v těžký hněv upadá. A na potvrzenie tohoto listu pečeť našeho majestátu jest přivěšena. Jenž jest dán v Lomnici léta Božieho tisícieho třístého osmdesátého druhého ten den k Hromnicím, královstvie našeho českého devatenádctého a římského šestého. Obsaženo v listině Petra z Rožmberka ze dne 9. září 1513. Podle konfirmace Ferdinan- da I. z r. 1549 byl originál německý. 1) Srv. pozn. I při listině z 5. října 1382 (níže č. 123). 122. 1382 duben 20. Kladsko. Semovít, vévoda těšínský a převor svatojánského řádu v Čechách, spolu s konventem prodává obyvatelům města Manětína všechen jejich nemovitý majetek, domy i pozemky se sedmi lány a 20 jitry právem zákupným za 56 kop pražských grošů a pod určitý roční plat. Měšťané platí královskou berni podle ujednání s komendátorem. Dále se jim prodává novina pod horou Chlum za devět kop rovněž zákupným právem a pod peněžitý i obilní úrok. Měštané dostávají právo volného odkazu kterékoliv osobě; zemře-li kdo bez posledního pořízení a bez dědiců, dědí nejbližší příbuzný, a to podle zvyklostí města Plzně. V soudních věcech se řídí Manětín plzeňským právem, ale odvolání si ponechává vrchnost. In nomine Domini amen. Semovitus, Dei gratia dux Teschinensis, prior Bohemiae ordinis Hospitalis sancti Joannis Hierosolimitani, notum fieri volu- mus omnibus in perpetuum praesentibus et futuris hominibus, harum seriem litterarum audituris, quod peste crudeli in genus humanum tempore non longe retroacto ex permissione divina immaniter saeviante maxima pars populi in 175

Strana 176
civitate ordinis nostri Manetin1) corruit et ab hoc saeculo emigravit, et quod cives civitatis eiusdem, qui in hac vita superstites remanserant,2) locum habi- tationis suae plures mutare et ad aliorum bona dominorum a nobis recedere intendebant, quaerentes et ex intimo cordis affectu assequi et habere desideran- tes ius illud certum, quo bona et possessiones ex hoc saeculo migrantium ad eorum consanguineos propinguiores superstites absque impedimento valeant pervenire, nos itaque tam ex plaga populi per pestilentiam2) collapsi quam ex recessu superstitum, ad quem se plurimi disponebant perniciosae desolationis periculum eidem civitati nostrae imminere videntes, aciem mentis dirigentes ad ea, quae ordini nostro tum ex dilatatione ipsius civitatis tum etiam ex adaucta per nos et de facto imposita maiori, quam ab antiquo tempore fuit, plus quam in tertia parte annua censuum pensione accommoda et profutura existere dignoscuntur, totius nostri provincialis capitoli diligenti tractatu solemni consilio praehabito et pleno consensu super praemissis iacturis re- mediandis accedente praedictam civitatem Manetin cum fundo, areis, domorum structuris, introitibus et exitibus et ex nomine cum septem laneis et viginti iugeribus terrae arabilis pratis inclusis necnon cum arvis, pascuis, saxis, monti- bus, vallibus, viis, semitis, aquis, rubetis, campestribus cultis et incultis, aliis quibuscunque pertinentiis ad ipsam civitatem spectantibus, prout ac cum iacentium villarum haereditatibus certis suis limitibus sunt distinctae, fidelibus subditis nostris, inhabitatoribus civitatis eiusdem, quibuscunque dicantur nominibus, eorumque haeredibus ac successoribus tam masculini quam femi- nini sexus, singulis et universis, titulo emphiteoticae venditionis pro quin- quaginta sex sexagenis grossorum Pragensium denariorum per nos ab eis ad plenum in certa et numerata pecunia perceptorum vendidimus in perpetuum sub censibus, oneribus et iurium solutionibus infrascriptis, sane videlicet, quod in perpetuum quolibet anno semel in festo sanctae Purificationis Dei genitricis Virginis Mariae de praetactis septem laneis et viginti iugeribus pro quolibet laneo sexaginta iugera computando de quovis iugere singillatim unum grossum et de domo seu casa qualibet quatuor grossos ac in die sancti Martini annis singulis de quavis taberna duodecim grossos et de domo qualibet pro fumali- bus duos grossos. Steuram quoque seu bernam regiam, quaecunque super bona ordinis nostri specialiter aut generaliter imposita fuerit et instaurata sit, velut pactare voluerint cum commendatore, qui pro tempore ibidem in Manetin fuerit, eidem commendatori absque omni difficultate et contradictione incolae civitatis praedictae persolvent. Praeterea quosdam alios agros sub monte nostro Chlum dicto, qui silvis exstirpatis de novo facti et exculti sunt, vulgari vocabulo noviny appellatos, eiusdem civitatis inhabitatoribus, quibuscunque nominibus appellentur, haeredibus, successoribus eorundem pro novem sexa- genis grossorum Pragensium denariorum ad plenum persolutis praetacto iure emphiteotico in perpetuum vendidimus sub onere census subnotati, sic videli- cet, quod de ipsis agris singulis annis in die sancti Georgii unam sexagenam 176

Strana 177
grossorum denariorum praedictorum et tres strichones siliginis totidemque avenae ac in die sancti Galli iterum unam sexagenam nomine veri census, pro berna quoque regia communi duntaxat videlicet, quando toto regno Bohemiae generaliter fuerit imposita et instaurata, tanquam de uno laneo triginta duos grossos denariorum praetactorum possessores eorundem novalium agrorum commendatori praenominatae domus in Manetin persolvent, hoc adiecto, quod ipsi novales agri ab omnibus aliis censibus, bernis, collectis, exactionibus et quibuslibet oneribus sunt et esse debent liberi penitus et exempti. Ut autem iura, quae inhabitatoribus civitatis Manetin iamdictae contulimus in per- petuum et concessimus, lucidius declarentur, volumus et statuimus, quod ex- nunc inantea omnes et singuli inhabitatores ipsius civitatis in Manetin eorum- que haeredes et successores tam masculini quam feminini sexus, singuli et uni- versi, possint libere et valeant omnes possessiones et haereditates, domos, areas et alia bona sua mobilia et immobilia, in quibuscunque rebus consistant, intus et extra ipsam civitatem Manetin, quibuscunque vocabulis possint designari, cuicunque honesto ac bonae famae homini seu personae nostro ordini congruenti et competenti vendere, legare, donare, testari iuxta suae voluntatis arbitrium et secundum ius civitatis Novae Plsnae disponere,3) facere et ordinare. Dum autem aliquem seu aliquos ex dictis civibus seu inhabitato- ribus eiusdem civitatis Manetin, viris seu mulieribus, absque donatione, testa- mento, ordinatione seu dispositione ex hoc saeculo migrare contingeret, legitimo masculini sive feminini sexus haerede superstite non relicto, extunc universae et singulae possessiones, haereditates, proprietates, allodia, domus et bona mobilia et immobilia, in quibuscunque rebus consistant, ad propinguio- res consanguineos ipsorum morientium, masculos sive feminas, iuxta consue- tudinem et iura dictae civitatis Novae Plsnae absque impedimento devolvan- tur. Ius quoque et gratiae praerogativam huiusmodi ad illos duntaxat inhabita- tores et cives praenominatae civitatis Manetin volumus extendi, qui in solutio- nibus censuum, exactionum, collectarum et quarumcunque contributionum onera cum ipsa civitate Manetin sustinent et sustinebunt temporibus affuturis. Caeterum decernimus et constituimus, quod omnes et singuli inhabitatores eiusdem Manetin civitatis in omnibus causis, quaestionibus et controversiis ad iuditium deductis vel extra iuditium emergentibus in sententiis dictandis et promulgandis ac provocationibus, appellationibus iure praenotatae civitatis Novae Plsnae3) plenius perutantur, dominium autem et iuditium, correctionum et culparum emendas nobis et ordini nostro reservamus. Nos quoque Paulus de Boleslavia in terra Bohemiae, Swydegerus de Lichtnow in Polonia, Herso de Orlowecz in Moravia, Joannes de Maurberg in Austria, locumtenentes prae- nominati domini nostri prioris, et Nicolaus de Praga, Joannes Oczkorus de Wratislavia, Frana de Glaz, Joannes de Zitavia, Marcoldus de Straconiz, Stephlinus de Brenia, Nicolaus de Brega, Joannes de Lemberg, Henricus de Goldberg, Mathias de Strigonia, Nicolaus de Oppavia, Joannes de Vienna, 177

Strana 178
Nicolaus de Kremzer necnon alii plures de prioratu Bohemiae domorum commendatores recognoscimus et fatemur praescriptam emphiteotici iuris venditionem de consilio, conniventia et pleno consensu nostro esse factam ac propter meliorem conditionem admissam. Ideoque hanc subscriptionem de consilio et mandato antedicti domini nostri prioris de certa nostra scientia fieri procuravimus. Ut autem venditio praenotata, gratiae et iura in praesenti littera contenta maneant perpetua firmitate subnexa et stabilia perseverent, praesentem litteram sigillo prioratus Bohemiae appenso iussimus communiri. Actum et datum in nostro provinciali capitulo in civitate Glaz celebrato anno incarnationis Domini millesimo trecentesimo octuagesimo secundo dominica, qua cantatur Misericordia Domini. Ve vidimátu města Plzně ze dne 28. února 1719, uloženém v archivu města Manětína. 1) Manětín, s. o. Manětín. — Manětín byl darován křižovníkům sv. Jana již r. 1169 a ti si zde zřídili komendu (G. Friedrich, Codex diplomaticus I, č. 246, str. 216 a d.; V. Kočka, Dějiny politického okresu kralovického II. Soudní okres manětínský (Kralovice 1932), str. 6—7; J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 608). — Již dne 18. března 1235 povolil král Václav I. křížovníkům sv. Jana zříditi svobodný trh v Manětině (forum apud villam Mane- tin); zločiny, a to i hrdelní, jakož i peněžité pře (causae, quae fuerint tractandae de rapina vel de furto vel homicidio vel alio maleficio seu etiam lites pecuniariae) soudi mistni rychtář, kterého dosazuje vrchnost; obyvatelé jsou vyňati z pravomoci hradských soudů plzeň- ského i žateckého a patří přímo před krále. (Inserováno v listině krále Jiřího ze dne 17. června 1461, jakož i ve vidimátu města Plzně ze dne 28. února 1719, uloženém v archivu města Maně- tína. — Otiskl G. Friedrich, Codex diplomaticus III. 1, č. 105, str. 124—125). 2) Mor řádil v Čechách r. 1380 (V. Kočka l. c., str. 8). 3) Plzeň se řídila právem Starého Města pražského (J. Čelakovský, Codex II, str. 656). 123. 1382 říjen 5.a) Praha. Král Václav IV. dává obyvatelům městečka Lomnice nad Lužnicí právo projížděti se dvěma vozy naloženými vínem, solí nebo i jiným zbožím z Cáhlova do Lomnice i jinam, a to beze všeho placení cla a ungeltu. Václav, Božie milostí král římský, vždy rozmnožitel řieše, a král česlký, známo činíme všem vuobec listem tiemto, že znamenavše našich milých měšťan a obyvatelóv městečka našeho Lomnice1) škody a nedostatky, kterýmiž- to až dosavád súženi jsú a obtieženi, i protož chtiece, aby městečko to užitek a zróst bralo, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich takovú milostí jsme je obdařili a obdarujeme tiemto listem, aby oni se dvěma vozy těžkými s vínem, z solí neb s kterakúkoli koupí z města Freisstat2) až k Lomnici a jinde kdežkoli po České zemi beze všeho cla a ungeltu placenie jeti mohli bez překážky, ná- klady a kupectvie své svobodně prodávati a skládati mohli. I protož zapovie- 178

Strana 179
dáme všem purkrabiem, celníkóm, rychtářóm, konšelóm měst, městeček i vsí i všem obcém a jiným úředníkóm a věrným našim i přísně přikazujem, aby od měšťan našich od dvú těžkých vozuov žádného cla nežádali ani brali, ale aby je po všech cestách svobodně jeti propustili beze všie překážky, ač chtějí se našeho největšieho uvarovati rozhněvánie. Na potvrzenie pečeť majestátu našeho jest přivěšena. Dán v Praze léta Božieho tisícieho třístého osumdesátého druhého, královstvie našeho českého léta dvadcátého, ale římského sedmého. V listině Petra z Rožmberka ze dne 9. září 1513. Podle konfirmace z r. 1549 byl originál latinský. a) Doplněno z konfirmace Ferdinanda I. z r. 1549. 1) Lomnice nad Lužnicí. — Městečko vzniklo pod hradem, který patřil třeboňské větvi Vítkoviců. Po nich zde vládli krátce Ješek z Kosovy Hory, Jindřich ze Stráže a Konrád z Krajku, který r. 1381 směnil lomnické panství a obdržel za ně od krále hrad Landštejn s měs- tem Bystřicí. (F. Kuna, Dějiny města Lomnice nad Lužnicí, 1937, str. 8—10; J. V. Šimák, České dějiny, I. 5, str. 1130). 2) Cáhlov v Horním Rakousku. Otiskl F. Kuna l. c., str. 12—13. 124. 1383 leden 5. Hostinné. Henslín z Torgavy spolu se svým bratrem Půtou a se svým synem Vilémem povoluje obyvatelům Hostinného,1) kteří by zemřeli bez dětí a dědiců, volně odkázati movitý a nemovitý majetek kterékoliv osobě, příbuznému i cizímu, a to i ke kostelu, avšak nikoliv na újmu městských práv. Pergamenový originál, který znal ještě Carl Leeder (Beiträge zur Geschichte von Arnau, MVGDB XI. 1873, str. 21—23), jest ztracen, pouze v městské knize z r. 1663 (městský archiv, č. i. 4) se o něm čte tato zmínka: Wegen Erstirbung von Herrn Hensil, Potho und Wilhelm von Turgau. 1) Hostinné, okresní město. — Vzniklo na místě staršího hradce asi někdy za Přemysla II. Otakara. R. 1316 je zastavil král Jan pánům z Torgavy, kteří drželi město až do počátku 15. stol. Jedině mezi léty 1365—1383 bylo zastaveno Bolkovi Opolskému. (A. Sedláček, Hrady V, str. 210 a d.; J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 885). — Město mělo značný majetek, který bud dostalo nebo si koupilo. O tom svědčí tyto listiny: I. 1377 leden II. Hostinné. Opolský vévoda Bolek potvrzuje, že bratři Mikuláš Kolínský a Volfhart z Chotěvic vyznali před ním, že jejich předci prodali měštanům v Hostinném (den burgeren czu Arnaw) právo krčmy a řemesel v Chotěvicích (s. o. Hostinné). Jedině ve dny soudů hlavních a posudků, jakož i v neděli a ponděli velikonoční, o posvícení a v pondělí po něm, na Narození Páně a den poté mohou šenkovati, ale musí bráti pivo z Hostinného (usgenomen di drei eliche ding und drei aftirding,...czu ostirn an dem suntage und an dem nesten montage dornoch und ouch di kirmesse und ouch den montag dornoch und den Kristag und den nesten tag dornoch auch usgenomen). Pergamenový originál v archivu města Hostinného. — 2. 1377 leden I1. 179

Strana 180
Hostinné. Kmeté z Hostinného (scheppen czu Arnaw) potvrzují obsahovou správnost před- chozí listiny. Pergamenový originál v archivu města Hostinného. — 3. 1383 leden 5. Hostinné. Henslín z Torgavy spolu se svým bratrem Půtou a se svým synem Vilémem prodává měštanům v Hostinném své popluží před hradbami s výjimkou porostliny, a to za 70 kop pražských grošů a pod roční plat tří kop, z nichž dvě obdrží kaplan a třetí vrchnost. Pergamenový originál v archivu města Hostinného. — 4. 1383 březen 14. Hostinné. Tíž prodávají Hostinnému úroční lán v Heřmanových Sejfech (czu dem Hermansyfen) se stejnými právy, jako je držela vrchnost, ale s tou výjimkou, že se z něho musí platiti královská berně jako z jiných lánů. Dále jim prodávají tak řeč. „Lautermühle“, rovněž v Heřmanových Sejfech ležící, s výslovným právem, že se nesmí postaviti žádný jiný mlýn tomuto na úkor a že nikdo nesmí brániti měštanům v mletí. Pergamenový originál v městském archivu. — 5. 1385. Hanuš z Torgavy rozhoduje o dědičných lánech a pastvinách, které leží mezi městem a klášterním mostem. Originál jest nezvěstný, pouze zmínka v městské knize z r. 1663: Uber die Erblen sambt der Vieheweide zwischen der Stadt und der Klosterbrucken vom Hensil von Turgaw. — 6. 1385 červen 24 (die Joannis Baptistae). Vrchnost uděluje městu Hostinnému příhon. Známo rovněž pouze ze zmínky v právě uvedené knize: Von dem hohen Viehweg. — 7. 1385. Jan z Torgavy ustanovuje o masných krámech v Hostinném. Rovněž jen z poznámky městské knihy z r. 1663: Wegen einer Fleischbank vom Herrn Hensil von Turgaw. — 8. 1386 březen 29. Henslín z Torgavy prodává s vědomím svého bratra Půty obyvatelům Hostinného za 15 kop grošů další úroční lán v Heřmanových Sejfech pod tím, který jim již dříve odprodal, ale s právem zpětné koupě. Pergamenový originál, který znal ještě Leeder l. c., str. 24, jest nezvěstný. — 9. 1400 únor 25. Týž prodává Hostinnému jednu kopu grošů ročního úroku z dědiny, která leží na Královském vrchu, a to za 15 kop grošů. Pergamenový originál v ar- chivu města Hostinného (není vyloučeno, že tato listina jest totožná s nezvěstnou listinou před- cházející). — Že se obyvatelům Hostinného dobře dařilo, dosvědčuje listina Henslína z Tor- gavy a jeho syna Viléma ze dne 15. června 1386, podle níž obdržela vrchnost od svého města úrok svatomichalský již na svatého Víta. (Pergamenový originál v archivu města Hostinného.) 125. 1383 leden 21. Česká Kamenice. Jan III. z Michalovic propůjčuje obyvatelům města České Kamenice, Chřibské a okolních vesnic právo, že zemře-li muž nebo žena bez dědiců, dědí nej- bližší příbuzní, osedlí na tom panství, zůstanou-li děti, a matka se již oddělila, dědí sirotci; kdyby zemřeli před dosažením plných let, jejich příbuzní; teprve když není příbuzných, dědí vrchnost. Wir Jan von Michelsberg bekennen offentlich zu einem ewigen Gedächt- nüss an diesen offenen Briefe allen denen, die ihn sehen oder hören lesen, das wir gnädiglich betracht und bedacht haben Nutz, Frommen und Bestes unserer ehrbahren Burger und gantzen Gemeine der Stadt zu Kamnitz und auch unser lieben getreuen armen Leuthe, die da gesessen seind zu Kreibitz1) und in den andern unsern Dörfern, die da umbgelegen seind, die da in die Voitei und in das Gerichte zu Kamnitz und gegen Kreibitz ingehören, das die gemeinet- lich an ihren Nutzen und Gütern zu nehmen und sich bessern mögen, und haben mit wohlbedachten Muthe, mit Rathe unserer getreuen Diener von unsern 180

Strana 181
freien Willen sie, ihre Erben und Nachkömmlinge begnad und begnaden sie mit Kraft und laut dies Briefes mit der Gnade, die hernach beschrieben stehet, der die vorgenandten unser lieben Getreuen, ihre Erben und Nachkömmlinge nun und immermehr gebrauchen und die ewiglichen haben sollen, also be- scheidentlich, welch Mann oder Weib in den ehegenandten Städten und unsern Dörfern stirbet mehr in zukünftigen Zeiten ohne Erben, so soll dasselbe ab- gestorben Gut, welcherlei das sei, fahrend oder unfahrende, gefallen an den nächsten Freund, der da auf unsern Gütern besessen sei. Auch stirbe ein Mann und Kinder liese, und sich die Frau nach den Rechten von den Kindern geson- dert, als das haben die ehegenandten unsere Leuthe, sich sonderte oder abe- nichte, so soll das übrige Guth von einem Kinde an das ander sterben; stürben aber die Kinder gar, so soll es aber an der Kinder näheste Freund gefallen gar. Wären aber der Freund da nicht, so soll dasselbige Guth erst an uns, unsere Erben gefallen.2) Und das ihnen Erben und Nachkömmlingen dieselbige Gnade, die wir ihnen getan und gegeben haben in alle der Massen, als oben geschrieben stehet, gantz, veste und unverruckt von uns, unseren Erben und Nach- kömmlingen ewiglichen bleibe, das haben wir von unserm guten Wissen an diesen Brief mit unsern anhangenden Insigill lassen geben und zu einer mehre- rer Sicherheit und zu einem wahren Bekänndtnüs der vorgeschriebenen Rede haben wir gebeten die gestrengen und unsere liebe Getreuen, Herrn Heinrich von Liebenitz und Benisch von Oditz, unsern Haubtmann zu dememahl, die dabei gewest seindt mit ander viel bederben Leuthen, dass sie auch ihre In- sigil mit dem unsern zu vordersten an diesen Brief haben lassen hängen. Der da gegeben ist zu Kamnitz nach Christi Geburt dreizehen hundert Jahr, dar- nach in dem dritten und achtzigsten Jahre an dem Tage und Feste St. Agnes, der heiligen Jungfrauen. Známo pouze z opisu v knize městského písaře Matyáše Zeibiga „Copien von der Stad Behemischen Kamnitz und derselben Herrschaft incorporirten Landschaft“ z 18. stol. (archiv města České Kamenice). 1) Chřibská, s. o. Varnsdorf. 2) O dědickém právu v obvodu magdeburského práva (kam patřila i Kamenice) po- drobně u K. Linkeho l. c., str. 309 a d. 126. 1383 leden 31. Jan III. z Michalovic uděluje městečku Benešovu nad Černou1) právo města Mladé Boleslavě.2) Známo ze zmínky v listině Oldřicha z Rožmberka ze dne 14. prosince 1423, témuž měs- tečku udělené (níže č. 235), jakož i z regestu v zámeckém archivu v Třeboni. Obsah i znění listiny bylo patrně totožné nebo alespoň hodně blízké privilegiu Jana z Michalovic ze dne 181

Strana 182
21. ledna 1383 pro Českou Kamenici (výše č. 125) a snad i listině téhož vydavatele pro Bene- šov nad Ploučnicí ze dne 22. července 1392 (níže č. 143).3) 1) Benešov nad Černou, s. o. Nové Hrady. — Městečko, připomínané již v 1. polovině 14. stol., patřilo původně ke hradu Velešínu, jehož majiteli byli tehdy páni z Michalovic. Po smrti Jindřicha z Michalovic se jeho tři synové rozdělili o panství, při čemž Benešov byl oddělen a obdržel jej Jindřich. Na základě rodových úmluv o dědictví objevuje se pak jako majitel Benešova Jan z Michalovic, který toto panství prodal r. 1387 pánům z Rožmberka. (J. M. Klimesch, Die Herren von Michelsberg als Besitzer von Weleschin, MVGDB XXII. 1884, str. 185 a d. — A. Teichl, Geschichte der Herrschaft Gratzen, Gratzen 1899, str. 152 ad. — J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1116). 2) Mladá Boleslav se řídila právem nymburským a Nymburk zase spadal do právní oblasti litoměřické (J. Čelakovský, Codex iuris municipalis II, str. 253 a 282). 3) J. M. Klimesch ve výše uvedeném článku otiskuje příslušnou část potvrzení, které vydal městečku Benešovu dne 8. září 1612 Jan Jiří ze Švamberka (MVGDB XXIII, str. 108). Listina jest také již zničena. 127. 1383 březen 16. Litomyšl. Litomyšlský biskup Jan III. Soběslav uděluje městu Litomyšli rozmanité výsady: městské právo magdeburské v podobě hradecké, právo volného odchodu i volného odkazu, právo mílové, právo várky, ustanovení o řemeslnících a kupcích, zvláště o krejčích a tkalcích, o platech soudních a jejich rozdělení. Kdo je z města vypovězen, jest vypovězen ze všech měst, městeček a vsí biskupských. Biskup se vzdává platů z pánví, krčem a pivovarů i práva tržního. Určuje, v kterých mlý- nech mohou měštané mlíti a dává jim výnos ze cla. In dem namen des Herren amen. Das di dinge und zachen, di in dem brife bescriben sint, ewiclichen czu eim gedechtnusse, daz di unvorrucket, un- gekrenget, stete und gancz gehalden werden, wir Johannes, von Gottes ge- naden bischof ezu Luthomuschel,1) beken und tun kunt offenlich mit disem brief allen den, di in sehen odir horent lesent, daz wir von merklichen redlichen zachen, di uns vorkumen sint, dise nachgescriben gesecze und vorbot ge- machet und getan haben in unser stat czu Luthomuschel, und gebiten allen unsern burgern, gemeinden und undirzesigen in der vorgenanten unser stat und heuser und gerten, di zu der stat Luthomuschel gehorn und herschaft unsers pistums, daz si diselben unvorrucket und ungekrenget gancz, stete und veste sullen halten: Vor erste wellen und gebiten wir, daz allermenclich di in unser stat czu Luthomuschel iczuncz gezessen sein odir di noch dorein czihen und dorinne wonen werden in czukunftigen czeiten, wer diselben sint, mit der egenanten unser stat schoschen, czinsen und geben sullen und mitsampt den andirn alles daz leiden, das sich durch recht und von guter gewonheit geburt, wen wir mit vollem rat, mit vorbedochtem mut und mit gutem willen wellen 182

Strana 183
und begern unser stat Luthomuschel nucz und ere meren und mit gutem willen begaben und bedenken, als wir von rechte tun sullen, wen so ein stat czu furstli- chem gebet gestift ist mit dem bischtum und hat ein gebrechen gehabt an rechten, das di andirn kuniges stete czu Behem haben. Dorum daz der ge- brechen benumen und gebessert werde, alle di recht und gesecze und gewon- heit, di di stat Grecz und andir kuniges stete, di in dem Meidburgischem rechten siczen,2) des edelns und des claren unsers herren kuniges Wenczlab, der nu ist in Behem, sullen haben, halten, nuczen und sich ir freuwen und trosten, der vorgenanten unser stat Luthomuschel und dem burgermeister, schepfen, burgern und auch der ganczen gemein, di nu sein und imern ewicli- chen czukunftik werden, dorinne wir begaben und geben und bestetigen mit diesem brife und hantfeste also, daz diselben recht und gesecze und gewonheit unvorrucket, ungekrenget, gancz, stete und feste von uns und von unsern nachkumelingen in dem bistum bleibin nu und ewiclich, gefurt und gehalden werden nu und ewiclich und sundirlichen mit andirn hernoch gescriben ge- secze und auch gebot: Von erste welle wir alle di, di in der vorgenanten unser stat Luthomuschel nu gezessen sein und auch di gerten und di heuser, di mit der stat schossen, czinsen und leiden, di do legen in Meidburgischem rechten und wonen und gesessen adir wonen werden in czukunftigen czeiten, sullen schossen, czinsen, recht und tat tun und alles daz geben, leiden und begern mit der stat, daz sich von recht geburt. Und ab ein man czu der stat czihen wil, der sein recht beweisen mak, den mogen di burger einnemen mit rechte. Wil aber imant von der stat czihen, der unbekummert ist von rechtes adir von burg- schaft wegen, der mage czihen, wohin er wil. Auch alle di anvelle in czukunfti- gen czeiten des abgestorben gutes und habe, beweglich adir unbeweglich, vor- kummert adir unvorkummert, bereit und an schulden, wi daz genant ist, mit den heusern und mit den gertem[!], di czu der stat Luthomuschel gehorn, der in der czal sein sechsundezweinczik, sullen gevallen und erben an di nesten frunt, adir wo is beschicket adir vorschaffen wirt, nu und ewiclich vor aller herschaft. Auch welle wir, daz kein vrouwe, witwe, junevrouwe adir weize von uns und von andirn noch uns czukunftigen pischof adir herschaft ausge- seczet werden an ir nesten frunde rat und an iren guten willen. Auch welle wir alles pfannengelt und creczemgelt und malcz — und marktrecht, daz lege wir ab also, daz von uns und von aller herschaft und von unsern noch- kumelingen der herschaft nimmer gedocht und geheischet werde nu und ewiclichen von aller herschaft. Wir wellen auch anheben czu malen und nicht uffert wen ans Tuschels muel und ab her in Peschels schuwirt muel und furbas in di stat in unsers herren pischofs muel und abwert an die czeil pis hinab an Dirsken3) und um di stat in keiner muel nicht mer czu malen. Auch welle wir, daz aller kuniges bern sol di stat und di mit der stat Luthomuschel leiden, ledik und vrei sein nu und imern ewiclich vor aller herschaft. Und auch wellen wir, den czol sullen di purger in iren henden halden und di stat 183

Strana 184
domit bessern und bewarn also ver, als is gelangen mak. Sunder welle wir auch und gebieten, daz keinirlei hantwerk ausgenumen di smyde uf unserm gute von der stat Luthomuschel in der meile mit recht nicht wesen sullen und nicht wo- nen. Uber daz wellen und gebiten wir er[n]stlichen, daz auch alle di neuwen creczem, in einer meil um unser stat Luthomuschel gelegen sein, auch alle crec- zem, di nicht mit alden brifen beweisunge mogen gehaben, sullen absein und abgen und nimmer keiner mer von neuwes gemachet und erdocht werden nu und ewiclich von aller herschaft. Auch wellen und gebiten wir, daz man kein bir aus andirn steten und auch aus andirn gegent in unser vorgenante stat und in di meil um unser stat Luthomuschel sol man nicht furen, holen und auch nemen und nicht schenken, sunder in unser stat Luthomuschel sol man bir nemen und schenken. Auch daz di stat Luthomuschel bei dem rechten behalden werde und den, di mit der stat schossen, czinsen und leiden, daz in kein gewalt nicht geschee als in Grecz und in andirn koniges steten czu Behem, di do legen in Meidburgischem rechten und recht und gewonheit ist von alder gehalden und von furstlicher gabe hat geben, nu und ewiclich, stet und gancz zu behalden, ausgenumen daz gerichte, daz mein herren angehoret von rechtes wegen. Dornoch daz di alle unser vorgescriben gesecze und gebot von uns und von unsern nachkumelingen, bischof der stift czu Luthomuschel, stete und gancz nu und ewiclichen unvorrucket und ungekrenget bleiben und gehalden werden vor aller herschaft, czu eim geczuknusse und czu einer ewigen bestetikeit der vir prelaten, Dluhomil prevol, Niclos Wylant der custer, Lybusch der zenger und Wenczlab der scholasticus, und des ganczen capitels, di hernoch gescriben sten: Niclos Scram, Wenczlab Cleiner, Dytrich, Niclas von der Czwitau und er Cristan, Peschico von Gluncz, Jacob von Wilhelmswerde, Mertein von Rossicz, Wenczlab von Hermanicz, Niclos Reynusch, Gregorius, Thomas, Heinrich von Usk, Wenczlab der Lange und Erhart Lew, der vorgenanten tumhern4), mit urkunde dicz brives, versigelt mit unserm ingsigel. Der geben ist czu Lutho- muschel nach Cristus geburt dreiczenhundert jar, dornach in dem dreiund- achczigest[en] jar an dem nesten montage nach dem Palmtage. Pergamenový originál v archivu města Litomyšle; k listině jsou na pergamenových proužcích přivěšeny tři pečeti, z nichž první jest utržena: 1. špičatě-oválná litomyšlského biskupa Jana s kulatou sekretní na rubu, obě z vosku červené barvy; 2. trojúhelníková z čer- veného vosku města Litomyšle, 3. kulatá z přirozeného vosku kapituly litomyšlské. — Na rubu: Iura civitatis Luthom[ischl]. — Toto jest hantfešt anebo privilegium biskupa Jana i s kapitolou na dání práv města Litomyšle, vstahujíce na Králů Hradec a právo magde- burský. Německý. — No. 3. — Vedle poslední konfirmací Jeho Mti cís. a král. Ferdi- nanda, toho jména 3ho, toto privilegium jest první. — No. 3tio (vedle škrtnutého Imo) 1383. List německý Jana biskupa, konfirmovaný od Jeho Mti cís. Ferdinanda třetího. — An dem nächsten Montag nach Palmtage. — No. 50 (červeným inkoustem napsáno). 1) Jan III. Soběslav 1380—1388 (Zd. Nejedlý I. c., str. 172 a d.). 2) Srv. pozn. 3 při listině ze dne 27. července 1259 (výše č. 4). 184

Strana 185
3) Tržek, s. o. Litomyšl. 4) Uvedeni u Zd. Nejedlého l. c., str. 179. Srv. Zd. Nejedlý l. c., str. 177—179. — Český překlad v „Liber memorabilium ab anno MCCCLV“ (v archivu města Litomyšle, zn. A 2), fol. 7: Ve jméno Páně amen. Aby ty věci, kteréž v listu tomto popsány stojí, věčně na paměť neporušeně a nezlehčeně stále a v celosti zachovávány byly, my Jan, z Boží milosti biskup litomyský, vyznáváme a známo činíme listem tímto zjevně všem, ktož jej uzří čísti anebo čtúcí slyšeti budú, že my z hodných a znamenitých příčin, kteréž jsou před nás přišly, tato níže psaná ustanovení a zápovědi jsme učinili v městě našem Litomyšli a přikazujem našim všem měšťanuom, obci i podsedkům v našem prve jmenovaném městě a domích i zahradách, kteříž a kteréž k městu Litomyšli příslušejí a k našemu biskupství neb panství, aby je bez porušení a umenšení v celosti stále pevně drželi: Najprve my chcem a přikazujem, aby všickni vuobec, kteříž v městě našem Litomyšli nyní obývají aneb kteříž se potom do něho vztěhují a v něm obývati budou v časích budoucích, ktožkoli ti budou, aby s naším prve jmenovaným městem šos dávali, úročili a platili a spolu s jinými všecko trpěli, což jest z práva, s dobrýho vobyčeje aneb zvyklostí, neboť my s dobrou radou a dobrým rozmyslem dobrovolně chcme a žádáme města na- šeho Litomyšle dobré a poctivé rozmnožiti, obmysliti a je tím dobrovolně obdarovati, jakožto z práva učiniti máme, neboť to město s tím biskupstvím knížecí prozbě vy- sazeno jest a mělo nedostatek v právích, kteráž jiná města královská v Čechách mají. Protož pro odjetí a doplnění toho nedostatku všechna ta práva, ustanovení a zvyklosti, kteréž má město Hradec Králové a jiná královská města, kteráž v právě meytburském sedí, vyvýšeného a jasného pána našeho krále Václava, kterýž nyní v Čechách jest, míti mají, je držeti, jich požívati, jim se těšiti a radovati, těmi my purkmistra, konšely, měš- tany i také všecku obec města již psaného Litomyšle, kteříž nyní jsou a vždy potom věčně v časích budúcích budú, obdarujeme a jim je dáváme a jich tímto listem a hamfeštem po- tvrzujem tak, aby ta práva, ustanovení a zvyklosti nepohnutedlně, stále a pevně od nás i od našich budoucích v tomto biskupství zůstala nyní i věčně držána a užívána byla a zvláště s jinými níže psanými ustanoveními a přikázáními: Najprve my chcem, aby všickni, kteříž v prve řečeném v městě našem Litomyšli nyní obývají, i také zahrady a domové, kteříž a kteréž s městem šos platí, úročí a trpí, že v maytburském právě seděti a obývati mají v časích budoucích, šos dávati, úročiti, právo a skutek činiti, to vše dávati, trpěti a nésti s městem, což jest z práva. A jestliže se kdo k městu stěhovati chce, jenž práva svého můž dokázati, toho mohou měšťané přijíti z právem. Pakli kdo se chce od města odebrati, kterajž by byl nezávadný, právem neb rukojemstvím neobtížený, ten se muož bráti, kamžkoli on chce. Item všecky nápady v časích budoucích statku odúmrtního, movitého neb nemovitého, závadného neb nezávadného, jakkoli to jmenováno býti může, buďto hotové nebo v dluzích, z domy nebo zahradami, kteříž nebo kteréž k městu Lito- myšli slušejí, jichž jest počtu šestmezcítma, mají zpadati dědičně na najblizšího přítele anebo kamž kdo to odkáže anebo odkázáno bude, nyní i věčně před všelikým pánem. Také chcem, aby nižádná vdova, žena, panna anebo sirotek od nás aniž od jiných po nás budú- cích biskupův nebo pánuov vdávána nebyla bez jich přátel najblizších rady a bez jich dobré vuole. Také my chcem, aby všecky peníze pánevní a sladové i krčemní peníze a tržné právo složeno bylo a je zkládáme, aby od nás i od našich budoucích toho panství nikdy napomínáno ani žádáno nebylo nyní i věčně od každého pána. Také chcem počíti mlíti nic vajš než do Tušlova mlajna a dolův do Pešlova ševcova mlajna a dále do města do mlajna kněze biskupova a dolův pořád až do Tržka a vůkol města v nižádném mlýně víc nemleti. Také chcem, aby vší berně královské město Litomyšl i ti, kteříž s ním trpí, prázni a svo- 185

Strana 186
bodni byli nyní vždy i věčně před každými pány.3) Také chcem, aby clo měšťané v svých rukú měli a město jím opravovali a opatrovali tak daleko, pokudž to stačiti může. Zvláště chcem a přikazujem, aby nižádné řemeslo kromě kovářů na zboží našem v jedné míli vzdáli od města Litomyšle vedle práva neobajvalo. Přes to chcem a přísně přikazujem, aby všecky nové krčmy v jedné míli okolo města našeho Litomyšle ležícím [!], také všecky krčmy, kteréž starými listy dokázání svého míti nemohou, složeny, zastaveny byly a po- minuly, a nikdá více znovu žádná aby dělána ani vymyšlována nebyla nyní i věčně od všelikých pánův. Také chcem a přikazujem, aby žádného piva z jiných měst i také z jiných krajin do našeho předřečeného města až do té míle vuokol našeho města Lito- myšle nevozili ani brali ani šenkovali, ale v městě našem Litomyšli mají piva bráti a šen- kovati. A aby to město při těch právích zachováno bylo i ti, kteříž s ním šosují, úročí a trpí, chcem, aby se jim žádný kvalt nedál jakožto v Hradci a v jiných královských měs- tech v Čechách, kteráž v meytburském právě sedí a jakož právo a obyčej jest z starodávna držaný a z knížecího obdarování dáno jest, tak nyní i věčně, stále a v celosti aby bylo zachováno, vynímajíc rychtářství, kteréž na pána mého z práva přísluší, potom pak aby naše všecka prve psaná ustanovení a přikázání od nás a od našich budúcích biskupův toho štiftu neb vysazení litomyského stále a v celosti nyní i věčně nepohnutě a bez přerušení zůstala a držána byla ode všech pánuov, na svědomí a k věčné stálosti toho my preláti Dluhomil převor, Mikuláš Wylant kuster [!], Libusse kantor, Václav školastykus a všecka kapitola, kteříž níže psáni stojí, Mikuláš Škram, Václav Malý, Dětřich, Mikuláš [z] Svitav, kněz Křišťan, Pešík z Chlumce, Jakub z Ústí, Martin z Rosic, Václav z Heřmanic, Mikuláš Rainuš, Rehoř, Tomáš, Jindřich z Auštku, Václav Dlúhý, Erhart Lev, jistým vědomím nás všech kanovníkův list tento našimi pečetmi utvrzen jest. Jenž jest dán v Litomyšli léta po Božím narození M'CCC LXXXIII první pondělí po Květné neděli. a) Při okraji napsáno druhé znění tohoto ustanovení: Také chcem, že město a kteříž s městem Litomyšlí trpí, všelijakých berní královských mají prázdni a svobodni býti nyní, vždycky i na věky přede všemi vrchnostmi. 128. 1384 září 28. Bratří Petr a Jan z Rožmberka zakládají v Třeboni špitál pro 17 chudých a nemocných a darují k němu platy ze vsí Neplachova, Svinů, Stropničky a Stoj- čína. Správce špitálu jest jmenován vrchností. Třeboňští augustiniáni musejí sloužiti třikrát týdně mši ve špitále; za to mají platy ze vsí Hrachovišt a Dvorce. In nomine Dei amen. Ingens pietatis opus operari censemur in terris et gratum sacrificium laudis cum victima holocausti Deo et angelis offerimus in excelsis, dum ea, que egentibus in terra porrigimus evangelica eruditi veritate, Christo in celis sedenti sine dubio condonamus. Nos igitur Petrus et Johannes fratres germani de Rosenberg,1) considerantes labentis mundi statum in- constantem penitus et incertum, dum nobis facultas suppetit, volentesque iuxta consilium apostoli bonum operari, dum tempus habemus et aliqualiter omnipotenti pro nostris delictis satisfacere ac immarcescibiles nobis thezauros in celestibus aggregare, unum hospitale prope nostram civitatem Trzyebon ad 186

Strana 187
honorem Dei et sue gloriosissime genitricis Virginis Marie necnon omnium sanctorum pro consolacioneque et ad rellevandos defectus miserabilium perso- narum de novo fundavimus, ereximus et locavimus cum effectu bona delibera- cione ac assensu nobilium dominorum Ulrici et Henrici, nostrorum fratrum dilectorum,1) dominorum de Rosenberg prehabitis in remedium animarum parentum et fratrum nostrorum necnon propter felicem memoriam nobilis domine Elyzabeth,2) conthoralis nostri videlicet, Johannis antefati felicis me- morie, ac pro salute nostra propria eidem hospitali ac egentibus personis in eodem super et in viginti sex laneis censualibus in villa nostra Neplachow3) viginti sex sexagenas grossorum annui census et in villa nostra Swynech4) super viginti laneis sedecim sexagenas et quadraginta tres grossos minus uno Wie- nense, item pro anima domini Troyani de Brzyezye duas sexagenas in villa Stropniczka5) et pro anima Zacharie de Truskowicz, fidelium nostrorum, in villa Stoyczyns) mediam alteram sexagenam grossorum Pragensium denario- rum similiter veri et legittimi et certi annui census assignantes, donantes et conferentes presentibus, prefato hospitali perpetue resignamus, residuum quoque censum, qui est in prefatis laneis, cum pleno dominio nobis et nostris successoribus reservando, volentes, ut idem census per procuratorem seu officialem ipsius hospitalis ante omnes nostras utilitates, quas nobis in dictis laneis et nostris successoribus reservandas duximus, sine omni nostro et nostrorum successorum quovis impedimento per medium in festo sancti Jeorgii et residuam medietatem in festo beati Galli finaliter colligatur, hiis condicionibus notabiliter annotatis, quod per procuratorem ipsius hospitalis pro nostris et omnium nostrorum predecessorum ac prefate domine Elizabeth animabus in ipso hospitali decem et septem pauperes debiles, inclusis tamen una vel duabus ancillis, que debilibus serviant, perpetue nutriantur et ancillis prefatis per ipsum procuratorem sufficienter de mercede annua provideatur. Verumtamen volumus, presentibus statuentes, ut procurator dicti hospitalis de ipsis censibus panem comestibilem bursa seu sacculo pistorali subtili bene cribratum, quantum unusquisque proprio corpore consumere possit, et de competenti cerevisia providendo, cuius cerevisie singulis diebus unicuique infirmorum similiter et ancillis prefatis minime unam pintam Pragensis men- sure in usus suos proprios det et efficaciter amministret, eciam singulis diebus, quibus carnes vescuntur, duo fercula cuilibet infirmorum, puta de pisis, oleribus, pultibus, pulmentis et de huiusmodi cibis domesticalibus, bene tamen condita, et tercium de novis et recentibus carnibus de mane apud prandium et totidem de vespere ad cenam ipsis benigne et caritative in Domino peragendo. Sabbatis autem et aliis diebus, quibus ova et caseus manducantur, a festo Pasche usque festum Michaelis cuilibet infirmorum duo ova ad prandium et duo similiter ad cenam ac alia cum butiro bene condita assignentur fercula in universa, velud circa esum carnium est expressum, a prefato vero festo sancti Michaelis usque carnisprivium pro ovis ipsis infirmis coctus caseus tribuatur. Precipue eciam 187

Strana 188
volentes ordinamus, ut omnibus diebus quadragesime et aliorum ieiuniorum in ecclesia sancta constitutorum prefatis infirmis cum ancillis tria fercula de cibis communibus, ut prescribitur, cum oleo puro papaveris vel canapi bene con- dita et cuilibet per unum allec per circulum anni sine intermissione perpetue assignentur. Si vero alleca velud estatis tempore per procuratorem nullo modo absque fraude valeant procurari, tunc pro eodem allece dictis infirmis et ancillis de quarto ferculo equivalenti fideliter provideatur. Volumus eciam, districcius precipientes, ut a die sancto Penthecostes usque ad festum sancti Bartholomei apostoli singulis diebus non consuetis ab ecclesia ieiunare de obsenio seu meridiana commestione infirmis provideatur, dando eis aliqua lacticinia, ut occurret. Item volumus, ut singulis diebus omnibus simul infirmis duo denarii Wiennenses erogentur secundum beneplacitum debiliorum persona- rum duarum in dicto hospitali decumbencium pro comparandis aliquibus, que infirmi, ut frequenter solent appetere, sicut sunt cerosa, merosa, pira, poma, ova et huius consimilia, taliter tamen, ut cum iamtacti infirmi desiderio suo satisfecerint, predictum remanens inter infirmos alios dividatur. Si vero ad omnes pertingere non possit, illis, qui primo die caruerint, in sequenti die pre- dictum remanens dividatur ita, ut universi infirmi ordinarie gaudeant bene- ficio taliter aliqualiter recreari. Presertim decrevimus et sic imperpetuum habere volumus, ut singulis annis unicuique infirmorum pro lineis vestibus quinque ulne cum dimidia in festo sancti Jeorgii erogentur, unicuique vero lecto infirmorum infra duos annos novem ulnas eiusdem panni linei pro duobus lintheaminibus in dicto festo sancti Jeorgii assignando. Eciam presentibus ordi- namus, quatinus infra duos annos unicuique infirmorum sex ulne grisei panni de lana facti pro tunica vel pallio in festo sancti Wenceslai similiter tribuantur, unam ulnam dicti panni lanei pro decem et septem Wienensibus minime com- putando. Item volumus et statuimus, ut omnes successores nostri, domini tamen in Trzyebon, procuratorem dicti hospitalis eligere, instituere et desti- tuere, quando et quocienscunque eis placitum fuerit, possint atque valeant cum effectu, personam secularem seu spiritualem eligentes, qui eciam procura- tor annis singulis coram nobis et nostris predictis successoribus racionem faciat de singulis perceptis et de perceptorum distributis, et si quid non con- sumptum fuerit, hoc maturo prehabito consilio pro necessitate sepedicti hospi- talis seu pro infirmis augmentandis cum bona cautela et clara consciencia re- servetur. Procurator autem dicti hospitalis pro suis laboribus et fatigis annua- tim de censu supranotato tres sexagenas grossorum effectualiter obtinebit. Insuper honorabiles et religiosi domini canonici regulares monasterii in Trzie- bon?) ex certa nostra donacione et fundacione graciosa ter in septimana missam in ipso hospitali singulis temporibus tenentur celebrare pro devocione paupe- rum sine ulla intermissione, prout a Domino mercedem eternam optant feliciter obtinere. Nam eisdem dominis et canonicis pro laboribus misse huiusmodi in villa Hrachowisscz8) quinque sexagene et in Dworzecz9) una sexagena grossorum 188

Strana 189
annui et perpetui census sunt per nos hereditarie assignate. Nos vero Ulricus et Henricus prefati de Rosenberg, si nos per mortem aut liberam resignacionem, diu avertere Dominus dignetur, predictorum fratrum nostrorum bona possi- dere et occupare contingat, tunc promittimus bona fide et sine fraude sponde- mus eciam sub fidei iuramento, quod prefatis fratribus nostris, dum in huma- nis agerent, ad sanctam prestitimus crucem omnia premissa rata atque firma inviolabiliter observare. Harum testimonio litterarum, quibus sigilla nostra cum prescriptorum fratrum nostrorum sigillis de nostra certa sciencia in robur presentibus sunt appensa. Sub anno Domini millesimo trecentesimo octua- gesimo quarto die sancti Wenceslai, martyris gloriosi. Pergamenový originál v archivu města Třeboně; na pergamenových proužcích visí čtyři kulaté pečeti z červeného vosku. — Na rubu: Littera hospitalis Trziebonensis. — No. 1. — No. 2. — De anno 1384. — Tejče se špitála třeboňského. — 1384. — Čís. 4 (červeným in- koustem). — Tomuto privilegiu sloužila za vzor fundační listina krumlovského špitálu ze dne 15. června 1347 (výše č. 57). 1) O nich v. pozn. I při listině ze dne 17. března 1376 (výše č. 109). 2) Eliška hraběnka z Halsu (A. Sedláček, Hrady III, str. 128). 3) Neplachov, s. o. Lomnice n. Luž. 4) Sviny, s. o. Lomnice n. Luž. 5) Patrně Stropnice, s. o. Trhové Sviny. — V popisu třeboňského panství z doby těsně po shoření zemských desk se „Stropnička“ neuvádí, nýbrž „Stropnice“ (A. Sedláček, Hrady III, str. 134, pozn. 5). J. G. Sommer, Das Königreich Böhmen IX. Budweiser Kreis, str. 193, připomíná, že ve Stropnici na komařickém statku patří pět stavení k třeboňskému pan- ství. 6) Podle popisu, uvedeného v předchozí poznámce, byla již tehdy pustá. Od r. 1613 jest z té vsi dvůr Švamberk (A. Sedláček, Hrady III, str. 128, pozn. 1). 2) Klášter regulovaných kanovníků sv. Augustina, založený r. 1367 vrchností (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1127). s) Hrachoviště, 8. o. Třeboň. 2) Dvorce, dvůr, obec Břílice, s. o. Třeboň. Regest u Th. Antla, Čas. Spol. přát. star. V, str. 22. 129. 1385 červenec 17. Opat Bohuš a celý konvent premonstrátského kláštera v Teplé udělují obyva- telům města Teplé a vesnice Jankovic dědičné právo stejně pro hocha jako pro děvče, jakož i právo volného odkazu movitého i nemovitého majetku kterékoliv osobě v zemi i mimo zemi, ale pod tou podmínkou, že se dědic musí do roka při- hlásiti o dědictví, které jinak připadne klášteru; není-li dědice, dědí rovněž klášter. Uteče-li vinník a vrátí se do osmi dnů před soud, zůstane mu jeho majetek, jinak propadne klášteru. Měštané dostávají ještě právo užívati veliké i malé pečeti a za- ložiti městskou knihu. 189

Strana 190
In Gottes namen Amen. Das nicht der geschit gedechtnus in dem vergen- genen zeiten untergiengen, hat der weisen begerungen erfunden und ein löbliche gewonheit bewert, das die geschicht der handlungen werden in der zeit zu einem ewigen gedechtnus kommen und mit schriftlicher gezeugnus geewigt. Darumb wir Bohus, von gottlicher gnaden abt,1) Purkes prior, Ulrich unter- prior, Johannes kellner, Hanko probst zu der Lichtenstadt, Dislaus cammer- meister, Heinrichus pfarrer zu der Töpl, Martinus probst zu Kramoling, Niek- les sichenmeister, Leo prior zu Cötischow und der ganze convent des closters zu der Töpl des vorscheinenden ordens in Prager bistumb, bekennen und tuen kund mit innhaltung dicz briefs allermenniglichen, den gegenwertigen und den zukunftigen, das der richter, die geschwornen und ganze gemein unser armen getrewen des markts oder der stadt zu der Töpl von erschreckunge wegen des sterbens der leute, den negst Gott der herr zumahl gros verhengen tet,2) darzu auch von steter auflegung und kuniglichen pehrn, das die haab und gueter unsers closters, die verwust seind, dester bas und dester eher besectz und gebessert wurden oder widerbracht, und das meher leute oder personen in unser gerichte und herrschaft unser kirchen mit begirlicher zuflucht sich hielten und zuflucht hetten, mit eintrechtigem gebete uns demuetiglich gebe- ten haben, das wir ihnen und derselbigen stadt einwohnern allen und iczlichen, etliche gnade und freiheit, trost und gunst gnedig, damit sie sich bessern und erheben mochten werden, verleihen und versehen geruheten. Darumb wir obgenant abt und convent mit zeitigem gedechtnus und gutem rat wol war- genommen die notturftige gebete unser genanten armen leute, gnediglichen ihnen diese hulf, gnad und freiheit, damit sie sich erheben und bessern möch- ten, verlihen haben, verleihen und geben, als hernach geschriben stehet: Zum ersten verleihen wir ihnen mit gutem willen, das alle und igliche gueter, fahrende und unfahrende,3) wie die genant sein, die nach dem tod aller und iczlicher der genanten stadt inwohner und des dorfs Enckengruene3) und der mühlen, die zu der stadt von alters gehört haben, verlassen sind oder ver- lassen werden, nunmals in die hand oder gewalt der erben und erbnemer, beide knecht und maidt, ohn alle hindernus lediglichen gefallen sollen. Wer aber, das der erbe oder erbnemer nicht gegenwertig weren, dass dann auf die nechsten freunde der nehern gesip dieselbigen verlassen gueter gefallen und gehören. Und ob auch jemand, in welcher stadt das were, ohne gescheft verscheide, dass auch desselbigen gueter, alle und iczliche, fahrende und unfahrende, auf sein erben und nechste freunde sollen gefallen, verleihen und geben denselbigen gesipten und freunden, ob sie in dem lande oder aus dem land oder welchem ende sie weren, auf das minst ein gancz ihar, aber inwendig des ihars kom- men und sich der gueter ihrer vorfahren unterwinden, verseczende, verkau- fende, hinlassende, gebende, nach allen ihren willen, nuczen, ausgenommen unser recht. Wer aber, dass eczliche auf denselbigen inwendig eins vergangen ihars sich nicht stelte oder keme, so wollen wir, dass ale und iczliche ihre 190

Strana 191
gueter fahrende und unfahrende auf uns oder auf unser closter gehören und gefallen sollen. Item ob jemand der inwoner des genant unser marckts von unfugigem blutvergiesung, todschlag, jungkfrawenschwechunge oder ander un- keuschliche gewalt, mordbrenner oder ander ubertretunge oder sust lesterlich besagnus beklagt wurde, flucht gehe und inwendig acht tagen mit gleit und verpflichtunge der burgschaftburgen sich an rechten und dem gericht and- wort,b) recht aufezunehmen, das desselben guter, von den er geflehen ist, nicht auf uns noch auf unser nachkommen noch auf unser closter, besonder auf den- selbigen fluchtigen, der widerkeret, sollen gehören. Were aber, dass er inwendig in den acht tagen vorgenant nicht widerkeret und°) dem gericht recht zu nehmen nicht stelte, das dann desselbigen fluchtigen guter auf uns und unser closter gefallen sollen. Darbei verleihen wir ihnen, den burgern und einwoh- nern doselbsten, allen und iczlichen, dass sie unser grosses insigell zu treffli- chen oder höchsten sachen und des kleinen insigell zu kleinern sachen oder handlungen, wie sie das im besten beduncket, gebrauchen mugen. Auch ver- leihen wir denselbigen, das sie ein stadtbuch oder rechentefel ihrer aller handlungen, geschefte und geschichte unter einer beschlissunge und warunge und mit dreien schlössern mit vleiss, das doselbst darinnen alles das beschrie- ben wird, folle craft und macht soll haben, als sie darinn werden begriffen sieben burger geschworne uf das wenigst darbei gegenwertig. Das alles zu ge- zeugknus und steter bevestung seind unsere insigell hirunter an den Brief gehangen. Geben nach Christi unsers herrn geburt in dem tausend dreihundert und funfundachczigsten ihar an des heiligen S. Alexii tag. Opis na papíru ze 17. stol. v archivu tepelského kláštera, zn. XIV. 93. a) Nadepsáno „oder liegende". — b) Na okraji připsáno „wiederkehret“. — c) Zde dvakráte „und“, patrně místo „und an“. 1) Byl opatem v letech 1384—1411 (Dr Basil Grassl, Geschichte und Beschreibung des Stiftes Tepl, Pilsen 1910, str. 10). 2) R. 1380 a 1381 zuřil v Čechách mor, jemuž padl za oběť i tepelský opat Heřman. Pole okolo Teplé nemohla býti řádně obdělávána pro nedostatek obyvatelstva (tamže, str. 10). — Srv. též Fr. Graus, Městská chudina v době předhusitské (Praha 1949), str. 125—126, kde jsou uvedeny zprávy o moru, který řádil v Čechách r. 1380. 3) Jankovice, něm. Enkengrün, 8. o. Teplá, vesnice tepelského kláštera. 130. 1386 únor 24. Opat Bohuš a celý konvent tepelského kláštera udělují Hroznětínu a okolním vesnicím právo volného odkazu, úlevy v trestech pro ty, kteří se postaví do osmi dnů ku právu, dále větší i menší pečeť, právo vésti městské knihy, jakož i užívati právních řádů města Teplé. 191

Strana 192
Ne rerum gestarum memoria per decursum temporis deperiret, sapientum introduxit auctoritas et consuetudo laudabilis approbavit, ut ea, quae geruntur in tempore, ad aeternam rei memoriam scripturae testimonio perhennentur. Nos igitur Bohussius, divina miseracione abbas,1) Purkossius prior, Ulricus subprior, Joannes claviger, Bleysslaus custos, Sdislaus camerarius, Blatisbo- rius infirmarius, Hanco, praepositus in Lucida Civitate, Nyebko, plebanus in Tepla, Martinus, praepositus in Kremolyn, Leo, prior in Chotiessowicz, totusque conventus monasterii Teplensis Premonstratensis ordinis Pragensis diocesis2) recognoscimus et notum facimus tenore praesentium universis, praesentibus et futuris, quod iudex et iurati totaque communitas pauperum et fidelium nostrorum Lucidae Civitatis,3) attoniti pestilencia hominum, quae proxime Domino permitente nimis invaluerat, tum propter frequentes exactio- nes et bernas regales, tum ut possessiones et bona desolata nostri monasterii melius citius locarentur et reformarentur quodque plures hominum personae ad nostram iurisdiccionem et dominium nostrae eclesiae anhelis rursibus[!) advolarent et confugerent, petitione unanimi nobis humillime supplicarunt, quatenus ipsis et eiusdem Civitatis Lucidae incolis universis et singulis nec- non villis subnotatis, scilicet Brun,4) Ruprechtzgrun,5) Dipoltzgrun,6) Vohtz- grun,7) Kamersgrun,8) Ederssgrun,9) Mergkleinsgrun,10) Lintteuch,11) Ulrichs- grun,12) Bernherzgrun,13) Tiefenpach,14) medietas Bititz,15) Spitzengrun,16) medietas Heinrichsgrun,17) aliquas gracias, praerogativas, consolaciones et fa- vores benignos, quibus meliorari et sublevari possent, concedere et providere dignaremur. Nos autem praedicti abbas et conventus matura deliberatione et sano consilio bene praehabitis petitionibus praedictorum nostrorum paupe- rum oportunis graciose annuentes, ipsis praerogativas, gracias et antitoda,3) quibus reformari possent et meliorari, concessimus, concedimus et largimur infrascriptas: Primum quidem annuimus consentientes, quod omnia et singula bona mobilia et immobilia, quibuscunque vocentur nominibus, per mortem omnium et singulorum dicte Lucidae Civitatis ac villarum fatarum, ad prae- dictam civitatem seu oppidum pertinentium, derelicta et derelinquenda amplius ad ma et herediae et herediumb) sexus utriusque, masculi et femellae, sine omni impedimento libere devolvantur. Si vero heres vel heredes defuerit vel defuerint, extunc ad consanguineos viciniores gradu affinitatis eadem bona derelicta perti- nebunt et spectabunt. Eciam quempiam ubicunque locorum intestatum mori contigerit, si selo°) postergato ipsius omnia bona habita et habenta[ !], mobilia et immobilia, ad heredes consanguineosque devolvantur, concedimus inquam et largimur ipsis haeredibus seu consanguineis, quod si in terra vel extra terra vel ubicunque locorum fuerint ad minus anni unius in revolutionem, ut et ipsi venientes se de bonis suorum praedecessorum intromittant regendo, vendendo, collocando, dando, gubernando pro suae libitu voluntatis salvo iure nostro. Si autem quispiam ipsorum infra revolutionem unius anni non comparuerit, extunc volumus, ut omnia et singula bona ipsorum, mobilia et immobilia, ad 192

Strana 193
nos seu ad nostrum monasterium spectent et devolvantur. Item si aliquis in- colarid) antedictae Lucidae Civitatis seu opidi vel villarum nominarum[!] propter laesionem, sanguinis effusionem, homicidium, virginis oppressionem aut alium concubitum violentum[!], incendium malignitate procuratum vel propter alium excessum consimilem vel enormem aut simpliciter accusatus fugam inierit et infra octo dies obtentis treugis et obligatis fideiussoribus se iuri et iudicio contulerit iudicandum, bona ipsius, a quibus fugerat, non ad nos et nostros successores nec ad monasterium, sed ad ipsum fugitivum denuo redeuntem volumus pertinere. Si vero infra octo dies preatactos non redierit et contulerit se iudicio iudicandum, mox illius fugitivi bona ad nos et ad nostrum monasterium libere devolventur. Insuper concedimus civibus Lucidae Civitatis et incolis et universis proprio uti sigillo, magno ad negotia ardua, parvo ad negotia minora, prout ipsis videbitur, expedire. Etiam concedimus ipsis habere librum civitatis seu tabulas registrales negotiorum universorum factorum et gerendorum sub clausura et custodia trium serarum diligenti, ut ibidem in eisdem omnia conscripta plenum robur obtineant et vigorem, prout inibi fuerint anotata ad minus septem praesentibus civibus et iuratis. Etiam prae- dicta Lucida Civitas seu opidum cum villis annexis debet habere omne ius, quod tenet atque civitas Teplensis nullo dempto.°) In quorum omnium testimonium et firmius robur sigilla nostra praesentibus sunt appensa. Datum anno Domini millesimo trecentesimo octuagesimo sexto in diae [!] sancti Mathiae apostoli. V listině krále Jiřího ze dne 28. března 1463; opis v archivu ministerstva vnitra, odd. SM P 106, H 49. — Tamže je německý překlad listiny, úředně ověřený dne 12. července 1563 veřejným notářem Blažejem Schiltbergerem, tohoto znění: In namen Gottes amen. Damit nicht dasjenige, was vor zeiten gehandelt worden, durch vorlengerung der zeiten in vorgessenheit und umbkomen möchte, haben die weisen und gelerten neben gewön- lichen brauch eingefurt, das man solches, so etwan gehandelt wird, mit brieflicher be- stetigung in ein ewige gedechtnus bringen solldte. Derowegen wir Bohussius, von Gottes gnaden abt, Burcosius prior, Ulricus subprior, Joannes claviger, Bleyslaus kirchhut, Stislaus camerer, Blatisborius infirmarius, Hanco probst in der Lichtenstadt, Niebko pfarrherr zue Teppeln, Martinus probst zu Kremolin, Leo prior zu Chotieschowitz und das gantze convent zue Töppeln der Prager diöces tuen kund mit diesem briefe, das uns richter und die geschworne unser undertanen und getreuen in der Lichtenstadt wegen der pestilentz, so uber die mas geregirt, auch uiber beren, schatzungen und das man die guter unsers klosters besser anrichten und sich mehr leut in unser jurisdiction begeben mochten, undertenig gebeten, das wir gedachter Lichtenstadt sambt iren inwo- nern sembtlich und sonderlich, sowol auch den nachgeschriebenen dörfern, als Brun, Ruprechtzgrun, Dippeltzgrun, Vohtzgrun, Kammersgrun, Eddertzgrun, Mergkleinsgrun, Linnteuchs, Ulrichsgrun, Bernhertzgrun, halb Tifenbach, halb Bittitz, Spitzengrun, halb Heinrichsgrun, etliche begnadung, dardurch sie aufkommen mochten, miteilen wolten. Als wir aber nach gueten bedacht ir bitte vor gut angesehen, haben inen vorgunnedt, verginnen und geben in kraft dies briefs diese nachfolgende freiheiten: Erstlich das alle ligende und farende guter, wie sie mogten genandt werden, nach eines oder vieler tödlichen abgang zur Lichtenstadt und abernendten dörfern, so gelassen wurden oder mochten werden, vorderhin sowol weibs als mans bildern one alle hindernus als rechten 193

Strana 194
naturlichen erben sollen gefolgt werden. Derogleich auch so jemand an frembden orten untestirdt verschiede und die guter den erben oder negsten freunden haimfielen, so ver- gunnen wir solchen erben oder nehesten freunden, die in der frembde sein, ein jahr lang friest, damit sie komende und nach der erbschaft fragen zu solchen gutern eingelassen werden mochten, dieselben zu besitzen, zu vorkaufen, vermiten nach ihren wolgefallen, doch unsern recht ohne schadn. In fall sie sich aber inem jar zur erbschaft nicht finden, so ordenen wir hiemit, das solche guter uns und unsern kloster heimfallen sollen. Item so einer aus bemelder stadt und dorfern von wegen haders, blut- vergisung, todschlag, jungfrauschwechung oder andere unardenlich beilager, brandschaden aus vorsatzzufu- gung oder andere strafwirdige mishandlung verclaget, flichtig wird und innerhalb acht tagen mit erhaltung des gleids sambt gueter burgschaft sich wider vor gericht wird furstellen, sollen seine guter, davon er flichtig, nicht uns, sondern ime, wen er sich wider- stellt, zuegehorig sein. In fall aber er nicht in acht tagen widerumb kumbt, soll er alle seine guter uns und unsern closter verfallen haben etc. Item wir vergunnen auch einem rat zur Lichtenstadt eines aigenen und grosen insiegels zu wichtigen sachen und eines kleinen zue geringen handeln zue gebrauchen, wie sie solches werden wol zue tuen wissen. Wir vergunnen in auch zu haben ein stadtpuch sambt dem registern aller handlungen, so sich erluffen oder zue tragen mochten, mit verwarung dreier schlösser, darmit alles, was darinn vorleibt, vollkommene kraft haben möge, und was darein vorzeichnet, soll gesche- hen aufs wenigist in gegenwertigkeit sieben geschworner. Es soll auch ernente Lichten- stadt alle recht und freiheiten haben als die stadt Tepeln, nichts davon ausgenommen oder vorbehalten. Wolliches alles zu bekreftigen haben wir an diesen brif unser insiegl anhengen lassen. Geschehen nach der geburt Christi im tausenddreihundert achtund- sechentzigisten [!] jar am tag Mathie. a) Patrně „commoda“. —b) Snad „ad imaginem heredis et heredum“ (podle němec- kého překladu). — c) Správně „solo“. — d) Správně „incolarum“. — e) Správně „excepto“. 1) Byl opatem v letech 1384—1411 (B. Grassl l. c., str. 35). 2) Teplá, premonstrátský klášter, založený bl. Hroznatou asi r. 1197 (FRB I., str. 372 a d.). 3) Hroznětín, 8. o. Karlovy Vary. — Podle pověsti založen bl. Hroznatou, který jej daroval před svou poutí do Říma tepelskému klášteru. Kdy byl povýšen na městečko, není známo, snad kolem r. 1333, kdy král Jan a jeho syn Karel potvrzují mezi jiným i nepravou listinu Přemysla I. Otakara z r. 1213; v ní jest připomenut Hroznětín „cum omni iure forensi et civili“; listina Janova i Karlova jest známa z vidimátu tepelského opata Petra ze dne 8. února 1511. Z poznámky o tom, že Karel potvrdil Přemyslovy listiny „Keiser Karl pestetiget auch die maiestet in dem jahren des Herren 1333 und diese freiheit fur den mark Liechtenstad ist genugsam zu diesem mal (archiv ministerstva vnitra v Praze, odd. SM P 106, H 49) nevyplývá však, že by toho roku byl obdržel Hroznětín městské právo (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 551). 4) Patrně Horní Ždár, dříve Horní Brand, 8. o. Jáchymov. — Srv. E. Schwarz, Die Orts- namen der Sudetenländer als Geschichtsquelle, str. 287. 5) Ruprechtov, s. o. Karlovy Vary. 6) Děpoltovice, s. o. Karlovy Vary. 7) Fojtov, 8. o. Nejdek. 8) Lužec, dříve Kammersgrün, 8. o. Nejdek. 2) Odeř, s. o. Karlovy Vary. 10) Merklín, s. o. Jáchymov. 11) Snad Lípa, s. o. Jáchymov. 12) Oldřiš, s. o. Jáchymov. 194

Strana 195
13) Wernhardsgrün, zaniklá ves (E. Schwarz l. c., str. 287). 14) Hluboký, s. o. Jáchymov. 15) Patrně Withesgrün, zaniklá ves (E. Schwarz l. c., str. 287). 16) Nivy, dříve Spittengrün, s. o. Karlovy Vary. 17) Jindřichovice, s. o. Kraslice. 131. 1386 srpen 10. Bratří Jan a Jaroslav z Meziříčí dávají městu Solnici právo města Hradce Králové a osvobozují je za roční úrok 16 hříven pražských grošů od cel, robot a jiných dávek. Vzdávají se práva odúmrtního. Ve vesnicích, patřících k městskému soudu, nesmí se usaditi žádný řemeslník. Měšťané si mohou zřizovati pánve na vaření piva podle své vůle, z piva nad 10 měr se však musí odevzdávati část vrch- nosti. Kdo chce držeti krčmu v okolních vesnicích, musí míti povolení města. K městu se přiděluje vesnice Předčín, a z poloviny lánu, který koupili a připojili k občině, neplatí úrok. In nomine Domini amen. Si ea, que aguntur in tempore, robur perpetuita- tis capere debeant, competit, ne oblivioni subdantur, ea scripture evidenter patrocinio perhennare. Nos igitur Johannes et Jaroslaus fratres uterini de Mezyrzyeczl) ad perpetuam rei memoriam volumus pervenire, quod sano et maturo nostro et amicorum nostrorum utentes consilio et assensu, plenum ius Greczense2) inviolabile damus ac dedimus civitati nostre Solnycz seu hiis omnibus incolis eiusdem civitatis necnon eciam omnibus is, qui ad prefatam civitatem dinoscuntur spectare temporibus eviternis, condicione tamen tali facta, quod cives et tota comunitas iamdicte civitatis annis singulis perpetue nobis aut successoribus nostris decem et sex marcas graves grossorum solvere debent ac tenentur quolibet anno precise, in Nativitate beate Marie octo marcas et in Carnisprivio octo marcas grossorum argenti. Nam eciam ex gracia speciali eis indulsimus perpetue in civitate sepetacta commorantibus omne theoloneum seu halenses fori, quod alii advene solvere solent, nullosque labores, qui vulgariter roboty dicuntur, nobis successoribusque nostris facere debent, sed ex omnibus sunt exempti ac soluti temporibus perpetuis. Item si aliquem incolam huius civitatis vel in bonis ad hanc civitatem spectantibus divina permissione ab incolatu huius seculi decedere contigerit, de bonis huius excinti dominus non debet se intromittere, nisi iudex et iurati huius civitatis secundum morem et consuetudinem iuris Grecensis abiudicarent. Nam eciam in villis circumsituatis, que ville ad iudicium huius spectant civitatis, nullus artifex cuiuscumque artificii manere debet. Sartagines vero incole civitatis pro velle suo ad suos usus habere debent. Sed quicumque in civitate decem mensu- ras brazei braxaret, nobis successoribusque nostris mediam mensuram brasei dare debet ac tenetur. Et si quispiam plus ad unam braxaturam cumularet, 195

Strana 196
extunc secundum numerum mensurarum domino plus dare debet et hoc temporibus perpetuis faciendo. Nichilominus villa Przyedczyn3) cum agris omnibus et flumine et cum omni libertate et communitate ad civitatem preli- batam dinoscitur spectare et eciam medium laneum, qui apud Mladotam prope compites, que vulgariter drahy dicuntur, emerunt, perpetue ad communitatem, que vulgariter obecz dicitur, absque omni censu et exaccione tenere debent. Nam eciam tabernas in villis superius tactis nullus habere debet nisi cum con- sensu civitatis. In cuis rei testimonium et evidenciam clariorem sigilla nostra cum sigillis nobilium virorum per nos ad premissa in testimonium rogatorum, videlicet Pothe de Czastolowicz, Boczkonis de Cunstat, dicti de Podiebrad, Bohussii de Ewancz, Colde de Zampach, dicti de Crzniekowicz, Jarossii de Hroška presentibus duximus appendenda. Nos quoque Potha de Czastolowicz, Boczko de Cunstat, dictus de Podiebrad, Bohussie de Ewancz, Colda de Zam- pach, dictus de Crzniekowicz, Jaross de Hroška presentibus sigillis nostris con- dicionem et iurisdiccionem superius factam testamur ratam, gratam et firmam fore factam. Datum anno Domini millesimo trecentesimo LXXXVI° in die Laurentii, martiris gloriosi. Pergamenový originál v archivu ministerstva vnitra, odd. guberniálních listin, č. 90, listina je prostřižena a podlepena; ze sedmi pečetí, přivěšených na pergamenových proužcích, se ztratily všechny. — Znění též ve vidimátu rychtáře, purkmistra a konšel města Hradce Králové ze dne 17. července 1641 (uložen v archivu země České, archiv České koruny, Vídeňské rep. č. 1066). 1) Solnice patřila ke hradu Skuhrovu, s nímž měla i stejné pány. Po Mutinovi vládli tu páni z Meziříči (A. Sedláček, Hrady II, str. 202—204). Původně slovanská ves byla po- výšena na městečko před r. 1321. (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 910). 2) Městská privilegia Hradce Králové otiskl J. Čelakovský v II. a III. dílu „Codex iuris municipalis“. 3) Předčín, zaniklá ves u Solnice. 132. 1387 březen 15. Jan z Rožmberka uděluje obyvatelům městečka Strunkovic n. Blanicí právo volně odkazovati veškerý majetek kterékoliv osobě, ale tak, že grunt nesmí zůstati opuštěn a že roboty, dávky i jiné povinnosti zůstávají beze změny. Za toto právo, jež potvrdil i Janův bratr Oldřich se synem Jindřichem, zaplatili Strunkovičtí 30 kop pražských grošů. Nos Joannes de Rosenberk1) ad universorum notitiam tenore presentium volumus devenire, quod ad supplicem instantiam fidelium nostrorum oppidano- rum communitatis in Strunkovicz2) ipsis et eorum cuilibet ibidem moranti una cum duobus molendinis supra et infra pontem ibidem situatis ex gratia singulari 196

Strana 197
dedimus et presentibus damus liberalitatem et iurisdictionem, quod bona eorum universa, mobilia et immobilia, ubicunque habita, ad nos aut posteros seu successores nostros nunquam debeant devolvi per aliquam mortalitatem vel desolationem, sed eadem ipsi particulatim vel unimatim dare et legare possunt in vita vel in morte, quandocunque et cuiuscunque eorum placuerit voluntati, vel ad eorum amicos propinquiores pertinere debent nostro omni sine impedi- mento, sic tamen, quecunque bona eorum fuerint in bonis nostris, in illis debent residere vel ea vendere aut dare, ut in eis homines utique resideant et non permaneant desoluta. Alias autem omnes solutiones et robotas ac cetera omnia iura dare debent et tenere, prout ab antiquo fieri est consuetum, ita, ut eis in illis nihil omnino accrescat et nobis nihil penitus minuatur. Pro qua qui- dem gratia eis sic facta ab ipsis fatemur nos percepisse grossorum Pragensium triginta sexagenas et promittimus una cum fratre nostro domino Ulrico3) et fratueli nostro domino Henrico, filio eius,4) veri similiter de Rosenberk, pro nobis et nostris successoribus universis eandem gratiam firmam, ratam et inviolabilem perpetuis temporibus observare. Nos quoque Ulricus et Henricus de Rosenberk prenominati profitemur nos pro illius gracie conservatione cum dicto fratre nostro domino Joanne fore veros et legitimos compromissores, pro- mittentes cum eodem domino Johanne, fratre nostro, ac universis heredibus et successoribus nostris omnia prescripta fideliter tenere et implere sub puritate nostre fidei et honoris. In cuius rei evidentiam et roboramentum cum sigillo sepetacti domini Johannis, fratris nostri, sigilla nostra de certa nostra sciencia presentibus sunt appensa. Sub anno Domini millesimo trecentesimo octuage- simo septimo feria sexta post sancti Gregorii confessoris. Originál jest ztracen, znění jeho podává privilegium Jana z Rožmberka, mistra převor- ství strakonického, ze dne 24. února 1531, které jest uloženo v archivu městečka Strunkovic nad Blanicí. 1) O něm v. pozn. 2 při listině ze dne 23. srpna 1361 (výše č. 80). 2) Strunkovice nad Blanicí s. o. Vodňany. — Původně patřily ženskému klášteru u sv. Jiří na Hradčanech, odprodejem vznikl samostatný statek, jejž drželi Vítkovici; r. 1334 byly částí panství bavorovského. Ležíce na solné cestě z Prachatic, povznesly se na městečko, které r. 1379 mělo 14 lánů bez tří jiter, dva mlýny dvoukolé a několik krčem. Tehdy patřily Rožmberkům. (J. Truhlář, Urbář, str. 40, č. 349; Jarolím Mařík, Paměti městyse Strunkovic, Strunko- vice 1926; J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1051). Rožmberkové učinili také 21. ledna 1369 zbožné nadání pro tamní farní kostel a faráře (pergamenový originál ve strunkovickém archivu). 133. 1387 červenec 27. Hradec Králové. Císařovna-vdova Alžběta ustanovuje na stížnost Chotěbořských proti Herešovi z Rožďalovic, podkomořímu měst věnných, jenž svévolně sázel konšely a vybíral dávky, že napříště se bude konati obnova konšelů jednou do roka, a to při hlavním 197

Strana 198
soudu; Chotěbořští při tom zaplatí dvě kopy pražských grošů podkomořímu nebo jeho zástupci. Nos Elisabeth, Dei gratia Romanorum imperatrix semper augusta et Boëmiae regina, notum facimus tenore praesentium universis, quod inter alias multiplices rei publicae curas, quibus assidue mens nostra pro subditorum nostrorum optata salute distrahitur multa consideratione, necessarium fore prospexit nostra serenitas,a) illis, qui indebite in consuetis oneribus opprimun- tur, salutare remedium suffragamur. Sane pro parte subditorum et incolarum nostrorum fidelium nostrae civitatis in Chotieborz, iudicis et iuratorum ac totius communitatis eiusdem nostrae civitatis cum querela propositum existit, qualiter olim nobilis Hersscho de Rossdialowicz, piae memoriae civitatum nostrarum subcamerarius,1) temporibus nostris dum viveret, ipsos homines et incolas dictae nostrae civitatis et universitatem eiusdem quando pro residendo iudicio camerae et scabinos alios novos ibidem locandos seu statuendos ad in- consuetas expensas nobis ignorantibus timore Dei postposito adstrinxisset, in quibus se et civitatem nostram praedictam sentiunt fore agravatam, timentes in posterum forsan nobis decedentibus se fortius peragravari nobisque humili- ter existit supplicatum, ut de benignitate regia nobis innata pietate huiusmodi inconsuetas expensas in remedium animarum piae recordationis divi Caroli, olim Romanorum imperatoris, consortis nostri charissimi, atque nostri gratio- sius tollere et relaxare eosdem dignaremur. Nos itaque huiusmodi iustis et ra- tionabilibus petitionibus inclinati, volentes animae nostrae salubri remedio subvenire et cupientes conditionem et statum praefatae nostrae civitatis Chotieborz facere meliorem, ne talis indebita oppressio nostrorum subditorum in periculum animae nostrae vergi videatur, fidelium nostrorum officialium accedente consilio decrevimus instituendum et praesentibus per munificentiae nostrae donaria tanquam regina Bohemiae instituimus et elargimur perpetuis temporibus rate atque firme observari, videlicet quandocunque civitatum nostrarum subcamerarius, qui est aut pro tempore fuerit, seu burggravius noster in Lichtenburg2) aut alii officiales, nostri fideles dilecti ad hoc loco sub- camerarii nostri deputati, qui sunt aut pro tempore fuerint, semel in anno ad dictam civitatem nostram in Chotieborz ad praesidendum iudicium camerae seu novos scabinos ponendos venerit seu venerint, extunc iudex et iurati scabini et tota universitas eiusdem civitatis in Chotieborz non plus nisi duas sexagenas grossorum Pragensium, unam sexagenam grossorum civitatum nostra- rum subcamerario aut alteri officiali loco ipsius iudicio praesidenti pro expensis et reliquam sexenamb) grossorum familiaribus ipsius, qui tunc iudicio camerae praesidebit, tantummodo semel in anno pro propina dare debent et assignare perpetuis temporibus. Quam quidem gratiam et elargitionem seu institutionem tenore praesentium nunc et inantea perpetuis temporibus per nos et successores nostros observandas ratificamus et gratiosius confirmamus, mandantes igitur 198

Strana 199
universis et singulis nostris fidelibus, civitatum nostrarum subcamerario, burg- graviis et ceteris officialibus nostris, qui sunt aut pro tempore fuerint, seu ipso- rum successoribus, districte inhibentes, ne a dicta civitate nostra Chotieborz et incolis eiusdem plus quam duas sexagenas grossorum Pragensium, ut pro- fertur,°) exigant nec eos in gratia seu institutione nostra praesente ultra praemissa astringant seu impediri aut astringi permittant, sed potius eos ma- nuteneant, protegant et defendant. Praesentium sub appenso nostro sigillo testimonio literarum. Datum et actum in Grecz sabbato proximo post diem festi sancti Jacobi, apostoli gloriosi, anno Domini millesimo trecentesimo octuagesimo septimo. Ad mandatum d. imperatoris praesentibus d. Ulr. subcamer. et Henrico Ennik, burggravio in Lictenburg3) Symon prothonot.4) Zachováno pouze v potvrzení chotěbořských listin Marií Terezií ze dne 13. září 1748 (v městském archivu v Chotěboři; fotografický snímek Historického ústavu ČSAV), jakož i ve vidimátu města Chrudimě ze dne 13. dubna 1642 (archiv ministerstva vnitra, odd. SM P 106 Ch 11). a) Schází slůvko „quod“ (podle potvrzení chotěbořských privilegií králem Ladislavem ze dne 22. listopadu 1454, obsaženého ve zminěné již konfirmaci Marie Terezie z r. 1748). — b) Správně „sexagenam“. — c) Správně „praefertur“. 1) V. V. Tomek, Dějepis města Prahy III, str. 23 uvádí mezi hofmistry císařovny Alžběty „šlechtice neznámého rodu Herše (1372, 1373)“, který jest patrně totožný s Heršem z Roždalovic, zde připomínaným. 2) Lichnice s Chotěboří zůstaly v královském majetku až do r. 1393, kdy král Václav IV. odevzdal hrad i město v manství Heřmanovi z Choustníka (A. Sedláček, Hrady XII, str. 292). 3) Má býti patrně Čeněk z Lipan (A. Sedláček, Hrady XII, str. 35). 4) Šimon z Trutnova (J. Čelakovský, Codex II, str. 809). 134. 1387 září 28. Na hradě Pořešíně. Markvart z Pořešína uděluje obyvatelům městečka Kaplice za 361/2 kopy grošů městské právo, jako užívají České Budějovice. Dále jim propůjčuje moc vykázati výtržníky z městečka. Měštané mohou volně nakládati se svým majetkem; není-li kšaftu ani příbuzného, připadne pozůstalost kostelu. Wir Marchwarth von Poressinl) mit allen unsern erben czu einer ewigen gedechtnus tu wir ze wissen mit dem prif allen lewten, die nu sind und werden noch chumphtig, daz wir mit wolpedachten mût und rat und willen aller unser freunt, wenne wir pegeren mit ganczen fleiz praiten und auch meren wolln durch pessrung willen und durch nucz unsers markts zu Caplicz2) 199

Strana 200
unsern liben purgern und der ganczen gemein, armen und reichen, die doselb ire wonunge haben und do siczen mit erb und allen iren nachkommen, wir in geben und verlihen und verschanft haben umb sibenthalb und dreisk schok grosser phenningen Prager muncz und czal, die wir von in perait enphangen haben, umb daz wir in auch geben und verleihen ewichleichen dem vorgenanten markt Caplicz, allen purgern, armen und reichen, iren erben und allen, die nah in werden chumphtig, statrecht und gewanheit chlain und groz, als die stat ze Budweis3) recht und gewanheit hat, also beschaidenleich, daz chain anfal nicht macht noch chraft haben schol noch mag. Und dez gynne wir in wol und wir verheissen fûr uns und fûr unser erben und für all unser nachkommen daz ewichlich stet ze halden. Auch wolle wir, daz wer ein unczucht tribe in dem markt, daz gegen den richter wer und wider die schephen und wider daz recht, dem schol der gancz markt urlaub geben von den markt, als sie daz recht lernt. Mer geben wir unsern liben purgern und der ganczen gemein die macht und die chraft und daz recht, das ein jegleich mensch, frau oder man, sein hab und sein gût, vorend oder unvorend, schaffen und geben mag mit gesunten leib oder an dem totpett, wem er wil, vor dem richter und vor den schephen und schollen von uns darumb chain irrung haben. Und auch wenne ein mensch stirb, gehling von dem markt ze Kaplicz, und chainen freunt nicht hiet, ez sei frau ader man, und gut lies, vil oder wenig, und nicht geschaffen mecht, durch welcherlei sach das wer, so schol dazselb gut peschaûn der richter und die schephen. Und dazselbige gut schol ligen zu einen schephen jar und tag, ob nidert ein freunt chom, der do recht czu denselbigen gût hiet; ob den chen freunt in derselbigen czeit nicht cham, so schol man den dazselbig gût anlegen mit unsern willen an weg oder an chirchen derselbigen seel ze trost und irer vorvordern. Und alles daz, daz an prif geschriben stet, daz ver- hais wir und all unser erben und nachkommen ewichleichen fest und stet ze haben pei unsern und christenleichen trewen. Wer ower wolt tun ader tat wider den prif mit warten oder mit werchen, der tat wider sein trew und er und wider sein vorhait. Und daz die sach ewichleich fest und staet peleib, so gib ich vor- genanter Marqwarth den brif versigelt mit meinem anhangenden insigl und mit meinen liben suns Raczkn anhangunden insigl und czu czeugnus diser sach der edlen herren insigl, die ich dar gepeten hab, herren Heinreich von Rosem- berg anhangunden insigl, herren Przibikonis von Poressin, unsers pruders, herren Przibleins von Petrowicz, Jan Borwecz von Ruben anhangunden insigl. Der prif ist geben nach Christi gepûrt tausent iar und dre hundert iar und in dem LXXXVII iar zu Poressin auf dem haus an sant Wenzel tag. Obsaženo v listině Hrocha z Maršovic ze dne 10. srpna 1412 (níže č. 204). 1) O něm A. Sedláček, Hrady III, str. 234—235. 1) Kaplice, okresní město. — Počátkem Kaplic byla vskutku kaple, dnešní kostel sv. Flo- riána; městečkem se připomíná r. 1358, kdy patřilo k hradu Pořečínu (A. Teichel, Geschichte 200

Strana 201
der Herrschaft Gratzen (1899), str. 222 a d.; A. Sedláček, Hrady III, str. 233; J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1078). 3) České Budějovice se řídily právem franským (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1070). 135. 1388 duben 26. Jan z Rožmberka vydává řád pro město Český Krumlov, pokud jde o vodovod, ochranu před požárem, o řezníky, soukeníky, prodavače ryb, prodej piva, vína a jiných nápojů. Anno Domini millesimo trecentesimo octuagesimo octavo dominico die post Marci proximo. Edicta et statuta per dominum meum, dominum Johan- nem de Rozmberg1) et consilium suum, sanxita per communitatem et totam civitatem firmiter observanda sunt conscripta inferius: Primum est, quod aquam debent ducere ad medium circuli civitatis Crumpnaw ante festum sancti Jacobi proximum. Secundum quod aculeos, vulgariter haky, et scalas, quod scilicet civitas semper habeat pro contingencia et casu, quod absit, ignis qua- tuor scalas et quatuor aculeos huiusmodi pro igne, et quod quilibet hospes in domo sua habeat aquam per noctem ad sedandum et exstinguendum ignem. Item quod quatuor iurati in quatuor septimanis ad hoc deputati visitent omnes domos, et u[bi] videbunt periculum ignis iminere, faciant reformare sub deputato termino et sub pena, quam [super] hoc imponent. Item quod cum gladiis et aliis defendiculis offensivis preterquam ad ignem pertinentibus personaliter accurrat aut loco sui] familiarem transmittat, quod idem iuvare debeat ad defendendum sive exstinguendum ignem [preter] hospitem, circa quem arderet, et usque ad tercium et quartum vicinum ad omnes partes, qui venire non tenentur. Item quod ubicunque ignis exiret in civitate, quod ille hospes domus debet dare unam sexagenam. Item omnes carnifices debent iurare in cruce coram scabinis, quod illam condicionem non habeant nec teneant, quod pecora, que venduntur, sive pecudes non circumstent, sed mit- tant in foro libere vendi persone cuilibet indifferenter. Item pannifices omnes debent coram iudice et iuratis iuramentum prestare in cruce, quod non habeant condicionem sive condiciones, quando unus eorum porrigit pro lana quantam- cumque summam pecunie, quod alii super ipsum non emant simili modo ut carnifices. Item piscatores omnes, quod stent in civitate cum piscibus in publico ad horam prandii, et nullus portet pisces ad domum; ubi si reperiretur, quod pisces debeant amitti. Item cerevisia, vinum et omnes potus, qui propi- nantur in civitate extra domum, dentur in vera mensura. Opis na papíru 15. stol. v zámeckém archivu v Českém Krumlově, zn. I. 5 AS 41 b. 1) Syn Petra z Rožmberka (A. Sedláček, Hrady III, str. 23 a d.). 201

Strana 202
Otiskl Schmidt-Picha l. c., str. 93, č. 327. Městský řád z r. 1388 potvrdil r. 1443 Oldřich z Rožmberka za jednání s městem. Tehdy podal pan Oldřich Krumlovským návrh na novou úpravu městských řádů, a měštané mu před- ložili své poznámky k tomu (H. Gross, K obnově řádů městských v Krumlově. Věstník Král. čes. spol. nauk 1906, č. VII., str. 6 a d. — Schmidt-Picha l. c. II, č. 199 a 200, str. 54 a d.) Jednání však nedospělo patrně ke konci, listina o tom vydána nebyla, nýbrž zachovaly se pouze koncepty a současné opisy návrhů a také v pozdějších potvrzeních se nikde ani zmínkou ne- připomíná nějaký nový městský řád. 136. 1389 březen 30. Boreš starší a Boreš mladší páni na Osece potvrzují městu Žluticům listinu svého otce Boreše ze dne 4. června 1375 a dávají nově příchozím právo volného odchodu. Každý může svobodně vdáti sestru, dceru nebo tetu; vdova se může znovu provdati nebo zůstati sama. Odvolacím místem od žlutického městského soudu jest Cheb. My Boreš starší a Boreš mladší páni na Vosece a všichni naši dědicové vy- znáváme tiemto listem otevřeným a chcme, aby vědomo bylo všechněm těm, kteříž tento list uzřie, uslyšie nebo čísti budú, že sú před nás přišli naši milí věrní rychtář a rada našeho města Žlutic a ukázali nám našeho otce dobré paměti list, kterýmžto on to město obdaroval jest, a prosili nás s pilností, abychme my jim ten list milostivě ráčili potvrditi. Kterýž slovo od slova teď potom psán stojí: My Boreš pán na Vosece etc. (Následuje listina ze dne 4. června 1375; výše č. 107). Tu sme my vzhlédli na jich pilné prosby, služby a věrnost, kteréž jsú oni nám a našim předkóm často povolně a potřebně vokázali a ještě činiti mají a mohú v budúcích časiech, a my sme jim ten svrchu- psaný list potvrdili a potvrzujem a tvrdieme a utvrzujem v moci listu tohoto my ani všickni naši dědicové proti tomu listu nikdá nečiniti. Také jsme my jim [z] zvláštnie lásky, kterúž my k nim máme, tuto milost učinili, že všichni ti, kteříž k nám se stěhují, když by se jim nezdálo u nás zuostati, a oni městské právo vydržiece, že ti mohú zase od nás se stěhovati bez překážky, kamž se jim zdáti najlépe bude, však vymienujíce ty, kteříž sú před dániem listu tohoto v tom městě zastiženi. Také my jim činíme tu milost, že jeden každý svú dceru, sestru nebo tetu má a muož vdáti. A jestliže by které ženě její hospodář umřel, ta muož sobě jiného pojieti anebo tak zuostati vod nás a našich dědicuov a potomních bez překážky, od nás bez obtieženie nižádnými věcmi. Také sme my je zvláštnie milostí obdařili a obdařujem mocí listu tohoto, že každému, komuž by tu ortel nalezen nemohl býti, že on to do Chba odvrci muož, a což tu za právo nalezeno bude, při tom zuostati, avšak bez škody našim súdóm a staré vobvyklosti, jakož za našich starších za staradávna to město vysazeno jest. Tomu na svědomie a věčného bezpečenstvie dáváme my jim tento odevřený 202

Strana 203
list s našimi oběma přivěšenými pečetmi a naší dobrú vólí a vědomím zapeče- těný a prosili sme a rozkázali urozeným našim věrným milým Hanušovi z Ratiboře, ty časy fojtu na Bečově, Ješkovi Šlechticovi, Heršovi z Čichalova, Jetřichovi a Demlovi Fronéřom bratřiem, že sú oni pečeti své k našim na svě- domie přivěsili. Dán po narozenie Pána Krysta třinádctestého léta a devátého vosmdesátého léta potom ten najbližšie úterý po neděli, jenž slove Letare. V listině Jana z Vřesovic ze dne 3. prosince 1489, uložené v městském archivu žlutic- kém. — Původní znění listiny bylo německé, jak jest poznamenáno v právě uvedeném po- tvrzení z 3. prosince 1489. Regest u K. Fleissnera l. c., str. 7. 137. 1389 červen 16. Kladrubský klášter. Kladrubský opat Racek III. potvrzuje městečku Kladrubům starobylé právo, že nikdo nesmí bez povolení rychtáře a kmetů přivážeti do Kladrub pivo. Kdo ne- uposlechne, ztratí přivezené pivo a zaplatí kopu grošů pokuty. Při šenkování se musí zachovávati správná míra, nad kterou bdí rychtář a kmeté. In nomine Domini amen. Noverint universi tam presentes quam futuri, quod nos Raczko, Dei et apostolice sedis gracia abbas,1) Johannes prior et Johannes subprior ac Raczko cantor necnon totus conventus monasterii sancte Marie in Cladrub ordinis sancti Benedicti sano ac maturo inter nos prehabito consilio et de communi nostrum omnium consensu damus, dona- mus et concedimus per presentes honestis viris iudici et iuratis necnon toti communitati civitatis nostre in Cladrub, qui fuerint pro tempore, libertatem omnimodam et ius antiqum[!] tentum et observatum temporibus perpetuis tenendum et obtinendum, ita videlicet, ut nullus hominum dicte civitatis nostre Cladrubensis nec alterius aliquam cervisiam sive iuvenem3) ultra ipsorum voluntatem iudicis et iuratorum de quacumque civitate alia ducere valeat atque possit. Quod si per quempiam hominum secus factum esset, ex- tunc quicumque fecerit et cervisiam quamcumque, tam marcialem quam iuve- nem, adduxerit, extunc mox vas adductum per eundem quodcumque perdet ad manus iudicis et iuratorum et unam sexagenam grossorum pro pena et nomine pene pro ipsis iudice et iuratis ac civitate ipsorum dabit et pagabit, si vero dictam penam contradicens solvere quovismodo recusaret, extunc quod esset cum omnibus et singulis rebus suis mobilibus et immobilibus in gracia domini abbatis pro tempore existentis. Quam quidem donacionem, libertatem et concessionem nos suprascripti ipsis civibus nostris tenere et ratam et gratam habere promittimus in perpetuum, nostros omnes et singulos successores, qui fuerint pro tempore, ad talia faciendum obligantes. Volumus eciam et manda- mus, quod huiusmodi cervisia, tam marcialis quam iuvenis, per dictos cives 203

Strana 204
nostros in dicta civitate nostra Cladrub propinata et vendita, mensuram veram habeat et obtineat more et secundum ius civitatum vicinarum, quam mensu- ram prefatis iudici et iuratis committimus conspiciendum, in quo ipsorum conscienciam oneramus. In huius rei testimonium et robur maioris firmitatis sigilla nostra propria de certa nostra sciencia et voluntate duximus appendenda. Datum et actum in nostro monasterio predicto anno Domini millesimo tre- centesimo octuagesimo nono in vigilia Corporis Christi. Pergamenový originál v archivu města Kladrub; k listině jsou na pergamenových proužcích přivěšeny dvě pečeti z přirozeného vosku, první opatská oválně zašpičatělá, druhá konventu kulatá. — Na rubu: List na piva. — N. 12. (škrtnuto). — N. 4. (škrtnuto). — Kein frembdes Pier einzuführen. — Dep. Nro. 30. a) Vynechána slova „sive marcialem", jak patrno z dalšího textu. V. též W. Mayer l. c., str. 251. 1) Racek III., který byl opatem v letech 1373—1393 (W. Mayer l. c., str. 251). Otištěno u W. Mayera I. c., str. 251—252. 138. 1389 červenec 25. Jindřichův Hradec. Jindřich z Jindřichova Hradce uděluje hradeckým měštanům, kteří bydlí v jeho části města a kteří mu dali 350 kop grošů, tyto výsady: I. peněžitý úrok, který platí vrchnosti, zůstane nezměněn; 2. každý městan může volně odkazovati svůj movitý i nemovitý majetek i odejíti; 3. statek zběhlého měštana spadne na vrchnost teprve po 13 nedělích, jestliže se do té doby odběhlík nevrátí; 4. běžné berně a královské daně platí všichni, a to podle majetku, nikoliv podle výše úroku. Tato práva se vztahují na všechny, kteří bydlí v obvodě města, ať mají statek uvnitř nebo vně hradeb, s výjimkou židů, kteří však musejí platiti berně a daně. Wir Heinrich vom Newnhaus1) und alle unser erben und nachkumling tun kund mit disem brief allen den, di nu sind und hernach zukumftig werden, das unser getrewen lieben purger zum Newnhaus1) diselbe czeit uns furgelegt haben, das di vorgenant unser stat vil pesser wurd, wan si begnadet wird von uns mit den rechten, di hernach sind geschriben, und darumb das wir si dester williclei- cher begnadeten mit denselben hernach geschriben rechten, habent si uns gerai- het und geben vierdhalb hundert schok grosser Prager muncz und werung. Und darumb das unser stat, di obgenant, an unserm taill) pesser werd und auch zunem paide an lewten und an guetern und sich ein igleich menschs zu unserm tail der stat desder gerner halt, so habe wir in und iren erben und auch allen iren nachkumlingn gegeben mit wolbedachten mut und mit rat unsern freunten des ersten, das der statczins, den si ezwir im jar geben von iren hawsern und erbe mit unserm urlawb, des schol von uns unczubrochen beleiben mitsampt 204

Strana 205
den alden rechten, di si vor haben gehabt, di si auch andern lewten fur ein recht geben. Und geben in auch, das jeder mensch mag sein gut geben und schaffen, wem er wil, er sei gesunt oder chrank, biehaim oder anderswo, es sei farund gut oder unfarund, und schol auch erben nacheinander auf di negsten, es schoff ein menschs oder angeschifft vorgee. Und auch der nicht wondel- haftig ist geworden, der mag, wenn er wil, abe und zu unserm tail cziehen an alle hindernuzz. Und wellen auch, wenn ein mensch fluchtig wiert, wi das czugeet, so schollen sein gueter dreiczehen wochen unverrukt beleiben, dach schol man si beschreiben, ob er lecht der fluchtig in derselben frist mag wider czu hulden chomen und sein sach verrichten; geschech awer das nicht, das er nicht hulde sucht in der obengenannten frist, so schollen alle sein gueter der herschaft vorfallen sein an alle taidung und gericht. Und in den obgenannten rechten und genaden schollen siczen und sein alle, di auf unserm tail der stat wonent und alle ire gueter und erbe innerthalb der mawer und auserthalb vor der stat, wo si ligen, es sei new oder alt gepawet oder auch das nach gepawt wiert auf unserm tail. Wir wellen auch, das von den obengenannten guetern und erben stewr schollen miteinander leiden alle, di si inne haben, in aller der weis sam ander kunigsstet stewer geben nach der hab und nicht nach dem czins, es sei kunigstewr oder hulf zu herren kinder ausgeben oder ander herren- hulf, was di sei. Sunderlich wir wellen auch, das von den hawsern, do di Juden innesiczen, der czins und auch di stewr geben wird recht, als vor gegeben ist worden, awer mit den rechten und genaden sein di Juden, di unter uns siczen, aller ding unfürwarrn. Und das di obengenanten genaden und recht gancz und unczubrochen beleiben den vorgenanten unsern purgern, iren erben und allen iren nachkumlingn, so hab wir der obengenant Heinrich gepeten di edeln herren, hern Herman, unsern veter, auch vom Newnhaus,1) hern Jan und hern Heinrichn von Rosenberg, das si czu einer ewigen geczeknuzz der obgenanten rechte auch ire eigen insigel zu den unser insigel mit irem wissen an disem brief angehangen. Der do geben ist zum Newnhaws, do man czalt nach Christus gepurd drewczehenhundert jar, darnach in dem newnten und achczigisten jare an sand Jacobs tag des heiligen czwelifpoten. Pergamenový originál v archivu města Jindřichova Hradce, zn. I. A a I, k listině jsou přivěšeny čtyři kulaté, dobře zachované pečeti z červeného vosku. — Na rubu: P. pana Jindřicha de 1389. — N°. 1. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Jindřichův Hradec, okresní město. — Předhradí u hradu, založeného Jindřichem z Hradce, nabývá městských řádů již záhy po svém založení; r. 1255 se připomíná rychtář a soudní zřízení (J. Emler, Regesta IV, č. 1793) a r. 1293 se nazývá městem; opevněno bylo před založením minoritského kláštera (r. 1320). Ve 14. stol. bylo město rozděleno na dvě poloviny mezi syny pana Oldřícha (zemř. 1349) a jejich potomky; koncem 14. stol. držel jednu polovici Heřman, druhou jeho synovec Jindřich (Fr. Teplý, Dějiny města Jindři- chova Hradce. Dílu I. část 1. v Hradci Jindřichově 1927, str. 97—99 a 142—143; J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1143—1145). 205

Strana 206
Listinu otiskl Fr. Teplý, Dějiny města Jindřichova Hradce I. 1, str. 221—222, foto- grafický snímek na str. 142. Privilegium Jindřicha z Hradce ze dne 1. října 1472 jest téměř doslovným překladem této listiny do češtiny. 139. 1390 březen 5. Praha. Petr probošt, Bohuslav děkan a celá kapitula Pražského kostela obnovují listinu, vydanou r. 1299 proboštem Oldřichem z moci pražského biskupa Rehoře, kterou se volyňským měštanům prodávají 22 dědiny a tři jitra kapitulní půdy právem zákupným. Nově se určují povinnosti Volyňských: z každého lánu, ob- dělávaného i neobdělávaného, platí těžkou hřivnu ročního úroku, místo drůbeže odvádějí 20 pasovských penízů a z každého z 72 domů šest pasovských penízů jménem desátku. Dále se jim stanoví poplatky z piva, ze zahrady za městem, z lázně a co platí proboštovi pocty; u louky „Zvěřinec“ musejí sekati měštané i podsedkové, kteří pomáhají také při žních. Městané nadhánějí tři dny v roce při lovech v lesu „Sosnovci“ a pečují o městské brány, které se musejí na noc zavírati; na vyzvání proboštského úředníka nebo městského rychtáře se musejí objeviti před nimi se zbraní v ruce. Hlavní soudy se konají dvakráte do roka, po oktávu Zjevení Páně a po první neděli po velikonocích, trvají tři dny a mu- sejí se jich účastniti všichni měštané. Ve všem ostatním se řídí zvyklostmi Sta- rého Města pražského. Před jejich soudy se trestají přestupky a dluhy. Jestliže měštan poraní nebo zabije v sebeobraně někoho ze sousedních pánů, panoší a jejich lidí, nebude za to potrestán od probošta ani od jeho úředníků. Jsou osvobozeni ode všech jiných dávek a platů s výjimkou všeobecné královské berně, nebo kdyby je požádal probošt o pomoc v náhlé tísni. In nomine Domini amen. Nos Petrus, miseracione divina prepositus,1) Bohuslaus, decretorum doctor, decanus2), totumque capitolum ecclesie Pra- gensis tenore presencium fatemur universis dominum Ulricum, pie memorie olim prepositum ecclesie Pragensis,3) anno Domini millesimo ducentesimo nonagesimo nono de auctoritate felicis recordacionis domini Gregorii, tunc episcopi nostre ecclesie Pragensis,4) et unanimi consensu tocius capitoli nostri in Wolina5) opidi!] viginti duas terras seu hereditates et tria iugera nostre ecclesie hominibus ibidem locasse et vendidisse iure emphiteotico per eos te- nendas seu heredes acsuccessores eorumdem et in perpetuum possidendas, datis super hoc literis hominibus prefatis et concessis ac sigillorum dicti domini episcopi et tocius capitoli munimine roboratis, sed dicti homines per inprovi- sam custodiam ac simplicem conservacionem dictas literas destruxerunt et per putredinem totaliter consumpserunt, sencientes itaque grave dampnum ipsis et heredibus ac successoribus eorum ex hoc provenire, humiliter a nobis et a toto capitolo nostre ecclesie Pragensis petiverunt, ut dictam vendicionem seu loca- 206

Strana 207
cionem nostris ac tocius capitoli literis innovare et ratificare dignaremur. Nos igitur sane cernentes per hoc fructus uberiores ecclesie nostre continue prove- nire piaque supplicancium comoti comonicione eandem locacionem seu vendi- cionem dicti domini Ulrici, quondam prepositi Pragensis, olim factam, ratam habentes et gratam ac ei nostrum benignum prestantes assensum, diligenti et maturo super hoc habito consilio ipsam presentis nostri scripti patrocinio comuni et unanimi consensu et voluntate innovamus, ratificamus et confirma- mus pactaciones et soluciones dictorum hominum, institutas et ordinatas per dictum dominum prepositum ab antiquo, presencium tenore lucidius explanan- tes taliter, quod de terra seu hereditate superius designata qualibet cultorum agrorum et incultorum a dictis hominibus seu heredibus ac successoribus eorum preposito ecclesie nostre Pragensis, qui pro tempore fuerit, marca gravis ponde- ris, scilicet sexaginta quatuor grossis denariis Pragensibus computatis pro marca, in duabus partibus anni, in festo videlicet sancti Georgii mediam mar- cam et in festo sancti Galli mediam marcam census nomine persolvatur. Item de terra qualibet supradicta pro pullis viginti Patawienses6) semel in anno, ho[e]a) est in festo sancti Galli, persolvantur, racione vero decime de septua- ginta duabus domibus ibidem sistentibus quilibet hospes, sive hereditatem habeat sive non, sex Patawienses in parte unius anni, scilicet in festo sancti Galli, solvere teneatur. Tabernatores quoque cervisiam continue braxantes ad solucionem octo grossorum bis in anno, videlicet in festo sancti Georgii et sancti Galli ac unius tine") silliquarum, quocienscumque braxaverint, se nove- rint obligatos. Qui autem non braxando de alienis domibus per vasa assumentes emerint et in suis domibus propinaverint, per quatuor grossos tribuant simili- liter bis in anno. Qui vero nimia pressi paupertate semel aut bis braxaverint in medio anno, petita super hoc procuratoris seu iudicis licencia, de unaqueque [!] braxatura unum grossum dare teneantur. Idem vero procurator ad ea licenci- andi sit astrictus. Preterea ortum, qui est vicinus civitati, quicumque possederit, quatuor grossos seu balneum qui rexerit, octo grossos in festo sancti Georgii et totidem in festo sancti Galli dent pro censu. Porro pro honore domini prepositi tria talenta Patawiensium denariorum, in festo videlicet Nativitatis Domini talentum, in festo Pentecostes talentum et in festo sancti Wenceslai talentum, dicti cives singulis annis dare non obmittant. Pratum itaque, quod vulgariter Zwyerzynecz nuncupatur, cives hereditatem habentes falcare tenentur et in oreum domini prepositi reducendo, subsides autem cum dictis falcatoribus fe- num in eodem prato in capecia redigere debent et siccare prenominatique sub- sides domos ipsas absque hereditate habentes seu pro annuo censu conductas debent in agris domini prepositi metere per duodecim capecia in annona iemali et estuali. Insuper dicti cives venacionem tribus diebus, que dicitur Sossno- wecz silva facere debeant. Si autem tempus venandi non esset sive procura- tores dictam venacionem negligerent, nullam penam denariorum propter hanc astringantur. Ceterum valvas seu portas civitatisb) dicti bonas habeant et in 207

Strana 208
nocte clausas et seratas. Ioppam et cuspidem seu gladium quivis civium habeat, ad edictum superioris aut iudicis, qui preest in dictis armis, tempore neccessitatis coram prefatis ostensurus. Rebelles et mandatis dictorum officia- lium hac vice non parentes, nisi legitima causa ipsos excusaverit, mox penuria vero triti, et si compareant, dictis armis post binam aut trinam monicionem carentes, pena sexaginta Patawiensium denariorum arceantur. Sane post octavam Epiphanie et post conductum Pasche generalia duo seu comunia habeant iudicia, quodque tribus diebus duraturum. Hiis equidem iudiciis omnes comuniter cives ac singulariter intersint nec abinde, donec dicta iudicia recedant, consumentur°), nisi recedendi ex legitima causa licenciam pecierint a iudice seu qui iudicio presidebit, pretereuntes aut alias secus facien- tes penam duorum sollidorum Patawiensium denariorum incursuri. Iudicia vero alia et iura habeant iuxta consuetudinem et solutum morem Maioris civita- tis Pragensiss), aut unde ipsa civitas racione ignavie aut appellacionis causa ius recipit et assumit. Ipsique cives suos malefactores et debitores arestare possunt necnon attrahere iudiciis prefate civitatis. Et quia nonulli nobiles aut clientes vicinique fastuosi et iniqui per se et famulos eorum hominibus nostre ecclesie ibidem timore divino et rubore hominum postposito multa mala inferunt, eciam verberibus affligentes indebite et violenter, eapropter si quempiam dicto- rum nobilium aut hominum eorundem vel aliam quamlibet personam forensem vitam seu bona ipsorum defendentes vulneraverint vel, quod absit, occiderint, homines nostri ibidem ob hoc nullis penis seu culpis per dominum prepositum vel procuratores ipsius affligantur. Hec inquam omnia ad[!] dictis hominibus tanquam obligatoria sint observanda. De aliis vero solucionibus et exaccioni- bus sint totaliter absoluti excepta dumtaxat berna regis generali, vel si ingruente neccessitate peticionibus domini prepositi pro subsidio porrectis acquiescere maluerint propria voluntate. In cuius rei testimonium presentes literas fieri et capitoli nostri et mei Petri, prepositi Pragensis, sigillorum munimine comuniri. Datum et actum apud ecclesiam nostram Pragensem in capitolo nostro generali, quod fieri consuevit in crastino Translacionis sancti Wenceslai, anno Domini millesimo trecentesimo nonagesimo. Pergamenový originál v archivu České koruny, uloženém v archivu země České, Vídeňské rep. č. 1085 1/2; přivěšené pečeti scházejí. — Na rubu: Ingrossatum per Jacobum Trchonis de Wolina, capellanum et notarium tunc Petri, prepositi Pragensis. — Nrus 19. a) Napsáno pouze „ho“. —b) Má býti „cives". — c) Slovo „consumentur“ připsal písař listiny dodatečně, správně patří před sloveso „recedant“. 1) Petr z Janovic, probošt v letech 1380—1398 (A. Podlaha, Series praepositorum..., str. 51). 2) Bohuslav Janův z Krnova, děkan v letech 1386—1415 (tamže str. 56). 3) Oldřich, probošt v letech 1285—1305 (tamže str. 18). 4) Řehoř z Valdeka, biskup pražský v letech 1296—1301 (G. Friedrich, Rukovět křestan- ské chronologie, str. 298). 208

Strana 209
5) Volyně, s. o. Volyně. — Volyňský kraj obdrželi ve 13. stol. proboštové pražského kostela. R. 1299 vysadil tu probošt Oldřich městečko Volyni právem zákupným, a to podle písec- kého práva. (J. Emler, Regesta III, str. 507, č. 1297; král Jan listinou ze dne 17. března 1327 povoluje Píseckým, aby se řídili právem Starého Města pražského, a při tom uvádí města a městečka, jež se řídí podle Písku). R. 1336 osvobozuje král Jan Volyňské od ungeltu (J. Emler, Regesta IV, str. 97, č. 248). Městečko požívalo od starodávna týdenního trhu v pátek (Fr. Teplý, Dějiny města Volyně, 2. vyd. Volyň 1933, str. 21 a d.; J. V. Šimák České dějiny I. 5, str. 1042). 6) V. pozn. 4 při listině z 8. prosince 1367 (výše č. 96). 7) V. tamže pozn. 3. s) Řídilo se tak zv. „právem norimberským“ (B. Mendl, Tak řečené norimberské právo v Čechách, v Praze 1938, str. 27 a d.). Listina otištěna s českým překladem u Fr. Teplého l. c., str. 21—25. 140. 1390 září 18. Český Krumlov. Jindřich z Rožmberka uděluje městu Soběslavi za 96 kop grošů pražských práva měst královských s tou výjimkou, že veškerý majetek zběhlého vraha při- padne vrchnosti. Odvolání od městského soudu jde k městskému soudu v Českých Budějovicích a odtud teprve k pánovi jako poslednímu místu; ten vybírá i peněžité tresty. Měštané jsou povinni vojenskou službou osobní i s obozem, je-li vypsána všeobecná zemská hotovost. Vrchnost se vzdává odúmrtního práva; zemře-li měštan bezdětek, dědí nejbližší příbuzný, ať jest poslední vůle či nikoliv. In nomine Domini amen. Cum tempus nostrum hec continua revolucione sic labitur, quod accio preteritorum surripiatur successione futurorum, pru- dentis consilium est, ut acta sic serventur integra digna a scriptorum memo- ria, quod usque ad cursum futuri temporis certa veritate maneant incorrupta. Nos igitur Henricus de Rosemberg1) tenore presencium constare volumus universis, profitentes publice, quod quia cives iurati totaque communitas civi- tatis nostre in Sobieslaw,2) fideles nostri dilecti, in nostri presencia personaliter constituti, nobis humiliter et unanimiter supplicarunt, pro arra seu solario nonaginta sex sexagenas grossorum Pragensium nobis assignantes, quatenus ipsis de innata nostra pietate, bonitate et gracia ius regale donare, concedere ac dictam nostram civitatem more civitatum regalium libertare dignaremur, nos itaque consideratis ipsorum probitatis meritis, quibus nobis et predecesso- ribus nostris fide pura et indefessis obsequiis hactenus complacuerunt, ad pro- secucionem ipsorum profectus et comodi benignis inclinati affectibus et peticionibus ipsorum utpote racionabilibus merito annuentes, animo bene deliberato ipsis et eorum futuris successoribus omnibus et singulis prefatum ius regale concessimus et concedimus, donavimus et donamus, in quantum se nostra extendit de iure potestas, ac dictam nostram civitatem Sobieslaw cum 209

Strana 210
hereditatibus viginti laneorum,3) ubi et ortorum includuntur hereditates, ad dictam nostram civitatem ab antiquo pertinentibus, libertavimus et libertamus per hec scripta, decernentes taliter, ut hii cives omnes et singuli utriusque sexus, incole et inhabitatores dicte civitatis universaliter, qui pronunc ibi sunt, aut ipsorum successores universi, qui erunt in posterum, omnibus et singulis iuribus, libertatitibus, communitatibusa), graciis et quibusvis aliis consuetudini- bus fruantur et ad plenum gaudeant, quibus civitates regales et eorum incole hucusque freti sunt, quomodolibet pociuntur ad presens et utantur in futuro. Istud tamen notabiliter excipimus, quod si unquam presentibus aut futuris temporibus aliquis dicte civitatis inhabitator, quomodolibet faciens homici- dium, racione eiusdem homicidii a bonis suis deinde aufugerit, ipsa bona eadem mobilia et immobilia universa ad nos nostrosque heredes et successores non obstante dicta nostra libertatis concessione debent et debebunt et non ad quem- que alium pertinere, sed ad nostram graciam devolvenda plene erunt. In causis vero iudicialibus sic ordinamus, concedimus et habere volumus, ut si alicui adin- vencio scabinorum ibidem in Sobieslaw displicuerit, ad audienciam iuratorum in Budieyowicz licite poterunt appellare, quod si iterum cuicunque parti adin- vencio iuratorum in Budeiyowicz non competeret, extunc ad nostram nostro- rumque successorum audienciam predictas causas perpetue deferre debeant et tenentur, quas nos tunc ex consilio nostrorum militum finaliter decidere ac iudicialiter debemus terminare, sic tamen, quod emende pro excessibus ad nos pertinentes circa eandem punicionis consuetudinem permaneant, prout ab antiquo fuerunt observate, et quod predicte emende ad nos nostrosque posteros devolvantur. Ceterum si nobis et nostris successoribus adversus hostes extra terram seu in limitibus terre Bohemie ardua necessitas, quod absit, ingrueret, extunc predicti cives de Sobieslaw corporibus ipsorum propriis prout et alii cives nostri et oppidani sine quavis renitencia et contradiccione nobis ac nostris successoribus et in stipendio curruum extra terram aliis civitatibus nostris et oppidis se per omnia conformare debebunt et debent. Preterea annui- mus graciose et confavemus, ut bona ipsorum civium nostrorum in Sobieslaw, mobilia et immobilia, quecunque habent, habuerint vel habebunt et quocunque censeantur nomine, nec ad nos nec ad heredes seu successores nostros, licet absque liberis quicunque eorum decesserit, umquam devolvantur, sed ad pro- pinguiores ipsorum, quibus legaverint; imo eciam, quod absit, si ea nunquam legaverint in vita vel in morte, iuxta consuetudinem civitatum regalium tamen respectum habere debebunt ad propinguiores eorum, ut predicitur, contra- diccione qualibet nostra et nostrorum successorum non obstante. In quibus nos et successores nostri eis nullam litem aut questionem inferemus, sed omnino hanc predictam nostram per bonam deliberacionem factam donacionem et libertatis concessionem ratam, firmam et gratam per nos heredesque ac succes- sores nostros seu commissarios seu tutores quoslibet posteros per omnia pre- sencia et futura tempora omni absque impedicione et impeticione, sed pocius 210

Strana 211
cum fideli tuicione contra quemque adversantem, inpugnantem vel impeten- tem spondemus et promittimus fideliter observare. Nulli ergo hominum, here- dum seu successorum nostrorum quorumlibet hanc paginam ipsiusque contenta liceat infringere aut quovis modo contraire seu quomodolibet ipsam de manibus dictorum civium absque velle eorum eripere, quoniam et nos et nostros here- des presentes et futuros successores omnes et singulos ad tenendum et exe- quendum ista in hac contenta pagina sub puritate conscienciarum ac fidei firmitudine obligamus et strictissime imperpetuum oneramus. Et ut hec ipsa nostra donacio, de matura nostra deliberacione ac bona voluntate proveniens, robur obtineat firmitatis perpetue, presentem litteram fieri dicte civitati Sobieslaw seu eiusdem civitatis civibus presentibus et ipsorum universis sequacibus disposuimus sigilli nostri maioris de pleno nostro scitu et voluntate libera munimine communitam, ad evidens eciam huius donacionis testimonium nobilium nostrorum amicorum et dominorum, domini Wilhelmi de Lantstein et Joannis de Nova Domo, testium fide dignorum, sigillis ad nostrum sigillum subnotatis presentibus ad nostra rogamina et appensis. Datum Chrumpnaw anno Domini millesimo trecentesimo nonagesimo ipsa dominica proxima ante festum sancti Mathei, apostoli et evangeliste gloriosi. Pergamenový originál v archivu města Soběslavě; všechny tři pečeti, které byly přivěšeny na pergamenových proužcích, jsou ztraceny. — Na rubu zápis o vkladu do desek zemských. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) a) Správně immunitatibus. 1) Při dělení otcovského zboží mezi bratry Petra, Jošta, Oldřicha a Jana r. 1374 obdržel Oldřich Soběslav a po jeho smrti 1390 syn Jindřich (A. Sedláček, Hrady III, str. 156). 2) Soběslav, s. o. Soběslav. — První zmínka o Soběslavi pochází z r. 1293; město vzniklo na solné stezce z Českých Budějovic do Prahy vedle staré vsi (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1136). 3) R. 1379 bylo v Soběslavi 18 lánů, 47 podsedků, 14 masných krámů, dva mlýny, lázeň, špitál a několik rybářů (J. Truhlář, Urbář, str. 17, č. 130). 141. 1391 leden 25. Bušek, Bohuslav V. a Jan bratři ze Švamberka dávají obyvatelům svého města Boru u Tachova právo, že zemře-li kdo z měštanů bez poslední vůle, neza- nechav dědiců, dědí nejbližší pokrevní příbuzní se strany otcovy i matčiny, muž nebo žena, a to podle práv a ustanovení měst Stříbra a Plzně; dědic musí získaný majetek sám spravovati, jinak ať jej prodá nebo odevzdá příbuzným. Měštané mohou dále volně prodávati nebo odkazovati veškerý majetek movitý i nemovitý, rovněž podle práv měst Stříbra a Plzně. Ti, kteří s městem trpí a platí dávky i berné, mohou kdykoliv svobodně z města odejíti a jinde se usaditi. 211

Strana 212
Nos Busko, Bohuslaus et Johannes fratres germani de Swanberg,1) domini Mericenses alias in Bor, notum facimus tenore presencium universis, quod desiderantes profectui civitatis nostre Mericensis alias Bor2) cura benigni fa- voris intendere ita, ut eius cives et incole, fideles nostri dilecti, dominacioni nostre eo quidem melius prevenire valeant, quo benignius fuerint nostre domi- nacionis clemencia consolati. Quapropter animo deliberato, sano amicorum nostrorum accedente consilio et auctoritate nobis innata de certa sciencia nostra et gracia singulari supradictis civibus, heredibus, successoribus, posteri- tati et universitati eorum et eidem civitati Merica alias Bor necnon inhabita- toribus, qui pro parte fuerint, infrascriptam graciam pro nobis et successoribus nostris fecimus, dedimus, concessimus, facimus, damus et concedimus in per- petuum virtute presencium graciose, videlicet quod quociescunque exnune inantea unum vel plures civem vel cives dicte civitatis Merica alias Bor, qui pro parte fuerint, non relictis utriusque sexus legittimis heredibus ab hac luce sine legacione seu testamento migrare contigerit seu contingeret, quod extunc universe possessiones et singule hereditates, proprietates, allodia, agri, census, redditus et bona mobilia et immobilia, in quibuscunque rebus consistant, intus et extra dictam civitatem Mericam aut alibi, ubicunque talia sita noscuntur, quibuscunque eciam possint vocabulis designari, ad proximiores et propinguio- res ita decedentis seu decedencium consanguineos masculini seu feminini sexus tunc superstites tam ex parte patris quam ex parte matris libere et iure heredi- tario devolvantur sub omnimode libertate et forma ac iuribus, quibus in tali- bus casu et articulis civitates Misa3) et Nova Plzna4) perfruuntur, taliter tamen et expresse, quod idem, ad quem talia bona devolverentur, post obitum amicorum suorum sic decedencium, ut premittitur, eadem bona occupet perso- nali et corporali sessione aut vendat aut resignet propinguissimo amico huius generacionis, qui eadem propria mansione obsidendo occuparet. Nichilominus volumus ex speciali nostra pietate, ut cives et incole dicte civitatis nostre Merica, heredes et successores eorum singulas suas possessiones, hereditates, proprietates, allodia, agros, census, redditus, domos et bona sua mobilia et immobilia, in quibuscunque rebus consistant, intus et extra dictam civitatem aut alibi, ubicunque talia sita noscuntur, quibuscunque eciam possint voca- bulis designari, cuicunque homini seu persone valeant vendere, legare, testari et iuxta sue voluntatis libitum ordinare iure hereditario possidendum, iura et consuetudines civitatum Mise5) et Nove Plznes) ab antiquo tempore hucusque observantes. Addicimus eciam, ut quicunque civium et incolarum civitatis nostre predicte Mericensis, volens condicionem suam et statum suum meliorare et ad alia bona quecunque seu quocunque cum bonis suis se transferre voluerit, quod habeat liberum recessum impedimento omni procul moto et exitum iuxta sue libitum voluntatis, graciam huiusmodi ad illos duntaxat cives et incolas Mericenses volentes extendi, qui in solucionibus steure, exaccionum, losunga- rum, contribucionum et aliorum honerum cum antedicta civitate Merica 212

Strana 213
sustinent et sustinebunt temporibus affuturis. In quorum omnium robur firmiter perpetue valiturum sigilla nostra propria ex certa sciencia et bona voluntate nostra presentibus sunt appensa et ad singulares peticiones nostras sigilla alte genitorum dominorum, domini Bergow de Bielina, supremi burgravii regni Boemie,7) domini Borsonis de Rysmburk dominique in Beczow, domini Ratmiri senioris de Swanberg, domini Bohuslai de Swanberg, civitatis Mise et civitatis Nove Plzne in testimonium omnium premissorum. Datum et actum anno Domini millesimo trecentesimo nonagesimo primo, die et festo Conversio- nis sancti Pauli, apostoli gloriosi. Obsaženo v listině Bohuslava ze Švamberka ze dne 2. března 1408 (níže č. 198). 1) Synové Bohuslava III. ze Švamberka (A. Sedláček, Hrady XIII, str. 109). — Též Georg Schmidt, Privilegien der Herren von Schwamberg für ihre Stadt Haid. MVGDB LXVII, str. 16—20. 2) Bor, latinsky zvaný Merica (překlad z německého „Haid“), s. o. Přimda. — Byl vysazen asi v třetí čtvrtině 13. stol. pány ze Skviřína, potomními Švamberky, a to v podhradí stejnojmenného hradu (A. Sedláček, Hrady XIII, str. 109 a d. — G. Schmidt l. c., str. 3 a d.). 3) Srv. privilegium Karla IV. ze dne 19. září 1372 (J. Čelakovský, Codex II, č. 464, str. 654). 4) Srv. privilegium Karla IV. z téhož dne (tamže č. 466, str. 654). 5) Srv. privilegium téhož panovníka z téhož dne (tamže č. 484, str. 662). *) Uděleno privilegiem Karla IV. ze dne 19. září 1372 (tamže č. 466, str. 654). 7) Byl jím v letech 1388—1393 (Dílo Fr. Palackého I, str. 344). Otiskl G. Schmidt l. c., str. 15—16. 142. 1392 červen 1. Jetřich z Janovic a z Náchoda osvobozuje náchodské měštany i obyvatele ves- nic, jež s nimi šosují, t. j. Bělovsi, dvou dvorců v Roudném a Starého Náchoda, ode dvou třetin odúmrti; třetí díl zůstává vyhrazen vrchnosti. Zmíněné dvě třetiny mo- hou měštané odkázati kterékoliv osobě z Náchoda nebo z jmenovaných vesnic. Já pan Jetřich z Náchoda, řečený z Janovic, dědic pravý zboží náchod- ského,1) dávám všem na vědomí tímto listem, nynějším i budoucím všem, kdož tento list budú čísti nebo slyšeti, že zdravým životem jsa, s dobrým rozmyslem i s dobrú přátelskú radú dal sem městu mému, řečenému Náchod, ješto mně dědí,2) i mým budoucím, ješto jim děditi bude, i těm všem, kdož s městem Náchodem šosují, to jest Bílojovec3) vésku, Rudný4) dva dvorce a k tomu Starý Náchod,5) učinil sem jim milosti, že jsem jim dal poddanoc a ostavil sem je při tom, těm všem bezdítkám náchodským i což k městu Náchodu šosují, že jsou mocni podací dvou dílů všeho svého zboží přátelům nebo na kostel nebo na svaté, anebo komuž by se jim líbilo, aby podali a na pána třetí díl, na 213

Strana 214
nynějšího i na budoucího, ale ta dva díly aby nebyla nesena s zboží náchod- ského, ale ostala při městě Náchodu anebo při tom, kdož k městu šosují, komuž by kolivěk byla podána; a to mají držeti i v tom ostati nynější, ješto v městě Náchodě jsou i ješto k městu šosují, i také budoucí, kdož budú, a hospodář ny- nější i budúcí mají při tom ostaviti a k tomu při tom právě, jakž jsem je nalezl, při tom já je ostavuji i moji budúcí majie ostaviti věčně. A na to pro lepší pokoj i pro lepší potvrzení i ujištění jim ku potvrzení sedum pečetí přiložil sem k tomuto listu, první má páně Jetřichova z Náchoda, řečenému [!] z Janovic, druhou páně Purkartova z Chlumce, řečenému [!] z Janovic, třetí páně Grucovu z Petršpurka, řečenému z Janovic, bratří mí vlastní,6) že my všickni tři bratří i naši budúcí slibujem jim i budúcím na tom a na té smlouvě nepřekážeti, při čemž jsem já je ostavil. A na kteréžto víře svědomí já pan Hynčík z Visenburka a pan Jan Náchodský a pan Hlaváč z Třebechovic a pan Jank, syn páně Hynáčkův, z Vismburka, všickni řečení z Dubé, k svědomí k tomuto listu své pečeti přiložili smy. Dáno od léta Božího tisícího tři sta devadesátého druhého v sobotu u vigilii, postíce se k Svatému Duchu. Obsaženo ve vidimátu města Náchoda ze dne 16. července 1663, uloženém v městském archivu v Náchodě. 1) Připomíná se na Náchodě od r. 1392; snad byl příbuzný předchozího držitele náchod- ského panství, pana Beneše Silného z Dubé (A. Sedláček, Hrady V, str. 10; J. K. Hraše, Dějiny Náchoda I. (Náchod 1895), str. 94—96). 2) Náchod, s. o. Náchod. — Původně trhová ves pod hradem, která někdy v druhé polo- vině 13. stol. byla povýšena na město, snad za Hrona z Náchoda; původní obec zvána pak „Staré město“ nebo „Starý Náchod“ (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 899). — Město mělo již záhy vlastní lázeň. Dne 13. června 1433 prodává totiž Jan Baštín z Porostlé a na Ná- chodě (za husitských válek se zmocnili Náchoda Jan Holý z Nemošic a Mikuláš Trčka z Lípy a r. 1432 prodal Holý Náchod Janu Baštínovi z Porostlé; A. Sedláček, Hrady V, str. II; J. K. Hraše l. c., str. 105—107, 540 a d.) Janovi z Upice právem zákupným svoji lázeň v Ná- chodském podměstí i s právem rybolovu. Roční úrok činí čtyři kopy grošů, a to tak, že za dvě kopy se tam bude mýti čeled z náchodského hradu a dvě kopy zaplatí lazebník v hotovosti. Při- koupí-li Jan za vlastní peníze sousední louku, zvanou „Štěpnice“, nebude z ní platiti žádné poplatky. Lazebník musí přispívati na obecní berni a z ostatních dávek jen na ty, „což by bylo obecného a dobrého prospěšného“. Předchozí majitel si může zříditi lázeň, ale pouze pro sebe, svoji čeled a známé. — Tato listina jest obsažena v potvrzení, které vydal dne 5. března 1479 minsterberský vévoda Jindřich tehdejšímu lazebníkovi Mikešovi; při tom osvobozuje louku „Štěpnici“, kterou přikoupil Mikeš za své peníze, ode všech poplatků a povinností a nařizuje, že ve městě ani na předměstí se nesmí zříditi žádná jiná lázeň (pergamenový originál v archivu města Náchoda; přivěšená pečet jest ztracena. — Fotografický snímek Historic- kého ústavu ČSAV). 3) Běloves, 8. o. Náchod. 4) Část Náchoda, kde nyní stojí okresní nemocnice (J. K. Hraše I. c., str. 673). 5) V. výše pozn. 2. *) O nich A. Sedláček, Hrady V, str. 10 a J. K. Hraše I. c., str. 96. Otiskl téměř doslova J. K. Hráše l. c., str. 96—97. 214

Strana 215
143. 1392 červenec 22. Jan III. z Michalovic1) uděluje Benešovu nad Ploučnicí2) právo města Mladé Boleslavě. Známo pouze z městské kroniky Benešovské, kterou začal psáti P. Jan Schlegel r. 1564 a která byla uložena v archivu města Benešova nad Ploučnici; nyní jest nezvěstná. Výtah vydali A. Paudler a A. Böhm, Pastor Schlegels Chronik von Bensen (Bensen 1887), kde jest zmínka o této listině: Anno 1392. Hat herr Joan von Michelsberg daselbst wie zu Bensen begnadet das stadtrecht, wie zum Jungen Buntzlau stadtrecht ist. Montags Maria Magda- lena (str. 24). 1) O něm v. pozn. při listině z r. 1380 (výše č. 116). 2) Kdy bylo založeno toto město, není známo, ale jest jím patrně již počátkem 14. stol. (Tak soudí J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 692—93). Srv. A. Sedláček, Listy z Diadochu Paprockého (Sitz.-Ber. K. b. G. W. 1890), str. 400 (regest). 144. 1393 březen 21. Vilém Zajíc z Hazmburka a jeho synové Oldřich a Vilém proměňují Ervěnic- kým ruční roboty v peněžitý úrok. Zmínka v soupisu privilegií městečka Ervěnic (v. výše při listině ze dne 25. května 1364, č. 85): N°. 3. List latinský pana Viléma Zajíce na Hazmburce a dvouch synův jeho Voldřicha a Viléma, nímž osvobozují Rvenických robot, totiž sekání dříví ku palivu, k stavení, stohoviny, sušení sen a votavy, a místo toho že platiti mají plat peněžitý, totiž při svatém Jakubě 4 kopy 26 grošů a při svatém Martině tolikéž. Datum léta 1393 na den svatého Benedikta. Kdy a jak nabyl Vilém Zajíc z Hazmburka Ervěnice, není známo. Bedřich z Ervěnic se připomíná naposledy r. 1383. (A. Sedláček, Hrady XIV, str. 237). 145. 1393 květen 16. Henslín z Torgavy spolu se svým synem Vilémem potvrzují bratřím Hanušovi a Přechovi, synům dědičného rychtáře v Hostinném, všechen jejich majetek, totiž rychtu v Hostinném s třetinou pokut a se všemi právy, jako má rychtář ve Dvoře Králové, louku u Chotěvic, lán u Olešnice, pět lánů u Heřmanových Sejfů, lázeň, krámy masné a ševcovské i pekařské a brusírny (Schleifsteine), dále dvůr ve městě a dvůr za městem, dvě louky u města a pastvinu, a to vše bez veškerých poplatků s výjimkou berně královské; v případě válečného nebezpečí musí rychta vypraviti jednoho ozbrojence k ochraně města nebo hradu. Pergamenová listina, kterou znal ještě Leeder I. c., str. 24, jest nyní ztracena. 215

Strana 216
146. 1394 leden 22. Jan III. z Michalovic dává českokamenickým měštanům rozmanitá cla i po- platky z lázně a z pivovarní pánve; za to mu bylo zaplaceno 70 kop. Z toho bude dostávati sedm kop ročně kněz u oltáře sv. Petra v místním farním kostele, z ostatku se pak musí opravovati lázeň i pivovarní pánev. My Jan z Michilspergu, pán tudiež, vyznáváme všem lidem nynějším i budúcím, že my s dobrú vólí a s zdravú radú našich věrných opatrným mužóm, měšťanóm našim v Kamenici, prodali jsme clo tudiež podepsané, totiž pánev s lázní a s jinými cly dali jsme věrným našim milým za sedmdesát kop grošuov, kterúžtu sumu peněz nám dali jsú a vcele zaplatili na jednu věčnú mši tudiež v Kamenici k oltáři svatého Petra. Kteřížto nadepsaní měšťané bráti mají s každého varu piva dva groše a ze tří strychuov soli jedno polú- čtvrtí soli a s lázně jednu kopu grošuov, a když jest trh, tehdy s každého krámu vysedacího jeden malý a s každého ševce jeden malý. A jestliže by kto vedl kuoň, krávu nebo vepře, s každého toho má dáti dva malá a s tří strychuov chmele jeden malý a s každého kamene vlny má dáti dva malá a z starých ovcí s každé ovce jeden malý a ze sta jehňat mladých má dáti pět grošuov. A lidé s cizího sboží, jestliže by kto vezl sukno, s každého postavu sukna dva malá, a jestliže by vezl věci domácí, totiž truhly nebo ložní šaty, z těch věcí má dáti pět grošuov. A jestliže by kto pivo vezl, s každé čtvrtce piva šest haléřuov a s každé čtvrtce vína šest haléřuov a s každé čtvrtce medu šest haléřuov tudiež v Kamenici. A s téhož cla svrchupsaní měšťané v Kamenici mají dávati kaplanu oltářníku tudiež každý rok sedm kop grošuov, a to rozdílně, na svatého Jiří puolčtvrté kopy grošuov a na svatého Havla puolčtvrté kopy grošuov. Z ostatku pak peněz mají opravovati lázni a pánev. A ty všecky věci svrchupsa- né my Jan z Michilspergu slibujem pod naší dobrú vierou za pevné a stálé držeti i naši dědicové a budúcí na věčnost již řečeným měšťanóm v Kamenici. Pakli by naše zřízenie svrchupsané kto rušil, to by učinil proti svému svědomí a proti cti. A pro větší jistotu a zřetedlnost pečeť naše vlastní naším jistým vědomím k tomuto listu jest přivěšena. Jenž jest dán a stalo se léta Božího tisícího třístého devadesátého čtvrtého na den svatého Vincencia. Známo z papírové kopie z 15. stol. uložené v archivu města České Kamenice. Německé znění v kopiáři městských privilegií od písaře M. Zeibiga z 18. stol.: Wir Jan von Michelsberg, ein Herr daselbst, bekennen in diesen offenen Brief allen denen, die ihn sehen, hören oder lesen, dass wir mit guten Willen und mit wohlbedachten Rate unsern Geträuen verkaufen und verkauft haben denen vorsichtigen Männern, unse- ren Burgern zu Kamnitz, den Zoll daselbst, der hernach stehet, als das ist die Bräupfanne mit der Badstuben und andern gewöhnlichen Zöllen, und wir haben sie ihnen gegeben, unsern Getreuen und lieben Burgern, umb siebenzig Schock Groschen, welches Geld sie uns gegeben haben und gegolden gantz und gar zu einer ewigen Messe daselbst zu Kamnitz zu dem Altar des heiligen St. Peters. Welche Zölle die vorgenanndten Burger nehmen sollen 216

Strana 217
von einen ieglichen Gebreu Bries [!] zweene weisse Groschen und von Scheffel Saltz ein Achtel Saltz und von der Badstuben ein Schock Groschen. Und wenn Marcket ist daselbst, von einem jeglichen Cramer ein Heller und von jeglichen Schuster ein Heller; und ob jemand führende würde sein Pferde, Kühe oder Schweine, von jeglichen soll mann geben zweene Heller und von dreien Scheffel Hopfen einen Heller und von hundert jungen Lämmern soll man geben ünf Groschen; und Leute von frembder Herren Güter, die da führende seind Tuchgewandt, die sollen geben von jeglichen Tuchgewands zweene Heller und von jeglichen Stein Wolle zweene Heller; und ob jemand führende würde sein Hausrat, als Küsten, Geräthe oder Bettgewandt, von denselbigen soll man geben fünf Groschen; und ob jemand würde Bier führende sein, von einen jeglichen Viertel Biers sechs Heller und von jeglichen Viertl Wein sechs Heller und von jeglichen Viertl Möchte [!] sechs Heller daselbst zu Kamnitz; und von denselbigen Zoll die vorgenanndte Bürger zu Kamnitz sollen geben dem Altar—Herrn daselbst jährlichen sieben Schock Groschen, und das geteilt in zwei Theil, zu St. Georgentag vierdtehalb Schock Groschen und zu St. Galli- tag vierdtehalb Schock Groschen; und von den andern Überlauf des Geldes sollen sie bessern die Badestube und die Bräupfanne. Und alles, das oben geschriben stehet, ge- loben wir Jan von Michelsberg mit gantzen Trauen mit unsern Erben und Nachkömmlin- gen ewiglich zu halten der [!] vorgeschrieben Burgern zu Kamnitz. Und ob jemand unsere vorgeschriebene Puncte, Articel breche, das sei er tuende wieder sein Gewissenschaft und wieder seine Ehre. Und das zu einer grossen Sicherheit und Vorsichtigkeit haben wir Jan von Michelsberg von unsern guten Willen und mit Rate unserer Getreuen unser eigen Sigill an diesen gegenwärtigen Brief lassen hängen. Der da gegeben ist nach Christi Ge- burt dreizehn hundert und darnach in vierundneuntzigsten Jahre an Tage des heiligen St. Vincentii. 1) O oltáři sv. Petra v kostele farním v. Linke l. c., str. 221. 147. 1394 červen 4. Hynek Berka z Dubé na Honštejně a v České Lípě obnovuje obyvatelům České Lípy výsadu na vaření piva a obchod s vínem, kterou obdrželi od Jareše z Dubé, a osvobozuje je na tři roky od dávky z piva i z vína. Toto privilegium vydává českolipským měštanům proto, že jejich město bylo zničeno ohněm. In nomine Domini amen. Nos Hynko dictus Berka de Duba, dominus potens in Honstein et Lippa,1) notum facimus tenore presentium universis, quod coram nobis constituti fideles nostri dilecti magister civium, iurati scabini ac universitas civitatis nostre Lippy, dolorose insinuantes, quod per intollera- bilia damna incendii moderni in extremam paupertatem adacti absque benigno auxilio nostro ex hac ruina resurgere non valerent, ideoque nobis humillime supplicarunt, quatenus usum cocturae cerevisie, quem eis Jaross Berka, dominus quondam in Lypa,2) predfe cessor ac consanguineus noster divi recordii, iusto venditionis titulo iure proprietario rite et rationabiliter vendidit, caldario solummodo et ex eius usu duorum grossorum Pragensium ex qualibet civili coctura censu pro se, heredibus ac successoribus suis reservato, insuper liberta- 217

Strana 218
tes [!] emendi et propinandi vinum ab eodem domino Jaross sibi factam con- firmare ac supradictum censum, usque dum in cinerem redactas domus suas reedificarent, pro genuina clementia dimittere ac parcere dignaremur. Nos igitur visis literis emptionis et venditionis omnimode illesis, authoritate ac potestate plenaria emptionem hanc cocture cerevisie Lippensis necnon liberta- tem coemendi et propinandi vinum civibus dicte civitatis nostre confirmamus, roboramus et ratificamus volumusque, ut hisce privilegiis sepedicti nostri cives perpetuis futuris temporibus fruantur et gaudeant sine ulla heredum, successo- rum et officialium nostrorum vel alius[!] cuiusquam, cuiuscunque conditionis, dignitatis ac potestatis fuerint, inquietatione, molestia aut impedimento. Praeterea nostra bona deliberatione maturoque consilio amicorum nostrorum prehabito, cupientes reformationem civitatis nostre augeri, et ut cives nostri post incendii perpessa damna et utilitatibus et fructibus sumerent incremen- tum, supradictum caldarii censum ex qualibet coctura, duos scilicet grossos Pragenses necnon ex quolibet septem urnarum vase vini nimirum quindecim grossos Pragenses per revolutionem trium annorum plene omnimode dimitti- mus et ab huiusmodi tam cocturae quam vini censu eos hisce tribus annis plane liberos et solutos facientes. Presentium, quibus sigillum nostrum appensum est, testimonio literarum. Et ad maiorem huius donationis cautelam et in testi- monium omnium premissorum sigilla dilectorum nostrorum, strenui Hynkonis dicti de Wettla et strenui Henztlini dicti de Chlinitz, residenti !] in Swoykow, Wunczkonitz [!] dicti de Swoykow una cum nostro sigillo presentibus sunt ap- pensa. Datum anno Domini millesimo trecentesimoa) quarto feria quarta in octava Ascensionis Domini. Pergamenová listina v archivu města České Lápy; všechny čtyři pečeti, které byly k listině přivěšeny, jsou ztraceny. — Na rubu stručný obsah v německé řeči s datem 1304, dále „Nro. 11“ a poznámka o vkladu do desk zemských dne 14. února 1661. — 451 (pod škrtnutým „450“). a) Později připsáno „octuagesimo“. Ale rok 1384 není možný, nejspíše 1394. Hynek Berka z Dubé a z Lápy, který udělil Českolipským žitavské městské právo (výše č. 119), ze- mřel asi r. 1389 a poručníkem jeho nezletilých dítek se stal jeho bratr Hynek, pán na Hon- štejně, a to až do r. 1394 (W. Hieke, Die Berka von Dubá und ihre Besitzungen in Böhmen, MVGDB XXIV, str. 126—127; A. Sedláček, Hrady XIV, str. 242). 1) O něm v. předchozí poznámku. 2) Podle A. Sedláčka, Hrady XIV, str. 242, pozn. 14, jest to vymyšlená osoba. Také W. Hieke I. c., str. 126, pozn. 6 pokládá tuto listinu za falsum, ale bez bližšího odůvodnění. Listina budí vskutku podezření, a to jak po stránce vnější tak i svým obsahem. Je psána rukou, která se sice snaží napodobit staré písmo, ale přes to prozrazuje celkovým rázem, že nepsala koncem 14. stol., nýbrž až někdy ve století sedmnáctém. Z vnitřních znaků jsou po- dezřelé dvě skutečnosti, totiž nízká celkem dávka z vaření piva a osoba pana Jaroše. Pokud se týče první věci, neopakuje se tato výsada v žádné pozdější listině ani není v žádné zapsána. Piva a pivních dávek se dotýká listina z r. 1493, zachovaná pouze v konfirmaci císaře Leo- 218

Strana 219
polda I. ze dne 14. prosince 1660 (uložena v městském archivu českolipském), kterou se českolipští měštané zavázali své vrchnosti, že po dobu šesti let budou platit z každé várky 14 grošů, za což jim páni města zase slíbili, že po uplynutí té doby již nemusí platit nic z várek. R. 1660 dochází k velikému smíru mezi vrchností a poddanými českolipskými, podle něhož v jednom z mnohých článků vrchnost povolila svým měštanům 12 várek piva do roka beze všech dávek. Jako doklad prastarého práva, o něž se tehdy dohadovali Českolipští, mohla tudíž tato listina posloužiti znamenitě. Druhá záhada je pan Jareš. A. Sedláček ho pokládá za vymyšlenou osobu. Vznikla-li však listina, která se hlásí do r. 1304 nebo také k r. 1394, až v 17. stol., lze k tomu podat tento pravděpodobný výklad: Českolipští měli snad skutečně nějakou starou výsadu na pivní várky, což nebylo ve 14. stol. žádnou zvláštností, ale ni- koliv za tak malý plat, jak udává podezřelá listina, neboť výše pivovarní dávky z r. 1493 je sedmkrát větší. V rodě pánů Berků z Dubé, kteří drželi od třicátých let Lípu, se vyskytuje mnoho Hynků, z nichž pro Českou Lípu byl nejznamenitější ten, který udělil městu r. 1381 nepochybně pravou listinu na žitavské právo, ale v této listině není zmínky o pivě. Pak vládl v Lípě jeho bratr Hynek Berka z Dubé na Honštejně jako poručník nad nezletilými dětmi právě zmíněného Hynka, a to asi do r. 1394. Potom tu vidíme zase Hynka Berku, kterého vystřídal na počátku husitských válek pán z Ronova, jeho přibuzný. Ale po něm se přihlašují zase Berkové, mezi nimi i bratří Hynek a Jaroslav, kteří vládli sice v Lípě několik let, ale jejich doba je vyplněna stálým neklidem. Proto snad právě v této době mohlo dojít k vyhotovení a vydání nějaké skutečné listiny na určení výše pivních várek a dávek z nich (nasvědčovala by tomu jména svědků, z nichž některé lze vskutku doložit koncem 14. stol. a na počátku následu- jícího věku; srv. A. Sedláček, Hrady XIV, str. 191—192) nebo že snad měštané České Lípy — v případě, že by listina z r. 1394 neměla skutečného pravého jádra — vložili vy- myšlenou výsadu právě do let, o nichž se zachovalo sice dosti, ale hodně popletených zpráv, a učinili jejím vydavatelem pána, který v Lípě skutečně vládl a byl po panu Hynkovi, vydava- teli privilegia na žitavské právo, v městě nejváženější osobou; aby pak dodali svému vymyšle- nému právu ještě větší váhy, odvozovali tuto svoji výsadu od pana Jareše, o jehož vládě se tak málo vědělo, ale aspoň tolik jim bylo jasné, že za něho lehlo město popelem, což se vskutku stalo r. 1426. Ostatně je neobyčejně zajímavé, že pozdější potvrzení mluví pouze o listině z r. 1381, nikoliv o této podezřelé, ale citují listinu z r. 1493, a naopak Českolipští dali vložit do desk r. 1661 zase jen tu falešnou a nikoliv pravou z r. 1381, což dokazuje, že jim šlo patrně o uznání falsa za pravou listinu, a to tím více, že výsada na pivní dávky jim přinášela zajisté mnohem více prospěchu nežli listina na žitavské právo, která byla tehdejším právním vývojem vlastně již od r. 1610 zastaralá a zbytečná. 148. 1394 prosinec 13. Král Václav IV. potvrzuje obyvatelům městečka Kostelce nad Labem listiny, které tamním měštanům udělili čeští králové, zvláště privilegium císaře Karla IV. ze dne II. srpna 1364. Wenceslaus, Dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex, notum facimus tenore presencium universis, quod pro parte opidanorum et incolarum opidi in Costelecz super Albea, fidelium nostrorum dilectorum, serenitati nostre extat humiliter supplicatum, quatenus universa et singula privilegia et literas ipsis ab illustribus quondam Boemie regibus, predecessori- bus nostris, et signanter a recolende memorie quondam domino et genitore 219

Strana 220
nostro, domino Karolo, Romanorum imperatore et Boemie rege,1) super ipso- rum libertatibus et graciis traditas et concessas approbare, ratificare, innovare et confirmare graciosius dignaremur. Nos huiusmodi supplicacionibus utpote racionabilibus benignius inclinati, non per errorem aut inprovide, sed animo deliberato et de certa nostra sciencia universa et singula privilegia et literas prefatis opidanis et incolis opidi Costelcz a dictis predecessoribus et genitore nostros[!] datas et concessas approbavimus, ratificavimus, innovavimus et con- firmavimus, approbamus, ratificamus, innovamus et presentis scripti patroci- nio auctoritate regia Boemie graciosius confirmamus, decernentes easdem in omnibus ipsorum sentenciis, punctis et articulis omnimodam obtinere roboris firmitatem, acsi earundem tenores forent de verbo ad verbum presentibus interclusi quomodolibet et inserti. Presencium sub regie nostre maiestatis sigillo testimonio literarum. Datum Prage anno Domini millesimo trecentesimo nonagesimo quarto die terciadecima Decembris, regnorum nostrorum anno Boemie tricesimo secundo, Romanorum vero decimo nono. Ad relacionem Burkardi Strnad de Janowicz Franciscus, Olomucensis canonicus. Pergamenový originál v archivu města Kostelce nad Labem; pečet, která visela na pergamenovém proužku, je ztracena. — Na rubu: R. Wenceslaus de Olomucz. — X IIII. — 5. — 4. — Nro. 100 Inv. 1) V. listinu z 11. srpna 1364 (výše č. 88). 149. 1395 únor 18. Praha. Král Václav IV. potvrzuje obyvatelům města Králové Městce privilegium Karla IV. ze dne 20. dubna 1360 a uděluje jim právo volného odkazu všem osobám s výjimkou duchovních; statek po tom, kdo by zemřel bez poslední vůle, přechází na nejbližšího příbuzného, v městě bydlícího a s ním trpícího, jako je tomu i v Nymburce. Václav, z Boží milosti římský král, vždycky rozmnožitel, a český král, známo činíme tímto listem přede všemi, že od purgmistra, rychtáře, přísežných a obce města Kynygfeld,1) věrných našich milých, velebnosti naší pokorně jest prošeno, abychom privilegium jednoho nebo listu, od nejjasnějšého knížete, někdy pána a otce našeho nejmilejšího, pana Karla, římského císaře, vždy roz- množitele, a čyského[!] krále, jim a jich městu na některé jich milosti a svobody vydaného, pojistiti, potvrditi, obnoviti a stvrditi mocí královskú českú mi- lostivě ráčili. Kteréhožto zajisté privilegium nebo listu popis[!] ovšem čte se dále v tato slova: Karel Čtvrtý, z přízni Boží římský císař etc. (Následuje listina z dne 20. dubna 1360; výše č. 75). My jich prozbám rozumným a spra- vedlivým dobrotivě nakloněni, napřed psaného privilegium nebo listu ve všech 220

Strana 221
jeho článcích, punktích nebo bodcích a klausulech, jakož slovo od slova nahoře se vypravuje, pojišťujem, tvrdíme a obnovujem a mocí listu tohoto mocí krá- lovství Českýho z jistého našeho vědomí potvrzujem, ustanovujíce, aby ten list i všecky věci a každá zvláště v něm popsané měly moc i pevnost. Nadto z daru hodné štědrosti našim napřed pověděným měšťanům a obyvatelům města Kynykfeld mocí listu tohoto na věky milostivě povolujem, aby totiž všecka a každá zboží svá mohovitá i nemohovitá, kteráž by koliv byla a kte- rémuž [!] by zvláštními a zjevnými mohla jmény jmenována býti, kteréž nyní mají a budúcně kterakkoli budú míti, po smrti jednoho, kteréž [!] by bez dědicův umřel, na jinýho nejbližšího přítele po krvi přirozeného a v jich městě obývají- cího a s nimi trpícího poplatky městské obyčejem města našeho Nymburgka2) svobodně přišlo a spadlo, aby jej dědickým právem držal, a aby oni i jich každý takové jich zboží všecko nebo díl jeho osobám kterémužkolivěk[!], světským toliko, mužského nebo ženského pohlaví, příbuzným nebo cizím, za života nebo na smrti neb jinak v jich zahájeném súdě prodati, změniti, oddati, zastaviti, dáti, vzdáti, dané a vzdané přijíti mohli a z toho zboží zřéditi neb spuosobiti, jak se jim nejlépe zdáti bude užitečné, bez naší i náměstkův našich, českých králův, a ouředníkův našich překážky, bez porušení však listuov urozeného pána Petra z Vatumberka,3) jemužto nechcem nikterak umenšiti. Protož při- kazujem všem a každému zvláště, našim a království Českého úředlníkuom, poddaným a věrným, kteříž nyní sou nebo časem budou, tímto listem pevně a zjevně, aby napřed psaným obyvateluom města Kynygfeld svrchuřečeného proti milostem našim napřed psaným nepřekáželi ani překážeti komu kterak- koliv dopouštěli neb trpěli, ale radče při tom naším jménem zbraňovali stateč- ně a zachovali, jakož těžkého hněvu našeho chtěl-li[!] by se vystříci. Pod pečetí našeho královského majestátu na svědectví k tomuto listu. Dán v Praze léta Božího tisícího třístého devadesátého pátého dne osmnáctého měsíce února, království našich českého třidcátého druhého a římského dvanáctého etc. Starý opis, patrně překlad z latinského originálu, v archivu ministerstva vnitra v Praze, odd. SM P 106, M 14. 1) Králové Městec, 8. o. Králové Městec. 2) Privilegium Karla IV. ze dne 19. září 1372 (J. Čelakovský, Codex II, č. 481, str. 662). 3) V. poznámku I při listině Karla IV. ze dne 20. dubna 1360 (výše č. 75). 150. 1395 duben 18. Český Krumlov. Jindřich z Rožmberka prodává třeboňským měštanům za 17 kop grošů 141/2 lánu a pět podsedků ve vsi Břilicích, jakož i ovocnou zahradu mimo městské hradby proti hradu, kde se má zříditi osm poplatných dvorů. Měšťanům se po- tvrzuje tak řeč. právo královské. 221

Strana 222
Nos Henricus de Rosenbergl) ad presencium et futurorum universorum noticiam deducimus presencium per tenorem, quod considerantes fidelitatis et attente probitatis humilisque ac indefessi obsequii constanciam, qua fideles nostri dilecti, iurati cives totaque comunitas civitatis nostre in Wittignaw alias in Trzebon, dominacioni nostre fideliter ac humiliter complacuerunt hactenus et meruerunt nihilominus et in posterum nobis et heredibus nostris complacituri sunt et merebuntur, ipsorum igitur beneplacitorum et indesinen- cium ac assiduorum rogaminum intuitu ad prosecucionem profectus ipsorum quatuordecim cum medio laneos et quinque subsides, in vulgari dictos pod- sedky, in villa dicta Brzilicz2) dicte civitati nostre Wittignaw adiacente cum omnibus et singulis agris, ortis, pratis, viridariis alias trawniconibus, pascuis, comunitatibus, utilitatibus, proventibus, usibus et universaliter cum omnibus et singulis pertinenciis, iuribus et consuetudinibus ad predictos laneos et sub- sides ab antiquo spectantibus, prout evidentibus metis et limitibus ab alienis agris et hereditatibus antiquitus sunt distincta, necnon ortum pomerii extra muros civitatis Trzebon in respectu castri situm, pro quo dicti cives sedecim sexagenas grossorum nobis in paratis pecuniis assignarunt. In quo quidem orto octo curiae notanter debent exstrui, edificari et haberi, quarum quelibet annuatim duos grossos, videlicet pro uno termino sancti Georgii unum grossum et pro altero termino sancti Galli similiter unum grossum, annis singulis nobis et nostris successoribus perpetue tenebitur censuare. Ista omnia preexpressa dicte civitati nostre, agris ac hereditatibus civilibus adiacencia, ipsis nostris civibus in Trzebon et eorum futuris successoribus ad ipsorum civiles hereditates seu agros sana cum deliberacione graciose addidimus, annectimus, donavimus et donamus sub porreccione et solucione censuum et iurium ab antiquo de eisdem tributorum et censuatorum. Ea itaque omnia predicta, quocunque nomine censeantur, iure regali, quo predecessores nostri carissimi patrui et domini ipsos cives, nostros fideles dilectos, et hereditates ac ipsorum bona mobilia et immobilia autenticis suis litteris libertarunt, et nos testimonio presencium nostro ac heredum et succesorum nostrorum nomine perpetue libertavimus et libertamus in hiis scriptis, decernentes, ut idem cives omnes et singuli utriusque sexus dicte nostre civitatis ac omnes incole et inhabitatores presentes et futuri in predictis omnibus et singulis iuribus, libertatibus, graciis et quibusvis aliis consuetudinibus fruantur et ad plenum gaudeant, quibus civitates regales et earum incole hucusque freti sunt, fruuntur et fruentur quomodolibet in futu- rum, contra ipsa omnia et devoluciones bonorum mobilium et immobilium, per mortem dictorum nostrorum civium aut successorum ipsorum devolutorum, nostro nostrorumque heredum et successorum impedimento seu gravamine non obstante quomodolibet, prout in litteris privilegialibus, per predecessores nostros bone memorie carissimos patruos, ipsis dictis nostris civibus graciose donatis, plenius continentur.3) In quorum robur et evidens testimonium in perpetuum duraturum sigillum nostrum maius de nostra certa sciencia pre- 222

Strana 223
sentibus duximus appendendum. Datum Crumnaw anno Domini millesimo trecentesimo nonagesimo quinto dominica in octava gloriose festivitatis Re- surreccionis Dominice. Obsaženo v listině bratří Petra a Oldřicha z Rožmberka ze dne 27. ledna 1513 (pergame- nový originál v městském archivu třeboňském). 1) Syn Oldřichův (A. Sedláček, Hrady III, str. 128). 2) Břilice, s. o. Třeboň. 3) V. výše listiny ze dne 17. března a 8. září 1376 (č. 109 a 113). Regest u Th. Antla, Čas. spol. přát. star. V, str. 22 a PA XVII, str. 62. 151. 1395 prosinec 24. Praha. Král Václav IV. ruší prodej odúmrtního práva, který učinil jeden z opatů ve Zlaté Koruně městu Netolicům, a to bez vůle a vědomí králova. Wenceslaus, Dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex, notum facimus tenore presencium universis, quod pro parte honorabilis et religiosorum .. abbatis et conventus monasterii Sancte Corone, devotorum nostrorum dilectorum, maiestati nostre extitit propositum cum querela, quali- ter quidam abbas dicti monasterii, predecessor abbatis presentis, omnes et singulas devoluciones in civitate sua Notolicz ac ad ipsos abbatem et conven- tum tanquam veros et legitimos eiusdem civitatis dominos tam de iure quam antiqua et laudabili consuetudine pertinentes alienaverit et dicti loci civibus vendiderit ac in eosdem transtulerit cum effectu in dicti monasterii notabile preiudicium et gravamen, propter quod maiestati nostre pro parte predictorum abbatis et conventus extat humiliter supplicatum, quatenus prefatam aliena- cionem et vendicionem, presertim cum sine nostra et predecessorum nostrorum, regum Boemie, consensu et confirmacione facta fore dicatur, annullare, re- vocare, et cassare auctoritate regia dignaremur. Nos attendentes, quod de- lictum persone in dampnum ecclesie redundare non debeat, prefatas aliena- ciones et vendiciones, sicut premittitur, factas animo deliberato et de certa nostra sciencia necnon auctoritate regia Boemie, si et in quantum dictis abbati et monasterio nocive existunt et per nos vel predecessores nostros, Boemie reges, confirmate, ut prefertur, non fuerint, penitus et in toto cassavimus, revocavimus et annullavimus, cassamus, revocamus et tenore presencium annullamus, volentes easdem de cetero nullius fore roboris vel momenti. Pre- sencium sub regie nostre maiestatis sigillo testimonio literarum. Datum Prage anno Domini millesimo trecentesimo nonagesimo quinto in vigilia Nativitatis 223

Strana 224
Christi, regnorum nostrorum anno Boemie tricesimotercio, Romanorum vero vicesimo. Ad relacionem Sigismundi subcamerarii Wenceslaus de Olomucz. Pergamenový originál v archivu ministerstva vnitra, odd. Klášterní archivy, Zlatá Koruna; k listině jest na pergamenovém proužku přivěšena kulatá majestátní pečet z vosku přirozené barvy s kulatou sekretní pečetí z červeného vosku na rubu. — Na rubu: R. Petrus de Wischow. — Revocacio vendicionis devolucionum in Netholicz. — Ad instantiam abbatis et conventus rex Wenceslaus devolutiones et venditiones in Netolicz per quendam abbatem factas annullat et cassat. — Pragae 1395 in vigilia Nativitatis Christi. — Per Venceslaum regem alienationes et venditiones Sanctae Coronae prohibentur et factae cassantur (škrtnuto). — Abbati. — No. 114. — Primum. — N° 17 (červeným tnkoustem; to škrtnuto). — Goldenkron abbatia ordinis Cisterciensis. Otiskl M. Pangerl l. c., č. CXXIII, str. 304—305. — Srv. Th. Antl, Dějiny města Netolic (Netolice 1903), str. 11. 152. 1396 leden 7. Praha. Král Václav IV. povyšuje městečko Žebrák na město a uděluje mu právo města Berouna. Rychtář a konšelé mají právo klády, pranýře a šibenice, měštané právo děděni a svobodného odkazu. Týdenní trh se koná každou středu, úroky a berně zůstávají beze změny. Město patří k hradu Žebráku, nikoliv ke královské komoře nebo ku podkomořímu. Václav, z Boží milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše, a král český, známo činíme tímto listem všem, ačkoliv královská dobrotivost péči má, aby dobré a užitečné všech království našeho Českého poddaných spůsobil a zjednal, avšak mysl naše o tom větší má péči o rozmnožení a rozšíření jich dobrého a užitečného, v jichžto domích jako domácí obývajíce skrze časté pří- jezdy veselou utěšeností naše dny strávili jsmel), protož znamenajíce stálou víru rychtáře a konšelův i obce městečka našeho Žebráku,2) věrných našich milých, a také jich věrné a velmi vděčné služebnosti, jimiž jsou se naší milosti slíbili a nám v časích budoucích budou moci a mají tím chtivěji líbiti se, čímž většími budou obdařeni milostmi, a proto aby též městečko, kteréž za časův našich jakožto nový štípek počátek vzalo jest, k rozmnožení žádostivými ratolestmi mohlo zrosti v rozmnožení statkův, s dobrým rozmyslem a našich věrných dobrou radou a z jistého našeho vědomí svrchupsaným rychtáři, kon- šelům a obci již řečeného městečka3) Žebráku a jich budoucím k věčnosti níže psané milosti, svobody a práva dáti jsme umínili, dáváme a obdařujem z moci království Českého listem tímto, totižto nejprve aby již řečené městečko radovalo se právu a milostem města a potom již ne městečko, ale město má 224

Strana 225
slouti, a aby jmenovaní rychtář, konšelé a obec klády nebo vazby, pranéře a šibenice i jiných k soudu a k spravedlnosti vyvedení nebo učinění věcí pří- slušných a také trhu každého téhodne v středub) užívati a požívati mohli, a aby oni a jich budoucí statky své movité i nemovité na smrtedlné posteli neb za zdravého života zříditi a odkázati neb kšaftovati mohli, i také jich nekšafto- vaná aneb neporučená zboží na jich přátely a příbuzné nejbližší aby spadla, a všech práv, obdaření, milostí a svobod aby požívali a užívali, kterýchž měš- ťané a obyvatelé a město Beroun požívají a jim se radují3) jakkolivěk buďto z milosti, z obyčeje anebo z práva. Ustanovujíce taky zjevně, aby jižpsaní měšťané a město Žebrák k hradu našemu tudíž4) a nec) do komory naší nebo ku podkomořímu království našeho Českého na věky slušeli, přidávajíce také týmž měšťanům našim v Žebráce nynějším i budoucím tuto zvláštní milost, aby oni v placení ourokův a berní, jakož na všaký rokd) nám obyčej mají platiti, též povinni byli platiti a při tom skutečně aby zůstaveni byli. Přikazu- jíce všem i každým ouředníkům a poddaným království našeho Českého, a zvláště purkrabí hradu našeho na Žebráce pevně a přísně, aby předepsaným rychtáři, konšelům a obci předpověděného města Žebráku a budoucím jich na prve psaných milostech jakýmžkoli obyčejem nepřekáželi, ale raději mocí královskou českou obraňovali a obhajovali skutečně, jakož hněvu našeho nej- těžšího chtí se vyvarovati. Na svědomí tohoto listu zapečetěného pečetí našeho královského majestátu. Jenž dán jest v Praze léta od narození syna Božího tisícího třístého devadesátého šestého sedmý den měsíce ledna, království našich léta českého třidcátého třetího a římského dvadcátého léta. Obsaženo v potvrzení, vydaném králem Vladislavem dne 20. října 1486, které potvrdil 3. prosince 1674 Leopold I. a 6. srpna 1721 Karel VI. (pergamenové originály v městském archivu žebráckém). a) V potvrzení Leopoldově „města“. — b) Tamže nad přeškrtnutým „v středu“ na- psáno „v outerej". — c) Tamže místo „ne“ stojí „neb“. — d) Tamže „všeliký“. 1) Zvláště po r. 1389 pobýval Václav IV. velmi často a rád na Žebráce (A. Sedláček, Hrady VI, str. 150). 2) Původně vesnice, vysazená na právu zákupném ve 13. stol. R. 1336 se již připomíná jako městečko (A. Sedláček, Hrady VI, str. 148. — J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 987—988). 3) Podle privilegia krále Václava II. ze dne I. září 1303 se řidil Beroun právem Starého Města pražského (J. Čelakovský, Codex iuris municipalis II, str. 141, č. 76). 4) Podle smlouvy ze 6. června 1336 vzdal Zbyněk Zajíc ze Žebráka hrad Žebrák s městeč- kem a okolními vesnicemi králi Janovi, od něhož obdržel za to panství budyňské (A. Sedláček, Hrady VI, str. 148). Otiskl Fr. Krásl, Některé zprávy o Zbiroze a okolí (Sborník Hist. kroužku III, č. 4, str. 195). 225

Strana 226
153. 1396 únor 8. Praha. Král Václav IV. potvrzuje obyvatelům města Bělé pod Bezdězem jejich vý- sady, které jim udělili předešlí králové čeští, zvláště Karel IV, a ustanovuje, že nad městečky Starým Bezdězem a Doksami i všemi vesnicemi, patřícími k hradu Bezdězu, vykonává soudní pravomoc město Bělá, kde sídlí vrchnostenský soud. Město dostává na věčné časy osm honů obecních pastvin, a znovu se mu dává 11 lánů lesa, zv. „lúcká bukovina“, jehož dříví mohou užívat na stavbu a opravu města. Obnovuje se právo svobodných pánví, ale z masných a pekařských krámů i ze stolů ševcovských si ponechává král užitky a poplatky. Město dostává znovu právo míle a nadto právo svobodného trhu, k němuž musí cizí kupci přijíždět a zde prodávat své zboží. Znovu se uděluje právo města Nymburka. Užitek z vod zůstává stejný, jako byl určen dřívějšími privilegii. Měšťané dostávají právo skladu, jakož i silnic, veřejných cest, vod, rybníků a řek. Wenceslaus, Dei gratia Romanorum rex semper augustus, Boëmiae rex, notum facimus tenore praesentium universis, quod attendentes puram fidem et intemeratam constantiam, quibus serenitati nostrae regiae iudex, magister civium, consules iurati et communitas civitatis nostrae Albae Aquae,1) fideles nostri dilecti, nedum in obsequiorum prohibitione gratuita, verum etiam expositione rerum et corporum pro honore regio intrepidi placuerunt et inantea debebunt et poterunt eo gratiosius complacere, quo se perventes3) conspexerint oportuno munere gratiarum, ideoque ipsius[!] et successoribus eorum in per- petuum non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, de certa nostra scientia et autoritate regia Boëmiae infrascriptas gratias, quas a dominis praedecessoribus nostris, Boëmiae regibus, et signanter invictissimo quondam principe, domino Carolo, Romanorum imperatore et Boëmiae rege, genitore nostro charissimo, hactenus habuerunt, sicut hoc ipsum eorum litterae datae desuper manifeste declarant,2) duximus gloriosius faciendas et facimus per praesentes: Primo videlicet quod antiqua civitas dicta Bezdèz3), sita sub castro Bezdèz, quae a suis iuribus civilibus dudum prolapsa dignoscitur, necnon oppi- dum Hirsperg4) cum omnibus villis ad idem castrum ab antiquo spectantibus cum incolis ipsorum ad ipsam civitatem Alba Aqua et eius cives tam in exactio- nibus, contributionibus, iuribus, causis quam omnibus aliis oneribus quibus- cunque debeant pertinere et per iudices civitatis ipsius et consules in eorum iuribus et libertatibus conservari, quodque in nostra civitate Alba Aqua usque ad metas, quae de novo distinctae sunt, provinciale iudicium more solito habeatur, item quod etiam dicti iudex, consules et communitas Albae Aquae octo laneos liberos pro communitate, vulgariter dictos obecz, pro usibus suis, sicuti eis expedire videbitur, perpetuis debeant temporibus possidere. Item ad augendam gratiam regia nostra benignitate consueta dictis civibus de silva, dicta Luczka Bucovina,5) undecim laneos, sicut ipsis hactenus dati sunt, libera- 226

Strana 227
liter deputamus, volentes expresse, ut fundus dicti loci cum silva, quae nunc est vel supercrescere posset, perpetue ad dictam civitatem pertineat sic videli- cet, quod de lignis dictarum silvarum ipsam civitatem reparent et edificent et illas in usus ipsius civitatis impendant necessarios et convertant. Item quod etiam patellae seu sartagines, in quibus braxantur cervisiae, civitatis prae- dictae Albae Aquae pro emendatione civitatis ad ipsos cives debeant pertinere, nobis et successoribus nostris, Boëmiae regibus, macella carnificum et mensas pistorum et sutorum et census et locationes ab eisdem progredientes omnimode reservantes, volentes etiam, quod omnes homines fora dictae civitatis fre- quentantes per nulla iura foralia debeant penitus aggravari, adiicientes etiam dictis civibus infrascriptam gratiam specialem, ut in ipsa civitate a quibuslibet mercatoribus illuc euntibus cum mercedibus suis seu rebus venalibus quibus- cunque talis depositio, vulgariter dicta niderlage, debeat observari in hunc modum, videlicet quod eaedem mercesb) ad eandem civitatem adductae, sive de curribus deponantur sive per unum diem et duas noctes ab ipsorum mercato- rum adventu legittime computandum ibidem stare debeant, sic videlicet, quod eisdem mercatoribus infrascriptum spacium temporis liceat vendere unicuique volenti emere ipsas mercesb), quas si non vendiderint, ad eorum beneplacitum, quocunque voluerint, extra civitatem praedictam abducere poterint et de- ferre.6) Item decernimus, statuimus et volumus de gratia speciali, quod dicta civitas Alba Aqua omnia iura, privilegia, gratias, libertates et immunitates tam in devolutionibus, intabulationibus quam quibusvis rebus aliis habere debeat et eisdem libere perfrui et gaudere, quibus caeterae civitates regni Boëmiae, et signanter cives civitatis Nimburgensis,7) fideles nostri dilecti (a quibus etiam ius in iudiciis et dubiis suis debebunt requirere) gaudent[!] et perfruantur quamlibet consuetudinem[!] vel de iure, item quod etiam tabernae et omnes mechanici circa praedictam civitatem infra unius miliaris spacium diruantur et amoveantur, nisi huiusmodi tabernarii in dicta civitate debeant residere, quod- que etiam dicti cives amplitudine viarum et stratis publicis et aquarum, pisci- narum et fluviorum decursibus iuxta tenorem privilegiorum pro usibus suis omnimode perfruantur,s) ipsis etiam civibus civitatis praedictae Albae Aquae universa et singula privilegia et litteras super quibuscunque iuribus, literali- bus[!], gratiis et indulgentiis per praedecessores nostros datis hactenus et concessis, acsi eorum tenores praesentibus inserti consisterent, in omnibus suis punctis, clausulis, sententiis et articulis autoritate regia Boëmiae appro- bantes, ratificantes et de certa scientia confirmantes. Inhibemus igitur uni- versis et singulis capitaneis, burggraviis, subcamerario caeterisque regni nostri Boëmiae fidelibus universis firmiter et districte, ne praefatos iudicem, consules iuratos et communitatem civitatis praedictae in praefatis gratiis, libertatibus et regiis nostris donis aliqualiter impediant vel molestent, quin potius autori- tate regia realiter protegant et defendant, prout indignationem nostram gra- vissimam et poenam ad nostrum arbitrium infligendam voluerint accuratius 227

Strana 228
evitare. Praesentium sub regiae nostrae maiestatis sigillo literarum. Datum Pragae anno Domini 1396, die 8. Februarii, regnorum nostrorum Boëmiae trigesimo tertio, Romanorum vero 20. Zapsáno v manuálu města Bělé pod Bezdězem z let 1667—1699, fol. 253v. — 255. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) a) Správně ferventes. — b) Správně mercedes. 1) Bělá pod Bezdězem, s. o. Bělá pod Bezdězem. 2) V. listinu ze dne 2. září 1348 (výše č. 62). 3) Starý Bezděz; o jeho osudech srv. listinu ze dne 2. září 1348 (výše č. 62) a pozn. 2 při listině ze dne 24. dubna 1337 (výše č. 44). 4) Doksy, 8. o. Dubá. 5) V. listinu ze dne 2. září 1348 (výše č. 62). 6) Jaká cla museli platiti kupci vrchnosti, o tom byla uzavřena dohoda dne 17. dubna 1466 (J. Kalousek l. c., str. 68—69, č. 122). 7) V. pozn. 17 při listině ze dne 2. září 1348 (výše č. 63). s) V listině ze dne 24. dubna 1337 (výše č. 44). Otiskl J. Kalousek I. c., č. 37, str. 17—19. 154. 1396 březen 17. Hostinné. Henslín z Torgavy ponechává obyvatele města Hostinného při všech právech, jež užívá město Dvůr Králové. Dále jim uděluje právo dědické s příbuzného na příbuzného podle rozhodnutí kmetů. Nikdo nesmí voziti pivo do města a tam šenkovati bez vědomí rady. Za povinnost udržovati v pořádku most dostávají měštané právo solného obchodu. Rychtář z Brusnice musí bráti pivo z Hostinného a právo šenkovati má pouze ve dny soudů hlavních a posudků. Konečně vrchnost potvrzuje všechny listiny, udělené městu předešlými pány. In Gotis namen amen. Wir her Hensil von Torgaw bekennen offenlichin mit desem brife allen, di in zehen, horen adir lesen, das wier her Hensil, erbir herre der stat Arnaw, unsern getrawen burgern gebin und globin in ze czu lossen bei allem statrecht und bei andren allen rechten, alzo is di getrawen burger czum Hôffel) adir in andren vorsteten habin. Auch zal ein idis mannis gut sterbin von eime frunde an den andren nesten noch der usrichtunge der schep- pen, die czu derselbin czeit an dem rechten siczen. Zo sullen ze auch habin den salczmargt durch einer besserunge wille der brueken nu und ewicklichen. Auch zal nimant kein byr czu schenken obir ze herfüren noch brengen, is zei denne mit dem willen des rotis. So sol der richter in Pruczicz2) mit allen zeinen noch- komelinge schenken i czu dem elichin dinge ein achteil byr und i czu dem aftir- dinge ein zechczenteil und nicht mer; das sal her in der stat nemen. Ab her 228

Strana 229
adir seine nochkomelinge mer schencen, wen obin benant ist, zo sal her adir sein nochkomeling i noch der obirtretunge gebin ein schock grôssen; des sol ge- fallen ein halbis of das haus und ein halbis den scheppen an alle wedirrede. Des globe wir her Hensel von Torgaw, erbir herre der egenanten stat Arnaw, unser getrawen burger bei allen beschrebin und benanten dingen ze czu lossen an unser hindirnos und an aller andren nochkomen erbit hyndirnosse und ze auch bei allen andren brifen czu bleiben, domete wir adir unser vorfardern zemete begnot habin. Dorume das wir her Hensil von Torgaw, erbir herre dire stat, alle benante ding gancz und stete haldin wellen und sullen, so henge wir ezu einer bestetenuge unser ingesegil an desen kegenwortegen brif. Der sachen sint auch geczwgen her Nickel von Kaln, der erbir ritte, und Jeske Zylbir und Peske Zylbir, czwene gebrudir von Byllinstorf, auch mir iren angehangen in- gesegiln an desen brif. Der do gegebin ist czu Arnaw noch Crists gebort drei- czenhundirt jar und in dem seczundenewnczigisten jar an dem nesten freitage vor sinte Benedicten tag. Pergamenový originál v archivu města Hostinného; k listině jsou na pergamenových proužcích přivěšeny čtyři kulaté pečeti z přirozeného vosku, z nichž poslední jest částečně po- škozena. — Na rubu regest, ale vybledlý. — 3. — C. 1) Dvůr Králové užíval saského práva (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 887). 2) Brusnice, o. s. Hostinné. 155. 1396 březen 22. Praha. Václav IV. potvrzuje městečku Vilémovu privilegia markraběte Karla ze dne 28. září 1342 a téhož Karla jakožto krále ze dne 2. listopadu 1347. Wenceslaus, Dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex, notum facimus tenore presencium universis, quod accedens nostre maiesta- tis presenciam fidelis noster dilectus Raczko de Wilhelmicz,1) nobis humiliter supplicavit, quatenus infrascriptas literas serenissimi quondam principis et domini, domini Karoli, Romanorum imperatoris semper augusti et Boemie regis, genitoris nostri carissimi, sibi super ereccione bonorum suorum in Wilhelmicz in opidum forense traditas et concessas, approbare, ratificare et confirmare graciosius dignaremur. Quarum literarum tenores per omnia sequuntur in hec verba: Prime litere tenor talis est: Nos Karolus, domini .. regis Boemie primogenitus etc. (Následuje listina ze dne 28. září 1342; výše č. 50). Secunde vero talis est: Karolus, Dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex etc. (Následuje listina ze dne 2. listopadu 1347; výše č. 59). Nos igitur inspec- tis benigne fidelibus et indefessis obsequiis, prefato genitori nostro et nobis per prefatum Raczkonem et eius progenitores a longis temporibus studiose 229

Strana 230
exhibitis et processu temporis eo quidem studiosius exhibendis, non per errorem aut improvide, sed animo deliberato prefatas literas et omnia in eisdem contenta approbavimus, ratificavimus et confirmavimus, approbamus, ratificamus et presentis scripti patrocinio graciosius confirmamus, decernentes et expresse volentes easdem in omnibus suis punctis, sentenciis, clausulis et articulis, prout de verbo ad verbum expressatur superius, inviolabilis obtinere roboris firmitatem, mandantes universis et singulis ofiicialibus regni nostri Boemie et signanter burggravio, iudici, magistro civium, consulibus iuratis et comunitati civitatis Chadanensis, qui nunc sunt vel pro tempore fuerint, ceterisque regni nostri Boemie subditis et fidelibus firmiter et districte, quate- nus prefatum Raczkonem, heredes et successores suos in foro et opido predicto non impediant nec impediri per quempiam paciantur, quin pocius ipsos circa huiusmodi nostro nomine protegant, manuteneant efficaciter et defendant, prout indignacionem nostram gravissimam voluerint arcius evitare. Presen- cium sub regie nostre maiestatis sigillo testimonio literarum. Datum Prage anno Domini millesimo trecentesimo nogesimo3) sexto die vicesima secunda Marcii, regnorum nostrorum anno Boemie tricesimo tercio, Romanorum vero vicesimo. Ad relacionem B. Strnad de Janowicz Wlachnico de Weytemule. Pergamenový originál, uložený jako depositum města Vilémova v archivu země České; k listině jest přivěšena na pergamenovém proužku kulatá majestátní pečet z přirozeného vosku s červeným sekretem na rubu. — Na rubu: R. Petrus de Wischow. — Jan Mlady, residens in Wilemow. a) Správně má býti „nonagesimo“. 1) Byl nástupcem pánů z Egerberka (A. Sedláček, Hrady XIV, str. 382). 156. 1396 květen 14. Bečov. Boreš z Ryzmburka potvrzuje městu Bochovu listinu svého otce Borše ze dne 4. června 1375 a uděluje tamním měštanům stejná práva jako Žlutickým. Wir Borsso vom Rysmburg, herre czu Beczschow1), und alle unser erben bekennen an disem offen brife und woln, daz iz wissentlich sei allen den, di desen brif ansehen, hôren adir lesen, daz vor uns komen sein unser liben ge- trewen der richter und der rat unser stat czu Puchow und weisten uns unsers vaters seligen brif, domit her diselbe stat begnediget het, und baten uns mit fleise, daz wir in denselben brif gnediclichen geruchten czu bestetigen. Der von worten czu worten hernach geschreben stet : Wir Borsso herre czu Rysmburg etc. (Následuje listina ze dne 4. června 1375; výše č. 108). Des habe wir angesehen 230

Strana 231
ire fleissige bete, dinst und trewe, di si uns und unsern vorfaren ofte wil- liclich und nûczlich erczeiget haben, noch tun schôllen und môgen in czukunftigen czeiten, und haben in den obgeschreben brif bestetiget und confirmiret, bestetigen und confirmiren mit craft dicz brifes wir noch alle unser erben dowider nûmer czu tun. Auch so habe wir in von sünderlicher gnade und begabunge gunst, di wir czu in tragen, daz wir si begnadet und be- gabet haben, begnaden und begaben mit craft dicz brifes mit allen und sünder- lichen gnaden und begabungen, alz wir unser liben getrewen di pürger czu Luticz2) begnadet und begabet haben, alz si des unser brif haben, daz si dez ouch in aller masse und rechte gebrüchen schôllen und mogen alz di insessen pürger der egenanten unser stat czu Luticz, von uns, allen unsern erben und nochkomen ungehindert an alle argelist. Des czu bekenntnisse und ewiger sicherheit gebe wir in desen offen brif, mit unserm anhangendem ingesigel mit unserm gutem willen und wissen vorsigelt, und haben gebeten und geheissen die ereben unser lieben getrewen Clumken von Udricz, Herschen von Sichelow, czu der czeit foit czu Beczschow, Dyterichen und Thomel Froner gebrûder, daz si ire ingesigele czu dem unserm an disen brif ezu geczeucknisse haben gehan- gen. Der gegeben ist czu Beczschow, do man czalte von Cristi gebürt dreiczen- hundert iare, dornoch in dem sechsundneunczigistem iare an dem neesten sun- tage vôr pfingsten, alz man singet Exaudi Domine. Pergamenový originál v archivu města Bochova; na pergamenových proužcích visí pět kulatých pečetí z vosku přirozené barvy. — Na rubu: No. 1mo. — A. Privilegium von Borssen von Risenburg, herr auf Petzschau etc. Geben Anno 1396. 1) Syn Borše z Ryzmburku (A. Sedláček, Hrady XIII, str. 147). 2) V. listinu ze dne 30. března 1389 (výše č. 136). 157. 1396 červen 20. Český Krumlov. Jindřich z Rožmberka dovoluje soběslavským měštanům voziti cizí pivo z Litoměřic, ze Žitavy i ze Svídnice, ale pouze od svatého Jakuba do vánoc; jinak se mohou šenkovati jen domácí piva. Henricus de Rosenberg. — Vám všem, našim milým věrným, rychtářovi, konšelóm, měšťanóm i vší obci města našeho v Soběslavi přízeň naši a milost naši i vše dobré předsieláme napřed. Věrní a milí, dávámeť Vám věděti, že jsme to tak s naší radú a našimi úředníky obstanovili a tak to chceme jmieti, aby jménem do svatého Jakuba žádných piv odjinad k šenkování nevozili, než aby Vaše městská piva byla, ale když mine svatého Jakuba, thedy ktož chce a móž, móže piva odjinud, z Litoměřic, z Žitavy i ze Svídnice do města vézti a ta šenkovati, ale tak vždy, aby od těch míst, odkudž pivo přiveze, list pod pečetí 231

Strana 232
toho města na svědectví přinesl a toho piva jinak nešenkoval, neotvíral sám od sebe, než jakož konšelé sadí, a kto by jinak proti tomu učinil, aby 4 groše v naši komoru propadl. A také aby to odjinad voženie těch piv dále netrvalo než do vánoc. A toho všeho na potvrzení naši pečeť přidali jsme k tomuto listu s druhé strany písma s naším plným vědomím. Datum in Krumlov feria III. ante festum sancti Johannis Baptistae 1396. Známo pouze z opisu, uloženého v Zemědělsko-lesnickém archivu v Třeboni, zn. LA5AS, No. 14. (Za laskavé zaslání opisu děkuji panu archiváři Janu Lintnerovi v Soběslavi.) Soběslavští se starali i jinak o hospodářský rozkvět svého města. Dne 31. ledna 1414 prodává jim Čeněk z Veselé a z Vartemberka jakožto poručník rožmberských sirotků dvůr na Petříně (pergamenový originál v archivu města Soběslavě) a 1. června 1436 kupují za 12 kop grošů roční plat 100 grošů, který museli odváděti louňovickému klášteru z Petřína (pergame- nový originál tamže). Dne 19. března 1444 prodala Alena z Kraselova, manželka nebož- tíka Markvarta z Buksic, městu Soběslavi čtyři kopy stálého ročního platu, který měla na lidech v Košicích (pergamenový originál tamže). V této listině jest pamatováno na místní chudé i na faráře; pro druhého kněze bylo učiněno nadání od pánů z Rožmberka a několika soběslav- ských měštanů již 15. června 1371 (dva pergamenové originály v témže archivu). Výše zmíněná Alena z Kraselova pamatovala na soběslavské chudé i ve svém pořízení o platu v Bečicích ze dne 3. února 1455 (tamže pergamenový originál). — O hospodářském podnikání obyvatelů Soběslavě svědčí listina ze dne 14. července 1477, podle níž prodal Vok z Rožmberka svůj masný krám v Soběslavi tamnímu měštanovi Maršovi Šeplanovi za osm kop grošů (současný zápis v městské knize, uložené v Zemědělsko-lesnickém archivu v Třeboni, zn. I a l a* 46b). 158. 1396 říjen 28. Albrecht z Dubé, zemský komtur řádu Německých rytířů v Čechách a na Moravě, uděluje městu Chomutovu pečeť, která se podrobně popisuje. Dále určuje, co dědí po zesnulém manželovi vdova a co děti; není-li jich, nastupují v dědictví pokrevní příbuzní. Město dostává i právo solného obchodu. Wir bruder Albrecht von der Duben, lantkomptur czu Bemen und ezu Merhern czu den czeiten,1) bekenn offenlichen in disem brife, das wir mit rate un willen unsers homeisters czu Prüssen und seiner mitgebiteger angesehen haben die stete, treüwe und willige undirtenikeit unser lieben getrüwen burgere und undirsessen czu Cometow, die sie i und i gehabt habin kegen dem orden, uncz bis auf disse czeit und fürbaz ewicleichen schüllen haben, und besündern das sie und alle ire vorfarn sich kegen dem orden ni vorrückt haben und sich vorbaz, sie und alle ire nochkomelinge ewecleichen kegen dem orden auch nicht vorrücken schüllen noch wieder den orden nicht tůn schüllen in keinerlei weisse, und haben sie begnadt und begobt von unsers homeisters wegen und seiner mitgebitegere wegen von Prüssen und von des ordens wegen und begna- din sie mit einem ingesigil: Darinne gegrabin sein ezwene türme und ezwischen den tûrmen ein schilt, in dem schilde ein lebe und darobir eine crone und 232

Strana 233
undene czwischen den turmen ein tor mit czinnen; und undir iczlichem turme neben deme tore ein schilt des ordens; das sie und alle ire nochkomelinge des igesigils also gebraûchen schullen und das also haben schûllen, das das dem orden unschedelich sei und auch uns und allen unsern nochkomelingen. Auch so begnade wir sie mit der willekûr, die sie gemeinleichen gemacht und ge- willekůrt haben mit rate und willen unser vorfarn also bescheidenleichen, das sie und ire nochkomelinge der willeküre gebrauchen und die haben schüllen un- schedelichen uns und unsern nochkomelingen und in sulcher weise, wenne das gescheit und wi oft, das ein biderman stirbet und kinder lest und eine eliche frauwe, so schal die frauwe habin und nemen das dritte teil aller siner gûtere, die her gelassen hat, und die kindere die czwei teil. Und wenne der kindere eins abstirbet, so schal sein teil sterben und erben auf die andern geswesterde und also fürbaz von einem auf das andere. Und wenne sie alle absgesterben, so schal das gut gefallen auf das neste blut, auch mit sûlcher undirscheit, wenne sie adir ire nochkômelinge czuteilen einen anfal adir ein angefelle einem manne adir einer frauwen, sie sein wer sie sein, das sie den adir die an uns und an unsere nochkomelinge weisen schûllen, das sie von uns unsere gunst gewinnen, wie sie gnade an uns vinden, das wir auch unsern willen darczu geben, das in das an- gefelle geantwert und geeigent werde. Darczu begnade wir sie auch mit dem salcze, das sie das kaûfen ader vorkaufen schûllen czu nůcze und czu besse- rünge der ganczen gemeine czu Cometow, unschedelichen uns und unserm freien marckte doselbist, und das sie uns und unsern nochkomelingen das salcz auch gebin schullen in denselben kaûfe, alz sie is kaûfen alzo vil, alz wir des bedurfen, und schüllen uns das nicht teüwrer gebin, denn als dasselbir kaüfen adir gekaûft haben. Und bestetigin in des disse obgeschribene gnade, bego- bûnge und stücke gancz und gar mit disem keginwirtigem brife von unsers homeisters wegen von Prüssen und seiner mitgebitegere und von des ordens wegen, das sie und alle ire nochkomelinge das ingesigil, die willekur und das salcz haben und halden sollen noch dises brifes lawt nu und ewecleichin, vesteclichin und genczlichen, ungehindert von uns und von allen unsern noch- komelingen. Und haben des czu urkünde und czu einer volkommen bestetigünge unsers amptis ingesigila) lassen hengen an diesen brif und des huses ingesigil czu Cometow. Der gegebin ist noch Gotis gebürt driczenhundert jar in dem sechs- undnuczigisten jar an sente Symonis und Judens tage, der heilgen ezwelfpoten. Pergamenový originál v archivu města Chomutova; ze dvou pečetí, přivěšených na perga- menových proužcích, zbyla druhá kulatá z vosku zelené barvy a pouze při okrajích nepatrně poškozená. — Na rubu : Das ist der brif obir di bestetigunge ingesigels, salez, willekůr und angefelles. — Následuje německý regest z minulého století. — 20. a) Omylem napsáno „ingegesigil“. 1) Byl jím v letech 1394—1402 (V. V. Tomek, Dějepis města Prahy V, str. 265). Otiskl M. Millauer l. c., str. 165—168. 233

Strana 234
159. 1397 březen 25. Praha. Král Václav IV. potvrzuje obyvatelům městečka Ronova nad Doubravou listinu Oldřicha z Lichtemburka ze dne 22. ledna 1307 a přidává jim právo od- úmrtní, jak je užívají jiná města v království Českém. Wenceslaus, Dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex, notum facimus tenore presencium universis, quod pro parte iudicis, magistri civium, consulum et iuratorum opidi notri Ronow, fidelium nostrorum di- lectorum, maiestati nostre extitit cum instancia supplicatum, quatenus infra- scriptam litteram, ipsis quondam per nobilem Ulricum de Leuchtemburg traditam et concessam, approbare, ratificare et confirmare graciosius dignare- mur. Cuius littere tenor per omnia sequitur in hec verba: In nomine Domini amen. Cum ea, que geruntur etc. (Následuje listina Oldřicha z Lichtemburka ze dne 22. ledna 1307; výše č. 19). Nos igitur habito respectu ad grata et multiplicia fidelitatis obsequia nobis per iudicem et cives predicti opidi nostri dudum impensa et processu temporis eo quidem studiosius impendenda, hiis non per errorem aut improvide, sed animo deliberato predictam litteram approbavi- mus, ratificavimus, confirmavimus, approbamus, ratificamus et tenore pre- sencium regia auctoritate Boemie et de certa nostra sciencia graciosius con- firmamus, decernentes et expresse volentes, quod prefata littera in omnibus suis punctis, sentenciis, clausulis et articulis, prout de verbo ad verbum ex- pressatur superius, perpetuis temporibus obtinere debeat inviolabilis roboris firmitatem. Ceterum predictis civibus et incolis opidi nostri Ronow hanc gra- ciam fecimus specialem et facimus per presentes, quod in casu, quo aliquem vel aliquos de predictis civibus ab hac luce migrare contingeret, heredibus utrius- que sexus post se non relictis, quod extunc universa et singula bona tam mobilia quam immobilia, in quibuscumque consistant, ad proximiorem affinem eius- dem defuncti ad instar aliarum civitatum regni nostri Boemie similes gracias obtinencium venire et sine contradiccione qualibet cedere debeant et devolvi, per eundem affinem deinceps habenda, tenenda et pacifice possidenda, impedi- mentis quorumlibet penitus procul motis. Presencium sub regie nostre maiesta- tis sigillo testimonio litterarum. Datum Prage anno Domini millesimo tre- centesimo nonagesimo septimo die vicesima quinta Marcii, regnorum nostro- rum anno Boemie tricesimo quarto, Romanorum vero vicesimo primo. Ad relacionem Stephani Poduska Wlachnico de Weytenmule. Pergamenový originál v archivu ministerstva vnitra v Praze, odd. II. Listiny guberniální, č. 96b; pečet, která byla k listině přivěšena, jest ztracena. — Na rubu: R. Petrus de Wischow. — No. 2°. — No. 5. — Strany krámův mastných pekařských. — Lit. A. — Diät. Fas. 1. 24 ad 19.162/1787. — A II. N. 96 b. — Český překlad z doby kolem r. 1400 na pergamenu v archivu města Ronova zní: 234

Strana 235
Václav, Boží milostí rzmský [!] král, vždy rozmnožitel, český král, známo činíme tiemto listem všem, že strany rychtáře, purgmistra, měšťan, konšelóv a přísežných měs- tečka našeho Ronova, věrných našich milých, velebnosti našie jest s ustavičností prošeno, abychme listu dolepsaného, jim někdy skrze urozeného Oldřicha z Lichtemburka daného a pojčeného, potvrditi a upevniti milostivě ráčili. Kteréhožto listu popis jest a vzní v tato slova: Ve jméno Boží amen. (Následuje listina ze dne 22. ledna 1307; výše č. 19). My za- jisté, majíce zřenie k hodným a mnohým službám, nám skrze rychtáře a měšťany přede- psaného městečka dávno učiněným, a pod časem že by nám mohli plně učiniti, jim ne skrze omyl a neopatrnost, ale svobodným rozmýšlením napřed psaného listu potvrzujeme, pevníme a mocí královstvie Českého ujišťujeme z jistého našeho vědomie, ustavujíce a prostě chtiece, aby již jmenovaný list ve všech svých punktiech, klauzulách a rozumech i artikulech, jakož slovo od slova svrchu se vypisuje, věčné upevněnie bez porušenie obdržal. Nadto také předpověděným měšťanóm a obyvatelóm městečka našeho Ronova tuto milost zvláštní učinili sme a tiemto listem činíme, aby v příhodě, když by kterého aneb kterých Pán Buoh neuchoval svrchupsaných měšťan a dědicóv obojieho pohlavie po sobě nepozóstavil, tehda všecken statek movitý i nemovitý, v čemž by koli záležal, na najbližšieho přietele toho mrtvého podle obyčeje jiných měst královstvie Českého, podob- né milosti obdržujíce[!), přejieti a beze všeho odporu spadnúti mohl témuž přieteli potom k jmění, k drženie a ku pokojnému požívání beze všech překážek. Pod pečetí našeho krá- lovstvie majestátu. Dán v Prazě léta Božieho M'CCCXCVII patnádztý[!] den měsíce března, královstvie našich českého léta XXXIIII a římského (roku „XXI““ schází). 1) Ronov jakožto příslušenství hradu Lichnice přešel r. 1330 na českého krále a v rukách panovníkových zůstal s menšími přestávkami až do husitských válek. Potom se držitelé střídali. Koncem 15. stol. byl zase v majetku krále Vladislava, který jej zapsal Mikulášovi mladšímu Trčkovi z Lípy někdy kolem r. 1490 (A. Sedláček, Hrady XII, str. 44 a d.). 160. 1397 srpen 22. Chomutov. Albrecht z Dubé, zemský komtur řádu Německých rytířů v Čechách a na Moravě, Klaus, chomutovský komtur, a celý tamní konvent dávají chomutov- ským měštanům lesík, kam mohou zahnati dobytek v čas válečného nebezpečí, dále dovolují zříditi radnici, solnici a váhu. V městské radě zasedá zemský nebo místní komtur; nemůže-li přijíti na radnici, musí se radní páni dostaviti na místo, které on určí. Následují ustanovení o trestech a pokutách, kdo je určuje a kdo bere z nich užitek. Wir bruder Albrecht von der Duben, lantkomptur czu Behemen und czu Merhern des Deutschen ordens,1) bruder Claws, czu den geczeiten hawskumptur czu Comuthaw,2) und der gancz conent[!] der brudere des haws czu Comuthaw bekennen offenlichen allen leûten kegenwertigen und czukomftigen, das wir mit rat unser gebitigern und mit wolbedachtem mute angesehen haben die stete treuwe und den undirtenigen dinst unser liben getrauwen und undir- sessen, der bûrgere czu Comuthaw, quiemiclichen arm und reiche, den sie uns und dem orden tun und tun sullen in den czukomftigen czeiten, und haben si 235

Strana 236
begnadt und begnaden si und auch alle unsere undirsessene, di czu Comuthaw gehôren, mit dem furste, den si mit unser hulfe und vorderunge umbgeschren- cket haben und umbgegraben, das si ir vih, klein und gros, darein treiben sûllen und das darinne halden, wen es not tut kriges halb adir unfridis und sust nicht. Auch begnade wir egenanter lantkumptur unsere purgere czu Comuthaw mit der ratstube und mit der salezcamer, di si mit unser gunst und lawbe ge- pawet haben auf dem markte neben dem kawfhaws, das si di stube haben sullen und darein czusammen mit einem cumptur adir mit einem hawskumptur gen, iren rat darinne czu haben. Were es abir sache, das ein cumptur adir hawskumptur czu den schôpphen nicht môchte gen in di vorgenante ratstube, so sullen di schôpphen czu im ane alle widerrede gen, wo her si hin heisset adir wo her in bescheidet. Auch begnade wir vorgeschribener lantkumptur unsere oftgenante pûrgere czu Comuthaw, das si alle di bûzse, di da gevallen, wenn wir adir ein cumptur adir hawskumptur mit den schepphen ichtes czu rat werden und di schôpphen lassen das furbas vorbiten von unsern und den irent- wegen, wer den das ubirtritt und vorhelt di busz, di daruber gesaczt wirt, di busz sullen di schopphen ufheben gancz und gar und legen di an der stat besserunge und der stat czu nucz und czu fromen. Were is denne sache, das di schôpphen diselbe busz nicht richteten und nicht ufnemen also, als billichen were, so sal der cumptur adir ein hawskumptur di bus selber richten. Auch begnade wir obgeschribener lantkumptur unsere vorgenante pûrgere, das sie sullen eine wage haben czu der stat und der genissen und gebrauchen sullen, als in andern steten gewonlichen ist, und den nucz, der von der genanten wage komet adir komen mag, den sûllen si gancz und gar keren czu der stat besse- runge und czu nucz und czu fromen. Und das alle dise stücke unser begnadunge, mit den wir begnadt haben die pûrgere und undirsessene czu Comuthaw, unsere liben getrawe, von uns und von allen unsern nachkomlingen stete, gancz und unvorrucket ewiclichen ungehindert bleiben sulden, habe wir oft- genanter lantkumptur unsers amptes ingesigel mit dem ingesigel des haws czu Comuthaw an disen offenen brif gehangen. Der gegebin ist czu Comuthaw, als man czalt nach Gotis geburt dreiczehenhundert jar in dem sibenundnewnezi- gisten jar an der mitwochen an dem achten tage undir[!] liben Frawen Assump- cionis. Pergamenový originál v archivu města Chomutova; obě pečeti, které byly přivěšeny na pergamenových proužcích, jsou ztraceny. — Na rubu: Der brif obir rathaus, salczkamer, buze... — Následuje německý regest z minulého století. 1) Viz pozn. 1 při listině ze dne 28. října 1396 (výše č. 157). 2) Srv. A. Sedláček, Hrady XIV, str. 318. Otiskl M. Millauer l. c., str. 168—171. 236

Strana 237
161. 1397 srpen 28. Loket. Král Václav IV. potvrzuje obyvatelům města Sokolova (Falknova) všechna práva a privilegia, jež byla zničena při požáru města, a to právo města Ostrova, právo hrdelní, trhy týdenní a výroční, krčmy a dědické nápady. Dostávají Jindři- chovice a Lomnici. Wir Wenczlaw, von Gotes gnaden Romischer kunig, zu allen czeiten merer des Reichs und kunig zu Behem, bekennen und tun kunt offenlichen mit diesem brive allen den, die in sehen oder horen lesen, das wir durch merklichen ge- brechen und grosser scheden willen, die die burgere und inwoner unsir stat zu Falkenaw,1) unsere liben getrewen, beide von prants und ouch andern sachen wegen genomen und empfangen haben, nemlichen das in von fewers wegen alle ire privilegia, hantvesten und brive, die sie uber ire recht, gnaden und freiheit gehabt haben, abgangen sind, denselben burgern und inwonern zu Falknaw durch besserung willen unsir stat doselbist diese besundere gnade von newes getan haben und tun in die in kraft dicz brives und kuniglicher mecht zu Behem also, das sie in der egenanten unser stat zu Falknaw statrecht mit ge- richten, stok und galgen, wochenmerkten, jarmerkten, kreczmen, anfellen und sust in allen andern sachen, die zu statrecht gehoren, furbasmer ewiclichen haben und der gebrauchen sollen und mogen in aller massen rechten und weise, als die burgere und inwoner unser stat zu Slackenwerde2) haben und gebrauchen. Mit namen wollen wir, das sie die gebirge Heinrichsgrun3) und Lampcz4) mit iren zugehorungen haben und besiczen sullen, als sie die von alders und ouch bei unsers vaters seligen czeiten gehabt und besessen haben von allermeniclich ungehindert, unschedlichen doch uns an unsern und sust iderman an seinen rechten. Und gebieten dorumb allen unsern amptluten und mit namen dem burggrafen zum Ellenbogen, burgermeistern, reten und ge- meinden der stete, merkte und dorfere in dem lande zum Ellenbogen, die nu sind oder in czeiten sein werden, ernstlichen und vesticlichen mit diesem brive, das sie die egenanten burgere und inwoner der egenanten unser stat zu Falknaw an den egenanten unsern gnaden nicht hindern noch irren in dheine weis, sunder dobei geruhlichen und ungehindert bleiben lassen, als libe in sei unsere swer ungnade zu vormeiden. Mit urkunt dicz brives vorsigelt mit unser kuniglichen maiestat insigel. Geben zum Ellenbogen noch Cristes geburt drei- czenhundert jare und dornoch in dem sibenundneunczigistem jaren an sand Augustini tage, unser reiche des Behemischen in dem funfunddreissigistem und des Romischen in dem czweiundezweinczigistem jaren. Ad mandatum domini regis domino patriarcha Antheoc. cancell. Pergamenový originál v archivu města Sokolova; na pergamenovém proužku jest při- věšena kulatá majestátní pečet z vosku přirozené barvy s kulatou sekretní pečetí z červeného 237

Strana 238
vosku na rubu. — Na rubu: R. Bartholomeus de Nova Civitate. — Konigs Wenceslai confirmatio privilegiorum der stadt Falkhenaw 1397. jares ... (písmo zcela vybledlé). — A. I. 1. 1397. St. August, Attestatbrive. Wenzel erhebt von Ellbogen aus Falcenau zur Stadt mit demselben Recht wie Schlackenw(ert). — Též ve vidimátu města Chebu ze dne 24. listopadu 1468 (pergamenový originál v archivu města Sokolova, pečet ztracena). 1) Sokolov (dříve Falknov), s.o. Sokolov. — Vznikl koncem 13. stol. pod hradem Falk- novem. Tehdy byli pány té končiny Nothaftové. Po nich následoval Mikuláš Winkler, který přijal roku 1339 tvrz i městečko v léno od krále Jana. Poté se vystřídalo v držení několik pánů, až koncem 14. stol. připadl Sokolov českému králi, stal se komorním majetkem a byl připojen k Lokti (A. Sedláček, Hrady XIII, str. 154). 2) Ostrov se řídil právem, které platilo v Lokti (J. Čelakovský, Codex II, č. 620, str. 794—796) a ten zase hleděl k Chebu (tamže č. 337, str. 491). 3) Jindřichovice, s. o. Kraslice. 4) Lomnice, s. o. Sokolov. Listinu otiskl Mich. Pelleter, Denkwürdigkeiten der Stadt Falkenau an der Eger und ihrer nächsten Umgebung (Falkenau 1876), str. 13—14. 162. 1398 duben 29. Vilém z Landštejna, nejvyšší komorník království Českého, dává obyvatelům Dolní i Horní Lipnice právo volného odkazu. Zemře-li kdo bez poslední vůle, dědí příbuzní. Kdyby došlo ke sporu o dědictví, rozhodují lipničtí konšelé. Nos Wilhelmus de Landstein,3) camerarius regni Bohemiae supremus,1) notum facimus tenore praesentium universis tam praesentibus quam futuris. Et perpendentes multimoda et diversa servitia fidelium ac dilectorum nostro- rum civium et incolarum utriusque oppidi, antiqui et novi, dicti Lipnitz,2) nobis per ipsos exhibita et temporibus exhibenda in futuris, nosque volentes, ut ipsa oppida, eorum cives et incolae ab nostro, haeredum et successorum nostrorum regimine gratioso felicibus proficiant incrementis, ipsis civibus et incolis dictorum oppidorum gratiose et favorabiliter indulsimus ac virtute praesentium indulgemus, ut ipsi bona eorum mobilia et immobilia, quibuscun- que nominibus etiam censeantur, in mortis eorum articulo licite possint, valeant et debeant legare, testari et cui voluerint, pro libitu suae voluntatis dare pariter et donare cuiuslibet hominis conditione penitus non obstante. In casu etiam, si aliquem incolarum dictorum oppidorum sine testamento suae ultimae voluntatis ab hac luce migrare contingerit, extunc nihilominus volumus et indulgemus, ut omnia bona ipsius sic sine testamento decedentis, quicunque fuerit, ad amicos et cognatos ipsius quoscunque propinguos vel remotos nostro, haeredum ac successorum nostrorum sine omni impedimento devolvantur. Si vero, quod absit, inter ipsos amicos et cognatos pro dictis bonis aliqua litis orietur materia, extunc volumus, ut ille, cui ipsa bona per consules dictorum 238

Strana 239
oppidorum iuridice adiudicata fuerint, de eiisdem se intromittat et ea de- inceps possideat pacifice et quiete. Nos vero, haeredes et successores nostri ab omni devolutione bonorum ipsorum civium et incolarum dictorum oppidorum in toto et in parte volumus et debemus abstinere ac supportari penitus et in toto, nunquam ac in aeternum de ipsorum devolutionibus se intromittentes neque ab eis ipsas devolutiones modo quocumque exigentes. In cuius rei robur et evidentiam pleniorem sigillum nostrum proprium de certa nostra scientia est appensum. Datum Pragae anno Domini millesimo trecentesimo nonagesimo octavo proxima secunda feria post festum sancti Georgii. Zapsáno v potvrzení městských privilegií lipnických, vydaném Františkem Thurnem 21. prosince 1566, jakož i v konfirmaci Josefa II. ze dne 24. října 1781 (obojí v městském archivu lipnickém). a) V potvrzení „de Raudstein". 1) Byl jím v letech 1396—1398 (Dílo Fr. Palackého I, str. 345). — Lipnici obdržel r. 1379 spolu s Německým Brodem od krále Václava IV. Vítek z Landštejna, otec Vilémův (A. Sedláček, Hrady XII, str. 70). Srv. V. Müller l. c., str. 432. 163. 1398 duben 29. Praha. Vilém z Landštejna, nejvyšší komorník království Českého, dává obyvatelům městečka Ledenice právo volně odkazovati movitý i nemovitý majetek a darovati jej, komu by chtěli. Zemře-li kdo bez poslední vůle, dědí příbuzní. Dojde-li ke sporu o dědictví, rozhodují konšelé městečka Ledenice. My Vilém z Landštejna, nejvyžší komorník království Českého,1) známo činíme tímto listem všem vůbec, tak nynějším jako budoucím, že pováživše mnohé a rozličné služby věrných našich milých, měšťanův a obyvatelův městečka našeho Ledenic,2) nám skrze ně činěný, i také na časy budoucí aby nám činiti mohli, i chtíce my, aby to městečko Ledenice, měšťané a obyvatelé v něm pod naší, dědicův a budoucích našich správou milostivou v živnostech se rozmáhali, týmž měšťanům a obyvatelům již řečeného městečka milostivě a příznivě jsme dopustili a mocí listu tohoto dopouštíme, aby oni zboží svá mohvitá i nemohvitá, jakýmiž by ta jmény kolivěk jmenována býti mohla, na smrtedlné posteli slušně mohli a moci budou odkazovati a kšaftovati, komuž by koli podle vůle své chtěli dáti, také i dávati bez odporu a překážky všelikého člověka. Konečně přihodilo-li by se, že by některý z měšťanův a obyvatelův již řečeného městečka bez kšaftu své poslední vůle z tohoto světa sešel, tehdy nicméně chceme a dopouštíme, aby všecka zboží jeho tak bez kšaftu sešlého, kteráž by kolivěk byla, na přátely a příbuzné jeho, kterakžkolivěk blízké neb 239

Strana 240
daleké, bez naší, dědicův a budoucích našich, však toliko na panství naše a nikam jinam, všeliké překážky připadla. Jestliže by však mezi přáteli a příbuznými vo dotčená zboží nějaká rozepře vznikla, tehdy chceme a přikazu- jeme, aby ten, komuž by ta zboží skrze konšely dotčeného městečka právem přisouzena byla, v ně se uvázal a potomně jimi vládl pokojně. My pak, dědi- cové a budoucí naši na taková jich zboží, nápady neboližto odúmrti týchž měšťanův a obyvatelův dotčeného městečka našeho na všecka ani na díle nikderakž posahovati a dokonce nikdá a na věčné časy na jich odúmrti a ná- pady se vkládati nemáme a žádným obyčejem na nich toho nedobývati. Kte- réžto věci na pevnost a potvrzení pečeť naši [!] vlastní jistým naším vědomím k tomuto listu jest přivěšena. Dán v Praze léta Božího tisícího třístého devade- sátého osmého v pondělí po slavnosti svatého Jiří mučedlníka. Obsaženo v privilegiu Viléma z Rožmberka ze dne 9. července 1563, které jest zachováno ve vidimátu města Třeboně ze dne 6. listopadu 1637, uloženém v městském archivu v Ledenici. — Jiný opis v „Codex Rosenbergicus“ (archiv Nráodního musea v Praze, ruk. č. 278), fol. 251v.—252; zde jest znění odlišné, snad pořízeno z konceptu, a proto je otiskuji v plném znění: My Vilhelm z Lanštejna, podkomoří [!] královstvie Českého najvyzší, známo činíme všem tak přítomným jako budoucím listu tohoto ohledajícím aneb slyšícím, že znamena- jíce rozvážili jsme sobě mnohá a rozličná zasloužení od věrných a milých našich měšťa- nuov a obyvateluov městečka našeho Ledenic, kteráž se nám od nich stala a ještě na po- tomní časy od nich se nám díti budou, my také chtíce, aby to městečko Ledienice a měšťané jeho i obyvatelé v něm od nás a dědicuov našich a všech budoucích potomkuov našich z milostivého spravování našeho sčastný průchod všelijakým případnostem k živnosti a rozmnožení jich dobrého zase vším dobrým toho od nás užíti mohli, protož tejmž měšta- nuom a obyvateluom svrchuřečeného městečka a budoucím jich náměstkuom obdařili sme a motcí listu tohoto nadáváme právověčné, aby oni statky své movité i nemovité, neb jakž by se koli jmenovati mohly, na smrtedlné posteli úplně a dostatečně mohli kšaftovati, poručiti a komužkoli chtí, s dobrú vólí svú i dáti, též i chtí-li darem komu co šenkovati, nebojíce se v tom od žádného člověka žádných překážek. Jestliže by pak příhodou jakžkoli některému z těch měštanuov a obyvateluom i budoucím náměstkuom řečeného městečka trefilo se nenadále umříti aneb zahynouti bez kšaftu, též nicméně chceme a nadáváme jim právo i jednomu každému z nich, aby veškeren statek jeho a jemu příslušející přáteluom příbuzným a známým, kteřížkoli vohlašují se, buď z blíska aneb z daleka, na ně po smrti spadl a jim v jich ruce přišel. A přišlo-li by k tomu, jehož Buoh ostřez, že by mezi těmi příbuznými a přátely jeho pro ten statek aneb tomu podobný různice, hněv a nezvóli nastaly, tehdy chceme a přikazujeme, aby, komuž by koli od konšeluov téhož městečka právem spravedlivosti ten a takový statek přisouzen byl, ten jistý aby se mohl buď ve všecek statek, buď na díl jeho uvázati se a jím vládnouti bezpečně, nic však sobě ani dědicuom ani potomkuom budoucím našim na tom statku a vodúmrti nepozuostavujíce ani co odtud odjímajíce. A pro lepší jistotu těch věcí s naší dobrú vědomostí na potvrzení dali jsme vlastní svú pečeť k tomu listu přivěsiti. Jenž jest dán v Praze léta Páně MCCC LXXXXVIII ten pondělí po svatém Jiří, mučedlníku Božím. 1) Byl jím od r. 1396 (Dílo Fr. Palackého I, str. 345). 2) Ledenice, s. o. Lišov. — Jako ves se připomíná r. 1278; kdy byla povýšena na městečko, není však známo (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1126). 240

Strana 241
164. 1398 duben 29. Vilém z Landštejna, nejvyšší komorník království Českého, dává obyvatelům městečka Mezimostí právo volného odkazu kterékoliv osobě; zemře-li kdo bez po- slední vůle, dědí příbuzní; případný spor mezi nimi rozhodnou konšelé městečka Mezimostí. My Vilím z Landštejna, najvyšší komorník království Českého,1) známo činíme tímto listem všem vuobec, nynějším i budoucím, že pováživše mnohé a rozličné služby věrných našich milých, měštanuov a obyvateluov městečka našeho Mezimostí,2) kteréž jsú nám činili a na budoucí časy činiti povinni jsú, i chtíce my, aby to městečko Mezimostí řečené, měštané a obyvatelé v něm pod naší, dědicuov a budoucích našich milostivou správou šťastně se rozmáhali, jim měšťanóm již jmenovaného městečka milostivě a příznivě jsme dopustili a tímto listem dopouštíme, aby oni zboží svá mohvitá i nemohvitá, jakýmiž by koli jmény jmenována byla, na smrtedlné posteli moc měli a mohli kšaftovati a odkazovati, komuž by se jim líbilo a zdálo, podle své vuole, též také i dáti bez překážky a odmlúvání všelikého člověka. Když by se pak přitrefilo, že by ně- který!!] z měštanuov aneb obyvateluov řečeného městečka bez kšaftu jeho poslední vuole z tohoto světa sjíti se přihodilo, tehdy nicméně chceme a po- volujeme, aby všecka zboží jeho, tak bez kšaftu sešlého, kteráž by kolivěk po něm zuostala, na přátely jeho a příbuzné jeho blízké neb daleké bez dědicuov a budúcích našich překážky všelikteraké připadala. Jestliže by pak, jehož Pán Buoh nedej, mezi jimi přátely a příbuznými nějaká róznice o řečené zboží znikla, tehdy chceme a přikazujeme, aby ten, komuž by ta zboží skrze konšely dotčeného městečka právem přisouzena byla, v ně se uvázal a jimi vládl po- kojně. Ale my, dědicové a budoucí naši ode vší připadlé odúmrti zboží těch měštanuov a obyvateluov řečeného městečka, ode všeho neb na díle, chceme a máme se zdržeti dokonce a všelikrát a nikdy na věky na jich odúmrti se ne- potahovati ani jich a těch odúmrtí ižádným obyčejem nenapomínati. Kteréžto věci na pevnost a plnější dostatečnost pečeť naši [!] vlastní jistým naším vědo- mím k tomuto listu jest přivěšena. Dán v Praze léta Božieho tisícího třístého devadesátého osmého v pondělí po svatém Jiří. Papírová kopie z 15. stol. v Zemědělsko-lesnickém archivu v Třeboni, zn. I. A 5AS Nro. 51. 1) O něm v. pozn. I při listině ze dne 29. dubna 1398 (výše č. 161). 2) Mezimostí, s. o. Veselí n. Luž. — Městečko vzniklo pod tvrzí, jejímiž majiteli byli nejdříve páni z Mezimostí, po nich páni z Růže a od r. 1380 Oldřich z Rožmberka. Od něho je koupil koncem 14. stol. Vilém z Landštejna; ale počátkem 15. stol. jest Mezimostí již zase pod vládou pánů z Rožmberka (A. Sedláček, Hrady III, str. 179—180). Otiskl A. Sedláček v „Českém jihu“, roč. VI, č. 21 ze dne 22. února 1878 v článku „Paběrky ze starých pamětí obce mezimostské“. 241

Strana 242
165. 1398 září 14. Loket. Král Václav IV. potvrzuje městečku Lubům [Schönbachu ] všechna privilegia, která prý shořela. Městečko se řídí právem chebským. Wir Wentzlaw, von Gottes gnaden Romischer künig, zu allen zeiten merer des Reichs, und künig zu Behaimb, bekennen und tuen kund offendlich mit diesen brief allen denen, die in sehen oder hören lesen, wann den burgern und inwonern unsers städtels zu Schonbach, unsern lieben getreuen, ire briefe, die sie über ire recht und freiheid herbracht haben, vorbrandt sind,1) so haben wir in durch besserung willen desselben städtl mit wolbedachtem mut, gutem rate und rechter wissen alle ire rechte, freihaid, gnaden und auch die strassen, als sie die von alders recht und redlich herbracht haben, genediglichen bestäd- tet, befestet, vorneuet und confirmiret, bestäten, bevesten, verneuen und con- firmiren in die in craft dicz briefs und küniglicher mechte zu Behem also, dass sie und ire nachkommen ewiglichen alle solche rechte, freiheiten, gnaden und strasse haben und der gebrauchen sollen als unser stadt zu Eger,2) da sie auch das recht holen und nemen sollen, von allermenniglich ungehindert. Und gebie- ten darumb allen unsern ambtleuten, burggrafen, pflegern, gemeinschaften der stedte, märkte und dörfer und allen anderen unseren getreuen und under- tanen ernstlich und vestiglichen mit diesen brief, das sie die ehegenandten burger und inwhoner zu Schonbach an den ehegenandten iren freiheiten, rech- ten, gnaden und strassen, als sie die redlichen von alders hergebracht haben, nit hindern oder irren in keine weiss, sonder der geruiglich und ungehindert, als vorgeschrieben steht, gebrauchen und geniesen lassen und sie auch dobei von unsernt wegen handhaben, schuczen und schirmen, als lieb inen sei unser schwere ungnade zu vermeiden. Mit urkund dicz briefs versiegelt mit unsern kuniglichen maiestad-insiegel. Geben zu Ellnbogen nach Christi geburd dreic- zehenhundert jar und darnach in den achtundneunczigisten jaren an des hailigen Creucz tage Exaltationis, unser reiche des Behmischen in dem sechs- unddreissigisten und des Römischen in dem dreiundezwenczigisten jaren. Ad relacionem Sigismundi subcamerarii Franciscus, canonicus Pragensis. Originál jest ztracen, kopie ze 16. dubna 1567 v archivu ministerstva vnitra, odd. SMP 106, S 25. 1) Zachováno pouze privilegium římského krále Ludvíka ze dne 9. ledna 1319 (výše č. 27), které bylo adresováno a určeno waldsaskému opatovi, nikoliv městečku Lubům. 2) Cheb se řídil norimberským právem a jako jediné město v Čechách přijímal přímo z Norimberka právní naučení (B. Mendl, Tak řečené norimberské právo v Čechách. V Praze 1938, str. 20). 242

Strana 243
166. 1399 únor 18. Bratří Borešové z Ryzmburka mění Bochovským obilní desátek v peněžitý úrok devíti kop českých grošů. Wir Borso von Risemburg, herre czu Beczschow,1) unser erbin unde noch— komen bekennen ude tun kund mit desim offin brive allen den, die diesen keginwertigin brif sehen adir horen lesin, daz vor uns komen sin der rad unde die gancze gemeine unser stad Buchaw unde habin uns gebetin mit ganczem flisse, daz wir en den czehendin, den si uns an getreide gegebin habin, czu einer gewonlichen summen geldis lassen weldin, die en beqweme unde ebin were. Unde wir habin angesehen ire flissige bete, sundirlichin fromen, der en dovon komen mag, unde getruwis dinst, daz uns die vorgeschrebin unsre un- dirsesin stetlich getan habin unde noch tun mogen in czukonftigen cziten, unde habin en allen den czehenden, den si vor uns unde unsern vorfaren an getreide czu gecziten alle iar gegebin habin, czu nuin schok groschin Behemischer we- runge williclichin gelassin. Die egenante summe geldis sullen sie uns alle iar ierlichin gebin mit andern unsern czinsen, funftehalb schok uf sende Jorgen tag unde funftehalb schok uf sende Gallen tag. Daz alle vorgeschrebin rede, stucke unde artikil von uns, unsern erbin unde nochkomen stete unde gancz ewiclichin unvorrukt gehaldin werdin, des czu bekentnis unde mer sichirheit habin wir egenantin Borsen gebrudire unser beidir ingesigele an desin offin brif mit unserm gutem willen unde wissen lassen hengen unde habin gebetin die erben Chlumken von Udricz, Lutold vom Burgelins, Koberse von Stirher- sin, Jan Scheptaken, unsere liben getruwen, die czu geczuknis ire ingesigele ouch mid den unsern an desin brif habin gehangen. Der gegebin ist noch Gotis geburt driczenhundirt iar, dornoch im nuinundenuinczigisten iare am nehstin dinstage noch Aller manne vasnacht. Pergamenový originál v archivu města Bochova; na pergamenových proužcích jest při- věšeno šest kulatých pečetí, z nichž první dvě z vosku červeného, ostatní z přirozeného, druhá, třetí a čtvrtá zachovány z poloviny, ostatní poškozeny na okraji. — Na rubu: T. No. 19. Von Ao. 1399. 1) Viz pozn. 1 při listině ze dne 14. května 1396 (výše č. 156). — Byli to Boreš mladši a Boreš nejmladši, vydavatelé privilegia ze dne 19. dubna 1399 pro Bečov (níže č. 168). 167. 1399 březen 25. Praha. Král Václav IV. potvrzuje Kašperským Horám listinu císaře Karla IV. ze dne 5. ledna 1366 na obchodní cestu z Pasova přes Kvildu do středu země. 243

Strana 244
Wir Wenczlaw, von Gots gnaden Romischer kunig, zu allen czeiten merer des Reichs, und kunig zu Behem, bekennen und tun kunt offenlich mit disen brief allen den, die in sehen oder horn lesen, daz wir von wegen des purger- maisters, rates und purger gemainclich des pergs Reichenstein, unsern lieben getrewen, mit vleis gepeten sein, daz wir in einen brief, den in etwenn der allerdurchleuchtigister furste, unser lieber herre und vater, her Karel, zu den czeiten Romischer kaiser und kunig zu Behem, dem Got genade, uber etliche gnaden der strassen, die do get von Passaw gen Behem uber das Gewildel), gegeben hat, zu bestetten, vernewen und confirmiren genediclich geruchten. Derselbe brief hie inne geschriben stet, von wort ze wort also lautet: Wir Karl, von Gots gnaden Romischer kaiser etc. (Následuje listina ze dne 5. ledna 1366; výše č. 92). Da haben wir durch pesserung und nuczes willen des egenannten pergs zu Reichenstein und der purger und inwoner daselbs und auch durch dinste, gehorsam und trewe willen, darinn wir si bisher redlich erfunden haben, soliche ire gebete gnediclich erhort und haben darumb mit wolbedachtem mute, gutem rat und rechter gewissen denselbigen purgern und inwonern zu Reichenstein den obengeschriben briefe in allen seinen punckten und artikeln, als er von wort ze wort begriffen ist und geschriben stet, gnediclich bestetiget, vernewet und confirmiret, besteten, vernewn und confirmiren in den von kunig- licher macht in kraft dicz briefs und mainen, seczen und wellen also, daz er in allen seinen kreften und mainung genczlich beleibe und unverrugkt gehalden weren solle vor allermeniclich ungehindert. Mit urkunt dises briefs versigelt mit unser kuniglichen maiestat insigel. Geben zu Prage nach Kristi gepurt drewczehenhundert jar und darnach in dem newnundnewnczigisten jar des dinstages unser frawn tags Anunctiacionis, unsers reichs des Behemischen in dem sexunddreissigisten und des Romischen in dem dreiundezwainczigisten jare. Inserováno v listině krále Ladislava ze dne 18. prosince 1453 (pergamenový originál v městském archivu v Kašperských Horách). 1) Kvilda, s. o. Vimperk. 168. 1399 duben 19. Boreš mladší a Boreš nejmladší bratři z Ryzmburka a na Bečově udělují svým lidem z Bečova městské právo, právo dědické, hrdelní a volného odchodu. Osvobozují je ode všech platů a robot s výjimkou Dvorského a Českého mlýna. Vesnice, které patří k bečovskému městskému soudu, musí brát pivo výhradně z Bečova. Přesně se určují pokuty za jednotlivé činy a přestupky. Dále se udě- luje Bečovským právo brát dříví z panských lesů a s vědomím vrchnosti nebo fojta je žďářit i v nich lovit. Všechny pozemky, které patřily k Bečovu a byly zastaveny, budou vyplaceny a odevzdány městečku k jeho užitku. Obyvatelé Bečova jsou povinni dbát toho, aby se nechodilo po neobvyklých cestách. 244

Strana 245
Wir Borse der jüngere und Borse der jüngiste gebrüedere von Risenburg, herren zu Petschaw etc.,1) alle unser erben und nachkomben bekennen und tun kund mit diesem offnen brieve allen den, die in sehen oder hören lesen, das wir mit wolbedachtem mute von sunderlicher gnade und gunst wegen haben angesehen armut und die grossen gebrechen, der anliget unsern armen leuten zu Petschaw2) etc. an erben, eckern und wiesen, der sie gar wenig haben, darzu ihr fleissig gebet, dienst und treue, die sie unsern eltern oft willigelichen getan haben, uns und unsern erben noch tun mogen in zukünftigen zeiten, und haben sie begnadt, begnaden und gebn ihn, allen ihren erben und nach- komben stadtrecht also, das sie mogen ihr gut fahrend und unfahrend schicken, schaffen oder geben mögen, wem sie wollen, sie und ein iczlicher under ihn besunders. Geschehe aber, das ihr einer oder mehr von kranckheit oder anderer nötlichen sachen wegen sein gescheft nicht tun möcht, so soll desselben gut fahrend und unfahrend und erbin alles gefallen uf den nehisten seinen freund. Und die töchtere als guet recht sollen haben als die söhne, das ihr gut nicht möge noch solle erbelos werden. Were aber, das sich ihr einer oder mehr gegen sein nachbarn vorgesse oder kegen gesten und ihn erschlüge oder ersteche, da Gott vor sei, wenn er denn mit sein selbst leben davon kompt, so soll man ihm lassen volgen alles sein gut und habe ohne alles hindernus also, das ira) keiner sein gut mag vorschlan, vorderben noch mit keinerlei unfuege vorlissen. Und ob man ihn ergriffe mit sein selbst leibe, noch mag er seins leibes und guts sich bas erwehren, denne ihms jemand abgesagen moge, dieweile man ein blu- tige freher in der hand nicht ergrifet.b) Erkennet aber der rat, das derselbe oder ein andere ihre mitburger unrecht schwüre oder andere unfueg tete mit worten oder mit wercken, denselben mag der rat büesen an Leib und an gut. Auch müegen sie ihre mitburger lassen ziehen aus ihrer stadt und auch annemben, wer in fuget, und den vorweglassen von aller herrn gute mit unser hülfe, und auch mit unsern wissen und willen das alles geschehen soll. Auch mögen sie ihren selbschuldigen und bürgen umb allerlei schulde ufhalten und hindern von aller herrn gütern, edle und unedle, ohne alle unser hindernis. Geschehe auch, das der rat und die gemain einen oder mehr fingen, wo das geschehe mit ihren wissen, was sie dann darüeber vorzereten mit nachreisen, mit potenlohn oder mit züchtigerlohn, wie die scheden und zehrung geschehe, darinn geben wir ihn zu hüelfe alle die dorfer, die in unseraa) gerichte gehören, mit den halsgerichten zu Petschaw, das sie mit in sollen leiden und sie hin- wieder mit ihn leiden nach iren treuen, als oft das not°) geschicht. Auch wollen wir, das dieselben unsere arme leute in denselben dorfern und halsgericht ge- sessen kein Bier sollen preuen noch anderswo kaufen, sonder was sie des be- dürfen, das sollend) sie alles kaufen und nemben zu Petschaw, dieweil sie des zu kaufen finden, ohne arg. Wir tun ihn auch die sonderliche gnade, das wir sie steierfrei und allerbb) scharwerck frei lassen, ausgenomben unser zwo mühlen, die hofmühl und die Beheimische mühl, von den uns unser scharwerck ge- 245

Strana 246
fallen soll. So haben wir noch unser machtleute sie fürbas mehr umb keinerlei mehr zu mahnen denn umb unsern zins, und was uns zugeteilt würde°) mit den rechten in unserm gerichte, doch soll ihn daranf) sunderliche gnade geschehen vor andere unsern armen leuten, und das messerrucken, schwerdtrucken einen schilling in die scheid und einen schilling us der scheide; tut er aber schaden damit, so ist die bues dritthalb pfunds), und die hacken, spies, steinwürf auch dritthalb pfund, er tu damit schaden oder nicht. Auch tun wir in die gnade, das sie in unsern wälden mügen hauen zimmerholz, brennholz, grün und dürr, als viel sie des bedürfen und mogen auch us demselben unsern wälden und furhölzern raumen und reuten zu wiesen und zus) eckern, oder [!] doch mit unsern oder unsers foites c) wissen. Auch mögen sie us demselben unserm walde und gütern fahen bern, schwein, lüchs,h) marder und füchs und mogen auch alle jahr vierzehen tag vor fassnacht eichhörner1) jagen ohne hinder- nus. Auch mögen sie us allen unsern wälden und gütern ungewöhnlichedd) weeg und steeg3) vorbieten mit unser hüelf und die ubertretere büesen an ihrem guete mit einer gewönlichen bues und darmit bessern weeg und steeg umb Petschaw nach ihrem treuem. Auch zu einer hüelfe und pesserunge unser armen leute zu Petschaw alle diesee) eckere und wiesen, die vor alter zu Petschaw gehören, die vorsetzt sein worden, wer die innehat, der soll sie wieder zu lösen geben nach unser burger rate ohne wiederrede; wer das wiederspreche, der were uns vorfallen desselben erbis, es weren wiesen oder ecker, und soll den vorbas dieselben erbe nicht vorkaufen, vorseczen noch anderswohin lassen pauen und abnehmen under der busen, als vorgeschrieben stet. Das nun von uns alle vorgeschrieben rede, gnade, globte,f1) artickel und punde ganzgs) fest und unverrucket bleiben, des zu urkunde und ewiger sicherheit von uns, unsern erben und nachkomben ungehindert geben wir ihn diesen offnen brief, vorsigeldt mit unserm anhangenden insigel. Und zu ein gezeuknusse haben die erbare unsere lieben getreuen Zesthko Swinaw, Lutolt von Burgelins, Thomol Fröner vom Gefelle, Jan Scheptak zu Pörthen gesessen und Andreas von Pathen durch unser geheisse und fleissige bitte willen ihre insigill auch an diesen brief gehangen. Der geben ist nach Gottes geburt dreizehenhundert jahr, darnach im neunundneunczigisten jahre an dem nehisten sonnabend vor sanct Georgen tage, des heiligen merterers. Ověřený opis městských privilegií bečovských, který pořídil podle originálů dne 27. dubna 1612 Petr Hungar v Praze (archiv ministerstva vnitra v Praze, odd. SM P 106, B 5). Jiný opis v městském archivu slavkovském, podle něhož otiskl toto privilegium F. Bernau, Geschichte des alten Schlosses Petschau bei Carlsbad (Karlovy Vary 1875), str. 104—107. a) Bernau má „ihr“. —b) U Bernaua „dieweile man ein Bluetige were, ime der Hand nicht ergreifet“. — c) Bernau „noch“. — d) Nad přeškrtnutým „dasselbig“. Bernau má „dasselbig“. — e) U Bernaua „wurde“. — f) Bernau „davon“. — g) Nad přeškrtnutým „oder“. Bernau má rovněž „oder“. — h) Bernau nemá „Lüchs“. — 1) Bernau má „Hasen“. 246

Strana 247
aa) Potvrzení ze dne 22. března 1467 přidává „herrschaft und“. —bb) Tamže „allerlei“. — cc) Tamže misto „unsers foites“ jest „besiczer Petschaw“. — dd) Tamže misto „unge- wöhnliche“ jest „ungepürliche“. — ee) Tamže misto „diese" jest „luse". —ff) Tamže misto „globte“ jest „geliebde“. — gg) Tamže ještě „stet“. 1) Rudonosná krajina kolem Bečova a Slavkova patřila původně Hrabišicům. Ještě 31. července 1354 se připomíná pouze hrad (v listině Karla IV, jíž se udělují bratřím z Ryzmburka báňské užitky u hradu Bečova), ale 22. prosince 1387 se mluví již o hradu i o městečku pod ním, a to v listině, kterou se stvrzuje pánům z Ryzmburka cesta ze Žlutic přes Sv. Vojtěcha, Březinu, Drošov a Vranov (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 570—572). 2) Bečov, s. o. Bečov. 3) O cestě v. pozn. 1. 169. 1399 květen 1. Vilém Zajíc z Hazmburka potvrzuje Ervěnickým list Bedřicha a Viléma z Ervěnic z 25. května 1364 na nápady (výše č. 85). Zmínka v soupisu privilegií městečka Ervěnic (v. výše při listině z 25. května 1364, č. 85): N°. 4. List latinský pana Vilíma Zajíce z Hazmburku a na Rvenicích, nímž svrchu dotčený list sub N°. 1 pánův bratří Fridricha a Hynka z Zee na nápady, slovo od slova do téhož listu svého jej pojavši, potvrzuje. Datum léta 1399 na den svatých Filipa a Jakuba. 170. 1399 červen 23. Heřman a Jan mladší z Hradce zakládají v Jindřichově Hradci špitál pro chudé a nemocné. Originál není zachován, znění známo z knih erekčních (A. Podlaha, Libri erectionum VI, str. 215). O špitálu a jeho založení srv. Fr. Teplý, Dějiny města Hradce Jindřichova I. 1, str. 146. — Dne 18. května 1405 dávají jindřichohradečtí měštané městskému špitálu ves Skrý- chov, kterou koupili od své vrchnosti. (Pergamenový originál, vlastně ověření arcibiskupským vikářem Adamem z Nežetic, v archivu města Jindřichova Hradce, zn. I. A c d. 3. Srv. Fr. Teplý l. c., I. I, str. 147). 171. 1399 listopad 11. Městský řád pro město Jablonné v Podještědí. Ordnung der Burger und bürgerliches Recht der Stadt Jablonae. Die ganze burgerliche Gemeinde innerhalb und ausserhalb der Mauer hat freie Gewalt zu fischen in dem Flusse, soweit die Aue bis an dem Lemberger 247

Strana 248
Teich und bies nacher Walten1) sich erstreket. Gabel hat gleich anderen Städten die Gewalt, Wein und Salz zu verkaufen, Malz zu machen und Bier zu brauen von alt Menschen Gedenken her ohne aller herschaftlicher Contradiction oder Verhindernus. Haben sie Gewalt Innungen, Zunften und Handwerkszechen, item Mas, Gewichte und Elen anderen zu geben und mitzuteilen ohne alle der umliegenden Städten Contradiction und Wiederstrebung. Auf der Gemeinde Grund können mit Zulassung des Rats Scheuern und Wohnhäuser gebauet werden, jedoch mit diesem Gedinge, dass nicht der Herrschaft, sondern dem Rat jährlich der Zins gereichet werde; diese Freiheit ist von der Herrschaft niemals angefochten worden. Dem Rat stehet allein zu, neue Ratmänner zu wöhlen und zu creiren, aus deren Wahl von der Herrschaft keiner abgesetzet wird, er wäre dann mit einem Verbrechen befleket. Die Einsetzung des Burger- meisters und Richters aber gehöret der Herrschaft zu, jedoch also, dass deren Bestellung aus den Ratsverwandten—Stande geschehe. Diejenigen Burger, welche keine Akerbauguter besitzen, haben freie Gewalt, die Häuser zu ver- tauschen und zu verkaufen. Dem Rat gehört eigentlich zu, die Zeugnussen der ehrlichen Geburt und Wohlverhaltnis den Ansuchenden zu geben und das Burgerrecht mitzuteilen, einen Untertanen aber loszulassen gehöret der alleinigen Herrschaft zu. Der Verstorbenen Güter fallen an alle nähere Bluts- freunde und nicht an die Herrschaft; ein Testament vor zween oder dreien Ratmännern und dem Richter, von dem bestellten Stadtschreiber gemacht, ist kräftig und unverlezlich. Die zünftigen Waisen, sowohl in- als ausserhalb der Stadt, und alle, welche durch das Recht der Gemeinde verbunden werden, seind verpflichtet sich vor dem Rat zu gestellen. Wann denen Fremden durch Testamentsvermächtnus etwas an unbeweglichen Gute zukommet, soll er ihnen ohne Zulassung der Herrschaft nichts ausfolgen lassen, die beweglichen Güter aber seind, welche er den Ansuchenden geben kann. In Verheiratung der Waisen wird die Zulassung des Rats erforderet, es wäre dann, dass etwa eine merkliche Ursach eines Verbrechens sich auf die Herrschaft berufete. Denen Burgern und Einwohnern stehet die Freiheit zu, ihre Güter entweder under- einander zu verkaufen oder zu vertauschen auf Zulassung des Rats. Wann aber die Verkaufung oder Vertauschung zwischen einem Burger und Fremden ge- handlet wird, so wird diese Sache der Herrschaft beigebracht. Der Burger- meister und Richter seind von Erlegung des Zinses befreiet, die Ratmänner, was vor Güter sie auch besitzen und welche die Pforten auf- und zumachen, geniesen gleichmässige Erlaubnus dieser und der Jagtbefreiung. Der Burger, so keine Güter besitzet, ist frei von allen Dienstbarkeiten, welche Robot genennet werden. Das Halsgericht gehöret der alleinigen Herrschaft zu. Das Kirchen- recht ist der Herrschaft zugehörig, jedoch mit diesem Bedinge, dass die Stimme des Rats und der Gemeinde zu Berufung eines Pfarrers den Beifall gebe. Der Rat und die Gemeinde der Stadt Gabel hat Freiheit zu öffentlichen Gebäuden Holz zu hauen, jedoch mit dieser Bedingnus, dass es mit Bewilligung der Herr- 248

Strana 249
schaft geschehe. Derzeit Burgermeister Pasco Pelsick, Nickel Tigler, Richter, Nikel Hockel. Nikel Miresch, Havel Engelhort, Nytz Seichel, Peter Mülner, Nütz Hansler, Nitz Gürlach, Stephan Haulbrok, Hansel Arzt, Peter Hekel, Herman Polke, derzeit Ratmänner. Geschehen im Jahr des Herrn eintausend- dreihundertneunundneunzigsten am Tage des glorwürdigen Martyrers Sanct Martini. Obsaženo pouze v konfirmaci jablonských privilegií Karlem VI. ze dne 2. srpna 1724, uložené v archivu města Jablonného v Podještědí. Otiskl Fr. Runge, l. c., str. 41; srv. též V. Pinkava l. c., str. 30—31. 1) Valtinov, s. o. Jablonné v Podještědí. Listina budí jisté podezření, na př. větou „diese Freiheit... angefochten worden" a ustanovením, že vrchnost dosazuje nejen rychtáře, ale i purkmistra. První věta jest patrně mladší vsuvkou, druhá věc ukazuje na dobu, která již nechápala právní rozdíl mezi rychtářem a purkmistrem. Nicméně celý ten městský řád zachoval staré jádro, k němuž byly v pozděj- ších dobách přidány vysvětlivky nebo položen důraz na zvláště významná ustanovení. I když s hlediska diplomatického se nehodí do sklonku 14. stol., po obsahové stránce lze jej pro tuto dobu uhájiti. Jest to tedy nejspíše parafráze podle starých zásad. Na to ukazuje i termi- nologie a řeč. Pravděpodobně jde o překlad z latiny. 172. 1399 prosinec 13. Jindřich mladší Berka z Dubé potvrzuje obyvatelům města Jablonného v Pod- ještědí právo volného odkazu až do pátého kolena. Wir Henricus von der Duba, sonsten Berka genannt, derzeit der Jüngere,1) tuen laut dieses Briefs männiglichen kund, nachdem wissentlich, dass hiebevor nach Absterben der Freunde in unseren Gebieten alle und jede hinterlassene Güter an uns und unsere Vorfahren mit vollem Rechte ohne Hindernus gefallen, wir nun aber aus wohlbedachtem Mute und mit vorhergehenden reif gehaltenen Rat unserer Freunde den Statum, die Condition und Zunehmung unserer Getreuen in unserer Stadt Gablona begehren, als tuen wir aus sonderlicher Gunst und Liebe bewegt unseren Getreuen in vorbesagter unser Stadt Gablona alle und jede nach Absterben der Freunde hinterbliebene Güter, welches in gemeiner Sprache Anerstorben genennet wird, also überlassen und schänken, dass sie in diesen Gütern bis auf die fünfte Linie der Blutsfreundschaft die vollkommene Freiheit auf allerlei Weise immerwährend haben sollen, also zwar, dass derjenige, welcher aus den Freunden der nächste gefunden werden möchte, dieser Güter geniesen solle von jedermänniglichen ungehindert. Gestalten wir uns dann bei unserem guten Glauben und Trauen dieser Güter auf ewig verzeihen und in denselben uns kein Recht zu eignen. Beinebens 249

Strana 250
wollen wir Henricus von Duba, sonsten Berka genannt, die Schankung dieser Freiheit für kräftig, genehm und fest gehalten haben, geben hierzu unserern vollkommenen und gänzlichen Willen. Versprechen auch bei unserem guten Glauben und Trauen alle und jede vorerzelte, von uns obbesagten gegebene Donationes zu ewigen Zeiten unverbrüchlich zu halten. Zu Urkund dessen und mehrerer Bekräftigung ist an diesem Brief unser Sigill mit unserem guten Wissen angehanget worden. Geben im Jahr des Herrn eintausenddreihundert- neunundneunzigsten am Tage Sanctae Luciae, der glorwürdigen Jungfrauen. Obsaženo pouze v potvrzení jablonských městských privilegií Karlem VI. ze dne 2. srpna 1724 (v archivu města Jablonného v Podještědí). Je to patrně rovněž překlad z latiny. 1) Syn Jindřicha Berky z Dubé; Berkové koupili totiž zdejší panství i s městem někdy koncem 14. stol. (A. Sedláček, Hrady X, str. 286; J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 774). Jindřich mladší držel horní polovinu města, jeho bratr Jindřich starší dolní polovici s tvrzí. (A. Sedláček l. c., str. 286). Srv. Fr. Runge l. c., str. 42; V. Pinkava l. c., str. 29. 173. 1400 únor 2. Gottfried, opat plaského kláštera, spolu s celým konventem znovu vysazují městečko Kralovice právem zákupným ve výměře 50 lánů; z každého lánu se od- vádějí peněžité i naturální dávky na sv. Jiří a na sv. Michala, a to zároveň s dáv- kami z vařeného a vyšenkovaného piva v krčmě. Rozloha lánů se nesmí měniti. V městě má být toliko jedna lázeň, z níž bude vrchnost dostávati jednu kopu čtyři groše ročně. Podymné zůstává nezměněno jako dříve. Měštané platí určitý peníz na každou berni, kterou král zatíží klášter, podsedci, jichž jest zde 24, a kteří platí roční úrok, jen jednou do roka, jinak nepřispívají na společná vydání obce. Při výpravě krále, při pobytu jeho, královny i jiného z panovnického rodu v klášteře pomáhají měštané opatu na jeho vydání peněžitými i naturálními dávkami. Z kaž- dého lánu se ročně veze do kláštera vůz vápna. Kdo z obyvatel neplatí předepsané a nařízené poplatky, bude uvězněn; kdyby i pak neplatil, jeho majetek se prodá nebo konečně propadne vrchnosti. Konšelé se obnovují každoročně, a to tak, že 12 zvolí obec, 12 staří konšelé a z těchto 24 jmenuje opat nových 12 konšelů. Obec má právo užívati dvou pečetí, větší a menší, jakož i vésti městské knihy. Měštané i pod- sedci mohou volně nakládati s majetkem movitým i nemovitým; zemře-li kdo bez- dětek a bez poslední vůle, připadne pozůstalost vrchnosti, která po dohodě s pokrev- ným příbuzným mu majetek může propustiti. Měštané dostávají dále právo vol- ného šenku vína i piva a volného prodeje soli; pouze ze soli, prodané v den trhu, každý prodavač prodá vrchnosti beze zisku jeden strych soli. Město se řídí právem města Rakovníka. 250

Strana 251
In nomine sanctae et individuae Trinitatis amen. Hominum memoria labilis et cum ipsis cernitur peritura, necessarium est, si quae praesentis tempo- ris opera ad futurorum memoriam pervenire debeant, haec et perpetuitatis sigillo roborentur. Nos igitur Gottfridus, Dei gratia abbas in Plass, Joannes prior, Gottschalkus supprior, Petrus bursarius totusque conventus monasterii praefati,1) cupientes census nostros in civitate seu oppido nostro Kralowitz2) habere uberiores et certiores, non improvide nec per errorem, sed proborum salubri perusi consilio et bona deliberatione praefatum oppidum nostrum una cum singulis haereditatibus ad ipsum oppidum spectantibus, in numero videli- cet 50 lanos agrorum, de novo fundavimus, locavimus et in ius emphiteuticum seu teutunicum, quod vulgo anleit dicitur, exposuimus pro pecunia parata nobis plenarie persoluta, conditionibus tamen subnotatis: Primam quidem quod quivis incola seu inhabitator praefati oppidi, haereditatem tenens, de quolibet lano annuatim nobis et nostris successoribus 64 grossos argenteos monetae Pragensis, 3 strichones siliginis, 3 strichones hordei, 2 strichones avenae, 2 pullos et 40 ova singulis annis tenebuntur censuare, et hoc divisim, scilicet in festo sancti Georgii proxime venturi quivis ipsorum de quolibet lano 32 grossos et 40 ova. Adiungimus etiam, quod braxatura et propinatio cerevisiae, quod vulgo krezmae dicitur, ipso festo sancti Georgii mediam octavam sexagenam grossorum similiter cum censu perpetuo solvere tenebuntur. In festo vero sancti Michaelis proxime secuturo iterum de quolibet lano 32 grossos, annonam totam, pullos omnes et etiam pro braxatura cerevisiae et propinatione eiusdem iterum 8 sexagenas grossorum nobis et monasterio nostro censuabunt. Adiici- mus etiam, quod praefati agri seu lani in metis suis et in limitibus suis, prout nunc sunt, perpetuis temporibus maneant illaesi, et hoc omni mensuratione procul mota. Volumus etiam, quod in preadicta nostra civitate unum balneum consuetum tantum sit et non plura; de quidem balneo omni anno perpetuis temporibus nobis et monasterio nostro unam sexagenam cum 4 grossis solvere tenebuntur. Fumales vero omni anno praedicti cives, prout moris et consuetudi- nis antiquae fuit, solvere tenentur. Item quotiescunque dominus rex steuram sive bernam super nos et nostrum monasterium imposuerit, si semel, bis vel ter, integram aut mediam, tunc secundum quantitatem impositionis praefati nostri cives nobis et monasterio nostro in tali summa et quantitate ad dandum sunt ad- stricti. Subsides vero praefati oppidi, qui sunt in numero videlicet 24 gasae, no- bis specialiter et monasterio nostro tenentur omni anno ut supra divisim etiam censuare, ipsi idem non plus tamen, sed tantum unam bernam in anno iuxta consuetudinem pristinam dare tenentur. Si vero aliquae colectae aut exactio- nes causa boni communitatis communiter impositae fuerint, extunc nolumus, quod hi subsides ad dandum et compellendum et iudicio ipsorum civili et aliis iuribus secundum quod alii cives vel incolae sunt adstricti. Insuper si domino regi dominus abbas cursus aliquos pro expeditione dare aut legare oportuerit, extunc praefati cives de quolibet lano 8 grossos solvere tenebuntur. Etiam si 251

Strana 252
dominus rex, regina aut aliquis principum in monasterio nostro seu in bonis nostris, moram trahens, aut in aliis locis, bona nostra non concernentibus stationem faciens pausaverit, per quam pausationem nos praefatum abbatem ipsi domino regi, reginae vel alteri principi de expensis providere oportuerit, tunc praefati cives de quolibet lano 8 grossos, unum strichonem avenae, unum pullum pro subsidio nobis dare tenebuntur. Praeterea iuxta consuetudinem totius abbatiae de quolibet lano quivis illorum singulis annis ducent unam sta- teram vel unum plaustrum calcis. Caeterum volumus, quod praefati nostri cives census, bernas, impositiones, exactiones temporibus debitis et consuetis aeque bene in subsidibus secundum quod etiam in aliis personis recipere cum iudice et colligere debeant et ea, que nos et monasterium nostrum concernunt, nobis et monasterio nostro praesentare tenentur omni occasione procul mota. In casu, si aliquis ex praedictis civibus aut subsidibus praedictum censum sol- vere neglexerit vel renuerit, tunc praefati consules cum iudice eosdem tenen- tur impignorare, si vero vadum2) deest, extune incipere et tamdiu in captivitate tenere, quousque praefatum censum iidem plene non persolverint, et etiam quousque a nobis aliud non habuerint in mandatis; dum vero idem de captivi- tate de mandato nostro emitteretur, tunc ipsis terminus ad vendendumb) per praefatos cives secundum ius civile debet assignari; si vero idem deputato ipsis termino non videtur, extunc praefatam haereditatem ad manus nostras con- descendere tenentur et cautionari debent, quod praefata haereditas per nos et quemlibet successorem nostrum perpetuis temporibus pacifice teneantur.[!] Item omnibus et singulis annis praefati oppidi communitas tenetur eligere 12 personas et consules tunc existentes alias 12 personas pro consulatu, ex quibus 24 personis dominus abbas debet et tenetur 12 consules eligere et locare et in tali electione ab eisdem nihil exigendo. Idcirco volumus et concedimus, ut ipsi cives habe- ant et habere possint duo sigilla pro necessitate et monumentis“) civitatis, unum maius pro arduis negotiis, minus vero pro litteris missilibus et aliis indigentiis. Ad hoc vero possunt et tenentur habere librum seu libros, ubi et in quos possunt signari venditiones, emptiones, resignationes, et illa omnia tenentur per eosdem cives regi, disponi, gubernari, finiri et determinari secundum morem et con- suetudinem aliarum civitatum. Ex speciali tamen gratia praedictis civibus nostris concedimus et perpetuis temporibus donamus, ut quivis ipsorum, tam civium quam subsidum, in praedicta civitate moram trahentium, omnia bona ipsorum mobilia et immobilia, existentes prosperi in sanitate aut in agone aegrotantes in mortalitate possint licite dare, legare, condescendere illi vel sibi, cui ipsis placuerit, secundum libitum eorum voluntatis. Si vero aliquis ipsorum, carens liberis, decesserit intestatus, extunc bona illius defuncti ad nos tanquam ad dominos iuridice devolventur. Amicus vero, qui propinguior fuerit in linea consanguinitatis, si nobiscum concordare poterit, eandem per nos gratiam debet consequi et bona defuncti eidem condescendi. Caeterum vinum, cerevisiam propinare, sal vendere perpetuis temporibus possunt omni absque impedimento 252

Strana 253
sive excluso; quando sal per cives ipsos aut advenas die fori vendetur, tunc ipsi cives aeque bene advenae, quotquot sunt, quivis illorum unum strichonem salis nobis et monasterio nostro pro capitali pecunia omni absque lucro tenentur praesentare. Volumus etiam et ex speciali gratia donamus, ut praefati cives nostri in omnibus iuribus et appellationibus suis eo iure gaudeant et utantur, uti civitas Rakonicensis iure utitur et potitur.3) In cuius rei testimonium et maioris formitatis[!] robur signa nostra, videlicet abbatis et conventus prae- dicti monasterii Plassensis, una etiam cum famosorum virorum, scilicet Joannis dicti Student et burgravii in Hradek,4) Ziffridi de Krzitz, viceburgravii ibidem, et Slavoborii dicti Chiss pro maiori testimonio ad petitiones nostras praesenti paginae sunt appensa. Acta sunt haec anno Domini M CCCC ipso die Purifica- tionis sanctae Mariae Virginis gloriosae. Originál jest ztracen, známo pouze z vidimátu plaského opata Ondřeje Trojera a celého tamního konventu ze dne 2. května 1699, napsaného na pergamenu ve formě knihy a ulože- ného v archivu města Kralovic. a) Správně vadium. — b) Snad vadiandum. — c) Správně munimentis. 1) Cisterciácký klášter v Plasích, založený r. 1144 (V. Novotný, České dějiny I. 3, str. 115). 2) Kralovice u Plzně, okresní město. — Původně ves, r. 1289 trhová obec, které dává král clo a jiná tržní práva a vyjímá ji při tom jakožto majetek duchovní, t. j. kláštera plaského, z práva úřední moci. Když obdržel opat r. 1286 od krále popravu pro své statky, přenesl r. 1307 soudní právo v městečku na tamního faráře, a to i tenkráte, kdyby klášterní úředník nebo rychtář byli přítomni; farář bere část pokut, jen on může vinníky vězniti a od uprchlého do- stane celý majetek. (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 981—982. — J. Emler, Regesta II, č. 1380, str. 594; IV, č. 1945, str. 764—765). 3) Když král Jan potvrdil dne 18. srpna 1319 Rakovnickým práva a výsady, které jim udělil král Václav II, nepřipomíná se, jakým právem se město řídí (J. Čelakovský, Codex iuris municipalis II, str. 181, č. 107). 4) Hrádek, Angerbach, pod Kožlany. (V. Kočka, Dějiny politického okresu kralovic- kého, Díl I, Soudní okres kralovický, Kralovice 1930, str. 497 a d.) Srv. V. Kočka l. c., str. 43. 174. 1400 červenec 22. Zikmund z Liběchova a na Mšeně prodává městečku Mšenu sladovnu, lázeň a jednoho podsedka za 110 kop míšeňských. Já Zikmund z Libichova a ve Mšeně1) vyznávám tímto listem přede všemi, kdož jej uzří neb slyšeti bude, že na místě mém a manželky své i z přátel mých a jiných dobrých lidí potazem prodal jsem a mocí listu tohoto prodávám sla- dovnu, lázni a podsedka, v kterémž Hrbek švec sedí a bydlí, a to všeckno mně 253

Strana 254
dědicsky příslušející při městečku mšenském, purkmistru, radě a vší obci psaného městečka Mšena, nynějším i budoucím, a to za sto za deset kop míšeňských mně zouplna zaplacených i se všemi oužitky z též sladovně, lázně a podsedkem[!] tohoto za starodávna vysazených, nic nevymienujíce ani po- zůstavuje, tak a tím obyčejem a právy, že oni purkmistr a konšelé i všeckna obec městečka Mšena mají a mohou tu sladovnu, lázni a podsedka se vším, což k tomu ke všemu přísluší, k dědičnému vládnutí držeti a užívati a s tím vším učiniti a nechati podle vůle jejich, pokudž by se jim nejlépe zdálo. Já na místě svém, dědicův i potomkův i všelikterého člověka na budoucí časy v tom zmatku i překážky činiti se jim odříkám na časy budoucí a věčné. A jestliže by jim, purkmistru a konšelům i všeckný obci mšenský v tom jakou překážku, zábavu činiti kdo chtěl a činili, tehdy já připovídám jim Mšenským to zastávati a všeckno vyčistiti bez jich v tom nákladu a škody. A na svědomí dal jsem při- věsiti pečeť svou a připrosil jsem urozeného pana pana Zelinštejna a na Repíně, Vácslava z Brozánek a v Sedlci a Jana z[!] Hrzáně z Harasova a na Vidimi, že jsou podle mé pečeti své k tomuto listu přivěsiti dali. Léta Božího tisícího čtyrstýho den svaté Magdaleny. Obsaženo ve vidimátu mšenských privilegií, který vydalo dne 30. června 1690 město Mladá Boleslav (papírový originál ve formě knižní s přitištěnou pečetí v archivu města Mšena. — Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV). 1) Mšeno nebylo celé v majetku krále českého (v. poznámku I při listině ze dne 15. pro- since 1367; výše č. 97), nýbrž nalézaly se zde i svobodné statky zemanské (A. Sedláček, Hrady X, str. 396). K jejich majitelům patřil patrně i Zikmund z Liběchova a ve Mšeně, o němž se zmiňuje K. Červenka l. c., str. 3—4 a 70—71. Listinu otiskl K. Červenka l. c., str. 71. 175. 1400 říjen 30. Praha. Král Václav IV. povoluje Zikmundovi Hullerovi, podkomořímu království Českého, opevniti městys Záblatí, patřící k hradu Husi. Městečko dostává právo města Písku a týdenní trh každé pondělí. Podkomořímu se dovoluje zříditi cestu ze Záblatí do Pasova. Wir Wentczlaw, von Gotes gnaden Romischer konig, zu allen czeiten merer des Reiches, und konig zu Behmen, bekennen und tuen kunt offentlichen mit desem briefe allen, die en zehen adir horen lesen, das wir haben angesehen manigvaldige und unvordrossene dinste und trewe, domit sich Sigmunt von Orlik, undercamerer unsers konigreichs zu Behmen,1) unser rad und lieber getrawer, unser koniglichen maiestad uft und dicke nutzeiglichen beheglich ge- macht und beweiset hat, uns teglichen an undirlos beweiset und furbas beweisen 254

Strana 255
sal und mag in zukomftigen tzeiten, und haben im dorume mit wolbedochtem mute, gutem rate unser fursten, edlen und getrawen deze besundere gonst getan und tun em di in craft dis briefes und koniglicher machte zu Behmen: Czum irsten das er den markt Zablat,2) der zu seiner festen gehoret, gnant die Gansz,3) dorumb her unser und der cronen zu Behmen man ist, mit turmen, mawren, graben und anderen notdorftigen sachen bawen, bessern und vorsorgen sal und moge, als im das allerfuglichen ist und sein dunken wirdet. Und wellen ouch, das di inwoner doselbest zu Zablat furbasmeher stadrecht haben sollen in aller der mosen und weise, als die zum Piesk4) dobei gelegen ire starecht[!] besitczen und haben. Nemlichen so erlawben wir den egnanten inwonern des margtes zu Zablat, das si furbasmeher ewiglichen doselbest zu Zablat einen wochenmarkt allewochenlichen uf den montag haben und des in solcher frei- heit und rechten gebrauchen sollen und mogen, als ander stete dorumb gele- gen irer wochenmark genissen und gebrauchen also, das iderman doselbesthen uf den montag mit seiner kaufmanschatcz und habe und wider von danne gerug- lichen czihen und faren sollen, vor allermeniglichen ungehindert. Ouch so tun wir dem egenanten Sigmunden deze bezundere gnade, das her von dem ege- nanten markt Zablat eine newe strosze bis ken Passaw mag und fertigen solle so in, das im und demselben seinen margte Zablat nutcze und gut dunken wirdet von allermeniglich ungehindert.5) Und gebieten dorumb allen und itczlichen fursten, geistlichen und wertlichen lantherren, freien, burggrafen, phlegern, amptlewten, burgermeistern, burgern und rethen gemeiniglichen der stete, mergte und dorfer und sust allen anderen der cronen zu Behmen undertanen und getrawen ernstlichen und festiglichen mit desem briefe und wollen, das si den egenanten Sigmund und seine erben und di inwoner des marktes Zablat und ire nachkomen an den egnanten unsern gnaden nicht hindern noch irren in keiner weis, sunder sie dobei geruglichen bleiben lossen und ouch von unsern wegen getrewlichen hanthaben, schutczen und schirmen, als lieb en sei unsere swere ungnade zu vormeiden. Czu orkund diesz briefes vorsegelt mit unsern koniglichen maiestatingesigel. Geben zu Progaw noch Crist gebort in dem vierczenhundersten des sonnobendes vor Allerheiligentag, unser reiche des Bemischen in dem achtunddreisigisten und des Romischen in dem fumund- czwenczigisten joren. Obsaženo v listině krále Jiřího ze dne 11. dubna 1461, která se nalézá v městském archivu v Českých Budějovicích. 1) Byl jím v letech 1389—1405 (Dílo Fr. Palackého I, str. 346). 2) Záblatí, s. o. Prachatice. — Městec vznikl v sousedství staré vsi téhož jména patrně ještě před příchodem práva zákupného (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1050—1051). Listina císaře Karla IV. z 21. března 1371, v níž se prý potvrzují městské svobody, vztahuje se na Zabloto (Sablath) ve Slezsku, vl. okres Vroclaw, kraj Slaska Sroda, jak vyplývá ze srovnání listin, otištěných v Regesta imperii VIII, č. 4923, 4943 a 6277. 255

Strana 256
3) Panství a hrad Hus patřil původně bratřím z Janovic, teprve koncem 14. stol. vzniká oddělením od vimperského zboží samostatné panství královské, propůjčované jen v manství (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1050). 4) Podle výsady krále Jana ze dne 17. března 1327 řídil se Písek právem Starého Města pražského (J. Čelakovský, Codex II, str. 242, č. 145). 5) K jejímu zřízení nedošlo (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1051). 176. 1400 listopad 7. Praha. Král Václav IV. dává lišovským měštanům právo volného odkazu všeho majetku jakékoliv osobě; zemře-li kdo bez poslední vůle, dědí nejbližší pokrevní příbuzní. Dále jim povoluje, aby vždy ve dvou vozech vozili do Cáhlova (Freistadt) slanečky nebo jiné věci na prodej a tam aby zakoupili sůl, výslovně se však připo- míná, že další dvojice vozů může vyjeti z Lišova teprve až po návratu předchozích vоzů. Wenceslaus, Dei gracia Romanorum rex semper augustus et Bohemie rex, notum facimus tenore presencium universis, quod animo deliberato et de certa nostra sciencia civibus, incolis et inhabitatoribus opidi Lyssaw, fidelibus nostris dilectis, hanc graciam fecimus et auctoritate regia Bohemie facimus per pre- sentes, quod ipsi et successores sui in perpetuum, et singulariter quilibet eorum bona sua quecunque personis quibuscunque legare, testari seu donare possint et valeant in vita vel in morte. Si quis vero ex eis intestatus decederet, illius bona ad proximiores amicos suos linea sibi consanguineitatis coniunctos venire debeant et devolvi impedimentis quorumcunque procul motis. Insuper eisdem civibus et inhabitatoribus dicti opidi Lyssaw indulsimus et virtute presencium graciosius indulgemus, ut ipsi in duobus curribus ad hoc aptis libere alleca vel alias res venales ad civitatem Freinstat1) et econtra de civitate Freinstat pre- dicta sal2) in eisdem duobus curribus ducere possint ad dictum opidum Lyssaw vel alibi ad vendendum. Redeuntibusque duobus curribus de Freinstat sic sale onustis et intrantibus gades sive limites dicti opidi mox alii duo currus ad hoc apti de ipso opido exire possunt ad predictam civitatem Freinstat et eodem modo, sicut alii duo predicti currus accepto sale redire ad eorum opidum aut alibi ducere ad vendendum, quociens et quando poterunt, prout ipsis visum fuerit, expedire impedimentis quibuslibet procul motis et aliis graciis non obstantibus quibuscunque. Presencium sub regie nostre maiestatis sigillo testimonio literarum. Datum Prage anno Domini millesimo quadringentesimo die septima Novembris, regnorum nostrorum anno Bohemie tricesimo octavo, Romanorum vero vicesimo quinto. Obsaženo v listině krále Ladislava ze dne 1. března 1454, kterou potvrdil 21. května 1475 Vladislav II. (pergamenový originál v archivu města Lišova). 256

Strana 257
1) Cáhlov (Freistadt), okr. město v Horním Rakousku. 2) O solném obchodu s Cáhlovem a Horním Rakouskem vůbec srv. M. Volf. Příspěvky k historii obchodních styků s cizinou ve středověku. Obchod solí. Časopis Společnosti přátel starožitností československých v Praze, ročník XLIII. 1935, str. 175 a d. 177. 1401 leden 27. Orlík. Král Václav IV. dává na žádost litomyšlského biskupa Jana IV. Železného jeho městu Litomyšli výroční trh na den sv. Viktorina, patrona litomyšlského kostela, s osmi dny následujícími. Wenceslaus, Dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex, notum facimus tenore presencium universis, quod inspectis benigne studiosis et indefessis obsequiis, nobis per venerabilem Johannem, episcopum ecclesie Luthomislensis,1) principem devotum nostrum dilectum, dudum exhibitis et processu temporis eoquidem studiosius exhibendis, non per errorem aut inprovide, sed animo deliberato, sano fidelium nostrorum accedente con- silio magistro civium, iudici, consulibus iuratis et communitati civitatis sue Luthomislensis, fidelibus nostris dilectis, annuale forum singulis annis in eadem civitate habendum concessimus et donavimus, damus, concedimus et virtute presencium regia auctoritate Boemie graciosius elargimur ita videlicet, quod iidem inhabitatores et incole eiusdem civitatis Luthomislensis exnunc inantea huiusmodi annuale forum in eadem civitate Luthomislensi die quinta mensis Septembris, hoc est ipso die sancti Victorini, eiusdem ecclesie Luthomislensis patroni, annis singulis habere et ipsum per octo dies immediate se sequentes continuare debeant cum libertatibus, iuribus, consuetudinibus et prerogativis solitis et consuetis, quibus cetere nostre civitates regni nostri Boemie in ipsorum annualibus foris gaudent et pociuntur impedimentis quorumlibet procul motis. Inhibentes universis et singulis baronibus, nobilibus, militibus, clientibus, officialibus, burggraviis, magistris civium, consulibus iuratis et communitatibus civitatum, opidorum et locorum necnon ceteris regni nostri Boemie subditis et fidelibus presentibus et futuris firmiter et districte, ne prefatos inhabitatores et incolas civitatis Luthomislensis predicte in predicto annuali foro necnon mercatores et homines alios ipsum forum visitantes non impediant nec impediri per quempiam paciantur, quin pocius ipsos circa huiusmodi nostro nomine manuteneant, protegant efficaciter et defendant, prout indignacionem nostram gravissimam voluerint arcius evitare. Presencium sub regie nostre maiestatis sigillo testimonio literarum. Datum in castro Orlik anno Domini millesimo quadringentesimo primo die vicesima septima Januarii, regnorum nostrorum anno Boemie tricesimo octavo, Romanorum vero vicesimo quinto. Ad mandatum domini regis Franciseus, canonicus Pragensis. 257

Strana 258
Pergamenový originál v archivu města Litomyšle; pečet, která byla přivěšena na perga- menovém proužku, jest ztracena. — Na rubu: R. Johannes de Bamberg. — Majestát krále Václava na jarmark svatého Vichtorina, latinský. — 1401.—No 9. (vedle škrtnutého „27“). — N. 29 (červeným inkoustem). 1) Jan IV. Železný 1388—1418 (Zd. Nejedlý l. c., str. 185 a d.). Srv. Zd. Nejedlý l. c., str. 215—216. 178. 1401 leden 28. Orlík. Král Václav IV. oznamuje stavům a městům království Českého, že udělil na žádost litomyšlského biskupa Jana IV. Železného jeho městu Litomyšli výroční trh na den sv. Viktorina, patrona litomyšlského kostela. Trh musí býti ve všech mě- stech a na všech místech veřejně vyhlášen a nikomu se nesmí brániti v jeho návštěvě. Wenceslaus, Dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex, universis et singulis principibus ecclesiasticis et secularibus, baronibus, nobilibus, militibus, clientibus, magistris civium, iudicibus, consulibus iuratis et commu- nitatibus civitatum, opidorum et locorum regni nostri Boemie, fidelibus nostris dilectis, graciam regiam et omne bonum. Quia ob specialem venerabilis Jo- hannis, episcopi ecclesie Luthomislensis, principis devoti nostri dilecti, supplica- cionis instanciam magistro civium, iudici, consulibus iuratis et communitati civitatis sue Luthomislensis, fidelibus nostris dilectis, annuale forum quinta die videlicet mensis Septembris, hoc est ipso die sancti Victorini, eiusdem ecclesie Luthomislensis patroni, annis singulis in eadem civitate Luthomislensi haben- dum concessimus et donavimus graciose, prout alie litere maiestatis nostre desuper date manifeste declarant,1) idcirco vobis et vestrum cuilibet seriose pre- cipimus et mandamus, quatenus huiusmodi annuale forum in civitatibus et locis vestris, sicut premittitur, proclamari publice faciatis nec cives, incolas et inhabitatores predicte civitatis Luthomislensis seu mercatores et alios dictum forum annuale visitantes impedire quomodolibet presumatis, quin pocius ipsos in huiusmodi manutenere atque tueri et defendere efficaciter studeatis, prout indignacionem nostram regiam volueritis evitare. Datum Orlik die XXVIII. Ja- nuarii, regnorum nostrorum anno Boemie XXXVIII°, Romanorum vero XXV°. Ad mandatum domini regis Franciscus, canonicus Pragensis. Pergamenový originál v archivu města Litomyšle; k listině byla na rubu přitištěna kulatá pečet, která jest ztracena. — Na rubu: Od krále Václava list latinský na jarmark svatého Vichtorina. — No. 28. — N. 30 (červeným inkoustem). 1) Viz předchozí listinu. č. 177. 258

Strana 259
179. 1401 červen 29. Praha. Král Václav IV. potvrzuje bratřím Alšovi a Herešovi z Býchor a jejich po- tomkům držbu rychty v Bělé pod Bezdězem i právo volného naložení s ní, ovšem s povolením krále českého. Wenceslaus, Dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex, notum facimus tenore presencium universis, quod cum iudicium in Alba Aqua cum omnibus et singulis iuribus, utilitatibus, usufructibus et pertinenciis suis, in quibuscunque consistant, ad Alssonem et Herssonem de Bichorn fratres, fideles nostros dilectos, rite et legitime pervenerit sintque eiusdem iudicii et pertinenciarum ipsius et iurium possessionem corporalem et pacificam assecuti, nos non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, auctoritate regia Boemie et de certa nostra sciencia possessionem dicti iudicii in Alba Aqua per prefatos Alssonem et Herssonem, ut premittitur, assecutam, ratam habentes et gratam, approbamus et auctoritate regia predicta graciosius confirmamus, sic videlicet, ut dicti Alsso et Hersso ac heredes et successores ipsorum dictum iudicium cum omnibus et singulis iuribus, utilitatibus, obvencionibus et per- tinenciis universis, prout in literis pie recordacionis quondam domini Karoli, Romanorum imperatoris et Boemie regis, genitoris nostri carissimi, continetur plenius,1) habere, tenere et impedimentis quibuscunque non obstantibus debeant pacifice possidere, facientes nichilominus prefatis Alssoni et Herssoni hanc nostram graciam, ut ipsi, heredes et succesores ipsorum prefatum iudi- cium in Alba Aqua cum singulis suis pertinenciis de speciali tamen nostra licencia vendere, obligari, permutare, alienare seu de eodem disponere poterint, prout ipsis placuerit seu visum fuerit expedire. Inhibemus igitur universis et singulis nostris et regni nostri Boemie officialibus, fidelibus et subditis et signan- ter magistro civium, consulibus iuratis et communitati civitatis in Alba Aqua, qui nunc sunt vel pro tempore fuerint, firmiter et districte, ne prefatos Alssonem et Herssonem, heredes et successores eorum, in prefato iudicio quovismodo im- pediant seu impediri per quempiam paciantur, sed pocius circa idem nostro nomine manuteneant fideliter et conservent, prout indignacionem nostram gravissimam voluerint arcius evitare. Presencium sub regie nostre maiestatis sigillo testimonio literarum. Datum Prage anno Domini millesimo quadringen- tesimo primo in festo sanctorum apostolorum Petri et Pauli, regnorum nostro- rum anno Boemie tricesimo nono, Romanorum vero vicesimo quinto. Ad relacionem Sigismundi subcamerarii Franciscus, canonicus Pragensis. Pergamenový originál v archivu města Bělé pod Bezdězem; k listině jest na pergamenovém proužku přivěšena kulatá majestátní, pouze z 1/4 zachovaná pečet z vosku přirozené barvy. — 259

Strana 260
Na rubu: R. Jacobus de Praga. — N. 5. Majestát krále Vácslava, jehož jest datum A° 1401. — Vzstahuje se na kšaftování. 1) V. listinu ze dne 2. září 1348 (výše č. 63). Otiskl J. Kalousek l. c., str. 21—22, č. 42. 180. 1401 srpen 10. Jan ze Švamberkal) potvrzuje listinu bratří ze Švamberka pro Bor u Tachova ze dne 25. ledna 1391. Listina jest známa jen podle zmínky, která se uvádí v potvrzení Jana Bartoloměje ze Švamberka ze dne 25. dubna 1601, uloženém v městském archivu v Boru u Tachova, těmito slovy: Zum dritten confirmiret und bestetiget herr Johann von Schwanberk diese vor- hergehende begnadung under Dato vierdtzehenhundert und ersten am tag Laurentii des heiligen merterers. 1) O něm v. pozn. 1 při listině ze dne 25. ledna 1391 (výše č. 141) a G. Schmidt l. c., str. 18—19. 181. 1401 říjen 4. České Budějovice. Král Václav IV. vrací klášteru ve Zlaté Koruně odúmrtě, které dřívější opat zcizil klášteru a prodal městu Netolicům. Wenceslaus, Dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex, notum facimus tenore presencium universis, quod cum alias religiosus abbas monasterii Sancte Corone1) omnes et singulas devoluciones opidi in Netolycz inquilinis et inhabitatoribus eiusdem opidi vendidisset et eadem a prefato monasterio pro certa summa pecunie pro libito sue voluntatis temere alienasset nostro consensu non habito nec petita licencia vel obtenta, nos eandem aliena- cionem tanquam iuri contrariam et dicto monasterio omnino dampnosam per literas nostre maiestatis revocavimus, prout in eisdem literis revocacionis plenius continetur,2) attendentesque nichilominus grata et devota obsequia, quibus nunc religiosus abbas et conventus dicti monasterii, devoti nostri dilecti, maiestati nostre dudum placuerunt et eo sollicicius placere poterunt in futurum, volentesque dictis abbati et conventui prefati monasterii graciam facere spe- cialem, ipsis non per errorem aut improvide, sed de certa nostra sciencia in- dulsimus et tenore presencium auctoritate regia Boemie graciosius indulgemus, quod ipsi omnes et singulas devoluciones a prefatis hominibus et incolis seu inhabitatoribus prefati opidi in Netolycz habere, tollere et percipere possint 260

Strana 261
omni eo iure et consuetudine, quibus ab aliis hominibus ad dictum monaste- rium spectantibus et pertinentibus tollere et ab antiquo hucusque percipere consueverunt renitencia et contradiccione quibuslibet procul motis. Mandamus igitur universis et singulis burggraviis, officialibus et signanter subcamerario regni nostri Boemie ceterisque nostris et regni nostri Boemie subditis et fidelibus tenore presencium firmiter et districte, quatenus prefatos abbatem et conven- tum monasterii Sancte Corone predicti in huiusmodi devocionibusa) opidi in Netolycz non impediant nec impediri per quempiam quomodolibet paciantur, prout indignacionem nostram gravissimam et penam centum marcarum auri purissimi voluerint arcius evitare, quam ab eis, qui contrafecerint, tocies, quocies contrafactum fuerit, irremissibiliter exigi et earum medietatem regali erario sive fisco, residuam vero medietatem prefatorum abbatis et conventuib) monasterii supradicti usibus volumus applicari. Presencium sub regie nostre maiestatis sigillo testimonio literarum. Datum in Budweis anno Domini mille- simo quadringentesimo primo die quarta Octobris, regnorum nostrorum anno Boemie tricesimo nono, Romanorum vero vicesimo sexto. Ad relacionem Sigismundi subcamerarii Wenceslaus, archidiaconus Bechinensis. Pergamenový originál v archivu ministerstva vnitra, odd. Listiny zrušených klášterů, Zlatá Koruna; k listině jest na pergamenovém proužku přivěšena kulatá majestátní pečet z vosku přirozené barvy s kulatou sekretní pečetí z červeného vosku na rubu. — Na rubu: R. Jacobus de Praga. — Privilegium Wenceslai super consumacione devolucionum in Netholicz. — Reddit Wenceslaus rex vendita in et circa Netoliz. 1401 4. Octob. — Anno 1401 4. Octob. Rex Wenceslaus devolutiones in Netolic a quodam monasterii S. Coronae abbate alienatas cassat et iterum monasterio confert. — No. 17 (červeným inkoustem). — 2dum. a) Správně má býti „devolucionibus“. —b) Správně má býti „conventus“. 1) Klášter Zlatá Koruna. 2) Viz listinu ze dne 24. prosince 1395 (výše č. 150). Otiskl M. Pangerl l. c., č. CXXXVI, str. 328 a d. — Srv. Th. Antl l. c., str. 12. 182. 1404 červenec 24. Aleš z Dubé a na Dražicích se vzdává práva odúmrtního pro obyvatele svého města Kostelce nad Labem; po zemřelém dědí jeho nejbližší pokrevní příbuzní. Nos Alsso de Duba, residens in Drazicz,1) tenore presencium ad perpetuam rei noticiam volumus devenire, quod nos sane et provide considerantes et respicientes erreccionem civitatis nostre Kostelecz, que est sita in litore fluminis Albee, et intuentes confirmacionem iurium civitatis eiusdem literasque privile- 261

Strana 262
giales super hiis datas et roboratas sigillis maiestatis bone et laudabilis memo- rie illustrissimi principis et domini, domini Johannis, Bohemie et Polonie regis ac comitis Luthemburgensis,2) consortisque sue legittime Elizabeth, regine Bohemie,3) ac serenissimi principis domini ac domini Karoli, imperatoris Romanorum Bohemieque regis et semper augusti,4) inclitique principis et do- mini, domini Wenczeslai, Romanorum et Bohemie regis,5) cum dingna reveren- cia non per errorem, sed animo deliberato plenoque et perfecto super hiis nostro consilio prehabito decrevimus et disposuimus et presentibus disponimus et decernimus nostros fideles dilectos opidanos et incolas civitatis nostre Koste- lecz circa omnia et singula iura ipsorum et circa eorumdem consuetudines, quibus ab antiquo tempore utebantur, inviolabiliter conservari per nos heredes- que et successores nostros universos et signanter bona ipsorum mobilia et immo- bilia, que et quocumque nomine censeantur, dum per mortem cuiuscunque- piam opidani seu incole civitatis predicte relicta fuerint, nunquam ad nos, heredes et successores nostros aliquo iure pertinebunt, nec debemus super hiis aliqualiter attemptare nostrique heredes et successores attemptare super hiis non debebunt, sed ad amicum proximum eiusdem defuncti iusto iure devolven- tur iuxta formam iuris et dispocisionem iuratorum, quia hoc iure ab antiquo tempore et hac consuetudine utebantur. Et ne videamur literas et sigilla pre- decessorum nostrorum, regum et principum contra honorem nostrum aliqualiter violare et iura civitatis eiusdem a predecessoribus nostris tenta dingne et reverenter per dingnos reges et principes instituta dingnisque literarum et sigillorum privilegiis sanxita et confirmata infringere seu aliqualiter immutare, ipsa pocius in omnibus ipsorum punctis et clausulis laudamus, confirmamus et laudabiliter approbamus et nostris presentibus literis ipsa iusta et dingna esse et perpetue tenenda cunctis hominibus indicamus. In quorum robur firmius nostrum sigillum proprium ex nostra certa sciencia presentibus duximus ap- pendendum et sigilla nostrorum fidelium, strenui militis Cztiborii de Libyss, aliter de Gyensteyn et famosi Johannis, dicti Chmelik de Ugyezdecz, ad nostrum mandatum presentibus sunt appensa in testimonium omnium premissorum. Actum et datum anno Domini millesimo quadringentesimo quarto in vigilia sancti Jacobi apostoli. Pergamenový originál v archivu města Kostelce nad Labem; na pergamenovém proužku visí kulatá, jen zcela nepatrně poškozená pečet z černého vosku. — Na rubu: Aleš z Dubé o smrt. — 6. — Nro. 98. Invent. 1) Za prvních let krále Václava IV. byl Kostelec opět zastavován, mezi jinými i Jindři- chovi Škopkovi z Dubé. Po něm dědil tuto zástavu jeho syn Aleš Škopek z Dubé (J. V. Prášek l. c. str. 598). 2) Ze dne 11. ledna 1327 (výše č. 32). 3) Ze dne 28. března 1328 (výše č. 33). 4) Ze dne 11. srpna 1364 (výše č. 88). 5) Ze dne 13. prosince 1394 (výše č. 148). 262

Strana 263
183. 1404 prosinec 15. Strakonice. Jindřich z Jindřichova Hradce, veliký mistr svatojánského řádu v Čechách, Jakub převor a celý konvent strakonický potvrzují listinu Bavora IV. ze Strakonic ze dne 8. prosince 1367. In nomine Domini amen. Legum exposcit auctoritas, ut novo superve- niente domino subdite[!] censiti eiusdem dominii litteras ac privilegia, que su- per iuribus et libertatibus ipsis concessis habent et obtinent, debeant merito re- novare, quatenus in ipsorum iuribus debite valeant confoveri. Hinc est, quod nos fratres Henricus de Nova Domo, generalis prior sacre domus hospitalis sancti Johannis Iherosolimitani per Boemiam, Poloniam, Moraviam, Austriam, Stiriam et Carinthiam,1) Jacobus prior ecclesiae2) necnon et totus fratrum con- ventus domus sancti Procopii in Strakonicz eiusdem ordinis ad futuram rei memoriam presentis et future etatis hominibus tenore presencium notum facimus universis, quod ad nostri presenciam venientes providi et circumspecti viri, iudex, iurati et tota communitas opidi nostri Strakonicz, quandam litte- ram super iuribus et libertatibus eiusdem opidi, ipsis per dive memorie nobilem dominum Bavarum de Strakonicz, baronem baronie regni Boemie, olim cum suis predecessoribus fundatorem et dotatorem domus nostre in Strakonicz predicte3) datam et concessam, in pergameno scriptam et quattuor sigillis par- vis rotundis de cera rubea, albe cere pro ipsorum sigillorum custodia, appressis in pressulis pergameni pendentibus sigillatam, quae sigilla ibidem per nos debite fuerunt recognita, unum ex ipsis sigillis domini Bavari predicti, secun- dum nobilium virorum dominorum bone memorie, domini Wilhelmi de Blatna, tercium domini Conradi de Elnarz et quartum videlicet sigillum Ha- randi de Sedlikowicz fuisse apparebant,4) sanam et integram, nullo vicio suspen- sionis maculatam exhibuerunt, humiliter supplicantes et exposcentes huius- modi litteram renovare iuraque in ipsis expressa ratificare et debere per nos tanquam ipsorum novos dominos nondum ad domum nostram predictam in Strakonicz emptos et annexos [!] confirmare.5) Nos itaque fratres suprascripti pensantes, qualiter dictum opidum Strakonicz cum medietate castri ibidem per nos fratres Henricum de Nova Domo, priorem Boemiae suprascriptum, perpetua pace et comodo ordinis nostri et presertim domus nostrae sepedicte de novo sint comparati, empti et ad ipsam domum annexi et coniuncti indigeantque nostri homines, iudex, iurati et communitas suprascripti dominii nostri ordinis re- cognoscere, prout debent et tenentur, postulacionibus et supplicacionibus ipso- rum iudicis, iuratorum et communitatis huiusmodi opidi pie annuentes, pre- dictam litteram presentis scripti patrocinio renovantes, ipsam et iura ac liberta- tes in ipsa contentas ratificamus, approbamus et confirmamus, promittentes pro nobis et nostris successoribus omnia et singula in huiusmodi littera con- tenta rata ac firma inviolabiliter observare ipsosque iudicem, iuratos et commu- 263

Strana 264
nitatem dicti opidi ac ipsorum heredes et successores in eorum iuribus et emuni- tatibus confovere et conservare. Tenor autem huiusmodi littere sequitur in hec verba: In nomine Domini amen. (Následuje listina ze dne 8. prosince 1367; výše č. 96.) Ut autem omnia et singula suprascripta perpetuum obtineant robur firmitatis, sigillum prioratus nostri Boemie una cum sigillo domus in Strakonicz predictae de certa nostra sciencia et voluntate presentibus appensa sunt testimonio litterarum. Datum et actum in Strakonicz anno Domini mil- lesimo quadringentesimo quarto secunda feria proxima post festum sancte Luciae, virginis gloriosae. Listina jest zachována ve vidimátu města Písku ze dne 25. listopadu 1533 a města Horaždovic ze 26. listopadu 1533, uložených v archivu města Strakonic. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Byl jím v letech 1401—1421; srv. A. Č. Ludikar, O řádu Maltánském se zvláštním zřetelem na Čechy (Klatovy 1878), str. 271—272. 2) Patrně totožný s Jakubem Strakonickým, kterého uvádí V. V. Tomek, Dějepis města Prahy V, str. 260, jako sakristána k r. 1405. 3) V. listinu ze dne 8. prosince 1367 (výše č. 96). 4) Srv. tamže. 5) Strakonice koupil totiž pro řád právě Jindřich z Jindřichova Hradce r. 1402 (A. Sedlá- ček, Hrady XI, str. 131). E. Ježek, O starých privilegiích města Strakonic, Strakonicko II. 1936, str. 11. 184. 1406 duben 23. Jindřich z Chlumu, řečený Lacembok, dává měštanům Kostelce nad Orlicí dědinu, řečenou Lán, kterou koupil od Marše z Dubé, a osvobozuje ji od úroku. Já Jindřich z Chlumu, řečený Lacenbok,1) vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že sem dědinu, jménem Lán, ješto příleží v kosteleckých končinách, jest byla Maršova sirotka z Dubé, ty jisté dědiny kúpil sem od Marše a doplatil jemu všecka jeho práva. Pak v plném držení jsa těch jistých dědin a v právě dědickém, z dobrým rozmyslem a z dobrú radú ty jisté dědiny dřieveřečené dal jsem a dávám mocí tohoto listu poctivým lidem, měščanóm v Kostelci i všie obci ku pravej obci jim ku poží- vání i k držení věčnému i s lúkami i s lesy, nic sobě tu nepoostavuje, a tak, aby úroka také s tej dědiny prázdni byli. A pro lepšie potvrzenie svú sem pečeť vlastní svým dobrým rozmyslem a z dobrú svú vólí k tomuto listu přivěsil a k lepšiemu svědomí podle sebe jsem připrosil urozených a poctivých panoší, Jaroše z Chlumu, řečeného z Vrbky, Otíka z Bubna, Vaněčka z Chvojonce, že jsú také své pečeti na svědomie přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán léta od naro- zenie syna Božieho tisíc čtyrysta šestého léta v ten pátek den svatého Jiřie. 264

Strana 265
Pergamenový originál v archivu města Kostelce nad Orlicí; čtyři pečeti, které byly při- věšeny na pergamenových proužcích, jsou ztraceny. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Jindřich Lacembok z Chlumu obdržel Kostelec n. Orl. zástavou od krále Václava IV. r. 1395. (A. Sedláček, Hrady II, str. 13). Páni z Potštejna prodali totiž své panství císaři Karlovi IV. 14. dubna 1356 (tamže, str. 12). 185. 1406 červenec 30. Žebrák. Král Václav IV. dovoluje městanům Kynšperka nad Ohří, aby lidé, kteří se k nim chtějí přistěhovati z jakýchkoliv příčin, mohli býti přijati do městečka a mohli si vystavěti obydlí buď v městečku nebo před ním. Wir Wenczlaw, von Gotes gnaden Romischer kunig, zu allen czeiten merer des Reichs und kunig zu Behem, bekennen und tun kunt offenlich mit diesem brieve allen den, die in sehen oder horen lesen, das wir durch besserung und meinung willen unsers marktes zu Kungsperg dem burgermeister, rate und der gemeinden doselbst zu Kunigsperg, unsern liben getrewen, gnediglichen erlawbet und gegunnet haben, gunnen und erlawben in in craft dics brives und kuniglicher macht zu Beheim, das sie alle und igliche lute, die sich von un- frides und ouch ander sachen wegen zu in czihen und bei in wonen wollen, uf- nemen und sie in und vor dem markte, wo sie gelust, bawen lassen sollen und mogen, von allermeniclich ungehindert. Und gebieten dorumb unsern burg- graven, amptluten, houptluten, mannen, lanluten, rittern und knechten, bur- germeistern und gemeinscheften der stete, merkte und dorfern, unsern und des kunigreichs zu Beheim undertanen und getrewen, die mit diesem brive ermanet werden, ernstlich und vesticlich mit diesem brive, das sie die vor- genanten burgermeister und inwonere des vorgenanten unsers marktes Kunigs- perg an den egenanten unsern gnaden und ouch die lute, die sich zu in czihen werden, nicht hindern noch irren in dheinesweis, sunder dobei von unsern wegen schuczen und schirmen sollen, als libe in sei unser swere ungnad zu vor- meiden. Mit urkund dicz brives vorsigelt mit unserm aufgedructen insigel. Geben zum Betler nach Crists geburt virczehenhundert jar und dornach in dem sechsten jare des fritages nach sand Jacobs tage, unser reiche des Behemischen in dem vierundvirczigisten und des Romischen in dem einunddreisigisten jaren. Per dominum Conradum subcamerarium Jacobus, canonicus Pragensis. Pergamenový originál v archivu města Kynšperka nad Ohří; přivěšená pečet jest ztracená. Srv. Festschrift l. c., str. 7. 265

Strana 266
186а. 1406 říjen 2. Praha. Pražský arcibiskup Zbyněk spolu s děkanem a kapitulou pražského kostela obnovuje obyvatelům městečka Hoštky u Litoměřic listinu Mikuláše Srši o založení na právu zákupném. Rychtu si ponechává vrchnost pro sebe. Měštané dostávají právo města Roudnice; ve sporných věcech se musí obracet k městskému soudu roudnickému a odtud jde teprve odvolání do Litoměřic, které byly podle privilegia Mikuláše Srši jejich prvním soudním místem; třetím místem jest podkomoří pražského arcibiskupství, který s ostatními arcibiskupskými úředníky i s arci- biskupem rozhoduje s konečnou platností. Neplatící urozené dlužníky mohou obyvatelé městečka s kmety a s radou roudnického purkrabí obstaviti a vymáhati dluh až do částky pěti kop bez 15 grošů. Dále se jim dostává práva volně na- kládati s movitým i nemovitým majetkem, a to podle zvyklostí města Roudnice. Není-li poslední vůle, dědí nejbližší příbuzný. Nepřihlásí-li se do roka žádný pří- buzný anebo dědic, anebo jestliže se do té doby neuváže nový majitel v dědictví, spadne prodaný nebo pozůstalý majetek na vrchnost. Dcery, sirotci a vdovy nemusí vstupo- vati v manželství na nátlak vrchnosti nebo jejích úředníků. Sbinco, Dei gracia sancte Pragensis ecclesie archiepiscopus et apostolice sedis legatus, notum facimus tenore presencium universis, quod constituti in nostri presencia providi ac discreti incole opidi nostri forensis in Hossczka,1) fideles nostri dilecti, nobis expone[re decreverunt,] quod licet ipsi ab olim famoso Nicolao dicto Srsa de Hossczka literas locacionis super iure emfiteo- tico, quod vulgariter purkrecht dicitur, habeant, non tamen habent nec hucus- que habuerunt privilegia seu munimenta [super] aliis iuribus, libertatibus et laudabilibus consuetudinibus, quibus frui debeant et gaudere, nobis humiliter supplicantes, quatenus ipsis predictam literam locacionis ratificare et appro- bare et super aliis defectibus providere graciosius dignaremur. Nos v[ero ipsorum] peticionibus utpote racionabilibus inclinati, presertim cum iusta petentibus non sit denegandus assensus, consideratisque honestatis et fidelita- tis meritis, quibus ipsi nobis ut fideles ad extenuacionem debitorum per ante- cessores nostros [notabiliter contractorum cum] caritativo subsidio gratuite subvenerunt, non per errorem aut inprovide, sed matura deliberacione pre- habita de speciali honorabilium dominorum .. decani et .. capituli ecclesie nostre Pragensis predicte consensu sanoque ad hoc [fidelium nostrorum ac- cede]nte consilio in prefatos incolas nostros mentis nostre aciem vice reciproca dirigentes, predictam literam, ipsis per prefatum Nicolaum Srsa super pre- scripta locacione datam et concessam, in omnibus punctis, clausulis, articulis [et condicionibus ratifilcantes ac eciam approbantes, ipsis ac eorum heredibus et successoribus de speciali gracia omnes domos, areas, agros cultos et incultos, prata, pascua et communitates, ad predictum opidum ab antiquo spectantes, prout in suis metis et te rminis situata sunt] et quemadmodum ipsi ea hucusque 266

Strana 267
tenuerunt, ac eciam singula iura, libertates et laudabiles consuetudines ab antiquis observatas temporibus concessimus, innovavimus et confirmavimus, concedimus, innovamus et virtute presencium de certa nostra sciencia con- firmamus per ipsos, heredes ac successores eorum tenendum, habendum, uti- fruendum et perpetuis temporibus sub condicionibus et oneribus, nobis et successoribus nostris debitis, in dicta litera Nicolai Srsa expressis, libere et pacifice possidendum. Quia autem in litera predicta Nicolai Srsa non fit mencio, quid et quantum nobis et successoribus nostris de iudicio ibi sit solvendum, idcirco nos dictum iudicium in Hossczka cum theloneo et universis ipsorum pertinenciis pro nobis et nostris successoribus specialiter reservamus, ceteris eciam nostris et subcamerarii archiepiscopatus nostri Pragensis iuribus ab antiquo tentis per omnia semper salvis. Eciam in predicta litera locacionis prefati Nicolai Srsa inter cetera specialiter est expressum, quod dicti incole nostri in Hossczka super causis iudiciariis et litigiosis ad civitatem Luthomeri- censem debeant appellare, sed quia contingit sepius, quod aliqua parcium appellancium post latam ibidem in Luthomericz sentenciam non vult interdum nec sibi forsitan congruit in huiusmodi sentencia contentari, ideirco nos iura predictorum incolarum nostrorum ampliare volentes, ipsis, heredibus ac successoribus eorum hanc graciam facimus specialem, quod in causis iudici- ariis ad instar opidi nostri Rudnicensis2) debebunt consuetudinem observare et primum ad dictum opidum in Rudnicz ac demum ad civitatem Luthomericen- sem predictam, si opus erit ulterius super dubiis et sentenciis diffiniendis recursum habere et illuc appellare, dum et quando ipsis vel alicui ipsorum grava- tum se estimanti videbitur oportunum. Si autem ipsis vel alicui ipsorum vide- retur, quod post appellaciones huiusmodi in Rudnicz vel in Luthomericz in causa seu causis, quibus illuc appellaverat, gravaretur, extunc licitum erit ei a predictis opido vel civitate aut uno eorum ad subcamerarium archiepiscopa- tus nostri Pragensis, qui nunc est vel pro tempore fuit[!], appellare, qui sub- camerarius assumpto aliorum officialium predicti nostri archiepiscopatus et, si opportunum foret, eciam nostro ac successorum nostrorum consilio ipsam causam appellacionis debet secundum Deum et iusticiam decidere et fine debi- to terminare; a cuius quidem sentencia nulli penitus quoquam licebit ulterius appellare, sed in ipsius iudicio et sentencia contentari. Et quia sunt nonnulli nobiles et clientes, qui contrahentes debita a predictis nostris incolis ipsis huiusmodi debita interdum persolvere contradicunt, propter quod prefati nostri pauperes diversa incurrunt pericula atque dampna, nos igitur, talibus obviare volentes, supradictis nostris incolis presentibus indulgemus, quod ipsi tales nobiles et clientes aut alios quoseunque seculares homines vel bona eorum pro ipsorum debitis ad summam dumtaxat quinque sexagenarum minus quindecim grossis se extendentibus cum consilio tamen burgravii Rudnicensis et scabinorum in Hossczka pro tempore existencium in predicto opido possint et valeant arrestare, et dum ipsos vel eorum bona, sicut premittitur, arresta- 267

Strana 268
verint, debent in eo, quidquid ipsis ius ibidem dictaverit, contentari. Insuper prefatis incolis predicti opidi nostri uberiorem graciam facientes, concedimus presentibus graciose, quod exnunc omnes et singuli incole dicti nostri opidi, heredes et succesores ipsorum utriusque sexus possint et valeant universa bona eorum mobilia et immobilia, in quibuscunque rebus consistant et quocunque nomine censeantur, cuicunque homini seu persone, pro nobis tamen et successo- ribus nostris ac predicta communitate valente, vendere, dare, legare et cum eisdem iuxta sue voluntatis arbitrium disponere in vita pariter et in morte, sic tamen, quod testamentum iuxta consuetudinem ab antiquis observatam temporibus ad instar predicti nostri opidi Rudnicensis celebretur vel libro dicti opidi annotetur. Si autem aliquem eorum vel aliquos ex predictis incolis prefati opidi absque donacione, testamento seu ordinacione suorum bonorum non relictis utriusque sexus legitimis heredibus ab hac luce migrare contigerit, extunc omnia bona sua mobilia et immobilia, ubicunque locorum sita, quocun- que vocabulo designentur, ad [proximijores et propinguiores consanguineos huiusmodi decedencium nostro et successorum nostrorum ac officialium impe- dimento quolibet cessante libere et iure hereditario devolventur. Volumus tamen, quod ille seu illi, cui vel quibus bona huiusmodi per aliquem ex [predictis] in- colis, ut premittitur, donabuntur vel eciam legabuntur, a die, qua huiusmodi bona ad ipsum devoluta fuerint, infra spacium unius anni sub pena perdicionis bonorum huiusmodi in ipsis bonis residenciam faciat personalem, vel quod illa bona infra illud [tem]pus vendat alteri idoneo et bene conservato, qui in bonis huiusmodi residenciam faciat personalem. Si autem aliquis ex prefatis incolis nostris, non relictis heredibus legitimis et non habens consanguineos, intestatus decess[erit, si nulllus consaguineus infra unum annum a die obitus huiusmodi computando comparuerit, extunc bona huiusmodi decedentis ad nos, qui iure disponente omnium testamentorum sumus executor, vel nostros successores libere devolventur. Insuper ex [speciali affectu, qluem ad incolas prefati opidi nostri gerimus et habemus, ipsis, heredibus et successoribus ipsorum pro nobis et omnibus successoribus et officialibus nostris graciam facimus infrascriptam, quod filias, orphanos, viduas et consanguineas [ipsorum nulli penitus] in matri- monium per violenciam tradere debeamus nec successores aut officiales nostri tradere debebunt absque ipsorum consensu et connivencia speciali. Mandantes et seriose inhibentes universis et singulis nostris officialibus, b[urgraviis, iudici- bus,] iuratis et scabinis ac aliis subditis nostris, cuiuscunque officii vel potestatis existant, presentibus et futuris, ne prenominatos incolas vel quempiam ipso- rum in omnibus graciis prescriptis, ipsis per nos datis et concessis, impedfiant nec perpetuis] temporibus impedire audeant quovis modo, quin pocius eosdem in omnibus suprascriptis libertatibus, iuribus et graciis conservent, protegant fi- deliter et defendant. In cuius rei testimonium presentes literas fieri et sigillorum nostrorum appensione [iussimjus communiri. Datum Prage in [capitulo] gene- rali anno Domini millesimo quadringentesimo sexto die secunda mensis Octobris. 268

Strana 269
Et nos Bohuslaus decanus,3) Johannes Malessicz scholasticus,4) Johannes prepositus Omnium Sanctorum,5) Franciscus prepositus Boleslaviensis,6) Witko de Czrnczicz,7) Wenceslaus Radecz,8) Benessius de Chobolicz,9) Wence- slaus Knoblach,10) Blasius dictus Lupus,11) Andreas de Gewicz,12) Sdislaus dictus Canis,13) Adam de Nezeticz,14) Johannes Kbel,15) Wenceslaus de Miza,16) Jaxo dictus Ginoch,17) Andreas de Pelhrzimow,18) Wenceslaus de Olomucz,19) Sdenko de Chrast,20) Stephanus de Stankow,21) Welislaus de Bor,22) Johannes Naz,23) Nicolaus Schisska,24) Johannes Moravus,25) Iacobus de Praga26) et Nicolaus Henzlini,27) canonici ecclesie Pragensis antedicte, capitulariter in generali capitulo circa festum Dedicacionis ecclesie Pragensis sepedicte28) congregati, attendentes gracias et libertates per reverendissimum in Christo patrem et dominum nostrum, dominum Sbinconem, archiepiscopum Pragensem supra- scriptum, civibus et incolis predicti opidi in Hossczka factas, prefato domino nostro et mense sue fore utiles ac eciam comodosas, igitur ad gracias et liberta- tes huiusmodi modo suprascripto in omnibus articulis, clausulis, condicionibus et punctis superius expressatis nostrum assensum et consensum prebuimus presentibus et prebemus. In cuius rei testimonium sigillum maius nostri capituli presentibus est appensum. Datum et actum in capitulo nostro generali anno, die et loco, quibus supra. Pergamenový originál, značně poškozený a s vypadlými kusy, v archivu města Hoštky; pečeti jsou ztraceny. — Znění jest doplněno z potvrzení této listiny, jež vydal dne 22. května 1571 Januš, vévoda ostrožský (uloženo rovněž v archivu města Hoštky). — Papírová kopie z 18. stol. v zámeckém archivu v Roudnici, zn. O 3/4. — Jiná kopie v archivu ministerstva vnitra, odd. SM P 106 H 38. — Zapsána též v rukopisu vyšehradské kapituly, zn. LX, fol. 89 v. — 91 v. 1) Hoštka, s. o. Štětí. — Byla původně vesnicí, která patřila k drahobuzskému vládyc- tví; na městečko vysazena právem zákupným od Mikuláše Srši v letech 1318—1335. Jeho potomci prodali je v letech 1361—1365 pražskému arcibiskupovi (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 706.) 2) Roudnice se řídila právem saským, majíc odvolacím místem Litoměřice (W. Weiz- säcker, Magdeburger Schöffenprüche und Rechtsmitteilungen für das Oberhof Leitmeritz, Stuttgart-Berlin 1943, str. 215, č. 54). 3) Bohuslav, syn Jana z Krnova (A. Podlaha, Series praepositorum... ecclesiae Pragensis, Pragae 1912, str. 56). 4) Jan z Malešic (A. Podlaha l. c., str. 56). 5) Jan Sádlo ze Smilkova (tamže, str. 57). 6) František z Jevíčka (tamže, str. 67). 7) Vítek z Černčic (tamže, str. 47). 8) Václav z Radče (tamže, str. 49). 2) Beneš Oldřichův z Kobylis (tamže, str. 45). 10) Václav Knoblouch (tamže, str. 54). 11) Blažej Vlk ze Strážného (tamže, str. 57). Ondřej Janův z Jevíčka (tamže, str. 56). 13) Zdislav Pes, jinak Chrt (tamže, str. 66). 12) 269

Strana 270
14) Adam z Nežetic (tamže, str. 68 a d.). 15) Jan Kbelský (tamže, str. 67). 16) Václav, syn Kolmanův ze Stříbra (tamže, str. 55). 17) Jakeš Jinoch z Nové Plzně (tamže, str. 67). 18) Ondřej, farář z Pelhřimova (tamže, str. 76). 10) Václav Mikulášův z Olomouce (tamže, str. 67). 20) Zdeněk z Chrastu (tamže, str. 78). 21) Štěpán ze Staňkova (tamže, str. 78). 22) Velislav z Boru (tamže, str. 65). 22) Jan Náz (tamže, str. 76). 24) Mikuláš Šiška z Maštova (tamže, str. 78). 25) Jan z Moravy (tamže, str. 77). 26) Snad Jakub z Dubé (tamže, str. 77). 27) Mikuláš Henzlínův (tamže, str. 78). 28) I. října; v. J. Emler, Rukovět chronologie křestanské, zvláště české (v Praze 1876), str. 519—520. Srv. J. Dobiáš, Dějiny královského města Pelhřimova a jeho okolí. Díl I (v Pelhři- mově 1927), str. 134—135. Jaká byla odúmrtní praxe, ukazuje zápis v nejstarší knize městečka Hoštky, založené r. 1494: My Vilém z Ryznberka a z Švihova, pán na Roudnici, hofmistr krále Jeho Mti, oznamuji tímto zápisem, kdež čten anebo čtúcí slyšán bude, jakož jest připadl odúmrtí na mne jakožto na pána vrchnieho duom nebožtíka Martina Sladovníka v městečku Hošce a někteří dluhové na tom duomě pozuostali jsú, a z té příčiny duom prodán jest Vondráčkovi Kochovcovi za sumu II grošuov a X kop grošuov, vše míšeňských, a on Vondráček dluhy v též sumě, kterýž za ten duom plniti a platiti má, na se jest přijal, jakož jest nějakú sumu těm, komuž dlužno pozuostalo, vydal a mně také, což vajše po těch věřitelích pozuostalo, platiti a plniti povinovat jest byl, o tu všecku odúmrť se mnú jakožto pánem svým vrchním, kteráž spravedlivě na mne připadla jest, se smluvil a vy- plnil. Protož my Vilém z Ryznberka etc. jakožto pán téhož Vondráčka Kochovce i jeho dědice z toho ze všeho, což na mne připadlo, konečně kvituji a prázdna činím od sebe i ode všech dědicuov a budoucích svých i od všelijakých jiných lidí. Jenž psán léta Božieho MV° XXIIII v pátek den svaté panny Kateřiny. — Za husitských válek opanoval Hoštku Jan Smiřický ze Smiřic a připojil k Roudnici, u níž pak již zůstala. R. 1496 zastavil král Vladislav Roudnici Půtovi z Ryzmberka; jeho synem byl Vilém (A. Sedláček, Hrady VIII, str. 183; týž, Místopisný slovník, str. 256). 186b. 1406 říjen 2. Praha. Pražský arcibiskup Zbyněk potvrzuje obyvatelům Horšovského Týna držbu domů i jiných všech nemovitostí a určuje úrok z lánů, poplatky z pivovarů, krčem, masných krámů, z vyklúčených niv a z luk; i podsedci jsou povinni úrokem. Měšťané platí berni královskou a podymné. V městečku jsou dvě lázně, s tou však povinností, že se mohou zdarma koupati chudí. Rychtu a výnos cla si ponechává vrchnost. Městečko dostává právo města Stříbra, kam jde i odvolání; vyšším místem je Staré Město pražské a posledním podkomoří pražského arcibiskupa. Měštané mají právo obstavit urozené dlužníky do částky pěti kop bez 15 grošů. 270

Strana 271
Obyvatelé městečka i vesnic, patřících do obvodu horšovskotýnského, mohou volně nakládat se svým majetkem a svobodně jej odkazovat po způsobu Starého Města pražského; zemře-li kdo bez poslední vůle a bez dědiců, dědí nejbližší příbuzný, který se musí do roka usadit na dědictví nebo je prodat; není-li příbuzných, při- padne pozůstalost vrchnosti. Vdovy a sirotky nelze provdávat proti jejich vůli. Sbinco, Dei gracia sancte Pragensis ecclesie archiepiscopus et apostolice sedis legatus, notum facimus tenore presencium universis, etsi ex iniuncto nobis pastorali officio ac circumspecta benignitate universos fideles favore pio prose- qui teneamur, ad illorum tamen ex debito utilitates et comoda aspirare debemus, quos dicioni nostre noscimus esse subiectos et ubi eorum defectus relevare credimus ac bona mense nostre in melius restaurare. Sane in nostra presencia constituti providi et discreti incole opidi nostri forensis in Tyn Horssoviensi, fideles nostri dilecti, nobis exponere curaverunt, qualiter ipsi nulla munimenta nec privilegia super ipsorum iuribus et libertatibus hucusque habuerint formi- dentque, ne ex defectu munimentorum huiusmodi ipsis et eorum successoribus protractu temporis dampna et pericula provenirent, nobis humiliter supplican- tes, quatenus ipsis super defectibus huiusmodi consulere et providere graciosius dignaremur. Nos vero ipsorum peticionibus utpote racionabilibus inclinati pensatisque praedictis eorum defectibus, accedentes quoque honestatis et fidelitatis ipsorum merita, quibus ipsi nobis tanquam fideles nostri ad exte- nuacionem debitorum per antecessores nostros notabiliter contractorum cum caritativo subsidio gratuite succurrerunt, absque quorum subsidio debita per predecessores nostros, ut premittitur, contracta, quibus ecclesia nostra pre- dicta multipliciter involuta existit, nullatenus evadere valeremus, premisso- rum ergo intuitu, deliberacione prehabita matura ac de speciali consensu honorabilium dominorum.. decani et capituli ecclesie nostre predicte sanoque ad hoc fidelium nostrorum accedente consilio in prefatos incolas mentis nostre aciem vice reciproca dirigentes, ipsis, heredibus ac successoribus eorum gracias facimus infrascriptas, videlicet quod omnes domos, agros cultos et incultos, prata, pascua et communitates ad predictum opidum ab antiquo spectantes, prout in suis metis et terminis sunt situata et prout ipsi ea actenus tenuerunt, concessimus, innovavimus et confirmavimus, concedimus, innovamus et virtute presencium de certa nostra sciencia confirmamus per ipsos, heredes et successores eorum tenendum, habendum et perpetuis temporibus sub infra- scriptis condicionibus libere, quiete et pacifice possidendum: Primo quod pre- dicti incole nobis et successoribus nostris de quolibet laneo unam marcam gros- sorum divisim, videlicet in festo sancti Galli medietatem et in festo sancti Georgii aliam medietatem,3) item de qualibet superfluitate agrorum in festo sancti Georgii tantum quatuor grossos. Est eciam ibi una quarta, que solvit unum grossum. Item de quolibet braseatorio tenentur annuatim laborare unum braseum pro castro suis impensis. De qualibet taberna, quotquot ibidem 271

Strana 272
sunt ad presens vel erunt pro tempore, in festo sancti Galli sedecim grossos. Item de quolibet maccello carnificum unam quartam centenarii sepi colati, item de quibusdam extirpatis rubetis, dictis giezwyna, octuaginta duos grossos similiter divisim. Item de quodam prato sub civitate in festo sancti Galli tamen sedecim grossos, item de prato, quod nunc tenet Mach, octo grossos, item de prato, quod Jan tenet, octo grossos, item de prato, quod alter Jan tenet, quatuor grossos, de prato autem, quod nunc tenet Codiera, duos grossos, sed de prato, quod Martin tenet, quatuor grossos annuatim perpetuis temporibus solvere tenebuntur. Item quilibet subses solvit octo grossos et medium grossum pro fumalibus circa festum sancti Galli. Item bernam regalem, quando pro- clamata fuerit, et fumales ac honorancias consuetas cum censibus de areis et casis solvent, sicut ab antiquo solvere consueverunt. Ibidem eciam sunt duo balnea libera, solum quod omnes pauperes balneari tenentur, quicumque propter Deum voluerint balneari. Quibus censibus et oneribus, sicut premitti- tur, expletis prenominati incole, heredes et successores eorum nobis et successo- ribus nostris ad nullas alias exacciones seu onera amplius tenebuntur, ceteris tamen nostris et subcamerarii archiepiscopatus nostri Pragensis iuribus preter superius enumerata iura et onera semper salvis. Iudicium autem et singula theolonea a carnificibus et piscatoribus ac aliis venditoribus, sicut ab antiquo est consuetum, cum omnibus suis pertinenciis pro nobis et successoribus nostris specialiter reservamus. Et ut prefati incole per nos se senciant uberius consola- tos, ipsis, heredibus et successoribus eorum hanc graciam facimus specialem, quod ipsi in causis iudiciariis et consiliis suis ad instar opidi in Mizal) con- suetudinem observare debebunt perpetuis temporibus et habere et ad pre- dictum opidum in Miza super dubiis et sentenciis diffiniendis recursum habere et apellare, quociens ipsis et cuilibet gravatum se estimanti videbitur oportu- num. Si autem ipsis vel alicui ipsorum appareret, quod post huiusmodi appellacionem in dicto opido Miza in causa, super quam illuc appellaverat, gravaretur, extunc licitum erit ei a predicto opido ad Maiorem civitatem Pragensem ulterius ac demum ad subcamerarium nostrum nostri archiepi- scopatus Pragensis, qui nunc est vel qui pro tempore fuerit, appellare, qui subcamerarius assumpto aliorum officialium predicti nostri archiepiscopatus, et si oportunum foret, eciam nostro aut successorum nostrorum consilio ipsam causam appellacionis debet secundum Deum et iusticiam decidere et fine de- bito terminare, a cuius quidem sentencia nulli penitus quoquam ulterius licebit appellare, sed in ipsius iudicio et sentencia contentari. Et quia sunt nonnulli nobiles et clientes, qui contrahentes debita a predictis nostris incolis, ipsis huiusmodi debita interdum persolvere contradicunt, propter quod prefati nostri pauperes diversa incurrunt pericula atque dampna, nos igitur talibus obviare volentes, supradictis nostris incolis presentibus indulgemus, quod ipsi tales nobiles vel clientes aut alios quoscumque seculares homines vel bona eorum pro ipsorum debitis ad summam dumtaxat quinque sexagenarum minus 272

Strana 273
quindecim grossis se extendentibus, cum consilio tamen burgravii et scabino- rum ibidem pro tempore existencium in predicto opido possint et valeant ar- restare, et dum ipsos vel eorum bona, sicut premittitur, arrestaverint, debent in eo, quidquid ipsis ius ibidem dictaverit, contentari. Insuper prefatis incolis predicti nostri opidi et non solum ipsis, sed et omnibus incolis villarum ad districtum Tynhorssoviensem spectantibus, ubicumque in ipso districtu degentibus, uberiorem graciam facientes, concedimus presentibus graciose, quod exnunc omnes et singuli incole dicti nostri opidi et omnium villarum ad ipsum opidum et districtum predictum spectancium, heredes et successores ipsorum utriusque sexus possint et valeant universa bona eorum mobilia et immobilia, in quibuscumque rebus consistant et quocumque nomine censeantur, cuicum- que homini seu persone, pro nobis tamen et successoribus nostris ac predicta communitate valente, vendere, dare, legare et cum eisdem iuxta sue voluntatis arbitrium disponere in vita pariter et in morte, sic tamen, quod testamentum iuxta consuetudinem ab antiquis observatam temporibus ad instar Maioris civitatis Pragensis2) celebretur vel quod libro dicti opidi annotetur. Si autem aliquem eorum vel aliquos ex predictis incolis prefati opidi et villarum ad ipsum spectancium absque donacione, testamento seu ordinacione suorum bonorum non relictis utriusque sexus legitimis heredibus ab hac luce migrare contigerit, extunc omnia sua bona mobilia et immobilia, ubicumque locorum sita, quocum- que vocabulo designentur, ad proximiores et propinguiores consanguineos huiusmodi decedencium nostro et successorum nostrorum ac officialium im- pedimento quolibet cessante libere et iure hereditario devolventur. Volumus tamen, quod ille seu illi, cui vel quibus bona huiusmodi per aliquem ex pre- dictis incolis, ut premittitur, donabuntur vel eciam legabuntur, a die, qua huiusmodi bona ad ipsum devoluta fuerint, infra spacium unius anni sub pena perdicionis bonorum huiusmodi in ipsis bonis residenciam faciat personalem, vel quod illa bona infra illud tempus vendat alteri idoneo et bene conservato, qui in ipsis bonis residenciam faciat personalem. Si autem aliquis ex prefatis nostris incolis non relictis heredibus legitimis et non habens consanguineos intestatus decesserit, si nullus consanguineus infra unum annum a die obitus huiusmodi computando comparuerit, extunc bona huiusmodi decedentis ad nos, qui iure disponente omnium testamentorum sumus executor, vel nostros successores libere devolvent. Insuper ex speciali affectu, quem ad incolas pre- fati opidi nostri et villarum ad ipsum spectancium gerimus, ipsis, heredibus et successoribus ipsorum pro nobis et omnibus successoribus et officialibus nostris graciam facimus infrascriptam, quod filias, orphanos, viduas et consanguineas ipsorum nulli penitus in matrimonium per violenciam tradere debeamus nec successores aut officiales nostri tradere debebunt absque ipsorum consensu et connivencia speciali. Mandantes et seriose inhibentes universis et singulis nostris officialibus, burgraviis, iudicibus, iuratis et scabinis ac aliis subditis nostris, cuiuscumque officii vel potestatis existant, presentibus et futuris, ne 273

Strana 274
prenominatos incolas vel quempiam ipsorum in omnibus graciis prescriptis ipsis per nos datis et concessis impediant nec perpetuis temporibus impedire audeant quovis modo, quin pocius eosdem in omnibus suprascriptis libertati- bus, iuribus et graciis conservent, protegant fideliter et defendant. In cuius rei testimonium presentes literas fieri et sigillorum nostrorum appensione iussimus communiri. Datum Prage in capitulo generali anno Domini millesimo quadrin- gentesimo sexto die secunda mensis Octobris. Et nos Bohuslaus decanus, Johannes Malessicz scolasticus, Johannes prepositus Omnium Sanctorum, Franciscus prepositus Boleslaviensis, Witko de Czrnczicz, Wenceslaus Radecz, Benessius de Chobolicz, Wenceslaus Knoblach, Blasius dictus Lupus, Andreas de Gewicz, Zdislaus dictus Canis, Adam de Nezeticz, Johannes Kbel, Wenceslaus de Miza, Jaxo dictus Gynoch, Andreas de Pelhrzimow, Wenceslaus de Olomucz, Zdenco de Chrast, Stephanus de Stankow, Welislaus de Bor, Johannes Naz, Nicolaus Schisska, Johannes Mora- wus, Jacobus de Praga et Nicolaus Henzlini,3) canonici ecclesie Pragensis ante- dicte, capitulariter in generali capitulo circa festum Dedicacionis ecclesie Pra- gensis sepedicte congregati, attendentes gracias et libertates per reverendissi- mum in Christo patrem et dominum nostrum, dominum Sbinconem, archi- episcopum Pragensem suprascriptum, civibus et incolis predicti opidi in Tyn Horssoviensi et districtus ad ipsum opidum spectantis factas prefato do- mino nostro et mense sue fore utiles ac eciam comodosas, igitur ad gracias et libertates huiusmodi modo suprascripto factas in omnibus articulis, clausulis, condicionibus et punctis superius expressatis nostrum assensum et consensum prebuimus presentibus et prebemus. In cuius rei testimonium sigillum maius nostri capituli presentibus est appensum. Datum et actum in capitulo nostro generali anno, die et loco, quibus supra. Pergamenový originál, papírem podlepený a bez pečeti, v archivu města Horšovského Týna. — Překlad z latinského originálu, napsaný na pergamenu stejnou rukou jako smlouva ze dne 25. června 1525, v témže archivu: Sbyněk, z Boží milosti svatého kostela pražského arcibiskup a papežské stolice legát, známo činíme zápisem přítomným nynějším, a poněvadž z ustaveného úřadu našeho pastýřského i z opatrné dobrotivosti všeckny věrné přízní lítostivú dlužni sme spravovati, k těm však z dluhu pravého sme povini a užitky i zásoby, jich vyzdvihnúti, kteréžto k našemu panství známe je poddány, a kdež jich nedostatky vyzdvihnúti věříme i také zboží časovité naše v lepším opravovati, zdravě z rozmyslem opatrným i zřízeným před nás přešedče šlechetní i opatrní těžařové městečka našeho trhového Tejna Horšov- ského, věrní naši milí, nám sú své pečlivosti vypravili, kterak oni, nemajíc žádných tvrzi ani pevnosti zápisuov na svá práva městská a i na svobody jich až do těchto časuov ani jich měli sú, protož bojíce se z nedostatkóv takových jim samým i jich budúcím v prodle- ném času přístném by skrze takové nedostatky jich škody i zahubení nevzniklo, protož s námi pokorně a dobrotivě rozmluvivše, prosili sú pilně, abychme jim k jich takovým nedostatkóm přízní naší zvláštní radni a spomocni milostivě v tom byli. My zajisté k těm prozbám jich jakožto k podobným i k smyslným přichýleni a skloněni jsúce, váživše jich takové v tom nedostatky a spatřivše jich k nám poctivosti všelijaké, jich věrné k nám za- 274

Strana 275
sluhování, kteréžto služby nám jakožto věrní naši okazovali sú v zadržených dluzích, skrze předky naše znamenitě na nás sebrané a poostavené, s laskavú pomocí nám velmi vděčně sú se okazovali, bez kteréžto jich spomoci dluhu takového na nás předky našimi sebraného, jímž kostel náš dříve řečený pražský mnohými dluhy jich i našimi zavázán stojí, z kterýchžto dluhuov my bez spomoci našich věrných vyniknúti nemohli sme, tu svolivše se jednostejně z dobrým rozmyslem naším, jednú vólí nerozdílnú a z zvláštního přivolení i povolení ctných kněží, kněze děkana i vší kapitoly kostela našeho pražského i jiných našich věrných, jich zdravé a múdré rady v tom poživše, dřéve řečeným těžařóm našim věrným úmysla našeho ustanovení spravili sme jim i nynějším dědicóm i budúcím jich milostí naší takovéto dole popsané s nimi činíme, tak aby oni všeckny domy, dědiny orané neb neorané, lúky, pastviště i občizny k dřéve řečenému městu od starodávna aby příležely a jakžto sú v svých mezech zasazeny a jakžto oni prve sú drželi, i nyní drží, a my sme jim toho potvrdili i půjčili a nyní jim toho půjčujem a obnovujem i mocí naší i listem tímto z našeho jistého vědomí jim toho potvrzujeme, těm nynějším, dědicóm jim[!] budú- cím k držení i k vládnutí po vše časy věčné pod takovýmito úmluvami vdole popsanými: Nejprv aby často jmenovaní těžaři, věrní naši, nám i našim náměstkóm budúcím dlužni budú[!] platiti z každého lánu jednu hřivnu grošuov, a to rozdílně na sv. Havla polovici jednu a na svatého Jiří druhú polovici po vše časy. Také z každého zbytku dědinného na sv. Jiří platiti budú nám po čtyřech groších toliko. Jest tu také jedna čtvrt zbytku, jenž s ní platí jeden groš. Dále dlužni nám budou s každé sladovny úročně dělati jeden slad k hradu našemu tenjskému svými všemi náklady. Dále je sobě zavazujem, aby z každé krčmy, což jich v počet ten čas neb za toho času bude, nám platili na svatý Havel po šestnácti groších toliko. Také z každého krámu řeznicského jednu čtvrt centýře litého loje nám platiti budou k našemu hradu. Také sou tu vyplaněné nivy, řečené jezviny, z nichžto mají nám platiti LXXXII groše rozdílně na svatej Havel a na svatej Jiří. Také z jedné lúky, ješto pod městem leží, kterúžto drží Mach a Jan, při svatém Havle platiti mají XVI grošů, také s jiné lúky, ješto ji jiný Jan drží, platiti má čtyři groše, s louky za- jisté z té, kterúž drží Koděra, dva groše, ale s louky, ješto ji Martin drží, IIII groše úročně po vše časy platiti dlužni nám budou. A každý podsedek nám dlužen bude platiti VIII grošů a puol groše dymného toliko při sv. Havle. A když by berně královská provolána byla, tehda i dymný i poctivosti s úroky s městišť i s chalup, jakož od starodávna platiti v obyčej mají, tak budú platiti. Dále také sú tu dvě lázně svobodné, v žádný plat nezavá- zané, jedné aby se chudí myli pro Buoh, když by chtěli. Kteréžto poplatky i s úroky tak již svrchu položené když budú vyplňovány od našich napřed řečených těžařuov, dědicóv nebo od jich budúcích nám i naším náměstkóm budúcím, tehda po tom splnění nebudú nám dále k nižádným jiným vymoženým platóm dále dlužni ani k kterým obtiežnostem našim krom těch práv svrchu popsaných a vylíčených a také krom práv podkomoří našeho arcibiskupství pražského. Všech souduov, mýta, tržná od řezníkóv, od pekařóv i také od jiných kupcuov prodávajících, jakož od starodávna obyčej jest, se všemi pří- činami sobě i našim budúcím náměstkóm zvláště to zachováváme. Dále aby předpsaní těžaři naši od nás se cítili i věděli hojněji obdarováni, těm nynějším, dědicóm i jich budú- cim tuto milost zvláštní činíme, aby oni ve všech soudních žalobách i v vinách i radám svým právo zachovali vedle obyčeje města Stříbra po vše časy a k řečenému městu Stříbru o pochybných soudních věcech útočiště měli a ortelovali k němu, kolikrát jim neb jiným komužkolvěk zdálo by se viděti obtížnu, budú motci vrci se na ně. A jestliže by se jim neb komu jinému tuto ortelování v městě v Stříbře zdálo obtížné, ale z s toho města poctivo bude jim i každému jinému vrci se s nich a ortelovati k Pražskému městu Větčímu aneb odtud na podkomoří našeho arcibiskupství pražského, kterýž jest neb bude toho času, ortelovati před něho motci budou, kterýžto podkomoří, příjma k sobě úřed- níky našeho arcibiskupství aneb, jestliže by toho potřebí bylo, i nás, kterýž jest aneb bude, 275

Strana 276
toho ortelovati před něho motci budou: kterýžto podkomoří příjma k sobě anž [! a) samých neb našich náměstkóv jich radou a tu vinu ortelovanú má podle Boha a spravedlnosti vypověděti a podobně dokonati. Od kteréhožto odsúzení jeho ižádnému tomu člověku nebude se dále hoditi s něho ortelovati, ale každý na jeho odsúzení má přestati. Dále také mnozí sú tu vůkolí panoše a vladyky, přísedějící v súsedství našemu městu, jenž zberúce na se dluhy mnohé od dřéve řečených naších těžařuov a jim potom mnohokrát těch dlu- huov nedbají i popírají platiti, pro kteréžto jejich neplnění naši chudí lidé v rozličné pří- hody i škody upadují, takovým chtíce odolati, svrchupsaným našim těžařóm, věrným našim, dáváme moc zápisem tímto i odpúštíme, aby oni ty všeckny panoše i vladyky aneb jiné kteréžkolivěk světské lidi aneb jich zboží za jich dluhy až do sumy pěti kop grošů bez věrduňka, a to s radou purkrabí, toho času kterýž jest neb bude, a s radou konšelskou, kteříž toho času sou nebo budou, motci budou stavovati. A když by je samy neb jich zboží stavili, tehda mají potom ti přestati, jakž jim právo toho města nalezne. Ještě nadto dříveřečeným našim usedlým nadepsaného našeho města a netoliko jim samým, ale i všem těžařóm, usedlým ve vsech, ješto v krichtu Týna Horšovského příležejí a příslušejí, kterakžkolivěk v tom krichtu osazeným hojnější milost ještě činíce, zápisem tímto nynějším milostivě půjčujem, aby od tohoto času všickni usedlí naši řečeného města na- šeho i ze všech vsí k tomu úřadu a k městu příležejících dědili i jich budúcí náměstci z obojího pokolení a vládli i mohli sami všeckna svá zboží, movité i nemovité, v kterýchž- kolivěk věcech záležité a kterýmžkolivěk to zboží jménem jmenováno by bylo, aby oni kterémužkolivěk člověku neb osobě, nám však takově i náměstkóm našim budúcím i obci toho města aby se ten hodil, jemu prodati, dáti i odkázati podle své vůle dobrovolné za zdravého života i na smrti, ale však takově, aby ten kšaft zachovali vedle obyčeje od starodávna od starých lidí podle města Věčího pražského po vše časy věčně, aneb aby ten kšaft v knihy řečeného města znamenán byl. A také dále jestli zajisté někomu neb ně- kterým z nich, svrchuřečených těžařóv našeho města svrchupsaného, neb také i ze vsí, jenž příleží k tomu městu, událo se zemříti bez oddání aneb bez řádného kšaftu i bez rozkázání všeho svého zboží, a nepostaviv po sobě obojího toho pokolení dědičných dětí pravých, tehda ihned toho každého jeho zboží, movité i nemovité, kdežkolivěk miesty kterýmžkolivěk optáno by bylo a kterýmžkolivěk příslovím jmenováno by bylo, má k přátelóm najbližším přirozeným takového zboží nápad spadnúti, a to bez překážení všelijakého našeho i všech náměstkóv našich budúcích i také bez překážení v tom našich všech úředníkuov svobodně i právem dědičným takového zboží napadne. Také tomu chceme ihned, aby ten neb ti, na kohož takové zboží připadne, od svrchupsaných našich usedlých těžařóv rozkázáním neb oddáním, aby ote dne toho, kteréhož dne takové zboží naň připadlo by, v prodlení jednoho roku, aby se ten každý osobně na tom zboží osadil pod pokutou ztracení toho zboží aneb aby to zboží v tom času prodal jinému ctnému a dobře zachovalému, jenžto by se na tom zboží osaditi mohl osobně. Také jestliže by někto z řečených našich usedlých těžařóv umřel by bez kšaftu a nezuostavil by po sobě žádných dětí dědičných ani maje kterých přátel příbuzných, tu, ač jestliže by se nižádný příbuzný přítel v jednom roce ote dne smrti takového přítele počítajíc neokázal, tehda ihned po tom neokázání toho zboží nápad na nás připadnúti má jakožto na pána, jenž právem způso- beným všech kšaftuov sme zprávce, aneb na naše budúcí náměstky. Nadto nade všeckno a zvláště žádostí, kterúžto k usedlým našim svrchuřečeného města našeho i ke všem vsem, jenž k němu příslušejí, máme, nynějším, dědicóm i jich budúcím sami od sebe na- před i ode všech náměstkóv našich ještě takovú milost činíme vdole popsanú, aby dcerek jich ani sirotkóv ani vdov z jich příbuzných ižadnému v manželství násilím žádným ani mocí kterú nevdávali, ani naši budúcí ani úřednící kteří naši vdávati nebudú motci bez jich svolení a zvláštnie přízni jich. Ale přikazujíc a přísně zapovídajíc všem našim úřed- níkóm nynějším i budúcím, purkrabiem, rychtářóm, přísežným i konšelóm i také jiným 276

Strana 277
v kterémžkolivěk v ouřadu, ve všech našich milostech předepsaných, jim od nás daných i pójčených, aby nepřekáželi ani věčně překážeti směli kterýmžkolivěk během, ale aby nad to takové lidi ve všech svrchupsaných svobodách a v právích jich věrní obránce jich byli a je věrně opravovali. Kteréžto věci na pevnost i na svědomí tento list přikázali sme na- psati s přivěšením naší pečeti a z dobrým rozmyslem. Jenž jest dán v Praze v kapitole obecné od narození syna Božího počítajíc tisícého čtyřistého šestého léta, druhý den mě- síce října velikého. (a) Má býti patrně „nás“. — Jiný překlad v potvrzení horšovotýnských privilegií městem Plzní ze dne 17. října 1597, sice nikoliv doslovný s překladem právě uve- deným, ale po věcné stránce shodný až na to, že slova „incole opidi nostri forensis in Tyn Horssoviensi“ překládá „obyvatelé města našeho Týna Horšovského“.) a) Nutno doplniti „censuare tenebuntur“ podle českého překladu; tato slova vynechána i v privilegiu pro Týn nad Vltavou z téhož dne (J. Čelakovský, Codex II, str. 1055). 1) Stříbro se řídilo právem franským (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 591). 2) Srv. J. Čelakovský, Codex I, č. 87, str. 142—143, č. 105, str. 170 a d. 3) O nich v. listinu z téhož dne pro Hoštku (výše č. 186a). Srv. J. Dobiáš, l. c., str. 134—135. 187. 1406 říjen 2. Praha. Pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka uděluje Příbramským a Lazeckým, kteří s nimi trpí, na jejich prosbu privilegium na jejich práva a po- vinnosti, protože dosud žádného neměli: přesně určuje plat z lánů, od podsedků, z domů, krčem, kováren, masných krámů, pivovarů a mlýnů; seno na lukách mezi Lhotou a Dušníky musí sousedé sušiti, hrabati a na požádání příbramského purk- rabího svážeti; lazebník městský nic neplatí, ale chudí se tu mohou alespoň jednou do týdne koupati, jakož i za dříví z panských lesů purkrabí a jeho čeleď. Dále se jim potvrzuje týdenní trh každé úterý a právo Starého Města pražského, které je také odvolacím místem; není-li kdo s rozsudkem spokojen, vynese konečné roz- hodnutí podkomoří pražského arcibiskupa. Městečku i okolním vesnicím se uděluje právo volného odkazu; není-li příbuzného, spadá majetek na vrchnost; dcery a sirotky lze provdávati pouze s jejich vůlí. Sbinco, Dei gratia sanctae Pragensis ecclesiae archiepiscopus,1) apostolicae sedis legatus, notum facimus tenore praesentium universis, etsi ex iniuncto nobis officio pastorali ac circumspecta benignitate universos fideles favore pro- sequi teneamur, ad illorum tamen ex debito utilitates et commoda aspirare debemus, quos dicioni nostrae noscimus esse subiectos et ubi eorum defectus relevare credimus ac bona mensae nostrae in melius restaurare. Sane in nostra praesentia constituti providi ac discreti incolae oppidi nostri in Przibram2) et villae nostrae in Laaz,3) quae cum praedicto oppido nostro in omnibus oneribus compatitur, fideles nostri dilecti, nobis exponere curaverunt, qualiter ipsi nulla munimenta nec privilegia super ipsorum iuribus et libertatibus hucusque 277

Strana 278
habuerint formidentque, ne ex defectu munimentorum huiusmodi ipsis et eorum successoribus protractu temporis damna et pericula provenirent, nobis humiliter supplicantes, quatenus ipsis super defectibus huiusmodi consulere ac providere gratiosius dignaremur. Nos vero ipsorum petitionibus utpote rationa- bilibus inclinati, pensatis praedictis eorum defectibus attendentesque honestatis et fidelitatis ipsorum merita, quibus ipsi nobis tanquam fideles nostri ad ex- tenuationem debitorum per antecessores nostros notabiliter contractorum cum caritativo subsidio gratuite succurrerunt, absque quorum subsidio per prae- decessores nostros debita, ut praemittitur, contracta, quibus debitis ecclesia nostra praedicta multipliciter involuta existit, nullatenus evadere valeremus, praemissorum ergo intuitu, matura deliberatione praehabita ac de speciali consensu honorabilium dominorum decani et capituli ecclesiae nostrae Pra- gensis praetactae sanoque ad hoc fidelium nostrorum accedente consilio in prae- fatos incolas in Przibram et in Laaz mentis nostrae aciem vice reciproca diri- gentes, ipsis, haeredibus ac successoribus eorum gratias facimus infrascriptas, videlicet quod omnes domos, braxatoria, agros cultos et incultos, prata, ru- beta, silvas et communitates, ad praefatum oppidum et villam spectantes, pro- ut in suis metis et terminis sunt situata et prout ipsi ea hactenus tenuerunt, concessimus, innovavimus et confirmavimus, concedimus, innovamus et virtute praesentium de certa scientia confirmamus per ipsos, haeredes ac successores eorum tenendum, habendum et perpetuis temporibus sub infrascriptis conditio- nibus libere, quiete et pacifice possidendum: Primo quod praedicti incolae oppidi et villae nobis et successoribus nostris de quolibet laneo agrorum seu pratorum sexaginta iugera pro laneo computando mediam marcam grossorum divisim, scilicet in festo sancti Georgii sedecim grossos et in festo sancti Galli totidem annis singulis censuare perpetuo tenebuntur, prout easdem haeredi- tates, domos, braxatoria, agros, prata, rubeta, silvas et communitates ad prae- fatum oppidum et villam ab antiquo spectantes sub eisdem censibus a retro- actis temporibus possiderunt. Item subses quilibet octo grossos similiter divisim solvet in terminis suprascriptis. Item de quibuslibet duobus iugeribus agrorum vel pratorum septem hallenses pro uno termino praemissorum et totidem hallenses pro reliquo solvere tenebuntur. Item de qualibet domo seu area non habente ad minus quindecim iugera agrorum aut pratorum, exceptis domibus fabrorum infrascriptorum, quatuor grossos similiter divisim persolvent in terminis memoratis, exceptis tamen quibusdam agris, qui vocantur addiciones, vulgariter nádavky, prope Montem Sanctae Mariae,3a) de quibus nihil con- sueverunt censuare. Item de qualibet tabernarum, quodquod ibidem habentur ad praesens vel in posterum habebuntur, sedecim grossos semel tantum in anno quolibet in festo sancti Galli, item de qualibet domo seu area ratione fumalium undecim hallenses similiter in festo sancti Galli et ratione delencialium in festo sancti Georgii tres hallenses et in festo sancti Galli totidem hallenses nobis et successoribus nostris tenebuntur anno quolibet assignare. Item faber, residens 278

Strana 279
in medio praefati oppidi in acie prope ecclesiam, octo grossos divisim, ut prae- fertur, et tres secures dare duosque currus nostris tamen et successorum nostro- rum ferramentis tenebitur anno quolibet circumferrare, faber autem immediate iuxta praefatum residens octo grossos persolvet divisim similiter, ut praefertur; uterque tamen ipsorum delenciales et fumales dabit, ut superius expressatur. Item de macellis carnium aliarum tamen personarum quam de nostris propriis de quolibet illorum macellorum, quorum ad praesens sunt quatuordecim, unum lapidem sepi colati in festo sancti Martini pro nostra camera assigna- bunt, reliqua tamen macella, quae pronunc ibidem sunt vel imposterum accre- verint, cum oneribus et censu eorundem pro nobis et nostris successoribus reservamus. Item braxatoria omnia ibidem pro nobis et nostris successoribus similiter reservamus, volentes, quod de qualibet braxatura brasei ex decem strichonibus hordei facti aut pro antiqua cervisia ex duodecim strichonibus laborati unum grossum et novem hallenses, semper tamen duodecim hallenses pro uno grosso computando, solvere tenebuntur. Item fenum prati, quod ex- tenditur a villa, dicta Lhota,4) versus villam regalem Dussnik5) nominatam, postquam falcatum fuerit, debebunt bene exsicare, ad acervos cumulare et domum ad requisitionem purgraviis) ibidem deducere et deducendo ad locum componere deputatum. Item quaelibet rota cuiuslibet molendini cum dicto oppido nostro in oneribus compacietur, sedecim grossos divisim in supradictis terminis et fumales ac delenciales, ut praemittitur, assignabit. Quodlibet quo- que molendinum praedictorum de agris ad ipsa spectantibus census ut de aliis agris modo simili assignabit, excepto tamen uno laneo ad unum praedictorum molendinorum spectante, de quo laneo solum viginti grossos divisim in prae- fatis terminis assignabunt. Volumus insuper, ut balneum ibidem in Przibram ab omni censu perpetue sit solutum, sic tamen, quod balneator, qui ibidem pro tempore fuerit, singulos pauperes balneari volentes minime semel in hebdomana qualibet gratis propter Deum tenebitur balneare. Idem etiam balneator ligna sicca ex nostris silvis pro calefactura balnei praedicti et pro foco suo habere debebit, ita tamen, quod purgravium aliquem, qui pro tempore fuerit, et omnem familiam suam gratis teneatur balneari. Quae omnia praemissa onera et census, ut praefertur, nobis et successoribus nostris annis singulis explere et solvere perpetuis temporibus sunt astricti. Insuper berna regalis, cum in regno Bohë- miae proclamata fuerit, sicut ab antiquo solvi consueta fuerat, per eosdem similiter persolvetur. Quibus censibus et oneribus, sicut praemittitur, expletis praenominati incolae, haeredes et successores eorum nobis et successoribus nostris ad nullas exactiones alias seu onera amplius tenebuntur, ceteris tamen nostris et subcameriatus nostri archiepiscopatus Pragensis iuribus praeter superius enumerata iura et onera semper salvis. Volumus etiamque forum septimanale, quod in praefato nostro oppido hucusque feria tertia teneri est consuetum, eadem die, scillicet feria tertia qualibet septimana et non alia die cum singulis consuetudinibus ab antiquo observatis futuris temporibus per- 279

Strana 280
petuo observetur, iudicium tamen ibidem cum omnibus suis utilitatibus et pertinentiis nobis et nostris successoribus specialiter reservamus. Et ut praefati incolae per nos se sentiant uberius consolatos, ipsis, haeredibus ac successoribus eorundem hanc gratiam facimus specialem, quod ipsi in causis iudiciariis ad instar Maioris civitatis Pragensis consuetudinem observare debebunt perpe- tuis temporibus ac ad praedictam civitatem Pragensem super dubiis et senten- tiis difiniendis recursum habere et appellare, quoties ipsis et cuilibet gravatum se aestimanti videbitur opportunum. Si autem ipsis vel alicui appareret, quod post appellationem huiusmodi in praedictam civitatem in causa, super qua illuc appellaverat, gravaretur, extunc licitum erit ei a praedicta civitate Pra- gensi ad subcamerarium archiepiscopatus nostri Pragensis, qui nunc est vel pro tempore fuerit, appellare, qui subcamerarius assumpto aliorum officia- lium praedicti nostri archiepiscopatus, et si opportunum foret, etiam nostro et successorum nostrorum consilio ipsam causam appellationis secundum Deum et iustitiam debet decidere et fine debito terminare; a cuius quidem sententia nulli penitus licebit quoquam ulterius appellare, sed in ipsius iudicio et senten- tia contentari. Et quia sunt nonnuli nobiles et clientes, qui contrahentes debita a praefatis nostris incolis, ipsis huiusmodi debita solvere contradicunt, propter quod praedicti incolae diversa incurrerent pericula atque damna, nos igitur talibus obviare volentes, supradictis nostris incolis virtute praesentium in- dulgemus, quod ipsi tales nobiles vel clientes aut alios quoscunque homines seculares vel bona eorum pro suis debitis ad summam tantum duntaxat quinque sexagenarum minus quindecim grossis se extendentibus cum consilio purgravii et scabinorum ibidem pro tempore existentium in praedicto oppido possint et valeant arrestare, et dum ipsos vel eorum bona, sicut praemittitur, arrestaverint, debent in eo, quidquid ipsis ius ibidem dictaverit, contentari. Insuper praefatis incolis praedicti nostri oppidi ac villae et non solum ipsis, sed et omnibus incolis villarum ad ipsum districtum Przibramensem spectantium, praesentibus et futuris, ubicunque in ipso districtu degentibus, sive compacian- tur praedicto oppido in oneribus sive non, uberiorem gratiam facientes, concedi- mus praesentibus gratiose, quod exnunc omnes et singuli incolae dicti nostri oppidi Przibram et omnium villarum ad ipsum oppidum et districtum spectan- tium, haeredes et successores eorum utriusque sexus valeant et possint universa bona eorum mobilia et imobilia, in quibuscunque rebus consistant et quocunque nomine censeantur, cuicunque homini seu personae, pro nobis tamen et suc- cessoribus nostris ac praedicta communitate valente, vendere, dare, legare et cum iisdem iuxta suae voluntatis arbitrium disponere in vita pariter et in morte, sic tamen, ut testamentum huiusmodi iuxta consuetudinem ad instar Maioris civitatis Pragensis ab antiquis observatam7) temporibus celebretur vel ut libro praedicti oppidi annotetur. Si autem aliquem ex incolis praedicti nostri oppidi et villarum ad ipsum oppidum et districtum spectantium absque do- natione, testamento seu ordinatione suorum bonorum non relictis utriusque 280

Strana 281
sexus legitimis hearedibus ab hac luce migrare contigerit, extunc omnia bona sua mobilia et imobilia, ubicunque locorum sita, quocunque vocabulo designen- tur, ad proximiores et propinquiores consanguineos huiusmodi decedentium nostro et successorum nostrorum ac officialium impedimento quolibet cessante libere et iure haereditario devolventur. Volumus tamen, ut ille seu illi, cui vel quibus bona huiusmodi per aliquem ex praedictis nostris incolis, ut praemitti- tur, donabuntur vel etiam legabuntur, a die, qua huiusmodi bona ad ipsum fuerint devoluta, infra spacium unius anni sub poena perditionis huiusmodi bonorum in ipsis bonis residentiam personalem faciat vel quod illa bona infra praedictum annum vendat alteri idoneo et bene conservato, qui in ipsis bonis faciat residentiam personalem. Si vero aliquis ex praedictis nostris incolis, non relictis haeredibus legitimis et non habens consanguineos, intestatus decesserit, si nullus consanguineus suus infra annum a die obitus sui comparuerit, extunc bona huiusmodi decedentis ad nos, qui iure disponente omnium testamentorum sumus executor, vel nostros successores libere devolventur. Insuper ex speciali affectu, quem ad incolas praefati oppidi nostri et villarum ad ipsum spectanti- um gerimus, ipsis, haeredibus et successoribus ipsorum pro nobis et omnibus successoribus nostris et officialibus gratiam facimus infrascriptam, quod filias, orphanas, viduas et consanguineas ipsorum nulli penitus in matrimonium per violentiam tradere debeamus nec successores et officiales nostri tradere valeant absque ipsorum consensu et conniventia speciali. Mandates et seriose inhibentes universis et singulis nostris officialibus, purgraviis, iudicibus, iuratis, consulibus et scabinis ac aliis subditis nostris, cuiuscunque officii vel potestatis existant, praesentibus et futuris, ne praenominatos incolas aut quempiam ipsorum in praescriptis gratiis ipsis per nos datis et concessis impediant nec perpetuis tem- poribus impedire audeant quovis modo, quin potius eosdem in omnibus supra- scriptis libertatibus, iuribus, gratiis protegant, conservent fideliter et defendant. In cuius rei testimonium et robur perpetuo valiturum praesentes litteras fieri et sigillorum nostrorum appensione iussimus communiri. Datum Pragae in capi- tulo generali anno Domini millesimo quadrigentesimo sexto die secunda mensis Octobris. Et nos Bohuslaus decanus, Johannes Malessitz scolasticus, Johannes prae- positus Omnium Sanctorum, Franciscus praepositus Boleslaviensis, Witko de Czrnczicz, Wenceslaus de Radecz, Benessius de Kobolis, Wenceslaus Knoblach, Blasius dictus Lupus, Andreas de Gewicz, Sdislaus dictus Canis, Adam de Nezeticz, Johannes Kbel, Wenceslaus de Miza, Jaxo dictus Ginoch, Andreas de Pilgremo, Wenceslaus de Olomucz, Sdenco de Chrast, Stephanus de Stancow, Welislaus de Bor, Johannes Naz, Nicolaus Schisska, Joannes Moravus, Jacobus de Praga et Nicolaus Henzlini,s) capitulariter in generali capitulo circa festum Dedicationis ecclesiae Pragensis saepedictae congregati, attendentes gratias et libertates, per reverendissimum in Christo patrem et dominum, dominum nostrum Sbinconem, archiepiscopum Pragensem suprascriptum, incolis prae- 281

Strana 282
dicti oppidi Przibram et districtus ad ipsum oppidum spectantis factas, prae- fato domino nostro et mensae suae fore utiles ac commodosas, igitur ad gratias et libertates huiusmodi modo suprascripto factas in omnibus articulis, clausulis, conditionibus et punctis superius expressatis nostrum assensum et consensum praebuimus praesentibus et praebemus. In cuius rei testimonium sigillum maius nostri capituli praesentibus est appensum. Datum et actum in capitulo nostro generali anno, die et loco, quibus supra. V listině krále Vladislava II. ze dne 13. června 1497, kterou potvrdil dne 11. března 1534 Ferdinand I. (pergamenový originál v archivu města Příbramě). Opis v rukopisu vyše- hradské kapituly LX, fol. 63—69°. 1) Zbyněk Zajíc z Hazmburka 1402—1411 (G. Friedrich, Rukovět křestanské chrono- logie, str. 238). 2) Zdejší krajina náležela původně tepelskému klášteru, od něhož ji koupil r. 1216 pražský biskup. Na tvrzi sídlel purkrabí jako zástupce vrchnosti. Ve 13. stol. vzniklo pod tvrzí městečko, „opidum, opidum forense“ (J. B. Novák, Formulář biskupa Tobiáše z Be- chyně, č. 29 a 187), které bylo za bouří proti králi Václavovi II. vypáleno. Někdy v letech 1290—1291 uzavírá pražský biskup Tobiáš s rychtářem Přemyslem smlouvu o nové vysazení Příbramě, jež se tu nazývá „locus forensis“. K starším 28 lánům bylo přiměřeno dalších deset, lány byly na tři roky osvobozeny od úroku, pak se platilo 1/2 hřivny z každého; podací činilo 2 hřivny a z každého domu nebo krčmy se odvádí 1/4 hřivny stříbra nebo jedno sele do roka. Rychtář drží dva lány bez úroku, stejně třináctý masný krám, z ostatních 12 dostává biskupská komora ročně kámen loje. Rychtář se pak ještě zavázal, že do tří let osadí dobrými lidmi alespoň 26 lánů. (Formulář, č. 266, J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 990.) 3) Dnešní Lazec, 8. o. Příbram. sа) Nádavky, bývalá pole svatohorského záduší na severním svahu Svaté Hory. Užívalo se jich ještě jako takových koncem 17. stol. 4) Německá Lhota, nyní Lhota u Příbramě, 8. o. Příbram. 5) Trhové Dušníky, s. o. Příbram. — Louka, o níž se zde mluví, jest tak zv. královská louka, v 17. stol. zvaná také Katovna. 6) V. pozn. 2. 7) Srv. privilegium císaře Karla IV. pro Staré Město pražské ze 4. srpna 1366 (J. Čela- kovský, Codex I, str. 142, č. 87) a krále Václava IV. ze 26. května 1384 (tamže, str. 170, č. 105). 8) O nich v. listinu z téhož dne pro Hoštku (výše č. 186a). Srv. J. Dobiáš, Dějiny Pelhřimova I, str. 134. 188. 1406 říjen 2. Praha. Pražský arcibiskup Zbyněk ponechává obyvatele městečka Trhového Štěpá- nova při jejich nemovitém majetku, z něhož musí platit úrok a konat roboty o žních, v senoseči, při honech i při svážení dříví a jiných potřeb ke stavbě hradu v Trhovém Štěpánově. Měštané platí podymné, úrok z krčem, a také krá- lovská berně na ně připadá. Rychtu, clo a masné krámy si ponechává vrchnost. 282

Strana 283
Dále následují stejná práva jako při listině z téhož dne pro Hoštku (výše č. 186a) s tou jedinou odchylkou, že místo Roudnice je odvolacím místem Staré Město pražské. Sbinco, Dei gratia sancte Pragensis ecclesie archiepiscopus, apostolice sedis legatus,1) notum facimus tenore presentium universis, etsi ex iniuncto nobis pastorali officio ac circumspecta benignitate universos fideles pio favore prosequi teneamur, ad illorum tamen ex debito utilitates et comoda aspirare debemus, quos dicioni nostre noscimus esse subiectos et ubi eorum defectus relevare credimus ac bona mense nostre in melius restaurare. Sane in nostra praesentia constituti providi et discreti cives et incole opidi nostri forensis in Sczepanow,1) fideles nobis dilecti, exponere curaverunt, qualiter ipsi nulla munimenta et privilegia super ipsorum iuribus et libertatibus hucusque non habuerint formidentque, ne ex defectu munimentorum huiusmodi ipsis et eorum successoribus protractu temporis damna et pericula provenirent, nobis humiliter supplicantes, quatenus ipsis super defectibus huiusmodi consulere et providere gratiosius dignaremur. Nos vero ipsorum peticionibus utpote ratio- nabilibus inclinati pensatisque predictis ipsorum defectibus attendentesque honestatis et fidelitatis ipsorum merita, quibus ipsi nobis tanquam fideles nostri ad extenuationem debitorum per praedecessores nostros notabiliter con- tractorum cum caritativo subsidio gratuite succurrerunt, absque quorum sub- sidio debita per praedecessores nostros, ut premittitur, contracta, quibus ecclesia nostra predicta multipliciter involuta existit, nullatenus evadere valeremus, premisorum ergo intuitu, matura deliberatione prehabita ac de speciali consensu honorabilium dominorum decani et capituli ecclesiae nostrae praedictae sanoque ad hoc fidelium nostrorum accedente consilio in prefatos incolas predicti nostri opidi mentis nostre aciem vice reciproca diri- gentes, ipsis, haeredibus ac successoribus ipsorum gratias facimus infrascriptas, videlicet, quod omnes domos, agros cultos et incultos, prata, pascua et comu- nitates, ad prefatum opidum ab antiquo spectantes, prout in suis metis et terminis sunt situata et prout ipsi ea hactenus tenuerunt, concessimus, in- novauimus et confirmavimus, concedimus, innovamus et virtute presentium de certa scientia confirmamus per ipso[!], heredes et succesores eorum tenen- dum, habendum et perpetuis temporibus sub infrascriptis conditionibus libere, quiete et pacifice possidendum: Primo quod praedicti incole nobis et succes- soribus nostris de quolibet laneo octuaginta grossos Pragenses denariorum divi- sim, scilicet in festo sancti Georgii quadraginta grossos et in festo sancti Galli totidem, annis singulis censuare perpetue tenebuntur. Item pro fumalibus de qualibet domo per dimidium grossum cum delencionalibus consuetis. Item ibidem sunt agri quidam, iugera nuncupati, de quorum iugerum quolibet solvent divisim in praedictisa) terminis octo grossos. Item de qualibet taberna simili- ter divisim sedecim grossos. Item de quolibet laneo tenentur arare annuatim decem et octo sulcos. Item tenentur adducere ligna et alia omnia necessaria 283

Strana 284
pro edificiis castri ibidem in Sczepanow. Item debent metere de quolibet laneo duos dies. Item tenentur ad venationem ire bis in anno, quando ibidem per purggravium fuerint requisiti. Item illi, qui habent iugera, debent cum aliis villanis ad hoc deputatis fenum exsiccare et ad acervos cumulare. Qui vero habent laneos, tenentur fenum cum villanis deducere ad locum per purggra- vium ibidem deputatum. Bernam autem regalem, dum proclamata fuerit, sicuti ab antiquis temporibus solvere tenebuntur. Quibus censibus et oneribus, ut premittitur, expletis praenominati incole, heredes et successores eorum nobis et successoribus nostris ad nullas alias exacciones seu onera amplius tenebuntur, ceteris tamen nostris et subcameriatus archiepiscopatus Pragensis iuribus praeter superius enumerata iura et onera semper salvis, iudicium tamen et theloneum cum universis pertinentiis ac maccella carnium pro nobis et suc- cessoribus specialiter reservamus. Et ut praefati cives et incole per nos se sen- tiant uberius consolatos, ipsis, haeredibus ac successoribus ipsorum hanc gra- tiam facimus specialem, quod ipsi in causis iudiciariis ad instar Maioris civitatis Pragensis consuetudinem2) observare debebunt perpetuis temporibus et habere et ad praedictam civitatem Pragensem super dubiis et sentenciis diffiniendis recursum habere et appellare, quotiens ipsis et cuilibet gravatum se estimanti videbitur oportunum. Si autem ipsis vel alicui eorum apparent[!], quod post huiusmodi appellationem in predicta civitate Pragensi in causa, super qua illuc appellabat, gravaret(ur), extunc licitum erit ei a praedicta civitate Pra- gensi ad subcamerarium archiepiscopatus nostri Pragensis, qui nunc est vel pro tempore fuerit, appellare, qui subcamerarius, assumpto aliorum officialium praedicti nostri archiepiscopatus et, si foret oportunum, etiam nostro et succe- sorum nostrorum consilio, ipsam causam appelationis debet secundum Deum et iusticiam decidere et sine debito terminare; a cuius quidem sentencia nulli penitus licebit quoquam ulterius appellare, sed in ipsius iudicio et sententia contentari. Et quia sunt nonnulli nobiles et clientes, qui contrahentes debita a praedictis nostris civibus et incolis, ipsis huiusmodi debita interdum per- solvere contradicunt, propter quod praefati nostri pauperes diversa incurrunt pericula atque damna, nos igitur talibus obviare volentes, supradictis nostris civibus et incolis virtute presentium indulgemus, quod ipsi tales nobiles vel clientes aut alios quoscunque seculares homines vel bona eorum pro ipsorum debitis ad summam duntaxat quinque sexagenarum minus quindecim grossis se extendentibus cum consilio tamen burggravii et scabinorum ibidem pro tempore existentium in praedicto opido possint et valeant arrestare, et dum ipsos vel eorum bona sic, ut premittitur, arrestaverint, debent in eo, quicquid ipsis ius ibidem dictaverit, contentari. Insuper praefatis civibus et incolis praedicti nostri opidi Sczepanow et non solum ipsis, sed et omnibus incolis villarum ad ipsum districtum Sczepanowiensem spectantibus,3) ubicunque in ipso districtu degentibus, sive compaciantur praedicto oppido in oneribus sive non, uberiorem gratiam facientes, concedimus presentibus gratiose, quod exnunc 284

Strana 285
omnis[!] et singuli cives et incole dicti nostri opidi et omnium villarum ad ipsum opidum et districtum praedictum spectancium, heredes et successores eorum utriusque sexus perpetuis temporibus possint et valeant universa bona eorum mobilia et immobilia, in quibuscunque rebus consistant et quocunque nomi- ne censeantur, cuicunque homini seu persone, pro nobis tamen et succes- soribus nostris ac praedicta communitate valente, vendere, dare, legare et cum eisdem iuxta sue voluntatis arbitrium disponere in vita pariter et in morte, sic tamen, quod testamentum iuxta consuetudinem ab antiquis obser- vatam temporibus ad instar Maioris ciuitatis Pragensis celebretur4) vel quod sit libro praedicti oppidi annotatum. Si autem aliquem eorum vel aliquos ex praedictis incolis praefati oppidi et villarum ad ipsum spectantium absque donatione, testamento seu ordinatione suorum bonorum non relictis utriusque sexus legittimis haeredibus ab hac luce migrare contigerit, extunc omnia bona sua mobilia et immobilia, ubicunque locorum sita, quocunque vocabulo de- signentur, ad proximiores et propinquiores consanguineos huiusmodi deceden- tium nostro et successorum nostrorum ac officialium impedimento quolibet cessante libere et iure haereditario devolventur. Volumus tamen, quod ille seu illi, cui vel quibus bona huiusmodi per aliquem ex praedictis civibus et incolis, ut praemittitur, donabuntur vel etiam legabuntur, a die, qua huius- modi bona ad ipsum devoluta fuerint, infra unius anni spacium sub poena perditionis bonorum huiusmodi in ipsis bonis residentiam faciat personalem vel quod illa bona infra praedictum tempus vendat alteri idoneo et bene con- servato, qui in ipsis bonis residentiam faciat personalem. Si autem aliquis ex praefatis nostris civibus et incolis, non relictis haeredibus legitimis et non habens consanguineos, intestatus decesserit, si nullus consanguineus infra unum annum a die obitus huiusmodi computando comparuerit, extunc bona huius- modi decedentis ad nos, qui iure disponente omnium testamentorum sumus executor, vel nostros succesores devolventur. Insuper ex speciali affectu, quem ad cives et incolas praefati opidi nostri et villarum ad ipsum spectantium gerimus, ipsis, haeredibus ac successoribus ipsorum pro nobis et omnibus suc- cessoribus nostris et officialibus gratiam facimus infrascriptam, quod filias, orphanos, viduas et consanguineas ipsorum nulli penitus in matrimonium per violentiam tradere debeamus nec successores aut officiales nostri tradere va- leant absque ipsorum consensu et conniventia speciali. Mandantes et seriose inhibentes universis et singulis nostris officialibus, burggraviis, iudicibus, iuratis et scabinis ac aliis subditis nostris, cuiuscunque officii vel potestatis existant, praesentibus et futuris, ne praenominatos cives et incolas aut quempiam ipso- rum in omnibus gratiis praescriptis, ipsis per nos datis et concessis, impediant nec perpetuis temporibus impedire audeant quovis modo, quin potius eosdem in omnibus suprascriptis libertatibus, iuribus et gratiis conservent, protegant fideliter et defendant. In cuius rei testimonium et robur perpetuo valiturum praesentes litteras fieri et sigillorum nostrorum appensione iussimus commu- 285

Strana 286
niri. Datum Pragae in capitulo generali anno Domini millesimo quadringente- simo sexto, die secunda mensis Octobris. Consensus vero dominorum de capitulo est iste: Et nos Bohuslaus decanus, Ioannes Malessicz scolasticus, Ioannes praepositus Omnium Sanctorum, Franciscus praepositus Boleslavien- sis, Witko de Czrnczicz, Wenceslaus de Radecz, Benessius de Kobolis, Wence- slaus Knoblach, Blasius dictus Lupus, Andreas de Gelhich[!], Zdislaus dictus Canis, Adam de Nezeticz, Ioannes Kbel, Wenceslaus de Misa, Iaxo dictus Gynoch, Andreas de Pelrzimow, Wenceslaus de Olomucz, Zdenco de Chrast, Stephanus de Stankow, Welislaus de Bor, Ioannes Naz, Nicolaus Ssisska, Ioannes Moravus, Iacobus de Praga et Nicolaus Henzlini, canonice[!] prae- dictae ecclesiae Pragensis5) capitulariter in generali capitulo circa festum Dedi- cationis ecclesie Pragensis sepedictae2) congregati,a) attendentes gratias et libertate[!] per reverendissimum in Christo patrem et dominum nostrum, domi- num Sbinconem, archiepiscopums) Pragensem suprascriptum, civibus et in- colis praedicti opidi in Sczepanow et districtus ad ipsum opidum spectantis factas, praefato domino nostro et mense suae fore utiles ac etiam comodo- sas, igitur ad gratias et libertates huiusmodi modo suprascripto factas in omnibus articulis, clausulis, conditionibus et punctis superius expressatis no- strum assensum et consensum prebuimus praesentibus [et] praebemus. In cuius rei testimonium sigillum maius nostri capituli presentibus est appensum. Datum et actum in capitiulo nostro generali anno, die et loco, quibus supra. Inserováno v listině veřejného notáře Jana Ondřejova z Horšovského Týna ze dne 1. dubna 1502. a) Na ohbu zničeno. — b) Vypadlo na ohbu. 1) Trhový Štěpánov, s. o. Vlašim. — Městečko vzniklo pod biskupským hradem někdy kolem r. 1290 (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 946—947). 2) Staré Město pražské se řídilo norimberským právem. 3) Srv. na př. privilegium císaře Karla IV. ze dne 4. srpna 1366 (J. Čelakovský, Codex I, č. 87, str. 142—143). 4) Obvod zdejšího biskupského, později arcibiskupského panství se hodně měnil (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 946—947). 5) O nich v. listinu z téhož dne pro Hoštku (výše č. 186a). Srv. J. Dobiáš l. c., str. 134—135. 189. 1406 říjen 2. Praha. Pražský arcibiskup Zbyněk ponechává obyvatele městečka Chýnova v držbě jejich lánů, a to jak původních městských, tak i těch, které získali z opuštěné ves- nice Zborovice. Za lány platí peněžitý úrok, odvádějí naturální dávky, robotují ve žních i v senoseči, musejí pomáhati při honech a voziti dříví k stavbě hradu i k opev- něním a jiným stavbám, jakož i vařiti pivo pro hrad, Platí také královskou berni. 286

Strana 287
Listina jest známa jen z rukopisu vyšehradské kapituly, zn. LX., fol. 84—87; část důležitá pro Chýnov, zní: Chinowienses. Primo, quia predicti incole duplices ibi habent laneos, scilicet parvos, qui ab antiquo a predictis incolis coluntur, de quibus singulis minoribus laneis sedecim grossos censuare annuatim debebunt; quidam autem ibi sunt lanei maiores, quos assumpserunt dicti incole de villa desertata, que nuncupabatur Zborowicze, de quibus quidem maioribus laneis singulis triginta duos grossos similiter annuatim, de utrisque tamen laneis, tam minoribus quam maioribus, divisim, videlicet in festo sancti Galli medietatem predicti census, residuam vero in festo sancti Georgii censuare et solvere annis singulis tenebuntur. Item de quolibet laneo minori decem ova, unum pullum, duos messores, unum pro estivalibus, alium pro hiemalibus segetibus et unum falcatorem feni anno quolibet assignabunt. Item de quibuslibet duobus laneis minoribus medium diem arare tenebuntur pro segetibus hiemalibus et totidem pro estivalibus. Item de quibuslibet duobus laneis minoribus circa Nativitatem Christi singulis annis unum plaustrum de lignis pro stubis calefaciendis aut pro coquina, ad fortalicium seu municionem de silvis tamen nostris adducere tenebuntur. Item quilibet hospes semel in anno ad mandatum burgravii tenetur venari vel loco sui nuncium valentem mittere ad venandum. Item tenentur pro edificiis castri seu necessariis vicissitudinaliter, sicut et ville ad municionem pertinentes, ligna seu alia necessaria ad instar incolarum villarum eiusdem districtus ducere, quocies fuerit opportunum. Item de maioribus laneis de quolibet duos pullos, decem ova, quatuor messores, duos falcatores feni, medium diem arare pro hiemalibus et medium pro estivalibus segetibus, item de quolibet laneo pre- dictorum maiorum venari tenentur semel in anno et circa Nativitatem Christi plaustrum lignorum adducere, item pro edificiis municionis et aliis edificiis ligna necessaria adducere cum aliis villarum incolis. Item quilibet incola eius- dem opidi seu hospes de qualibet area racione fumalium sex denarios seu unum solidum assignabit, item quilibet hortulanus de quolibet horto duos grossos et de labore feni duos grossos. Item vicissitudinaliter tenebuntur iuxta antiquam consuetudinem ligna secare et cum eisdem lignis cervisias quaslibet pro castro seu burgravio per se braxare. Item quotquot existunt taberne aut ad presens sunt, de singulis sedecim grossos, divisim tamen, ut premittitur, censuabunt. Subsides preterea, quotquot sunt vel erunt, secundum quod ab antiquo tentum est, residebunt. Que omnia premissa onera et census, ut prefertur, nobis et suc- cessoribus nostris explere et singulis annis solvere perpetuis temporibus tene- buntur, insuper bernam regalem, dum in regno Bohemie proclamata fuerit, sicut ab antiquo solvi consueta fuerat seu est, per ipsos incolas similiter persolvetur. 1) Chýnov, s. o. Tábor. — Pomezní hrad, původně knížecí, potom královský, byl později opuštěn a r. 1250 darován pražskému biskupství. Městečko vzniklo z původní trhové osady pod hradem někdy v druhé polovině 13. stol. (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str 1169—1170). 287

Strana 288
190. 1406 říjen 2. Praha. Pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka dává Blíževedlůmi privile- gium stejného obsahu. Zmínka v rukopisu vyšehradské kapituly, zn. LX, fol. 97. 1) Blíževedly, s. o. Uštěk. — R. 1292 obdařil je biskup trhem, což potvrdil později král Jan (J. Emler, Regesta II, č. 2806, str. 1229. — J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 705). Srv. J. Dobiáš, Dějiny města Pelhřimova I, str. 134. 191. 1406 říjen 2. Praha. Pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka uděluje stejné privilegium Letohradu (dříve Kyšperku)1) a vesnicím, k němu příslušným, totiž pro Tuchomyšl, Hotovice, Lochočice, Habří, Modlany, Sobědruhy, Maršov, Hunčín a Soběchleby. Zkrácený opis v rukopisu vyšehradské kapituly LX., fol. 95v—967. — Srv. J. Dobiáš, Dějiny Pelhřimova I, str. 134. 1) Městečko vyrostlo z podhradí pod stejnojmenným hradem (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 919). 192. 1406 říjen 2. Praha. Pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka uděluje Roudnickým stejné privilegium. Známo z poznámky v rukopisu vyšehradské kapituly LX, fol. 917—94, kde jest však připsáno: Istam literam cives Rudnicenses non receperunt. — Proč listinu Roudničtí ne- chtěli, srv. J. Dobiáš, Dějiny Pelhřimova I, str. 134—135. 193. 1406 říjen 2. Praha. Pražský arcibiskup Zbyněk ponechává obyvatele městečka Červené Řečice1) při jejich nemovitém majetku, určuje však jejich úrok, roboty ženné i senné, povinnost voziti dříví ke hradu a městečku. Obyvatelé platí podymné i zemskou berni. Rychtu a masné krámy si vyhrazuje vrchnost. Ostatní práva jsou stejná jako u Trhového Štěpánova. Listina se nezachovala v originálu, známa jest z rukopisu, uloženého v archivu vyše- hradské kapituly, zn. LX, fol. 777.—79. — Zde otiskuji pouze tu část, která jest odlišná od jiných privilegií z téhož dne a téhož vydavatele: 288

Strana 289
Primo videlicet, quod cives et incolae praedicti oppidi nobis et successori- bus nostris de quolibet laneo septuaginta quatuor grossos divisim, scilicet in festis sanctorum Georgii et Galli annis singulis censuare perpetue tenebuntur. Item de quolibet laneo unam tinam avenae, item de quolibet laneo quatuor currus lignorum de silvis nostris ibidem pro necessitate castri nostri ibidem in Rzeczicz annis singulis adducent. Item tenebuntur ducere fenum de prato, dicto Witowska, annis singulis de quolibet laneo duos currus. Item debent deducere de campis post messem avenae quatuor currus et siliginis anno quo- libet de singulis laneis quatuor currus. Item de quolibet laneo tenentur arare tres sulcos quolibet anno. Item solvent de qualibet taberna sexdecim grossos divisim, ut praefertur. Molendina vero explebunt census et onera, prout ab antiquo iuxta tenorem regestrorum nostrorum facere consueverunt. Item quilibet subses octo grossos divisim, item quilibet subses debet metere duos dies. Item quilibet subses debet de omnibus pratis iuxta antiquam consuetudi- nem cum aliis villanis ad hoc deputatis fenum exsiccare et ad acervos cumulare. Item omnes incolae praefati oppidi delentiales consuetos et de qualibet domo pro fumalibus dimidium grossum solvent. Iudicium vero et macella pro nobis et nostris successoribus specialiter reservamus, bernam tamen regalem iuxta antiquam consuetudinem solvere tenebuntur. 1) Červená Řečice, s. o. Pelhřimov. — Městečko vzniklo někdy kolem r. 1290 ze starší vesnice pod biskupskou tvrzí (J. Dobiáš, Dějiny Pelhřimova I, str. 145—235; J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1171—1172). 194. 1407. Chlumec nad Cidlinou. Otto z Bergova a na Troskách uděluje obyvatelům městečka Chlumce nad Cidlinou list neznámého obsahu. Ve „Vejtahu listův a privilegií města Chlumce nad Cidlinou, vidimovaných léta etc. 1588 v outerej po sv. Prokopu“ (= 5. července), jest napsáno: 1. List. P. Otta z Bergova a na Trostech,a) jehož jest datum na Chlumci léta etc. 1407. Ten list jest ztracen a zmrhán od našich předkův a tak jeho nalézti nemůžem. Jest ta naděje, že plat- nosti nám by bejti mohl, poněvadž slavné paměti Jeho Mti krále Ferdinanda list a kon- firmací a tom svědčí (v archivu ministerstva vnitra v Praze, odd. SMP 106 Ch 3). Pří- slušná Ferdinandova konfirmace z 19. září 1556 jest ztracena. — Není vyloučeno že tento list jest totožný s privilegiem téhož pána ze dne 25. října 1407 (níže č. 197), zvláště když Ferdinand potvrzuje pouze jedinou listinu Ottovu, a to z r. 1407, a také vidimát chlumec- kých městských privilegií ze 6. května 1616 zaznamenává rovněž jedinou listinu z toho roku. Ve „Vejtahu...“ z r. 1588 jest naproti tomu jen tento list, zatím co vidimát z r. 1616 mluví o 12 pergamenech, vesměs dobře zachovaných a neporušených. Snad právě v době, kdy byl pořízen „Vejtah...“, t. j. r. 1588, se Ottovo privilegium nemohlo nalézti, ale pak přece bylo zase objeveno a do vidimatu se vloudila chyba v datování, t. j. místo „millesimo CCCC° VII'“ bylo napsáno „millesimo CCCC° VIII.“. 289

Strana 290
a) Správně „Troskách“. 1) Chlumec nad Cidlinou, 8. o. Chlumec nad Cidlinou. — Městečko vzniklo z podhradí pod tvrzí, kterou ve 13. stol. postavil Zdeslav Divišic. Na městečko bylo povýšeno někdy ve 14. stol., určitě před r. 1397, nejspíše práva hradeckého. Toho roku prodává totiž Štěpán z Opočna Ottovi z Bergova „in Chlumczi municionem, oppidum integrum, in Chlumczi Minori villam integram“ spolu s celým svým zbožím (Karel Khun, Dějiny a kulturní obraz města Chlumce n. C., díl I. V Chlumci n. C. 1932, str. 17—18. — J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 860). 195. 1407 leden 20. Děčín. Jan z Vartemberka a z Děčína dává obyvatelům města Děčína dědické právo až do čtvrtého kolena, a to na zboží v městě i mimo město ležící; odkázati lze i ke kostelu; po zemřelé manželce dědí její muž. Měšťané dostávají plné městské právo. In Gotes namen amen. Sachin, di in czeiten gescheen, in vorlengung der czeiten gegebin werden der vorgeslichkeit. Dorumbe ist notdorft sachin, di czu ewigen czeiten bleibin sullen, daz di mit briflichir bestetegunge gefestent werden. Dorumbe wir Jan von Wartenberg, herre czu Tetschin,1) unsere rechten erben und nochkomelingen tun kunt mit desem offen brife allen den, di en sehn odir horen lesen, daz wir angesehn habin manchfeldige nocze, holfe und getrewe dinste, di uns unsere libin getrewen di schepfen und di gancze gemeine unser stat Tetschin2) dicke und ofte getrewelich getan habin und noch getrewelich tun sullen und werden in czukunftigen czeiten, wir denselbin schepfen und der ganczen gemeinen, di do iczunt sein adir in czeiten zukunftig werden, domete begnadit habin und begnadin, gebin habin und gebin mit kraft und macht deses brifes und auch den, di in di stat meteschossen und wachen alzo, daz alle anfelle, gros und kleine, beid an erben und an gutern, es sei beid farende und unfarende habe, wi si genant sein, nichs nicht usgenomen, von deme nehsten uf den nehsten bes an daz firde gesippe von uns, unsern erben und nochkome- lingen ungehindirt czu ewigen czeiten sal gefallen. Ouch was diselben burger guter uswingt der stat habin, es sei beid an erben oder an gutern, beid farende und unfarende habe, diselben guter sullen ouch an den nehsten frund in der stat gefallen. Ouch ab imandis mit gesundem leibe odir of deme todbete czu kirchen, czu wegen odir czu stegen ichtis von seinen haben bescheiden odir geben welde, daz si dorumbe ungehindirt bleibin sullen. Ouch were sachin, daz den- selbin burgern ire elichen weiber abstorben, so sullen alle gerade, beid gros und klein, wi di genant sein, wedir czu ihre eliche manne ungehindirt und gerulichin gefallen. Ouch habin wir den vorgenanten burgern gegebin und gebin vol- komen statrecht, in dez zu gebruchen in allen stucken und artikiln, alz daz recht ist.3) Das wir alle obin geschribene sache stete, gancz, feste, unvorrucket halden sullen und wellen, habin wir unser ingesigil mit guten wissin und willin und czu geczeugnisse durch unser bete willen habin di gestrengen unser libin 290

Strana 291
getrewen Ulrich Eckfus, zu der czeit heuptman zu Tetschin, Jan Widuna von Skoreticz gesessin czu Selenicz, Albrecht und Cunad gebrudere von Napticz gesessin zu Ilaw, Jordan genant Ptaczek von Hugwicz, Benes von Lutticz gesessin zu Scheregiswalde, Heinrich Pulsnicz und Lorencz Phincz ouch ire in- gesigil an desen brif gehangen. Der do gegebin ist zu Tetschin am donrstage am tage Fabiani und Sebastiani der heiligen mertirer noch Gotes geburt firczen- hundirt jar, dornoch in deme sebenden jare. Pergamenový originál v archivu města Děčína; k listině jest na pergamenových prouž- cích přivěšeno osm kulatých pečetí, devátá chybí, vesměs z vosku přirozené barvy. — Na rubu: Wegen der erbfelle herr Jahn von Wartenbergk. No. 2. 1) Páni z Vartemberka drželi Děčín již od počátku 14. stol. (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 675). 2) Děčín, s. o. Děčín. — Městečkem byl již před r. 1283, neboť toho roku měl býti za- staven Ottovi Braniborskému (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 675). 3) Právo litoměřické (v. níže listinu ze dne 25. března 1412, č. 203). Srv. též V. V. Tvmek, Příběhy města a panství Děčínského (ČČM XV. 1841), str. 146. 196. 1407 únor 14. Jan starší z Hradce uděluje měštanům svého dílu Kardašovy Řečice tyto vý- sady: městský úrok nebude změněn; právo volného odkazu kterékoliv osobě; není-li poslední vůle, dědí nejbližší příbuzný; právo volného odchodu; zběhne-li někdo pro vinu a požádá do 13 neděl o milost, vrátí se mu všechen majetek, jinak propadá jmění vrchnosti. Měšťané přispívají na královskou berni, na sňatek v rodině pána města nebo i jindy, a tu platí podle jmění, nikoliv podle výše úroků. Za to vše za- platili měštané 40 kop grošů pražských. Já Jan starší z Hradce seděním na Vilharticích1) i moji erbové i dědici věčně budúcé známe tiemto listem všem nynějším i budúcím, že naši věrní milí měštěné v Řečici2) ten čas na ny vznesli jsú, kterak jmenované město naše mnohem lepšé bylo by, kdyžto by ot nás v práviech vdole psaných bylo za- chováno, a proto abychom my je dobrovolněje při tom ostavili a v těch práviech milostivě zachovali, dali jsú nám čtyřidceti kop grošóv střiebrných praských dobrých. Aby tiem město naše na naší straně3) lepšé bylo a rozmáhalo se na lidech i na zboží, a člověk všeliký strany našé města toho aby se raději přidržal, tehdy sme jim i jich dědicóm věčně budúcím dali z dobrým rozmyslem a s radú našich přátel: Najprv aby úrok měscký, kterýžto úrok dávají dvakrát z svých domóv a dědin podle obyčeje a práva starého, ot nás neporušený ostal, ale v tom milostivě byl zachován věčně. V kterýchžto práviech obyčejných jiným lidem své dědiny i domy dávají, také jim za právo dáváme, aby každý člověk mohl své zbožé dáti a otkázati, komuž chce, buď zdráv nebo nemocen, doma 291

Strana 292
neb jinde, buďto svrchnie zbožé neb na dědinách. Také ač by který člověk bez rozkázánie zšel, aby dědictvie spadlo na přietele najblizšého, avšak aby taký člověk viny do sebe neměl, pro něžto by měl trpěti hrdlem. A móže každý, když chce, s našie strany bráti se svým měním beze všé přékazy, kam chce. Také chceme, když by který člověk otběhl pro vinu, jakž by se to koli přihodilo, aby zbožé jeho všecko třinádcte neděl neroztržený, ale vcele ostalo, opatřeno a po- psáno bylo, a zda by ten otběhlý v tom času k milosti naší přišel, prozbami neb úmluvami podobnými svú věc zjednaje; pakli by v tom času milosti nehledal a nenalezl, tehdy všecka zbožé jeho na nás spadnúti mají jakžto na pány a dědice pravé beze všech súdóv a práv všelikých. V těch práviech ustavených, jmenovaných mají seděti a ostati na straně města našeho v Řečici bydlécc, erbové jich i dědici věčně budúcí, jich všecka zbožé i dědiny, buďto tu v městě neb před městem kdežkoli ležé, buďte v něm křesťané neb židé, buď novo neb staro neb ješto potom stavěno bude i ješto nynie ustaveno jest na naší straně. Také chceme, aby s již menovaných zboží a dědin berně spolu trpěli všichni, ktož je mají, buďte křesťané neb židé, v též mieře, jakžto králova jiná města podle měnie dávajíc a nic podle úrokóv, buďto berně králova neb pomoci k vdávání panských dětí neb jakýchžkoli jiných pomocí. A proto aby svrchu- psaná práva a ustavenie naše celá ostala a věrně byla zachována bez porušenie všelikého, již jmenovaným našim měšťanóm milým, jich erbóm a dědicóm věčně budúcím potom já Jan starší z Hradce svrchujmenovaný za se, za své erby a dědice budúcie svú pečeť vlastní k tomuto listu dobrovolně kázal sem přivěsiti a pro dalšé potvrzenie toho a paměť věčnú my Oldřich z Hradce, Jan mlazší z Hradce a Jan z Ústie seděním v Pleši jeho prozbú na svědomie toho všeho své pečeti vlastnie s naší dobrú vólí k tomuto listu podle jeho kázali sme přivěsiti. Dán a psán léta ot narozenie syna Božého po čtrnádcte stech letech léta sedmého v pondělí den svatého Valentina, mučelníka Božieho. Pergamenový originál v archivu města Kardašovy Řečice; ze čtyř přivěšených pečetí jsou zachovány první dvě kulaté z červeného vosku. 1) O něm A. Sedláček, Hrady IV, str. 38 a d. 2) Kardašova Řečice, s. o. Veselí n. L. — Vznikla z původní vsi někdy ve 14. stol. Patřila pánům z Hradce. Když se r. 1267 Oldřich I. z Hradce dělil o zboží se svým bratrancem Sezimou, připadla polovina Řečice, tak zvaná Horní strana, k Oldřichovu podílu, druhá polo- vina, Dolní strana, se dostala Sezimovi z Ustí. Z počátku rozkvétala více Dolní strana, ale když se stal jejím majitelem Sezima z Ústí (někdy koncem 14. stol.), dal ji do zástavy bratřím z Boztěchova a od těch pak přešla do majetku pánů z Hradce. Úpadku Dolní strany použil majitel Horní strany Jan starší z Hradce, který sem chtěl přenésti obchod i všechen ruch a proto vydal své Horní straně výsadu r. 1407 (J. Hrubý, Mistopis Řečice Kardašovy. Svazek I. V Jindřichově Hradci 1929. Str. 98 a 103. — J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1152—1153). *) Tak řečená Horní strana. Viz předchozí poznámku. Otištěno v Archivu Českém, sv. XI, str. 497, jakož i u J. Hrubého l. c., kde také foto- grafický snímek. 292

Strana 293
197. 1407 říjen 25.1) Chlumec nad Cidlinou. Otto z Bergova dává obci městečka Chlumce nad Cidlinou na věčné časy 21 kop grošů ročního platu z louky, kterou dal chlumecký měštan Pavel obci; za to dostává pán města obecní místo, na němž stojí panský mlýn. Já Otta z Bergova, pán na Trostách,a) vyznávám tiemto listem obecně všem, kteží!] jej čísti budú nebo čtúce uslyšie, že dávám a úplně sem dal svým dobrým rozmyslem a svú dobrú vólí věčně po vše časy ten plat k obci, to jest jedenmecítma grošův z s té lúky[!], kterúž jest Pavlík, měštěnín chlumecký, dal obci ku pomoci, a to rozdielně, na svatý Jiří, jako nynie má přijíti, póljede- nácta groše a na svatý Havel potom příští opět póljedenácta groše, a tak po vše časy trvati má, a to miesto té obce, na kteréž jest mój mlýn ustaven a udělán, že za to ten plat svrchupsaný k tej obci dávám. A toho na svědomí a lepší jistost slovutný panoše Henzl, řečený Gablenec, a múdrý muž Litman, tehda rychtář v Chlumci, podle mne své sú pečeti přivěsili k tomuto listu. Datum na Chlumec anno Domini millesimo CCCC° VIII° feria 3a ante festum Omnium Sanctorum. Není ve „Vejtahu...“ z r. 1588, nýbrž ve vidimátu 12 privilegií chlumeckých, který vydalo na žádost purkmistra a rady města Chlumce město Nový Bydžov dne 6. května (= v pátek po neděli Cantate) 1616 (obojí v archivu ministerstva vnitra v Praze, odd. SM P 106 СН 3). a) Správně „na Troskách“. 1) Správně patrně 1407 říjen 25 a nikoliv 1408 říjen 30 (v. pozn. při listině z r. 1407; výše č. 194). 198. 1408 březen 2. Bohuslav VI. ze Švamberka potvrzuje obyvatelům Boru u Tachova privilegium Buška, Bohuslava a Jana bratří ze Švamberka ze dne 25. ledna 1391. Nos Bohuslaus de Swanberg,1) dominus in Bor, notum facimus tenore presencium universis, quod pro parte iudicis et iuratorum scabinorum atque tocius comunitatis civitatis Mericensis alias in Bor,2) fidelium nostrorum dilectorum, dominacioni nostre cum instancia exstitit supplicatum, quatenus ipsis et civitati predicte Bor quedam privilegia et litteras, ipsis a recolende memorie nobilium dominorum, domini Busconis, domini Bohuslai, genitoris nostri dilecti, domini Johannis de Swanberg, patruorum nostrorum dilectorum, datas et concessas, confirmare, ratificare, innovare et approbare graciosius dignaremur. Quarum quidem litterarum tenor sequitur in hec verba: Nos 293

Strana 294
Busko, Bohuslaus et Johannes fratres germani de Swanberg etc. (Následuje listina ze dne 25. ledna 1391; výše č. 141). Nos igitur prefatus dominus Bohuslaus de Swanberg, dominus Mericensis, habito respectu ad fidelia servicia pre- dictorum civium et incolarum civitatis nostre predicte Bor, quibus nobis complacuerunt hactenus et complacere poterint ulterius in futurum, ipsorum peticionibus favorabiliter annuentes, animo deliberato, non per errorem nec inprovide, sed ex certa nostra sciencia ipsis et civitati predicte Bor supradicta privilegia et litteras in omnibus eorum sentenciis, punctis, clausulis et articulis, prout de verbo ad verbum expressantur superius, approbamus, ratificamus et innovamus, confirmamus, decernentes et omnino volentes, quod eadem privi- legia et littere in suo vigore firmiter et inviolabiliter perpetue perseverent et perdurent. In quorum omnium robur firmiter perpetue valiturum sigillum nostrum proprium ex certo scitu et bona voluntate nostra presentibus est appensum. Sigilla vero nobilium dominorum, domini comitis de Rysmburk, domini Henrichonis de Elstrberg, Petri dicti Mykovecz de Swanberg, Hinconis de Chrziniaw in memoriam perhennem et testimonium omnium premissorum sunt appensa. Datum et actum anno Domini millesimo quadringentesimo octavo feria sexta prima in Quadragesima. Pergamenový originál, vlhkem poškozený, v archivu města Boru u Tachova; k listině bylo na pergamenových proužcích přivěšeno pět pečetí, z nichž se zachovaly tři, vesměs kulaté a z vosku přirozené barvy: I. Bohuslava ze Švamberka, 2. pana z Ryzmberka, Jindřicha z Elsterberku chybí, 3. Petra Mikovce ze Švamberka, Hynka ze Chříňova chybí. 1) Syn Bohuslava V. ze Švamberka, bratra Buška a Jana ze Švamberka (A. Sedláček, Hrady XIII, str. 109. — G. Schmidt l. c., str. 22—23). 2) Viz pozn. 2 při listině ze dne 25. ledna 1391 (výše č. 141). Otiskl G. Schmidt l. c., str. 21—22. 199. 1408 březen 4. Bílina. Těma z Koldic, míšeňský biskup, a Albrecht z Koldic, vladař královské komory, povolují bílinským měštanům, že jejich movité i nemovité jmění nemá spadati na pány ani na jejich dědice a nástupce, nýbrž že je může děditi po- krevní příbuzný až do sedmého kolena, a to ať bydlí v městě či kdekoliv jinde v Čechách nebo i mimo zemi. My Tiema, z Buoží milosti biskup míšenský,1) a Albrecht z Koldic, v ty časy římského a českého krále vladař komory,2) vyznáváme tiemto listem přede všemi, že s naší dobrú vuólí milým a věrným měštanuom našim bílinským3) mezi zdmi anebo kromě zdí přísedícím i jiech dědicuom a náměstkuom tuto 294

Strana 295
zvláštní milost nebožto obdarování učinili jsme tak, že všecko dobré jmění jich, jmovité i nejmovité, vybráno anebo vyděděno nemá býti aniž takové dobré skrze smrt jiech k nám anižto k dědicuom ani k náměstkuom našim nemá jíti. A jestliže by koho již z řečených našich měštanuov Buoh neuchoval, tehdy všecko dobré jeho, tak jmovité jako nejmovité, k bliššiemu krevniemu až do sedmého kolena má jíti beze vší překážky, a to kdež by kolivěk takový krevní obýval, buďto v našem městě již jmenovaným mezi zdmi nebo krom zdí anebo v kterémžkolivěk jiném městě, městečku anebo ve vsi anebo v kterémžkolivěk jiném miestě v zemi anebo ven z země České, kdež by takový obydlé sobě oblíbil, takovú příčinú, že takového dobrého žadatel příbuzenstvie prve řečené sám sedm svědomím dobrých lidí obého pohlaví má pokázati, také slibujíce proti témuž obdarování nikdy nebýti skrze nás anebo jinú osobu mezi to vlo- ženú žádnú mierú nebo přičinú, ale je pevně a vděčně míti a zachovati chceme. Ale aby také žádný z našich dědicuov anebo z náměstkuov toho obdarování nezměnil, tyto listy psáti kázali jsme a ohradú pečetí našich potvrditi. Tyto věci děly jsou se v Bílině léta Buožieho tisícieho čtyřstého osmého na maso- pust. A svědkové toho jsú byli pan Čeněk z Donína, ujec náš milý, počestný pan Oldřich farář z Stolpy4) a slovutní a nám milí Henzlin Sadrnicht, Kunrád Manstrof, Štěpán z Čoptic a jiní mnozí viery hodní. Obsaženo v listině Děpolta z Lobkovic ze dne 26. února 1504 (pergamenový originál v archivu města Bíliny). 1) Byl syn Těmy VIII; o něm v. C. Truöl, Die Herren von Colditz und ihre Herrschaft (Leisnig 1914), str. 75. 2) Albrecht I, jeho bratr, mistr komory královské (tamže, str. 74 a d.). 3) Dne 28. října 1407 uděluje král Václav IV. v léno hrad a městečko Bílinu Albrech- tovi, Tèmovi a Hanušovi z Koldic. Tento majetek koupil Albrecht z Koldic od pražského probošta Jiřího a jeho bratra Purkarta, synů Purkarta Strnada z Janovic, kteří jej drželi od r. 1399 (Archiv České koruny, pražské rep., č. inv. 402, č. rep. 208. — Též DD 18, fol. 115, 138). 4) Správně Stolpen. 200. 1408 duben 7. Budyně nad Ohří. Bratří Jan a Mikuláš z Hazmburka a na Budyni odpouštějí pro spásu duší svých rodičů obyvatelům budyňským povinnost, že musejí kupovati víno jen od vrchnosti. Já Jan a Mikuláš bratřie z Hazemburka, páni na Budyni,1) vyznávámy sě tiemto listem všem, ktož jej uzřie nebo čtúc uslyšie, že sme z dobrým roz- myslem i s naší dobrú vólí otpustili sme svým měšťanóm budynským a své chudině víno, kteréž sú měli z práva kupovati u nás; a to sme učinili pro svého 295

Strana 296
milého otce duši a pro své milé matky duši, aby za ně Boha prosili, a viece toho vína u nás bezděky nekupovali než svú dobrú vólí. A na svědomie a na po- tvrzenie tohoto listu naše pečeti sme přivěsili s naší dobrú vólí. Dán v Budyni léta od narozenie syna Božieho po tisíci a po čtyřech stech letech osmého léta tu sobotu před Květnú nedělí. Pergamenový originál v archivu města Budyně: k listině jsou přivěšeny na pergameno- vém proužku dvě kulaté pečeti z černého vosku, při čemž místo pečeti nezletilého Mikuláše jest přivěšena pečet Jana z mladší linie hazmburské. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Synové Mikuláše z Hazmburka; Mikuláš byl syn Jana, syna Zbyňka Zajíce z Val- deka a Hazmburka (A. Sedláček, Hrady XIV, str. 4 a 18). Otiskl A. Janda l. c., str. 20. 201. 1409 prosinec 31. Jenec z Janovic a na Petrohradě, jeho syn Jan a Petr, syn Purkarta z Jano- vic a na Chlumci, udělují rozmanité výsady městečku Jesenici: právo volného užívání veškerých dědin; dcera a vdova dědí stejně jako syn; právo volného odkazu; zemře-li kdo bez poslední vůle, dědí pokrevní příbuzný až do sedmého kolena, není-li ho, připadnou dvě třetiny vrchnosti a jedna třetina na kostelní nadání; určují se peněžité i naturální dávky a roboty, tresty za přeorání cizího pole, za výtržnosti a menší přestupky; hrdelní pravomoc patří vrchnosti; stanoví se pří- spěvek na královskou berni; následují ustanovení pro řezníky, pekaře a lazebníka, pro vaření a čepování piva i pro kostelní úředníky; vrchnost dále určuje, kdo a kdy může prodávati sůl. Měštané se ponechávají při starých právech a zvyklostech; od- volání jde do Žatce. V nutných případech mohou konšelé vybírati zvláštní dávky. Rychtáři a konšelům přísluší právo přijímati nové měštany. Městečko může si za- ložiti a vésti městské knihy. In nomine trine et simple deitatis. Rerum quarumlibet gesta facillime labuntur a memoria, que non firmantur et roborantur serie litterarum. Nove- rint igitur universi tam presentes quam posteri, has litteras inspecturi seu audi- turi, quod nos Jenczo de Janowicz, dominus in Petrspurg,1) Johannes, natus ipsius de Janowicz, residens ibidem in Petrspurg, Petrus, filius nobilis domini Purkardi pie recordacionis de Janowicz, residens in Chlumecz,2) matura delibe- racione previa omniumque nostrorum et amicorum nostrorum unanimi sano- que accedente consilio, animadvertentes et considerantes diversos et maximos defectus civitatis seu opidi nostri Jessenicz3) necnon incolarum ibidem inhabi- tancium volentesque condicionem memorati opidi facere meliorem, ut eo 296

Strana 297
studiosius nobis, heredibus et successoribus nostris census ipsorum expagare queant, quo uberius in suis iuribus et consuetudinibus fuerint roborati, qua- propter supradictis incolis, inhabitatoribus dicti opidi, heredibus et successori- bus ipsorum virtute presencium confirmamus perpetue omnia et singula infra- scripta: Primo et principaliter quod universis hereditatibus incole nostri pre- fati, heredes et successores ipsorum, pratis, pascuis, agris cultis et incultis, alias obce vocitatis, silvis, rubetis, alias in volgari mýceniny dictis, fluviis, collibus et vallibus et universis hereditatibus seu utilitatibus et proventibus, quibus- cumque nominibus censeantur, eodem iure et forma, quibus a retroactis tempo- ribus usi sunt, in et ad usus proprios convertant et utantur temporibus eviternis semota qualibet nostra, heredum et successorum nostrorum renitencia et contradiccione. Annuimus itaque et favemus hominibus predictis ex gracia speciali, quod femella seu puella in cunctis devolucionibus eo iure, quo masculus fruitur, perfruatur. Sique contigerit aliquem ex dictis incolis, pueros habentem intestate discedere ab humanis, quod uxor relicta eiusdem defuncti eodem iure, quo puer fruitur, pociatur. Insuper omnibus ac singulis inhabitatoribus opidi antedicti, heredibus et legittimis successoribus ipsorum plenam virtutem con- ferimus atque donamus, quod quilibet, sanus aut egre existens, bona sua det, cui vult, et resignet libere et solute, nobis, heredibus ac nostris successoribus presentibus et futuris ipsum in tali donacione in nullo impedientibus, et quod hec resignacio fiat coram iudice, magistro civium, quatuor consulibus et rectore scole, alias notario opidi supradicti. Sin autem quatuor consules et magister civium ex arrupto et prepropere haberi non possint, extunc coram duobus consulibus et notario, qui possit haberi, resignacio pretaxata fieri debet et censetur, et quod iidem duo vigorem eundem habeant, prout ibidem totum consilium interesset. Si quoque quis ex incolis eisdem, quod absit, quacumque morte preventus intestate decederet, bona eiusdem ad proximum consaguineum devolvantur, quod bono et sano testimonio comprobatum usque ad septimam lineam consaguinitatis dumtaxat observetur. Si vero in prefata septima linea de propagine ipsius defuncti nullus affinis et consaguineus superstes seu vivens de cetero queat reperiri, extunc due partes de prefatis bonis ipsius defuncti mobilibus et immobilibus, quibuscumque nominibus censeantur seu in quibus- cumque rebus existant, ad nos, heredes et successores nostros rite et legittime devolventur, terciam vero partem dictorum bonorum cum assensu et voluntate nostra, heredum et successorum nostrorum iudex, magister civium et iurati, qui pro tempore fuerint, pro remedio salutari anime decedentis convertere tenebuntur, quocumque ipsorum placitum fuerit voluntati. In eventum vero, si quispiam affinis ipsius defuncti, existens in bonis alienis, de hereditate ipsius mortui se ipsum velit intromittere in possessionem realem, extunc si bona pre- narrata in valore viginti sexagenarum grossorum aut minus existant, unum vas cervisie, quod volgariter polúvoze nuncupatur, si vero bona pretaxata in valore triginta vel quadraginta sexagenarum grossorum aut citra taxata 297

Strana 298
existant, idem, qui nititur adipisci bona prescripti defuncti, duo vasa cervisie valentis, que reperi possit ibidem in opido antefato, nobis, heredibus et suc- cessoribus nostris nomine xeniorum seu gracie tenebitur assignare, nichilominus vero iudex, qui pro tempore fuerit, assumptis secum quatuor consulibus sepe- fatis ipsum in et ad bona prefati decedentis investiant sibique bona eadem ad regendum, gubernandum et utifruendum pacifice et quiete tradant cum effectu semotis omnibus renitenciis, quibus ipse intromittens possit in bonis prefatis occupari. Preterea omnes ac singuli inhabitatores opidi suprascripti necnon successores ipsorum nobis, heredibus ac successoribus nostris de quolibet laneo, ibidem hereditatem possidentes, duos grossos cum media sexagena grossorum bonorum argenteorum Pragensium, et hec divisim, videlicet in festo sancti Georgii sexdecim grossos et in festo beati Galli totidem singulis inantea annis perpetue censuabunt. Insuper de quolibet laneo medium alterum strichonem siliginis et totidem ordei et tres strichones avene Rakoniczensis mensure debite, volgariter strichovaný, circa festum sancti Galli nobis, heredibus et successori- bus nostris dare tenebuntur perpetue et assignare. Quilibet autem ex dictis nostris incolis, heredibus et successoribus ipsorum prefatas annonas in distancia duorum miliarium a prefato opido circumquaque distancium ad loca per nos, heredes et successores nostros ipsis deputata suis propriis sumptibus inferre tenebuntur et inportare. Casas vero, ortos necnon macella carnium possidentes in censibus antea consuetis de[bent se] dere,3) iura autem civilia et omnes alias acciones, quibus ipsi cives nostri, heredes et successores ipsorum a retroactis temporibus in suis negociis tractandis utebantur et hactenus [utuntur, conced]i- musa), volumus et decernimus, ut iisdem iuribus prefati incole nostri, heredes et successores ipsorum pociantur temporibus eviternis, hiis tamen specialiter expressis, ut consules, qui sunt [aut pro tempore fue rint,3) losungas possint percipere et exquirere ibidem ab incolis opidi prefati, quandocumque et quo- cienscumque oportunum fuerit et consonum, pro aliquibus negociis rei publice necessarie emergen[tibus]a) describentes. Sique vicinus aliquis ibidem alteri iniuriaretur in agricultura et in hereditate, sicque unus alteri ultra metam debitam antea limitatam agros excoleret, extunc idem, cui agri ultra metas sunt exculti, veniens ad vicinum, qui sibi agros excoluit, eundem rogitet, quod sibi cedat in arandum et quod proprios agros suos excolat; eo nolente domino ac iudici notificet sic, quod iudex eidem det duos consules eosdem agros con- spiciendum et inter ipsos discutiendum ita, quod si ambe partes a iudiciaria ac- cione velint esse suportate, extunc sub emenda seu pena, quam iudex et consules inter se dictaverint, ipsis partibus pro libertate seu exempcione iudicii domino persolvenda libere erunt et solute a iudiciaria accione. Insuper quispiam ex incolis prescriptis in et prope opidum prenominatum vineas, humuleta, ortos, hereditates necnon areas possidentes in usus suos convertant, quos possunt, uberiores absque dampno dominii sui necnon vicinorum suorum. Quandocum- que et quocienscumque berna regia generaliter in regno Boemie indicta fuerit 298

Strana 299
processumque habuerit, extunc iidem heredes ac successores eorumdem nobis, heredibus ac successoribus nostris de quolibet laneo octo grossos, de tabernis decem grossos nomine berne tenebuntur dare et presentare. Artifices vero et mechanici generaliter, cuiuscumque artificii existant, quilibet quinque grossos nomine berne solvere tenebuntur, casas possidentes ac macella carnium haben- tes, prout antea sunt consueti, bernam persolventes, adicientes eciam, quod omnes et singuli casas possidentes et inquilini, in prefato opido degentes, per unum diem nobis, heredibus et successoribus nostris metere astringuntur. Braxans vero decem, viginti, aut duos strichones, tres grossos et duas tinas sili- ginarum dominis de braxatorio presentabit. Suppellectilia vero braxatorii generaliter universa domini antefati, heredes et successores ipsorum incolis prefatis suis propriis pecuniis reformare tenebuntur et emendare. De vase cerevisie magno vel parvo extraneis de civitate educendo solummodo unus halensis tribuetur pro theloneo. Si autem aliquem ex dictis incolis nostris extraneam cervisiam ad propinandum ibidem in opido antefato adducere con- tigerit, extunc idem propinantes de magno vase, videlicet poluvoze, unum gros- sum et de parvo medium grossum nomine propine, alias čepné nuncupato, nobis, heredibus et successoribus nostris, dominis antefatis, solvere tenebuntur. In iudiciaribus vero excessibus pro emenda seu pena, que volgariter prodaj dicitur, duo solidi halenses, pro pena autem fervida, que vulgariter hrdost dicitur, quinque solidi halenses tantummodo persolvantur, pro utroque itaque excessu domino duplum persolvatur, exceptis dumtaxat istis casibus, videlicet homicidio, incendio et stupro, qui in domini constant voluntate. Eciam si quis ausu temerario die forensi, alias feria secunda gladium seu cultellum evaginare presumpserit, pena quatuor grossorum punietur, evaginans itaque gladium seu cultellum quocumque die alio, tantum duos grossos pene nomine pagabit persolvendum. Appellaciones quoque, alias volgari urtely, quarumlibet cau- sarum in Zacz et non alias devolventur, iura autem circa tales appellacio- nes, quibus a retroactis temporibus domini, heredes et successores ipsorum utebantur, iisdem utantur temporibus eviternis. Cum eciam aliquis ex incolis prefatis in servicium ecclesie eligi debet, quod hec eleccio fiat cum assensu do- minorum, eciam domini plebani ecclesie ibidem, iudicis, consulum et assensu comunitatis et quod duo vitrici ecclesie eligantur, qui bis annuatim facient racionem de perceptis et distributis ecclesie antedicte, videlicet die sancti Georgii et die sancti Galli. Quilibet autem propinans cervisiam antiquam, iuve- nem, mediocrem vel levem, domum recipienti det mensuram iuxta consuetudi- nem Zaczensem, quamlibet in suo valore propinabit cervisiam. Eciam propi- nans cervisiam, det cuilibet domum, prout bibentibus in ordine datur, sub emenda, quam iudex necnon consules intra se decreverint, pecuniaque eadem domino est paganda. Carnifices quoque macella possidentes singulis diebus dominicis carnes habeant et vendant duoque ex carnificibus, qui sub iura- mento conspiciant peccora et peccudes, que mattantur, quod munda sint, 299

Strana 300
statuantur. Pistores denique singulis diebus dominicis panem in valore duorum halensium aut unius halensis ante missarum solempnia in foro vendant, ferialibus vero diebus in fenestris domorum per pistores panis ad vendendum collocetur. Balneum vero, situm in opido prefato, ad regendum et singulos defectus emendandum cum scitu comunitatis ad iuratos, qui pro tempore fuerint, disponendum pertinebit ita, quod consules plenum posse et vigorem habebunt balneatorem instituere et destituere iuxta placitum voluntatis ipsorum. Quivis balneator, ibidem balneo presidens, singulis quatuor tempori- bus ab hospite et hospita medium grossum, a famulo habente annos discrecio- nis duos halenses, a puero, qui potest urceum deferre cum aqua, unum ha- lensem, a qualibet quoque vidua tres halenses recipiat racione lavacionis. Qui balneator tenetur habere lavacionem, alias aquam tepidam in tina et decem urceos utrique parti, videlicet virili unam tinam et quinque urceos et totidem parti muliebri pro et nomine necessariorum ministerii assignando. Eciam bal- neator is et quilibet egenos et pauperes ibidem in opido mendicantes et degen- tes lavare perpetue sine precio et omni contradiccione astringitur. Statuimus nichilominus et ordinamus, ut nulli ex prefatis nostris incolis, heredibus et successoribus ipsorum liceat publice die forensi seu quovis alio die feriali sal vendere preter consules; sin autem ipsi consules vendere sal per se ipsos nollent et recusarent, extunc illis, quibus per prefatos consules indultum fuerit, iisdem absque impedimentis vendere sal licebit salvo tamen iure thelonei, mensura vero, qua prefati ementes utuntur in emendo sal sibi ipsis, idem sub pretextu et forma emissionis equalis, in qua ipsismet constat emisse, nobis, heredibus et successoribus nostris dare tenebuntur et assignare. Si vero quispiam extraneus mercator seu vector die forensi aut quovis alio die feriali aliunde cum sale venerit in prefatum opidum, extunc dato iure thelonei mensuram solitam opidi eiusdem universis eidem licebit ministrare. Sin autem quempiam ex pretaxatis nostris incolis, heredibus et successoribus ipsorum aput extraneum mercatorem in prefatum opidum cum sale [veni]entem" aut in metis viarum ubicumque sal emere contigerit et ad prefatum opidum adducere ad vendendum, extunc volu- mus, ut universaliter singulis et singulariter universis inhabitatoribus et in- colis [opidij3) antefati eandem mensuram sub equa forma et titulo vendicionis, prout ipsismet constat, emissent cum effectu et assignent, quoadusque sal venditur et mensuratur de curru. Et [si quis] quam2) horum, videlicet sal vendentes, carnifices, pistores et balneator antescriptas emendas seu penas incurrerent, ut superius est expressum, hee omnes emende debent[esse subja) decreto dominorum et iudicis necnon consulum opidi memorati, tales quoque emende ad dominos ulterius devolvantur. Postremo si aliquis alienigena in Jessenicz opidum [prescriptum se]a) transferre vellet, extunc iudex et consules valorem et facultatem eiusdem conspicientes, et quid inter se decernerent et dictaverint et quod eis consonum videretur, ut idem veniens [provija)deat eis- dem, et quod eadem pecunia opidum prefatum emendetur et reformetur. 300

Strana 301
Libros civiles, in quibus acta et gesta singulorum negociorum et causarum uni- versarum contineantur inserta, habere debebunt et tenebuntur, in quibus omnes et singuli actus suum sorcientur vigorem et effectum. In quorum omnium testimonium et robur firmiter valiturum sigilla nobilium dominorum, videlicet Jenczonis de Janowicz alias in Petrspurg, Johannis, nati ipsius, ibidem de Janowicz alias in Petrspurg, Petri, nati domini Purkardi de Janowicz pie recordacionis alias in Chlumecz et in testimonium nobilis baronis domini Borssonis de Ryzemburg ac strenui militis domini Stiborii de Libyesse, residen— tis in Masstyow, ac Drslai de Czernocz, residentis in Busskowicz necnon prudentium virorum consulum in Zacz; erant autem iudex Wenczeslaus de Wolfsperg alias z Volcze hory, Jaksso Pernhart, magister civium, Bartuss pannicida, Pechanecz, Philippus, Thomassco, Hannus Pfof, Waczko Zaiczonis, Nicolaus Frisspyr, Jacobus Suchý czert, Petr Zakss, Petrus Mila, Paulus Waczonis, iurati in Zacz, qui eo tempore viguerunt. Datum et actum anno Domini milesimo quadringentesimo nono die sancti Silvestri, martiris gloriosi. Pergamenový originál v archivu města Jesenice, na třech místech protržený, při čemž kusy pergamenu scházejí; všech šest pečetí, které byly přivěšeny na pergamenových proužcích, jest ztraceno. — Na rubu: Original-Privilegium des H. von Janowitz in lateinischer Sprach de Anno 1409. — Český, téměř současný překlad, na pergamenu psaný, v témže archivu: Ve jméno svaté Trojice a jednoho Buožstvie. Všelijakých věcí skutkové velmi snadně z paměti vycházejí, kteříž řádem listovniem utvrzeni a upevněni nebývají. Protož známo buď všem, tak nynějším jako budúcím lidem, kteříž tento list uzří anebo slyšeti budú, že my Jenec z Janovic, pán na Petršpurce, Jan, syn jeho, z Janovic, seděniem tudíž na Petršpurce, Petr, syn urozeného pana Purgharta dobré paměti z Janovic, seděniem na Chlumci, dobrým rozmyslem všech nás i přátel našich jednostejnú a zdravú radú znamena- vše a spatřivše rozličné a veliké nedostatky města nebo městečka našeho Jesenice i také obyvateluov v něm obývajících, i chtějíce povahu předpověděného městečka našeho učiniti lepší, aby tiem pilněji nám, dědicuom a budúcím našim platy z sebe dávati a klásti mohli, čím by hojněji v svých právích a obyčejích byli utvrzeni, protož předpovědě- ným bydliteluom a obyvateluom jmenovaného městečka, dědicuom a budúcím jich mocí tohoto listu potvrzujem na věčnost všeho spolkem, obzvláště což dole psáno stojí: Prvotně a předkem aby všeho dědictvie obyvatelé naši předpovědění, dědicové a budúcí jich, luk, pastvišt, role voraných i nevoraných, jež obec slovú, lesuov, luhuov neb mýcenin, poto- kuov, vrchuov a údolé i všeho dědictvie nebolito užitkuov a důchoduov, kterýmiž by koli jména [!] jmenovány býti mohly, tiem právem [a spuosobem, kte rýmža) od staradávna prvotními časy užívali, a též aby k svému užitku obracovali a užívali časy věčnými beze všelikteraké našich dědicuov a budúcích našich odpornosti a proti[venství. Svolujeme t]aaké a přejem lidem předpověděným zvláštní milostí, aby ženského pohlaví nebo dě- večka ve všech nápadích téhož práva, kteréhož pacholík užívá, užívala. A jestliže by se při hodilo někomu z předja) pověděných obyvateluov, děti majíciemu, bez kšaftu z světa tohoto sjíti, aby manželka pozuostalá téhož mrtvého takového práva, jako dítě užívá, uží- vala. Nadto všem a každému [z obyvateluov]a) městečka napředřečeného, dědicuom a pra- vým budúcím jich plnú moc dáváme a obdařujem, aby každý, buďto zdráv anebo nemocen jsa, zboží své dal, komu by chtěl a vzdal svobodně a vážně, v tom nemaje míti od nás, dědi- cuov a našich budúcích nynějších ani potomních žádné překážky, a to vzdánie aby bylo před rychtářem, purgmistrem a čtyřmi konšely, rektorem školy a jinak písařem předřečeného městečka. Jestliže by pak čtyři konšelé a purgmistr na rychlost a na pospěch nemohli 301

Strana 302
k tomu jmíni býti, tehdy před dvěma konšely a písařem, který by jmien býti mohl, vzdání předpověděné býti má a stojí, tak však, aby ti dva touž moc měli, jako by tu všecka rada přítomna byla. Také jestliže by kto z tajchž obyvateluov, jehož Buoh zachovaj, kterúž- koli smrtí zachvácen bez kšeftu zšel, zbožie jeho aby na najbližšieho přítele podle krve připadlo, kterážto věc dobrým a zdravým svědomiem schválena až do sedmého rodu příbuzenstvie toliko má se zachovati a držeti. Jestliže by pak v témž sedmém rodu neb z kmene téhož umrlého žádný příbuzný a přítel krevnie zuostalý aneb živý dále nemohl nalezen býti, tehdy dvě čésti předpověděného zboží téhož umrlého, movitého i nemovi- tého, kterýmiž by koli jmény jmenováno bylo aneb na čemž by koli to bylo, na nás, dědice a budúcí naše právě a řádně aby připadly, třetí pak čést řečeného zbuožie s našiem povoleniem, dědicuov a budúcích našich vuolí rychtář, purgmistr a konšelé, kteříž by toho času byli, na záduší k spasení duše tak sešlého obrátiti povini budú, kdež by se jim koli vidělo a líbilo. V příhodě pak zajisté, jestliže by který příbuzný toho mrtvého, jsa na jiném zboží, v dědictvie mrtvého se chtěl dáti a v skutečné vladařstvie uvázati, tehdy jestliže zbožie předpověděné za dvatceti kop grošuov aneb níže by stálo, jeden sud piva, jenž polouvozí slove, pakli by zbožie šacované za třidceti neb čtyřidceti kop grošuov anebo vajšě stálo, ten, ktož usiluje dojíti zbuožie toho mrtvého, dva sudy piva dobrého, kteréž by mohlo tu v městečku nalezeno býti, nám, dědicuom a budúcím našim jménem daru neb milosti dlužen bude dáti, a rychtář ovšem, který by toho času byl, puojma z sebú čtyři konšely častopsané, toho na zbožie a do zbuožie předepsaného sešlého uvésti mají a jemu zbožie to k jmění, spravování a užívání pokojně dáti skutečně beze všech odporností, jimiž by mohl ten vpuštěný na tom zbuožie súžen býti. Nadto pak všickni obyvatelé městečka předepsaného i také budúcí jich nám, dědicuom a budúcím našim s každého lánu dědictvie tu též majícého[!] dva groše a puol kopy grošuov dobrých stříbr- ných pražských, a to rozdílně, totiž na svatého Jiří šestnácte grošuov a na svatého Havla tolikéž, po všecka léta věčně úročiti aneb dávati budú a k tomu s každého lánu puoldru- hého strycha rži a tolikéž ječmene a tři strychy ovsa rakovnické míry dobré štrajchované při světím Havle nám, dědicuom a budúcím našim dávati dlužni budú na věčnost. A všickni z předepsaných obyvateluov našich, dědicuov a budúcích jich předpověděné obilé vzdáli dvú mil od řečeného městečka se všech stran na místa skrze nás, dědice a budúcí naše jim ukázaná, a to svými náklady vézti a nositi dlužni budú. Chalupy pak, zahrady a také krámy masné držiecí v platích od staradávna zvyklých mají seděti. Práv zajisté městských i všech jiných pořádkuov neb skutkuov, kterých oni měšťané naši, dědicové a budúcí jich od předešlých časuov v svých obchodích užívali, i nynie aby užívali, povolujem, chcem a ustanovujem, aby tajchž práv předpovědění obyvatelé naši, dědicové a budúcí jich užívali na časy věčné, toto pak zvláště vymieňujíc, aby konšelé, kteříž jsú anebo pod časem by byli, aby šosy mohli vybierati aneb upomínati tu též od obyvateluov městečka předpověděného, kdy by koli a kolikrátkoli potřebí bylo by a slušelo, na některé obecnie potřeby potřebně zniklé vydávajíce. A jestliže by soused který tu též druhému ukřivdil v voránie a v dědictvie tak, že by jeden druhému přes mezi slušně prve vymezenú role voral, tehdy ten, komuž jest přes mezi voráno, přijda k sousedu, ktož jemu role převoral, jeho pros, aby mu zase ustúpil v orání a aby vlastnie role své voral; a kdyby on nechtěl, pánu a rychtáři oznam, tak aby rychtář témuž dal dva kon- šely, aby na to role pohleděli a mezi nimi rozeznali; a chtěl-li by obě straně bez souduov na tom přestati, tehdy od nápravy nebo viny, kterúž rychtář a konšelé mezi sebú uložili by těm stranám skrze svobodu a vynětí od soudu, kteráž by pánu dána býti měla, svo- bodni budú a prázdni od soudného skutku. Dále všickni z obyvateluov předpověděného městečka aneb blíž městečka předřečeného, vinice, chmelnice, zahrady, dědiny aneb městišče mající, držíce je, k svým užitkuom obracujte, kterýmž mohú najhojnějším, naj- lepšiem bez škody pána svého i také souseduov svých. Kdyžkoli a kolikrátkoli berně 302

Strana 303
královská obecnie v královstvie Českém byla by uložena a dávána, tehdy tíž, dědicové a budúcí jich nám, dědicuom a budúcím našim s každého lánu osm grošuov a s krčem deset grošuov jménem berně povinni budú dáti a plniti. Řemeslníci pak, kteréhožkoli řemesla obecně byli by, každý pět grošuov jménem berně platiti povini budú, domy a krámy masné mající, kterak prve jsú zvyklí, berni platíce. Toto také přidáváme, aby každý zvláště a všickni chalupy mající nebo v podruží předpovědělém městečku obývajícímb) po jednom dnu nám, dědicuom a budúcím našim žíti zavázáni byli. Vařící pivo zajisté po deseti, dvatceti neb dvú stryších tři groše a dva děbery mláta pánuom z pivo- varuov dávati bude. Nádobí pak do pivovaru obecnie všecko páni předpovědění, dědicové a budúcí jich obyvateluom předpověděným svým vlastniem nákladem na- pravovati a jednati povini budú. Z sudu piva velikého neb malého ven z města jiným vezeného toliko jeden haléř cla dáván bude. A událo-li by se komu z před- řečených obyvateluov našich, že by cizí pivo k šenku do městečka přivezle [!], tehdy tejž šenkéř z velikého sudu, totiž polúvozí, jeden groš a s menšího puol groše jménem šenku, jinak čepného, nám, dědicuom a budúcím našim, pánuom předpověděným, platiti povinen bude. Dále v soudních v rozepřích nebo vinách za nápravu nebo pokutu, která česky podaj slove, dva šilinky haléřuov, za pokutu pak pychu, kteráž česky hrdost slove, pět šilinkuov haléřuov toliko dáváno, za obě dvě pak viny pánu dvé to má býti dáno a placeno kromě těchto příhod, totiž vraždy, žhářstvie a násilé panenského, kteréžto věci na vuoli panské záležeti budú. Také jestliže by ktoc) z všetečnosti dne trhového, totiž v pondělí, meč nebo tesák směl vytrhnúti, pokutú čtyř grošuov trestán bude, a jiného kteréhožkoli dne meče neb tesáka vytrhajíc, toliko dva groše jménem pausu neb pokuty pánu položiti má. Odsazovánie k právu, jinak česky povortel, kterýchžkoli pří do Žatce a ne jinam posélati budú, práv pak při takových ortelích, kterýchž prvotních časuov páni, dědicové a budúcí jich užívali, těch užívajte na časy věčné. Kdyby také kto z obyvateluov předpověděných k službě kostela volen býti měl, aby to volení bylo s vólí pánuov, také i pana faráře kostela tu, rychtáře a konšeluov a s povoleniem obce aby dva kostelníci voleni byli, kteříž dvakrát v roce počet z příjmuov a vydání kostela předpovědě- ného činiti budú, totiž na den svatého Jiří a na den svatého Havla. A každý, ktož pivo šenkuje, staré, mladé, prostřední neb lechké, domuov berúcímu dávaj míru podle obyčeje žateckého, každé v své váze, jak podle své dobroty šenkovati bude pivo. Také ktož šenkuje pivo, dávaj každému domuov, jakožto pijícím na řád se dává, pod pokutú, kterúž by rychtář a konšelé mezi sebú uložili, a peníze ty pokutní aby pánu dávány byly. A řezníci, krámy mající, po všecky dny nedělní maso aby měli a prodávali. A dva z řez- níkuov ustanoveni býti mají, kteříž by pod přísahú spatřovali menší a větší hovada, která se tepú, aby čistá byla. Pekaři také po všecky dny nedělní chléb po dvú haléřích anebo po jednom haléři před slavností mší na trhu prodávati mají a všední dny v voknách domových skrze pekaře chléb k prodaji bude vykládán. Lázeň zajisté, postavená v měs- tečku předřečeným, k správě a všech nedostatkuov nápravě s vědomím obce k přísežným, kteří by toho času byli zřízeni, příležeti bude tak, že konšelé plnú moc míti budú lazebníka ustaviti neb zsaditi podle libosti své vuole. A každý lazebník, tu též v lázni vládna, na každé suché dny od hospodáře a hospodyně puol groše, od pacholka léta rozumná majícího dva haléře, od dítěte, které muož kbelík nésti s vodú, jeden haléř, od každé také vdovy tři haléře bráti má od mytí. Kterýžto lazebník povinen jest míti koupel a jinak teplú vodu v vaně, ve čberu a deset kbelíkuov na vobojí straně, totiž na mužské straně jednu vanu, jeden děber a pět kbelíkuov a tolikéž na straně ženské, k potřebám služby vydávaje. Také lazebník ten i každý potřebné a chudé tu v městečku žebřící a obývající mýti věčně bez záplaty i vší odpornosti zavázán jest. Ustanovujem také ovšem a řídíme, aby žádnému [!] z předpověděných našich obyvateluov, dědicuov a budúcích jich zjevně den trhový nebo kterýkoli den všední soli neprodával kromě konšeluov. A jestliže by konšelé 303

Strana 304
sami soli prodávati nechtěli a odpírali, tehdy ti, kterýmž skrze předpověděné konšely odpuštěno bude, bez překážky prodávati suol moci budú, avšak bez pohoršenie práva celního, mieru zajisté, které předpovědění kupci užívají, kupujíce suol sami sobě, touž pod spuosobem koupenie za jednostajné peníze, jak sami sobě koupí, nám, dědicuom a budú- cím našim povini budú dávati. A jestliže by který cizí kupec nebo forman den trhový anebo kterýkoli den jiný všední odjinud z solí přijel do předpověděného městečka, tehdy dada právo celní, mierú slušnú městečka téhož všem bude moci tajž posluhovati. A jestliže by se kterému z předpověděných našich obyvateluov, dědicuom aneb budúcím jich kdy od kterého cizieho kupce do předřečeného městečka s solí přicházejícého anebo na mezéch cest kdežkoli suol kúpiti přihodilo a do předpověděného městečka přivésti k prodaji, tehdy chcem, aby obecně každému a zvláště všem obyvateluom městečka často řečeného touž mierú pod rovným spuosobem a jménem prodaje, jako sou sami koupili, dávali z skutkem, dokavadž se suol prodává a měří s vozu. A jestliže by kto z těch, totiž kteří suol prodávají, řezníci, pekaři a lazebník, předepsaných náprav nebo pokut se dopustil, jakož napřed jest vysloveno, ty všecky nápravy mají býti pod ustanoveniem pánuov a rychtáře i také konšeluov městečka řečeného a takové pokuty na pány dále mají spadati. Naposledy jestliže který cizozemec do Jesenice městečka předpověděného chtěl by se přibrati, tehdy rychtář a konšelé hodnost a jmění téhož zpatříce, co by koli mezi sebú zavřeli a vyřkli, co by se jim za slušné zdálo, aby tajž příklad dal jim, a aby za ty peníze městečko předpově- děné opravováno a zděláno bylo. Knihy městské, v nichž ty věci, které se dějí, skutky neb myd) každých věcí i pří všech zapsány jsú, jmíti povini a dlužni budú, v nichž všickni i každí skutkové, účinkové svú váhu a moc míti mají. Těch všech věcí na svědomí a trvalost pevně stalú pečeti urozených pánuov přivěšeny jsú, totiž Jence z Janovic a na Petršpurce, Jana, syna jeho též z Janovic a na Petršpurce, Petra, syna pana Purgharta z Janovic dobré paměti a na Chlumci, a na svědomí urozeného šlechtice pana Borše z Ryzemburku i také statečného rytieře pana Stibora z Libyeše seděniem na Mašťově, Zdeslava z Černoce seděniem na Buškovicích i také opatrných mužuov konšeluov v Žatci; a byli toho času rychtář Václav z Volfperku aneb z Vlčí hory, Jakeš Pernhart purgmistr, etc. přísežní konšelé v Žatci, kteří jsú toho času stáli. Dáno a stalo se léta Páně tisícého čtyřstého devátého den svatého Sylvestra, slavného mučedlníka. — Na rubu: Privilegium der (Titul) Herren von Janowitz de Anno 1409. Dises ist nur die Copei von dem Privi- legio der Herren von Janowitz in Böhmischer Sprach. — a) Otvor v pergamenu. —b) Správ- ně má býti: „podruzi v předpovědělém městečku obývající“. — c) Následuje „z sv.“, ale to škrtnuto. — d) Patrně „činy“.) 1) Syn Petra z Janovic, který patrně založil Petrohrad (A. Sedláček, Hrady XIV, str. 345). 2) Purkart, jeden z Janových bratři (tamže). 3) Jesenice, okresní město. — Městečko vzniklo v druhé polovině 14. stol. z farní vsi; patřilo k hradu Petrohradu (A. Sedláček, Místopisný slovník, str. 364; J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 609). 202. 1412 únor 4. Litomyšl. Litomyšlský biskup Jan V. spolu se svou kapitulou osvobozuje obyvatele města České Třebové i s podhradím a s vesnicemi Parníkem, Ostrovem, Kunžval- dem, Helvíkovem, Skuhrovem, Rybníkem, Zhoří a Dlouhou Třebovou od odúmrtní povinnosti a proměňuje jejich roboty v roční plat 20 grošů z lánu. 304

Strana 305
Johannes, Dei et apostolice sedis gracia episcopus Luthomislensis, notum facimus tenore presencium universis presentibus et futuris, quod dum humane fragilitatis rimamur incertum, dum collabentis vite ruinam prospicimus, dum certissime mortis appropinguantis molestias intuemur, profecto ad conside- randas nostre vite semitas, ad discuciendum lese consciencie tenebras et ad obtinendum favorem propicium iusti iudicis domini Dei nostri argumentis non tam probabilibus quam eciam ad sensum demonstrantibus animamur eoquidem fortius, quo nichil latet iudicis tanti noticiam, quo cuncta nuda sunt eius oculis, quo sue potencie nichil est, quod resistere valeat quovismodo, ideoque volentes condicionem nostre mortalitatis auctore Deo consulere et misericordem nobis nunc optare Dominum, ne in examine discussivo districti sui iudicii severum iudicem sentiamus, et licet quandam abusivam et perniciosam consuetudinem, que tamen consuetudo dici non meretur, sed corruptela, et exquisita iniuriosa malicia contra ius divinum, canonicum et humanum invenimus, videlicet de- voluciones bonorum mobilium et immobilium pauperum hominum nostrorum censualium in bonis episcopatus nostri et ad mensam nostram episcopalem pertinencium, nos vero volentes tam inevitabile scelus et perniciosum excogita- teque malicie venenum subprimere et exstirpare, suffocare, anulare et omni- mode in effectum cassare, ne homines nostri supradicti censuales in episcopatu nostro et ad mensam nostram spectantes sub tali iniuriosa exaccione, angaria et aggravacione sedeant vel eisdem ulterius sint astricti, animo deliberato et de certa nostra sciencia, accedente ad hoc prelatorum et capituli nostri ecclesie Luthomislensis libera voluntate et benevolo assensu omnes devoluciones bono- rum omnium mobilium et immobilium, que per mortem hominum nostrorum censualium ad predecessores nostros et nos devolvi consueverant, nostris hominibus censualibus predictis, videlicet in civitate nostra Tribovia Boemi- cali1) cum suburbio et superiori et inferiori Parnik2) et in villis Michelsdorf,3) Kunigsweld,4) Herwigsdorf,5) Skuchrow,6) Ribnik,7) Zhors,8) Longa Tribovia,") in episcopatu nostro supradicto et ad mensam nostram episcopalem pertinenti- bus, indulsimus ipsosque ab eisdem absolvimus, libertavimus, quittavimus et exemimus, absolvimus, libertamus, quittamus et exemimus[!], presentibus libe- ros reddentes ac perpetuis temporibus affuturis. Eciam in predictis bonis inveni- mus plenas robotas pauperum hominum nostrorum censualium, quas ab antiquo consueverant facere ad castrum Lanczpere10) in vecturis et aliis laboribus, eis per officiales et castellanos ipsius castri impositis ad placitum, quocienscumque eisdem videbatur, in parte vero predicti officiales aliquos remociores a talibus robotis absolvebant, recipientes a quolibet laneo pro robotis viginti grossos in anno, decem grossos circa festum sancti Galli, residuos decem circa festum sancti Georgii, nos vero considerantes istam relaxacionem fore minus iustam aliis pauperibus in maximum gravamen, quos oportebat plures labores pro aliis sufferre, qui se pecuniis supradictis redimebant, ad instantem peticionem omnium pauperum hominum nostrorum censualium supradictorum ipsos a pre- 305

Strana 306
dictis robotis absolvimus in perpetuum sub condicione tali, quod de quolibet laneo tenentur nobis et successoribus nostris pro robotis predictis viginti grossos census annui, medietatem in festo sancti Galli et totidem in festo sancti Georgii solvere in futurum tenebuntur, eosdem pro nobis et successoribus nostris a predictis robotis et laboribus quibuscumque absolventes nec ammodo per quemeumque modum eosdem per nos vel successores nostros fore in pre- dictis robotis et laboribus quovis quesito colore ulterius aggravandos. Nos vero Johannes prior, Martinus custos, Laurencius cantor, Jacobus scolasticus totum- que capitulum ecclesie Luthomislensis, attendentes benigne sinceritatis affectum et laudabile opus pietatis per predictum dominum nostrum, dominum Johan- nem, episcopum Luthomislensem, in absolucione, libertacione et quittacione omnium devolucionum et robotarum in supradicto districtu Tribovie Boemi- calis hominibus censitis ad mensam episcopalem pertinencium factis et datis matura deliberacione unanimi in capitulo nostro generali prehabita ad pre- dictas devolucionum et robotarum absolucionem, libertacionem et quittacio- nem hominibus supradictis per presentes consentimus per omnia, sicut supe- rius est expressum. In cuius rei testimonium et robur sigilla, videlicet domini episcopi et nostrum, presentibus sunt appensa. Datum Luthomisl in capitulo nostro generali anno Domini millesimo quadringentesimo duodecimo, feria quinta proxima post festum Purificacionis Virginis Marie. Pergamenový originál v archivu města České Třebové; obě přivěšené pečeti jsou ztraceny. 1) Česká Třebová, 8. o. Ústí nad Orlicí. — K starší české osadě na pravém břehu Tře- bůvky kolem kaple sv. Kateřiny přibylo na levém břehu město, založené rázem. Po prvé se při- pomíná v zakládací listině kláštera zbraslavského z r. 1292 a v druhé listině téhož kláštera z r. 1304 se jmenuje „villa forensis“; r. 1356 jest ještě „oppidum non muratum“ (J. Emler, Regesta IV, č. 1888, str. 746; II, č. 2004, str. 867. — J. Cibulka, Soupis památek historic- kých a uměleckých v okresu lanškrounském (v Praze 1935), str. 45. — J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1268—1269). — K zmíněné již kapli svaté Kateřiny učinili zbožná darování českotřebovský rychtář Petr z Heřmanic, jeho syn Ulman, rovněž rychtář, jakož i jeho vnuk Lipold, který byl také rychtářem (v. listinu Lipoldovu ze 6. ledna 1335, uloženou v městském archivu českotřebovském). 2) Parník, s. o. Ústí n. Orl. 3) Ostrov, s. o. Lanškroun. 4) Kunžvald, s. o. Lanškroun. 5) Helvíkov, 8. o. Lanškroun. 6) Skuhrov, 8. o. Lanškroun. 7) Rybník, s. o. Lanškroun. 8) Zhoř, s. o. Litomyšl. *) Dlouhá Třebová, s. o. Ústí n. Orl. 10) Lanšperk, s. o. Ustí n. Orl. Otištěno v Archivu Českém, sv. XXII, str. 7 a v „Památkách archaeologických“, roč. X, str. 359, kde český překlad, přip. regest. Biskup Jan V. vydal téhož dne stejnou listinu pro vesnice Ujezd, Osík, Litrbachy, Janov, Němčice, Dvořiště, Svinnou, Strakov, Kozlov, Třemošnou, Lezník, Karle, Květnou, Vidlatou 306

Strana 307
Seč, Chotěnov, Morašice, Řikovice, Bohňovice, Sedlíštky, Nedošín, Mikuleč, Semanín, Lač- nov, Koclířov, jakož i pro České Heřmanice (pergamenový originál v archivu města Lito- myšle). Ale již 22. října 1407 osvobodil týž biskup všechny poplatné lidi, patřící k litomyšl- skému biskupství, od odúmrti, a to pokud se týče movitých i nemovitých statků (pergamenový originál, značně zetlelý, v archivu města České Třebové); listina tato jest téměř doslovně stejná s listinami výše zminěnými; z věcných odchylek připomínám pouze, že místo slov „de certa nostra sciencia, accedente ad hoc prelatorum et capituli nostri ecclesie Luthomislensis libera voluntate et benevolo assensu“ má listina z r. 1407 toto znění,, de certa sciencia et bona ac libera voluntate cum consilio fidelium nostrorum tam spiritualium quam tempo- ralium“. 203. 1412 březen 25. Děčín. Zikmund z Vartemberka a na Děčíně uděluje městu Děčínu magdeburské právo, jak je užívá město Litoměřice. Také míra a váha litoměřická se zavádí v Děčíně. Soukeníci a postříhači mohou prodávati pouze sukno černé, bílé a šedivé; kdo prodává látky jiné barvy, zaplatí městu půl kopy grošů. Ze šedé látky, kterou sami vyrobili a vezou na trh do jiného města, neplatí clo. Kdo vaří a šenkuje pivo, zaplatí rovněž půl kopy grošů, kdo jen vaří nebo vyrábí slad, platí polovinu. Kdo čepuje cizí pivo, toho potrestají konšelé. Vrchnostenský rychtář, sídlící ve městě, nesmí šenkovati mladé pivo. Všechny vesnice na veškerém panství musí bráti pivo z Děčína. Představení obce mohou zakládati cechy a vydávati jim stanovy, každé čtyři neděle musí pak dohlédnouti na řemeslníky a ty, kteří by se provinili proti obci, potrestají konšelé. Ve vzdálenosti jedné míle kolem města se nesmí usaditi žádný řemeslník. Městské knihy se mohou vésti po způsobu města Litoměřic. Měšťanům patří všechny dávky a jiné poplatky, které až dosud vybírali. Na obec- ních pozemcích kolem Kvádrové hory nesmí nikdo pásti bez povolení obce. Všechny poplatky a šosy, které se platí městu z dědin, z pustých domů ve Starém městě dole u Labe i z okolních vesnic, vybírá dále obec podle starobylých práv a zvyklostí. Kon- šely obnovuje každoročně vrchnostenský hejtman. Měšťané platí 50 kop ročního šosu. In Gotes namen amen. Not ist is durch vorgenclichkeit wille der lûte, das man sachen, di uf ewikeit weren sullen, mit briflichir weisheit beware und vormache. Dorumb wir Segemund von Wartemberg, herre zu Tetschen,1) vor- konden mit laut dicz brifes allen, di do iczunt sein adir in czukumftigen czeiten werden, das wir mit wolbedochtem mute und vorbenomenem rote unser frunde, zunderlich des edelen herren, hern Jon vom Ralsko, herrn czu Wartem- berg, unsers liben vetters, angezeen haben manche nûtze, getrawe dinste und hulfe, di unsere liben getrawen burgere czu Tetschen unserm liben vatere, dem Got gnade, und auch uns dicke geton haben, zunderlich czu desem mole habe wir in alle ire statrechte, di si von alders her gehabet haben und noch haben, besteteget, und bestetegen si in kraft dicz brifes also, das si volkomelich Meide- 307

Strana 308
burgisch recht haben sullen und haben, sunderlich alle statrecht, di di stat Luthmericz hat,1) gros und cleine, besunder und miteinander, von uns, unseren brudern, erben und nachkomelingen ungehindert. Geben wir in auch di ele, di gewichte gros und cleine mit allen iren stucken und auch di mosen des getreides in aller saczunge, alze di stat Luthmericz hat. Wellen wir auch, das kein wulwe- wer noch auch sneider gewant sneide adir mit der ele vorkawfe ausgenomen swarcz, weis und graw, noch auch mit imandes in sulcher mose gemeinschaft hab heimelich adir offenbar durch gewinnes wille. Wer anderlei varbe gewant, wi das were, sneiden wil, der sal czu der stat ein halb schok groschen zo dicke, alz geburt, schossen. Wer brawet, melczet und schenket, der sal auch zo vil geschosses geben, wer aber melczet und nicht brawet adir brawet und nicht melczet noch melczen lest, halb zo vil. Sal auch nimandes obir si vremde ge- trenke schenken, im haben denne di schepfen vor di were gesaczt, und habe auch vom vasse czu der stat zo vil geton, alz ir recht ist. Sullen auch di wulwe- wermeistere vorbas nie keinen czol geben von den grawen tuchern, di si selber machen und in ander stete vûrn ezu vorkowfen. Auch sal unser statrichter nicht junge bire schenken, idoch sal er in sulchem rechte und gewonheiten bleiben, alz es von alder her gewest ist. Sullen auch alle dorfer, di czu unser herschaft gehorn, nicht anderswo bir holen wen czu Tetschen. Geben wir auch den eitgeswornen macht innungen und czechen den hantwerken machen, busen doruf ezu setczen der stat czu vromen, idoch mit unserm rate und vor- machunge. Auch di buswerdigen, di ken der stat vorbusen noch trawen noch andir stete gewonheit und recht, bessern der stat czu vromen. Sunderlich wellen wir, das di eitbaren nu obir vier wochen czuzeen czu den hantwerkern, vlei- schern, becken und kreczemern, das dem armut und der gemeine gleich gesche. Wellen wir kreftiklich und genczlich, das vorbasme zowol alz bei unsern vor- varn, den Got gnade, kein hantwerker, wedir schuster, smied, sneider, becke, kreczemer, melczer adir was hantwerges es were, wi man das nennen mochte, auswendig der stat wone in der meile. Sal auch ir statbuch volkomelich und gancze kraft haben noch ausweisunge Luthmericzer statrecht, vorbas zo wol zain bei unsern eldern, den Got gnade. Auch sullen ire statgnisse, spilgelt, ufgabe, innunge, busen, brifgelt noch irem rechten und alden gewonheiten noch ausweisunge der obirsteter vor sich geen ungehindert der stat czu vromen. Wellen wir auch, das of ire gemeine von des statpharrers weze heruf newen der Elwe obir den Quaderberg of den engern umb di stat nimandes vort hege, hawe noch vich hûte in keiner weize, is sei denne mit irem willen und der stat czu vromen. Di ecker adir erwe, in der awen gelegen, di czu der stat schossen, sullen bei alle deme rechte bleiben, alz ire brife beweisen und alz si von alder her ge- habt haben. Di heuser, di mit deser stat aus gever wusten leider durch wassers gewelde gesaczt sein, sullen bei deser stat in irem geschosse und burgerrecht bleiben, alz vor alder, und sullen der berne und alles gebawer rechtes obir- haben bleiben. Auch sullen di garten, di von alders czu der stat geczinst haben 308

Strana 309
und noch czinsen, der stat czinshaftig bleiben ungehindert von uns und unseren nochkomenden. Mer welle wir alle dorfer, di bei unseren vorvarn vereinite czu der stat gebin, das di noch und vorbasme geben sullen zovil, alz alde recht ist. Sullen si denne uns und unseren nochkomenden alle jore czu rechtem geschosse vumfezig schock groschen in unser kammer reichen und geben, idoch sal in doran abegeen unschedelich, was vorweist ist von unserem liben vater, dem Got gnade, adir noch verweizet mochte werden zolange, bas das wedir gelost werde. Noch eins wellen wir, das vorbasme unsere hauplute alle jare noch gewonheit ander stete uf gewonliche czeit nawe schephen saczen sullen; auch sullen die schephen vortme nicht orteile sprechen auswendic gehegeter bank, und do is recht ist. Sol auch der brif, den in unser liber vater, obir den sich Got gnedelich irbarme, mit desem brife nicht gehoet noch genidert werden,2) sundir in aller weize und kraft bleiben, alz her lautet. Aller der sachen czu bestetekeit habe wir unser segel an desen brif lasen hengen. Czu groser sicherheit und be- kentenus haben wir den obgeschrieben edelen herren, hern Jan vom Ralsko, herrn czu Wartemberg, unsern liben vetter, und di erbaren Jordanen von Hugwicz, genant Ptaczek, unser haupman czu Tetschen, Jan gnant Widona von Skoroticz czu Selnicz und Lorencz Vincze czu Libenwerde gesessen, unsere man, ire segele an disen brif gebeten czu hengen. De gebin ist czu Tetschen noch Gotes geburd virczenhundert jor, dornoch in dem ezwelften am vreitage vor Palmen. Pergamenový originál v archivu města Děčína; k listině jest na pergamenových prouž- cích přivěšeno pět kulatých pečetí, z nichž první jest z vosku červeného, druhá až čtvrtá ze zeleného a poslední z černého. — Na rubu: Confirmation uber die stadrecht und deren freiheit herr Sigmund v. Wartenberg. No. 4. 1) Syn Jana z Vartemberka (A. Sedláček, Hrady XIV, str. 82). 2) Výše listina ze dne 20. ledna 1407 (č. 195). Srv. V. V. Tomek, Příběhy města a panství Děčínského, str. 141—147. 204. 1412 srpen 10. Hroch z Maršovic, správce pořešínského statku, potvrzuje spolu se svými syny Janem a Hrochem obyvatelům městečka Kaplice privilegium Markvarta z Pořešína ze dne 28. září 1387. Ich Hroch von Marsowicz, fürmund und verweser der kinder und der gûter zu Poressin, und mit meinen syn Jan und Hrochen und mit allen meinen erben1) tun chund und czu wissen mit disen prief allen leuten, die in sehen oder horen lesen, wie daz für mich chomen sein die erbern leut, richter, burgermeister und der rat und die gancz gemein des marchtes zu Caplicz und haben mir fürge- 309

Strana 310
leit, wi daz sie vormalen statrecht und etleiche besundere gnad von dem edeln und vesten ritter, herren Marqwarten seligen von Poressin, etwa irem genedigen herren, gehabt haben, und dazselb ist nun auch wol chund und gwissen, daz den also ist und der prif, den in derselb herr Marqwart daruber gegeben hat, verprennen ist in der prûnste, die in dem vorgenanten markt gescheen ist.2) Und wenne sie derselben prûnste, do derselb markt gancz und gar abgeprûnnen ist und uberwintleich und grobleich verdorben sein, also daz sie hinwider nicht wol gepawen mochten, darumb so paten sie mich als einen redlichen und rechten verwesern, daz ich in verheissen und mit meinem prife vor gewissen scholt, daz ich sie bei iren statrechten und gnaden ruleichen beleiben lassen und halden scholt in aller der masse, als sie in abschrift fur mich geprachten. Und lautet von wart zu wart also: Wir Marchwart von Poressin etc. (Následuje listina ze dne 28. září 1387; výše č. 134). Darumb so habe ich vorgenanter Hroch angesehen ir fleissige und redleiche pete und der warten, daz sie doster bas hin- wider gepawen mochten und sunderleich daz ez der kinder ere und nuczens ist, und habe in verhaissen und verheisse in mit kraft dicz priefes, daz ich sie bei allen ieren rechten und genaden rûleichen beleiben lassen und behalden wil gancz und gar, als oben beschriben ist, unczt zu der vorgenanten kinder iare, dieweil ich ir verweser bin; und wan dann die vorgenanten kinder czu iren iaren chemmen, so will und schol ich sie darzu underweisen und halden, daz sie in alle ire recht und gnade vernewen schullen mit iren brifen in aller der masse, als sie der ein brief von iren edl herren Marqwarten seligen gehabt haben, als oben geschriben ist, e bas dann wiers, umb sist und an alle gabe und ich getraw den kinden, sie schullen in noch mer gnad hinczu tün, der warten, daz sich die armen leut dester bas under in enthalden und generen mugen.3) Daz verhaisse ich mitsampt allen meinen erben pei trewn und bei eren alles steete und unczebrochen halden, als oben beschriben ist. Dez czu einer waren urkund und vesten bestetigung so hab ich vorgenanter Hroch mein insigel ge- hangen an disen brif und mit meinen liben syn Jan und Hrochen anhangunden insigl und czu einer czeugnus und besser sicherung mit der edlen herren insigl, die ich darczu gepeten hab, herren Beness von Tchorowicz, herren Raczkeins von Heisleins, Jan Ktil von Belens anhangunden insigel. Der brif ist geben nach Christi gepurd tausent iar und vierhundert iar und dernach in dem zwelften iar an sant Larenczn tag. Pergamenový originál v okresním archivu v Kaplici; k listině jest na pergamenových proužcích přivěšeno pět kulatých, vesměs dobře zachovaných pečetí z černého vosku, šestá jest ztracena. — Na rubu: 1412. — Poznámka o vkladu do desk dne 14. září 1665 (druhý zlato- zelený kvatern trhový, lit. B 19). 1) Srv. A. Sedláček, Hrady III., str. 235, kde i o pánech z Pořešína. 2) Srv. níže listinu ze dne 18. května 1415 (č. 208). 3) Stalo se listinou ze dne 6. prosince 1418 (níže č. 221). 310

Strana 311
205. 1413 duben 1. Praha.1) Král Václav IV. potvrzuje obyvatelům Stráže u Tachova listiny krále Jana ze dne 23. srpna 1331 a císaře Karla IV. ze 16. září 1355. O způsobu zachování této listiny v. pozn. při listině ze dne 23. srpna 1331 (výše č. 39); příslušný český text, značně pokažený zní: Václav, z Boží milosti římský král, vždy rozmnožitel řieše, a český král, známo činíme tiemto listem všem, že strany měštan našiech v Stráži, věrných našich milých, velebnosti naší pokorně prošeno býti[!], abychom jim zápis skrze najjasniššieho někdy kniežetem, pauem Janem[!], krále českého, děda našeho milého, na jich svobodé dané, pójčené a opět potom skrze najjaniššieho[!) kniežetem a panem, panem Karlem, řiemským ciesařem, vždy rozmnožitelem řieše, a českým králem, pánem a otcem našiem najmilišším, potvrzeno, obnoviti, pojistiti a ztvrditi, z královské naší milostivé dobroty potvrditi milostivěji ráčili bychom. Rozom zápisu dřieveřečeného pana Jana, děda našeho milého, takový jest a znie v tato slova: Jan, z Boží milosti český a polský král etc. (Následuje listina ze dne 23. srpna 1331; výše č. 39). Rozom zajisté zápisu dřie- veřečeného otce našeho takový jest a znie v tato: Ve jméno svaté a neroz- dielné Trojici zsčastně amen. Karel čtvrtý, z Boží milosti řiemský ciesař etc. (Následuje listina ze dne 16. září 1355; výše č. 73). My znamenavše vděčné a příjemné služby, kterýmžto dřieveřečení měštané naši v Stráži dřieveřečeným předkóm našim vděčně líbili jsú se a velebnosti naší líbiti se budú vděčněji napotom, a protož ne skrze blud ani z neopatrnosti, ale s dobrým rozmyslem a s radú věrných našich dřieveřečené zápisy, jim skrze děda a otce našich dřieve- řečených na jich svobody a milosti daná, dopuštěná a pójčená[!], obnovujem, oznamujem, pojišťujem a potvrzujem, obnovujem, oznamujem, pojišťujem a mocí těchto listuov s plného našeho vědomie potvrzujem z královské české plnosti a mocnosti, známo činíce a zevně chtiece dřieveřečené zápisy a listy ve všech jich punktích, klausulách, hantfestech a artikulích, jakožto slovo od slova nahoře se vypisují, nynie i potom v budúciech časích neporušitedlně zachovati mocí utvrzenie našim a jiným právóm bez škody pod našie velebnosti pečetí na svědomie. Dán v Praze léta Božieho tisícého čtyřistého padesátého čtvrtého[!] první den dubna, královstvie našich léta českého padesátého, římského třidcá- té ho] sedmého. 1) Podle let panování vychází rok 1413. — Zde chybně datováno vlivem inserující li- stiny Ladislavovy. 206. 1414 březen 12. Budyně nad Ohří. Mikuláš Zajíc z Hazmburka a na Budyni odpouští budyňským měštanům i obyvatelům vesnic Píst, Vrbice a Roudníčka některé roboty, jako vožení dříví ku 311

Strana 312
palivu do dvora a na hrad, povinnost opatřit povoz pro pána a paní města; víno vozí toliko k potřebě vrchnosti do Prahy nebo jinam, ale nejdále pět mil; stejně i seno. To vše činí pan Mikuláš pro spásu duší svých rodičů, své i svých příštích. Já Mikuláš Zajiec z Hazemburka seděním na Budynil) vyznávám tiemto listem obecně všem nynějším i budúcím, ktož tento list čísti neb čtúce slyšeti budú, že sem z dobrým rozmyslem a s přátelskú radú chudině své, ménem měštěném budynským i předměstckým i sedlákóm piestckým,2) vrbeckým3) i rudenským4) tyto roboty sem jim všecky jmenované spustil: Najprve aby dřievie žádného ku palivu nevozili k dvoru na hrad a druhé aby žádného vozu nenajímali na obecní groš k mým pojezdám bezprávným ani ku panie pojezdě, když by kam chtěla jeti kolivěk, a třetie aby mi koní k žádným bezprávným pojezdám nepójčeli ani to jich najímali na obecní groš, a čtvrté aby vína do Prahy nevozili aniž to kamkolivěk jinam, když by komu bylo prodáno aneb darem dáno, než tento kus sobě postavuji, když by bylo potřebie vína k mé spíži do Prahy anebo kamžkolivěk jinam, což by bylo vzdáli u pěti mílech, to mají vézti, ale dále nic; a páté a poslednie aby sěna nikamež dále nevozili s toho miesta, kdež najprve s luk sklidie, buďto uhrobie anebo do stodol, tehdy mají prázdni býti, než opět tento kus sobě postavuji a vymieňuji, když by mi sěna bylo potřebie do Prahy k mé spíži anebo kamžkolivěk jinam vzdáli u pěti mílech, tehdy také to mají vézti, ale dále nic. Protož o ty o všecky roboty svrchujmenované já svrchupsaný Mikuláš Zajiec milostivě a dobrotivě umluvil sem sě svú chudinú svrchujmenovanú, aby oni i jich budúcí náměstkové věčně viece těch robot svrchujmenovaných nečinili ani jich robotovali mně svrchu- jmenovanému Mikulášovi Zajiecovi ani mým budúcím náměstkóm. A to sem všecko učinil pro svého otce5) duši polechčenie a pro své matky duši i pro dušě svých přieších!] i sám pro sě. A toho všeho na svědomie a potvrzenie pečeť svú vlastní přivěsil sem k tomuto listu a pro lepšie svědomie té všie smlúvy svrchujmenované prozbú mú podle mne také pečeti své přivěsili sú bratr mój vlastní Jan Zajiec z Hazemburka seděním na Kamýce8) a strýci moji Mikuláš Zajiec z Hazemburka seděním na Kosti na hradě a Oldřich z Valdeka seděním v Hostinicích,7) Oldřich řečený Sochor z Valdeka seděním v Mladé, Hynek z Valdeka řečený Škoda, Jan najstarší z Běškovic, švagr mój,3) a měštěné z Rúdnice také svú městckú pečeť přivěsili sú na svědomie k tomuto listu. Jenž jest dán v Budyni léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřistého čtrnádctého léta ten pondělí den svatého Rehoře papeže. Pergamenový originál v archivu města Budyně; k listině jest na pergamenových prouž- cích přivěšeno osm pečetí. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 4) Roudníček, s. o. Libochovice. 1) V. pozn. I při listině ze dne 7. dubna 1408 (výše č. 200). 2) Písty, s. o. Libochovice. 3) Vrbice, 8. o. Libochovice. 312

Strana 313
5) V. pozn. 1. 6) V. pozn. 1. 7) Srv. A. Sedláček, Hrady XIV, str. 18; X, str. 86. s) Tamže VIII, str. 199—200. Otiskl A. Janda I. c., str. 121; srv. též tamže, str. 20. 207. 1414 prosinec 18. Bohuslav VI. a Hynek Krušina ze Švamberka potvrzují všechny dosavadní listiny a výsady pro Bor u Tachova. Známo pouze z potvrzení Jana Bartoloměje ze Švamberka ze dne 25. dubna 1601, uloženého v městském archivu v Boru u Tachova, kde se připomíná těmito slovy: Zum funften herr Bohuslaw und herr Hinckh Krussina von Schwan- berg1) confirmiren des herrn Bohuslaws von Schwanberk, ihres ahnherrn, so- wohl ihrer herrn vettern, herrn Bussekh und herrn Bohuslawen von Schwan- berk, gegeben begnadungen2 under Dato vierdtzenhenhundert und vierdtze- henden dienstag nach Luciae. 1) Synové Bohuslava V. ze Švamberka, bratra Buška a Jana ze Švamberka (A. Sedlá- ček, Hrady XIII., str. 109. — G. Schmidt l. c., str. 22—23). 2) Jsou to listiny Bohuslava ze Švamberka ze dne I. ledna 1369 (výše č. 100), Buška, Bohuslava a Jana ze dne 25. ledna 1391 (výše č. 141) a Bohuslava VI. ze Švamberka ze dne 2. března 1408 (výše č. 198). 208. 1415 květen 18. Pořešín. Hroch z Maršovic dovoluje městečku Kaplici, zničenému dvojím požárem, že nemusí platiti více královské berně nežli 20 kop grošů. Já Hroch z Maršovic seděním na Pořešíněl) vyznávám tiemto listem všem, ktož jej čísti nebo slyšeti budú, že sem učinil úmluvu s měšťany z kaplickémi, z bohatými i z chudými, i ze všie obcí takúto úmluvu, když by byla králova berni zemská, aby nedávali viece té berni neš dvaceti kop grošóv, a to aby zebráno bylo řádem pro zbožie, jako v jiných králových městech činie. A protož sem tu úmluvu a milost učinil pro lepšie městské i také naše, neb kdyš jest město Kaplice zhořelo všeckno, že nic neostalo, a potom, neš čtyři léta minuly, opět zhořelo takéš jakšto i dřéve, tuť jsú byli lidé tak ochudlí, že ne- rodil žádný staviti, jeliš sem s nimi úmluvu učinil svrchupsanú, to jsú to teprv počeli staviti. Protož tu úmluvu slibuji zdržeti a ctně zachovati věčně 313

Strana 314
pod mú vierú i pod mú ctí. Pakli bych co viece na nich žádal té jisté berni, toť bych učinil proti své cti i proti své vieře i proti všie pravdě i proti řádu. Též má každý zdržeti budúcí pán, ktožkolivěk bude Kaplice dršeti, ty všechny úmluvy svrchupsané. Pakli by jim který pán budúcí, ten ješto by Kaplice dršel, chtěl učiniti nebo učinil co jiného, než co je svrchu psáno, ten by také učinil proti své cti i proti své vieře, neb by to učinil mocí a besprávím mimo všecko právo i byl by křiv před Bohem i před lidmi. Na kteréšto věci potvrze- nie a bezpečenstvie já dřévepsaný Hroch z Maršovic seděním na Pořešíně svú vlastní pečeť svým dobrým vědomím k tomuto listu přivěsil sem a na svědomie těm všem věcem prosil sem urozeného muže, pana Beneše ze Tchorovic, Jana, syna svého staršího z Maršovic, Hrocha, syna svého mlazšího také z Maršovic a Jana, řečeného Ktyle z Velenov, še sú své vlastní pečeti s jich z dobrú vólí k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán a psán na Pořešíně od narození syna Božieho léta tisícého čtyřstého patnáctého v tu sobotu před svatým Duchem. Pergamenový originál v okresním archivu v Kaplici; k listině jest na pergamenových proužcích přivěšeno pět kulatých pečetí, z nichž jest první a třetí z vosku zeleného, ostatní z přirozeného. — Na rubu: N. 3. — Nro. 3. — Poznámka o vkladu do desk zemských ze dne 14. září 1665 (kvatern trhový zlato-zelený druhý, lit. B 21). 1) O něm v. pozn. I při listině ze dne 10. srpna 1412 (výše č. 204). 209. 1416 červenec 9. Praha. Král Václav IV. uděluje na žádost Jindřicha z Elsterberka jeho městu Žluticům výroční trh na svatodušní svátky s osmi dny následujícími. Wir Wenczlaw, von Gotes gnaden Romischer kunig, zu allen czeiten merer des Reichs, und kunig zu Beheim, bekennen und tun kunt offinlich mit disem brive allen den, die in sehen oder horen lesent, das fur uns komen ist der edel Heinrich von Elsterberg,1) unser liber getrewer, und bate uns mit demutigen fleisse, das wir dem burgermeister, rate und burgern gmeinlich seiner stat zu Luticz, unsern liben getrewen, einen jarmarkt doselbist in der stat zu Luticz zu verleihen und zu geben gnediclichen geruhten. Des haben wir angesehen des egenanten Heinrichs fleissige bete und auch dienste und trewe, die er uns und der cron zu Beheim ofte und dicke nuczlich und williclich erczeiget und getan hat, teglich tut und furbas wol tun mage und sol in kunftigen czeiten, und haben dorumb mit wolbedachtem mute, gutem rate und rechter wissen dem egenan- ten burgermeister, rate und burgern gmeinlich der egenanten seiner stat zu Luticz einen jarmarkt gnediclich verlihen und gegeben, [verleihen und]3) geben inen den in craft dicz brives und kuniglicher macht zu Beheim volkumenheit also, das derselbe jarmarkt uf den heiligen pfingsttage schirist komende ein 314

Strana 315
und angeen und acht tage gancze nacheinander zu czelen weren und furbas mer uf dieselben czeite alle jare zu ewigen czeiten besteen, bleiben und gehalden werden sol von jedem mane, doruf mit seiner habe und kaufmanschacz in die egenante stat zu Luticz und wider dorus sicher zu czihen und zu reiten und do- selbist zu kaufen und zu verkaufen mit aller gnaden, rechten und freiheiten geniesen und gebrauchen, als andere unsere stete unsers kunigreichs zu Beheim ire jarmarkte haben, halden und der geniesen und gebrauchen von allerme- niclich ungehindert. Und gebieten dorumb allen und iglichen unsern burggrafen, houptlewten, amptlewten, burgermeistern, richtern, reten und burgern gmein- lich der stete, merkte und dorfer unsers kunigreichs zu Beheim, die nu sein oder in czeiten sein werden, unsern liben getrewen, das sie die egenanten bur- gere und inwonere der stat zu Luticz an dem egenanten jarmarkt nicht hindern noch irren, sunder sie des geruhlich geniesen und gebrauchen lassen und ouch dobei von unsern wegen hanthaben, schuczen und schirmen, als libe inen sei unsere swere ungnade zu vermeiden. Mit urkunt dicz brives versigelt mit unsir kuniglichen maiestat insigel. Geben zu Prage nach Crists geburt vierczehen- hundert jar und dornach in dem sechezehenden jaren des nechsten donrstags nach sand Procops tage, unser reiche des Beheimischen in dem virundfunf- czigsten und des Romischen in dem einundvirczigisten jaren. Ad relacionem Heinrici de Lazan, capitanei Wratislawiensis, Johannes de Bamberg. Pergamenový originál v archivu města Žlutic; na žlutočervených hedvábných nitích byla přivěšena pečet, nyní ztracená. — Na rubu: R. Caspar de Lewbicz. — List na jarmark na svatého Ducha. — Krále Vácslava. — V kvaternu trhovém rudém 1595 K 8. — Anno 1416. — 17. — König Wentzlaus, Böhmischer König, ertheilt denen Lutitzer Burgern das Privilegium den Pfingstjarmarkt durch gancze 8 Tage zu halten. — Český překlad v listině Jana z Vřesovic ze dne 3. prosince 1489 (originál v žlutickém archivu): My Václav, z Božie milosti řimský král, po vše časy rozmnožitel řieše, a král v Če- chách, oznamujem a známo činíme zjevně tiemto listem všechněm těm, ktož jej uzřie anebo čtúcí slyšeti budú, že před nás přišel jest urozený Hendrych z Elsterberka, věrný náš milý, a prosil nás s pokornú pilností, abychme my purgmistru a radě a měštanóm obci jeho města Žlutic, věrným našim milým, jeden jarmark tu v tom městě ve Žluticích puojčili a dáti milostivě ráčili obdařiti. Tu jsme my vzhlédli na prve jmenovaného Hen- drycha pilné prozsby a také služby a věrnost, kteréž on jest nám a té koruně v Čechách často a hustě potřebně a povolně vokazoval a činil jest a vždy činí a potomně dobře činiti muož a má v budúcích časích, proto sme z dobrým rozmyslem, dobrú radú a pravým vědomím těm prve jmenovaným purgmistru a radě, měštaném, obci v prve jmenovaném jeho městě v Žluticích jeden jarmark milostivě puojčili a dali, puojčujem a dáváme jim ten v moci listu tohoto a královskú[!] moci v Čechách duostatečností tak, že ten jarmark na ty svaté letniční dny najprve přišlé vjíti a počíti a vosm dní celých pořád zběhlých čtúcí pořád trvati má a potomně na ty časy každého roku věčné časy zuostati má a držen býti má od každého, na to aby svými statky a kupectvími do toho prve jmenovaného města v Žluticích a zase ven bezpečně jieti i táhnúti budú!] moci a tu kupovati i prodávati a všech milostí, práv a svobod užíti a požívati, jakož jiná naše města našeho královstvie v Čechách jich jarmarky mají a držie a těch užívají a potřebují před všelikými a bez překážení. 315

Strana 316
A přikazujem proto všechněm i každému, našim purkrabiem, hajtmanóm, uředníkóm, purgmistróm, rychtářóm, radám a měštanóm, vobecně městám, městečkám i vsem našeho královstvie v Čechách, kteréž nynie jsú anebo v časích budú, našim věrným milým, aby oni ty jmenované měšťany a obyvatele toho města v Žluticích na tom jmenovaném jar- marku nehyndrovali ani nepřekáželi, zvláště jim toho pokojně užívati a potřebovati ne- chali a také při tom pro nás vopravovali, vobraňovali, pod uvarovániem našie těžké ne- milosti uvarovali se. K svědomie tomuto listu zapečetěn naším královským majestátem pečetí. Dán v Praze po Božiem narozenie čtrnádctestého léta a potom v šestnástém létě ten čtvrtek po svatém Prokopě, královstvie našeho českého padesátého čtvrtého let a římského jednoho a čtyřidcátého. a) Otvor v pergamenu. 1) Jan Boreš, syn Boreše staršího, prodal r. 1415 svou část Žlutic Jindřichovi z Elster- berka, který brzy poté získal i druhou polovinu, již drželi bratří Vilém a Jan z Nečtin (A. Sedlá- ček, Hrady XIII, str. 207). Otiskl J. Hille v článku „Einige im Besitze der Stadt Luditz befindliche Urkunden" (MVGDB XLVI. 1907—1908, str. 399—400). 210. 1416 červenec 17. Petr a Čeněk z Vartemberka a z Veselí prodávají za 325 kop grošů měštanům jičínským a obyvatelům vsí Staré Místo, Čejkovice, Vokšice, Holín a Ohaveč tak řečené „právo královo“, jak je užívají Nymburští; osvobozuje je od berně z krčemních domů; uděluje jim právo volného odkazu movitého i nemovitého jmění; zemře-li kdo bez poslední vůle, jeho statek připadne nejbližšímu příbuznému, který bydlí ve městě nebo v jmenovaných vesnicích; měštané mohou dále svým dětem svobodně určovati poručníky, nestane-li se tak, připadne péče o děti nej- bližšímu příbuznému; kdo chce, může volně opustiti město; nové měštany přijímá rychtář s konšely, ovšem beze škody vrchnosti; na městský soud se přenáší souzení „vin králových“; obci se ponechávají veškeré háje a pastviny, zvláště Valdice, dva mlýny a platy z domků na obecní půdě, jakož i podací ke kapli na hřbitové se ško- lou a zvonicí. My Petr a Čeněk z Veselé, řečení z Vartemberka, páni jitčínští i toho všeho panstvie,1) vyznávámy tiemto listem všěm, ktož jej čísti neb slyšeti budú, že smy prodali pravým trhem královo právo měšťanóm jitčínským i všěm bydli- telóm města Jitčína, našim věrným a milým, i těm všěm lidem staroměstckým,2) čejkovským,3) okšickým, 4) holínským,5) ohavečkým8) za tři sta a za pětmez[ci- etma kop grošóv]a) tak, aby úrok spravedlivý jim od staradávna ustavený pla- tiece a od berně s domóv krčemných u Jičíně vysvobozeni jsúce, práv [požívali měst králových]3), a zvláště v těchto kusiech, jako královo město Nimburg na Labi sedí,7) aby všickni lidé nynější i budúcí obojého pokolenie [mužského i žen- ského]a) dřieve jmenovaného města Jitčína i těch všech vsí i lidí svrchu psaných 316

Strana 317
své zbožie movité i nemovité, buďto v městě neb kromě města, na domiech, na forberciech, na dvořiech,b) na dědinách, na rolích, na platech a na kterýchž- kolivěk věcech záleží, mohli dáti, komuž by kolivěk chtěli, a buď odkudž buď, ješto by sě jim líbilo a jim přieli°) tak, jakž jest obyčej před zahájeným súdem, jakož od staradávna právo jmají. A pakli byd) kto z nich kdy, toho neobmyšle a neodevzdada tu, kdež právo jest, umřel bez dětí, kteréž by s svú manželkú měl, aby to všecko zbožie na najbližšieho a najpříbuzněšieho přietele spadlo, bydlitele toho města Jitčína i těch vsí svrchupsaných. A také své děti i své sirot- ky aby mohli poručiti, komuž by chtěli, tu, kdež právo jest, a pakli by) toho kto kdy neobmyslil tu, kdež právo jest, aby ti sirotci na najbližšieho přietele spadli města svrchupsaného i také vsí svrchupsaných. A také ač by sě kdy komu ne- líbilo býti v dřévejmenovaném městě našem v Jitčíně i také v svrchupsaných vsech, aby mohl prodati,f) když by chtěl a komuž by chtěl, a od nás sě bráti i stěhovati, kamž by kolivěk chtěl, bez našie přěkazy i našich budúcích, a také ač by kdy kto chtěl sě přibrati a přistěhovati do dřévejmenovaného města i také do svrchupsaných vsí, a kohož by rychtář a konšelé přijeli,5) že to nikdá nemá proti nám býti ani našim budúcím.h) A také smy jim toto zvláště složili, že jakož v králových městech podkomořie králóv neb hofrychtéř jeho konšely sadie a právo své berú podle uloženie každého města a viny také povýšenějšie na svých súdiech berú, nežli kdy sě před svým rychtářem dědinným1) súdie, to všecko právo podkomorné i ty všecky viny, ješto slovú královy, ty smy jim všecky složili a při vinách, jakož od staradávna v nich sedie a jakož před svým rychtářem dědinnýmk) sě súdie, při těch smy je ostavili i odstavujem a také při tom je právě ostavujem, aby zarukovali, jakož město od staradávna za právo má. A také při té obci je ostavujem, buď to háj nebo pastvy, kteréž k městu přiležie, a zvláště Valdicě1) 7) a k tomu dva mlýny, jakož jeden nad městem a druhý leží pod městem,m) i ti domkové,n) jakož sedie na obci, s kte- rýchž platie k potřebám obecním, aby mohli plat bráti k potřebám obecním beze všie přěkazy. A také aby jměli podánie kapli té, jenž stojí na kyrchově, i s školú i s zvonictvem, jakož sú měli za staradávna. A to, což smy učinili, to smy učinili s dobrým rozmyslem i s dotazem i s radú svých věrných,°) a to slibu- jem svú dobrú věrú křesťanskú beze všie zlé lsti jim dřieve jmenovaným měš- ťanóm našim i těm všem vsem i jich bydlitelóm, jich dětem i jich budúcím věčně držeti a pro žádnú věc toho nikdy neproměňovati. Ataké tomu chcme, aby i našie děti, ač je kdy mieti budem, i naši budúcí to úplně a věčně drželi a jim toho pro nic nikdy neproměnili. A toho všeho na svědomie i na pevnú a na věčnú jistotu svú smy vlastní pečeť k tomuto listu přivěsili, a nadto smy prosili uroze- ných a dolepsaných pánóv, točišto pana Jindřicha z Vartemberka seděním na Valštýně, pana Petra z Vartemberka seděním na Děvíně, pana Viléma z Vartem- berka seděním na Zákupi, svých milých strýcóv,3) a k tomu také ctných a opatrných mužóv, rychtáře a konšel města Králové Hradcie a města Nimburga na Labi, svých milých súsěd, aby své pečeti k tomuto listu přivěsili těm všem 317

Strana 318
věcem svrchupsaným na svědomie a na potvrzenie. A my Jindřich z Vartem- berka seděním na Valštýně, Petr z Vartemberka seděním na Děvíně, Vilém z Vartemberka seděním na Zákupi ku prosbě svrchupsaného a urozeného pana Čeňka, našeho strýce milého, své smy pečeti k tomuto listu přivěsili toho všeho svrchu psaného na svědomie a na potvrzenie. A nad to, ač by to město svrchu psané i s tiem panstvím po jeho smrti dřéve jmenovaného pana Čeňka na ny nebo na nás na kterého nebo na naše budúcie kdy připadlo, že my všichni anebo ti anebo ten, komuž by to panstvie kdy připadlo, tehdy slibujem i slibují i slibuje to všecko úplně a věčně držeti i s svými budúcími. A bude-li kdy od dřéve řečených měšťan neb od jich budúcích na nás požádáno, že jim to slibujem svými listy potvrditi a to obnoviti. A my rychtář a konšelé města Králové Hradcie a rychtář a konšelé města Nimburga na Labi ku prosbě dřéve- jmenovaných a urozených pánóv, pana Petra a pana Čeňka, své smy pečeti městcké toho všeho na svědomie svrchupsaného přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta ot narozenie syna Božieho tisícieho čtyrstého šestnástého v ten pátek po svaté Margaretě. Pergamenový originál v archivu města Jičína; k listině jest na pergamenových prouž- cích přivěšeno sedm kulatých pečetí, z nichž prvých pět jest z vosku červeného a zbylé dvě z při- rozeného, poškozena jest pouze pečet poslední. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) — Tato listina, téměř doslovná s privilegiem téhož pana Čeňka z Vartemberka pro Nový Bydžov ze dne 14. prosince 1407 (J. Čelakovský, Codex II, č. 820, str. 1089), jest ob- sažena v potvrzení bratří Beneše a Haška z Valdštejna ze dne 19. května 1440 (níže č. 272) i v konfirmacích ze dne 20. února 1456 a ze dne 23. července 1465; jest však hodné pozoru, že v obou posledních listinách má znění místy odchylné, jak jest uvedeno v poznámkách (znění B). a) Otvor v pergamenu, doplněno z pozdějších konfirmací. — b) B nemá „na dvořiech“. — c) Místo slov „a buď odkudž buď, ješto by se jim líbilo a jim přieli“ má B „přebyvate- luom města Jičína anebo jmenovaných vsí“. — d) Místo věty „A pakli by“ až „těch vsí svrchupsaných“ se čte v B „aneb aby dva konšely měl při tom a dva z obecních staršiech a písaře, když by poručel, to má poručenstvie moc, jako by před zahájeným súdem poru- čel“. — e) Místo věty „a pakli by toho kto kdy neobmyslil“ až „i také vsí svrchupsaných“ vkládá B obšírný odstavec tohoto znění: „aneb před těma dvěma konšeloma a dvěma obecnýma svrchupsanými. Pakli by se přihodilo, že by kto bez dětí umřel, kteréž by právě s svú manželkú měl i bez poručenstvie a toho neopatřil tu a tak, kdež právo jest výše již psané, aby to všecko zbožie i sirotci na najbližšieho přietele spadli toho města Jičína i také vsí svrchupsaných i statek jich po smrti těch sirotkuov s ohradú konšel a obecních star- šiech toho města již psaného. A jestliže by takový žádný příbuzný, ktož by chtěl právo mieti k tomu statku, nevokázal se ve čtvrti léta, tehdy konšelé téhož města s obecními staršími mají moc ten statek, buď málo nebo mnoho, na obecnie dobré obrátiti“. — f) Za slovy „aby mohl prodati“ následuje jiný konec té věty: „neb směniti tomu, ješto by úřed- níci naši jej přijali beze škody města toho i svrchujmenovaných vsí, a vod nás se bráti, kamž by kolivěk chtěl, bez našie překážky i našich budúcích“. — g) Místo slov „a kohož by rychtář a konšelé přijeli“ má B „ješto by jej purkrabie s Veliše s rychtářem a konšely přijali“. — h) B vkládá sem tuto větu: „A také ktož by se jim nelíbil k obývánie pro hodnú příčinu, aby měli moc kázati takovému osaditi na to miesto aneb purkrecht jiným 318

Strana 319
hodným člověkem, kteréhož by úředníci svrchupsaní přijali“. — 1) Místo „před svým rychtářem dědinným“ jest v B „před svým rychtářem a purkrabí s Veliše“. — k) Místo „před svým rychtářem dědinným“ jest v B „před svým rychtářem a úředníkem s Veliše“. — 1) B dodává „i při tom rybníka pod Valdicí, jakož sú na svuoj náklad udělali, aby jeho požívali, jakž nejlépe umějí, bez překážek našich i našich budúcích. A tomu dva mlýny“, načež se znění již zase shoduje. — m) Za slovy „a druhý leží pod městem“ jest v B doplněk „a třetí vranický, a při těch dvú groší, jako do sladu dávají, zuostavujem a dáváme krom pánuov a zeman, což by k svému vaření kupovali, ne na prodaj.“ — n) Místo „i ti dom- kové“ až „beze všie přěkazy“ čte se v B „I ti domkové, jakož sedie na obci i kteréž by viec mohli ustaviti ve zdech městských na obci, a s těch my nemáme bráti úroka, kterýž na ně vysadie, s kterýchž platie ku potřebám obecním, aby mohli plat bráti beze všie překážky“. — o) Odtud jest znění v B zkráceno: „A to jim řiekame ctně a právě věčně sdržeti a pro žádnú věc toho nikdy neproměňovati, i naši budúcí to úplně aby věčně drželi a jim toho nikdy neproměňovali a nezdvihali již dřievejmenovaným měšťanuom našim i těm všem vsem i jich bydliteluom, jich dětem i jich budúcím“. Zde insert končí. 1) Po Ješkovi z Vartemberka (v. pozn. při listině ze dne 25. února 1302, výše č. 15) zůstali synové Beneš a Čeněk; syn Benešův byl Petr, syn Čeňkův stejnojmenný Čeněk, vyda- vatelé tohoto listu (F. Menčík, Dějiny města Jičína I. I., str. 12—14. — J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 867). — O počátcích Jičína v. výše při listině ze dne 25. února 1302 (č. 15). 2) Staré Místo, s. o. Jičín. 3) Čejkovice, s. o. Jičín. 4) Vokšice, s. o. Jičín. 5) Holín, s. o. Jičín. 6) Ohaveč, s. o. Jičín. 7) Privilegia král. města Nymburka otištěna v II. dílu Codexu J. Čelakovského. Nym- burk se řídil právem magdeburským (J. Čelakovský, Codex II, str. 253, 255, č. 149). 8) Valdice, s. o. Jičín. ») Synové Jana z Vartemberka z pošlosti děčínské (A. Sedláček, Ottův slovník naučný XXVI, str. 435—436). Listinu otiskl J. M. Jakubička I. c., str. 3—5. 211. 1416 červenec 19. Praha. Král Václav IV. potvrzuje obyvatelům městečka Hostomic privilegium, jež obdrželi od Hynka Berky z Dubé 3. května 1343, a uděluje jim právo mílové i právo volného odkazu kterékoliv osobě s výjimkou duchovních. Wenceslaus, Dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie3) rex, notum facimus tenore presencium universis, quod in nostre maiestatis presencia constituti opidani et inhabitatores in Hostomic, fideles nostri dilecti, nobis humiliter supplicarunt, quatenus ipsis quoddam privilegium, per nobilem quondam Hinkonem dictum Berka de Duba predecessoribus ipsorum predicto- rum opidanorum in Hostomic datum, traditum et concessum, auctoritate nostra regia Boemieb) approbare, ratificare et confirmare graciosius dignaremur. Cuius quidem privilegii tenor presentibus inseritur et est talis: Nos Hinko 319

Strana 320
dictus Berka de Duba, burggravius Pragensis etc. (Následuje listina ze dne 3. května 1343; výše č. 53). Nos igitur, qui vota quorumlibet iuste petencium amplectimur, presertim cum iuste°) petentibus non sit denegandus assensus, prefatorum opidanorum in Hostomicz, qui se per continuata fidelitatis obse- quia maiestati nostre reddiderunt multipliciter commendatos, iustis petitioni- bus favorabiliter annuentes, predictum Hinconis Berce privilegium approbavi- mus, ratificavimus et virtute presencium regia auctoritate Boemie et de certa nostra scientia graciosius confirmamus, decernentes ipsum exnunc inantea in omnibus suis sentenciis, clausulis et articulis, prout de verbo ad verbum ex- pressatur superius, perpetuo obtinere inviolabilis roboris firmitatem. Insuper ex innata nostre benignitatis clemencia prefatis opidanis in Hostomicz hanc superaddicimus graciam specialem, quod infra spacium unius miliaris circum et circa opidum prefatum nullus audeat thabernas erigere aut habere nec in eisdem propinare aut aliquod mechanicum artificium exercere in preiudicium ipsorum et gravamen, nisi forent aliqui, habentes literas aut indulta in contra- rium,d) quod thabernas in bonis ipsorum habere, propinare et alia artificia ex speciali gracia valeant aut possint exercere, illis duntaxat exceptis. Eciam in- hibemus presentibus, quod in districtu ipsorum opidanorum nullus thaberna- rius audeat propinare potagium quodcunque, nisi talis foret, qui maiestati nostre bernam generalem tribuat et persolvat more aliarum thabernarum in regno nostro Boëmie constitutarum. Ceterum volumus, quod singuli opidani tam in vita quam in morte bona ipsorum universa mobilia et immobilia dare, legare, testari et de eisdem disponere possint, cuicunque voluerint, spiritualibus tamen personis duntaxat exceptis. In casu vero, si aliquem ita intestatum de- cedere contingeret ab hac luce, extunc universa et singula bona ipsius ad alios superstites consanguineos ipsius, qui onera quotidiana more aliorum opida- norum ibidem habitancium sufferunt et paciuntur, sint ex parte gladii sive fuso, devolvi debent pleno iure contradictione qualibet non obstante. Presencium sub regie nostre maiestatis sigillo testimonio literarum. Datum Prage anno Domini millesimo quadringentesimo decimo sexto die decima nona Julii, regno- rum nostrorum anno Boemie quinquagesimo quarto, Romanorum vero quadra- gesimo primo. Ad relationem Joannis de Leskow, supremi camerarii, e Joannes Weilperger, decretor. dator[!],") Opis ve vidimátu města Berouna ze dne 20. listopadu 1599 (v archivu ministerstva vnitra, odd. SM P 106 H 36), jakož i v potvrzení hostomických privilegií Leopoldem I. dne 14. února 1665 (v archivu města Hostomic). a) Ve vidimátu chybně „Boemimie“. —b) Slovo „Boemie“ ve vidimátu nadepsáno touž rukou. — c) Potvrzení z r. 1665 má „iusta“. — d) Tamže „in contraria". — e) Slova „Ad relationem“ až „decretorum dator“ jsou zapsána pouze v potvrzení z r. 1665. — Správně má býti „decretorum doctor“. 320

Strana 321
212. 1418 březen 13. Praha. Pražský arcibiskup Konrád z Vechty potvrzuje měštanům z Týna Horšov- ského privilegium pražského arcibiskupa Zbyňka ze dne 2. října 1406. Conradus, Dei gracia sancte Pragensis ecclesie archiepiscopus1) et apostolice sedis legatus, notum facimus tenore presencium universis, quod constituti in nostra presencia providi ac discreti cives et incole opidi nostri forensis in Tyn Horssoviensi, fideles nostri dilecti, nobis cum debita instancia supplicarunt, quatenus ipsis privilegium per reverendissimum in Christo patrem, dominum Sbinconem, olim archiepiscopum Pragensem, predecessorem nostrum bone memorie, super certis ipsorum iuribus, graciis et libertatibus de voluntate et consensu venerabilis capituli dicte ecclesie nostre Pragensis datum et concessum, de benignitate solita approbare, ratificare et confirmare graciosius dignaremur. Cuius quidem privilegii tenor sequitur per omnia et est talis: Sbinco, Dei gracia sancte Pragensis ecclesie archiepiscopus etc. (Následuje listina arcibi- skupa Zbyňka ze dne 2. října 1406; výše č. 186b). Nos igitur dictorum civium et incolarum nostrorum iustis precibus pie moti attendentesque, quod iuste petentibus non sit denegandus assensus, non per errorem aut improvide, sed animo deliberato sanoque fidelium nostrorum ad hoc accedente consilio ipsis suprascriptum privilegium et singula in eodem contenta, prout in suis punctis et clausulis, sentenciis et articulis de verbo ad verbum plenius expressatur superius, approbavimus, ratificavimus et confirmavimus, approbamus, ratifica- mus et tenore presencium in Dei nomine graciosius confirmamus, decernentes illud habere inviolabilis roboris firmitatem. In cuius rei testimonium presentes literas fieri et sigillorum nostrorum appensione iussimus communiri. Datum Prage anno Domini millesimo quadringentesimo decimo octavo die tredecima mensis Marcii. Pergamenový originál v archivu Národního musea v Praze; k listině jest na pergameno- vém proužku přivěšena špičatě-oválná pečet z vosku přirozené barvy s kulatou sekretní pečetí z červeného vosku na rubu. — Na rubu: Nro. 3. 1418. — Český překlad v potvrzení městských privilegií horšovotýnských ze dne 17. října 1597 (v archivu města Týna Horšovského; pouze potvrzení, proto překlad nepřipojuji). 1) Konrád z Vechty; byl arcibiskupem v letech 1413—1431 (G. Friedrich, Rukovět chronologie křestanské, str. 238). 213. 1418 červenec 1. Praha. Opat Arnold a všechen konvent nepomuckého kláštera potvrzují městečku Plánici listinu opata Jindřicha a tamního konventu ze dne 16. ledna 1329. Od- 321

Strana 322
volacím místem jest městský soud v Nepomuce. Pláničtí mohou svobodně prodati nebo odkázati svůj majetek kterékoliv osobě z nepomuckého panství, nesmí se však role drobiti na menší díly nežli na čtvrt lánu. Ve jméno Buoží amen. My Arnolt Božím milováním a vešken konvent kláštera nepomuczského1) tiemto listem vyznáváme všem vuobec, že vzešlab) mezi námi a klášterem naším svrchupsaným s jedné strany a obyvateli a obcí městečka našeho Plánice strany druhé o zbranění platu čtyř hřiven grošuov se čtyrydceti groši platu ročnieho věčného nám a klášteru našemu svrchu- psanému s krčem v témž městečku našem Plánici vysazených, od mnohých zdávna minulých časuov placených, abychom takových šacuňkuov a pomocí od týchž obyvateluov a obce dřévepsaného městečka Plánice našeho nežádali. Abychom ukrotili některé búře, škody a ruoznice nám a klášteru našemu svrchupsanému a zbožím k němu příslušejícím v času válek nynie v královstvie Českém vzešlých skrze kteréžkoli téhož královstvie zhúbce učiněné,1) aby potom v budúcích časích se nedály a o všech i každých zvlášče kusích v listu svářech, rozbrojiech a nechutenstvie strany druhé kterakkoli vzešlých nesnáz neslušná, přélišná, k kterémužto platu čtyř chřiven se třidceti groši nebo pomoci placenie obyvatelé a obec téhož městečka Plánice se jedniem listem bratra našeho Jindřicha zdávna předešlého na pargameně psaném pečetí prostřední podlúho- vatú z vosku bielého obecného, na obřezku pargamenovém visutú, celým, ne- porušeným, nesmazovaným, nesešlým ani v kterém kusu podezřelým, ale beze vší vády a domněnie bránili jse, prosíce, abychom je při držení téhož listu za- chovali a od neobyčejných šacuňkuov zbavili. Kterýžto list Uněk, Bláha Jaku- bec a Václav Sladovník jich a všie obce dřévepsaného městečka jménem v témž rozbroji a nesnázi, aby to mohlo srovnáno býti, před slovutným pánem Janem Bechyní z Prahy, podkomořím královstvie Českého,2) kláštera našeho svrchu- psaného a zboží k němu příslušejících z podkomořstvie úřadu zprávce hodného, v té nesnázi rozeznatele od najjasnějšieho kniežete a pána, pana Václava, řím- ského krále, vždy rozmnožitele řieše, a Českého královstvie jasného pána našeho slavného, nám daného, k kteréhožto pana Jana podkomořie rozeznánie, vý- povědi a dokonánie i s prve jmenovanými obyvateli a obcí téhož městečka našeho Plánice jednostajně jsme svolili bez připuzenie jeho výpovědi státi a poslušni býti pod pokutú pěti set kop grošuov pražského rázu, k komoře králově skrze stranu neposlušnú té výpovědi bez odpuštění propadených, dobrovolně okázali jsú v tato slova: Ve jméno svaté a nerozdielné Trojice amen. (Následuje listina ze dne 16. ledna 1329; výše č. 35). Po kteréhožto listu okázánie i dřéveřečených obyvateluov a obce téhož městečka...a) svrchupsané pokuty dřévepsaný pan Jan podkomořie, měv na to dobrý rozmysl a řeč téhož listu váživ a rozjímav, věrohodných lidí rady požívaje, radú našie i svrchu- psaných obyvateluov a obce téhož městečka našeho Plánice ...3) královým volením, královskú mocí i svého úřadu mocí a také podáním obojé strany vy- 322

Strana 323
pověděl a zuostavil listu svrchupsaného řeč v tomto listu psanú ve všech a každých kusích, zvlášče výmienkách a artikulech moc...a) kterýžto list i my tiemto listem naším z též výpovědi dobrovolně a svobodně ve vší jeho řeči a držení obnovujem a upevňujem, utvrzujem a proti tomu listu ani ve všem ani v straně v které nikoli zprotiviti se nemieníme, ale ....) nás a náměstky naše obyvateluom a obci městečka našeho Plánice v časy věčné a budúcí pevně držeti a zachovati slibujem bez všie našie i budúcích našich odpornosti a vý- mienky dolepsané. Pro světlejší rozum již jmenované ...a) z nové výpovědi pana Jana podkomořieho skrze nás dobrovolně a obú strany přidáváme a při- pisujem, aby ve všech přech a nesnázích a róznicích, kteréž soudem rozdieleny mají býti, k právu městečka našeho nepomuczského3) jakožto k vyššiemu utí- kati se mají obyvatelé a obec městečka našeho Plánice a na témž právu měs- tečka nepomuczského dosti míti, když skrze mě aneb kteréhokoli z mých od- povědi konšeluov svrchupsaného našeho městečka Plánice bude odvoláno aneb s téhož práva zřeno, tak však, aby svobody téhož městečka našeho Plánice svrchupsané, v tomto listu zavřené, vcele ve všem zachovány byly. A také aby každý obyvatel dříve řečeného městečka našeho Plánice dědictvie rolie svých jinému člověku hodnému a obci se hodieciemu na zboží kláštera našeho svrchu- psaného obývajíciemu anebo s nimi v témž městečku našem Plánici přebývati a bydliti chtějícému změniti, prodati, dáti plnú moc a svobodnú a všelikterakú z dřévepsaného pana Jana výpovědi měl moc a svobodu beze všie překážky v témž právu purkrechtniem, jakožt jest obyčej téhož městečka našeho, tak však, aby nižádný druhému menšieho dielu než čtvrt lánu nižádným obyčejem prodati nemohl ani směniti ani oddati. A my pro upevněnie jistoty a zřízenie svrchupsaného a znamenie poslušenstvie výpovědi svrchupsaného pana Jana podkomořie tento list kázali jsme učiniti a našich pečetí, totiž opata a konventu kláštera našeho napřed psaného, k snažné prozbě našie a na svědomie větší pevnosti a jistoty dřévepsaného pana Jana podkomořie výpovědi, kterýžto nesnáze a búře mezi námi srovnal, přivěšením pečeti kázali jsme upevniti. Jenž jest dán a psán v Praze léta Buožieho tisícého čtrstého osmnáctého v pátek u vigilií Matky Buožie slavné Panny navštievenie. Obsaženo v listině krále Vladislava ze dne 28. září 1511 (pergamenový originál, značně vybledlý, v městském archivu v Plánici). a) Otvor v pergamenu. — b) Schází podmět. 1) Klášter spálen Husity na jaře 1420 (FRB V., str. 364. — J. Pekař, Žižka a jeho doba III, str. 37), ale trpěl nepochybně již dříve. — Arnold byl opatem v letech 1412—1424 (A. Sedláček, Místopisný slovník, str. 641). 2) Byl jím v letech 1417—1419; správně Jan Bechyně z Lažan (Dílo Fr. Palackého I, str. 346). 3) Nepomuk se řídil právem města Blovic (v. listinu ze dne 30. května 1465; pergamenový originál v městském archivu nepomuckém). 323

Strana 324
214. 1418 červenec 31. Český Krumlov. Oldřich z Rožmberka propůjčuje městu Sedlčanům1) práva a svobody měst královských. Sedlčanský měštan, který by měl državy jinde na panství pánů z Růže, může je držeti tak, jako by byly na sedlčanském zboží; příslušné roboty pak koná svému pánovi. Lidé ze Sedlčan, muži i ženy, mají právo volně odkazovati veškeré své zboží movité i nemovité, komu chtějí; zemře-li kdo bez kšaftu, dědí nej- bližší příbuzný. Od sedlčanských konšelů jde odvolání ke konšelům v Soběslavi a od nich k vrchnosti jakožto k místu nejvyššímu. Viny, které patří před soud pána, zůstávají mu vyhrazeny. Táhne-li pán vojensky ze země, musí mu Sedlčanští po- máhati vlastními životy i spižními vozy. Zachováno v potvrzení bratři Jindřicha a Jana z Rožmberka ze dne 29. prosince 1454, které jest zase obsaženo v konfirmaci ze 17. června 1505 (v archivu města Sedlčan, nyní ztraceno). 1) Sedlčany byly původně trhovou vsí Oldřicha z Hradce. R. 1352 je koupili páni z Rožm- berka a vysadili na městečko (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 999—1000). Otiskla Bl. Rynešová, Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka I., č. 5, str. 4—5, kde i literatura. 215. 1418 srpen 5. Jindřich z Elsterberka, pán na Žluticích, potvrzuje žlutickým měštanům všechny jejich listy, které až dosud obdrželi; dává jim právo města Chebu a vzdává se odúmrti; každý může odkazovati, komu chce, ale duchovním osobám jen tehdy, jsou-li příbuzní a s městem trpí; zemře-li kdo bez kšaftu, dědí nejbližší příbuzný; není-li ho, mohou konšelé volně naložiti s dědictvím, ale nesmí je dáti k záduší. Městské právo se vztahuje i na obyvatele předměstí a okolí, kteří k městu pří- slušejí a s ním trpí. Každý může volně odejíti z města. Vdovy a panny nebude vrchnost vdávati proti jejich vůli. My Henrich z Elstrberka, pán na Žluticích,1) vyznáváme tiemto listem obecně všem nynějším i budúcím, že jsme z dobrým rozmyslem a z dobrú radú i z dobrú pamětí, viděvše a znamenavše nesnáze a nedostatky mnohé a ob- chody těžké své obcě a svých lidí tu ve Žluticích v městě i před městem, a také že dědin jest málo k tomu městu, opatřivše jich listy, kteréž mají na svá práva od našich předkuov neb náměstkuov tohoto města žlutického, jak jest to město zasazeno, jich listóm dobře srozuměvše, těch všech jich listuov a jich všech práv slovo od slova potvrdili sme i potvrzujem tiemto listem věčně tak, abych- me my napředpsaný pan Henrych ani naši erbové ani naši budúcí, ktož budú 324

Strana 325
po nás toto město držeti, jich práv na ižádném kusu ani na ižádnej věci ne- rušili a nelomili ani listuov jich jinak vykládali jim k škodě neb proti jich právóm, kteréž mají od staradávna od našich předkuov a náměstkuov, než tak úplně, jakož město Cheb za právo jmá,2) aby ta práva všecka úplně jměli, nic nevynímajíc, po vše časy na všech věcech věčně nynější i budúcí, a zvláště že ižádných odúmrlí nemáme bráti ani k nim které právo jmáme ani naši budúcí, ktož to město po nás držeti budú, než každý tu v Žluticích za svého zdravého života nebo v nemoci muož své dědictvo neb svuoj statek dáti, poručiti, prodati, obrátiti, komuž chce, kromě duchovních lidí, kteříž nejsú přirození k tomu dědictví neb k tomu statku; neb ti, kteříž jsú přirození, mají právo a jim muož odkázáno býti a na ně spadnúti, tolikéž těm, kteříž by s městem trpěli práva neb jiné poplatky neb trpěti chtěli, ale jiným duchovním, kteříž nejsú přirození k dědictvu, nemá odkázáno býti. Než chtie-li kto na svrchniem zbožie neb na čemž má, to muož k duchovenství odkázati kromě dědictví, tot muož učiniti a mocno to jmá býti. Pakli by kto bez kšaftu umřel, ale na přietele najblizšieho jmá spadnúti. Pakli by přietele přirozeného nebylo, ale konšelé mají to obrátiti, kamž sě jim bude zdáti za ty duše, ale dědictvie pod zádušie nemají podrobo- vati. A ještě větčí milost a zvláštní lásku jsme s tú obcí nynější i budúcí učinili v Žluticích, takže ti lidi nynějšie i budúcie našie v Žluticích zuostavujem věčně při tomto potvrzení jich práv tak, aby jim nebylo potřebie viece potom po- tvrzovati svých práv aneb obnovovati listuov, takže ani my ani naši erbové ani naši budúcí, ktož to město žlutické držeti budú, nemají ani my jmáme od nich toho žádati ani je k tomu kterakkolivěk tisknúti, by viece potvrzovali sobě svých práv neb kteraké listy obnovovali, než při tomto potvrzení věčně mají zuostati bez překážky a na to viece ižádných nákladuov nečiniti. A kteréž právo mají v Žluticích v městě, též všecka práva lidé mají před městem neb okolo města, ktož k městu příslušejí a s městem trpie a platie neb trpěti budú tak, jakž jsú dřieve jměli neb v budúciem času k městu příslušeti budú. A komuž by sě zde v Žluticích nehodilo býti, tehdy pro své lepší muož se jinam bráti, kamž chce, učině městské právo, a my jemu ani naši budúcí nemáme brániti ani na tom překážeti.3) A viece také že my i naši budúcí ani naši ná- měsci nemáme ižádných vduov ani panen vdávati bez jich vóle, než ony sě mají samy vdávati nebo s přátelskú radú, a my jim i naši budúcí nejmáme překážeti. A ty všecky úmluvy i kusy v tomto listě napřed psané my Henrych napřed- psaný i svými po mně budúcími i svými náměstky slibujem naší dobrú vierú zdržeti věčně. A tomu na věčnú pevnost a na věčné potvrzenie naši jsme pečeť zvláštní s naší dobrú vólí a vědomím k tomuto listu přivěsili a prosili sme k lepšiemu svědomí urozeného pána, pana Jence z Janovic seděním na Petrz- purce a konšeluov i obce v Tachově a konšeluov i obce v Střiebře a slovutných panoší Petra starého Kováře ze Strhař, Odolena z Voráčova a Petra z Číčova, že jsú své pečeti zvláštnie podle nás k tomuto listu přivěsili. Jenž dán a psán jest léta od Božieho narozenie tisíc čtyřset osmnádstého, ten pátek před sv. Sixtem. 325

Strana 326
Pergamenový originál v archivu Národního musea v Praze; k listině bylo na pergameno- vých proužcích přivěšeno sedm pečetí, z nichž jest první, čtvrtá a šestá ztracena, takže se za- chovaly pečeti Jana Jence z Janovic, města Tachova, Petra ze Struhař a Odolena z Oráčova. — Na rubu: List od pana Hendricha Elsterberga, potvrzujíce práva etc. — Třetí list. — V kvaternu trhovém rudém 1595° J. 26. — An. 1418. Bekräftigung deren ersten 2 Frei- heitsbriefen, denen den 3ten beigesetzet hat I. G. (tit.) Henricus von Elsterberg, Herr über Lutitz. 1) V. pozn. 1 při listině ze dne 9. července 1416 (výše č. 209). 2) V. listinu ze dne 4. června 1375 (výše č. 107). 3) Obdrželi již 30. března 1389 (výše č. 136). Regest u K. Fleissnera I. c., str. 7. — Otištěno v Archivu českém, sv. VI, str. 38. 216. 1418 září 28. Oldřich z Rožmberka osvobozuje obyvatele městečka Přídolí a vesnic Lověšic, Spolí, Malčic, Oseka, Zahořánek a Lověšického Rovného od odúmrti a dává jim právo volného odkazu kterékoliv osobě na panství, a to jak pro muže tak i pro ženu; zemře-li kdo bez poslední vůle, dědí nejbližší příbuzní z panství; zůstanou-li po něm děti, zapíše se majetek v sirotčí knihy a poručníci se o něj starají; jestliže by zemřely všechny děti, pak dědí rovněž nejbližší příbuzný. Listina není zachována v originále, známa z potvrzení Vilémem z Rožmberka ze dne 3. ledna 1555, kterou přepsali a pod svými pečetěmi ověřili 29. května 1561 Matouš Střelec z Českého Krumlova a Jiřík Hořice, písař v kanceláři českokrumlovské. (Papírový originál v Zemědělsko-lesnickém archivu v Českém Krumlově.) Otiskla Bl. Rynešová, Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka, díl I, č. 7, str. 6—7. 217. 1418 září 28. Oldřich z Rožmberka se vzdává odúmrtního práva ve prospěch obyvatel měs- tečka Velešína. Zemře-li kdo bez posledního pořízení, dědí nejbližší příbuzní, na prvním místě pozůstalé děti; není-li jich, přechází majetek opět na nejbližší pří- buzné. Opis v zámeckém archivu buquoyském v Nových Hradech, č. 5365. Zdejší krajinu dal před r. 1265 Přemysl II. Otakar Čéčovi z Budějovic, později se dostala pánům z Michalovic, r. 1387 koupeno vše od Rožmberků (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1112—1113). Otiskla Bl. Rynešová, Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka I, str. 6—7, č. 7. 326

Strana 327
218. 1418 září 28. Oldřich z Rožmberka osvobozuje obyvatele městečka Cetvin od odúmrti. Zachováno v opisu v zámeckém archivu buquoyském na Nových Hradech, a to v němec- kém znění, zn. 5533, jakož i v listině Petra z Rožmberka ze dne 1. srpna 1498, z níž se zacho- vala jenom pečet; tato listina byla však potvrzena dne 1. května 1563 Vilémem z Rožmberka. 1) Cetviny, s. o. Kaplice. — Městečkem se jmenují r. 1374 (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1117). Vydala Bl. Rynešová, Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka I, str. 7, č. 7. 219. 1418 listopad 16. Oldřich z Rožmberka dává obyvatelům města Deštné právo volného odkazu movitého i nemovitého majetku a vzdává se odúmrti. Pergamenový originál v archivu města Deštné, na třech místech poškozený; obě při- věšené pečeti jsou ztraceny. — Na rubu rukou 19. stol.: Privilegium na svobodné statky a nábytky, též všeho jiného se tejkající v městě Dešným. A. 1) Deštná, 8. o. Kamenice n. L. — Na městečko vysazena z dlouhé zákupní vsi jistě již před r. 1250. Původně patřila pánům z Hradce; r. 1364 prodali ji bratři Menhart a Heřman z Hradce i s vesnicemi Březinou a Jižnou pánům z Rožmberka (Fil. Šubrt, Z pamětí města Deštné; A. Sedláček, Hrady IV, str. 273; J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1151). Otiskla B. Rynešová, Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka I, str. 8, č. 9. 220. 1418 prosinec 6. Oldřich z Rožmberka potvrzuje Radnickými) držbu 44 lánů na právu purk- rechtním a stejným právem jim vysazuje dva mlýny. Od jejich konšelů jde odvolání do Plzně a odtud přímo k vrchnosti. Povoluje svobodné užívání potoků a uděluje právo volného odkazu v mužském i ženském pokolení; také kostelu lze odkázati, ale pouze peníze z prodaného majetku, nikoliv majetek sám. V deskách zemských (archiv ministerstva vnitra v Praze), sv. 24, fol. 6—7. — Též v ověřeném výpisu ze zemských desk ze dne 22. února 1669, uloženém v městském archivu radnickém. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Radnice, s. o. Rokycany. — Kdy městečko vzniklo, není známo, stalo se tak asi kon- cem 14. stol. J. Pohl, Radnice, uvádí je pod tímto označením již k r. 1379 (str. 7) a správně upozorňuje, že označení „město“ v listině Oldřicha z Rožmberka ze 6. prosince 1418 jest chybné; vzniklo nejspíše nesprávným rozepsáním zkratky „měst.“, která značí městečko nebo městys (tamže, str. 16—17). Otiskla Bl. Rynešová, Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka I, č. 10, str. 8—10. 327

Strana 328
221. (1418 prosinec 6. Pořešín.)1) Markvart z Pořešína, Jan a Hroch z Maršovic prodávají městečku Kaplici za 371/2 kopy grošů městské právo, jakého užívají České Budějovice. Přestupníci mohou býti vykázáni z města. Měštané dostávají právo volného odkazu; není-li ani dědice ani příbuzného, připadne pozůstalý majetek obci nebo záduší. Bude-li vy- psána všeobecná berně královská, nezaplatí Kapličtí více nežli 20 kop. Wir Marqwarth zu Poreschin, Jan von Marschowicz und der jung Hroch von Marschowicz2) und mit all unsern erben zu einer ewigen gedächtnus tun wir zu wissen mit dem gegenwertigen prif allen leuten, di nu und imer seind und werden noch chumptig, daz wir mit wolpedachten mut und rat aller unser freunt, wene wir begeren, mit ganczen fleiz bereiten und auch meren wellen durch pesrung und durch nuczwillen unsers markts zu Caplicz, unsern liben und trewen purgern und der ganczen gemein, armen und reichen, die daselb ire wonung habent und da siczen mit erb und allen iren nachkommen, wir in geben und verlihen und verschanft haben umb sibinthalb und dreisk schok grosser phenning Prager muncz und czal, die wir von in bereit enphangen haben, umb das wir in auch geben und verleihen evichleichen dem vorgenanten marcht Caplicz, allen purgern, armen und reichen, witiben und waizen, und allen, die nach in werden chumptig und all iren erben stattrecht und gevon- heit, chlein und graz, als die stat ze Budwas recht und gevonheit hat also beschaidenleich, das chein anfal nicht macht noch chraft haben schol noch mag; und desselb güne wir in wol und wir verheissn für uns und für unser erben und für al unser nachommen das eviglichen fest und stet und unczebrachen ze halten. Auch wolle wir, das wer ein unczucht tribe mit red oder mit werhen in dem eegenanten marcht ze Caplicz, das wider den richter wer und wider die schoephen und wider das recht, dem schol der gancz marcht urlaub von dem marcht geben,3) als sie das recht lehret. Mer gebe wir unsern eegenanten und liben purgern und der ganczen gmein, armen und reichen, witiben und waizen, die macht und die chraft und das recht, das ein igleichen mensch, ez sei fraw ader man, sein hab und sein gut vorend ader unvorend schaffen und geben mag mit gesunten leib oder an dem totpet, wem er will, vor dem richter und vor den schephen ader vor czwain erben man daselb in dem marcht, den ze trawen und glauben ist; und schollen von uns und unser allen erben und von allen un- sern nachchommen darin anfal nach chein irrung haben. Und auch wenne ein mensch stirbt, gehlig von dem marcht zu Caplicz, und cheinen freunt nicht hiet, es sei fraw ader man, und hab lies, viel ader wenig, und nicht geschaffen mecht, durch welcherlai sach das wer, so schol dasselb gut peschawen der richter und di schephen und dasselb gut ligen scholb) zu einem schephen ein gancz jar und ein tag; ob nidert ein freunt in derselbigen czeit chein, der da recht czu demselbigen gut hiet und dasselb wol beweizen mecht, demselbigen 328

Strana 329
menschen schol man den daz gut widervarn lasen und geben. Und ob dan chain freunt in derselbigen czeit nicht cham, so schol man den dasselbig gut an- legen mit unsern willen und wissn auf weg und auf steg ader auf chirchen derselbigen sel ze trost und iren vorvadern. Mer gebe wir unsern eegenanten getrewen und liben purgern, armen und reichen, und der ganczen gemain die macht und die chraft und das recht, und wonne ein gmaine lantzkynig stewr zuchumpt, so scholen die eegenanten purger ze Caplicz nicht mer ze stewr geben den czwainczk schok gross und dieselb stewr schollen si anlegen nach den czins, als gewenleich und recht ist. Und alles das, das an dem brif ge- schriben stet, das verhaiss wir und all unser erb und all unser nachkommen ewichleichen fest und stet und gancz ze haben pei unser er und christenleichen trewn. Wer aner wolt tun ader tet wider den brif mit warten ader mit werhen, der tet wider sein trew und er und wider sein warhait. Und das die sach ewich- leich fest und stet und gancz peleib, so gebe wir vorgenanter Marchwarth zu Poreschin, Jan von Marssowicz und der jung Hroch von Marschowicz den brif versigelt mit unsern anhangenden insigl. Datum zu Poressin 1382 iar an sand Niklas tag.“) Pergamenový originál v okresním archivu v Kaplici; k listině jsou na pergamenových proužcích přivěšeny tři kulaté pečeti z černého vosku, z nichž první a poslední jest poněkud poškozena. — Na rubu: No. 1. — Nro. 1. — Poznámka o vkladu do desk zemských dne 14. září 1665 (v kvaternu zlatozeleném druhém, lit. B 17). a) „geben“ nadepsáno nad řádek touž rukou a týmž inkoustem. — b) Stejně slovo „schol“. — °) Slova „Datum — tag“ připsána pozdější rukou asi v 16. stol. (v. MVGDB XLVIII, str. 65). 1) K tomu roku datuje listinu M. Klimesch, MVGDB XLVIII. 1910, str. 65. — K dů- vodům, uváděným prof. Klimeschem, lze ještě připojiti dva další: 1. Dne 10. srpna 1412 potvrzuje Hroch z Maršovic listinu z r. 1387 a žádnou jinou; 2. výsadu, týkající se placení královské berně, dostávají Kapličtí teprve 18. května 1415 (výše č. 208). Vcelku jest listina téměř stejného znění jako privilegium z r. 1387, přidává pouze zmíněné již ustanovení o krá- lovské berni. 2) O nich A. Sedláček, Hrady III, str. 236. 222. 1419 leden 8. Břevnov. Opat Siegfried a všechen konvent břevnovského kláštera prodávají za roční plat 20 kop pražských grošů měštanům v Broumově odúmrtní právo, ale s výjimkou movitého i nemovitého majetku, který mají broumovští měštané v klášterních vesni- cích a který mohou odkazovati pouze se svolením vrchnosti. V domě, který koupili od kláštera, mohou zříditi radnici a prodávati sůl i jiné zboží; když by hokynáře nechtěli mít v radnici, ať si postaví krámky. Nově příchozí se hlásí u obce, ni- koliv u vrchnosti o své dědictví. 329

Strana 330
Nos Siffridus, divina miseracione abbas,1) Nicolaus prior, Petrus subprior, Henricus prepositus, Nicolaus sacristanus, Clemens pittaciarius totusque con- ventus monasterii Brewnowiensis prope Pragam ordinis sancti Benedicti re- cognoscimus tenore presencium universis presentibus et futuris, presentem literam visuris, audituris et lecturis, quod nos cupientes condicionem nostram et statum monasterii nostri predicti facere meliorem, considerantes eciam civi- tatis nostre Brumow incrementum et civium in ea habitancium statum et profectum futuris temporibus esse posse exinde salubriorem, diligenti eciam tractatu et matura deliberacione super his inter nos capitulariter prehabitis devoluciones omnes ad nos et ad dominium pertinentes in civitate nostra Brumow et in suburbio eius duntaxat et non alibi, item domum nostram libe- ram ibidem in Brumow et domum propriam predictam domum nostram liberam, quam tamen cum suis pecuniis exsolvant, vendidimus et presentibus vendimus circumspectis viris, civibus nostris in Brumow, heredibus et successo- ribus ipsorum omnibus, fidelibus nostris dilectis, exceptis tamen omnibus bonis mobilibus et immobilibus, que predicti cives nostri habent vel habebunt in villis monasterii nostri, quia talium bonorum ipsorum in villis possidencium devoluciones dominio nostro reservamus. Concedimus eciam predictis civibus nostris de Brumow habere et possidere bona mobilia in villis monasterii nostri ac heredibus ipsorum, qui hoc iure hereditario hereditare possunt, ipso tamen iure, quo et alii villani possident bona sua in villis monasterii nostri. Quod si contingerit supradictos heredes de hac luce migrare, quod absit, tunc predictas devoluciones in villis volumus, quod a nobis et successoribus nostris repetantur et non aliunde, condescendimus eis tamen, quod si quisquam eorum vel here- dum et successorum ipsorum voluerit cuiquam bona sua in villis existencia sanus et incolumis resignare, quod hoc sit cum scitu et voluntate nostra et successorum nostrorum. Pro quibus devolucionibus in civitate nostra predicta Brumow et in suburbio eius existentibus et empcione domorum supradictarum predicti cives nostri de Brumow nobis et monasterio nostro antedicto omni anno debent et tenentur dare et solvere perpetue in omnem eventum viginti sexagenas grossorum Pragensium denariorum, divisim tamen in terminis infra- scriptis, videlicet in festo sancti Johannis Baptiste proxime venturo decem sexagenas grossorum et in festo Nativitatis domini nostri Jesu Christi post hoc immediate sequenti similiter decem sexagenas grossorum predictorum, et sic deinceps quolibet anno omnibus futuris perpetuis temporibus. Est eciam no- tanter expressum, quod predicti cives nostri de Brumow de supradicta domo, quam a nobis emerunt, possunt pretorium laborare, possunt eciam in ea ven- dere sal, ferrum, picem, lanam, humulum et penesticas habere, vinum eciam propinare ac stateras omnes habere et eis uti pro meliori comodo civitatis eorum. Insuper condescendimus eis, quod si eis placuerit, domunculas propenesticas possunt in medio civitatis edificare vel alibi, ubi eis visum fuerit, ita tamen, si eas in domo predicta habere noluerint. Est eciam signanter expressum, quod 330

Strana 331
si quisquam aliunde venerit, volens predictas devoluciones in civitate videlicet et in suburbio eius existentes repetere, quod eas repetat a civitate et non aliunde, quia easdem eis vendidimus iure perpetuo. Nos insuper abbas et con- ventus monasterii prescripti promittimus bona nostra fide absque quovis malo dolo pro nobis et omnibus successoribus nostris, quod predictos cives de Brumow, heredes et successores ipsorum in nullo premissorum per nos aut alios impediemus nec impedire permittemus sub puritate fidei nostre et honoris. In quorum omnium et singulorum testimonium et robur perpetue valiturum si- gilla nostra, abbatis videlicet et conventus monasterii Brewnowiensis pre- scripti, de certa nostra sciencia presentibus sunt appensa. Datum et actum in monasterio nostro Brewnowiensi predicto anno Domini millesimo quadringen- tesimo decimo nono die dominica infra octavas Epiphanie Domini. Pergamenový originál v archivu města Broumova; k listině byly na pergamenových proužcích přivěšeny dvě pečeti, z nichž se zachovala pouze první z přirozeného vosku, za- špičatělá a z 1/3 zničená. — Na rubu: ... (písmo vybledlé). — Siffridi abbatis. — Concession bewegliche Güter besitzen zu können. — N. 2 de Ao. 1419. — Nro. II. Inventarii. — Záznam o vkladu do zemských desk ze dne 12. června 1821. 1) Byl opatem v letech 1409—1419 (M. Ziegelbauer, Epitome historica... monasterii Brevnoviensis, Coloniae 1740, str. 68—69). 223. 1419 únor 2. Oldřich z Rožmberka osvobozuje obyvatele svého města Miličína1) od odúmrti. Pozdní opis v Zemědělsko-lesnickém archivu v Třeboni, zn. II. 275, č. 6. 1) Městečko vzniklo počátkem 14. stol. pod stejnojmenným hradem, který patřil pánům z Miličína, po nichž dědili Rožmberkové (F. Teplý, Paměti starožitného města Miličína a jeho okolí, v Praze 1899; A. Sedláček, Hrady IV, str. 234.) Otiskli Fr. Teplý, l. c., str. 27—28 a Bl. Rynešová, Listář a listinář Oldřicha z Rožmber- ka, díl I, str. 10, č. 12. Podle urbáře panství rožmberského z r. 1379 „město Miličín drží 23 lány, 1 1/2 čtvrtce a 3 jitra, z nichž každý lán platí ročně po jedné těžké hřivně a řečená 3 jitra vynášejí 6 grošův. Jest zde 36 krčem, odvádějících pánům po 33 gr. celoročně, čítaje v to robotu. Zato počet jejich nesmí vrchnost umenšiti, at vaří at nevaří piva. Z nich náleží 6 místnímu plebánovi, a ty donášejí za rok pánům jen po 8 gr. úroků. Dvorec jeden tíží daň panská s 23 groši, rovněž dům židovský, který r. 1379 až 48 gr. vynesl. Podsedkářů čítá se 28; každý zavázán jest ku 13 gr., však třem sleveno na 11, 10 a 6 gr. Lázeňský dům za ochranu dává ročně celou kopu, dvě zahrady 20 a 16 gr. Obec městská zavděčuje se v advent odvodem jedné tuny herinkův, řezníci, kteří ve 23 masných krámech vysekávají a po půl libře pepře a půl kameni loje platí, v pátek před Narozením Páně a v pátek před svátkem sv. Václava doručují nožičky v ty dny 331

Strana 332
zabitých prasátek panu purkrabímu na huspeninu. Mimo to rychtářství, clo, masné krámy pronajaty jsou na rok za 33 kop. Pod příkopem hradu se staví 6 nových domečků na umluvený úrok po 8gr.“ (Fr. Teplý, Paměti města Miličína, str. II. — J. Truhlář, Urbář, str. 49, č. 424.) 224. 1419 únor 14. Praha. Pražský arcibiskup Konrád ponechává horšovotýnské měštany při jejich starém právu voliti si rychtáře. Kunrád, z Boží milosti pražského kostela arcibiskup a papežské stolice legát, vzkazujem purgmistru, konšelům a vší obci města našeho v Tejně Horšovském, věrným našim milým, přízeň svou a všeckno dobré. Věrní milí. Jakož sme vám psali, abyste sobě rychtáře volili a vám jsme jmenovali, koho byste měli voliti a za rychtáře míti, i vyslali jste některé sousedy o to od sebe k nám a ti nás spravili, že u právě svém máte, abyste čtyry z obce volili, a dále náš purgkrabie tu hradu Tejna Horšovského, který těch časův jest aneb bude, z těch čtyř má jednoho voliti, který se k tomu ouřadu rychtářství nejlépe hodí. Protož aby nebylo řečeno, bychom vám u vaše práva sahali a je chtěli rušiti, k tomu vašemu volení dobrou vůli přidáváme, při takových práviech vás ostavujem a na tom vám nemíníme aniž chceme překážeti ani také od jiných překáženo má býti. Tomu na svědomí svou jsme pečeť kázali přitisknouti k tomuto listu. Jenž jest dán v Praze léta od narození syna Božího tisícího čtyřstého devatenáctého ten outerej den svatého Valentina. Známo jen z potvrzení městských privilegií horšovotýnských ze dne 17. října 1597 (v archivu města Týna Horšovského). 225. 1419 květen 25. Oldřich z Rožmberka osvobozuje od odúmrti obyvatele městečka Stropnicel) a vsí Chlupaté Vsi a Šlágles. Německý opis ze 16. stol. v zámeckém archivu buquoyském v Nových Hradech, č. 2114. 1) Stropnice, s. o. Kaplice. — Městečkem byla již r. 1323. S počátku byla rozdělena mezi dvě vrchnosti, pány z Rožmberka a pány ze Stropnice, od r. 1359 náleží již celé panství k No- vým Hradům (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1118—1119; též A. Teichl I. c., str. 99 a d.). 2) Chlupatá Ves, s. o. Nové Hrady. 3) Šlágles, s. o. Nové Hrady. Otiskla Bl. Rynešová, Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka, díl I, str. 11, č. 16. 332

Strana 333
226. 1420 červenec 16. Praha. Král Zikmund potvrzuje obyvatelům Kynšperka nad Ohří privilegia, zvláště listinu císaře Karla IV. ze dne 15. července 1364. Wir Sigmund, von Gotes gnaden Römischer kunig, zu allen cziten merer des Reichs, und zu Hungern, zu Behem, Dalmacien, Croacien etc. kunig, be- kennen und tun kunt offenbar mit disem brief allen den, die in sehen oder hören lesen, das fur uns komen sind die burgere und inwonere der stat zu Kunigsperg, unsere lieben getruen, und baten uns mit diemietigen flisse, das wir in und der iczigen stat Kunigsperg alle und jigliche rechte, friheit, gnade, brieve, privilegia und hantvesten, die si von unsern vordern, kunigen zu Behem, erworben und herbracht haben, und nemlich einen brief, den in der allerdurchluchtigiste fuerst und herre, her Karl, Romischer keiser und kunig zu Behem, unser liber herre und vater seliger gedechtnusse, uber ire statrecht, gnade und friheit gegeben hat, von unsir angebornen güte zu bestetigen, zu bevestnen und zu confirmiren gnediclich geruchten. Derselbe brief hiernach geschrieben stet und lutet also: Wir Karl, von Gotes gnaden Römischer keiser etc. (Následuje listina ze dne 15. července 1364; výše č. 87). Des haben wir an- gesehen nucze und willige dienste und true, die die egenanten unsere lieben getruen, burgere und inwonere zu Kunigsperg uns, unsern vorfarn kunigen und der crone zu Behem erczeigt und getan haben, teglich tun und fürbass tun sollen und mögen in kunftigen cziten, und haben dorumb mit wolbedachtem müte, gutem rate und rechter wissen den iczgenanten burgern, inwonern und stat zu Kunigsperg alle und igliche ire rechte, friheit, gnade, brive, privilegia und hantvesten, die sie von unsern vordern, kunigen zu Behem, erworben und redlich herbracht haben, und nemlich den obgeschriebenen keiser Karls, unsers lieben herren und vaters, brief gnadiglich bestetigt, befestnet und confirmieret, bestetigen, bevestnen und confirmiren in die in craft diss briefs und kuniglicher macht zu Behem also, das si nü furbassmere in allen iren puncten, clauseln, artikeln und meinungen, wie dann die lüten und begriffen sind, craft und macht haben sollen zu ewigen cziten von uns, unsern nachkomen, kunigen zu Behem, und sust allermeniglich ungehindert. Mit urkund diss briefs versigelt mit unser kuniglichen maiestat insigel. Geben uf dem huse zu Prage nach Crists geburt vierczehenhundert jar und dornach in dem zwenczigisten jare des nechsten dinstags nach sant Margarethen tag, unser riche des Hungrischen in dem vierunddreissigisten und des Romischen in dem zehenden jaren. Per dominum G., episcopum Pataviensem, cancellarium, Michael de Priest, canonicus Pragensis. Pergamenový originál v archivu města Kynšperka nad Ohří; přivěšená pečet jest ztracena. 333

Strana 334
227. 1420 červenec 16. Praha. Král Zikmund potvrzuje Sokolovským [dříve Falknov] privilegium krále Václava IV. ze dne 28. srpna 1397. Wir Sigmund, von Gotes gnaden Römischer kunig, zu allen czüten merer des Richs, und zu Hungern, zu Behem, Dalmacien, Croacien etc. kunig, be- kennen und tun kunt offenbar mit disem brief allen den, die in sehen oder hören lesen, das fur uns komen sind unsere burgere und inwonere der stat zu Falkenaw und baten uns mit diemietigen flisse, das wir in ein privilegiumbrief und hantfesten. die in etwenn kunig Wenczlaw, unser lieber bruder, uber vernewunge irer brieve, rechte, gnaden und früheit, die in verbrant waren, ge- geben hat,1) von unser angebornen güte zu bestetigen, zu befestnen und zu confirmieren gnedeclich gerüchten. Des haben wir angesehen nucze und willige dienste und true, die die egenanten unsere burgere und inwonere zu Falkenaw uns, unsern vorfarn kunigen und der cron zu Behem erczeigt und getan haben, teglich tun und furbass tun sollen und mogen in kunftigen czüten, und haben in dorumb mit wolbedachtem müte, gutem rate und rechter wissen die egenanten ire privilegien, brieve und hantvesten, die in von unserm obgenanten lieben bruder, kunig Wenczlaw uber vernewunge irer brieve, rechte, gnade und früheit, die in verbrant waren, als oben geschrieben stet und als sie die redlich herbracht und erworben hant, gnediclich bestetiget, befestnet und confirmie- ret, bestetigen, befestnen und confirmiren in die in craft diss briefs und kunigli- cher macht zu Behem also, das si nu furbassmere in allen iren puncten, clauseln, artikeln und meinungen glicherweis, als ob si hierinne von wort zu worte ge- schrieben standen, craft und macht haben sollen zu ewigen czüten von uns, unsern nachkomen, kungen zu Behem, und susst allermeniglich ungehindert. Mit urkund diss briefs versigelt mit unserr kuniglichen maiestat insigel. Geben uf dem huse zu Prage nach Crists geburt vierczehenhundert jar und dornach in dem ezweinczigisten jare des nechsten dinstags nach sant Margarethen tag, unserr riche des Hungrischen etc. in dem vierunddrissigisten und des Ro- mischen in dem czehenden jaren. Per dominum G., episcopum Pataviensem, cancellarium, Michael de Priest, canonicus Pragensis. Pergamenový originál, vlhkem značně poškozený, v archivu města Sokolova; k listině jest na pergamenovém proužku přivěšena kulatá rozprasklá a částečně poškozená pečet z vosku přirozené barvy. — Na rubu: R. Henricus Fye. — N. 2 in Originali. — König Sigmunds confirmation. — A. I. 2. 1420 Dinstag nach Margar. 16. Juli. Sigismund con- firmirt Falcenau den Gnadenbrief Wenzels. — Original. 1) Ze dne 28. srpna 1397 (výše č. 161). Regesta imperii XI, str. 293, č. 4162. — Srv. Pelleter l. c., str. 18. 334

Strana 335
228. 1422 srpen 22. Norimberk. Král Zikmund potvrzuje městečku Horšovskému Týnu privilegium císaře Karla IV. ze dne 18. února 1375 na clo. Sigismundus, Dei gratia Romanorum rex semper augustus ac Hungariae, Bohemiae, Dalmatiae, Croatiae etc. rex, notum facimus tenore praesentium universis, quod venientes ad nostrae maiestatis praesentiam incolae opidi dicti Thyn, fideles nostri dilecti, nobis humiliter supplicaverunt, quatenus ipsis literam seu privilegium serenissimi principis et domini, domini Caroli, Romano- rum imperatoris et regis Bohemiae, domini et patris nostri charissimi, super quodam theloneo in dicto opido Thyn instaurato innovare, confirmare et ratifi- care gratiosius dignaremur. Cuius quidem privilegii sive literae tenor sequitur et est talis: Carolus quartus, divina favente clementia Romanorum imperator etc. (Následuje listina ze dne 18. února 1375; výše č. 106). Nos itaque dictorum incolarum opidi Thyn, fidelium nostrorum dilectorum, supplicationibus tan- quam iustis et rationabilibus annuentes, attendentes nihilominus grata et accepta servitia, quibus nobis dicti incolae hactenus contra haereticos et Vikle- fistas Bohemiae multimodo complacuerunt, corpora et bona eorum periculis exponendo,1) quotidie placent et inantea placere poterunt et debebunt in futurum, idcirco non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, sano etiam fidelium nostrorum accedente consilio et ex certa nostra scientia dictis incolis et opidanis in Thyn literam ante insertam innovavimus, ratificavimus et autoritate nostra regia Bohemiae gratiosius confirmamus, volentes et decernen- tes, ut dicta litera genitoris nostri in singulis suis articulis, punctis et clausulis perpetuam obtineat roboris firmitatem. Mandamus igitur universis et singulis nostris et regni Bohemiae subditis et fidelibus firmiter et districte, quatenus dictos incolas in praefato theloneo non impediant nec molestent, quin potius eosdem circa illud manuteneant efficaciter et defendant gratiae nostrae sub obtentu. Praesentium sub nostrae maiestatis sigilli testimonio literarum. Datum Norembergae anno Domini millesimo quadringentesimo vicesimo secundo sabbatho proximo ante festum sancti Bartholomaei apostoli, regnorum nostrorum anno Hungariae etc. tricesimo sexto, Romanorum duodecimo, Bohe- miae vero tertio. Známo jen z potvrzení horšovotýnských privilegií městem Plzní ze dne 17. března 1597, uloženého v městském archivu v Horšovském Týně. — Tamže i český překlad (ale neotiskuji jej, protože jde o pouhou konfirmaci). 1) Husité obléhali r. 1422 městečko a podnikli na ně i několik útoků, ale marně (A. Sedlá- ček, Hrady IX, str. 96). Regesta imperii XI, č. 5018, str. 354. 335

Strana 336
229. 1422 září 12. Norimberk. Král Zikmund potvrzuje obyvatelům městečka Lub(Schönbachu) privilegium krále Václava IV. ze dne 14. září 1398. Wir Sigmund, von Gottes genaden Romischer kunig, zue allen zeiten mehrer des Reichs, und zue Ungern, zu Behem, Dalmatien und Croatien künig, bekennen und tun kund offenbar mit diesen brief allen denen, die in sehen oder hören lesen, wann uns die burger und inwoner unser städtels zu Schon- bach, unsere lieben getreuen, demütiglich gebeten haben, das wir in diesen nachgeschrieben brief, den in der allerdurchleuchtigiste furst, künig Went- zlaw, unser lieber bruder seliger gedechtnus, uber ire freiheid und gnad gege- ben hat, zu verneuen, zu bestädigen und zu confirmiren genediglich geruch- ten. Derselb brief von word zu word also lautet: Wier Wentzlaw, von Gottes gnaden Romischer kunig etc. (Následuje listina Václava IV. ze dne 14. září 1398; výše č. 165.) Des haben wir angesehen der vorgenandten burger und inwhoner des städtls zue Schonbach demütige und redliche bete und auch willige und getreue dienste, die sie uns und der cron zu Behaimb oft getan haben, täglichen tan und furbas tan sollen und mogen in kunftigen zeiten, und haben darumb in und iren nachkommen, burgern daselbst zu Schonbach, mit wolbedachtem mute, gutem rate und rechter wissen den vorgeschriebenen unsers lieben bruders künig Wenczlaues brief in allen und idlichen seinen stucken, artickeln, mainungen und begriffungen, als der von worte [zu worte]a) vorgeschrieben stehet, und auch alle und idliche ire gnaden, rechte, freiheiten und red- liche herkommen gnediglich verneuet, bestädtigt und confirmiret, ver- neuern, bestädtigen und confirmiren in die mit rechter wissen von Behe- mischer küniglicher macht in craft diczs briefs und mainen, seczen und wollen, das sie furbas mehr dabei bleiben und der auch gebrauchen und geniesen sollen und moegen von allermeniglich ungehindert. Und wir gebieten auch darumb allen unsern ambtleuten, burggrafen, pflegern, gemeinschaften der stedte, märkte und dörfere und allen anderen unseren getreuen und undertanen ernstlich und vestiglich mit diesem brief, das sie die ehegenandten burger und inwoner zue Schonbach an den ege- henandten iren freiheiten, rechten, gnaden und strassen, als sie die redlich von alters her gebrachtb) haben, nicht hindern oder irren in kein weiss, sonder sie der geruiglich und ungehindert, als auch in künig Wenczelaues brief vorgeschrieben stehet, gebrauchen und geniesen lassen und sie auch dabei von unserend wegen handhaben, schuczen und schirmen, als lieb in sei unser schwere ungnad zu vormeiden. Mit urkund dicz briefs versiegeldt mit unserem kuniglichen anhangenden insiegel. Geben zu Nurmbergks nach Christi geburt vierczehenhundert jar und darnach in dem zweiundzwenczigi- sten ihare am nechsten sambstag nach unser lieben Frauen tag Nativitatis, 336

Strana 337
unserer reiche des Ungerischen in dem sechsunddreissigisten, des Romischen im zwölften und des Behmischen im dridten jare. Ad mandatum domini regis Franciscus, prepositus Stregoniensis. Originál jest ztracen, opis ze dne 16. dubna 1567 v archivu ministerstva vnitra v Praze, odd. SM P 106, S 25. a) Slova „zu worte“ vynechána. — b) Správně má býti „gebraucht“. 230. 1422 říjen 1. Řezno. Král Zikmund potvrzuje obyvatelům městečka Přimdy privilegium krále Jana ze dne 17. srpna 1331. Sigismundus, Dei gratia Romanorum rex semper augustus ac Hungariae, Bohemiae, Dalmatiae, Croatiae etc. rex, notificamus tenore praesentium uni- versis, quod pro parte oppidanorum in Pfrymberg, fidelium nostrorum dilecto- rum, oblata nobis petitio continebat, quatenus ipsis privilegium serenissimi principis, domini Joannis, Bohemiae et Poloniae regis illustris, avi nostri charissimi, innovare, ratificare, approbare et praesenti nostro privilegio de verbo ad verbum inseri facere gratiosius dignaremur. Cuius quidem privilegii tenor sequitur et est talis: Joannes, Dei gratia Bohemiae et Poloniae rex etc. (Následuje listina ze dne 17. srpna 1331; výše č. 38). Nos considerantes huiusmo- di petitionem iustam esse et consonam rationi, attendentes etiam grata et accepta servitia, quibus nobis praefati oppidani hactenus placuerunt, placent quotidie et placere debebunt in futurum, animo deliberato, sano etiam fidelium nostrorum accedente consilio et de certa scientia nostra ac autoritate regia Bohemiae supradictis oppidanis praefati avi nostri charissimi, regis Joannis pri- vilegium necnon omnes et singulas gratias et libertates, in eodem contentas, prout de verbo ad verbum sonant, in omnibus suis articulis, punctis et tenoribus, prout eis concessa[!] et tradita[!] sunt, innovavimus, approbavimus, ratificavi- mus et confirmavimus, innovamus, ratificamus, approbamus et tenore praesen- tium gratiosius confirmamus,a) volentes et decernentes expresse, quod exnunc etb) antea et perpetuis temporibus inviolabilem obtineant roboris firmitatem, nostris tamen et aliorum quorumlibet iuribus semper salvis. Praesentium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum Ratisbonae anno Domini milesimo quadringentesimo vigesimo secundo in die sancti Remigii, regnorum nostrorum anno Hungariae tricesimo sexto, Romanorum tredecimo, Bohemiae vero tertio. Ad mandatum domini regis Michael, praepositus Bolislaviensis. 337

Strana 338
Listina byla zachována toliko v konfirmaci Josefa II. ze dne 27. prosince 1782, která byla zničena při požáru Přimdy v dubnu 1945. — Špatný opis v archivu ministerstva vnitra v Praze, odd. SM P 106, P 47. — Vidimát města Boru u Tachova ze dne 28. května 1781 v Rybičkově sbírce (v archivu země České). a) Na tomto místě jest text porušen. Vidimát totiž opakuje v přítomném čase všechna slovesa, ačkoliv první čtyři mají býti v minulém čase. Opis archivu ministerstva vnitra má je pouze jednou, a to v přítomném čase. — b) Správně má býti „inantea“. Otiskl W. Feierfeil I. c., str. 285—286. Upravil jsem na správné znění. 231. 1422 říjen 1. Řezno. Král Zikmund potvrzuje obyvatelům městečka Stráže u Tachova privilegium krále Václava IV. ze dne 1. dubna 1413. O způsobu zachování listiny v. poznámku při listině ze dne 23. srpna 1331 (výše č. 39); příslušný český text zní: Sigmund, z Boží milosti římský král, vždy rozmnožitel říše, také uherský, český, dalmacský, kruacký etc. král, známo činíme listem tiemto všem, že strany měšťan z Stráže, nám věrných milých, obětované nám prosbě ustavičné, abychom jim zápis najjasněšieho[!] bratra našeho, pana Václava, krále českého, zapsáním jiných zápisuov v témž zápisu popsané pojistiti, potvrditi, obnoviti a nyniším naším zápisem slovo od slova popsati milostivěji ráčili bychom. Kteréhožto zápisu rozom jest takový: Václav, z Boží milosti římský král etc. (Následuje listina ze dne I. dubna 1413; výše č. 206). My znamenavše takovú prozbu pravú býti a hodnú rozomu, znamenavše také vděčné a příjemné služby, kterýmižto našim předkóm, nám dřieveřečenie měštané též líbili jsú se, líbí se každý den a líbiti se budú potom, s dobrým rozmyslem, také s radú věrných našiech a s jistého našeho vědomie i též z moci královstvie Českého nahoře řečeným měšťanóm dřieve řečeného bratra našeho najmiliššieho, krále Václava zápis se všemi jinými zápisy v nich popsané i také všecky a každý zvláštně, milosti a svobodé v nich popsané[!], jakožto slovo od slova znějí, ve všech svých artikulích, punktích a drženie, jakožto jim dány a pójčeny jsú, obnovujem, pojišťujem, oznamujem a potvrzujem, obnovujem, pojišťujem a oznamu[jem a mocí] listu tohoto milostivěji potvrzujem, chtiece a známo činiece zevně, aby nynie i potom v budúciech časích neporušitedlnú obdrželi moci stálost, však našim a jiným kte rýmžkoli] věk právóm vždy bez škody. Těch věcí na potvrzenie pečeť naši přivěsili sme k tomuto listu. Dán v Řezně léta Božieho tisícého čtyřistého dvadcátého druhého den sv. Remigi, království našich léta uherského třidcátého šestého, římského třinádetého, českého třetieho. 338

Strana 339
232. 1423 květen 6. Košice. Král Zikmund potvrzuje Horšovotýnským privilegia, která obdrželi od praž- ských arcibiskupů, zvláště od Zbyňka. Sigismundus, Dei gratia Romanorum rexa) semper augustus ac Hunga- riae, Bohemiae, Dalmatiae, Croatiae etc. rex, notum facimus tenore praesen- tium universis. Etsi regiae dignitatis benigna sublimitas se cunctis fidelibus ditioni suae subiectis exhibet gratiosam, illos tamen complectitur praecipue non indigne favoribus gratiarum, qui rerum experientia nascuntur ampliori devotionis et fidei constantia circa nos et praedecessores nostros et signanter istis temporibus Wiklefistarum haereticorum insultibus et eorum frivolis ma- chinamentis fortiter resistendo prae ceteris claruisse.1) Sane pro parte civium et incolarum opidi forensis in Thyn Horssoviensi districtus,b) fidelium nostrorum dilectorum, celsitudini nostrae cum humili precum instantia extitit supplica- tum, quatenus ipsis°) de innata nobis pietate et solita benignitatis clementia privilegium quondam venerabilis Sbinconis, archiepiscopi Pragensis,2) necnon universa et singula alia ipsorum privilegia, iura, literas, indulta, libertates et gratias, ipsis a venerabilibus archiepiscopis ecclesiae Pragensis data et con- cessa ac datas et concessas,3) approbare, ratificare et confirmare gratiosius dignaremur. Nos igitur, qui vota quorumlibet fidelium nostrorum, iusta et rationabilia petentium, clementer amplectimur, attendentes praedictorum civium opidi forensis in Thyn, spectantis ad ecclesiam Pragensem, immotae fidei puritatem necnon grata et fidelia obsequia, nobis et coronae Bohemiae hactenus potissime contra Wiklefistas, nostros et fidei catholicae frivolos et pertinaces adversarios, constanter impensa et processu temporis uberius im- pendenda, ipsis privilegium Sbinconis praedictum necnon universa et singula alia privilegia, literas, iura, indulta, libertates et gratias,d) ipsis ab archiepisco- pis ecclesiae Pragensis data et concessa ac datas et concessas, in omnibus suis tenoribus, punctis, clausulis, articulis et sententiis, prout de verbo ad verbum sonant, acsi tenores omnium et singulorum de verbo ad verbum praesentibus inserti et insertae forent, non per errorem aut improvide, sed animo deliberato et ex certa nostra scientia approbavimus, ratificavimus et confirmavimus, approbamus, ratificamus et vigore praesentium regia authoritate Boemiae") gratiosius confirmamus, decernentes et volentes expresse ea perpetuis inantea temporibus inviolabilis obtinere roboris firmitatem, iuribus tamen et dominio archiepiscoporum ecclesiae Pragensis et eiusdem ecclesiae semper salvis. Prae- sentium sub nostri regalis sigilli appensione1) testimonio literarum. Datum Cashoviae anno Domini millesimo quadringentesimo vicesimo tertio feria quinta post festum Inventionis sanctae Crucis, regnorum nostrorum anno Hungariae tricesimo septimo, Romanorum tredecimo, Bohemiae vero tertio. 339

Strana 340
Originál jest ztracen, známo z potvrzení městských privilegií horšovotýnských ze dne 17. října 1597, uloženého v archivu města Týna Horšovského. Připojen i český překlad (jde o pouhé potvrzení a proto jej neotiskuji). a) Potvrzení z r. 1434 má „imperator“ (v. níže č. 246). — b) Scházi „Pilsnensis“. — c) Potvrzení z r. 1434 přidává „tanquam Romanorum imperator et Boemiae rex“. — d) Tamže navic „ac laudabiles consuetudines“. — e) Misto „authoritate Boemiae“ má listina zr. 1434 „authoritate Romana caesarea et regia Bohemiae“. — f) Misto „sub nostri regalis sigilli appensione" jest v potvrzeni zr. 1434 „sub nostrae imperialis maiestatis sigillo“. 1) V. pozn. I při listině ze dne 22. srpna 1422 (výše č. 228). 2) Ze dne 2. října 1406 (výše č. 186b). 3) Ze dne 13. března 1418 (výše č. 212) a 14. února 1419 (výše č. 224). Regesta imperii XI, č. 5545, str. 392. 233. 1423 říjen 5. Budín. Král Zikmund povoluje Třebenicím na prosbu Jana Kaplíře ze Sulevic míti 12 konšelů, z nichž by se volil purkmistr; konšelé spravují obec a vykonávají i soudní pravomoc. Dále se jim uděluje pečet se štítem stejným jako užívá Jan Kaplíř, totiž se štítem, na němž je zobrazen sv. Jiří držící v napřažené ruce meč. Konečně dostávají výroční trh na den sv. Ducha s osmi dny následujícími. Sigismundus, Dei gratia Romanorum rex semper augustus ac Hungariae, Boëmiae, Dalmaciae, Croaciae etc. rex, notum facimus tenore praesentium universis. Inter alias sollicitudinis nostrae curas, quibus mens nostra plerum- que distrahitur, illud nobis praecipue cogitandum perpendimus, qualiter tem- pore nostri felicis regiminis ad fideles nostros, in quibus purae fidei constantiam agnoscimus, gratiosos convertamus intuitus et ad ipsorum status promotionem benignius aspiremus. Sane oppidanorum in Trziebenicz, fidelium nostrorum dilectorum, ad monasterium sanctimonialium sancti Georgii in castro Pragensi pertinentium,1) immotae fidei constantiam et purae dévotionis affectum atten- dentes, quibus se tam ferventer tamque sollicite in sanctae Matris ecclesiae obe- dientia omni studio omnique exhibuerunt reverentia ita, quod ipsorum exigen- tibus meritis gratiam nostram non mediocriter meruerunt et non minus ad nobilis Johannis Kappler de Sulewicz2)a) supplicem petitionis instantiam, per eum pro praefatis oppidanis tam devote porrectam, volentes igitur ipsorum statui et conditioni gratiosius providere, non per errorem aut improvide, sed matura deliberatione praehabita, sano etiam fidelium nostrorum accedente consilio et de certa nostra scientia ac autoritate regia Boëmiae praefatis oppi- danis et incolis in Trzebenicz hanc duximus gratiam faciendam, imo facimus per praesentes, quod exnunc inantea in ipsorum consilio possint habere duo- 340

Strana 341
decim consules et unum magistrum civium, qui possint et sciant rempublicam praefati oppidi regere et gubernare et unicuique ministrare iusticiam, prout decet. Denique ex singulari benevolentia praefatis oppidanis gratiam duximus largiori gratia adaugendam, videlicet quod habeant futuris temporibus sigillum oppidi proprium, in clipeo sancti Georgii effigiem, in extenso brachio ensem nudatum habentis, clipeus vero ad modum clipei praefati Iohannis Kappler formam habeat, sub iisdem coloribus adaptatus.3) Sub quo quidem sigillo omnia acta sua privata vel publicab) poterunt conficere vel munire ad instar aliarum civitatum, propria sigilla habentium. Caeterum ut praefati oppidani largioris et uberioris munificentiae antidoto a nobis consolentur, ipsis concessi- mus et tenore praesentium concedimus, quod singulis annis in festo sancti Spiritus et per continuos octo dies immediate sequentes possint celebrare nundinas et forum annuale omni ea consuetudine et iure, quibus aliae nundinae in vicinis civitatibus celebrari solent et teneri quodque universi et singuli mercatores et homines, prefatas nundinas visitare volentes, omnibus iuribus, libertatibus, gratiis et indultis utantur, quibus in aliis civitatibus potiuntur quomodolibet et utuntur. Inhibentes universis et singulis regni nostri Boëmiae baronibus, subditis et incolis pręsentibus et futuris firmiter et districte, ne praefatos oppidanos in Trzebenicz in praedictis ipsorum gratiis, indultis et con- cessionibus, per nos ipsis, sicut praemittitur, factis et praesertim in ipsorum nundinis non impediant, sed potius eosb) permittant eisdem pacifice perfrui et gaudere, prout indignationem nostram voluerint arctius evitare, salvis tamen iuribus alienis. Praesentium sub nostrae maiestatis sigillo testimonio littera- rum. Datum Budae anno Domini millesimo quadringentesimo vigesimo tertio feria tertia post festum sancti Michaëlis, regnorum nostrorum anno Hungariae etc. tricesimo septimo, Romanorum quartodecimo et Boëmiae quarto. Ad relationem domini Wenceslai de Lesstian et Johannis de Chotienicz Michael, praepositus Boleslaviensis. Originál jest ztracen, zachován pouze vidimát města Litoměřic ze dne 5. června (v sobotu den svatého Bonifacia) 1568 (archiv ministerstva vnitra, odd. SM P 106, T 21). — Zachováno též v konfirmaci třebenických privilegií ze dne 21. října 1652, uložené v archivu města Třebenic. a) Touže rukou nadepsáno „jo“, takže má býti „Sulejowicz“. —b) Nadepsáno touže rukou. 1) V. pozn. 1 při listině ze dne 6. února 1299 (výše č. 14). 2) Jan Kaplíř ze Sulevic zůstal za husitských válek věren víře katolické, proto někdy kolem r. 1420 byl mu svěřen újezd třebenický (A. Sedláček, Děje Třebenic, str. 6) a r. 1436 mu to vše zastavil císař Zikmund (A. Sedláček, Zbytky register králův římských a českých z let 1361—1480, v Praze 1914, str. 196). 3) A. Sedláček l. c., str. 7. 341

Strana 342
234. 1423 listopad 27. Vilém z Ronova a na Lípě dává svému městu České Lípě právo města Žitavy. In Gotis namen amen. Wir Wilhelm von Ronow, herre zur Leipen,1) vor uns und unsere erbnemen bekennen und tun kunt mit dieszem unserm brief allen den, die nue sin adir zukumftig werden, das wir haben angesehen di fleissigen dinste und gancze truwe unser lieben getruwen, burger unser stat Leipe, die sie uns ofte irzeigen und fleissiglich irzeiget haben mit willigem mute noch unsir gier und wollen mit fleisze, als wir in schuldig sein, iren gemache, nutze und fromen vorsteen, dencken und trachten gnadiclich mit geneitem willen also, das sie sich undir unser gnadigen herschaft merten und beserten und in rechter geordenter sicherheit des rechten gewachsen mochten an eren und an gutern, und haben noch iren gier und fleissigen beten in gegeben und vorlien und vorlien und geben vornemelichen in diesem brief, in und allen iren nach- komelingen vorbas ewiclichen alles das recht allir sachen hochister, mittelster und niderster, nichtes ausgenomen, das die erber stat Sittaw2) und alle ire inwoner, burger derselben stat hat und haben, und darinne sie sitczen und sein gesessen also, das die eegenanten unser burger und alle ire nochkomelinge dasselbe recht unwedirruflich haben, halden und pflegen sollen in allir masze und ordenunge als die Sittawer nue und ewiclichen und globen in bei unsern guten truwen und eren vor uns und unsere erben und nochkomelinge, herren czur Leipen, das wir die oftgenante unsere burger daran nimmer hindern wollen noch lassen hindern unsere amechtlewte mit worten noch mit werken, sunder sie dobi zeu behalden und czu beschirmen ewiclich ungehindert, auch sie noch irer kein wedir dasselbe recht und wedir des rechtes ordenunge mit unser gewalt in keinerleie weisse besweren. Und alle herschaft und gerechti- keit, die sie iczund haben adir hirnoch hetten sie und ire nochkomelinge, sie weren geistlich adir wertlich, allhie adir anderswo, die sie mit der lanttofel adir mit briefen adir mit der ackte dirczeigen und beweisen mochten, globen wir eegenanter herre Wilhelm von Ronow bei unser guter truwe und eren vor uns, unsir erben und nochkomelingen sie daran nimmer czu hindern noch ire nochkomelinge mit keiner gewalt darin czu greifen. Des sint geczewgen der edle herre herre Jaroslaw Berka von der Duben czum Mulstein gesessen und die gestrengen Hans Welfel von Warnsdorf czum Birkenstein gesessen und Henrich von Uchterwicz of der Landscron gesessen und Althanns von Gusk und Nikel von Gusk gebruder, Jon von Rochow zu Libiessicz gesessen, Sigmund von Bernstein, Janke von ze Wsseyan, unsere lieben getruwen, di ire ingesigel czu unsers selbis ingesigel czu einem gezewgenisse dieser sachen durch unser bete willen haben an diesen brief gehangen. Der gegeben ist noch Crists geburt vierczenhundert jar, dornoch in den dreiundezwenczigisten jaren am sonobende noch sand Katherine tag. 342

Strana 343
Pergamenový originál v archivu města České Lípy; z devíti pečetí, které byly přivěšeny na pergamenových proužcích, se nezachovala žádná. — Na rubu „Nro. 16“ (vedle škrtnutého „N. 8“), stručný obsah v německé řeči a poznámka o vkladu do desk zemských, učiněném 14. února 1661. Listina jest místy doslova shodná s privilegiem Hynka Berky z Dubé ze dne 23. března 1381 (výše č. 119). 1) Hynek Honštenjský z Dubé zapsal již r. 1416 bratřím z Ronova 2700 kop na hradě a městě České Lípě; když r. 1423 onemocněl, odevzdal Lipu Vilémovi z Ronova, který po jeho smrti (na podzim 1423) se uvázal v panství (A. Sedláček, Hrady XIV, str. 243). 2) Žitava, město v Horní Lužici. 235. 1423 prosinec 14. Oldřich z Rožmberka obnovuje městečku Benešovu nad Černou všechna práva, která udělil Jan z Michalovic podle práv a zvyklostí města Mladé Boleslavě. Pergamenový originál se scházející pečetí, uložený v benešovském městském archivu, byl za války zničen (M. Volf, Popis městských archivů, str. 12). 1) Jan z Michalovic prodal r. 1397 Velešín, k němuž patřil Benešov, panu Oldřichovi z Rožmberka (A. Sedláček, Hrady III, str. 256). Otiskli J. M. Klimesch, Die ältesten Sitze der Harracher (MVGDB XXIX. 1891), str. 181—182, Fr. Heumer-Kleiner, Die älteste Urkunde von Deutsch-Beneschau (Wald- heimat X, 1933, str. 22—23) a Bl. Rynešová, Listář I, str. 58—59, č. 82. 236. 1424. Hynek Berka z Dubé1) potvrzuje měštanům benešovským (nad Ploučnicí) městské právo. Známo pouze z Schlegelovy kroniky (o ní srv. listinu ze dne 22. července 1392; výše č. 143). V Paudler-Böhmově vydání této kroniky se čte: Anno 1424. H. Hincke Bercke von der Duba, der edle Herr zum Scharffenstein, bestetiget ufs neue das Stadtrecht alhier, ufn Hause zum Scharffenstein ein Hauptmann mit vier Siegelna), Herr Siegmundt von Warttenberg, herr zu Tetschen, diese Zeit hat auch mitgesiegelt, H. Heintz von Kauffin- gen, auch Herr Wilhelm von Duppau gesiegelt (str. 26). a) Na tomto místě jest znění porušeno; druhý rukopis má místo slov „alhier“ až „Siegeln“ slova „zu Bensen mit den 4 Siegeln". 1) Benešov patřil k hradu Ostrému. Ten prodal r. 1406 Jan z Michalovic Hynkovi Ber- kovi z Dubé (A. Sedláček, Hrady XIV, str. 277). 343

Strana 344
237. 1424 leden 16. Vimperk. Kunát Kaplíř ze Sulevic jménem svým i jménem svého bratra Časlava a s poručením strýce Petra dává vimperským měštanům právo volného neomezeného kšaftování s majetkem movitým i nemovitým. Zemře-li kdo bez poslední vůle, dědí příbuzný, nepřihlásí-li se nikdo, spravují pozůstalý statek dva z konšelů nebo z obecních starších; nepřihlásí-li se žádný příbuzný do roka a do dne, může se ten majetek obrátiti na kostel nebo k obecnému dobrému, při čemž však nesmí býti zkrácena vrchnost v poplatcích jí patřících; ukáže-li se dědic nehodným, musí do dvou měsíců odprodati dědictví. Tato ustanovení se vztahují i na tři dvory nad městem, Hartlův, Šteflův a Andrlův, na hamry i na louky, které k městu patřily a byly odprodány. Dále se přesně stanoví roboty, jimiž jsou povinni měštané; další práce se jim mohou naříditi pouze v případě války nebo v jiných nutných potřebách. Vejm[!] jméno svaté a nerozdielné Trojice amen. Mysl lidcká vrtká, proto všech věcí paměť hyne kromě těch, kteréž by listy pevnými z dobrých lidí pe- četmi byly utvrzeny. Protož buď všem známo, tak něnějším jakožto budúcím, že já Kunát Kapléř zu [!] Sulevic seděním na Vinterberce, pán a dědic zbožie vin- terberského,1) znamenav užitek poctivý a slepšenie budúcie dědictvie a zbožie mého tudiež na Vinterberce i mých budúcích, aby měštěné moji v městě Vin- terberce2) i po nich budúcí snašnějě a pilnějě své dědiny, domy, chalupy, mě- stiště i jiná jměnie svá tak v městě jakošto i v předměstí dělali, opravovali i slep- šovali jakošto k dědictví sobě i svým budúcím, z dobrým rozmyslem i s svých přátel radú, zvláště s svolením bratra mého mlazšieho Časlava,3) vedle mne a se mnú dědice nedielného, i s povolením i ponučením našeho strýce milého, pana Petra Kapléře z Sulevic, ten čas v zemi Uherské seděním v Kečigi,4) dal jsem i mocí listu tohoto dávám týmž měštěnóm i předměšťákóm vinterberským i jich všem budúcím k věčnosti, aby dědiny, domy, lúky, sedliště, statek, zbožie, jmě- nie svá za svého života zdravého mohli vzdáti neb směniti, prodati i poddati řádem před konšely a mými úředníky, komuž by koli chtěli, jako své vlastnie mocně bez překazy všie mé i mých všech budúcích. Také kterýžkoli z nich napředpsaných měšťanóv neb předměšťákóv ležal by na smrtedlné posteli, muož rozkázánie učiniti a kšaft před konšely neb súsedy neb přátely svými a svój statek svrchní neb zpodní, movitý i nemovitý, odkázati i dáti, komuž by koli chtěl, buď odtud z města neb odjinud, svobodně. Pakli by umřel bez kšaftu vnáhle neb kdekoli smrtí kterúžkoli, tehdy konšelé budú jmieti plnú moc i právo v jeho statek se uvázati a ten zpravovati tak dlúho, až by opatřili, který by najblišší přietel jeho hodný byl kdežkoli, ješto by konšely uveden jměl býti do jměnie i v statek bez mé i mých budúcích všie odpory umrlého. Pakli by ne- mohl tak brzo nalezen býti přietel najbližší, tehdy konšelé jmají z obecních zachovalých nebo z sebe dva vybrati neb kolikž budú chtieti, aby ti zpravovali 344

Strana 345
jměnie a statek odumřeného tak dlúho, dokudž by přietel najblišší nebyl na- lezen, na něhož spravedlivě ta otúmrl spadla jest. A to jmá býti voláno a hlášeno v svátky v kostelech a v trhy v třěch tu na Vinterberce i v okolních městech, aby ptán byl najbližší přietel umrlého, a to jmá státi do dne a do roka rovně počítajíc. A když by minul rok a den prostě ot umrlého, nebyl-li by žádný přietel optán v tom času, tehdy konšelé jmají moc i právo tu otúmrl, opatřiec dluhy, ač by které byly, i duši umrlého, obrátiti vedle rady obecních dobrých lidí na potřebu kostelní neb na obecné dobré toho města, a já ani moji budúcí na tom na všem, jakož svrchu psáno stojí, překážeti nejmáme pode ctí a pod vierú, takovú však výmluvú, aby v tom práva má ani mých budúcích i poplatci neminula, jakošto vstupné a sstupné, únos, oheň, vražda a jiné věci k těm podobné, kterýchžto nevypustiem z moci své i jiných po mně budúcích pánóv. Také ten, komuž by bylo vzdáno, poddáno neb odkázáno neb na kohož by spadla otúmrl, jmá býti hoden pánu i městu; pakli by byl nehodný neb výpovědný neb kterakkoli zašlý, ač by žádal glejtu, pán, kterýž bude toho času, jmá jej vedle rady konšelskie glejtovati a ubezpečiti za měsiec neb za- dva, aby v tom mochl odprodati, vypósobiti svú věc a svój nápad bezpečně a k svému požitku obrátiti bez mé i mých budúcích všie překazy. Ti také dvorové tři nad městem, Hartlóv, Šteflóv, Andrlóv, i hamry jmají túž svobodu v témž vedle měšťanóv napředpsaných. Lúky také neb dědiny odkúpené od města, kteréž od staradávna k městu slušely, ktož je koli držeti bude, slobodu túž jmá v nich a móž je dáti, odkázati bez mých práv pohoršenie i města, jakož napřed psáno stojí. Také aby tíž měštěné i jich budúcí robotami všelikterými bezprávnými odte mne i od mých budúcích nebyli obtieženi, roboty jich spravedlné tuto vypisuji: Najprve zahradu před hradem orati jmají, kolikrát by bylo potřebie, lúku nad mlýnem prostředním jmají sušiti a zvézti tak řádem bez škody panské. Také les k mlýnóm třem stavící pod město s pomocí těch okolních vsí, kteréž by slušely k těm mlýnóm, svézti jmají. Jmají také pomoci zdvihati, což by na hradě neb mostu kdy a kolikrát by bylo potřebie. Jiných všech robot oni i jich budúcí jmají prázdni býti, leč bych já neb moji budúcí v naši pilnú potřebu, jakošto u války neb v jiné příhody, jich z prosby žádali, k čemuž tehdy jmají se k prozbě naší v poslušenství dobrotivě okázati. A na tom na všem, jakož v tom listu psáno stojí, já i moji budúcí nejmáme jim i jich budúcím překážeti ani tiem hnúti věčně. Pakli bych já na tom překazil neb tiem hnul, učinil bych proti své cti i vieře, a moji budúcí učinili by z moci a bezprávně. Byl-li by také list tento kdy kterak pokažen ohněm, vodú, moly neb kterakkoli, nejmá své moci ztratiti. A na svědomie toho všeho i ku pev- nému zdržení pečeť svú a pečeti bratra mého vlastnieho již psaného Časlava i strýce našeho, pana Petra již jmenovaného, přivěsil sem a pro další paměť i jistotu připrosil sem, aby urozený pan Jan z Rozintála seděním na Blatné a opatrní súsedé moji, páni měštěné z Budějovic5) pečeti své vedle našich při- věsili, kteréžto jsú přivěšeny k tomuto listu s naší dobrú vólí i s přiznáním. 345

Strana 346
Jenž jest dán i staly jsú se tyto věci a dály na Vinterberce léta ot narozenie syna Božieho tisícieho čtvrtého sta čtrmezcietmého tu neděli před svatým Antonym. Pergamenový originál v archivu města Vimperka; k listině jest na pergamenových proužcích přivěšeno pět kulatých pečetí. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) — Opis v nejstarší knize města Vimperka, uložené v archivu země České, zn. Vimperk, č. i. I, fol. BI° (55), kamž byl vložen 21. dubna (tu středu před svatým Jiřím, slavným mučedl- níkem Božím) 1484. 1) Byl synem Jana Kaplíře ze Sulevic; o něm A. Sedláček, Hrady XI, str. 143—144. 2) Vimperk, s. o. Vimperk. — Okolo r. 1263 byl postaven hrad Vimperk na počátku královských hvozdů; Přemysl Otakar II. jej svěřil Purkartovi z Janovic, v jehož rodě se udržel až do 2. pol. 14. stol. Tehdy bylo podhradí proměněno v městečko, jímž vedla obchodní cesta z Bavor do Čech. Pány z Janovic vystřídali sice v držbě Vimperka v I. pol. 14. stol. svato- jánští rytíři ve Strakonicích, ale nakonec jej dostali zase Janovští. Teprve na sklonku života Karla IV. se objevuje jako držitel, patrně jen zástavní, Jan Rotlev, urburéř království Českého, načež se stává Vimperk zbožím královským. Václav IV. jej pak dal v manství Hanušovi, Jarkovi a Kunátovi, bratřím Kaplířům ze Sulevic (A. Sedláček, Hrady XI, str. 143; J. V. Ši- mák, České dějiny I. 5, str. 1043—1044). 3) O něm A. Sedláček l. c., str. 143—144. 4) Sloužil králi Zikmundovi v Uhrách, kde se stal hejtmanem bratislavského hradu a držel zápisně hrad Kopčany (tamže str. 143; též V. Chaloupecký, Středověké listy ze Slovenska. Slovenský archiv, sv. I, 1937, Bratislava—Praha, str. 235). 5) O přitištění pečeti je požádal listem z r. 1424 (bez bližšího určení), uloženým v archivu Národního musea v Praze (srv. Archiv Český, sv. XXI, str. 191). 238. 1424 únor 3. Uherský Vyšehrad. Král Zikmund povyšuje na žádost Bohuslava z Horšova na Poběžovicích ves Poběžovice na městečko a uděluje mu týdenní trh každou sobotu. Sigismundus, Dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, notum facimus tenore presencium univer- sis, quod nos attentis gratis et fidelibus serviciis, nobis et corone nostre Boëmie per famosum Bohuslaum de Horsow, residentem in Pobiezowicz,1) fidelem nostrum dilectum, hactenus impensis, horum quidem serviciorum suorum in- tuitu, volentes eciam subditos suos singularis consolacionis antidoto respicere ac condicionem ville sue in Pobiezowicz facere meliorem, ideo non per errorem aut improvide, sed sano fidelium nostrorum accedente consilio et de certa nostra sciencia predictam villam Pobiezowicze in opidum ereximus et sublimavimus ac tenore presencium generosius sublimamus. Et ut incole opidi eiusdem in suis facultatibus et statu felicia incrementa suscipiant, ipsis indulsimus et donavimus et auctoritate regia Boemie benignius donamus, quod forum septi- manale singulis ebdomadis in die sabbato cum singulis iuribus, exempcionibus, 346

Strana 347
libertatibus et emunitatibus habere et tenere possint et debeant, prout alie nostre regales civitates et oppida eis vicina talia fora septimanalia habere et te- nere sunt solita [de]a) consuetudine vel de iure. Mandantes universis et singulis prelatis, baronibus, nobilibus, militibus, clientibus, burgraviis, officialibus et aliis omnibus nostris et corone nostre regni Boemie fidelibus dilectis firmiter et districte, quatenus oppidanos predicti oppidi in Pobiezowicze in predicto foro septimanali deinceps non impediant, quin pocius omnes idem forum visitantes sub plena libertate et securitate cum rebus suis illesos et indempnes permittant negociaciones suas in predicto foro exercere, prout nostram indignacionem voluerint arcius evitare, salvis tamen iuribus alienis. Presencium sub nostre maiestatis sigillo testimonio literarum. Datum in Wissegrado anno Domini millesimo quadringentesimo vicesimo quarto tercia die Februarii, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. tricesimo septimo, Romanorum quartodecimo et Boëmie quarto. Ad mandatum domini regis Michael, prepositus Boleslaviensis. Pergamenový originál v archivu města Poběžovic; k listině jest na pergamenovém proužku přivěšena kulatá majestátní pečet z vosku přirozené barvy, z 1/4 zničená. — Na rubu: R. Hen- ricus Füe. — 1. a) Slůvko de je vynecháno. 1) Poběžovice, okresní město. — Nejstarší známý držitel Poběžovic byl Zdeněk z Poběžovic a z Vlkanova v polovině 14. stol. Koncem téhož století je držel Dobrohost z Mělnic a po něm Bohuslav z Horšova (A. Sedláček, Hrady IX, str. 87). Regesta imperii XI, str. 407, č. 5769. 239. 1424 červenec 7. Arnshaugk. Vilém, lantkrabě durynský, markrabě míšeňský a vévoda saský, potvrzuje obyvatelům městečka Lub(Schönbachu) privilegium krále Zikmunda ze dne 12. září 1422. Wir Wilhelm, von Gotts gnaden langdrave in Doringen, marggrave zu Meissen und pfalzgrave[!] zu Sachsen,1) bekennen und tun kund offentlich mit dissem brif allen den, die in sehen oder horen lesen, das vor uns komen sind die ersamen leute, burger und einwonre unser stadt Schompach,2) unser lieben getreuen, und haben uns demutiglich gepeten dissen nachgeschrieben brief, den in der allerdurchlauchtigste furst und herr, herr Sigmund, Romischer kunig, zu allen zeiten merer des Reichs, und zu Ungern, Behemen, Dalmatien, Croatien konig, unser lieber gnediger herr, uber ire freiheit, gnade und ge- 347

Strana 348
wonheit gegeben hat, zu verneuen, zu bestetigen und zu confirmirn. Derselbe brif von wort zu worte also lautet: Wir Sigmund, von Gotts gnaden Romi- scher kunik etc. (Následuje listina ze dne 12. září 1422; výše č. 229.) Also haben wir angesehen der vorgeschrieben burger und einwoner unser stadt zu Schom- pach demutige und redliche bett und auch willig und getrewe dinst, die sie uns getan haben, teglichen tun und noch tun sollen und mugen in kunftigen zeiten, und haben darumb in und iren nachkomen doselbs zu Schompach mit wolbedachtem mut, gutem rat und rechter wissen den vorgeschriebnen unsers lieben gnedigen hern brief in allen und iglichen seinen stucken und artickeln und begreifunge, als der vorgeschrieben steht, und auch alle und igliche ire recht, gnade und freiheit und redlich herkomen vernewt, bestetigt, befestiget und confirmirt, vornewen, bestetigen und confirmiren in die gnediglichen in kraft diss briefs und wollen auch, das sie furbas mer dapei bleiben und der geniesen und gebrauchen sollen und mugen von allermeniglich ungehindert. Und heissen und gepiten darumb allen unsern voiten, amptleuten und unter- tanen ernstlichen und vestiglich mit dissen brief, das sie die ehegnanten burger und einwoner zum Schompach an den gnanten iren freiheiten, gnaden und rechten, als sie das vor alders gehabt und redlich herbracht haben, nicht hindern noch drein halden, sundern sie der geprauchen lassen und sie darzu handhaben, schuczen und schirmen ane alles geverde. Und haben des zu bekentnissen unser insiegel wissentlich an dissen brief lassen hengen. Gegeben zu Arnsthouge nach Cristi gepurt virczehenhundert und darnach in dem vier- undzwanczigisten jaren am freitag nach unser lieben Frawen tag Visitationis. Originál jest ztracen, opis v archivu ministerstva vnitra, odd. SM P 106 S 25. 1) Bratr saského vévody Fridricha (Ottův slovník naučný VIII, str. 224, díl XXI, str. 669. Též listina pro Luby ze dne 14. září 1425, níže č. 241). 2) R. 1422 zastavil král Zikmund Luby s okolím Fridrichovi staršímu, Vilémovi a Fridrichovi mladšímu, markrabatům míšeňským a lantkrabatům durynským, za pomoc v boji proti Husitům (K. Mädler l. c., str. 56). 240. 1424 listopad 13. Oldřich z Rožmberka1) potvrzuje, že třeboňští měštané opravili nový stav pro pevnost města ze své dobré vůle a že nejsou povinni tak činiti. Papírový opis zr. 1791 v Zemědělsko-lesnickém archivu v Třeboni, zn. I. A5AS, Nro. 1. 1) Syn Jindřichův (A. Sedláček, Hrady III, str. 129). Regest uvádí Th. Antl PA XVII, str. 62, v plném znění u Bl. Rynešové, Listář I, č. 100, str. 71. 348

Strana 349
241. 1425 září 14. Freiberg. Saský vévoda Fridrich, maršálek říše římské, lantkrabě durynský a markrabě míšeňský, potvrzuje obyvatelům městečka Luby (Schönbach) privilegia, která ob- drželi od králů Václava IV. a Zikmunda i od míšeňského markraběte Viléma, bratra Fridrichova. Wir Friderich, von Gotts gnaden herczog zu Sachsen, des heiligen Ro- mischen reichs erzmarschalk, landgrave zu Doringen und marggrave zu Meissen,1) bekennen und tun kund offentlich mit dissem brief allen, die in sehen oder horen lesen, wann vor uns komen sind die burger und einwoner unsers stedtlins Schonpach,2) unser lieben getrewen, und haben uns vleissigk gepeten, das wir in solche brive, als in die durchlauchtigisten fursten und herrn, herr Wenzelaw seliger,3) herr Sigmund,4) alle Romische konige und konige zu Behmen etc., und der hochgeporne furste, herr Wilhelm, marggrave zu Meissen, unser lieber bruder seliger,5) in vormals uber ire freiheit vormals gegeben haben, vor newes zu bestetigen, vernewen und confirmirn, des haben wir angesehen ire vleissige bett und dinste, die sie in vergangen zeiten ge- truwlich getan haben und hernach tun mugen, und durch besserunge und zu- nemunge des gnanten stettlin haben wir den gnanten burgern und einwonern vernewet, bestetigt und confirmiret alle ire freiheit nach innehaldunge und laut der obgnanten koniglicher und furstlicher brive und vornewen, bestetigen und confirmirn in die in craft diss briefs gnediglichen also, das sie und ire nachkomen solcher freiheit, strassen und gnad gebrauchen sollen und mugen one hindernisse, als das die obgnanten briefe eigentlichen innehalden und aus- weisen. Mit urkund diss Brives, vorsiegelt mit unsern anhangenden sigille. Gegeben zu Freiberg nach Gottes gepurt virzehenhundert jar und darnach im funfundzwanzigisten jar am freitagk nach Nativitatis Marie. Originál ztracen, opis ze dne 16. dubna 1567 v archivu ministerstva vnitra, odd. SM P 106, S 25. 1) O něm v. pozn. 1 při listině ze dne 7. července 1424 (výše č. 239). 2) Viz pozn. 2 při téže listině. Ze dne 14. září 1398 (výše č. 165). 4) Ze dne 12. září 1422 (výše č. 229). 5) Výše pozn. 1. 3) 242. 1425 prosinec 22. Náchod. Viktorin z Kunštátu potvrzuje obyvatelům města Náchoda privilegium Jetřicha z Janovic (ze dne 1. června 1392). 349

Strana 350
Ve jméno Boží amen. Všecky věci, kteréž u velkých časech jdú, aby spolu s časem nezahynuly, potřebí jest k jistotě, aby písmem listu trvacího utvrzeny byly. Protož já Viktorin z Gunštátu, odjinud z Litic,1) známo činím všem, kdož list tento čísti neb čtouc slyšeti budú, jakož dobré paměti pan Jetřich z Ná- choda, řečený z Janovic, v ty časy zboží náchodského v držení jsa, list s pečetmi visutými měšťanům a lidem mým z Náchoda, z Bíliovce, z Rudného a z Starého Náchoda i jich budoucím učinil jest, v kterémž listě šíře se to ukazuje,2) téhož listu k prozbě lidí svých svrchupsaných z své dobré vůle a s dobrým rozmyslem jim i jich budúcím potvrzuji a mocí listu tohoto potvrdil sem tak, jakož se list ten má ve všech svých artikulích, slovích i závazcích, ze svolení mého k prozbě jich dobrovolného, na tom já i moji budúcí, i kdož by kolvěk zboží toho po nás v zdržení byl, lidem svým svrchupsaným i jich budúcím zmatku a příkoří žádného, jímž by se list ten rušiti měl, činiti nemáme. A toho na potvrzení a pro lepší jistotu k tomuto listu přivěsil sem svú přirozenou pečeť a podle mne slo- vutný panoše Jan Lacembok z Chlumu, Mikuláš z Vosolice, Vaněk z Pacova, Matěj z Vlčňova, služebníci moji, své pečeti pro jistotu plnější svědomí listu tomuto přivěsili. Jenž dán na hradě na Náchodě léta po narození syna Božího tisícího čtyřstého pětmecítmého léta tu sobotu před Narozením Božím. Známo z vidimátu města Náchoda ze dne 16. července 1663, který jest uložen v městském archivu v Náchodě. 1) Po Jencovi z Petršpurku, bratru Jetřicha z Janovic, držel náchodské panství Jindřich Lefl z Lažan, který je r. 1414 prodal Bočkovi z Kunštátu a z Poděbrad; jeho syn byl Vikto- rin (A. Sedláček, Hrady V, str. 10—11; J. K. Hraše, Dějiny Náchoda I, str. 98 a násl.). 2) Listina ze dne 1. června 1392 (výše č. 142). Otiskl J. K. Hraše l. c., str. 102—103. 243. 1428 červenec 25. Bílina. Jakoubek z Vřesovic uděluje bílinským měštanům právo, že příbuzný může dědit až do sedmého kolena, a to ať bydlí ve městě nebo kdekoliv v České zemi i mimo ni. Ego Jakubko de Vrzesovicz, tunc temporis residens in Bielina,1) recon- gnosco presentibus coram universis, quod matura prehabita deliberacione dilectis ac fidelibus civibus meis Bielinensibus intra murum et extra murum residentibus ipsorumque heredibus et successoribus hanc specialem graciam duxi faciendam, videlicet quod universa ipsorum bona tam mobilia quam im- mobilia exhereditari non debeant nec talia bona per mortem ipsorum alterum ad me neque ad heredes meos seu successores meos devolvantur, sed si quem- 350

Strana 351
piam ex dictis meis civibus decedere contigerit, extunc universa bona ipsius tam mobilia quam immobilia ad propinquiorem consanguineum usque ad septimam lineam debent devolvi omni sine impedimento, et hoc ubicunque talis consanguineus locorum, sive in mea pretacta civitate intra ac extra mu- rum seu in quacumque alia civitate, opido aut villa vel alio quocumque loco intra vel extra terram Bohemie moram traxerit sive mansione fuerit constitutus, tali condicione adiuncta, quod talium bonorum repetitor lineam consanguinei- tatis predictam met septimus cum testimonio proborum hominum utriusque sexus debet comprobare, promittens contra ipsam graciam nunquam venire per me aut aliam personam interpositam aliqua racione sive causa, sed eam ratam et gratam habere volo et servare. Ne eciam cuique meorum heredum et successorum hanc graciam liceat immutare, presentes literas scribere feci et sigillo meo ac sigillo testium infrascriptorum munimine roborari. Data sunt hec in Bielina sub anno Domini millesimo quadringentesimo vicesimo octavo in die Jacobi apostoli Maioris. Testes vero huius rei sunt famosi Venceslaus de Wsseborzicz, dictus Buben, Dobessius de Wchynicz, tunc temporis castellanus castri Bielinensis,2) Johannes dictus Hradek de Chodzov, residens in Hradisst, Hron de Hradek et alii quam plures fide digni. Pergamenový originál v archivu města Bíliny; všech pět pečetí, které byly přivěšeny na pergamenových proužcích, je ztraceno. — Na rubu: Originale Jacobi de Wrzesovicz, quod universa bona, tam mobilia quam immobilia, ad propinguiorem consanguineum usque ad septimam lineam debent devolvi, spectans civibus Bilinensibus. — No. 6. — No. 3. — No. 2. 1)Dne 12. července 1421 Pražané dobyli Bílinu a přes několikeré útoky nepřátel udrželi se v městě. Tamním hejtmanem byl od r. 1426 moravský šlechtic Jakoubek z Vřesovic, vynika- jící válečník ve službách Žateckých (V. V. Tomek, Dějepis města Prahy IV, str. 191, 329, 374. — FRB V, str. 505, 596, 615). 3) O něm v. A. Sedláček, Hrady XIV, str. 214. 244. 1432 prosinec 12. Frymburk. Jiřík z Dubé a na Vizmburce obnovuje a potvrzuje měštanům v Dobrušce i všem těm, kteří s městem platí daně a šos, právo magdeburské a hradecké ve věcech soudních; uděluje jim zvláštní milost, že statek toho měštana, který zemře bez dítek, může děditi nejbližší příbuzný. Ve jméno Božie amen. Spravedlivých proseb žádosti, kteréž od rozumu scěstného nepocházejí, hotovými prosbami naplňujem. A protož my Jiřík z Dubé seděním na Vismburce1) listem tiemto vyznávámy,3) k nimž tento list dojde, že k prosbě milým!!] nám měšťan v Dobrušce um a rozum svój přikloniv- še a chtiece příčinu a opravu téhož města našeho učiniti lepší, aby měšťané, tak 351

Strana 352
chudí jakožto i bohatí v tom městě přebývajíce, břemena a těžkosti městské jim nastávajície statčili a snésti tiem hojněje mohli by, aby potom to město prospěšenstvie všelikaké vzalo a rozmnoženie měšťanóm těm, kteréž zvláštní prosbú a viery ustavičností vyznávámy svobodnosti přieznie, naším dobrým a svobodným rozumem a rozmyslem i našich přátel věrných podle toho radú těm měšťanóm i také jiným lidem, kteříž s tiem městem a měšťany šosy a dani dáti a platiti zvyklí sú, k dání tohoto listu práva všechna i každá maidburská i také hradecká2) v práviech súdních, kteráž také jiná města koruny královstvie Českého požívají, dřieveřečeným měšťanóm i jich budúcím dávámy, pojičujem a potvrzujem a je k těm právóm obnovujem i také v celost navracujem, dáva- jíce jim a pojičejíc z našie milosti zvláštnie, aby jednomu jako druhému bez dětí sešlému v věcech a v statciech po něm ostalých blízský přietel v pokolení bližní na to vstúpil, chtiec prostě a slibujíc za nás i za naše dědice budúcie dřievepsané všecky věci nižádným nikdá časem na věky neproměniti. A když sú ty věci tak byly učiněny, sú tyto věci s svědomím urozených pánóv, pana Hlaváče z Dubé seděním na Třebechovicích, Arnošta z Kácova seděním na Rysmburce, Jana rytieře z Veselice, Oldřicha Močihuba u Kralovic, k tomu prošeni !] a zavoláni!] a pro větčie toho svědomie jich pečeti i také s pečetí naší k tomuto listu smy přivěsili. Dán a psán na Frymburce ten pátek před svatú Lucií léta Božieho tisícieho čtyřstého třidcátého druhého. Pergamenový originál v archivu města Dobrušky; na pergamenových proužcích jest přivěšeno pět kulatých pečetí ze zeleného vosku. — Na rubu: N°. 3 bis. — 3. — 1432. (Fo- tografický snímek Historického ústavu ČSAV.) — Znění listiny jest — ovšem s výjimkou vydavatele a svědků — překladem latinského privilegia Sezemy z Dobrušky ze dne 26. května 1364 (výše č. 86). 3) Schází „všem“. 1) Jiřík z Dubé a na Vizmburce získal Dobrušku po smrti Jana mladšího z Opočna, po- sledního potomka Sezemova syna Jana (A. Sedláček, Hrady II, str. 45—46, 64; J. Rošt- lapil l. c., str. 5—6). 2) V. listinu ze dne 26. května 1364 (výše č. 86). Otištěno v Archivu Českém, sv. VI, str. 488. 245. 1434 únor 13. Jakoubek z Vřesovic potvrzuje Žlutickým všechna práva a privilegia, zvláště list Jindřicha z Elsterberka na svatomartinský plat. My Jakúbek z Vřesovic, pán na Žluticích,1) s našimi se všemi erby i budú- cími známo činíme tiemto listem zjevně přede všemi tak nynějšími jakžto budúcími, ktož jej čísti anebo čtúc slyšeti budú, že znamenavše a viděvše ne- dostatky mnohé v jich bytu a obydlí měštěnin, chudiny a obce své tu v Žluti- 352

Strana 353
cích v městě i před městem, učinili jsme s nimi jakožto s našimi věrně posluš- nými laskavú a dobrovolnú lásku a milost takovú, že jsme je zuostavili a mocí tohoto listu zuostavujem, jim toho tiemto listem úplně a vcele potvrzujíc, při jich při všech práviech, jakož od prvotních časuov a vyzdviženie toho města od našich předkuov a náměstkuov listy šíře a znamenitějie utvrzena jmají, takže jim toho viec od našich ode všech budúcích již potvrzovati potřebie ne- bude, i také o ten plat svatomartinský, že nám i našim budúcím jmají vydávati na každý rok sumu toho platu dvě a devadesát kop a třinádete grošuov a dva penieze a nic viec, jakož na to dobré paměti urozeného páně Henrichuov z Elstr- berka, náměstka našeho, utvrzený list na pargameně s jeho visutú pečetí jmají,2) a jakož on též i my nadepsaný se všemi našimi erby i budúcími jim toho listem tiemto potvrzujem tak ovšem, že ta obec nadepsaná při těch při všech práviech v listech našich předkuov a náměstkuov řádně utvrzených jmá zuostati beze všelikého přerušenie od nás nadepsaných i od našich budúcích. A toho na svě- domie naši jsme pečeť vlastní s naším jistým vědomím i dobrú vólí k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého třidcátého čtvrtého tu první sobotu před první nedělí v postě, jakož kostel svatý drží a zpievá Invocavit me. Pergamenový originál v archivu Národního musea v Praze; k listině jest na pergameno- vém proužku přivěšena kulatá pečet z černého vosku. — Na rubu: Tento jest list páně Jaku- bovo, který potvrzuje našě práva a plat svatomartinský. — Čtvrtý list. — V kvaternu trhovém rudém 1595° J. 27. — An. 1434 Jacob von Vrzessovitz hat die Privilegia der Stadt Lutitz bekräftiget und den Martini-Zins vorgeschrieben 92 Schock Groschen und 13 Groschen 2 Den. 1) Tento kališnický pán opanoval Žlutice neznámým způsobem (A. Sedláček, Hrady XIII, str. 207. — FRB V, str. 596). 2) V listině ze dne 5. srpna 1418 (výše č. 215) není o tomto úroku žádné zmínky. Regest u K. Fleissnera I. c., str. 8. O dobrém hospodářském stavu města svědčí i tyto listiny: 1. 1446 březen 19. Jan Cukr z Tamfeldu prodává purkmistru, radě i vší obci města Žlutic za 280 kop grošů stříbrných ves Štutov se vším příslušenstvím (pergamenový originál v archivu města Žlutic). — 2. 1452 řijen 25. Jan z Moračova prodává městu Žluticům mlyňanské panství (pergamenový originál tamže). — Také na městský špitál bylo bohatě pamatováno. Dne 17. října 1467 Jan z Jistebna propouští svůj díl na vsi Mlyňanech purkmistru a radě i vší obci žlutické k jejich špitálu (pergamenový originál tamže) a dne 29. května 1487 Jan Tichý z Radyně dává své dva dvory v Radyni k témuž záduší (pergamenový originál tamže.) 246. 1434 březen 12. Basilej. Císař Zikmund potvrzuje obyvatelům Týna Horšovského jejich privilegia, zvláště listinu pražského arcibiskupa Zbyňka. — Datum Basileae anno Domini 353

Strana 354
millesimo quadringentesimo tricesimo quarto in die sancti Gregorii papae, regnorum nostrorum anno Hungariae quadragesimo septimo, Romanorum vige- simo quarto, Boemiae quartodecimo, imperii vero I°. Známo pouze z potvrzení městských privilegií z r. 1597 (v archivu města Týna Horšov- ského). Znění jest stejné jako potvrzení téhož panovníka ze dne 6. května 1423 (výše č. 232); proto zde není otištěno ani není přidán jeho český překlad. Případné odchylky jsou pozname- nány u privilegia ze dne 6. května 1423 (výše č. 232). Regesta imperii XI, str. 282, č. 10.168; zde pod datem 21. března, prý podle originálu, který se nalézá v majetku pana Alex. Meyera Cohna v Berlíně. 247. 1434 květen 1. Lipnice. Jan Smil z Kremže dává obyvatelům města Lipnice právo volného odkazu; zemře-li kdo bez poslední vůle, dědí příbuzní; kdyby došlo ke sporům o dědictví, rozhodnou konšelé města Lipnice. Dále dostávají měštané paseku, která leží u punské štěpnice a Janákovy zahrady. My Jan Smil z Kremže seděním na Lipnicil) známo činíme všem nynějším i budoucím, že vidouce pilnost věrných a milých našeho města Lipnice, chtíce, aby naše město a naši měšťané věrní a milí pod naší mocí a potom budoucích jiných s péčí mohli poctivě a počestně seděti v našem městě, i dáváme jim mi- lostivě a mocně jako našim věrným a milým, aby jich statkové movití i nemovití, kterými by koli jmény byli jmenováni, na smrtedlné posteli dáni a odkázáni býti,3) komuž by koli chtěli svou dobrou vůlí. Pakli by z našich měšťan města našeho Lipnice na kterého Pán Bůh připustil náhlou smrt, že by neučinil žád- ného poručenství své poslední vůle, tehdy my jich ve všecky statky tak bez rozkázání sejdoucích nechcem sáhnouti, ale což by kolivěk bylo, aby to bylo rozdáno mezi přátely a příbuzné kteréžkolivěk, blízké neb daleké, bez našeho překážení i našich budoucích. Pakli by se přihodilo, že by který byli svárové mezi přátely a příbuznými, techdy chceme, aby ten, kterémuž by ti jistí stat- kové přisouzeni byli skrze konšely města našeho, aby se ten uvázal a vládl bez našeho překážení, a my správci i potom budoucí naši ode všech jich statkův měšťan města našeho ve všech věcech chceme i máme se zdržeti, abychme se nikdy a na věky v jich statky neuvazovali ani jim v tom překáželi. Pak dálejc vidouce jich pilnou a věrnou poslušnost, přidali sme jim z naší dobrej vůle paseku plnou svobodú, kteráž zaleží okolo naší štěpnice a Janákové zahrady, aby tím lípe a snázeji mohli bydliti v našem městě Lipnici. A k tomu na plnější svědomí ku potvrzení svou pečeť, a to s dobrým naším rozmyslem přivěsili jsme. Dán léta Páně tisíctího čteřtého třidcátého čtvrtého na hradě Lipnici v sobotu apoštolův Filipa a Jakuba. 354

Strana 355
Zapsáno v potvrzení městských privilegií, vydaném Františkem z Thurnu dne 21. pro- since 1566, jakož i v konfirmaci Josefa II. ze dne 24. října 1781 (obojí v archivu města Lipnice). a) Schází patrně „mohli“. 1) Po smrti Viléma z Landštejna držel Lipnici Čeněk z Vartemberka, manžel Vilémovy dcery Kateřiny. Po jeho smrti získal právo na Lipnici jeho příbuzný Oldřich z Rožmberka. Ale zatím se zmocnil Lipnice táborský hejtman Jan Smil z Kremže, jemuž smlouvou z r. 1429 pan Oldřich propustil hrad i celé panství lipnické (A. Sedláček, Hrady XII, str. 70—71). Srv. V. Müller l. c., str. 433. 248. 1434 listopad 24. Vlašim. Tomáš z Chotěmic uděluje svým měštanům v Načeradci právo volného odkazu kterékoliv osobě, ale pouze na panství Ivlašimském ]. Já Tomáš“) z Chotěmic odjinud z Vlašimě1) vyznávám tiemto listem obecně všem, kdož jej uzřé nebo čtúce slyšeti bude,b) s dobrým rozmyslem dal jsem a mocí tohoto listu dávám lidem svým všem v Načeradci2) svobodenství a svo- bodu plnú, aby statky své a svá jměnie mohli dáti, poručiti i odkázati přátelóm svým, neb komu by se jim líbilo na mém zboží, buďto ve zdraví neb na smrtedlné posteli, a tu přivolajíc rychtáře a konšely neb nejmíň dva z konšel, ale však s tatúto výmluvú, jako napřed psána stojí,?) aby to jinam zbožé nebylo od- kazováno než lidem na mém zboží. A jestliže by na jiné zboží kdo z mých lidí komu odkázal, a ten za mně vsnésti chtěl,d) k tomu jim svú vůli dávám a po- voluji a na tom jim já ani moji budúcí kusem ižádným slibieme) nepřekážeti. Toho na potvrzení i na svědomí jsem vlastní přirozený !] pečeť svým vědomím kázal jsem k tomuto listu přivěsiti.1) Jenž jest dán a psán na Vlašimi léta od narození syna Božího po tisíci po čtyrech stecht) v třicátém čtvrtém létě v středu před svatú Kateřinú. — Vidimát české kanceláře z 20. září 1697 (archiv ministerstva vnitra, SM N 6/1). Obsaženo též v potvrzení, vydaném Marií Terezií dne 3. července 1747 (archiv města Na- čeradce). a) V potvrzení „Thoma“. — b) Tamže „kdož jej uzří aneb čtoucí slyšeti budou“. — c) Tamže „s takovou vejmluvou, jakož napřed psáno stojí“. — d) Tamže „kdo z mých lidí odkazoval komu a ten za mě chtěl vsiesti“. — e) Tamže „slibujem“. — f) Tamže „svou vlastní přirozenou pečeť z svým vědomím kázal jsem k tomu listu přivěsiti“. — 6) Tamže doplněno slovem „letech“. 1) O něm v. A. Sedláček, Hrady XV, str. 281, jakož i tamže str. 183. 2) Kdy byl Načeradec založen, není známo, městečkem byl patrně již r. 1287, kdy se pražský biskup stará o obnovu tamního shořelého chrámu. Původně to byl statek erbu růže, ve 14. stol. rozdělený na dva i více dílů, z nichž nejdůležitější drželi páni ze Šelmberka; jiná část patřila k panství vlašimskému (A. Sedláček, Hrady XV, str. 280—281; J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 948). 355

Strana 356
249. 1435 leden 20. Strakonice. Václav z Michalovic, veliký převor svatojánského řádu v Čechách, strako- nický převor Beneš a všechen strakonický konvent propouštějí za 85 kop grošů stříbrných obyvatelům města Strakonic odúmrt a dávají jim právo volného odkazu. Není-li poslední vůle, dědí děti, a obec města je spravedlivě opatřiti má; není-li dětí, dědí příbuzní po meči a potom i po vřetenu; není-li ani příbuzných, mohou konšelé pozůstalý majetek obrátiti na obecné dobré. Strakonice užívají stejného práva jako Horažďovice a Staré Město pražské. Za místo, zatopené novým rybní- kem u Volyňky, dostávají kus holé stráně i to, co jest mezi rybničnou hrází a Volyňkou, k pastvě. Ve jméno Boží amen. Věcí, kteréž se stávají, paměť aby nešesla a nezahy- nula, potřebí jest, aby to, což prvně ustanoveno a zjednáno býti má, aby pís- mem a listy i pečetmi potvrzeno bylo. Prot[o]ž my bratr Václav z Michalovic, převor obecní zákona svatého Jana Jerusalemského v Čechách, Moravě a v Slezi, v Polště, v Rakúsích, v Štyrště, v Korutanech etc.,1) bratr Beneš, převor kostelní strakonický,2) i veškeren konvent domu našeho strakonického vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, kdož jej čísti neb čtoucí slyšeti bude, že sou nás lidé naši, purkmistr, konšelé i všecka obec společně jednostej- ným hlasem většího i menšího města našeho3) hodnú a spravedlivou prosbú prosili, abychom jim listův, hamfeštův, kteréž od našich předkův mají na své dědiny, sedliště i domy i na svá práva, potvrdili. A my, znamenavše jich prosbu hodnú, podobnú i spravedlivú, s dobrú radú našich komendoróv i bratřích, kteříž jsou tehdáž při nás byli, napřed těch listův, hamfeštův, kteréžto mají na svá práva, na dědiny, na své domy i na naše poplatky, kteréž sou našim před- kům i nám platili a platiti dlužni jsou, těch jim i jich věčně budoucím mocí listu tohoto potvrdili jsme a potvrzujem, že jim máme i chcem ty v celosti zdržeti bez přerušení všelikterakého. A dále hnuti jsouc milosrdenstvím k lidem našim svrchupsaným pro jich věrnost k nám i pro rozličné přílišné zá- huby, které sa tato léta nepokojná podle nás trpěli pálením i jinými rozličnými záhubami,4) žádajíc jich i budoucích jich dobré prospěšné viděti pro rozmnože- nie zboží našeho, jakož na věrné a na spravedlivé sluší, činíme i učinili jsme s lidmi našimi napřed psanými zvláštní milost, že jsme jim, našim měšťanům v větším i menším městě přebývajícím, kteříž s městy napřed psanými dobré i zlé trpie i práva městského požívají, i jich věčně budoucím dali jsme a dáváme plnú svobodu i právo, aby oni všichni i každý zvláště z lidí našich v městech našich svrchupsaných přebývající, buďto mužského neb ženského pokolení, mohli svobodně svá zboží, buďto movitá nebo nemovitá, dědiny, domy spo- lečně neb rozdílně pod placením poplatkův našich spravedlivých i změniti i k svému užitku přivésti, jakž by se jim zdálo, i také jestliže by měli které platy na zemi, to vše moha[!] i buda!] moci dáti, rozkázati i odkázati podle své vůle 356

Strana 357
osobám kterýmžkolivěk, ješto by se sousedům hodily, a to bez umenšení našich platův, za zdravého života neb na smrtedlné posteli kšafty a rozkázání činiti. A jestliže by který člověk z našich měšťan, buďto mužského neb ženského po- kolení, bez kšaftu a rozkázání z tohoto světa sešel a sirotky po sobě pozůstavil, ješto by sobě rady dáti nemohly, tehdy purkmistr a konšelé, kteříž by těch časův byli, těch sirotkův věc a stav s dobrú radú věrně a spravedlivě opatřiti mají. A jestliže by takový člověk tak náhle z tohoto světa sešel bez rozkázánie a dědicův po sobě nepozůstavil žádných, tehdy jeho všechno zboží, buďto movité aneb nemovité, kterýmiž by koli jmény bylo jmenováno, na nejbližší přátely nejprve po meči a potom po vřeteně spadnúti má. A jestliže by se ižádný přítel neoptal na našem i na jiném zboží, tehdy konšelé toho bez roz- kázání zešlého jeho zboží mají s dobrú radú na obecné dobré obrátiti bez naší i budoucích našich překážky všelijaké. A tak konečně lidé naši napředpsaní všech práv i svobod požívati mají i budou, jakožto město Horaždějovice5) a Staré pražské Město požívá. A za tu svobodu lidé a měšťané naši dobrovolně ve jméno pocty a koláče dali sou nám pětaosmdesáte kop grošů dobrých stříbrných, kteréžto peníze na zřetedlné dobré a užitek domu našeho sme obrátili. Také jsme lidem našim napřed psaným rybníkem novým podle Volynky u podnorčí2) obce zatopili i miesto toho s jich vůlí oddali sme jim i jich věčně budoucím tu stráni holú od dvora pod cestú Volynskú až k dubu bez té stráně porostlé a bez té lúky v chobotě za Makrlíkovú nivkú; a toho, což jest mezi hrází rybničnú a mezi Volynkú, také k obci požívati mají; a což by rybník netopil okolo vody, toho pastvú také požívati moci budú; a když by rybník osen nebyl, také pastvú požívati budú bez naší i bez našich budoucích škody etc. A toto naše potvrzení i svobody dané chcem mieti zdrženo od nás i od našich věčně budoucích bez přerušení všelikterakého etc. A tomu na svě- domí pečeť našeho převorství s naším vědomím i konventská domu našeho jsou přivěšeny k tomuto listu etc. Jenž jest dán v domě našem v strakonickém léta od narození syna Božího po čtrnácti stech letech léta třidcátého pátého tu středu na svatého Fabiána a Šebestiána etc. Zachováno v konfirmaci Jošta z Rožmberka ze dne 30. května 1461, jež jest známa z po- tvrzení Marie Terezie ze dne 4. července 1747, uloženého v městském archivu strakonickém. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) Již při potvrzení 30. května 1461 byl ori- ginál ztracen. a) Patrně má býti „podnoží“. 1) Byl jím v letech 1431—1451 (A. Č. Ludikar l. c., str. 272). 2) Snad totožný s farářem u svatého Víta v Mladé Boleslavi, kterého uvádí k r. 1406 V. V. Tomek l. c., str. 260. 3) Větší město leželo na levém břehu Otavy a povstalo z bývalé vesnice, Menší město se rozkládalo na ostrově (J. V. Šimák l. c., str. 1025). 4) Strakonice byly vypáleny Žižkou na jaře 1420 (J. Pekař, Žižka III, str. 37; IV, str. 25) 5) Srv. výše č. 96. E. Ježek I. c., Strakonicko II, str. 11—12. 357

Strana 358
250. 1436 květen 23. Mikuláš a Jan Orenové ze Sokolova (dříve Falknov) dávají městu So- kolovu kus louky pod vrchem, zvaným „Kotzbúhel“, pod tou podmínkou, že Sokolovští budou za to udržovati most ve svém městě v dobrém stavu. Kdyby most sešel, musí město vrátit louku Orenům a zaplatit ještě nadto 12 kop českých grošů. Wir Nikel und Hans Oren, in der czeit zu Falknaw gesessen,1) unser eliche hawsfrawen, alle unser erben und nachkummen bekennen an disem offen brif vor allermenikleich, daz wir mit wolpedachten mut, rechter redlicher vornuft[! und unser guter gewisen vir tagwerk wismacz, gelegen unde dem Cogaczperg an der Lobs,2) sicken und geben lewterlich durch Gotz willen und durch unser sele selikeit czu der prugke zu Falknaw und wollen, daz di prugk domit ge- halden und gepawet werde rechtfertikleich und geben di genante auf in craft dises brives dem ersamen burgermeister, rat und ganczen gemein, allen iren erben und nachkumen czu Falknaw, doch in sulcher unterschaid, daz di ge- nanten purgermeister, rat, gancz gemein, ire erben und nachkumen schullen di prugk dovon und damit halden, pessern machen redlich und rechtfertikleich pawen, das ein iderman kan und mage doruber geen, reiten, faren, alz ge- wonleich ist. Und abe sach were und di obengenanten purgermeister, rat, ge- mein, ire erben und nachkumen di oftgenante prugk nicht hilden machten redlich und festikleich, doch an gever, so schullen mir Nikel und Hansen Oren, unsern erben di wise wider geen hin heime ungehindert in sulcher gerechtikeit, alz si von uns komen ist. Auch besunder ab di wise von der prugk kome und wi si dovon kome, in welcherlei weise sich das erfinde und di prugk nicht redlich gemacht wirde, das man erkennet, daz di prugk unredlich gehalden wurde, so schullen mir Niklas und Hansen Oren, unsern erben und nochkumen di voroftgeschriben purgermeister, rate, gemein, ire erben und nochkomen czwelf sogk guter groschen Behemischer müncze geben an hindernuss fur di berurten und obenpedachten wisen, das si denn gern tun schullen und wollen. Auch wer disen brif innenhot mit des Niklas und Hansen Oren, irer erben und nochkomen guten willen und wissen, der hot alle di gerechtikeit zu foderen und zu tun als di genanten Oren, ire erben und nochkomen. Und dez czu einer pessern, waren, steten sicherheit und ewiklichen gehalden werde von uns purgermeister, rat und ganczen gemein, allen unsern erben, nochkomen, so henge wir unser ratinsigel unden an disen offen brif und pesunder wir purgermeister, rat und gancz gemein zu Falknaw. Auch Niklas un Hans Oren mit iren erben fleissik- lich gebeten haben und piten di erbern vesten Hansen von Deyne, Hansen Forreiter czu Lompcz gesessen, daz si ire peide insigeln zu dem unsern stat- insigel unden auch an disen offen brife hengen zu einer pessern sicherheit und steten haldunge, doch in und iren erben an alle scheden. Gegeben noch Cristi 358

Strana 359
unsers hern gepurt virczenhundert jar und dornoch in dem sechsunddreissi- gisten am nesten mitwach vor send Urbans tage. Pergamenový originál v archivu města Sokolova; k listině byly přivěšeny tři pečeti, z nichž se zachovala pouze druhá, visící na pergamenovém proužku. — Na rubu: Ubergab der bruckwiesen. — 1436 23. Mai. Niklas und Hans Oren schenken der Stadt drei Tag- werk Wien [!] unter Cogatschberg zur Erhaltung und Bau der Brücken. Zeugen Hans von Thein und Hans Vorreiter auf Lenz. 1) Pelleter l. c., str. 17 uvádí, že r. 1408 koupil sokolovský měštan Mikuláš Herberg od Jindřicha z Kogeru, majitele poloviny dvora Hardu, louku stejné velikosti pod Kotzbühelem (vier Tagwerk Wiese) za 10 kop českých grošů. Jde patrně o tutéž louku. — Dne 6. července 1425 koupili Sokolovští od Ondřeje Plicka dvůr Hard (obsaženo ve vidimátu města Chebu ze dne 21. března 1476, uloženém v městském archivu sokolovském. — Srv. Pelleter 1. c., str. 17); 28. října 1426 potvrdil král Zikmund tuto koupi (tamže). 2) Vrch „Kotzbühel". 251. 1436 srpen 29. Praha. Císař Zikmund potvrzuje na prosbu volyňského faráře Mikuláše i tamního rychtáře a sousedů všechna práva, která obdrželo městečko Volyně. My Sigmund, z Božie milosti římský ciesař, vždy rozmnožitel říše, a uher- ský, český etc. král, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že přišel před naši velebnost poctivý kněz Mikuláš, farář z Volyně,1) a s ním rychtář i súsedé téhož městečka, nábožní a věrní naši milí, pokorně a pilně žádajíce toho na nás, aby mohli při svých spravedlnostech, práviech a řádech starodávných býti zuostaveni, žádným, ač bychom je kdy komu dali nebo zapsali,2) mimo to tiščeni nejsúce. Protož my jich prosbám a žádostem jakožto spravedlivým a slušným hodně svolivše, s dobrým rozmyslem a radú naší je, točiš faráře svrchupsaného i lidi městečka již jmenovaného, při jich práviech, řádiech a obyčejích starodávných zuostavili smeatiemto listem zuostavujem z milosti našie zvláštnie, tak tomu chtiece i všem úředníkóm našim, kteříž nad nimi nynie jsú neb potom budú, přikazujíce, aby žádný mimo toto naše jim svolenie, světských ani duchovních, prve praveného městečka přes jich práva, řády i obyčeje starodávnie žádným obyčejem nikoli neutiskal. Dán v Prazě léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého třidcátého a šestého v středu po svatém Bartoloměji, let království našich uherského etc. v padesátém, římského v šestimezdcietém, českého v sedunnád- ctém a ciesařstvie ve čtvrtém létě. Ad mandatum domini imperatoris domino Arnesto de Wlassim referente. 359

Strana 360
Pergamenový originál v archivu ministerstva vnítra v Praze, odd. guberniálních listin II, č. 3686; k listině byla přivěšena pečet, která jest však nyní ztracena. — Na rubu: Rta. — Volinských. — Nro. 2do. — Lit. E. — Pod plikou bylo omylem napsáno „Ad mandatum“ až k slovům „referente“ a dodatečně vyškrabáno. — Listina byla vložena do desk zemských, sv. 127, fol. I 8 (v archivu ministerstva vnitra v Praze). — Též ve výpisu ze zemských desk z r. 1597, uloženém v městském archivu volyňském (fotografický snímek Historického ústavu ČSAV). 1) O něm Fr. Teplý, Dějiny města Volyně, 2. vyd., str. 41 a d. 2) Bylo toho potřebí, neboť již 21. září 1436 zapisuje císař Zikmund tvrz, městečko a zboží volyňské Přibíkovi z Klenového (A. Sedláček, Hrady XI, str. 274; Fr. Teplý l. c., str. 43 a d.). Otiskl Fr. Teplý l. c., str. 43. 252. 1436 září 14. Praha. Císař Zikmund potvrzuje obyvatelům města Bělé pod Bezdězem privilegia, zvláště listinu krále Václava IV. ze dne 8. února 1396. Sigismundus, Dei gratia Romanorum imperator semper augustus ac Hun- gariae, Bohemiae, Dalmatiae, Sveciae etc. rex, notum facimus tenore praesen- tium universis. Toties regiae celsitudinis sceptrum extollitur et ipsius status solidius roboratur, quoties devotorum fidelium vota benigno respiciuntur affectu et ad ipsorum iura, libertates servandas et commoditates augendas gratiosus et pius principis animus invenitur. Cum enim omnis gloria seu po- tentia principatus in subditorum praecipue consistat solidata fortunis, expe- diens arbitramur et congruum, ut simus subiecti ad iustitiam faciles et ad gratiam liberales. Sane pro parte fidelium nostrorum magistri civium, consu- lum iuratorum totiusque communitatis civitatis nostrae Albae Aquae maie- stati nostrae supplex oblata petitio continebat ipsis universa et singula eorum privilegia, literas, iura, gratias, libertates et successiones ac laudabiles consue- tudines, ipsis et eorum praedecessoribus per Bohemiae reges, nostros prae- decessores, datas et concessas ac data et concessa, et singulariter infrascriptum privilegium et gratias ipsis per divae memoriae gloriosissimos quosdam princi- pes, dominum Carolum, Romanorum imperatorem, genitorem nostrum,1) ac Wenceslaum, fratrem nostrum,2) Bohemiae reges, indultum et concessum, approbare, innovare, ratificare et confirmare gratiosius dignaremur. Cuius qui- dem privilegii tenor de verbo ad verbum sequitur et est talis: Wenceslaus, Dei gratia Romanorum rex semper augustus et Bohemiae rex, notum facimus tenore praesentium etc. Vide privilegium Wenceslai regis per totum. In cuius fine adduntur pro clausula sequentia: Nos vero considerantes attente multa vir- tutum et probitatum merita ac immotae fidei puritatem, quibus ipsi cives 360

Strana 361
Albae Aquae nobis et regno Bohemiae multiplicibus virtuosis actibus placue- runt et placere poterunt ferventius in futurum, quanto largioribus gratia- rum muneribus se senserint consolatos, eorum supplicationibus favorabili- ter annuentes, animo deliberato sanoque principum, comitum, baronum nostro- rum ac imperii sacri ac regni Bohemiae fidelium accedente consilio et de certa nostra scientia authoritate imperiali ac regia Bohemiae universa et singula eorum privilegia, litteras, iura, gratias, libertates et concessiones, ipsis a domi- nis nostris predecessoribus, Bohemiae regibus, datas et concessas, in omnibus et singulis eorum sententiis, clausulis, articulis, verborum expressionibus atque punctorum, acsi tenores omnium praesentibus de verbo ad verbum forent inserti, et signanter suprascriptum privilegium et omnia in eodem contenta approbamus,3) innovamus, ratificamus et confirmamusa), gratiose comproba- mus,b) innovamus, ratificamus et tenore praesentium benignius confirmamus, decernentes expresse ea et eas habere perpetuo roboris firmitatem, supplentes nihilominus omnem defectum, si quis in praemissis aut eorum aliqua obscuri- tate verborum, sententiarum seu solemnitatis obmissae compertus fuerit. Nulli ergo omnino homini liceat hanc nostrae approbationis, ratificationis, innova- tionis, confirmationis, decreti et suppletionis literam infringere aut ei quovis ausu temerario contraire. Si quis autem hoc attentare praesumpserit, nostram et im- perii ac regni nostri indignationem gravissimam se noverit incursurum. Prae- sentium sub nostrae imperialis maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Pragae anno Domini 1436 14. Septembris, regnorum nostrorum anno Hunga- riae quinquagesimo, Romanorum vigesimo sexto, Bohemiae decimo septimo et imperii quarto. Papírový opis ze 17. stol. v archivu města Bělé pod Bezdězem. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) a-a) Patrně má být „approbavimus, innovavimus, ratificavimus et confirmavimus“. — b) Asi „approbamus“. 1) V. listinu ze dne 2. září 1348 (výše č. 62). 2) V. listinu ze dne 8. února 1396 (výše č. 153). 253. 1436 říjen 1. Praha. Císař Zikmund uděluje na prosbu Aleše ze Žeberka jeho městečku Plané vý- roční trh na den Povýšení svatého Kříže se šesti dny následujícími. Sigismundus, Dei gracia Romanorum imperator semper augustus ac Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, notum facimus tenore presen- cium universis, quod habito respectu ad grata serviciorum studia ac constantis fidei puritatem nobilis Alssonis de Zieberg, residentis in Plana,1 fidelis nostri 361

Strana 362
dilecti, quibus serenitati nostre multa fidelitate placuit et placere debebit et poterit in futurum, ipsi .. iudici, consulibus et incolis opidi in Plana, heredi- bus et successoribus ipsorum non per errorem aut inprovide, sed animo de- liberato sanoque fidelium nostrorum accedente consilio et ex certa nostra sciencia indulsimus hancque graciam fecimus et virtute presencium auctoritate regia Bohemie facimus specialem, ut exnunc inantea perpetuis temporibus annis singulis semel in anno circa festum Exaltacionis vivifice Crucis usque ad septimum diem inclusive nundine sive annuale forum in opido Plana observari et celebrari valeant atque possint quodque dicte nundine sive annuale forum ac universi et singuli mercatores et quelibet alie persone, ipsas visitantes, ibidem morantes et abinde recedentes, omnibus iuribus, libertatibus, graciis, emunita- tibus, conductu, pace, tuicione ac aliis consuetudinibus et iuribus utantur et gaudeant, quibus nundine et annualia fora aliarum civitatum et opidorum in regno nostro Bohemie, dicto opido vicinarum, necnon homines, ad eas acceden- tes, ibidem morantes ac viceversa abinde recedentes, utuntur et gaudent quo- modolibet consuetudine vel de iure. Inhibentes universis et singulis principibus ecclesiasticis et secularibus, baronibus, nobilibus, militibus, clientibus, capita- neis, officialibus, magistris civium, consulibus, scabinis iuratis et communita- tibus ac civitatum, opidorum, villarum, castrorum et locorum rectoribus cete- risque nostris et imperii sacri et signanter regni nostri Bohemie subditis et fidelibus firmiter et districte, ne prefatos Alssonem, opidanos et successores eorum necnon universos et singulos mercatores ac alias quascumque personas, dictas nundinas seu annuale forum, sicut premittitur, visitantes, accedentes et suo tempore morantes ibidem ac eciam recedentes abinde in personis, mercibus, rebus ac aliis iuribus suis contra graciam et indultum nostrum huiusmodi impediant, arrestent, molestent quomodolibet vel perturbent, prout nostram et nostrorum successorum, regum Bohemie, indignacionem gravissimam volue- rint arcius evitare. Volumus tamen et expresse decernimus, ut per hoc indultum nostrum ceteris civitatibus et opidis, dicto opido Plana vicinis, in eorum nun- dinis nullum preiudicium generetur nec in aliquo derogetur. Presencium sub nostre imperialis maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Prage anno Domini millesimo quadrigentesimo tricesimo sexto die prima mensis Octobris, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quinquagesimo, Romanorum vigesimo septimo, Bohemie decimo septimo, imperii vero quarto. Ad mandatum domini imperatoris Petrus Kalde, prepositus Northusiensis. Pergamenový originál v archivu města Plané; na pergamenovém proužku visí kulatá dvoustranná majestátní pečet z vosku přirozené barvy. — Na rubu: Rta. — No. 2. 1) Planá, s. o. Planá. — První zmínka o Plané pochází z r. 1251, kdy král Václav I. udílí patronátní právo k tamnímu kostelu sv. Petra a Pavla cisterciáckému klášteru ve Wald- sasích, jenž byl tehdy patrně i pánem Plané. Ležíc na obchodní cestě Plzeň—Cheb—Norim- 362

Strana 363
berk, pozvedla se Planá na městečko zároveň s Brodem nad Tichou (Bruck an H.), který však byl za husitských válek zničen. Kolem r. 1340 se uvádí jako pán městečka jakýsi Dobrohost (snad z Ronšperka — Poběžovic), který podle privilegia Jiřího z Roupova ze dne 11. září 1593 udělil zároveň se svými bratry Zdeňkem a Oldřichem městečku jakési milosti. R. 1379 se uvádí Planá po prvé jako „oppidum“. Za husitských válek se zmocnil městečka Aleš ze Že- berka (Eduard Senft, Geschichte der Herrschaft und Stadt Plan in Böhmen. Erster Band, 2. Auflage, Plan 1932, str. 16 a d.). Listina jest otištěna u E. Senfta l. c., str. 54—56 i s německým překladem a fotografic- kým snámkem. — Regesta imperii XI, str. 377, č. 11450. 254. 1436 říjen 13. Praha. Císař Zikmund potvrzuje obyvatelům horního městečka Kašperských Hor všechna privilegia, práva a výsady, jež obdrželi od českých králů. Sigismundus, Dei gracia Romanorum imperator semper augustus ac Hun- garie, Boemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, notum facimus tenore presencium universis. Etsi cunctorum subiectorum nobis fidelium prosperitatis comoda benigne respicimus et in augmento prosperitatis nostrorum fidelium ex innata nobis clemencia delectamur, illos tamen nostra serenitas amplectitur precipuis non indigne favoribus graciarum, quos pre ceteris in fidei constancia et inde- fesse fidelitatis obsequio circa nos et coronam Boemie rerum experiencia cognoscimus claruisse. Sane constituti in nostre maiestatis presencia cives, montani et incole opidi de Reichenstein, fideles nostri dilecti, nobis humiliter supplicarunt, quatenus ipsis universa et singula ipsorum privilegia, iura, lite- ras, indulta, libertates, gracias, donaciones et concessiones necnon approbatas et laudabiles antiquas consuetudines, ipsis a serenissimis recollende memorie regibus Boemie, predecessoribus nostris, data et concessa ac datas et concessas, approbare, ratificare, innovare et confirmare ac de novo concedere graciosius dignaremur. Nos igitur, ipsorum supplicacionibus utpote racionabilibus be- nignius inclinati, pensatis nichilominus studiosis obsequiis per prefatos cives et montanos in Reichenstein predecessoribus nostris, Boemie regibus, hactenus impensis et processu temporis nobis uberius impendendis, ipsis universa et singula ipsorum privilegia, literas, iura, libertates, emunitates, gracias, dona- ciones et concessiones necnon approbatas et antiquas laudabiles consuetudines, ipsis civibus, montanis, opidanis et inhabitatoribus opidi Reichenstein a prefa- tis predecessoribus nostris data et concessa ac datas et concessas, non per errorem aut improvide, sed animo deliberato sanoque fidelium nostrorum acce- dente consilio approbavimus, ratificavimus, innovavimus et confirmavimus ac de novo concessimus graciose, approbamus, ratificamus, innovamus et virtute presencium regia auctoritate Boemie et de certa nostra sciencia confirmamus 363

Strana 364
ac de novo damus et largimur, decernentes et volentes expresse predicta omnia et singula, acsi de verbo ad verbum presentibus forent inserta, perpetuis in- antea temporibus inviolabilis obtinere roboris firmitatem, supplentes nichilo- minus omnes defectus, si qui in premissis ex defectu verborum solempnitatis obmisse sentenciarum obscuritate aut alia quavis causa vel occasione videren- tur admissi, de plenitudine Romane imperatorie et regia Boemie potestatis. Inhibemus igitur expresse universis et singulis baronibus, nobilibus, militibus, clientibus, capitaneis, officialibus, magistris civium, scabinis, consulibus, civi- tatum, opidorum, villarum et locorum communitatibus et rectoribus earundem ceterisque nostris et corone Boemie subditis et fidelibus, ne ipsi aut aliquis eorum predictos cives, montanos, opidanos et inhabitatores opidi in Reichen- stein in eorum iuribus, privilegiis, graciis, libertatibus, concessionibus, usibus et observanciis adversus nostre approbacionis, innovacionis, ratificacionis, confirmacionis et donacionis presens indultum impediant aliquatenus aut molestent aut suos impedire seu molestare permittant, quin pocius manu- teneant, protegant realiter et defendant, prout nostram et regni nostri Boemie indignacionem gravissimam arcius voluerint evitare. Presencium sub nostre imperialis maiestatis sigillo testimonio literarum. Datum Prage anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo sexto die tredecima mensis Octobris, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quinquagesimo, Romanorum vige- simo septimo, Boemie decimo septimo, imperii vero quarto. Ad mandatum domini imperatoris domino G. cancellario referente Petrus Kalde, prepositus Northusiensis. Pergamenový originál v archivu města Kašperských Hor; pečet, přivěšená na perga- menovém proužku, jest ztracena. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 255. 1436 říjen 14. Praha. Císař Zikmund potvrzuje městečku Hostomicům privilegium Hynka Berky z Dubé z 3. května 1343 a krále Václava IV. ze dne 19. července 1416. Karlštejnský purkrabí i jiní královští úředníci nesmějí od Hostomických vybírat vyšší úrok, nežli jak jest určeno v jejich privilegiích. Sigismundus, Dei gracia Romanorum imperator semper augustus ac Hun- garie, Boëmie, Dalmacie, Croacie etc. rex, notum facimus tenore presencium universis. Honor maiestatis regie eiusque gloria in excelso solio collocata tanto amplioribus commendacionum exaltantur preconiis tantoque gracioribus fidei et devocionis impendiis fulciuntur, quanto maioribus graciarum largicionibus subditi per regalem clemenciam fuerint consolati. Sane pro parte fidelium nostrorum incolarum et opidanorum opidi nostri in Hostomiczl maiestati 364

Strana 365
nostre supplex oblata peticio continebat, quatenus ipsis universa et singula eorum privilegia, literas, iura, gracias, libertates et concessiones, ipsis et eorum predecessoribus per nostros predecessores, Boëmie reges, datas et concessas ac data et concessa et signanter infrascripta privilegia, literas et gracias, ipsis per dive memorie serenissimum principem, dominum Wenceslaum, fratrem nostrum, Romanorum et Boëmie regem,2) ac nobilem quondam Hinkonem dictum Berka de Duba3) predecessoribus ipsorum, predictorum opidanorum in Hostomicz et per consequens presentibus et futuris ibidem opidanis et opido Hostomic supra")eorum iuribus, libertatibus, graciis et emunitatibus indulta[!] et con- cessas approbare, ratificare, innovare et de innata nobis clemencia confirmare gratiosius dignaremur. Quorum quidem privilegiorum et literatum tenores sequuntur in hec verba: Wenceslaus, Dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemieb) rexetc. (Následuje listina ze dne 19. července 1416; výše č. 211). Nos vero consideratis attente multiplicibus probitatum meritis, quibus ipsi incole et opidani in Hostomicz nobis et regno Boemie studiose placuerunt et placere poterunt fervencius in futurum, quanto largioribus graciarum mune- ribus se senserint a nostra clemencia consolatos, eorum supplicacionibus racio- nabilibus favorabiliter inclinati, cum iusta petentibus non sit denegandus assensus, animo deliberato sanoque principum, baronum nostrorum et regni Boemie fidelium accedente consilio et de certa nostra sciencia auctoritate regia Boemie ipsis incolis et opidanis et eorum successoribus et opido universa et singula eorum privilegia, literas, iura, gracias, libertates et concessiones, ipsis a divis nostris predecessoribus, Boëmie regibus, data et concessa ac datas et concessas, in omnibus et singulis eorum sentenciis, clausulis, articulis, verborum expressionibus atque punctis, acsi tenores omnium presentibus de verbo ad verbum forent inserti, et signanter suprascripta privilegia et literas ac omnia in eisdem contenta approbavimus, innovavimus, ratificavimus et con- firmavimus graciose, approbamus, innovamus, ratificamus et tenore presen- cium auctoritate regia Boemie benignius confirmamus, decernentes expresse ea et eas obtinere perpetuo roboris firmitatem. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc nostre approbacionis, ratificacionis, innovacionis, confirmacionis, decreti et supplecionis paginam infringere aut ei quovis ausu temerario con- traire. Si quis autem hoc attemptare presumpserit, nostram et imperii ac regni nostri Boemie indignacionem gravissimam se noverit incursurum. Insuper volumus et districte precipiendo mandamus burggravio castri Carlstein, qui nunc est et pro tempore fuerit, necnon ceteris officialibus nostris, quatenus ipsi predictos opidanos in Hostomicz ultra eorum debitum et ab antiquo con- suetum censum, in eorum privilegiis expressum et nobis dandum, et alias contra eorum libertates, iura, gracias et consuetudines nullatenus gravare presumant nostre gracie sub obtentu. Presencium sub nostre imperialis maie- statis sigillo testimonio literarum. Datum Prage anno Domini millesimo qua- dringentesimo tricesimo sexto die quartadecima mensis Octobris, regnorum 365

Strana 366
nostrorum anno Hungarie etc. quinquagesimo, Romanorum vicesimo septimo, Boemie decimo septimo, imperii vero quarto. Ad mandatum domini imperatoris Petrus Kalde, prepositus Northusiensis. Opis ve vidimátu města Berouna ze dne 20. listopadu 1599 (archiv ministerstva vnitra, odd. SM P 106 H 36), jakož i v potvrzení hostomických privilegií Leopoldem I. (v archivu města Hostomic). a) Potvrzení z r. 1665 má „super“. — b) Zde chybně „Boemimie". 1) Hostomice patřily ke Karlštejnu a byly tak na královské půdě (v. pozn. 2 při listině z 3. května 1343, výše č. 53). 2) Privilegium krále Václava ze dne 19. července 1416 (výše č. 211). 3) Privilegium Hynka Berky z Dubé ze dne 3. května 1343 (výše č. 53). 256. 1437 s. d. Praha. Císař Zikmund potvrzuje městečku Kralovicím privilegium opata a konventu plaského ze dne 2. února 1400. Sigismundus, divina favente clementia Romanorum imperator semper augustus ac Hungariae, Bohemiae, Dalmatiae rex, notum facimus tenore praesentium universis, quod venientes ad nostrae maiestatis praesentiam fideles nostri dilecti oppidani et incolae oppidi Kralowitz, nobis dolenter pro- posuerunt, qualiter in noviter praeteritis disturbiis regni nostri Bohemiae quo- rundam insolentia excrescente1) suis privilegiis, iuribus, libertatibus, eis ab abbate et conventu monasterii Plassensis, legitimis eorum gubernatoribus et professoribus, datis et concessis, ignis voragine sunt orbati, supplicarunt- que maiestati nostrae humiliter et devote, quatenus eis ex speciali gratiae nostrae munificentia huiusmodi eorum iura, gratias et libertates benigniter restituere eaque et eas confirmare, ratificare et denuo concedere gratiosius dignaremur, producentes inprimis maiestati nostrae quoddam transumptum abbatis et conventus praescriptorum, cuius tenor sequitur et est talis: In nomine sanctae et individuae Trinitatis amen. Hominum memoria labilis etc. (Následuje listina opata a konventu plaského kláštera ze dne 2. února 1400; výše č. 173). Nos vero, considerantes necessitates praefatorum oppidanorum, et quod sine nostro gratioso subsidio nequaquam poterunt restaurari, habentes etiam affectum ad relevationem eorundem, considerantes denique, quod huius- modi privilegium fuit donatoribus honestum et dotatis accomodum, et etiam quia nobilis Joannes de Kolowrat,2) fidelis noster dilectus, nobis de huiusmodi privilegio fidem fecit, idcirco non per errorem aut improvide, sed animo deli- berato, sano fidelium nostrorum accedente consilio et de certa nostra scientia 366

Strana 367
praefatis oppidanis et oppido Kralowitz per insertum privilegium atque iura, quantum ad eos et oppidum illud pertinent, et omnia alia iura, quibus hactenus rite et legitime usi sunt, confirmavimus, ratificavimus, denuo concessimus et tenore praesentium authoritate imperiali et regia Bohemiae confirmamus, ratificamus et denuo concedimus, eisdem in omnibus suis punctis, articulis et sententiis robur validum conferentes. Mandamus igitur universis et singulis baronibus, nobilibus, militibus, eligentibus,3) officialibus, iudicibus, magistris civium, consulibus, scabinis iuratis et communitatibus civitatum, oppidorum, villarum et locorum rectoribus caeterisque nostris et regni nostri Bohemiae subditis firmiter et districte, ne praefatos oppidanos oppidi nostri Kralowitz ac successores eorum in praefatis iuribus et gratiis quomodolibet impediant nec per quemquam impediri patiantur, quin potius eosdem circa praedicta manu- teneant, protegant et effectualiter tueantur, nisi nostram et successorum nostrorum, regum Bohemiae, indignacionem gravissimam voluerint arctius evitare. Praesentium sub nostro imperialis maiestatis sigillo testimonio littera- rum. Datum Pragae anno Domini MCCCCXXXVII. Známo jen z vidimátu opata a konventu plaského ze dne 2. května 1699, uloženého v ar- chivu města Kralovic. a) Správně má býti „clientibus“. 1) Klášter velmi zle trpěl v květnu 1424, kdy tudy táhl Žižka (FRB V, str. 592, 627.) 2) R. 1420 zapsal král Zikmund bratřím Bedřichovi a Hanušovi z Kolovrat městečko Kralovice s řadou blízkých vesnic. (V. Kočka I. c., str. 44. — A. Sedláček, Zbytky register, str. 135, č. 954.) 257. 1437 leden 7. Praha. Císař Zikmund potvrzuje vilémovským měštanům privilegium krále Václa- va IV. ze dne 22. března 1396, a to na žádost Jana Mladého. Sigismundus, Dei gracia Romanorum imperator semper augustus ac Hungarie, Boemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, notum facimus tenore presen- cium universis, quod pro parte fidelis nostri dilecti Johannis Mlady, residentis in Wilemow,1) nobis extitit debita cum instancia supplicatum, quatenus sibi infrascriptas literas et privilegia serenissimorum principum, dominorum Ka- roli genitoris et Wenceslai fratris nostrorum carissimorum, Romanorum et Boemie regum, que ad eundem Johannem pervenisse et legitime spectare noscuntur, approbare, ratificare, innovare et confirmare graciosius dignaremur. Que quidem litere et privilegia sequuntur per omnia in hec verba: Wence- slaus, Dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex etc. (Násle- duje listina ze dne 22. března 1396; výše č. 155). Nos vero, qui quorumlibet fidelium 367

Strana 368
nostrorum iusta petencium vota libenter amplectimur, animo deliberato sanoque principum, baronum nostrorum et regni Boemie fidelium acce- dente consilio et de certa nostra sciencia auctoritate regia Boemie prefato Johanni Mlady suisque heredibus et successoribus suprascriptas literas et privi- legia ac omnia et singula in eisdem contenta approbavimus, ratificavimus, inno- vavimus et graciose confirmavimus ac approbamus, ratificamus, innovamus tenore presencium et benignius confirmamus, decernentes expresse et volentes ea omnia obtinere roboris firmitatem. Presencium sub nostre imperialis maiesta- tis sigillo testimonio literarum. Datum Prage anno Domini millesimo quadrin- gentesimo tricesimo septimo die septima mensis Januarii, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quinquagesimo, Romanorum vicesimo septimo, Boemie decimo septimo, imperii vero quarto. Ad mandatum domini imperatoris Marquardus Brisacher. Pergamenový originál, uložený jako depositum v archivu země České; k listině jest na pergamenovém proužku přivěšena kulatá dvoustranná, jen málo poškozená pečet z vosku přirozené barvy. — Na rubu: Rta. 1) Po Rackovi z Vilémova (výše č. 155, pozn. 1) se vystřídali v držení Vilémova Ondřej Paldra a Zikmund bratří z Vařin, Petr a Erhard Alendorfové a po nich Jan Mladý, jeden z husitských válečníků (A. Sedláček, Hrady XIV, str. 382). Regesta imperii XI, str. 389, č. 11 624. 258. 1437 leden 9. Praha. Císař Zikmund potvrzuje privilegia městečka Kynšperka nad Ohří. Wir Sigmund, von Gotis gnaden Romischer keiser, zu allen cziten merer des Reichs, und zu Hungern, Beheim, Dalmacien, Croacien etc. kunig, be- kennen und tun kunt offentlich mit disem brive allen den, di in sehen oder horen lesen, das uns die burgere und inwoner unsers marktes zu Kunigsperg, unsere lieben getruen, mit diemutigem flisse gebeten haben, das wir in und iren nachkomen und demselben markte Kunigsperg alle und igliche rechte, gnade, friheite, brieve, privilegia und hantvesten, in von unsern vorfaren, kunigen zu Behem, und nemlich en von dem allerdurchluchtigisten fursten, herrn Karel, Romischen keiser und kunigen zu Beheim, unserm lieben vater seliger gedechtnus und von uns gegeben sind, zu bestetigen, zu ernewen und zu confirmiren gnediclich geruchten. Des haben wir angesehen anneme und ge- true dienste, die uns und der cron zu Behem die burgere und inwonere des egenanten marktes zu Kunigsperg oft und dicke getan hant, teglichen tun und 368

Strana 369
furbas tun sollen und mogen in kunftigen zeiten, und haben dorumb mit wolbedachtem mute, gutem rate und rechter wissen in und iren nachkomen, burgern und dem markt zu Kunigsperg alle und igliche ire rechte, gnade, friheite, brieve, privilegia, hantvesten, die in von unsern vorfarn, kunigen zu Behem, und nemlich von dem egenanten unserm lieben vater seligen, keiser Carl und von uns gegeben sind, gnediclich bestetigt, bevestent, vernewet un confirmiret, bestetigen, bevestnen, vernewen und confirmiren in die von Be- hemischer kuniglicher macht in kraft dises brifs und seczen und wollen, das die furbas alle und igliche in iren artikeln, puncten, begriffungen und meinungen, wie dann die von worte zu worte lauten, craft und macht haben und das sie der ouch gebruchen und gerulich genissen sollen und mogen, von uns, unsern nachkomen, kunigen zu Behem, und sust von allermeniclich ungehindert. Und wir gebieten auch davon allen und iglichen unsern und der cron zu Beheim undertanen und getruen, und nemlich dem pfleger daselbst, der iczund ist und in czeiten wirdet, ernstlich und vesticlich mit disem brieve, das sie die egenanten von Kunigsperg an den obgenanten iren rechten, gnaden, friheiten, brieven, privilegien und hantvesten frubaser nicht hindern oder irren noch sie daruber dringen oder besweren sollen in dhain weis, als lieb einen iglichen unsere und unsers kunigrichs zu Behem swere ungnade sei zu vermeiden. Mit urkund diss brives versigelt mit unserer keiserlichen maiestat insigel. Geben zu Prage nach Cristi geburt vierczehenhundert jar und dornach im sibenunddrisigisten jare am nechsten mitwochen nach der heiligen drier kunig tage, unser reiche des Hungerischen etc. im funfezigisten, des Romischen im sibenundezwenczigisten, des Behemischen im sibenczehenden und des keisertums im vierdem jare. Ad mandatum domini imperatoris Petrus Kalde, prepositus Northusiensis. Pergamenový originál v archivu města Kynšperka nad Ohří; přivěšená pečet jest ztracena. Regesta imperii XI, str. 390, č. 11.628. 259. 1437 leden 30. Jan Mladý z Křísova přesně určuje úroky, dávky a roboty z každého lánu a z každého mlýna — mimo farářův — v městečku Vilémově. Bude-li vybírána obecná zemská berně, zaplatí se z každého lánu 21/2 kopy grošů a z každého mlýn- ského kola 15 grošů. Dále se uděluje Vilémovským právo svobodného odkazu; ze- mře-li kdo bez poslední vůle, dědí nejbližší pokrevní příbuzní, není-li jich, spadne veškerý majetek na kostel a záduší ve Vilémově. Všechny obecní pastviny a občiny zůstávají v majetku městečka. Konečně se uděluje právo volného prodeje nemovi- tého majetku a svobodného odchodu beze všech poplatků. 369

Strana 370
Ve jméno Buošie amen. Neb všecky věci, kteréš sě mezi lidmi dějí, v časech pominují, leč by byly listovým dále trvajícím řádem potvrzeny, a protož já Jan, řečený Mládě z Křísova seděním na Vilémově1) známo činím tiemto listem a vyznávám obecně přede všemi nynějšími i budúcími, ktož jej koli uzří čísti anebo čtúce slyšeti budú, že k prosbě snažné a šádosti pilné lidí svých i vší obci městečka mého vílémovského, i také znamenav veliké búře i léta drahá, kteréž jsú sě tato léta v zemi České byla vznikla i pohříchu příliš dlúho trvala, a protož s dobrým rozmyslem a zdravú radú přátel svých svým, dědicuov i budúcích svých jmény takovúto zvláštní milost a obdarování učinil sem a mocí tohoto listu činím a dávám nynie i věčně nadepsaným obci z Vilémova, jim všem ve- spolek a každému z nich zvláštně, i jich všem dědicóm a budúcím takově, že mně, dědicóm a budúcím mým s každého lánu dědiny dávati a platiti mají na sv. Jiří dva a půl kopy grošuov dobrých peněz úroka dědičného a na sv. Havla s každého lánu kopu a dvanácte grošuov úroka, a šestero kur úročních platu ročního, věčného a dědičného. Item když žeň dospěje, tehda mi každý s každého lánu má osm žen- cuov postaviti a každý s lánu celým pluhem jeden den orati a s lánu celým vozem jeden den celý z pole voziti, item celým vozem jeden den les voziti a k Velicé noci s každého lánu mají dáti jedno plece vepřové. Item každý mlynář tudíš u Vilé- mově kromě farářova mlýna mně, dědicóm a budúcím mým mají dáti o světým Jiří osm strychuov rži a na sv. Havla také osm strychuov rži a každý jeden vepř ukrmiti. A takové úroky, roboty, pocty a poplatky mají nadepsaní, obec z Vilémova s každého lánu mně, dědicóm i budúcím mým dávati a platiti na každý rok a tak dále časy věčnými a budúcími, a to mi není mají tak počíti platiti a dávati na sv. Jiří najprve příštího. Item gdyškoli a kolikrátkoli berně zemská obecní bude pološena[!] a provolána a s jiných pánóv, rytířuov, panoší a zeman v České zemi brána byla, tolikrát mně s každého lánu mají dáti dva a půl kopy grošův a s každého kola mlýnského patnáct grošuov. Item dále tuto svobodu a právo dávám nadepsaným všem dědicóm i dědičnám i budúcím jich tudíš u Vilémově, aby každý z nich mohl mocně dáti a poručiti všecko své zboží movité i nemovité i všechny své statky svrchní i spodnie buďto sa[!] svého zdravého života anebo na smrtedlné posteli, komuš sě jemu kolivěk za podobné zdá. Pakli by kohoškolivěk z nich Buoh neuchoval, že by bes kšeftu umřel, tehdy přítel, kterýš by najblišší po rodu byl, ten má k tomu statku plné právo mieti téš, jakoš by jeho byl, to sbošie řádným kšeftem dal a otkázal. Pakli by išádného přítele nebylo, tehda to všecko, což by ten odumřel, má na kostel tu u Vilémově a na jiné zádušie spadnúti, a to má s uobcí vilémovskú na kostelnie klenoty a jiné potřeby obráceno býti. Item všecky pastvy a obce, kteréš sú z taradávna[!] tu u Vilémově měli, ty ještě mají míti a těch pošívati pokojně a bez přikazy nyní i věčně. Dále kdyš by kterýškolivěk z súseduov a vobývají- cích tudíš u Vilémově který lán dědiny anebo dvůr chtěl prodati komuškolivěk jinému, to má a muoš prodati člověku dobrému, kterýš by sě pánu a obci za súseda přijíti hodil a jinému šádnému; a gdyš by již takovie prodal a osadil, 370

Strana 371
tehda ten anebo ti muož anebo mohú sě na jiné zbošie a za jiné pány stěhovati, šádného úplatka za to vyhoštěnie mně, dědicóm a budúcím mým věčně ne- činíc ani k čemu za to zavázáni mají býti. A toho všeho, což v tomto listu psáno stojí, na potvrzenie a jistotu pevnú i věčnú já Jan nadepsaný pečeť svú vlastní dobrú svú vólí a jistým vědomím k tomuto listu sem přivěsil a pro lepší svědomí prosil sem urozeného pána Jana z Egerberka seděním na Pětipsech2) a slovutného panoše Kadolta z Dúpova a poctivé múdrosti pánov purgermistra a konšeluov města kadanského, že sú oni k mé prosbě své pečeti podle mé jim beze vší škody k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán a psán léta od narození Buožího tisíc čtyrstého třidcátého sedmého tu středu před hodem Matky Buoší, jenž slove hromnic. Pergamenový originál, uložený jako depositum města Vilémova v archivu země České; k listině jsou na pergamenových proužcích přivěšeny čtyři kulaté, dobře zachované pečeti z při- rozeného vosku. — Na plice: 1437 106 let. — Na rubu: Obdarování měst. Vilímova. — 1437. — A. 1) O něm výše č. 257, pozn. 1. 2) Syn Odolena mladšího Pětipeského z Chyš a Egerberka (A. Sedláček, Hrady XIV, str. 383). 260. 1437 únor 2. Praha. Albrecht, Hanuš a Těma z Koldic slibují bílinským měštanům i všem obyva- telům bílinského panství, že jim nebudou brániti v přijímání pod obojí způsobou. Dřívější kněží se mohou vrátiti k farám, musí se však říditi kompaktáty a podávati pod obojí způsobou. Kdo by nechtěl zůstati ve městě, může do roka svobodně prodati majetek a vystěhovati se. Neposlušní budou vrchností vykázáni, mohou však po prodání svých věcí svobodně z města odejít. My Albrecht, Hanuš a Tima z Koldic a z Bíliny1) vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie aneb čtúce uslyšie, že jsme slíbili a mocí tohoto listu slibujeme těm lidem v Bielině i okolo Bieliny [po] všem panstvie našem, těm, kteříž obyčej mají přijímání těla Pána našeho Jesu Krista pod obojím spó- sobem, jich od [toho] drahého těla a krve přijímánie netisknúti, než v tom jě zachovati, a kněží, kteříž jsú, ješto tělo a krev Boží rozdá vají], těmi jim od kostelóv nehýbati, než tak, chtěli-li by kteří knězie neb faráři dřevní k svým kostelóm sě navrátiti, jestliže budú chtieti lidu obecnému pod obojím spósobem rozdávati, tak mají k svým farám puštěni býti. Pakli by ti nechtěli, ale podle kompaktatóv i zápisóv ciesařovy milosti i legátóv všie zemi České učiněných máme jim jiné knězie zjednati, ješto by jim tak rozdávali a je v tom zachovali. Také kteří by lidé měšťěné tu v Bielině [ostati nechtěli, ale mají v roce svobodně 371

Strana 372
své prodati] i odstěhovati, kamž sě jim zdáti bude, a to bez překážky naší. Pakli by sě nám také kteří nelíbili a [nehodi]li, ale máme jim dáti svobodu, aby své pobrali, odbyli a preč bez našie překážky sě stěhovali. A to všecko, což sě svrchu píše, jim slibujeme svú dobrú, čistú a křesťanskú vierú zdržeti a vzkutku zachovati a naplniti. A ktož by tento list jměl nebo jměli s jich dobrú vuolí, ti mají tak plnú moc i plné právo ke všemu nás napomínati jakožto oni sami. A tomu všemu na potvrzenie své jsme vlastnie pečeti k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán a psán v Praze tu sobotu na hod Matky Božie, ješto slove na hromnice, léta od narozenie syna Božieho, pána našeho Jesu Krista, po tisíci po čtyřech stech třidcátého sedmého léta. Pergamenový originál, silně poškozený, v archivu města Bíliny; všechny tři pečeti jsou ztraceny. — Na rubu: N. 1. 1) Páni z Koldic získali zase Bílinu smlouvou ze dne 10. prosince 1436, podle níž se Jakoubek z Vřesovic zavázal, že odevzdá „hradu Bieliny i města i se vším panstvím svrchu- psaným pánóm na den sv. Jiří najprv příštieho po tohoto listu dání“. (Archiv Český XXVI, str. 24). — Albrecht I. byl syn Těmy VIII, Jan II. syn Albrechtova bratra Zik- munda a Těma XII. byl zase syn Albrechta I. (C. Truöl I. c., genealogická tabulka). 261. 1437 březen 1. Praha. Císař Zikmund uděluje na prosbu bratří Arnošta a Václava z Leskovce měs- tečku Horní Cerekvi týdenní trh každý pátek; kupcům a všem osobám, které přicházejí na ten trh, dostává se všech práv a svobod, jakých užívají v ostatních městech království Českého. Sigismundus, Dei gratia Romanorum imperator semper augustus ac Hun- garie, Bohemiae, Dalmaciae, Croaciae etc. rex, notum facimus tenore presen- cium universis, adhabito respectu ad grata serviciorum studia fidelium nostro- rum dilectorum Arnesti et Venceslai fratrum de Leskowecz,1) quibus maiestati nostre placuerunt et placere poterunt uberius in futurum, ipsis ac iudici et in- colis opidi Czierkwicze2) ac heredibus et successoribus ipsorum non per errorem aut improvide, sed animo deliberato sanoque baronum et fidelium nostrorum accedente consilio et de certa nostra scientia indulsimus et hanc gratiam fecimus ac virtute presentium autoritate regia Bohemie facimus specialem, ut exnunc inantea forum septimanale omni quinta feria in predicto opido ipso- rum Czierkwicze observare et celebrare valeant atque possint, quodque dictum septimanale forum ac universi et singuli mercatores et quelibet alie persone, ipsum visitantes, ibidem morantes ac abinde recedentes, omnibus iuribus, libertatibus, gratiis, conductu, pace et caucione utantur et gaudeant, quibus septimanalia fora aliarum regni nostri Bohemie civitatum et opidorum, dicto opido Czierkwicze vicinorum, nennon[!] homines ad eas et ea accedentes, ibidem 372

Strana 373
morantes et vice versa abinde recedentes utuntur et gaudent quomodolibeta) consuetudine vel de iure, inhibentes universis et singulis baronibus, nobilibus, militibus, clientibus, purggraviis, officialibus, iudicibus, magistris civium, con- sulibus, scabinis, iuratis et comunitatibus civitatum, opidorum, villarum et lo- corum ceterisque nostris et regni nostri Bohemie subditis firmiter et districte, ne prefatos Arnestum et Venceslaum ac iudicem, consules et incolas in Czierkwicze ac successores ipsorum necnon universos et singulos mercatores ac alias quas- cunque personas, dictum septimanale forum, ut premititur[!], visitantes, acce- dentes et suo tempore morantes ibidem ac etiam recedentes abinde in personis, mercibus et rebus suis contra gratiam et mandatum honorum nostrorum im- pediant, arrestent, molestent quomodolibet vel perturbent, prout nostram et successorum nostrorum regni[!] Bohemie gravem indignationem voluerint ex- citare[!]. Volumus tamen et expresse detaermimus[!], ut per hoc indultum no- strum ceteris civitatibus et opidis, vicinis dicto opido Czirkwicze, in eorum nundinis et foris septimanalibus nullum preiudicium generetur. Presentium sub nostri imperialis sigilli appensione testimonio literarum. Datum Prage anno Domini millesimo quadringentesimob) septimo die prima mensis Marcii, reg- norum nostrorum°) anno Hungarie quinquagesimo, Romanorum vigesimo sep- timo, Bohemie decimo septimo, imperii vero quarto. Ad mandatum domini imperatoris Marquardus Brisacher. Opis na papíru v archivu ministerstva vnitra, odd. SM P 106,C 1. a) Zde schází „de“. — b) Nutno doplniti „tricesimo". — c) Dvakrát napsáno „anno". 1) Byli to synové Jana z Leskovce (Josef Dobiáš, Dějiny Pelhřimova. Díl II. Část 1. Pelhřimov 1936. Str. 42, 168). 2) Horní Cerekev, s. o. Počátky. — Na městečko vysazena právem německým nejspíše již koncem 13. stol. za pana Dobeše z Bechyně; jako „oppidum“ se jmenuje po prvé r. 1361. V druhé polovině 14. stol. tu vládli páni z Vlašimě a po nich Krušinové z Lichtemburka, před r. 1411 pak Jan z Leskovce. (Josef Dobiáš l. c., Díl I. V Pelhřimově 1927. Str. 435 a d.). 262. 1437 květen 7. Císař Zikmund uděluje Knínským rozmanitá práva a výsady. Originál byl ztracen patrně již r. 1461, kdy se o něm zmiňuje jen všeobecně privilegium krále Jiřího z 1. října toho roku (perg. orig. v archivu Nár. musea). K 7. květnu 1437 datuje Zikmundovo privilegium Kašpar Sternberg, Umrisse einer Geschichte der böhmischen Berg- werke, erster Band, zweite Abtheilung (Prag 1837), str. 35—36 a po něm J. Valenta, l. c., str. 54. 1) Nový Knín vznikl oddělením od Starého Knína mezi lety 1321—1331 (J. Valenta, Paměti královského zlatohorního města Nového Knína. Příbram 1932. Str. 42 a d. — J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 996). 373

Strana 374
263. 1437 květen 8. Praha. Císař Zikmund obnovuje a potvrzuje jílovským měštanům stará práva a oby- čeje, zvláště osvobození ode všech daní a dávek z dědin, uděluje jim právo soudu a nařizuje, že veškeré zlato, které se v Jílovém a jeho okolí i v Kníně nalezne, musí se odvésti královskému úředníkovi, sídlícímu v Jílovém. My Sigmund, z Boží milosti římský císař, rozmnožitel říše, a uherský, český etc. král, vyznáváme tímto listem přede všemi, kdož jej uzří aneb čtouc slyšeti budou, že znamenajíce mnohé a veliké záhuby věrných našich milých měšťan jílovských, skrze kteréžto válkami v letech předešlých trvalými v chudobu velikou jsou zašli a dálež zacházejí den ode dne, takže pro jich chudobu i hory všemu království našemu Českému potřebné a užitečné tudíž u Jílového1) po- hynuly jsou téměř na nejvyžšie a nemalé škodě komory našie i všeho království našeho Českého, protož my lítost nad jich záhubú z přirozené nám dobroty majíce a chtíce rádi, což na nás jest, aby ti měšťané a lidé naši tiem snáze a spíše se opraviti i hory jim příležící vedle svého moženie ponenáhlu navésti mohli, s dobrým rozmyslem a radou naší městečku Jílovému svrchupsanému a měšťanóm i bydlitelóm jeho všech práv jich hornicích[!], svobod, řádův, milostí i obyčejev[!], jim od slavné paměti předkův našich, králův českých, daných a od týchž měšťan z starodávna obyčeje neb z práva požívalých, jichžto i jiní také horníci v zemi České požívali jsou a požívají, obnovili, potvrdili jsme i tímto listem mocí císařskou a královskou v Čechách obnovujem a potvrzujem mi- lostivě tak vcele a plně, jako by ta všeckna práva, všecky svobody a milosti i všichni řádové a dobří obyčejové svrchupsaní byla tuto a byli všecka a všichni skrze od slova k slovu vepsána a vepsáni, to znamenitě jménem naším i našich budoucích, králův českých, k věčnosti a znova tak vysazujíce, jakož i dřieve z dávna bylo jest, aby městečko již jmenované a měšťané i bydlitelé jeho všech úrokův, daní, berní i každých poplatkův dydinných[!] prázdni věčně byli a svo- bodni, nám ani našim budoucím, králóm českým, nikoli jich nejsouce zavázáni plniti nebo dlužni, kteréžto ovšem, což dědin se dotýče, mocí naší svrchu dotče- nou svobodili sme a svobodíme konečně tímto listem. Dále tak chcem a k věčné- mu tak držení ustavujem, aby všichni horníci, kteříž dělají nebo dělati budoucně budou tudíž v Jílovém nebo okolo na horách, na rýžiech, na potocích, na ře- kách i v Kníně,2) všecko zlato, cožkoli ho dobývají a dobývati budou, nosili k úředlníku od nás nebo našich budoucích, králův českých, usazenému do Jílového3) a ten ouředník aby nám a komoře královské věrně je dával, jakož právo jest i obyčej z starodávna, a oni také jílovští měšťané nynější i budoucí aby soudův a práv svých k sobě i k jiným mohli a moc i právo měli požívati, jakož sou za předkův našich, králóv českých, z dávna požívali z vobyčeje nebo z práva. Protož všem úředníkům, purkrabiem i jiným našim a království našeho Českého poddaným, věrným milým nynějším i budoucím, přikazujem, 374

Strana 375
aby svrchupsaným měšťanóm jílovským v jich právích, svobodách, řádích a obyčejích nahoře položených nepřekáželi ani překážeti dopúščeli, jakož našeho i našich budoucích, králův českých, velikého rozhněvánie chtie ujíti. Toho na potvrzení náš císařský majestát kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán v Praze léta od narození syna Božího tisícího čtyřstého třidcátého sedmého den sv. Stanislava, biskupa a mučedlníka Božího, let království našich uher- ského etc. v padesátém prvém, římského v XXVII., českého v XVII. a císař- ství v čtvrtém létě. Ad relacionem d. Johannis de Ryzenberg alias de Rabie Johannes Tustensis. Listina známa jen z opisu v archivu ministerstva vnitra, odd. SM P 106 J 25 a z vidi- mátu kanceláře české komory z 8. dubna 1650, uloženého v archivu Národního musea v Praze, odd. F—Jílové. Zmínkou jest této listiny vzpomenuto v potvrzení krále Ferdinanda II. ze dne 4. února 1628, které jest zachováno v majestátě Leopolda I. ze dne 26. dubna 1681 (v archivu města Jílového). 1) Počátky hornictví u Jílového spadají nejspíše do druhé poloviny 13. stol. Městečkem se jmenuje od r. 1331. Ve 14. stol. bývalo často českými králi zastavováno, jako na př. Zají- cům z Valdeka, Rožmberkům a j. Hory se povznesly zvláště za Karla IV, ale koncem jeho vlády byly zatopeny přívaly vod. Karel IV. i Václav IV. se snažili pomoci Jílovému, ale bez úspěchu; Jílové pokleslo zase na městečko, ačkoliv podle opisu na stříbrné pečeti ze 14. stol. bylo městem (SIGILLUM: CIVITATIS: IN EYLAW). Za husitských válek byly hory i mě- stečko těžce poškozeny. (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 951—953. — V. Vojtíšek, O pečetech a erbech, str. 54). 2) Nový Knín, s. o. Dobříš. — V. J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 996. 3) Královský urburéř zde sídlel již ve 14. stol. (J. V. Šimák l. c., str. 951). Listinu otiskl Leopold Čihák, Paměti král. horního města Jílového a jeho zlatých dolů, Praha 1898, str. 40—42, druhé vydání 1948, str. 93. — Otištěna též v Archivu Českém, sv. VI, str. 440. 264. 1437 květen 13. Praha. Císař Zikmund osvobozuje obyvatele Bělé, městečka Stráže pod Přimdou, jakož i všech vesnic, patřících k hradu Přimdě, na jeden rok ode všech poplatků a robot, náležejících k řečenému hradu. Tuto milost oznamuje purkrabímu na Přimdě. My Sigmund, z Božie milosti římský ciesař, vždy rozmnožitel říše, a uher- ský, český etc. král, vyznáváme obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že znamenajíce mnohé a těžké záhuby našich milých, těch z Bielé, z Stráže z městečka pod Přimdú i z jiných vesnic a sboží, k hradu našemu Přimdě příslušných, jimižto jsú ta léta k chudobě nemalé přišli, a vážiece také 375

Strana 376
jich vieru a stálost, kterúžto jsú sě nás ústavně přidržali, škod svých i statkuov opykavše, i chtěce jim to milostivě zpomenúti, aby sě tiem snáze a spieše opra- viti zase mohli, s dobrým rozmyslem a radú naší milost sme jim učinili a tiemto listem mocí ciesařskú a královskú v Čechách činíme takovúto, že sme je vyňali, svobodili, prázdny a prosty učinili i tiemto listem jistým naším vědomím, mocí již pověděnú vynímáme, svobodíme a prázdny i ovšem prosty činíme všech úrokuov, daní, berní, robot i jakýchžkoli poplatkuov na těch vsech a sbožích z staradávna vysazených a k hradu našemu Přimdě platiti obvyklých, tu svo- bodu a lhótu lidem městeček a vsí i sboší prve pravených za plný rok pořád, čtúc od dánie listu tohoto, dávajíce. Protož přikazujem purgrabí a úředníku našemu na Přimdě, který nynie jest anebo snad potom bude, přísně a pevně, aby s lidí našich častopsaných úrokuov, daní, berní ani žádných poplatkuov nebral ani bráti směl ani jich k kterým robotám nebo pomociem tiskl do času svrchupsaného, jakož našeho velikého rozhněvánie chce ujíti. Dán v Praze léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého třidcátého sedmého v pondělí po Božiem vstúpení, let království našich uherského etc. v padesátém prvém, římského v sedmimezcietmém, českého v sedminádctém a cíesařstvie v čtvrtém létě. Pergamenový originál v archivu Národního musea v Praze; pod textem byla přitištěna kulatá pečet, která jest téměř zcela zničena. — Na rubu: Kais. Sigismundi Privilegium. Fasc. II/1. 265. 1437 červenec 30. Cheb. Císař Zikmund potvrzuje Kraslickým privilegium císaře Karla IV. ze dne 15. srpna 1370. Wir Sigmund, von Gotes gnaden Romischer keiser, czu allen czeiten merer des Reichs, und czu Hungern, czu Behem, Dalmacien, Croacien etc. kunig, be- kennen und tun kunt offenwar mit disem brive allen den, die in sehen ader horen lesen, das uns unser liebe getrewen die burger und inwoner czum Gresz- lein unter dem Newen hawsz durch ire botschaft demuticlich gebeten haben, das wir in disen nachgeschriben brief, so in von unserm lieben herrn und vatern, keiser Karln loblicher gedechtnus gegeben ist, genediclichen geruchten czu bestetigen, der von wort czu wort hernach geschriben stet und also lautet: Wir Karl, von Gotes gnaden Romischer keiser etc. (Následuje listina ze dne 15. srpna 1370; výše č. 103). Des haben wir angesehen ir diemutig bete und willig dinst, so si uns und der cron czu Behem czu tun willig und bereit sind, und haben in dorumb mit wolbedachtem mute und rechter wissen den obgeschriben brief, und als der von wort czu wort lautet und hirinn begriffen ist, gnediclichen 376

Strana 377
conformiret[!] und bestetigt, conformiren[!] und bestetigen in den auch von Behemischer kuniglicher macht in kraft diss briefs und meinen und wollen, das derselb brief an allen enden kraft und macht haben sulle und das die obge- nanten burger under dem Newen hause auch hinfur desselben briefs gebrauchen und geniessen, auch dobei gerulich bleiben sullen und mugen, von allermeniclich ungehindert. Und wir gebieten dorumb allen und iglichen fursten, geistlichen und werntlichen graven, freien, rittern, knechten, amptleuten, vogten, burger- meistern, reten und gemeinden der stete, merckte und dorfere und sust allen andern unser cron czu Behem untertanen und getrewen von Behemischer kuniglicher3) macht ernstlich und vesticlich mit disem brief, das si di obge- nanten burger und inwoner der stat unter dem Newen hause an sulcher unser bestetigung nicht hindern ader irren in keiner weise, sunder si dobei hant- haben, schuczen und schirmen und dobei gerulichen bleiben, auch der ge- brauchen und geniessen lossen, als lieb in sei unser swere ungenad czu vor- meiden. Mit urkund diss briefs versigelt mit unser keiserlichen maiestat insigel. Geben czu Eger noch Crists gepurt virczehenhundert jar und dornach in dem sibenunddreissigsten jare am dinstag noch sant Jacobs tag, des heiligen czwelf- boten, unser reiche des Hungrischen etc. im einundfunfezigsten, des Ro- mischen im sibenundezweinczigsten, des Behemischen im achtczehenden und des keisertumbs im funften jaren. Ad mandatum domini imperatoris Marquardus Brisacher. Pergamenový opis z 15. stol. v archivu města Kraslic. — Na rubu: 1. — Privilegium je také zapsáno v knize privilegií města Kraslic ze 17. stol., uložené v archivu téhož města. a) Slovo „kuniglicher“ nadepsáno stejnou rukou nad řádek. 266. 1437 srpen 26. Císař Zikmund uděluje městečku Bochovu, jež patří Matějovi Šlikovi, týdenní trh každé úterý. Wir Sigmund, von Gotes gnaden Romischer keiser, czu allen ziten merer des Reichs, und zu Hungern, zu Behem, Dalmacien, Croacien etc. kunig, be- kennen und tun kunt offenbar mit disem brief allen den, die in sehen oder horen lesen, das wir angesehen und gutlich betrachtet haben solich anneme, willige und getrue dienste, die uns und dem Reiche und der cron zu Behem der edel Mathes Sligk1) ritter, unser lieber getruer, oft und dick getan hat, teglich tut und furbas allczite czu tun willig und bereite zu sein meinet, und haben im dorumb und den inwonern des marcktes zu Buchaw dise besunder gnad und 377

Strana 378
freiheit getan und gegeben, tun und geben in die in craft diss brives und Ro- mischer keiserlicher und kuniglicher zu Behem macht, das furbassmere in demselben marckt zu Buchaw alle wochen uf den dinstag ein wochenmarckt sein und gahalden werden soll und das ouch derselbe wochenmarckt und ouch alle und igliche lute, die dorczu und davon cziehen und die suchen, alle die gnade, freiheite, rechte, fride, geleite, schirme, redlich gewonheite, ordnung und herkomen haben und der ouch gebruchen und geniesen sollen und mogen, der andere wochenmarckte in den nechsten unsern und der cron zu Beheim oder andern merckten, umb den vorgenanten marckte Buchaw gelegen, und die lute, die darczu und davon cziehen und die suchen, gebruchen und geniessen von recht oder gewonheit, von allermeniclich ungehindirt, doch unschedlich allen und iglichen steten und dorfern, umb den iezgenanten marckte zu Buchaw gelegen, an iren wochenmerckten. Und wir gebieten ouch dorumb allen und iglichen fursten, geistlichen und werntlichen graven, freien, rittern, knechten, vogten, amptluten, schultheissen, burgermeistern, reten und gemeinden aller und iglicher stete, merkte und dorfere und sust allen andern unsern und der cron czu Behem undertanen und getruen ernstlich und vesticlich mit disem brive, das si den vorgenanten Mathesen und sein erben und nachkomen und ouch die inwonere des vorgenanten marcktes czu Buchaw an den vorgenanten wochenmarckte und an den vorgenanten gnaden, freiheiten, rechten, geleiten, schirme, gewonheiten, ordnung und herkomen, die leute, die mit ir habe uf denselben wochenmarckt cziehen und die suchen, furbassmere nicht hindern oder irren in dhein weiss, sunder si der gerulich gebruchen und geniessen und ouch solich iczgenanten leute mitsampt ir habe czu und von denselben wochen- marckte sicher und ungehindert cziehen lassen und sie ouch geleiten und ge- leite schaffen, wo des not ist. Und das an si gemeinlich oder sunderlich begeret wirdet, das ist uns von ir iglichem sunderlich wol zu danck. Mit urkund diss briefs versigelt mit unser keiserlichen maiestat insigel. Geben zu Prage nach Crists gepurd vierczehenhundert jar und dornach in dem sibenunddrissigistem jare am nechsten montag nach sand Bartholomeus tag, unser reiche des Hun- grischen etc. im einundfunfezigisten, des Romischen im sibenundezweinczi- gisten, des Behemischen im achtczehenden und des keisertumbs im funften jaren. Ad mandatum domini imperatoris domino Casparo cancellario referente Patrus Kalde. Pergamenový originál v archivu města Bochova; na černožlutých hedvábných nitích byla přivěšena pečet, nyní ztracená. — Na rubu: Rta. — Signum t. — Uber Puchau. — No. 8. — H. — Privilegium uber den Wochenmarkt Anno 1437. 1) Bochov patřil k Bečovu a měl s ním i stejné pány (A. Sedláček, Hrady XIII, str. 38). 378

Strana 379
267. 1437 listopad 30. Český Krumlov. Oldřich z Rožmberka potvrzuje a obnovuje obyvatelům městečka Trhových Svinů1) výsadu svého otce Jindřicha z Rožmberka na tak řeč. „právo královo“, t. j. právo volného odkazu kterékoliv osobě, ale pouze na panství usedlé. Zemře-li kdo bez poslední vůle, dědí nejbližší příbuzný; nedospělým dětem se zapíše pozůstalost do sirotčích knih a zřídí poručníci; kdyby zemřely všechny děti před dosažením plných let, dědí po nich jejich nejbližší příbuzní. Pergamenový originál v archivu města Trhových Svinů; otiskla B. Rynešová, Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka, díl I, str. 232—233, č. 347. 1) Trhové Sviny vznikly z osady pod hradem klokotské větve Vítkovců. Prvním známým majitelem a snad i zakladatelem hradu a městečka jest Ojíř ze Svinů (1260—1280). Po něm následovali potomci jeho bratra Pelhřima; jeho syn Ojíř je odkázal klášteru v Ustí nad Lužnicí, od něhož je koupil Vilém z Landštejna. Jeho synové prodali pak Sviny r. 1359 pánům z Rožmberka (A. Sedláček, Hrady III, str. 238; J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1124— 1125; K. Kůrka, Trhové Sviny, r. 1936, str. 12—16). — O rušném životě svědčí listina císaře Karla IV. z 15. května 1378, podle níž mohou obyvatelé Trhových Svinů přivézti týdně vůz soli z Cáhlova (Freistadt) přímo do městečka a nikoliv přes České Budějovice (J. Čelakov- ský, Codex II., str. 457). Podle rozhodnutí krále Jiřího z 23. června 1463 bylo toto právo zvýšeno na šest vozů (J. Čelakovský, Codex II, str. 446). 268. 1438 červenec 26. U Mostu. Fridrich, vévoda saský a lantkrabě durynský, potvrzuje obyvatelům města Duchcova práva a svobody, které obdrželi od jeho otce, totiž právo vybírati clo, právo volného odkazu, jakož i právo volného rybolovu v městském příkopu; vrch- nost však může rovněž kdykoliv loviti v těch místech. Wir Fridrich, von Gottes gnaden hertzog zu Sachsen, des heiligen Romi- schen reichs ertzmarchalg, landgraf zu Diringen und marggraf zu Missen, be- kennen für uns, unser erben und nachkommen offentlich mit diesem brief for allen, die sie[!] sehen oder horen lesen, das vor uns komen sind unsere liebe getreuen burgermeister, rate, richter und gancze gemeine unser stadt Du- xaw1) und haben uns underrichtet, wie sie unser lieber vater gottseliger mit etzlichen czollen, ire statrechten und gewonheiten begnadet, gefreuet und in darueber brief und insigil gegeben habe, inmassen hiernach folget: Zum ersten wan ein saltzwagen fure vor die Neuestadt2) geen Bohmen, der soll gen Duxaw reichen und geben zue czolle zweene schillingern heller; furt auch ein man fisch oder hering, der soll dahin geben ie von der tonnen zwene heller; fuhre auch einer ledig furuber, auch vor der deittel[!Igeben zweene heller. Sturbet auch ein man, weib oder wer der sei, in oder fur der statt Duxaw, was die von erbe, gute oder habe lassen, das soll sich von unsertwegen niemand under- 379

Strana 380
ziehen, sondern es soll iren nechsten erben und freunden ungehindert folgen, das zue stadtrechte gehort, es wer uns dan mit rechte anerstorben. Vorkauft oder kauft in oder vor der statt Duxaw erbe oder gut iemand, das auch ge- hort zue stadtrechte, darvon soll man unsern ambtleuten nichtes geben, son- dern sie sollen in die leen darueber tuen nach alter gewonheit und nichts davon nehmen ohne gefehrde. Auch umb die stadtgraben, die sollen sie vor sich mit der fischerei frei haben und niemandes gestatten darinnen zu fischen, den allein wan wir alhier selber sein, so mogen wir darzue schicken und fischen lassen nach unser lust und notturft, darein sie nichts reden sollen. Uns gar fleissig dabei gebeten anzusehen merklichen schaden, den sie von den keczern2) genomen und ihre briefe verloren haben, und in dieselben ire briefe und frei- heiten furder bestetigen und sie damit begnaden und freien wollen. Haben wir angesehen ire merkliche scheden, vorderbnusse und fleisige bete, die sie emp- fangen und uns demutiglich angelanget haben, und den genanten burgermeister, raten, richtern und gantze gemeine unser stadt Duxaw alle und ietzliche ob- geschriebene czolle, stadtrechte und gewonheite, als sie die von unsern lieben vater seligen herbracht, gehabt, der gebraucht und genossen haben, von neuem bestetiget, sie damit gefreiet und begnadet haben, bestetigen, freien und begnaden sie und alle ire nachkomen damit vor uns, unser erben und nachkomen zue ewigen gezeiten von unser furstlich gewald und macht gegen- wartiglich und genediglich in craft dieses briefs die also hinfur zu ewigen ge- zeiten von uns, unsere erben und nachkomen frei zu haben, der zu gebrau- chen und zu geniesen in aller masse, als oben geschriben stehet und solcher gefreite stattrecht gewonheit ist. Hiebei seind gewest und zeugen unser rate und lieben getreuen, er Heinrich von Binaw ritter hofmeister, er Appel Vitz- tumb ritter, Conrad von Steine marschalg, Fridrich von Waltitz, Hans von Schonberg und ander unser manne und diener genug glaubwurdig. Den zu urkund haben wir obgenanter Friedrich hertzog unser insigil vor uns und unsere erben wissendtlich an diesen brief lassen hengen. Der geben ist in felde vor Brux am sunabent nach sanct Jakobs tag, gewest nach Christi geburt viert- zehenhundert jahr und darnach im achtunddrisigisten jahre. Obsaženo v potvrzení duchcovských privilegií Ferdinandem II. ze dne 27. září 1622 (pergamenový originál v městském archivu duchcovském). 1) Duchcov, s. o. Duchcov. — Vysazen na městečko a později na město od pánů z Oseka někdy v polovině 13. stol. R. 1398 byl prodán oseckými pány míšeňským markrabatům, ale za husitských válek několikráte byl obléhán a dobýván se strany husitů i markraběte; zvláště kruté bylo dobytí Duchcova Janem Bzdinkou r. 1424. — Fridrichův otec byl Vilém (A. Sedláček, Hrady XIV, str. 171 a d. — J. Pekař, Žižka a jeho doba III, str. 280. — J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 637). 2) Jde o cestu z Halle přes Lipsko, Saskou Kamenici a Marienberg ke Kralupům na Ohři a k Mostu, případně o kopistskou stezku, která vedla z Merseburku přes Seifersdorf na Kopisty u Mostu (Fr. Roubík, Silnice v Čechách a jejich vývoj. V Praze 1938; str. 12). — Neustadt leží západně od Saské Kamenice a severně od Zavidova (Seifersdorf). 380

Strana 381
269. 1439. Menhart z Hradce povoluje počáteckým měštanům v odměnu za statečnost, kterou osvědčili v boji proti táborům, aby mohli své město opatřiti hradbami. Originál ztracen, výtah z něho u Tomáše Pešiny z Čechorodu, Mars Moravicus, str. 79: Ita Meinhardus de Nova Domo, regni Bohemiae interregni tempore gubernator, dans potestatem civibus ob eorum insignia adversus Hussitas Taborienses gesta, ut civitatem, quae antea humili maceria et alicubi sepibus duntaxat circumdata erat, muro et vallo cingere possint, singulari diplomate eam in rem dato anno 1439; eo titulo civitatem vocat „našemu starožitnému městu Počátkům“, id est nostrae vetustae civitati Poczatecio. (J. Dobiáš, Dějiny Pelhřimova II, str. 1016). 270. 1439 červen 23. Racek opat a celý konvent tepelského kláštera dávají obyvatelům svého měs- tečka Uterý právo děditi, a to jak mužům, tak i ženám; toto právo platí i pro ves- nici Olešovice a pro mlýny, od starodávna k městečku patřící, jakož i pro mlýn Jakuba, syna Martinova, pode vsí Vidžínem. Není-li přímých dědiců, připadá pozůstalý majetek na nejbližší příbuzné. Umře-li kdo na cestách, dědí rovněž přímí pozůstalí nebo nejbližší dědici. Jestliže se dědic ani nikdo jiný nepřihlásí do roka, připadne pozůstalost klášteru. Dopustí-li se někdo z obyvatel trestného činu a přihlásí se k soudu do osmi dnů, bude mu jeho majetek vrácen; nepři- hlásí-li se, propadne vše klášteru. Konečně dostávají obyvatelé městečka Uterý právo užívati velké i malé pečeti a vésti „kniehu městskú neb dsky zpravné“. My Racek, Buožím spůsobem opat, Václav převor, Petr podpřevor, Jan Slavík klíčník, Čeněk nemocník, farář v Teplé, Boček komorník i vešken kon- vent kláštera teplského premonstratenského řádu1) v pražském biskupstvíl!] vyznáváme a známo činíme tímto listem všem vuobec a každému zvláště, ny- nějším i budúcím, že purgmistr a přísežní i všecka obec chudých a věrných našich městečka nebo města Úterýho2), ussa[!] smrtím moru lidského, kderýžto tudíž Buožím přepuštěním trval jest, netoliko pro časté daně a berně královské, ale taky aby vladařství a zbuoží zpustilé3) našeho kláštera lépe, spěšněje ustavena byla a opravena, abychom[!] také více osob lidských k naší moci a pan- ství našeho kostela chtivěji přidrželi jse a útočiště měli, prozbě jednostejně nás pokorně prosících, abychom aspoň jim, téhož města přebyvateluom, všem vespolek a každému zvláště, některé milosti zvláštnie, obveselení a příznivosti dobrotivě, jimižto by lepšiti jse mohli a pozdviženi byli, půjčiti jim ráčili sme. Protož my prveřečený opat a konvent dospělým rozmyslem a také zdravú radú dobře předešlými prozbami prveřečených našich chudých lidí užitečnějším milostivě přivolujíce, jim zvláštní milosti a hojnější darování, jimiž by opraveni mohli býti a polepšeni, půjčili jsme, půjčujeme a obdarujeme vdolepsané. 381

Strana 382
Nejprve zajisté přivolujeme svolujíce, aby všecka a každá zbuoží, mohvité i nemohvité, kderémiž by koli jmény nazvány byly, po smrti všech a každého zvláště dříveřečeného městečka přebyvateluom nebo vsi Olečova4) a mlýnuov k městu od starodávna příslušných a mlýn pode vsí Vidžínem5) Jakuba, syna Martinova, řečeného Sniehavic, zuostalé a pozůstalé, potom aby dědici a dědi- cuom stavu obojího, totiž mužského a ženského, beze vší překazy svobodně spadnúti mají, ale jestliže by dědice nebo dědicuov nebylo neb nebyli by, tehdy k přirozeným přáteluom bliším rodem a příbuzenstvím ta zboží zuostalá mají příslušeti. Také kdokolivěk na kterémžkoli místě na cestách umřeti by se při- hodilo, ale láskú odloženú téhož všecka zbuoží, kderéž má aneb můž jmíti, mohvité i nemohvité, k dědicuom a přirozeným přáteluom aby příslušalo. Také nadto půjčujeme a obdarujeme jim, dědicóm aneb přátelóm přirozeným, jest- liže by v zemi neb ven z země aneb kdež by koli na kderém místě byli, nej- míň v jednom roce pořád zběhlém aby oni přijdúce v zboží se svých předkův uvázali, vládnúce, prodávajíce, držíce, dávajíce, zpravujíce k své vůli a k li- bosti bez pohoršení práva našeho. A jestliže by snad nižádný z těch v pořád zběhlém jednom roce nepostavil se, tehdy chceme, aby všecka a každá zboží jich mohvitá i nemohvitá k nám aneb k našemu klášteru aby příslušely a spadly. Item jestliže by kdo z přebyvatelův již řečeného městečka pro ně- kderý úraz, krve prolití, vraždu, pro násilé panenský anebo pro kderýkoli skutek bezděčný, pro žháství ze zlosti učiněné nebo pro jiný účinek rovný anebo neslušný, anebo prostě že by obžalován byl a odstúpil by a v osmi dnech pod klejtem a pod rukojenstvím právu se a soudu se poddal súzenu býti, zboží jeho, od kderéhož jest postúpil, ne k nám a našim náměstkuom ani k na- šemu klášteru, ale k němu, kderýž jest postúpil, vnově navrácené chceme, aby příslušelo; a jestliže by v těch osmi dnech prve řečených se nenavrátil a nepodal se soudu k rozsúzení, tehdy hned toho odběhlého zboží k nám a našemu kláš- teru svobodně spadnúti má. Nadto půjčujem tudíž obyvatelóm všem zvláště užívati pečeti veliké k pilným potřebám, menší k menším potřebám, jakož se čím viděti a zdáti bude. Také půjčujem týmž míti kniehu městskú neb dsky zpravné, k potřebám všech činuov způsobený, pod pilnú stráží a zavřením tří zámkův, aby tu a v těch všecky věci popsané plnú pevnost obdržely a trva- lost, jakož v týž budú znamenána nejmíň sedm přítomných měštan a přísež- ných. Toho všeho na svědomí a pevnější jistotu pečeti naše k tomuto listu sou přivěšeny. Dán v úterý [u] vigilii sv. Jana Křtitele Božího léta Páně tisícého čtyřistého třidcátého devátého. Privilegium jest známo z listiny opata Antonína a celého konventu kláštera tepelského ze dne 25. července (tu neděli den sv. Jakuba, apoštola Božího) 1529, kterou potvrdil opat Jan s konventem téhož kláštera dne 26. července (v středu po svatém Jakubu, apoštolu Božím) 1570; originál této listiny jest uložen v archivu ministerstva vnitra, odd. S M P 106, U 11. — Obsaženo též v konfirmaci Karla VI. ze dne 5. února 1737 (archiv města Uterého), ale v německém překladu. 382

Strana 383
1) Klášter byl založen Hroznatou asi r. 1197 (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 576). 2) Stará trhová vesnice, připomínaná již r. 1233, kdy klášter tepelský koupil celý tamní újezd od královny Konstancie. Během 13. stol. vyrostlo Úterý v městečko (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 579). 3) Z doby husitských válek se neví o klášteře nic, došlo však jistě ke zchudnutí, když opat Racek musel brzy po skončení válek prodati panství Chodová Planá, Kynžvart a později i Hroznětin. (J. G. Sommer, Das Königreich Böhmen statistisch-topographisch dargestellt. Sechster Band. Pilsner Kreis. Prag 1838. Str. 256). 4) Olešovice, s. o. Bezdružice. 5) Vidžín, s. o. Teplá. 271. 1439 říjen 6. Otto a Jan z Bergova a Heník z Valdštejna na Vranově obnovují turnovskému rychtáři Václavovi Masopustovi listinu na tamní svobodnou rychtu z r. 1335 (výše č. 42). Zachováno v listině Jana ze Šelmberka ze dne 16. ledna 1504 (v měst. archivu), kde navazuje přímo na privilegium z r. 1335: A my Otta řečený z Bergova,1) Heník z Valštejna seděním na Vranově,2) Jan z Bergova,3) dědici praví svrchupsané rychty, tento zápis naší dobrú vuolí obnovujem a milostivě jeho potvrzujem vzácnému muži Václavovi Maso- pustovi,4) v ta doba rychtáři té rychty, i jeho budúcím, aby té rychty podle tohoto zápisu obnoveného budúcně požíval i jeho náměstkové. A toho obnovenie své jsmy pečeti vlastní k tomuto listu zavěsiti kázali na potvrzenie toho všeho, což tento list svědčí. Jenž jest psán a obnoven léta narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého třidcátého devátého ten první úterý po svatém Františku. 1) Rohozecká polovina Turnova se dostala uprostřed 14. stol. pánům z Turgova a po nich Markvartovi z Vartemberka. Pro odboj proti králi propadlo jeho panství královské komoře. Koncem 14. stol. jest tato část města v rukách pánů z Bergova, Otty mladšího a jeho syna Jana (J. V. Šimák, Příběhy města Turnova I, str. 15, 16, 20, 49). 2) O něm tamže, str. 48. 3) V. pozn. 1. 4) Tamže, str. 49. Otiskl J. V. Šimák, Třetí zpráva musea turnovského za léta 1893—1896, str. 13, č. XIV 272. 1440 květen 19. Bratří Beneš a Hašek z Valdštejna potvrzují Jičínským privilegium Petra a Čeňka z Vartemberka ze dne 17. července 1416. My Beneš a Hašek bratřie z Valdsteina,1) páni jičínščí i toho všeho sbožie, vyznávámy tiemto listem ohlašně přede všemi, ktož jej čísti nebo čtúc slyšeti budú, že přistúpivše před nás múdří a opatrní purgmistr a konšelé i všecka obec našeho města Jičína a robotní sedláci staroměstčí,2) čejkovščí,3) okšiščí,4) holínščí5) a ohavečščí,6) věrní naši milí, i ukázali nám list od dobré paměti 383

Strana 384
urozených pánóv, pana Petra a pana Čeňka z Veselé, řečených z Vartmberga, přátel našich milých,7) ješto předepsaným měšťanóm i těm předepsaným vsem právo královo prodali, prosiec nás pokorně, abychom jim jej obnovili a potvr- dili. Kteréhožto listu zpósob a popsánie slovo od slova takto stojí: My Petr a Čeněk z Veselé etc. (Následuje listina ze dne 17. července 1416; výše č. 210). Protož my Beneš a Hašek svrchupsaní, shledavšě příchylnost a ustavičnú vieru, kterúž jsú nám zachovali a vždy věrně zachovávají a tiem snažnějie za- chovávati budú, a zvláště pak že slušným prosbám má povoleno býti, s dobrým rozmyslem a jistým naším vědomím i s přatelskú a svých věrných radú přede- psaným purgmistru a konšeluom i všie obci i bydliteluom, jich dětem i jich budúcím nahořepsaného města Jičína i těm všem vsem nahořepsaným i jich bydliteluom budúcím naší panskú mocí toho všeho napředpsaného sbožie slovo od slova tiemto listem a zápisem potvrzujem a ujišťujem i obnovujem, slibu- jíce, zapisujíce i zavazujíce samy sě i naše dědice i budúcie a potomnie pány ná- městníky našě, kteříž po nás jakžkolivěk toto panstvie buďto nápadem neb prodáním neb směnú držeti budú, věčně k zachovávání a držení tohoto zápisu svrchupsaného potvrzenie i ohrazenie, aby toho častopsaného města Jičína bydlitelé i všecka obec nynějšie i budúcie, jich děti, jich dědici i jich budúcí bydlitelé i těch všech vsí nahořepsaných věčně a pokojně bez přěkazy, odpory a všelikterakého nátisku požívali. A pakli by tento list kterakkoli pokažen byl buď na psaní, na písmě neb na pečetech, to jemu hole nic nemá vadno a škodno býti, než tak úplně peven a mocen, jakož by v ničemž poskvrněn a pokažen nebyl. Tomu všemu svrchupsanému na věčnú jistotu, pevnost, potvrzenie, zachovánie i zdrženie našě pečeti přirozené my svrchupsaní Beneš a Hašek k tomuto listu kázali smy přivěsiti a nadto pro dalšie a lepšie svědomie a po- tvrzenie prosili smy jednostajně urozených pánuov, pana Hynka Krušiny z Lichtmburga seděním na Kumburce, přietele svého milého, pana Heníka z Valdsteina seděním na Vranově a pana Janka z Valdsteina seděním na Ščepa- niciech, strýcóv svých milých,3) a vzácných a opatrných mužóv, rychtáře a konšel města Hradce nad Labem a rychtáře a konšel města Nimburga nad Labem, súsed svých milých, aby svrchupsaní páni své pečeti přirozené a jmeno- vaní rychtáři a konšelé pečeti měst svých obecné k našie prosbě k tomuto listu podle nás na svědomie přivěsili. A my Hynek Krušina z Lichtmburga seděním na Kumburce, Henik z Valdsteina seděním na Vranově, Janek z Valdsteina seděním na Ščepaniciech k snažné prosbě již psaných pana Beneše a pana Haška bratří z Valdsteina seděním na Veliši, přátel našich milých, své smy pečeti toho všeho svrchupsaného na svědomie k tomuto listu přivěsili. A k tomu také my rychtář a konšelé města Hradce nad Labem a rychtář a konšelé města Nimburga na Labi ku prosbě a žádosti nahořepsaných pánuov, pana Beneše a pana Haška našě pečeti obecné městské k tomuto listu smy přivěsili. Jenž psán a dán léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého ten čtvrtek první po Letniciech. 384

Strana 385
Pergamenový originál v archivu města Jičína; k listině jest přivěšeno sedm kulatých pečetí z vosku přirozené barvy. — Na rubu: N. 3. — N. 19. (Fotografický snímek Histo- rického ústavu ČSAV.) 1) Po smrti Čeňka z Vartemberka dědil syn Jindřich a po něm jeho teta Machna z Var- temberka. R. 1437 odkázala svůj majetek bratřím Haškovi a Benešovi z Valdštejna z moravské větve tohoto rodu, která se nazývala podle majetku z Ostroha. (Fr. Menčík l. c., str. 18—22.— J. Pekař, Žižka a jeho doba III, str. 143—146. — Archiv Český XV, str. 190—193.) 2) Staré Místo, s. o. Jičín. 3) Čejkovice, 8. o. Jičín. 4) Vokšice, 8. o. Jičín. 5) Holín, 8. o. Jičín. 6) Ohaveč, s. o. Jičín. 7) Paní Machna o něm mluví jako o „bratru svém milém“ (Archiv Český XV, str. 190). Musil být nějak spřízněn s Čeňkem z Vartemberka (J. Pekař, Žižka III, str. 146). 8) O rozrodu pánů z Valdštejna v. A. Sedláček v Ottově slovníku naučném XXVI, str. 335 a d. Otiskl J. M. Jakubička l. c., str. 5—7. 273. 1440 červen 28. Bílina. Albrecht, Hanuš a Těma z Koldic udělují měštanům v Bílině svobodný solný trh, jak jej tito požívají od starodávna, vymiňují si však, že z každého vozu soli, který Bílinští koupí pro svůj trh, odevzdají půl věrtele soli na bílinský hrad. My Albrecht, Hanuš a Tiema z Koldic seděním na Bielině1) vyznáváme listem tiemto obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúcie slyšeti budú, že jsme našim věrným a milým měštanóm tu v Bielině i jich budúcím zvláštnie lásku a pomoc k jich obecnému dobrému učinili a mocí listu tohoto činíme, aby suol kupovali a prodávali i požívali k jich městskému obecnému dobrému, jakožt jsú toho trhu od staradávna za jiných pánuov i za nás požívali, slibu- jíce jim i jich budúcím v ten jistý trh suolní nevpadati ani sahati nižádným právem ani kterú mocí beze lsti a bez překážky my ani naši budúcí, avšak takovú výmienkú, že nadepsaní naši měšťané i jich budúcí z každého celého vuoza, kterýž by k svému trhu kupovali, z toho mají nám i našim budúcím puol věrtele suoli dávati, jakož i dřieve bylo od staradávna, na náš hrad tu na Bielině.2) Toho svého[!] na zdrženie a na potvrzenie svéť jsme vlastnie pečeti dali k tomuto listu přivěsiti. Datum et actum Bieline anno Domini millesimo quadringentesimo quadragesimo in vigilia beatorum Petri et Pauli apostolo- rum etc. Pergamenový originál v archivu města Bíliny; všechny tři pečeti jsou ztraceny. — Na rubu: Povolení prodaje soli k užitku obce města Bíliny. — No. 2. 385

Strana 386
1) O nich v. pozn. I při listině z 2. února 1437 (výše č. 260). 2) Bílina ležela na solné cestě, která vedla z Perna přes Chlumecký průsmyk do Teplic, Mostu a odtud na Žatec a do Prahy; připomíná se od 14. stol. (M. Volf, Příspěvky k historii obchodních styků s cizinou ve středověku. Čas. Spol. přátel star. XLIV 1936, str. 31). 274. 1440 červenec 28. Jan ze Smiřic a na Roudnici dává obyvatelům městečka Roudnice, jež mu bylo zastaveno i s hradem, solnici a solný trh. Já Jan z Smiřic seděním na Roudnicil) vyznávám tímto listem obecně pře- de všemi, kdož jej uzří, čísti bude [!] anebo čtouce uslyší, tak jakož jsem držal hrad roudnický dědicky, mněsto i všeckno, což k tomuto hradu přísluší, v dluze a v penězích, mně řádně a spravedlivě zapsaný od důstojného knížete Kundráta, arcibiskupa praského,3) 2) i také šířeji a plněji téhož zápisu mně dále potvrzený od nejjasnějšího císaře slavné paměti Zigmunda, z Boží milosti římského, uher- ského a českého krále etc.,3) tak já svrchupsaný Jan v tom svém spravedlivém držení shléd a spatřiv víru a příchylnost k sobě týchž měšťanův roudnických i vší obce a pilnost k zachování téhož hradu roudnického a také dále spatřiv jich veliké záhuby braním, pálením a rozličnými běhy, kteréž jsou se jim dály těchto let a časův,4) a chtíc jim to rád nahraditi a jich opravení viděti v jich nedostatcích a záhubách, aby tím lípe mohli město opraviti, poplatky, ouroky plniti, i učinil jsem jim tuto zvláštní milost a mocí tohoto listu ovšem mocně činím tak, že jim vysazuji a zapisuji baštu, to jest solnici k soli prodávání, aby tíž měšťané měli a drželi nyní i budoucně sami solný trh k svému opravení a polepšení, jak se jim nejlépe zdáti bude, aby to sobě i vší obci k užitku vedli, prodávali beze vší překážky mé i mých budoucích, kdož by toto zboží mým právem po mně drželi, i našich úředníkův. A dále prosím a věřím jich budoucích pánův, aby jim to tak drželi pro jich víru a příchylnost stálú k jich polepšení a jim toho jinak nerušili, ač by jim širší nepřidali svobody, než jim raději radní i pomocní toho byli a toho jim potvrdili k jich budoucímu držení. Toho na po- tvrzení svou jsem vlastní pečeť k tomuto listu přivěsil a k mé žádosti i také prozbě urozený pan Jindřich z Michalovic, pan Hynek Škoda z Valdeka a Jan z Račinovsi, Viczenb) starší z Cítova a Petr Semil, v ty časy purkrabě na Roud- nici,5) a Hanuš z Dubóv své jsou pečeti k témuž listu podle mne na svědomí přivěsili. Jenž jest dán a psán léta od narození syna Božího tisícého čtyrstého čtyřicátého ve čtvrtek po svatém Jakubě Velikém, apoštolu Božím. Originál jest nezvěstný, listina známa pouze z opisu v potvrzení z 9. května 1628 (opis v archivu ministerstva vnitra v Praze, odd. SM P 106, R 23), jakož i ve vidimátu ze 24. listo- padu 1610 (zámecký archiv v Roudnici, zn. N 17 Ia). a) Slovo „praského“ škrtnuto a nahrazeno slovem „českého“. — Potvrzení má správně „praského“. — b) Potvrzení má správně „Vilém“. 386

Strana 387
1) Pražský arcibiskup Konrád z Vechty svěřil po smíru s podobojími Roudnici Janovi ze Smiřic, aby jí hájil proti útočníkům strany pod jednou (A. Sedláček, Hrady VIII, str. 179—182). 2) Konrád z Vechty, arcibiskup pražský 1413—1431 (G. Friedrich, Rukovět, str. 238). Ten zastavil hrad Roudnici i s panstvím r. 1431 Janovi ze Smiřic za 4000 kop grošů (A. Sedlá- ček, Hrady VIII, str. 181). 3) R. 1421 (A. Sedláček, Zbytky register, str. 99 k č. 699). 4) R. 1421 pobořil Žižka augustiniánský klášter a spálil proboštův dům (FRB V, str. 483; J. Pekař, Žižka a jeho doba III, str. 97); r. 1427 obléhali Pražané Roudnici. (A. Sedláček, Hrady VIII, str. 180—181). 5) O něm A. Sedláček, l. c., str. 181. 275. 1440 září 27. Český Krumlov. Oldřich z Rožmberka potvrzuje a obnovuje obyvatelům městečka Černovic právo královské, které jim dal jeho otec Jindřich z Rožmberka, totiž vzdává se práva odúmrtního, povoluje svobodný odkaz kterékoliv osobě, ale z jeho panství, a zvláště přesně stanoví právo dědické pro sirotky. My Oldřich z Roznberka vyznáváme tiemto listem všem, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že přišli před nás věrní naši milí měšťané a přebyva- telé městečka našeho Černovicl) a zpravili nás, že nebožtík pan Jindřich z Rozn- berka, otec náš milý,2) prodal jim královo právo za určené penieze, kteréž jest od nich vzal penězi hotovými, a že jim ten list vzat jest na kostele v Černovicích od nepřátel táborských i jiných, když jsú v městečko vpadli a kostel vybili,3) a prosili nás, abychom jim toho práva králova naším novým listem potvrdili. A my, znamenajíce vuoli otce našeho a jich pokornú prosbu k uslyšenie hodnú, užitek a prospěch jich, to jisté královo právo jim všem v tom našem městečku a k tomu sedm mlýnuov k městečku příslušejícím!!], jakož registra úročnie ukazují,4) vedle nichž úroky zbierají, přebyvatelóm potvrdili sme a tiemto listem potvrzujem takově, aby každý člověk téhož našeho městečka i mlýnuov k městečku příslušejících své a všeckno zbožie movité i nemovité, kterýmž by to kolivěk jménem bylo jmenováno, měštěnín neb podruh, muž neb žena, mohl dáti neb odkázati vespolek neb rozdielně za zdravého života neb na smrtedlné posteli, komužkolivěk a kdyžkolivěk bude chtieti, ale jedno člověku našeho zbožie, bez našie i našich budúcích přěkazy i odporu všelikteraké ho]. Pakli by který člověk, muž neb žena, z nahořepsaného městečka i mlýnuov umřel bez rozkázánie svědomieho, tehda jeho všeckno zbožie jmovité i nejmovité nemá na nás ani na naše budúcie, ale na toho sešlého neb umrlého člověka najbližšie přátely našeho panství má spadnúti bez našie i našich budúcích přěkazy všeli- kteraké. A přihodilo-li by se, že by který člověk neb přebyvatel nahořepsaného městečka a mlýnuov umřel a po sobě dietky ostavil k letóm nedošlé, tehda vešken statek těch dětí po jich otci má v kniehy sirotčie vepsán býti a přietelé 387

Strana 388
neb poručníci těch sirotkuov, kteříž by se v ně uvázali neb v jich statek, mají ten statek zaručiti vedle obyčeje dřevnieho, aby sirotkóm byl úplně zachován bez umenšenie. A umřel-li by který sirotek let nedošlý, tehda jeho diel na živě zuostalé má spadnúti. Pakli by všichni sirotci zemřeli, dřieve nežli by let došli, tehda vešken jich statek, jakož v kniehách sirotčiech bude zapsán, vedle roz- kázánie otce jich, ač by rozkázal neb nerozkázal, tehda na jich najbližšie přátely našeho panství má spadnúti, k němuž my ani naši budúcí nižádného práva ne- máme mieti. Tomu všemu na jistotu a na pevnost svú sme pečeť velikú k to- muto listu kázali přivěsiti. Jenž jest psán a dán na Krumlově ten úterý před sva- tým Václavem léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého. V listině Voka a Petra z Rožmberka ze dne 26. července 1484 (pergamenový originál v archivu Národního musea v Praze). 1) Černovice, s. o. Kamenice n. Lipou. — Na městečko povýšeny před r. 1374, neboť toho roku, když se dělili bratří z Rožmberka o rožmberské statky, jsou již nazývány městečkem. R. 1380 bylo tu 40 domů, rychta, dvě lázně, několik hospod, kovárna, sedm mlýnů a 31 lánů rolí (L. Domečka, Město Černovice do roku 1641. Čas. Spol. přátel star. XXXIX. 1931, str. 5, 7 a 8; J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1160). 2) O něm v. pozn. I při listině ze dne 18. září 1390 (výše č. 140). 3) Stalo se v době bojů o Lomnici r. 1435 (L. Domečka I. c., str. 10). 4) V. výše pozn. 3. Otiskl K. V. Fišer, O minulosti Černovic a okolí, str. 50, podle opisu z 9. listopadu 1729, uloženého v městském museu v Černovicích. 276. 1441 říjen 14. Kladrubský opat Bušek z Vrtby spolu s celým konventem osvobozují obyvatele městečka Kladrub ode všech bezprávných poplatků a robot mimo berni, vybíranou podle starých rejstříků. Zároveň dávají svým měštanům právo volného odkazu. My kněz Bušek z Vrtba, Božím smilováním opat,1) i vešken konvent kláštera kladrubského řádu a zákona svatého Benedikta vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi lidmi nynějšími i budúcími, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že vidúce záhubu našich chudých lidí v městečku našem v Kladrubech, pro kterúžto záhubu ot rozličných lidí bylo mnoho zpuštělo, a zvláště ot Tháboruov,2) že jsú se nemohli osaditi, a skoro by se byli všickni nám rozběhli, a my poradivše se i vešken konvent z dobrými lidmi i z dobrými našimi přátely, i učinili sme s dobrých lidí a našich dobrých přátel radú s nimi svú milost a lásku na platiech takově, aby nebylo na ně saháno ot nás i ot našich budúcích i ot našich náměstkuov ižádní bezprávní platové kromě jednou v rok, a to rozdielně, puol berně dvě neděli po svatém Martině a druhú polovici dvě neděli po hromniciech tak, jakož naše registra klášterská svědčie a okazují 388

Strana 389
i tudiež knihy našeho městečka. A to jsme učinili z dobrým rozmyslem a našich dobrých přátel i dobrých lidí radú pro našě budúcie a věčné dobré i tudiež našich chudých lidí městečka našeho nadepsaného dobré. A to má jim i jich budúcím zuostati ot nás i ot našich budúcích i ot našich náměstkuov na věky. Dále dáváme jim plnou moc a plné právo tiemto listem tak, jakožto mají v králových městech, aby naši chudí lidé městečka našeho svrchupsaného též jměli věčně, aby mohli a mohú a budúcí jich budou moci svój vešken statek, kterýž mají anebo budú jmieti, movitý i nemovitý, otkázati a dáti buďto kte- rémužkoli přieteli aneb jinému dobrému člověku kterémužkolivěk a otkukoli- věk, ješto by jeho konšelé a obec přijěli za souseda. Pakli by jeho nechtěli při- jieti, ale aby otprodal, a ten, komuž bude dáno a otkázáno, ten bude moci a muož to prodati nebo dáti, zastaviti anebo sám osaditi tak, aby to nebylo pusto. A my jim nejmáme toho hájiti ani jim na tom překážeti ani na jich práviech, kteréž mají ot staradávna, i naši budúcí i naši náměstkové na věky. Dále mocí listu tohoto činíme jě prázny a svobodny ode všech jiných bez- právných poplatkuov a robot. A to my nadepsaní kněz Bušek opat i vešken konvent kláštera našeho kladrubského i naši budúcí i naši náměstkové slibu- jeme našim lidem a poddacím[!] ctně, věrně a řádně křesťansky zdržeti a za- chovati beze všeho přerušení ani jim na tom překážeti ini[!] na jich práviech ižádnú mocí, což již svrchu psáno stojí v tomto listu. A těch všech věcí již psaných na potvrzenie a pro lepší jistotu naše vlastnie pečeti, opatovskú a kon- ventskú, přivěsili sme k tomuto listu s našich všech dobrú vólí i s naším vědo- mím i s plným přiznáním a pro lepší jistotu a pro dalšie a věčie svědomie prosili sme urozeného pána, pana Hynka Krušiny z Švamberga, hautpmana[!] toho času kraje plzenského, a urozených pánuov, pana pana Burjana z Gut- štýna seděním na Rabštejnia[!] a pana pana Jana z Gutštýna seděním tudiež a urozených panoší, pana Jindřicha z Metelska, purkrabie té chvíle na Tachově, a pana Lvíka z Jivian, purkrabie té chvíle na Přimdě, že jsú své pečeti k naší prosbě vedle našich na svědomie přivěsili k tomuto listu beze všie své škody. Jenž jest psán i dán léta po narození syna Božieho tisícieho čtyrstého čtyřidcá- tého prvnieho tu sobotu před svatým Havlem, zpovědlníkem Božím. Amen. Pergamenový originál v archivu města Kladrub; ze sedmi přivěšených pečetí zachována pouze druhá, konventská, a to z černého vosku v misce z přirozeného vosku. — Na rubu: My p. — N. 5. — Erstes Original. Wegen unverhinderlicher und freulasliger Disposition über eines jeden Inwohners Vermögen. — Dep. Nro. 32. 1) Byl opatem v letech 1435—1443 (W. Mayer l. c., str. 252). 2) Hned 23. ledna 1421 dobyl Žižka kláštera kladrubského, později se však zase opat s konventem vrátili do těžce poškozeného stavení. Při tom trpělo pochopitelně i městečko u kláštera ležici. (FRB V, str. 469. — W. Mayer, Ein alter Foliant im Kladrauer Stadt- archive. MVGDB XXXVI. 1895, str. 173). Otiskl W. Mayer l. c., str. 253—254. 389

Strana 390
277. 1442 březen 7. Potštejn. Hynek Krušina z Lichtemburka osvobozuje obyvatele svého městečka Kos- telce nad Orlicí od odúmrti; zemře-li kdo bez dětí, dědí nejbližší příbuzný. Staré roboty ponechává beze změny, ale přesně je vypisuje. Já Hynek Grušina z Lichtenburgu1) vyznávám tímto listem obecně přede všemi, tak nynějšími jakož i budoucími, kdož jej čísti anebo čtouce slyšeti budou, že svým dobrým rozmyslem, zdravým životem a přátel svých dobrou radou uznamenav k sobě příchylnost velikou od obce kostelecké, kteříž příslu- šejí k hradu mému Potenštejnu,2) a jich věrnost, učinil jsem jim takovou milost, že sem jim dal i mocí listu tohoto a zápisu dávám i jich potomním i bu- doucím od sebe i od mých budoucích odúmrti, kteréžto jsou šly na mne, ty sem jim dal. Kdyby Pán Bůh z té obce již jmenované, to jest městečka Kostelce nad Orlicí, k hradu Potenštejnu příležejícího, smrti neuchoval, tak že by umřel a děti neměl, aby mohl ten statek svůj dáti příteli svému přirozenému, kterémuž by se jemu zdálo, a na to jim i jich budoucím mám i slibuji nesahati i svými budoucími. A dále já svrchupsaný Hynek Grušina potvrdil sem i mocí listu tohoto a zápisu potvrzuji od sebe i svých budoucích robot, v kterýchžto spravedlivě svrchupsaná obec mně sedí i mým budoucím dědicům od staro- dávna, jakož se ty roboty v tomto listu znamenitě vypisují: Nejprve mají pěší, a dlužni jsou trávu sečnou na panské louce, kteráž leží pod městečkem, roz- třásati a potom shrabati, a rolníci mají do panské stodoly voziti čtyry vozy slámy, kdyby byla stodola při městě, pakli do Počtejna, tehdy dva vozy slámy. Druhé že z každého lánu mají svézti pánu poplužie v Doudlebách3) do té sto- doly čtyry vozy ozimý a čtyry jarý a na tom popluží mají vorati z každého lánu jeden den na ozim a druhý na jeř, a z každého lánu osum grošův dáti žen- ných peněz, též i s dvorův, jakž na který dvůr nebo dům usazeno jest, z něj po groši. Také mají vézti k mlejnu, co by bylo potřebí, buďto k stavu aneb k mlejnu opravení z pána lesův, a mlynář má naroubati, co by se jemu hodilo, a pěší mají na stavu dělati, co by bylo potřebné. Také mají pěší dvakrát na zajíce poslati do roka, jednou k vánocím a druhé k masopustu. A protož já Hynek Grušina svrchupsaný mám a slibuji i s svými potomními dále nad tyto roboty v tomto listu psané a jiné roboty nesahati nespravedlivě na svrchupsanou obec i na jich budoucích[!]. A to všecko, co v tomto listu psáno stojí svrchu, slibuji jim to zdržeti i svými budoucími i jich potomními ctně a věrně jako dobrý člověk. A toho na potvrzení a jistotu pevnější a stálost já svrchupsaný Hynek Grušina pečetí svou vlastní vědomě a dobrovolně k tomuto listu přivěsiti sem dal a kázal a pro lepší svědomí prosil sem urozených a slovutných pana Jana na Hrádku z Bozkovic, Vilíma ze Dozalaa), Jana Lanky z Bozkovic, Heřmana ze Hříště, Jana Kuchynky z Ledské, Stoška z Přestavlk, Jana Buriána z Hodě- čína, aby podle mne na vědomie pečeti své k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán 390

Strana 391
na Potenštejně léta od narození syna Božího po tisících po čtyrech stech letech léta čtyrydcátého druhého v středu před středopostím. Originál jest ztracen, zmínkou se připomíná v listině rýnského falckraběte Arnošta ze dne 17. srpna (v outerý po Nanebevzetí Panny Marije) 1557, jakož i v potvrzení privilegií, jež vydal dne 5. prosince 1585 Adam Štastný Hrzán z Harasova; v této listině jest uveden rok 1432, ale jde nepochybně o tutéž listinu, jak svědčí stručný obsah i den vydání: „Pátej (t. j. list) od někdy urozeného pana pana Hynka Krušiny z Lichtumburku a na Potnštajně, svědčící jim Kosteleckým na některé roboty v témž listu obsažené a jmenované. Datum [jejho na Potnštajně v středu před středopostím léta Páně tisícího čtyrstého třidcátého druhého“. Uplné znění známo pouze z opisu městských privilegií z 18. stol., uloženého v archivu města Kostelce nad Orlicí a označeného „Iura dominicalia, Litt. P. fasc. No. I sub No. 4“. a) Patrně z „Doudleb“. 1) Hynek Krušina koupil Potštejn spolu s jiným majetkem dědiců Půty z Častolovic, jemuž král Zikmund zastavil Potštejn a jiná zboží (A. Sedláček, Hrady II, str. 14—15). 2) Potštejn, hrad a město, s. o. Kostelec nad Orlicí. 3) Doudleby nad Orlicí, s. o. Kostelec nad Orlicí. 278. 1442 březen 25. Bečov. Jindřich starší, purkrabí míšeňský a pán z Plavna, potvrzuje Bochovským privilegia a ustanovuje městský soud v Bochově za hrdelní místo všeho blízkého okolí, ale bez újmy vrchnostenskému soudu. Wir Heinrich der Elder, burgraf zou Meissen und herre zcu Plawen, be- kennen vor uns und allen unsern erben und nachkomlingen und tuen kunt offenlich mit diesen unseren offen brif und wollen, das es wissentlichen sei vor allen den, di in sehen, horen ader lesen, das als hewt nach dato dicz briefs vor uns komen sein di ersamen und weisen burgermeister, richterer und rat und sie ganczen gemeine der stat zcu Puchaw, unser lieb getrawen, und haben uns geweist und vurpracht etliche brif, damit sie von unserern elderern, den Got genad, begnad sein worden mit sulcher weiss und gnad, als in iren ersten, in dem anderern, in dem dritten, in dem wierden iren brif geschriben stet, di denn des- gleichen mit iren punckten und artikeln hernach vollkomlichen und lewter- lichen hernach geschriben stet von worten zcu worten, und uns gebeten haben, in di zou vernewen und zeu bestetigen. Dieselben brif denn also lawten und in- halden, als hernach geschriben steet. Der erste : Wir Slabk und Borsch gepruder herre zcu Risenburg etc. (Následuje listina ze dne 30. listopadu 1349; výše č. 65). Wir herre Borsch von Risenburg etc. (Následuje listina ze dne 24. června 1366; výše č. 94). Wir Borscho von Risenburg etc. (Následuje listina ze dne 14. května 1396; výše č. 156). Wir Borscho von Risenburg etc. (Následuje listina ze dne 18. února 1399; výše č. 166). Di brif wir denne obgenannterer purgraf zcu Meissen und herre zeu Plawen volkomlichen gehort und vornomen haben und haben angesehen sunderlichen den almechtigen Got und unserer liebe frawe, 391

Strana 392
die himeliche koniginne, und darzeu ir gross traw, beheglichkeit und willigen und gehorsamen dinst, die sie unserern furfaren und elderern und uns getan haben und nach in kunftigen zceiten uns und unserern nachkomlingen tun schollen und mugen, und haben in sulche genad getan und haben in di obge- schriben brif vornewet und vornewen, bestetigen und conformiren[!] alle obge- schribne brif mit craft dicz brifs in aller mass, alzs sie vor oben mit allen iren punkten und artikeln von worten zeu worten inhalden und klerlichen ausweisen, und wellen, das das in und allen iren nachkomen und allen iren mitwaneren zeu ewigen zceiten von uns und alle unserer erben und nachkomen stet, gancz, vest und unverrukt und unsprochenlichen schal gehalden weren an ark und an als gewerde. Wir haben in auch und iren nachkomlingen sunderliche genad und gunst getan darzeu und geben und begnaden, bestetigen und conformiren[!] in das in craft dicz brifs in sulcherer masse, als hernach geschriben stet, das man alle unsere holsgerichte und alle andre unsere gericht, di da umb in derer genehde auf unserer mannschaft güter sein, da handeln und wandeln schol in den mark zeu Puchaw, sunderlichen die den hals verbrecht hetten, das man das denn da richten schol und mit in recht tun. Es were denn, das wir ader unser erben und nachkomlingen der herschaft zcu Peczaw erkennten, das das von unfrides wegen zeu sulchen gezceiten nicht da sein mecht zeu Puchaw, das man uns denn den ader di uns ader unserern erben und nachkomlingen helfen, breinigen und entworten schollen, waehin wir ader unserere erben etc. begerten und hiessen, doch unschedlichen hernach an allen iren rechten. Sulche genad wir darumb auch getan haben, das si auf ir trewe, di si Got pflichtig sein, und ir eide, di si uns getan haben, getrawlichen darnach forschen schollen, was unser gericht anlanget, und das si das nicht lassn schollen durch lieb nach durch lewt, durch gift nach durch gabe nach in keinerlei weisse, wie man das erdenken kannde, sunderlichen getrewlichen darnach furschen und an uns und unserre amptlewt zou prengen ader an unserre nachkomlingen, wie oft das not tut, an als gewerde. Und wir gereden und geloben in auch vor uns und alle unserre erben und nachkomlingen alle obgeschribne schrift, punckte und artikl, di zeu worten von worten in diesen brif geschriben begriffen steen, zou halden und schol gehalden werden ewicklichen, diweil diweil[!] die werlt stet an ende, an ark un an als gewerde. Des zcu urkund und ewiger und unvergengklicher sicherhait geben wir in disen unserern brif, versigelt mit unserern anhangenden ingesidel, mit unserern guten willen und wissen vor uns und alle unserre erben und nachkomen und darczu gebeten und geheisen unser man, dinerre und liebe getrawen Hessen von Kozla, Fridrich Garkicz, Brum von Mereticz, Jannko Chleppcze, Folkel Roder, Fridrich von Koczaw und Altel Tossen, das si ire ingesidel zeu den unserern unten und neben den unserern zcu gewissen- heit, auch mit iren guten willen und wissen hengen und gehangen haben. Der gegeben ist nach Cristi geburt tausent wierhundert, darnach in den zeweien- undwierczigsten jare zeu Beczaw am Palmsuntag etc. 392

Strana 393
Pergamenový originál v archivu města Bochova; ze sedmi pečetí, přivěšených k listině na pergamenových proužcích, zůstaly třetí až sedmá, vesměs z vosku přirozené barvy. — Na rubu: No. 2do. — B. Privilegium von Hainrichen den Eltern, Burggrafen zu Meisen. Geben Anno 1442. 279. 1442 duben 16. Mikuláš mladší z Ledče vyznává, že obyvatelé jeho dílu Ledče i kněžští pod- sedci se vykoupili z odúmrtě. Dává jim právo volného odkazu veškerého movitého i nemovitého majetku příbuzným nebo kterékoliv osobě jiné; zemře-li kdo bez po- slední vůle, dědí nejbližší příbuzný, a když příbuzných není, obrátí se majetek na obecné dobré. Ve jméno Boží amen. Já Mikuláš mladší z Ledče seděním tudíži) vyznávám tímto listem obecně všem, kdož jej uzří neb čtoucí slyšeti budou, kterak měš- ťané moji a všecka obec ledecká2) i podsedci kněžští z strany mé vykoupili jsou ode mne odoumrti a to mi úplně a vcele zaplatili s těmito úmluvami: Nejprve aby z nich každý, kdož by chtěl, za zdravého života aneb na smrtedlné posteli svůj statek a své jmění neboli zboží mohovité i nemohovité moc měl dáti, směniti svý ženě, dětem, přátelům aneb kterémukolivěk chtěl by člověku to odkázati aneb poručiti, a to přede dvěma konšelma mé strany téhož města, aby ten, komuž by bylo poručeno aneb odkázáno, držel, vládl tím statkem a zbožím mocně a úplně jako ten umrlý, když jest živ byl, vládl. Druhé nechtěl-li by kdo osésti, zdráv jsa, ale aby svobodu měl osaditi aneboli prodati aneb dáti člověku dobrému a hodnému, kteréhož by pán přijal. Třetí jestliže by pak Pán Bůh kterého z nich neuchoval a smrt náhle na něho dopustil bez takového poručen- ství svrchu psaného, tehda konšelé mají moc ten statek opatřiti, aby byl za- chován do obeslání příbuzných. A když by přítel nejpříbuznější, kdož by byl toho umrlého, z důvodem dobrého svědomí přišel a se okázal, má se v ten statek, buď ho mnoho nebo málo, uvázati, a to s radou konšelskou města Ledče a s pomocí téhož pána. Jestliže by pak takový neměl žádného příbuzného, tehda konšelé aby měli moc z strany téhož pána ten statek na obecnjé dobré obrátiti straně svý, buď ho mnoho nebo málo. A já svrchujmenovaný Mikuláš slibuji svou dobrou vírou křesťanskou a ctí zachovalou to vše, což svrchu psaného stojí, zdržeti i jiné budoucí dědice aneb společníky aneb své náměstky k témuž zavazuji, byl-lif!] by kteříkolivěk, v časy budoucí a věčné na tom jim žádným právem ani mocí v to nesahati ani v tom žádným obyčejem překážeti. A na svědomí všech těch úmluv svrchu napsaných a položených já Mikuláš často jmenovaný svou vlastní pečeť přivěšuji k tomuto listu a pro lepší svě- domí a větší ujištění i památku prosil jsem urozeného pana pana [Jiříka]a) z Vismburku a urozeného pana pana Mikuláše z Ledče a slovutných panoší Václava z Podole seděním na Zbraslavicích, Ctibora z Chřenovic seděním na 393

Strana 394
Zručech, Heřmana z Kožlé, aby také své pečeti na svědomí a k mý žádosti a prozbě dobrovolně přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od na- rození syna Božího tisícího čtyrystého čtyřidcátého druhého ten pondělí před svatým Jiřím. Pergamenový palimpsest s písmem 17. stol. v archivu města Ledče nad Sázavou; k lis- tině jest přivěšeno šest kulatých pečetí z černého vosku na pergamenových proužcích, zdruhé je dochována pouze miska. — Na rubu: P. Mikoláše z Ledče na odoumrti. — Nro. 19 (škrt- nuto). — 2 (škrtnnto). — 3. — Č. III. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) a) Doplněno z následující listiny (č. 280). 1) O něm v. A. Sedláček, Hrady XII, str. 98. Byl nejspíše bratranec Mikuláše staršího z Ledče (v. pozn. 2). 2) Ledeč nad Sázavou, okresní město. — Městečko se vyvinulo pod hradem Ledčí ne- známo kdy. Majiteli hradu i městečka byli páni z Říčan. V druhé polovině 14. stol. tu sídlili bratři Petr, Diviš a Václav; z nich první a třetí měli syny, Mikuláše Pešíkova a Mikuláše Václavova. Každý z nich držel polovinu Ledče (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1201-1202; A. Sedláček, Hrady XII, str. 98). 280. 1442 květen 19.1) Mikuláš starší z Ledče uděluje obyvatelům svého dílu městečka Ledče nad Sázavou stejná práva, jako Mikuláš mladší z Ledče propůjčil Ledečským své polo- viny dne 16. dubna 1442. Ve jméno Boží amen. Já Mikuláš starší z Ledče seděním tudíž2) vyznávám tímto listem obecně všem, kdož jej uzří neb čtoucí slyšeti bude[!], kterak měšťané moji a všecka obec ledecká s podruhy i s podsedci kněžští!] i s voný strany za řekou i s těmi, kdož by se v budoucí časy přistavěli z strany mé, vykoupili jsou ode mne odúmrti a to mi úplně a cele zaplatili z těmito úmluvami: Nejprve aby z nich každý, kdož by chtěl, za zdravého života svůj statek a své jmění neboli zboží movité i nemovité moc měl dáti aneb na smrtedlné posteli své ženě, dětem, přátelům neb kterémukoliv člověku to odkázati neb poručiti, a to přede dvěma konšeluoma a dvěma obecníma téhož pána, aby ten, komuž by bylo poručeno aneb odkázáno, držal, vládl tím statkem a zbožím mocně a úplně, jako ten umrlý vládl, když jest živ byl. Druhé nechtěl-li by kdo, zdráv jsa, osésti, ale aby svobodu měl směniti, osaditi aneb prodati člověku dobrému, hodnému, ješto by se pánu hodil. Třetí jestli pak že by Pán Bůh kterého z nich neuchoval a smrti náhle na něho dopustil bez takového poručenství svrchu položeného a napsaného, tehda konšelé i obecní starší téhož pána mají moc ten statek opatřiti, aby byl zachován do ukázání příbuzných. A když by přítel nejpříbuznější toho umrlého přišel z důvodem dobrého svědomí a se ukázal, 394

Strana 395
má se v ten statek uvázati, a to s radou konšelskou a obecními staršími téhož pána. A jestli pak že by takový neukázal se v čtvrti léta, tehda konšelé téhož pána s obecními staršími mají moc ten statek, buď málo aneb mnoho, na obecné dobré obrátiti. A toto jsme znamenitě vymienili, jestliže by list hlavní zhynul anebo zšel jakžkolivěk, teda já Mikuláš svrchupsaný slibuji sám od sebe i své budoucí k tomu zavazuji, ač by tento list zšel, že jim má jiný list udělán býti v táž slova, jakž list hlavní svědčí, lidem mým anebo jich budoucím, ač by toho potřeba bylo, ode mě anebo od mých budoucích. A já svrchu jmenovaný Mikuláš slibuji jim svou dobrou vírou i ctí zachovalou to vše, což svrchu psáno jest, zdržeti a zachovati i jiné budoucí dědice a společníky k témuž zavazuji, kteříž budou v časy budoucí a věčný, na to jim právem žádným ani mocí ne- sahati ani v tom žádným obyčejem nepřekážeti. A na svědomí všech těch úmluv svrchupsaných a položených já Mikuláš často jmenovaný svou vlastní pečeť přivěsil jsem k tomuto listu a pro lepší svědomí a větší ujištění i památku při- prosil jsem urozených pánův, pana Jiříka z Visumburku a pana Mikuláše mladšího z Ledče3) a pana Chvala z Říčan a slovutných panoší Václava [z] Zbras- slavic a Ctibora ze Zruči a Heřmana z Kožlé, že jsou také své pečeti k mé žádosti na svědomí těch úmluv svrchupsaných dobrovolně přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od narození syna Božího tisícího čtyřistého druhého4) tu sobotu před svatým Duchem. Pergamenový palimpsest s písmem ze 17. stol. v městském archivu v Ledči nad S.; ze sedmi pečetí, přivěšených na pergamenových proužcích, se zachovalo šest, druhá — Jiříka z Vizmburka — jest ztracena; zachované pečeti jsou kulaté a z vosku černého. 1) V datovací formuli jest nepochybně vynecháno slovo „čtyřidcátého“ a proto patří listina nikoliv k 13. květnu 1402, nýbrž k 19. květnu 1442. Že nepatří na počátek 15. stol., dokazuje jednak shoda s privilegiem Mikuláše mladšího z Ledče ze dne 16. dubna 1442, jednak skutečnost, že počátkem 15. stol. žili ještě otcové obou Mikulášů, kteří vládli Ledčí (A. Sedlá- ček, Hrady XII, str. 98 a pozn. 9). 2) O něm v. pozn. 2 při listině ze dne 16. dubna 1442 (výše č. 279). 3) V. výše pozn. 2. 4) V. výše pozn. 1. 281. [1442 květen 25.] Jan z Janovic a z Petrohradu uděluje obyvatelům městečka Kryr tyto výsady: I. právo volného užívání všech rolí, luk, pastvin a j. v.; 2. děvče požívá stejných práv dědických jako hoch; vdova dědí stejný díl jako každé dítě; zemře-li kdo bez dětí, obdrží vdova jednu třetinu a příbuzní dvě třetiny, jak jest to obvyklé v městě Žatci; měštané dostávají právo svobodného odkazu kterékoliv osobě, a to před rychtářem, purkmistrem a čtyřmi nebo aspoň dvěma konšely; zemře-li kdo bez poslední vůle a nezanechá ženu ani děti, dědí nejbližší příbuzný až do sedmého 395

Strana 396
kolena, ale dědic se musí usaditi na dědictví, je-li z jiného panství; není-li pří- buzného, spadne pozůstalost na záduší; 3. dále se stanoví platy peněžité i naturální a roboty z každého lánu, jichž jest 33 bez půl čtvrti; na vrchnosti záleží, přijme-li peníze místo roboty; povozní robota se Kryrským odpouští; 4. staré právní zvyklosti zůstávají v platnosti, odvolacím místem je Žatec; konšelé mají právo vybírati lozunky a šosy, kdykoliv by bylo potřebí; určují se tresty za přestupky i zločiny, jakož i za přiorání cizí role; výslovně se slibuje, že již nedojde k přeměření lánů; příspěvek na královskou berni zůstává beze změny; 5. měštané mohou pivo vařiti i šenkovati; kdyby vrchnost postavila měštanům pivovar, budou z něho platiti, stejně jako se stanoví poplatky i za řeznictví a pekařství a z masných krámů, které by vrchnost zřídila; 6. obyvatelům se dostává práva volného stěhování, ovšem po osazení gruntu vhodným člověkem; 7. konečně se činí ustanovení i o správcích městského kostela (kostelnících); 8. konšelé mají právo jmenovati lazebníka a kováře; 9. obecní soud se koná třikrát do roka. Ve jméno Trojice svaté amen. Že všelikých věcí jednání snadně zapome- nuty bývají, kterýž se písmem neutvrzují, protož známo buď v šem a nynějšého jako budúcieho věku lidem, kteříž tento list uzřie nebo uslyšie, že já Jan z Janovic seděním na Petršpurce,1) váže a znamenaje rozličné a mnohé nedo- statky městečka mého, řečeného Kryry,2) a lidí v něm přebývajících, i chtě stav a řád předepsaného městečka zjednati lepší, aby tiem snažnějie [mně],a) dědi- cóm a budúcím mým úroky a jiné poplatky naše vydávati mohli, čím by hoj- něje v svých práviech a řádiech byli obdarováni i utvrzeni, a protož s dobrým rozmyslem a přátel svých s plnú a dospělú radú nadepsaným obyvatelóm již řečeného městečka, dědicóm a budúcím jich mocí listu tohoto potv rzuji]2) k věčnosti všech kusóv vdolepsaných a každého z nich zvláště: Najprve aby všech dědictví nadepsaní obyvatelé, dědici a budúci jich, jakožto luk, pastvišť, polí oraných i neoraných, obcí, mýcenin, chrastin, hájuov, potokuov, vrchuov, doluov, próhonišť, a znamenitě próhoniště toho za Vávrovým dolem, kteréž leží mezi mým poplužím a dědinami lidskými, bez škody však mé, a k tomu všelikých dědictví a požitkuov, kterýmiž by koli jmény nazvány byly, týmž řádem a právem, jakož jsú předkové jich ot staradávna požívali, též aby oni k svým vlastním puožitkuom obrátili a požívali v časiech budúcích, chudí i bohatí, beze všé mé a budúcích mých otpornosti. Také kteréž by porostliny byly na jich dědinách, tehdy ten, jehož dědiny jsú, muož jě sekati, štiepiti, kopati a k svému užitku, což najlépe muož, obrátiti a žádný jemu toho nemá ani muož brániti. Povoluji také a přeji lidem předepsaným [z] zvláštnie své mi- losti, aby děvčička ve všech sbožích a nápadech téhož práva požívala, kteréhož pacholík požívá. A přihodilo-li by sě komu z svrchupsaných obyvateluov, dietě jedno neb viece dětí majícému, bez kšaftu umřieti neb kterakžkoli sjieti, tehdy aby žena, vdova toho umrlého, ke všemu sboží jeho movitému i nemovi- tému téhož práva, kteréhož jedno dietě užívá, užívala kromě nápadu dětin- 396

Strana 397
ského, takže ta žena s nápadem dětinským nemá nic činiti ani potom má státi. Pakli by žádného dietěte neměl a tak bez kšaftu sšel, tehdy žena toho umrlého má mieti třetinu všeho zbožie jeho podle práva města žateckého3) a přietel jeho najblizší dvě čésti toho sbožie jeho. Potom všem a každému oby- vateli městečka předepsaného, dědicóm a budúcím jich, plnú moc dávám, aby každý z nich, zdráv neb nemocen jsa, zbožie své dal, vzdal i otkázal, komuž chce, svobodně a prostě, a já, dědici a budúcí moji jim v tom dání i otkázání nemáme na ničemž překážeti, a to dánie, vzdánie i otkázánie má býti před rychtářem, před purgmistrem a před čtyřmi konšely. Pakli by čtyřie konšelé nemohli v tak vnáhle býti přítomni, tehdy přede dvěma konšeloma to všecko má jednáno býti, a ta dva mají plnú moc, jako by při tom plná rada byla. Pakli by přes to z svrchupsaných súseduov kto, jehož Božie ostřez, smrtí kterúžkolivěk zachvácen jsa, bez kšaftu sšel, dietětě ižádného nemaje ani ženy, tehdy zbožie jeho k najblizšiemu krevnému přieteli jeho má příslušeti a naň spadnúti plným právem, ješto by to přátelstvo dobrým a hodným svědomím okázáno mohlo býti, a v té mieře konšelé toho zbožie mají mocni býti a celý rok ot smrti toho, ač by prve žádný přétel neokázal sě, mají kázati provolati po kosteléch a po trziech, byl-li by který přétel až do sedmého kolena, aby se k tomu okázal. Pakli by z toho rodu až do sedmého kolena žádný přétel živý nemohl sě optati, tehdy konšelé, kteříž by byli v tu chvíli, mají to zbožie s vědo- mím mým a povolením mým, dědicóv a budúcích mých na zádušie, kamž sě koli zdáti bude, obrátiti, buď to zbožie movité neb nemovité, kterýmžkoli jménem bylo by nazváno neb na čemž by koli bylo. A přihodilo-li by sě, že by který přétel toho umrlého, jsa na jiném zboží, v dědictvie toho umrlého a bez kšaftu sešlého chtěl sě uvázati a v drženie vjíti, tehdy bylo-li by zbožie svrchu- psané, ješto by stálo za dvadceti kop grošuov neb méně, tehdy jedno polúvozie piva, pakli by zbožie to stálo za třidceti neb za čtyřidceti kop neb blízko k tomu aby tak šacováno bylo, tehdy ten, ktož by sě chtěl uvázati v to zbožie, dvě polúvozí piva dobrého, kteréž v Jesenici4) muož nalezeno býti, mně, dědi- cóm a budúcím mým jménem koláče povinen bude dáti a zjednati, a rychtář, jenž by v tu chvíli byl, pojma čtyři konšely, mají jeho v to zbožie nadepsaného sešlého uvésti, aby toho zbožie požíval, je držal a zpravoval dědicky, pokojně a bezpečně beze všech otporností, kteréž by jemu na překážku mohly býti. Potom všichni a každý obyvatel městečka nadepsaného, dědicové a budúcí jich mně, dědicóm a budúcím mým s každého lánu, jichžto jest u počet třiatřid- ceti lánuov bez puol čtvrti, pět a puol kopy grošuov a čtyři haléře na svatého Jiřie a na svatého Havla pět a puol kopy grošuov úroka na každé léto věčně platiti mají. Viece s každého lánu čtyři strychy rži žatecké miery5) a puol- třetieho strycha ječmene rakovnické miery6) strychované při svatém Havle na každý rok věčně mně, dědicóm a budúcím mým dají a budú dávatib) a každý z nich, dědici a budúcí jich puolosmý osep vzdálí dvú mílí ot městečka přede- psaného na miesto jim ukázané svými vlastními duoklady povinni budú do- 397

Strana 398
vésti a vnésti. Item s každého lánu dvé kur neb jeden groš a osm vajec při sva- tém Havle mně a budúcím mým mají dávati a nic viece. Potom s každého lánu roboty spravedlivé, to jest . . . . . b) viti každý tolik dní s lánu, jakož nynie na těch lániech sečteny jsú a popsány, jinak toho neproměňujíc věčně aneb za každý den jeden groš za tu žeň mají a dlužni jsú dávati; a to stojí při naší pan- ské vóli, budem-li chtieti penieze vzieti. Také těch dnů pomocných a povozných mají věčně prázdni býti, neb jim a dědicóm jich z milosti své otpuštiem ty dny, ...b) poplatciech a robotách mají zuostati. Ale má ve všech jiných súdných věciech ...b) kterýchž předkové jich ot staradávna v svých skutciech a řádiech požívali jsú, chci tomu, aby na těch práviech nadepsaní lidé moji, dědici a budúcí jich zuostali neb věčně požívali, tyto však zvláště kusy vynímaje, aby konšelé, jenž jsú neb budú, lozunky neb šosy mohli sbierati a bráti tudiež ot súsedóv městečka nadepsaného tolikrát, kolikrátkolivěk a kdyžkolivěk po- třebie by bylo a hodno k obecnému dobrému. A jestliže by kto druhému křivdu učinil na roli, takže by druhému, přes usazenú mezi pole přeoral neb sám sobě mezi neprávě sadil, má jeho prositi ten, jemuž by bylo pole přeoráno neb dědic- tvie jeho ujato, přijda nebo zašle k súsedu, ješto mu pole přeoral, aby mu jeho pole ustúpil, neb dědictvie aby sám svého požíval. Nebude-li on chtieti toho učiniti, má rychtáři oznámiti, jemuž se křivda stala, a rychtář má jemu dva konšely vydati k ohliedání těch polí, a konšelé spatřiec, bude-li, přeoral co, přikáží jemu, aby ustúpil zasě, a ustúpí-li ten bez dalších súduov, tehdy po- kutu žádnú nemá na sě mieti. Pakli by ustúpiti nechtěl, má zaručen býti, a bude-li shledán vinen po konšelech neb po ubrmaniech, viny mne, dědicóv a budúcích mých má otbýti. Také dědiny a dědictvie svrchupsaná věčně viec nemají měřeny býti, ale v těch meziech a hraniciech zuostati mají, jakož jsú ot starodávna změřeny a vysazeny. Viece každý obyvatel v městečku předepsaném nebo okolo městečka zahrady, chmelnice, dědictvie neb dvořiště drže, mohú to obrátiti a zvésti k svým požitkuom, což najlépe umějí, bez škody však pánóv svých a súseduov svých. Také jeden na druhého nemá hon vésti na polích ani na dvořiech, ale vodoteč aby před se šla miestem svým, jakož má jíti a ot stara- dávna jest šla, a to pod pokutú pěti grošuov, kteráž na pána slušé. A když by kolivěk a kolikrátkolivěk berně královská obecnie v zemi České uložena a pro- volána byla a šla, tehdy ti lidé, dědici a budúcí jich mně, dědicóm a budúcím mým, což jsú prve ot staradávna dávali berně, též mají dávati. Také podruhové neb podruhyně všichni v městečku přebývající mají nám po jednom dni žieti podle jiných súseduov každý rok. Přeji také obyvatelóm svrchupsaným, že mohú pivo vařiti v pánviech, v kotlech nebo v hrncích a mezi sebú prodávati, a ot toho mně, dědicóm ani budúcím mým nic neplatiec, a šenkovati svobodně. A ktož šenkuje, má dávati domuov pintu starého piva za dva penieze, pro- střednieho za peniez a lehkého za haléř, a mají dávati z domu též pivo, kteréž sě na řad dává, pod pokutú pěti grošuov, a ty mají k obci bráti. Pakli by obec toho netbala a nebrala té viny, tehdy obec mne a budúcích mých viny má ot- 398

Strana 399
býti a ta vina při nás stojí. A ktož by prodal z městečka piva sud veliký nebo malý, ktož veze, má mně, dědicóm a budúcím mým jeden haléř cla dáti. Pakli by kto z svrchupsaných súsedóv otjinud pivo přivezl k šenkování tu do měs- tečka, tehdy ten šenkující ot polúvozie jeden groš a od věrtele puol groše jménem čepného nám má dáti. A jestliže by sě kdy mně, dědicóm a budúcím mým zdálo udělati tu pivovar obecní, pánev a kádi připraviti jakožto v Jese- nici a kto chtěl v tom pivovaře vařiti, ten bude povinen mně, dědicóm a bu- dúcím mým tři groše pánevného a dva čbery mláta dáti ot každého vaře- nie. Také ktož by chtěl řiez neb pekařstvie vésti, dědinu maje neb chalupu, a doma prodávati, s toho nemá nic dávati. Pakli bych já neb moji dědici zdělali masné krámy a je opravovali, ktož by chtěl v nich státi, dědinu maje neb nemaje, ten má dávati nám a toho jednú v rok o masopustě sedm grošuov a jeden kámen loje přepuštěného jménem úroku. Viece v súdných vinách za vinu, jenž slove prodaj, jeden šilink haléřuov rychtáři, za hrdost pět šilink haléřuov pánu dáti mají kromě vraždy, pálenie a násilé panen a paní, jenž ty viny na panské naší milosti záleží a nám to súditi přistojí. Také ktož by všetečně kterýkoliv den meč neb nuož směl obnažiti, pokutú dvú grošuov nám pánóm tresktán bude. Také ortelové, kteří by koli přišli, ti do města Žatce mají jíti a nic dále; a kte- ráž by koli strana ortel ztratila podle výpovědi konšelské, ta strana má mně, dědicóm a budúcím mým dvadceti grošuov jménem viny dáti a nic viece. A jestliže by z svrchupsaných obyvateluov kto neb dědicóv a budúcích jich chtěl sě stěhovati na jiné zbožie, tehdy dědiny své a což má tu v městečku, má prve otprodati, než by sě odebral, jinému, ktož by sě nám a všé obci zdál hodný při- jetí. A když by kto z nadepsaných súseduov měl kostelníkem volen býti, to vo- lenie s farářovým, rychtářovým, konšelským i všé obce s povolením má sě státi, a dva aby byla volena, ješto by časem svým obci a konšelóm počet činili z kos- telních věcí, ač by toho potřebie bylo a obec toho žádala. Ale lázeň ustavená tu v městečku neb výheň k zpravování a všech nedostatkuov opravenie s vědo- mím ....a) k konšeluom, jenž v tu chvíli budú, příslušeti má, takže konšelé plnú moc mají lazebníka neb kováře ustaviti neb ssaditi podle své vuole. Také desátek farářovi s každého lánu jeden strych rži a jeden strych ovsa žatecké miery obyvatelé předepsanie, dědicové a budúcí jich při svatém Jiřie dlužni jsú dávati. Dále obyvatelé předepsaní třikráte súd obecní mají činiti pro...,.3) věc a na těch sudiech nejsú zavázáni sudím a úředníkuom našim ztravy dávati. Pakli by kto z svrchupsaných obyvateluov neb otjinud ...b) 7) Pergamenový originál, téměř nečitelný a značně poškozený, v archivu Národního musea v Praze; z pečeti zůstala pouze kulatá, částečně poškozená města Žatce z vosku přirozené barvy. a) Vypadlé kusy pergamenu. —b) Písmo otřelé. 1) O pánech z Janovic a z Petrohradu v. A. Sedláček, Hrady XIV, str. 345. — Kryry patřily k Petrohradu od r. 1374 (tamže, str. 364). 399

Strana 400
2) Kryry, 8. o. Podbořany. 3) Měl právo franské (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 613). 4) Jesenice, s. o. Jesenice. 5) O žatecké míře srv. A. Sedláček, Paměti a doklady ..., str. 25. *) O rakovnické míře tamže str. 147. 7) Datovací řádka nečitelná, použito moderního záznamu na obálce listiny. 282. 1442 červenec 11. Litomyšl. Jan Bohuš z Postupic osvobozuje obyvatele města Litomyšle od povinnosti odváděti vrchnosti bečku soli. Já Bohuše s Postupic a s Hrádku seděním na Litomyšlil) známo činím tiemto listem všem vuobec i každému zvláště, že když sem sě byl uvázal v sbo- žie a v panstvie litomyšlské po smrti otce svého dobré paměti, kteréžto sbožie a panstvie jměli sme a mámy řádně dané a zapsané od jasné velebnosti a slavné paměti ciesaře Zigmunda,2) v ta doby pána našeho, tu jsa v tom pan- ství, z návodu některých lidí byl sem sáhl na purgmistra a na konšely a tak na všecku obec města Litomyšle a řka: Zpravenť sem, kterak byste vy, každý purgmistr, vydávali bečku soli knězi Janovi biskupovi i jiným před námi, kteříž jsú panovali, a otci mému a mně nic. Protož to opravte proti mně, máte-li dávati spravedlivě, ať jest i mně také dáváno. Pakli jinak a v tom spra- vedlivě nesedíte, to okažte, neboť já na vás žádných věcí nespravedlivých vložiti nechci, ale raději uvésti to na vás, abyste v svých spravedlnostech pode mnú zachováni byli. V tomť jsú oni již psaní purgmistr a konšelé pod časem přišli před mě i starožitnými lidmi a viery hodnými, a ti vyznali, kterak kněz Jan, biskup litomyšlský, byl mocí na ně suol vložil a jiné věci nespravedlivé, a že to trvalo časuov několik, ale potom k prosbě té všie obce tu suol i jiné ne- spravedlnosti s nich složil a je z toho propustil, a také svými listmi základními městckých práv a řáduov i požitků provedli jsú, že v tom, totižto v dávánie té soli, nesedie a nejsú viece zavázáni. A já, znamenav ty jejich spravedlivé od- pory a vývody, již psané purgmistra a konšely i tu obec propustil sem je z toho sáhnutie a napomenutie té soli a mocí tohoto listu propúštiem je od sebe i od svých budúcích tak, poněvadž jsem v řádném drženie toho panstvie, jakož svrchu psáno stojí, pro již psanú obec i pro již psané vývody a vieru, kterúž jsú měli k otci mému i ke mně i k jiným prvotním pánuom měli jsú a mají věrně a právě, tu suol nespravedlivě na ně vloženú složil sem jim a mocí tohoto listu skládám tak, aby ode mne ani od mých budúcích věčně napomínáni nebyli, jakož svrchu psáno stojí. Tomu všemu na potvrzenie a pro lepšie jistotu svú vlastní pečeť kázal sem přivěsiti k tomuto listu a k tomu sem připrosil uroze- ného pána, pana Diviše z Chlumu seděním na Košmberce a múdrých a opatr- ných pánuov purgmistra a konšelóv města Vysokého Mýta, aby na svědomie 400

Strana 401
své vlastnie pečeti přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Litomyšli léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého druhého v tu středu před svatú Margretú pannú mučedlnicí. Pergamenový originál v archivu města Litomyšle; k listině jsou na pergamenových proužcích přivěšeny tři kulaté pečeti, z nichž první dvě jsou z vosku černého, třetí z červeného vosku. — Na rubu: Deposicio salis censuantis. — No. 42 (vedle škrtnutého „11“). List český od Bohuše Kostky z Postupic o 1 bečku soli, kterou někdy Janovi biskupovi dávati po- vinni byli, nyní je osvobozuje. Ao. 1442. — N. 54 (červeným inkoustem). 1) R. 1421 byla Litomyšl po útěku tamního biskupa Aleše svěřena správě Diviše Bořka z Miletínka (Zd. Nejedlý l. c., str. 251—252). R. 1425 opanovali Litomyšl Sirotci a Bořek dobrovolně odešel do Kolína. Hejtmanem zde byl pak Jeník z Mečkova, jinak z Nedanic a po něm od r. 1432 Vilém Kostka z Postupic. Jemu zapsal císař Zikmund 21. září 1436 hrad a město Litomyšl s příslušenstvím i dvůr v Hrušově za 4000 kop. Vilémovým synem a dědicem byl pan Bohuš Kostka z Postupic (A. Sedláček, Hrady I, str. 6—7). 2) V. předchozí poznámku. 3) Srv. Fr. Jelínek, Historie města Litomyšle. Díl druhý (v Litomyšli 1845), str. 39—40. 283. 1442 září 12. Lipnice. Mikuláš z Lípy a na Lipnici dává obyvatelům Načeradce právo volného od- kazu, a to i k záduší. Zemře-li kdo bez poslední vůle, rozhodnou o pozůstalosti konšelé s radou vrchnosti. Já Mikuláš z Lípy a na Lipnici, pravý a zpravedlivý pán a dědic zbožé vlašimského,1) vyznávám tímto listem zjevně vůbec přede všemi, kdož jej uzřé aneb čtúce2) slyšet bude, že s dobrým rozmyslem a s mou dobrou vůlí dal sem a mocí listu tohoto mocně dávám svým věrným a milým měšťanům a tak i jiným všem vůbec, bohatému a chudému, starému a mladému léta majícímu, v městě mém dědickém v Načeracib) plnou moc a právo plné svobodenské, aby oni za svého zdravého života neb v nemoci neb jindy kdyžkolivěk své vlastnie mohli dáti,3) odkázati otcům svým, synům, dcerám, sestrám, bratrům i jiným přirozeným svým přátelům nebo chudým neb tovaryšům neb jinému, komuž koli°) chtíti bude,d) i záduší aby mohli dáti a odkázati, mnoho nebo málo, ale to aby bylo obráceno s naší a s konšelskou radou tu, kdež by se nám zdálo, ješto by té duši bylo nejužitečněji. Také kdyby se přihodilo, že by který vnáhle sšele) s tohoto světa a kšaftu neučinil, tehdy aby statku konšelé byli mocni a s tím statkem aby učinili podle naší rady. Na tom my nižádným kusem jinam kterou mocí) slibujem nepřekážeti ani naši budoucí, komuž6) by koliv ten statek byl dán, aby ten s tím statkem na našem zboží dědickém zůstal. Na potvrzení toho a pro budoucí paměť já nadepsaný Mikuláš pečeti svou vlastníh) přivěšenou přivěsil sem k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Lipnici léta po 401

Strana 402
narození syna Božího po tisíci po čtyrech stech let čtyrycétého a druhého léta v tu středu před Povýšením svatého Kříže. Vidimát české královské kanceláře ze dne 20. září 1697 (archiv ministerstva vnitra, odd. SMN 6/1). — Též v potvrzení, vydaném Marií Terezií dne 3. července 1747 (archiv města Načeradce). a) V potvrzení „čtoucí“. — b) Tamže „v městě mém dědičném v Načeradci“. — c) Ve vidimátu škrtnuté „chce“. — d) V potvrzení „komukoliv chtíti budou“. — e) Tamže „že by který náhle zesešel“. — f) Tamže „nižádným kusem jim ani kterou mocí“. — g) Tamže „a komuž by koliv“. — h) Tamže „pečeť mou vlastní“. 1) O něm v. poznámku při listině ze dne 15. března 1443 (níže č. 285). — Tehdy patřil Načeradec již patrně celý pánům z Vlašimě (A. Sedláček, Hrady XV, str. 281). 284. 1443 únor 5. Vilém z Ilburka potvrzuje obyvatelům města Jirkova stará práva a svobody i přidává další: výkup z roboty ženné; právo volného odkazu příbuzným, není-li dětí; místo obilního desátku jest možné platiti hotovými penězi; na opravu shoře- lých a pustých stavení dodá vrchnost stavební dříví; vrchnost zřídí a zařídí pivo- var pro měštany, kteří v něm mohou vařiti za určitý poplatek; kdo chce, může svůj nemovitý majetek prodati a odejíti, musí však grunt osaditi řádným člověkem. In dem namen der heiligen und ungeteilten Driefaldikeit amen. Wenne alle dink, die da von lewten gescheen in czeiten, in czukunftigen czeiten ver- gessen und undergedrukt werden, und dovon ist not und bequemlich, das sie mit briflicher beweisung befestent und bewert werden, und darumb wir Wil- helm von Ilburg, czu der czeit uf dem Rotenhawse gesessen,1) bekennen und tun kunt mit diesem offen brive vor uns, vor alle unser erben und nachkum- linge und sust vor allen den, die diesen brif sehen, heren ader lesen, das vor uns komen sein richter und scheppfen und die eldisten aus der gemeine des stetels czu Jurkaw,2) unser liben getrewen, und haben uns demutiglichen ge- beten, das wir sie und alle ire nachkumlinge daselbest czu Jurkaw welden lassen bleiben bei iren guten gewonheiten und rechten und ouch bei solchen czinsen und dinsten, die ire vorfarn und ouch siea) vormals gehabt haben bei iren vorigen herren, die auf dem Rotenhawse3) sein gesessen gewest, und ouch bei uns, und das wir in uf solche gewonheit und recht unser offen brive geben welden. Des haben wir angesehen ire fleissige bete und ouch ir gros verderb- nisse, als sie in diesen sweren, unfridlichen und tewren jaren vorterbet sein worden und uf das, das sie sich von jare czu jare wider bessern und erheben mochten, so haben wir angesehen ire getrewe bete und gehorsam und haben in darumb mit wolbedachtem mute und gutem vorrate bestetiget und bestetigen mit kraft dis brives alle ire gute gewonheit und recht, die sie von alders ge- 402

Strana 403
habt haben bisher und besundern die hernach geschriben steen: Czum ersten wenne is dem herrn nicht not ist sein getreide czu sneiden und in robot snitter oberbleiben, so sal man dem herrn vor itlichen solchen snitter einen groschen geben und nicht mer. Item die aus dem stetel, die sollen dem herrn daheime sneiden und nicht anderwo. Item wer es sache, das imant in dem stetel sturbe, is were man ader weip, und nicht eliche kinder hinder in liessen, so sal solich gut und erbe, waran das gelegen were, farnde und unfarnde, wie man das mit besundern worten benennen mag, das sie nach irem tode gelassen hetten, kommen und gefallen an die nehste frunde ungehindert und dovon sal man dem herrn einen kalacz geben nach gnaden. Item wer es sache, das imand also arm were, das er dem herrn nicht vormochte sein czinsgetreide czu geben, so sal er dem herrn je vor ein strich korns vir groschen und vor ein strich habern drei groschen geben. Item wer es sache, da Got vor sei, das imande sein gebewde abbrente ader sich welde einer wustenunge underwinden und bawen, darczu sal im der herre czimmerholcz ein notdurft geben. Item der herre sal ein brew- haws bawen und das bessern, wenne das not wirdt sein, und darinne eine pfanne, butten und ander gerete schicken und schaffen, was darczu gehort. Und wer darinne brewen wirdt, der sal dem herrn geben czwene groschen und einen czober mit trebern. Item wer es sache, das imant sein gut ader erbe, is weren hewser ader ander dink, vorkawfen welde und des nicht gehalden künde ader im sust nicht eben were da czu wonen, so sal in der herre lassen abeczihen, wenne er das beseczt mit eime andern frommen wolgehalden manne. Und damit bestetige wir in alle ire gewonliche czinse und sollen daruber nicht hoher gedrungen werden von uns, von unsern erben noch von allen nachkumlingen. Dez alles czu eime rechten waren urkunde haben wir obingenanter Wilhelm von Ilburg unser eigen erbinsigel gehangen an diesen offen brif und czu ge- czügnisse die namhaftigen Hes von Slawetin, Jan Bawor von Mieronicz, czum Newendorf gesessen, und Merten von Cleinen Selnicz, czu Ugest gesessen, ire insigele neben das meine gehangen haben, in doch unschedlich. Der gegeben ist nach der geburt Cristi unsers herrn tusent virhundert und in dem dreiund- virczigisten jare an dem nechsten dinstage nach unser frawen tage Licht- weige. Pergamenový originál v archivu města Chomutova; ze čtyř pečetí jest zachována pouze druhá a třetí, obě kulaté a z černého vosku. — Na rubu: Herr Wilhelm von Illenburg. A. 1443. — Collatum et concordat cum copia. XVII. die Xbris A. XCVII. — ... Registrator. — No. 1. — No. 1. a) Nadepsáno stejnou rukou nad řádek. 1) Syn Půty z Ilburka (A. Sedláček, Hrady XIV, str. 266). 2) Jirkov, jinak též Borek, s. o. Jirkov. — Městečko vzniklo někdy ve 14. stol. ze vsi pod hradem Borkem, jinak Červený Hrádek zvaným. Městečko bývalo rozděleno mezi několik vrch- ností, až počátkem 15. stol. bylo spojeno pod vládu jediného pána. Po husitských válkách koupil hrad i městečko Půta z Ilburka (A. Sedláček, Hrady XIV, str. 265—266). 3) Červený Hrádek, s. o. Jirkov. 403

Strana 404
285. 1443 březen 15. Mikuláš Trčka z Lípy a na Vlašimi dává Vlašimskými) právo volného odkazu; zemře-li kdo bez posledního pořízení, připadne pozůstalý majetek nej- bližšímu příbuznému, který však musí býti osedlý na vlašimském panství. Originál se nezachoval, zmínka v potvrzení Jana Ostrovce z Kralovic a na Vlašimi ze dne 12. března 1602 v tato slova: (Předně) list urozeného a statečného rytíře pana Mikuláše Trčky z Lípy a na Vlašimi, kterýž jest daný o kšaftování, dání a odkázání sousedům a obyvatelům města Vlašimě, a zase kteří by bez kšaftu zemřeli, aby na nejbližší přátely, však (na témž zboží a panství) vlašimském zůstávající, připadlo. Jehož jest datum léta Božího čtyrystého čtyřidcátého třetího v pátek po svatém Rehoři (pergamenový originál v archivu města Vlašimě). 1) Vlašim, 8. o. Vlašim. — Vznikla z táhlé vesnice při Blanici. Na městečko byla po- výšena snad počátkem 14. stol., kdy byl vystavěn na návrší při ní hrad, a to právem zákup- ním; řídilo se právem magdeburským, odvolání šla do Kouřimě (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 948—949). — Páni z Vlašimě erbu orlice drželi městečko do r. 1363, kdy je prodal i s celým panstvím Matěj z Vlašimě Michalovi, purkrabímu na Svojanově, bratru pražského arcibiskupa Jana Očka z Vlašimě; od r. 1413 tu sídlili páni z Chotěmic; ti r. 1442 prodali městečko i panství Mikulášovi Trčkovi z Lípy a na Lipnici, hejtmanu kraje Čáslavského, který stál věrně při králi Jiřím; zemřel r. 1453 (Fr. A. Slavík, Dějiny města Vlašimě a jeho statku, str. 7 a d.). Regest u Fr. A. Slavíka l. c., str. 83—84. Brzy poté stará se vlašimská obec i o své hospodářství. Dne 9. května 1414 kupuje od Šimona z Peklova jeho dvůr Peklov za 190 kop českých grošů (opis v městském archivu ve Vlašimi; otiskl Fr. A. Slavík l. c., str. 101—102). Záhy se objevuje i špitál, k němuž daruje 16. října 1463 Pavel z Řimovic, bytem v Podolí u Kladrub, poloulání, které měl v Řimovicích (zmínka v konfirmaci Jana Ostrovce z Kralovic ze dne 12. března 1602; srv. Fr. A. Slavík l. c., str. 145—146) a 4. listopadu 1523 dávají bratři Zdeněk a Mikuláš, synové Mikuláše staršího Trčky z Lípy a na Vlašimi, na vydržování sedmi chudých v tom špitále celou ves Pavlovice, vyhrazujíce si v ní pouze vrchnostenskou moc (zmínka v téže konfirmaci z r. 1602; Fr. A. Slavík I. c., str. 147—149 otiskuje toto darování v plném znění, a to k 2. listopadu 1524, ale neuvádí pramen, z něhož čerpal). 286. 1443 duben 10. Jan Švestřon z Hradiště propouští obyvatelům městečka Poběžovic odúmrt a dává jim právo volného odkazu. Připomíná také trh, který dostali od krále Zik- munda. Já Jan Švestřon z Hradiště seděním na Poběžovicích, ten čas purkrabie na Domažlicích,1) známo činím i vyznávám tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúc uslyšie, že vida velikú a nenabytú od nepřátel záhubu mých 404

Strana 405
chudých vlastních a dědičných lidí v Poběžovicích i poradiv se s přátely svými a s dobrým rozmyslem, aby sě zase moji nadepsaní lidé mohli osaditi, učinil sem s nimi lásku a milost i činím mocí listu tohoto sám od sebe i ode všech budúcích mých i náměstkuov takovú, že jim všem, dědicóm jich i všem budú- cím to právo odúmrl, což jest na ně slušalo, mocně, úplně, docela a věčně pro- pustil jsem i propúštiem mocí listu tohoto tak, že ktožkolivěk z mých nade- psaných lidí by umřel, nemaje dědicuov, že svuoj statek movitý i nemovitý jmá a muož dáti a poručiti, komuž jse jemu zdá a líbí, bez překazy mé svobodně i všech mých budúcích i náměstkuov, ale však takovým dáním aby mé také osazeno bylo. A já Jan Švestřon nadepsaný a Bohuslav z Horšova, ješto jsma v tu chvíli Poběžovice spolu drželi,2) vyznáváme zevně, že pro naše zaslúženie a prozbu králova milost a pán náš milostivý našim chudým lidem v Poběžo- vicích a s naší plnú vólí trh jim ráčil dáti a propustiti podle řádu a běhu jiných měst králových, jakožto králový milosti list s majestátem lépe ukazuje a svědčí.“ Toho na svědomie, na potvrzenie i pevnost svú jsem vlastní pečeť k tomuto listu přivěsil a pro lepší jistotu i potvrzenie prosil jsem urozených Jana z Hor- šova, Viléma z Čachrova seděním v Kanicích, múdrých a opatrných pánuov purkmistruov a konšeluov měst Domažlic a Týna Horšovského, že jsú také své pečeti k tomuto listu podle mé přivěsili jim a jich budúcím bez škody. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého čtyřid- cátého třetieho v tu středu před Květnou nedělí et cetera. Pergamenový originál v archivu města Poběžovic; k listině jest na pergamenových proužcích přivěšeno pět kulatých pečetí, z nichž první čtyři jsou z vosku přirozeného, pátá z červeného. — Na rubu: 2. 1) Držel Poběžovice společně s Bohuslavem z Horšova, později sám (A. Sedláček, Hrady IX, str. 87—88). 2) V. předchozí poznámku. 3) V. listinu krále Zikmunda ze dne 3. února 1424 (výše č. 238). 287. 1443 červen 10. Rychmburk. Jan Pardus z Vratkova a z Rychmburka potvrzuje Hlineckým držbu a užívání panského pole mezi Vojtěchovem a Blatnem, jež koupili měštané od pana Arnošta Flašky z Pardubic a z Rychmburka. Já Jan Pardus z Vratkova a z Rychmburgu1) vyznávám tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že když sem zpraven, že ti moji lidé a ta obec z Hlinského požívají některakého pole panského k hradu Rychmburgu příslušného, i byla jest o to pótka, kterým by obyčejem a právem toho pole k svému požitku požívali, i od starožitných lidí z Hlinského tak sem 405

Strana 406
v jistotě zpraven, že to pole panské, kteréž leží mezi hranicemi vojtěchov- skými2) a blatenskými,3) ješto potóček jě dělí, po cestu Hladenskú, kúpili sú je sobě ku pastvě u dědičného pána, u pana Arnošta Flašky z Pardubic a z Rychm- burgu4) a hotovými penězi zaplatili sú to svrchujmenované pole, a že jim měl listem zápisným s svú pečetí to ujistiti i toho potvrditi, a v té vieře smrt jej zašla, i tú přihodú listu toho zápisného na svrchupsané pole obci Hlinecké ne- dokonal jest, i protož já svrchupsaný Jan Pardus, jsa tak zpraven v jistotě znám tiemto listem světle a zjevně, že s plným mým vědomím a plnú mocí, též s zdravým rozmyslem mocně tiemto listem potvrzuji i upevňuji, aby toho pole již jmenovaného i s tiem potóčkem k tomu poli příslušným i s tiem, což sú k tomu přikúpili, svrchupsaná obec z Hlinského požívala a držela tiem všiem právem a obyčejem, jakož i jiných dědin i svých vlastních požívají, se všemi svými budúcími na všecky časy přišlé a búducie. I pro budúcie příhody a ne- snázky, ač by které mohly zniknúti o věci již svrchupsané a zapačí?] učiniti, té obci z Hlinského již ku pevnosti a ku tvrzení svú sem pečeť s mým plným vědomím kázal k tomuto listu přivěsiti, aby ta obec z Hlinského, kteráž jest i bude v budúcie časy, svrchupsaného pole i s tiem potóčkem, i což sú k tomu přikúpili, toho všeho aby již spravedlivě na budúcie i na věčné časy požívali. A žádám pro utvrzenie i pro věčnú pevnost věci svrchupsané, aby podle mé pečeti slovutní panoše Epik z Krucmburga, Vilém Brázda z Srbec, Hych z Raný a Jan Hilbrant z Kamenice své pečeti na svědomie k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán a psán na Rychmburce léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyr- stého a XLIII° ten pondělí před svatým Vítem. Pergamenový originál vlhkem značně poškozený v archivu města Hlinska; k listině bylo na pergamenových proužcích přivěšeno pět pečetí, z nichž první, druhá a čtvrtá jsou ztraceny, třetí zachována téměř neporušena a ze čtvrté zůstal zlomek. (Fotografický snímek městského archivu v Hlinsku.) 1) V. níže pozn. 4. 2) Vojtěchov, s. o. Hlinsko. 3) Blatno, s. o. Hlinsko. 4) Po smrti Beneše z Vartemberka darovali jeho pozůstali bratři Rychmburk johanitům (svatomářskému konventu) v Praze, ale brzy poté se dostal hrad i s příslušenstvím pánům z Pardubic. Smilův syn Arnošt vládl na Rychmburce od r. 1403 a zemřel r. 1421. Byl vášni- vým příslušníkem strany pod jednou, a proto husité zle hospodařili na jeho statcích. Po ně- kolika zástavách obdržel Rychmburk Jan Pardus z Vratkova, někdejší táborský hejtman (A. Sedláček, Hrady I, str. 79—82, 34). 288. 1444 duben 18.1) Jan z Lažan obnovuje, potvrzuje a rozmnožuje svobody a obdarování města Bechyně, a to: I. na míli kolem města nesmí nikdo vařiti pivo na prodej ani šenkovati mimo panskou a farářovu krčmu v Sudoměřicích a jednu krčmu v Ne- 406

Strana 407
těchovicích, ač na obojím místě v omezené míře; 2. svobodné užívání pastvin; 3. právo volného odkazu, a to i ke kostelům; 4. vrchnost se zříká třetiny soudních pokut; 5. právo honby, čižby a rybolovu; 6. právo sbírati chrastí v panských lesích; 7. kupci, kteří jedou skrze město, platí mýto nikoliv pánovi, ale městu. Měštané musí udržovati v dobrém stavu most přes řeku, dřevo na opravu dá vrchnost. Ve jméno Božie amen. Jan z Lažan, pán a dědic na Bechyni,2) známo činím listem tiemto, ktož jej čísti budú, přede všemi neb čtúce uslyšie, že pře- stúpivše před mě opatrní a múdří purgmistr, rychtář, konšelé i všecka obec města dolejšího Bechyně,3) moji věrní zvláště milí, prosili mě s pilnú prosbú, abych jim práv a svobod v tomto listu popsaných, kterýchž jsú od staradávna požívali a jměli, zase dal a navrátil, při kterýchžto práviech a svobod[!] statečný rytieř nebožtík pan Henrych z Lažan, otec muoj milý dobré paměti a pán na Bechyni, který jest sšel s tohoto světa u Vyšehradu4) vedle královy milosti pána svého milostivého, před ním a za něho jsú jich požívali, kterážto práva u válkách ukrutných ot nepřátel Viklfuov a strany jich ztratili jsú. A já nade- psaný Jan, znamenaje jich snažnú a pilnú prosbu a věrnost jich, kterúž jsú k otci mému milému dobré paměti jměli a činili a ke mně se též okázali, činie a budúcie časy činiti mají, milostivě a s dobrým rozmyslem ta všecka práva a svobody, kteráž jsú prve jměli, jim tiemto listem obnovuji, znova dávám i potvrzuji tak, jakož v tomto listu kus ot kusu psány jsú: Item najprve ot Bechyně města na páně zboží nemají!] nadepsaného v míli nemají piva vařiti na prodaj v žádné vsi než sobě ku potřebě ani šenkovati, kromě v Sudiměřicích5) v jedné krčmě páně šenkovati mají a v farářově druhé také šenkovati mají; a v té krčmě farářově má krčmář sobě třikrát piva navařiti do roka ku potřebě a nic viec a potom má v městě pivo kupovati k šenku, u kohož moci bude. A v Netěchovicích6) také v jedné krčmě šenkovati mají pivo a piva v městě kupovati. A jestliže by kde jinde pivo vařili v které vsi ku prodaji neb šenko- vali, mají měšťěné nadepsaní a budoucí jich jim piva vzéti aneb osekati. A ne- mají piv jiných na ně žádných voziti, jedno pražská, svídnická, žatecká a litoměřická a z cajchy jich, a ta mají sázena býti. A v pastvách svobodu mají s dobytkem svým, počnúc ot Radětické Brzvé chvojinami nahoru až do vrchu pod Homolí ot potoka Březnického, přez který do Týna7) na trh chodie, po- kudž páně les stává, až k Lišce8) do brodu, u purkrabiný zahrady na zahradě, ot zahrady až do té strúhy, jakož ot Hvožďan9) cestú tú strúhú voda teče k řece, a mají průhon cestú, počnúc ot Libuše16) po těch strániech i po tej pasece až do krysle. A toho všeho pastvami požívati mají a z těch pastvišť penieze pastevnie platie. A ktož by z měšťan chtěl kšaft učiniti, zdráv jsa neb nemocen, komuž chce, muož učiniti kromě panstvie tomuto městu bez škody, a pán také v žádné řádné otúmrti žádným obyčejem sahati nemá. A ktož by milost jměl k otkázání na kostely, nemá jinam otkázati na žádný kostel než na zdejší kostely tři, do kláštera k Matce Božie,11) k sv. Jiří12) neb k sv. Matěji13) tu moc mají otkázati, 407

Strana 408
ktož co z své dobré vuole otkázati chce pro milý Buoh a s páně radú. Také která by vina v súdu právem prosúzena byla, té každé viny pán tento i jeho budúcí má třetinu otpustiti. K mostu velikému přes řeku pán má měšťanóm lesu dosti dáti, a oni mají jej dělati i opravovati na svój groš. A jiného mostu žádného dělati nemají než mosty před městem, a má také pán jim lesu dáti k dělání a k opravování a měšťané jej mají na svój groš dělati. A ktož chtie, mohú sobě chrta nebo i dva chovati a zajiece honiti. A krahujce chovati také mohú i honiti s nimi ve dříví a v kalnú vodú mají sobě ryby v potoce loviti a v řece ku potřebě své, ale nic na prodaj. A v páně lesiech mají sobě vývratky, zlomky, suchý les bráti a větve k své potřebě voziti, a pán jim nemá toho brániti. A také kteříž by kupci skrze město jeli, buď to odkudžkolivěk, dáti nemají mýta pánu, ale městu. A tato všecka práva již nahoře popsaná a svo- body jim milostivě dávám a tiemto listem potvrzuji věčně sám sobú i svými po mně budúcími, aby bez přerušenie, bez proměny všelikteraké, beze všie zlé lsti věčně jim držány byly. A ku potvrzení i pevnosti ke všem věcem v tomto listu nahoře popsaným a k věčné paměti a pro jistotu svú jsem vlastní pečeť s svú dobrú vólí a s svým jistým vědomím kázal k tomuto listu přivěsiti a prosil jsem statečných rytieřóv, pana Apecie z Seydlicz, řečeného Abel, strýce svého, a pana Mikuláše z Krchleb a slovutného panoše Oldřicha z Hlavatec, aby také podle mne k daným svobodám i právóm v tomto listu nahoře psaným své pečeti přivěsili. Jenž jest dán léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyř- stého čtyřidcátého čtvrtého tu sobotu před provodní nedělí a první den měsieca máje. Originál jest nezvěstný, opis v archivu země České. Paprocký uvádí v Diadochu (o stavu panském na str. 246) stručný výtah z tohoto listu. 1) A. Sedláček (Hrady VII, str. 25, pozn. 7) klade listinu k 1. květnu 1451 podle posledních čtyř slov datovací formule „a první den měsieca máje“; nejbližším rokem, kdy sobota před provodní nedělí připadla na 1. května, byl totiž rok 1451. 2) Syn Jindřicha Bechyně z Lažan, který r. 1414 směnil s Bočkem z Kunštátu Náchod za Bechyni (A. Sedláček, Hrady VII, str. 22). 3) Bechyně, okresní město. — Městečko vzniklo pod hradem za krále Jana; jeho zřízení a obezdění bylo svěřeno Oldřichovi Pluhovi, královskému podkomořímu, kterého král osvobodil ode všech dávek i povinností za služby, jež mu prokázal „in locatione civitatis nostre Bechin, ante castrum nostrum ibidem site, cuius fundationem pro speciali regni nostri Boemie commodo et decore intentus fuit“ (Th. Jacobi, Codex epistolaris Johannis, regis Bohemiae ; Berolini 1841, str. 26, č. 61). — J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1139. 4) V bitvě u Vyšehradu 1. listopadu 1420 bojoval na straně Zikmundově, byl těžce zraněn a ráně podlehl (A. Sedláček, Hrady VII., str. 23. — FRB V, str. 440). 5) Sudoměřice, 8. o. Bechyně. 6) Netěchovice, 8. o. Týn nad Vltavou. *) Týn nad Vltavou, okresní město. s) Liška, hájovna u Bechyně, 8. o. Tábor. — Samota patřila k městu (J. G. Sommer, Das Königreich Böhmen X, str. 31). 408

Strana 409
3) Hvožďany, s. o. Bechyně. 10) Jméno trati. 1) Kostel při františkánském klášteře, založeném r. 1281 (J. G. Sommer, Das König- reich 1Böhmen X, str. 31). 12) Kaple sv. Jiří stávala na předhradí (A. Sedláček, Hrady VII, str. 4). 13) Děkanský kostel. Listinu otiskl A. Chleborád, Popis okresu Bechyňského (v Bechyni 1928), str. 169—170. 289. 1444 září 2. Vilém z Nečtin obnovuje obyvatelům Maštova na jejich prosbu původní vý- sadní list, který ztratili, i s právy v něm obsaženými a přidává další výsady i mi- losti. Určuje tu především právo dědické, které platí pro dcerky stejně jako pro synky, co dědí děti a co vdova. Dává právo volného odkazu, ale to se má státi před rychtářem, čtyřmi konšely, správcem školy, příp. městským písařem. Kdo chce, může se svobodně vystěhovati, ovšem podle městského zřízení. Zemře-li kdo bez poslední vůle, dědí nejbližší pokrevní příbuzný, a to až do sedmého kolena; není-li příbuzných, připadne pozůstalý majetek maštovskému kostelu nebo tamním chudým. Z každého lánu se platí dvě kopy ročně, z chalup, zahrad, mlýnů a mas- ných krámů jako dříve. Spory o přiorané kusy polí rozhoduje rychtář s konšely. Na každého obyvatele se podle jeho majetku rozděluje částka, kterou musí přispěti na královskou berni, a určují se dávky vrchnosti za vaření a prodej piva, jakož i pokuty soudní. Odvolacím místem jest Žatec. Těžší provinění patří před vrch- nost. Kostelníky, kteří jsou vždy dva, určuje pán, farář i město; ti musí složiti počet ze jmění kostelního. Farář musí živiti tři vikáře a správce školy. Každého všedního dne se bude čísti ranní mše ke cti Panny Marie. Následují ustanovení o řeznících, pekařích a lazebnících. Obyvatelé jsou osvobozeni ode všech jiných dávek a poplatků i od robot. Od nově přijatého měštana vybírá poplatky město k svému užitku. Ve jméno Boží amen. Věcí všech učinění lechce od paměti zajdú, kteréž ne- potvrzené, neposilněné jsú zápisem lidským. Protož já Vilém z Nečtin seděním v Maštověl) známo činím všem, tak nynějším jakožto budúcím, tento list uzřícím neb slyšícím, že přišli k mé přítomnosti lidé anebo přebývající v městě aneb v městečku mém v Mašťově,2) žalostivě předložili jsú, že list obdarování purkrechtního práva na dědictví a zboží jejich těchto časuov svárlivých skrze neopatrné schování jsú stratili, mne pokorně prosíce, abych jim jiný list skrze přípis prvního listu straceného obnoviti chtěl milostivě. Tehdy i já, znamenav stav lidí mých předpověděných a zboží jejich nejistotu býti a nebezpečnost pro listu jejich purkrechtního práva nejmění, k prozbám jejich jsa přinížen a za- jisté útrpedlnosti milosrdenstvím jsa hnut, aby potom skrze nižádného pro takového listu purkrechtního nejmění trápeni nebyli kterým obyčejem, doufaje 409

Strana 410
odtud netoliko prospěch a užitek těch jistých lidí, jakožto také Božského na- vrácení i odplaty, nic skrze blud aneb neopatrování, ale dobrotivě i úmyslem rozmyšleným svrchupsaným lidem a přebývajícím praveného městečka Mašťo- va, dědicóm i budúcím jejich mocí listu tohoto podle starého listu přípisu, avšak také s jiným přidáváním opět k obnovení potvrzuji věčně všech věcí i každých dolepsaných: Přivoluji zajisté i přeji lidem předpraveným z milosti zvláštní, že děvečka aneb dívčice ve všech příběhlnostech téhož práva, kteréhož pacholek požívá, požívati má. A jestliže by se přihodilo komu z pravených přebývajících, děti majícímu, bez kšaftu sjíti od tělesenství, tehdy žena zuostalá téhož mrtvého toho práva, kteréhož dítě požívá neb více dětí bude-li jmíti, požívati má. A jestliže by ten sešlý jedno dietě jměl, tehdy to dítě dvě čéstě v zbožích otce svého a žena zuostalá toho sešlého třetí díl obdrží. I nadto také všem i každým přebývajícím v městečku předpraveným, dědicóm i spravedli- vým jejich budúcím, plnú moc puojčuji i dávám, aby každý, zdráv nebo nemo- cen jsa, své zboží dal, komu chce, i odkázal, ale to rozkázání buď před rychtářem a před čtyřmi konšely a před správci školy neb písaře[!] městečka nadepsaného, a že ti tu moc mají, jakožto by tu celá rada přítomna byla. Ještě také přeji všem i každým přebývajícím řečeného městečka, dědicóm i jich budúcím, že ač kto své chce zboží prodati, chtě se z městečka praveného vystěhovati na místo jeho vuoli líbedné, ten prodaj, daj, odkaž, komu chce, i měj ode mne, dědicuov i budúcích mých plnú moc k přestěhování bez vší výplaty i bez škody s odálení všelikého přek[...]a)ní, toliko řád práva městečka nadepsaného vzdávání zachovaje. Ač kto také z přebývajících těch, jakož toho, Bože, nebuď, kterúžkolivěk smrtí nalezen bez kšaftu by sšel, zboží téhož k najbližšímu jeho příteli krevnímu má spadnúti, ješto by bylo dobrým a múdrým svědectvím dovedeno až do sedmého pokolení krevního. A jestliže by umrlý sšel, nižádného bližního nemaje přítele, tehdy pán, jenž v tom času byl by, rychtář i konšelé i obec městečka předpraveného, zboží mrtvého předpraveného ohledajíce, to k kostelu fary v Mašťově neb chudým obrátiti dlužni jsú. I protož všickni i každý přebývající v městečku napřed praveným i také budúcí jejich mně, dědicóm mým i budúcím s každého lánu, tudíž v dědictví sedíce, dvě kopě grošuov stříbrných dobrých pražských, a to rozdílně, totižto na sv. Havla jednu kopu grošuov a na sv. Jiří tolikéž každých let věčně úročiti mají. Cha- lupy, také zahrady, mlýny i také masné krámy ktož drží, v úrocích napřed přivyklých mají otseděti. A jestliže by který soused druhému nespravedlný byl v orání a v dědictví, takže by jeden druhému přes mezi pravú prve vloženú pole vyvoral, tehdy ten, kterémuž pole přes mezi jsú vyvorány, přijda k sousedu, kterýž jemu pole vyvoral, toho prositi má, aby jemu sstúpil k vorání a zvláštně své pole voral; nechtěl-li by, pánu a rychtáři zvěstovati má, tak aby jemu rychtář dal dva konšely těch polí k ohledání a mezi nimi k rozdělení tak, aby od súdné práce obě straně byly zbaveny pod pokutú, kterúž rychtář i konšelé mezi sebú vypovědí pánu k zaplacení. I nadto také všelikteraký z přebývajících 410

Strana 411
při a v městečku prve jmenovaném vinice, chmelnice, zahrady, dědictví, dědiny drží, v užitky své obrátí, kterakž muož najužitečnější, bez škody pána svého i tudíž souseduov svých. Kdyžkolivěk a kolikrátžkolivěk berně královská zjevně v království Českém položena byla by a východ by měla, tehdy tíž lidé, dědici i budúcí jejich mně, dědicóm i budúcím mým dvaatřidceti groší jménem dlužni jsú dáti, z krčem osm grošuov, chalupy, kterýž drží, po třech groších, zahradníci i také mastné krámy majíce, jakož prve jsú přivykli, berni zaplatíce; každý také nemaje dědictví, koně maje, od jednoho koně berně jménem dá pět grošuov, krávy aneb kozy majíce nic berně nedávají. Vaře také po deseti stryších ječmene, jeden groš a čtyři děbery mláta, ale vaře padtnácte strychuov, puoldruhého groše a šest děberů mláta pánu z pivovaru dáti má, od sudu veli- kého piva neb malého cizím vyvezeného toliko jeden haléř dán bude cla. V súdných také vinách za pokutu, kteráž řečena jest lidnie prodaj, dva šilinky haléřuov, ale za pokutu sobě volnú, kteráž hrdost lidnie řečena jest, šest šilin- kuov haléřuov toliko zaplatí, za každú vinu z těch také pánu dvakrát tolikéž zaplatí kromě vyňatých těchto vin aneb vpadení, jakožto mordéřstva, pálení a násilé, kteréžto viny v páně postaveny jsú vuoli. A také jestliže kto smělostí spurnú dne trhovního, totižto v pátek,3) meč svuoj neb kord vyníti smí, po- kutou čtyřmi groši trestán bude. Jenž také by vyňal meč svuoj neb kord kte- réhožkolivěk jiného dne, dva groše pokuty položí pánu k zaplacení. Ale od- mietání k orteli potom kterakýchkolivěk věcí do Žatce a nic jinam se míti mají. Když také některý z přebývajících kostelníkem kostela má volen býti, to volen má býti s povolením páně, také pana faráře kostela téhož a rychtáře, rady i přivolením obce, a že dva kostelníci voleni mají býti, jenž dvakrát do roka učiní počet z přijímaných i z vydávaných věcí kostela napřed praveného, totižto den sv. Jiří a den sv. Havla. Pan také farář tento neb každý živiti má tři vikáře tak, aby sám čtvrtý a zprávce školy byl pátý v stravě. Každých také dní všedních kromě dní svátečních mše raná od Matky Boží, kteráž na- dána jest od předkuov městečka nadepsaného, držána a čtena aby byla. Každý také, poje pivo staré, mladé, prostřední aneb lehké, domuov beřícímu daj míru podle obyčeje města žateckého každého podle zavření, kterýž pivo pojiti bude. Také pojíc piva, daj každému domuov, jakož se pijicím na řadu dává, pod pokutú, kterú pan rychtář i také konšelé mezi sebú vypovědí; peníze ty jsú pánu k zaplacení. Masaři také, krámy masné držíce, podle obyčeje od stara- dávna dosavád drženého maso jmít mají a prodávati. Dva také z masařuov, jenž pod přísahú ohledají dobytek i hovada, kteráž se zabíjejí, aby čistá byla, ustaveni budú. Pekaři potom dále chléb v zaplacení dvú haleřuov a jednoho haléře každý dny v vokních domuov svých ať prodávají. Každý lazebník, tudíž lázní vládna, každých suchých dní od hospodáře a od hospodyně sedm haléřuov měj, od pacholíka, majícího léta rozumu, dva haléře, od dítěte, kteréž muož vědro nésti vody, jeden haléř, od každé také vdovy tři haléře ať bere miesto mytí. Týž také lazebník dlužen jest míti umývadla a vodu v lázni ve 411

Strana 412
čbeře a dvanácte kbelíků v obú lázních, takéž v mužských jako v ženských, v té míře, když se lidé myjí. Každý mlynář vodu tekúcí k lázni vpustiti má. Také lazebník tento i budúcí každý jedenácte chudých i správci školy, kteříž v tom čase budú, má mejti věčně bez záplaty a bez vší odpovědi přinucen jest. I jestliže by kto těchto, totižto řezníkuov, pekařuov neb lazebníkuov, v nade- psané polepšenie neb pokuty padli, jakož jest svrchu vyloženo, tehdy ty všecky opravy mají býti pod vyřčením pana rychtáře i také městečka pamatovaného, a takové pokuty k pánu dále se chajlí. Těchto také všech, jako se předpisuje, věcí každého léta skrze přebývající dědice, i budúcí praveného městečka mně, dědicóm i budúcím mým zaplacených i položených oni přebývající dědici i bu- dúcí jejich městečka často řečeného ode všech daní i skládání, od zaplacení a od díl, kteréžto roboty slují, i také od kterakýchžkolivěk pomocí i obtížení jsú a budú věčně prosti a svobodni. Poslední ač kto cizí do Mašťova městečka jmenovaného se přistěhovati chce, tehdy rychtář a konšelé, dospělost a moc jeho ohledajíce, což mezi sebú vyřknú a vypovědí, jenž by se jim podobné vidělo, aby jim ten příští dal a zaplatil, aby těmi penězi městečko předřečené polepšeno a opravováno bylo. Protož my Vilém z Nečtin nynějšího obnovení a všeho na zdržení napředpsanieb) jistotu své víry z odložením každé zlé lsti tudíž s budú- cími mými bez porušení chci a slibuji zachovati a zdržeti na věky věčně. Tomu všemu na vědomí posilnění věčně trvajícímu pečetí svú jsem objistil k svědomí, také urozených pánuov, pana Jence z Janovic seděním na Petrzpurce, pana Buriána z Gutštejna seděním na Rabštejně i také múdrý rady z Žatce i také urozených panoší Jana z Egrberka seděním v Pětipsech, Fremuta z Krásného Dvora seděním v Buškovicích, Petra Vrše z Sádlna seděním v Chrášťanech k těmto všem věcem pečeti jsú přivěšeny. Byli při tom Jan Rytíř purgmistr, Hanuš Hrach, Martin Paldra, Václav Střelec, Maurici z Petrzpurka, Matěj Shrabal, Martin Dym, Vít Platnéř, Václav z Břežan, Mikuláš Zbiroh a Henrych Masař, Henrych Bymek, tehdáž z rady poslaní konšelé města žateckého, v jichžto konšelství a radě tyto nadepsané věci jsú se dály. Dán v středu nazajtří sv. Jiljí spovědlníka léta od narození Božího tisícího čtyřistého čtyřidcátého čtvrtého. A my purgmistr a přísežní konšelé města žateckého psaním nynějším vyznáváme, že list hlavní, jehožto přípis od slova k slovu bez přidání, pro- měnění a ujetí se vykládal dnes v naší radě, jsme viděli zdravý a celý a jej čtúce slyšeli. Tiem na svědomí počeť městskú naši k tomuto listu přípisu při- tisknúti jsme kázali v pondělí po dni Obrácení sv. Pavla léta Páně narození tisícího čtyřistého padesátého pátého. Obsaženo v pergamenovém opisu z 19. ledna 1530, uloženém v archivu Národního musea v Praze. a) Okraj pergamenu roztřepen. —b) Správně „napředpsanieho“. 1)V. následující poznámku. 412

Strana 413
2) Maštov patřil r. 1196 k táhlému újezdu, který daroval Milhost cisterciáckému řádu, ale mniši utekli ze strachu před loupežníky. Panským sídlem se stal asi nejdříve v polovině 13. stol.; městečko vzniklo nejspíše ve 14. stol. V listině Karla IV. z 2. listopadu 1347 pro Vilémov se již nazývá opidum Maschaw (výše č. 59). Po Milhosticích, jejichž rodový štít se nalézá v městském erbu, nabyl Maštova po r. 1391 Aleš z Dubé, pak jeho bratr Jindřich Škopek, který jej prodal Ctiborovi z Libiše. Poté se tu vystřídali Jan Hájek z Hodětína, Habart z Hartenberka a poručníci jeho dcery Doroty Bušek z Tachlovic a Petr Vrš ze Sádlna. Od r. 1444 se vyskytuje jako držitel Maštova Vilém z Nečtin a ze Žlutic (A. Sedláček, Hrady XIV, str. 380—381; J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 610—611). 3) Privilegium na tento trh není známo. 290. 1444 prosinec 1. Menhart z Hradce povoluje svým měšťtanům ve Velharticích svobodně od- kázati majetek kterékoliv osobě, ale vždy tak, aby statek zůstal při panství pána města. Zemře-li kdo bez poslední vůle, dědí nejbližší příbuzný. Dále se přesně stanoví podmínky pro správu sirotčího majetku i právo vdovy na pozůsta- lost manželovu. Vrchnost se vzdává ve prospěch příbuzných i té poloviny pozůsta- losti, která na ni měla přijíti, jestliže zůstala vdova bez dětí. Menhart z Hradce vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdož jej uzřie neb čtúc slyšeti budú, že z dobrým rozmyslem a s přátelskú radú, vida čas[y] nebepečné od milého Pána Boha, i učinil sem a mocí listu tohoto činím zvláštní milost a lásku svú s svými měšťany v Vilharticích1) s jich budúcími přáteli a náměstky: Najprve jestliže by se kterému měštěnínu z nich zdálo a líbilo statek svuoj a zbožie za svého zdravého života neb na smrtedlné posteli kterému příteli neb jinému člověku dáti neb odkázati, to bude moci učiniti bez překazy mé i mých budúcích, ale vždy aby ten statek na mém zboží a za mnú zuostal, pakli by toho rozkázánie a dánie neučinil, tehdy po jeho smrti aby zbožie a statek všeckeren toho jistého spadl na přítele jeho najbližšieho na mém zboží, a ten statek má jemu dán a sstúpen býti bez zmatku. Pakli by na mém zboží přietel najbližší nemohl se optati k tomu zboží a statku, a optal se jiný přietel s jiného zbožie a chtěl se v ten statek uvázati, tehdy má jemu dán a propuštěn býti, ale vždy na jiné zbožíe nemá ten statek vydán a pro- puštěn býti, ale vždy na mém zboží a za mnú aby zuostal. Pakli by Pán Buoh dopustil, že by kteří sirotci po jeho smrti zuostali, tehdy statek ten sirotčí kdož by chtěl vzieti, aby v knihy městcské vepsáno bylo do let sirotčích podle běhu městcského; a když to bude vepsáno a uručeno, tehdy jemu má statek sirotčí vydán býti. A když by Pán Buoh sirotkuov neuchoval, tehdy ten statek teprv má na toho přietele spadnouti bez [z]matku a vždy na mém zboží má zuostati. Pakli by opět která vdova osiřela, dětí nemajíc, tehdy polovice toho zbožie, kteréž[!] by měla na mě a na mé budúcie spadnúti, svolujem k tomu, aby na přátely spadlo tak, jakož svrchu psáno stojí. Pakli by vdova umřela, tehdy ten 413

Strana 414
statek aby též spadl na přátely jakožto i po meči. Protož já svrchupsaný Menhart i moji budúcí slibujem tiemto listem nadepsaným lidem našim z Vilhartic, že to všecko, což svrchu psáno stojí v tomto listu, má jim čině,a) věrně i upřiemně držáno býti bez přerušenie všelikterakého. A toho na svě- domie svú vlastní pečeť kázal sem přivěsiti. Jenž jest dán léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého čtvrtého ten úterý po svatém Ondřeji, apoštolu Božiem. Zachováno ve vidimátu města Sušice ze dne 24. července 1652, uloženém v archivu Ná- rodního musea v Praze, odd. F, fascikl č. 248. a) Správně má býti „ctně“. 1) Velhartice vznikly ze vsi pod stejnojmenným hradem, městečkem se po prvé jmenují r. 1373 (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1038). — O majitelich Velhartic srv. A. Sedlá- ček, Hrady XI., str. 110 a násl. Mladší dcera Oldřicha z Velhartic Anna se provdala v prvém manželství za Menharta z Hradce a po brzké smrti manželově za Václava z Vartemberka, který se však zavázal, že nemá žádného práva k majetku své ženy. Proto mohla Anna prodati svoji polovinu Velhartic r. 1395 Jindřichovi z Rožmberka, který ji zase prodal dále Janovi z Hradce, manželovi druhé dcery Oldřicha z Velhartic Kateřiny. Tak spojili páni z Hradce celé Velhartice pod svou mocí. Syn Janův byl Menhart. (A. Sedláček, Hrady XI, str. 112—114.) 291 1445 leden 29. Jakoubek z Vřesovic a jeho syn Jan povolují Žlutickým svobodný obchod se solí buď v den trhový nebo i jiný. Měšťané odvádějí svému pánovi pět korců soli obilní míry žlutické, a to každý rok. Ve jméno Božie amen. Aby ty věci,a) kteréž k budúcí paměti zjednány jmají býti, také kteréž se vedle zaslúženie a hotového poslušenstvie lidem věrně poddaným z skutku milostivého činie, stávají a konají, paměť s časem jdúcím nepominula a do zapomenutie pro lidskú nedbanlivost ovšem uvedena nebyla, pro takovú paměť, pevnost a stálost všech budúcích našich dědicuov, kteříž nynie jsú aneb v časiech budúcích budú, i také pro všecky nápady pánuov budúcích, kteříž by to město naše vdoledotčené po nás drželi a jeho užívali, tak aby ten skutek milostivý od nich pevně a v celosti zdržán a bez proměněnie byl zachován, hodné a potřebné jest, aby to, což pevně ustanoveno, vydzviženo a konáno býti jmá, k věčnosti listy řádnými a u vuoli zřiezenými i pečetmi utvrzenými konáno, potvrzeno a ujištěno bylo, aby potom mezi všelikými dědici dědičnými i vedle zákupu nápadnými o ty věci, kteréž se, jakož svrchu psáno stojí, poddaným lidem z milosti dějí a konají, vskutku jsúce plněny, všecky nesnáze konec vezmúc přestaly. Protož my Jakub a Jan, syn muoj z Vřesovic, páni na Žluticích,1) s našimi se všemi erby, dědici a budúcími i se 414

Strana 415
všemi těmi, kteříž by v časiech budúcích to město naše podepsané po nás drželi a jeho užívali, oznamujíc vyznáváme tiemto listem zjevně přede všemi i každými zvláště, ktož tento zápis uzřie čísti aneb čtúc slyšeti bu[!] budú, že znamenavše a s pilností již v celosti spatřivše nesnáze mnohé a obchody těžké našie obce a našich chudých lidí tu v Žluticích v městě i před městem, také chtiece, aby naše, našich erbuov, našich dědicuov nynějších i budúcích, také těch všech našich náměstkuov, kteříž by po nás to město již dotčené drželi a jeho užívali, paměť toho našeho skutku milostivého a z milosti učiněného u věčnú známost uvedena byla a pamatována, aby ti lidé nynější i jich budúcí, tú a takovú milostí od nás jsúce obdarováni a obradováni, za nás Pána Boha prosili, i z té našie laskavé vuole to dokonánie chtiec již vskutku naplniti, učinili sme a mocí listu tohoto činíme s nimi takovú znamenitú milost, že jsme již psané obci nynější i budúcí města svrchupsaného dali, svolili a propustili a mocí listu tohoto dáváme, svolujem a propúštieme jmieti svobodný trh k soli buďto v den trhový neboli jiného dne prostřed neděle, buďto v pondělí neb v úterý až do všech kteréhožkolivěk, s vozuov neboli z kasty prodávati, do kasty sypati bez překážky tak, že nižádný jiný proti nim a jim k škodě kupovati ani prodávati nejmá, i také ta miesta, na kterýchž ty kasty stojie a zdělány jsú, beze všie našie, našich erbuov, našich dědicuov i těch všech, kteříž by to město po nás drželi a jeho užívali, proměny a překážky. Kteréhožto svobodenstvie k trhu nadepsanému i těch kastí již dotčených svrchupsané obci nynější i budúcí města svrchupsaného potvrdili sme a mocí listu tohoto po- tvrzujem k věčnosti, ale však s takovú znamenitú výmienkú a pod takovú námluvú, že svrchupsaná obec nynějšie i budúcie svrchupsaného města nám, svrchupsaným pánóm, našim dědicóm i budúcím i těm všem, ktož by to naše město svrchudotčené po nás drželi, dlužni budú a vydávati mají každého roku pět strychuov soli miery obilné téhož našeho města svrchupsaného,2) však roz- dielně, počnúc nynie na svatý Jiří puoltřetieho strycha a na sv. Havel tolikéž, a tak vždy rozdielně na každý rok po všecky časy budúcie věčně. A jiného všeho obtieženie v tom a pro takovú svobodu od nás, svrchupsaných pánuov, od našich erbuov, dědicuov nynějších i budúcích i od těch všech, ktož by po nás to naše město svrchudotčené drželi a jeho v témž právě užívali buďto dě- dičně anebo v zákupu, jmají prázdni býti tak, že již ten náš milostivý skutek v té svobodě a k tomu trhu solniemu i k těm kastiem svrchu znamenitějice do- tčeným té obci svrchupsané nynější i budúcí města svrchupsaného od nás, svrchupsaných pánuov, od našich erbuov, dědicuov nynějších i budúcích i od těch ode všech, ktož by po nás to naše město svrchupsané drželi, jmá v celosti zachován býti, neb to jim slibujeme tiemto listem ctně, věrně, pevně a stále zdržeti a zachovati bez hnutie. A toho na pevnost, na jistost i na lepšie svědo- mie my svrchupsaní páni a dědici města našeho svrchupsaného své jsme pečeti vlastnie s naší dobrú vólí, vědomím i s přiznáním k tomuto listu dali přivěsiti a vedle nás a k naší žádosti urozený pan pan Jenec z Janovic seděním na 415

Strana 416
Petrzpurce, poctiví purgmistr a rada města žateckého a urození panoše Vilém z Krásného Dvora seděním v Sedčicích, Sigmund Tos z Kisible seděním v Krás- ném Dvoře také jsú své pečeti vlastnie s svým jistým vědomím sobě bez škody k témuž listu přivěsili. Jenž jest dán a psán léta po narození našeho pána Ježíše Krista tisícieho čtyřstého čtyřidcátého pátého ten pátek první a najbližší před hromnicemi. Sub manu Petri, protunc notarii civitatis prescripte. Pergamenový originál v archivu města Žlutic; ze šesti kulatých pečetí, přivěšených na pergamenových proužcích, jest třetí z červeného vosku, čtvrtá, poněkud poškozená, z přiroze- ného, ostatní čtyři z černého. — Na rubu: 20. List na kastu solní od pana Jakuba a syna jeho. — An. 1445. Wegen mild erichteter Erlaubnis und Privilegium den Saltzwochen- markt zu halten ist die Stadt Lutitz verbunden der Herrschaft jährlich 5 Strich Saltz ab- zuführen. a) Správně „těch věcí“. 1) V. pozn. I při listině ze dne 13. února 1434 (výše č. 245). 2) A. Sedláček, Paměti a doklady..., se o ní nezmiňuje. Regest u K. Fleisnera I. c., str. 9. 292. 1445 srpen 25. Otto z Bergova a jeho syn Jan osvobozují Chlumecké ode všech robot kromě ponůcek v době zaječích honů. Já Otta z Bergova seděním v ta doba na Chlumci1) a Jan, syn jeho odtudž, vyznáváme tímto listem zjevně a obecně přede všemi lidmi nynějšími i po- tomními, kdož jej kdy čísti nebo čtouce slyšeti budou, že srozuměvše rozličné záhubě pálením, braním, jímáním i jinejch rozličných záhub skožení[!] a snížení našij chudiny a obce městečka našeho Chlumce Většího2), zespod psaní2) milost k té své dříveřečené chudině dobrotivě a milostivě učinili jsme a mocí tohoto zápisu činíme tak, aby robot všech, kterýchž nám a našim předkům dostávali, to jest všech vozeb v lese, roubání všech i jiných a všelikterých robot malých i velikých, nic nepozůstavujíce kromě ponůcek, jedno kdy potřebí zaječího lovení, i jich všichni dědici a náměstkové potomní naší panskou a dědičnou mocí a mocí tohoto zápisu po věčné časy byli prázdni, a číníme je i jich náměstky a budoucí napřed sami před sebou, potom od svých dědicův i všech potomních náměstkův naší panskou a dědičnou mocí a mocí tohoto našeho milostivého a dobrotivého zápisu po věčné časy svrchupsaných robot všech proštěni a vplně všelikterak prázdni jsou. Tomu všemu na potvrzení i na svědomí pro pevnost a lepší jistotu pečeti naše vlastní přirozené a z vosku ztištěné s naším jistým vědomím dobrotivě a milostivě zavěsiti kázali jsme k tomuto listu a pro lepší pevnost a lepší jistotu tohoto našeho dobrorozmyslného a milostivého zápisu prosili jsme statečného rytíře pana Bohunka z Labině seděním na Kosicích a 416

Strana 417
slovutných panoší Vlastka z Voděrad seděním na Hradištku, Jana Lahvičky z Labině seděním na Záchrašťanech, Miloty ze Všehaen[!] seděním v Klamoši, Vsacha Horše z Lovčic a Pavla z Lukové, aby pečeti své podle našich na svě- domí zavěsili k témuž listu. Jenž jest psán a vydán na Chlumci léta narozenie Buožího tisícého čtyrstého čtyrytcádtého pátého tu středu po světím Bartolo- měji, apoštola Božího a milého[!]. Zachováno ve „Vejtahu...“ zr. 1588, jakož i ve vidimátu Nového Bydžova ze dne 6. květ- na 1616 (obojí v archivu ministerstva vnitra v Praze, odd. SM P 106, Ch 3). — Též v kopiáři města Chlumce nad Cidlinou, uloženém v tamním městském archivu. a) Správně „psanú“. 1) Syn Otty z Bergova, připomínaného r. 1407 (výše č. 194). — Srv. též K. Khun l. c., str. 18. 2) Na rozdíl od Chlumce Menšího, Chlumečka, zvaného později Nový Chlumec a dnes Nové Město (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 861). Listinu otiskl K. Khun l. c., str. 19—20. 293. 1447 březen 12. Jan Malovec z Pacova ponechává Pacovské při starodávných právech a řádech, zvláště pokud se týče soudu a konšelů. Měšťanům uděluje právo svobodného odkazu podle zvyklostí v městě Kouřimi; nad sirotčím majetkem dozírají konšelé. Zemře-li kdo bez poslední vůle a bez dědiců, připadne jeho statek nejbližšímu pří- buznému po ujednání před konšely; není-li příbuzných, dostane se pozůstalost záduší. Vrchnost nesmí provdávati sirotky a vdovy bez vědomí příbuzných. Při případném dělení pacovského statku mezi potomstvo Jana Malovce nesmí se město rozděliti, nýbrž musí míti v každé době jen jednoho rychtáře a jediný sbor konšelů. Já Jan Malovec s Pacoval) vyznávám tiemto listem obecně, kdož jej čísti neb čtúc slyšeti budú, že vida velikú práci svých věrných a milých lidí pod- daných z Pacoval) a jich škody, kderéž sú brali tato léta nepokojná a válečná, a v tom jich trpělivost a vieru, snaženstvie i milost, kderúž sú ke mně měli, pomoc a službu jich, kderúž sú mi činili, a dá-li Buoh, potom činiti budú moci, tiem lépe a jinak jim toho lépe oplatiti nemoha, a bojě se, by potom mými budoucími obtieženi nebyli, s dobrým rozmyslem a s přátelskú radú dal sem jim i tiemto listem dávám jim i jich dědicuom i všem jich budúcím nejprve, že je při jich práviech a svobodách, kderéž od starodávna jměli sú a jmají, i v súdech ostavuji i ode mne i od jiných budúcích neporušena zuostati mají. Také kte- réhož sú řádu požívali v sazování konšel i u volení rychtáře, toho aby požívali 417

Strana 418
nynie i věčně oni i jich budúcí. Také jim dávám i činím s nimi tuto zvláštní milost a právo, že každý člověk v městě Pacově přebývající a osedlý neb ne- osedlý, obého pohlavie, mužského i ženského, svój statek movitý i nemovitý jakžkolivěk jmenovaný kderémužkoli člověku neb osobě, mně aneb mým budú- cím i té obci hodnému, bude moci dáti, odkázati neb poručiti, komu jsě jemu bude zdáti, zdráv jsa neb na smrtedlné posteli, tak, že poručenstvie jmá vedle obyčeje starého učiniti, jakož se v Kúřimi děje,2) neb v knihy městcké tu v Pa- cově zapsati moci bude. A kderéhož by člověka Buoh neuchoval, že by v tom umřel, ostavě po sobě děti i statek, tehdy konšelé, kteříž sú neb v ty chvíle budú, mají a dlužni jsú opatřiti, aby ten statek těm sirotkům utracen nebyl ani aby jeho ubývalo. A jestliže by někdo aneb některý z obyvateluov již řečeného města Pacova umřel aneb zemřeli bez odkázánie aneb bez poručenstvie statku svého a nepozůstavivše pravých dědicův kderéžhokoli pohlavie, tehdy veške- ren jich statek nebo jeho movitý i nemovitý, kdež by koli byl nalezen a kde- rémuž[!] by kolivěk mohl jménem býti jmenován, na nejbližšieho jeho nebo jich přátely má spadnouti dědičně a svobodně plným dědičným právem beze všie mé i mých budúcích překážky, však tak, aby to konšelé, kdeříž jsú neb potom budú, zjednali a způsobili, aby taková zboží a statkové na jiná sbožie ven z města vydávána nebyla, zvláště statkové sirotčí. Také jestliže by se přihodilo, že by který člověk tu z Pacova umřel, neučině poručenství a nemaje dědicův ani přátel, takže by se v cělém roce žádný přítel nemohl optati, tehdy statek[!] toho tak umrlého mají býti mocní poručníci konšelé tu z města Pacova, a ten statek mají obrátiti na zádušie tu, kdež se jim zdáti nejlép bude i té obci, beze všie mé překazy i mých budúcích. Také jim dávám tuto zvláštní svobodu, abych já ani moji budúcí jich sirotkův ani vdov mocí a násilím ani kderým utištěním nevdá- val k svatému manželstvu bez rady a bez svolenie přátelského. Také po mé smrti, dal-li by Pán Buoh, že bych děti po sobě ostavil aneb dědice jiné, a událo-li by sě, že by těch bylo několik a dědicstvie mezi se chtěli rozděliti, tehda města Pacova nebudú moci mezi sě děliti věčně ani jich budúcí k jich zlému města Pacova k roztržení, ačkolivěk úroky a požitky spravedlivé moci budou mezi se rozděliti, ale lidí a města nic, ale svrchupsaní obyvatelé pacovští budú odpočívati v řádu a v jednotě pod jedním rychtářem a pod jedněmi konšely beze všeho obtiežení nespravedlivého mého i mých budúcích. Kteréžto svobo- dy, milosti neb svolenie v tomto listu popsané já svrchupsaný Jan za sě, za své budúcí i potomnie zdržeti slibujem a zachovati pevně a věrně měšťanuom i obci pacovské bez přerušenie všelijakého. Na potvrzenie toho všeho a pro- lepší jistotu jsvú dobrú vólí i s vólí a s radú přátel svú pečeť vlastní přivěsil sem k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta Božieho tisícího čtyrstého čtyřidcátého a sedmého den svatého Rehoře. Vidimát města Tábora ze dne 22. listopadu (v pátek po památce Obětování Panny Marie) 1596 (archiv ministerstva vnitra, SM P 106, PI). — Opis z 19. stol. v archivu města Pacova. — Opis ze 17. stol. v zámeckém archivu v Jindřichově Hradci. 418

Strana 419
1) Pacov, okresní město. — Pacov se vyvinul z podhradí v městečko skromných poměrů, protože svobody dostává až r. 1447, purkmistra dokonce až 1519, ačkoliv městečkem se nazývá již r. 1392. (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1168—1169). — Malovcové drželi Pacov od počátku 15. stol. po Rožmbercích a Tluksech z Vrábí (A. Sedláček, Hrady IV, str. 204 a d.) 2) V. privilegium Karla IV. z 19. září 1372 (J. Čelakovský, Codex II, str. 658, č. 475). 294. 1448. Hynek Krušina ze Švamberka spolu se svou manželkou Marketou z Plavna a se svým synem Bohuslavem obnovují městečkům Kynžvartu a Žandovu privi- legium Jindřicha, purkrabího míšeňského, které se vztahuje i na vesnice Starou Vodu, Vysokou, Horní Žandov, Podlesí, Salajnu a Brtnou; obyvatelé těchto míst dostávají právo, že jejich děti mohou děditi stejným způsobem, ať hoch nebo děvče; není-li přímých potomků, dědí příbuzný, který se musí na panství osaditi; není-li příbuzných, připadá pozůstalý majetek po vyrovnání dluhů vrchnosti. Wir Hincko Kruschina herre von Schwamberg und Margareth von Plauen, fraw zu Schwamberg, unser lieb gemahel, und Bohuslaf herre von Schwam- berg,1) unser lieber sohn, und alle unsere erben und nochkumling bekennen eintrechtiglich mit diesem unsern offnen brief und wollen, das es wissentlich sei allen, die ihn sehen, heren oder lesen, das wir mit wolbedachtem mut und auch mit rat unsern lieben getrewen leuten, mannen und frawen, in unsern marck zu Konnigswart2) und in unsern marck Sandaw3) und gemeinlich in diesen unsern benanten dörfern unsern leuten, mit namen zu Altnwasser,4) zur Maiersgrun,5) zu Obern-Sandaw,6) zu Marckesgrin,7) zu Kornaw8) und Zeidlwadt,9) allen gemeiniglich und allen ihren kindskindlein mit allen ihren ihren[!] nachkomling williglich ein volles lautres recht in allen sachen zu allen zeiten durch got und des rechten wollen gegeben, vererbt und bestetigt haben, als dan der edle und wolgeborne herr, herr Hainrich, burggrafe zu Meishen und herr zu Plauen, unser lieber herr und vater selige gedechtnus,10) und sie auch damit begnat, vererbt und ihnen ein brief daruber gegeben hat. Demselben[!] brief wir auch bestatigen, befesten mit kraft ditz briefs, das ihr erb und gut erben soll uf ihre kinder also, das die mait als gut recht haben soll als der knecht und die fraw so gut recht als der man, damit das sie sich dester bas unter uns, auch dester williglich und dester lieber beseczen ge- nehmen mugen. Auch ob einer were, der nicht erben hette und einer freundt hette unter uns zu ziehent ader ein freundt auswendig hett auch heuslich unter uns zihen und sich unter uns seczen wolln zu solcher seiner erbschaft, so wollen wir dem sein gut lassen. Und ob einer obging von tods wegen in unsern be- nanten mercken ader dorfern unbeschickt, der nicht erb hett, so sol man die 419

Strana 420
schult von seiner hab geben, und was uber die schuldt bleibet, des wollen wir uns underwinden. Das alle diese abgeschriebene recht von uns und unsern erben und nachkommelich gancz und gar gehalten werden unverruckt bleiben, hengen wir abgenanter Hincko Kruschina, fraw Margaretha und Bohuslaf, unser sohn von Schwamberg unser ieczlich sein eigent insigell an diesen brief. Der do gegeben ist nach unsers herrn Cristi gepurt tausent vierhundert und achtund 40ten ihar. Zachováno v listině Jindřicha a Zdeňka ze Švamberka ze dne 11. srpna 1575, uložené v městském archivu v Kynžvartě. 1) O nich srv. A. Sedláček, Hrady XIII, str. 60—61. 2) Lázně Kynžvart, s. o. Kynžvart. — Leží v zemské bráně na cestě z Chebu do Plzně. Původně patřila tato končina tepelskému klášteru, později ji zabral Přemysl II. Otakar, který zde postavil hrad; v podhradí vzniká městečko. Hrad i s okolím byl záhy zastavován a dostal se do rukou světských pánů rozmanitých rodů. Počátkem 15, stol. jej získal Jindřich I. z Plavna. Jeho syn Jindřich II. mladší jej zastavil svému zetovi Hynkovi Krušinovi ze Švamberka (A. Sedláček, Hrady XIII, str. 59—61). 3) Dolní Žandov, s. o. Kynžvart. — Na městečko povýšen za Přemysla II. Otakara (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 554). 4) Stará Voda, 8. o. Kynžvart. 5) Vysoká, dříve Maiersgrün, 8. o. Kynžvart. 6) Horní Žandov, 8. o. Kynžvart. 1) Podlesí, dříve Markartov, s. o. Kynžvart. s) Salajna, dříve Kunrátov, s. o. Cheb. *) Brtná, Zeidelweid, s. o. Kynžvart. 10) V. výše pozn. 2. Srv. Dr Michael Urban, Zur Geschichte der Stadt und Herrschaft Königswart. MVGDB XIX. 1881, str. 27. 295. 1449 duben 24. Jakoubek z Vřesovic a jeho syn Jan potvrzují městu Teplicím1) svobody a privilegia. Pouhá zmínka v seznamu městských privilegií, nyní nezvěstném, kterou zaznamenal Ludvík Alois John ve své rukopisné kronice města Teplic (tamní městský archiv), díl I, str. 532. — Uvedeno u A. Müllera I. c., str. 140, č. 275. 1) Lázně Teplice, s. o. Teplice. — Původně ves, u níž založila asi r. 1156 královna Judita klášter sv. Jana Křtitele pro řeholnice řádu sv. Benedikta. Na město povýšeny nej- sptše v druhé polovině 13. stol. (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 642-643). Za husitských válek zmocnil se celé této krajiny i města Teplic Jakoubek z Vřesovic (H. Hallwich, Töplitz (Leipzig 1886), str. 68—69. — A. Sedláček, Hrady XIV, str. 150). 420

Strana 421
296. 1449 červenec 3. Opat Jan II. a celý konvent benediktinského kláštera v Kladrubech po- tvrzují měštanům městečka Kladrub, že podle starých listů platí dvě kopy grošů z berně klášterské na vedení vody. Ve jméno Božie amen. My kněz Jan, smilováním Božím opat,1) kněz Petr, probošt v Túškově na Mži, kněz Thoma, probošt v Přešticích, kněz Blayslav převor i vešken konvent kláštera kladrubského řádu a zákona sv. Benedikta zná- mo činíme tiemto zápisem obecně přede všemi lidmi nynějšími i budúcími, ktož tento zápis uzřie anebo jej čtúce slyšeti budú, tak jakož naši věrní milí a pod- daní měštěné našeho městečka kladrubského jměli jsú listy a zápisy na vodu vedenie a placenie ot vody vedenie z našie berně klášterské dvě kopě grošóv, i zminuli jsú jim a ztraceni jsú ti zápisové předkóv našich v časy nepokojné, a my nadepsaný opat i vešken konvent nadepsaný kláštera našeho nadepsa- ného, vidúce a znamenajíce spravedlivost našich věrných milých poddaných, nadepsaných měšťanóv, potvrdili sme jim a pojistili tiemto zápisem nade- psaných dvú kop grošóv z našie berně takově, aby naši věrní a poddaní platili ot vody vedenie nadepsané dvě kopě grošóv, dávali a platili věčně a budúcně v časiech věčných a budúcích jich budúcí dědicové a náměstkové. Nebo jsme ot nich jistú sumu přijeli a vzeli za obnovenie a potvrzenie toho platu a práva tak, jakož jsú prve jměli ot našich předkóv. Protož my nadepsaný opat i vešken konvent nadepsaný nejmáme jim toho platu odjímati nadepsaných dvú kop grošóv ani naši budúcí náměstkové jich budúcím dědicóm a náměstkóm, nebo jsú jim prve v časiech již minulých předkové naši na to nesahali ani otjímali a my též nejmáme jim na to sahati ani otjímati s našimi budúcími věčně. A toho na potvrzenie naše vlastnie pečeti, opatovskú a konventskú, přivěsili sme k tomuto listu, potvrzujíce jeho našim věrným a milým věčně. Jenž jest psán a dán léta po narození syna Božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého devá- tého ten čtvrtek před sv. Prokopem, dědicem naším českým slavným. Pergamenový originál v archivu města Kladrub; na pergamenových proužcích jsou při- věšeny dvě kulaté pečeti z přirozeného vosku, první špičatě oválná, druhá kulatá. — Na rubu: List na vodu vedení. — N. 18 (škrtnuto). — Brief über die Wasserleitung bei der Kirchen. — 1551. N. 36. — Dep. Nro. 39. 1) Jan II. 1443—1461 (W. Mayer l. c., str. 254). Otiskl W. Mayer l. c., str. 254—255. 297. 1449 červenec 17. Broumov. Opat Jan a celý konvent břevnovského kláštera potvrzují obyvatelům města Broumova, že se mohou říditi právem měst Hradce Králové a Kladska, udělují 421

Strana 422
jim nižší i hrdelní soudnictví, právo volného odkazu i volného odchodu. Vyšší soudnictví a odvolání patří vrchnosti a králi. Městu se potvrzuje občina a rychtáří se zaručuje třetina soudních pokut. Wir Johannes, von Gotis gnoden apt czu Brewnow,1) Wenczeslaus prior, Petrus prepositus czu Reigrad, Gallus prepositus czur Politcz, Simon sacrista- nus czu Brawnaw, Georgius pfarrer und die ganteze sampunge der bruder des closters Brewnaw nove bei Proge gelegen des ordins Sancti Benedicti bekennen offentlichen mit orkunde desis briefes vor allen den, di en sehen, horen adir lesen, wie das vor uns komen sint in eime namen unser liben getrawen burger- meister und scheppin der stadt Brawnaw mit iren eldisten und geswornen hantwergmeistern,2) iung und alt, dorezu di ganteze gemeine doselbist, und di habin uns gebeten noch irem grossem vorterpnisse von fewersnot3) demuticli- chin als ire rechtin erbherren, nochdem als das denne gewonlichin ist, sie ezu begnoden und en czu gebin ir statrecht in solchir mosse, also andere erbir umlegindige konigliche stete habin und haldin, und nemlichin di erbar stadt Glocz adir Gretcz,4) wen das sie czuderlichin begeret habin und gar clerlichin ausgedrocket habin ire meinunge of das, das sie sich diste semfter und bas bei uns enthalden und besachin mochten: Czu dem allerersten ist ire begere, das sie sollen habin ezu richten obir alle di, di ir wedirteil sein, als dibe, morder, brener, reuber und ungehorten leuthin noch irem vordincnisse und noch satczunge ihres statrechtis und alle frevil einleuffe, kannenworfen, messirczoge und swertczoge, bloheslege unde obilhandelunge, bewlen und reufen, stein- worfe, blutrunste und alle frevil und zachin, wie di weren genant, di ander erbar stete haben. Auch ap irer meteborger adir metewoner einer kein dem andern czweitracht hette, als ferre als ir statrecht wendet, das en den aus irem aus irem[!] stadtrechte nimandis ezu nemen hette, her sei geistlich adir wertlich, zundir das sie den czu strofen habin noch irer stadt gewonheit. Auch ap imand were under meteborgeren adir meteleidern, der seine wonunge und bestis andirswo woste czu suchen in andern umlegenden steten, zo zal her vor be- seczen sein erbe und guter, di her hot in besitczunge und zo zal ich im denne seines besten gonnen und zal dorumb von mir und von unsernwegen unget- wungen sein, wen her sich vor mit der stadt rot gutlichin vorrichtet und ent- setczet. Und ap is zache were, das einer unser meteborger keufte erbguter, di do legen in unsern adir der stadt lechin, ap denne der vorgenante unser mete- borger abeginge adir storbe, zo sollen di oben genanten erbe adir erbestucke hinder sich erbin an seine nehste frundt. Auch habin sie begeret von uns alzo sprechende, ap imandis queme an unser recht, das derselbige von unserem rechten nicht worde genomen, zunder das her bei unserem rechten bleiben zal, und wer denne gerecht wirt, das da dirkant wirt durch recht, der zal sein ge- nissen; wer do denne ungerecht wirt adir busfellig, der zal das abelegen kegen unserem gnadigen hern, dem wir ungerne in seine herschaft welden greifen. 422

Strana 423
Auch die viehweiden, die do vor alden czeiten bei der stadt gewest sint und ire vorfparen gehabit habin, wo di legen in iren grentezen, di sollen sie auch haben und halden und iren freihen willen doroffe habin und metetuen und lossin, wie sie dirkennen, das das ir bestes sei.3) Und auch zal der foit habin seinen dritten pfenig in vorworchten sachin, di do geschehen von gezogin. Das habe wir obin- geschrebener Johannes und di ganteze sampunge unsers convents des obin- geschreben ordins angesehen ire stete willige dineste unser liben getrawen, den sie uns unde unsers clostirs gutern in trawen erczeiget und geton habin und noch leip und gut mit uns czu setczen werden in noten, als wir en wol getrawen, und sagen wir en alle obingeschribene stücke und stadtrecht mit gutem willen und wolbedochtem mute ganez und gar czu en und allen iren nochkomelingen czu habin und czu haldin czu ewigen czeiten noch irer begere, das sie der aller gebrauchin sollin und en das nutcze machen, wie sie es allerfuglichste wirt duncken. Zo globe wir oftegenanter Johannes apt czu Brewnow und di gantcze sampunge des mehegenanten clostirs und ordins auch den oftgenanten unsern liben getrawen bei unser guten trawen dizelbigen stücke und statrecht obin- beruret und benampt gantcz, stete und unvorbrochin an allis arg czu halden. Auch zal nimandis von unserntwegen keine craft noch bestetunge habin unsere getrawen arme leute in keinerlei weise czu vorgeweldigen noch solchir unser begnodunge, en von uns gegebin. Czu bestetunge und woren bekentnis solcher begnodunge und gobe habe wir Johannes apt czu Brewnow und die ganteze sampunge unsere ingesegil mit gutem willen an desm brief gehangen. Der do gegeben ist czu Brawnaw noch Gotis geburt vierczehenhundirt jore, dornoch in dem newnundvierczigesten jore an dem donerstage an sente Allexii tag, des heiligen beichtigers. Pergamenový originál v archivu města Broumova; k listině jsou na pergamenových proužcích přivěšeny dvě pečeti z přirozeného vosku, první zašpičatělá, druhá kulatá. — Na rubu: Der stat gerechtikeit. — Joannis Abbatis. — 6. — Nrus III. Inventarii. — Záznam o vkladu do desk 12. června 1821. a) V potvrzení z r. 1488 vložka: „Auch das si of iren grunden of der fieweide mogin teiche bawen, andern umbleginden nogbarn und leuten an iren erbin, wesin und grunden unschadelich“. 1) Byl opatem v letech 1449—1462 (M. Ziegelbauer l. c., str. 69—70). 2) Již r. 1406 bylo v Broumově 25 soukenických kotců, 13 pekařských krámů, 12 řeznic- kých krámů, čtyři ševci a několik kovářů i kramářů. (J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 897). 3) Velký požár zuřil právě roku 1449 (Führer durch Braunau i. B., 1929, str. 14). *) Toto právo obdrželi Broumovští již od Karla IV. listinou ze dne 16. srpna 1348 (výše č. 61). Otiskl E. Havelka, Die Halsgerichtsbarkeit der Stadt Braunau (MVGDB XXXII, 1894), str. 49—50. 423

Strana 424
298. S. d. (kolem r. 1450). Václav Carda z Petrovic uděluje městečku Uštěku boleslavské právo. Měšťané jsou osvobozeni od robot a platí pouze úrok. Mají týdenní i výroční trhy, právo mílové i právo volného odchodu, ovšem po osazení řádným člověkem. Pokud se týče řemeslníků, platí stejná ustanovení jako v Mladé Boleslavi. Zemře-li muž nebo žena bez dědiců, dědí nejbližší příbuzný, osedlý na panství. Po otci, když se žena smluví, dědí děti; zemřou-li všechny pozůstalé děti, přejde majetek na nejbliž- šího příbuzného, a teprve když ho není, připadne zboží vrchnosti. Dojde-li ke sporu mezi měšťany a kupci či jinými osobami, které do města přicházejí, rozhoduje se po- dle městského práva na městském soudě. Dopustí-li se služebník pánův vraždy, bude dodán purkrabímu na úštěcký hrad a souzen pánem (či jeho zástupcem) a měšťany. Kdo jest obžalován z těžkého zranění, postaví za sebe rukojmí. Z domů se platí stále stejné poplatky. K vybírání losunku nebo šosu jest vyslán do města purkrabí nebo jiný panský úředník, „aby se tu bohatým i také chudým spravedlivě stalo“. Já Václav Czarda z Petrovic seděním na Úštil) vyznávám zjevně před každým člověkem k jedné věčné paměti na tomto otevřeném listu těm všem, kteříž jej uzřie neb čtúc uslyšie, že sem se milostivě rozmyslil ku potřebnému a užitečnému mých poctivých měšťanuov i všie obce toho města Uštie,1) také mých milých a věrných chudých lidí, kteřížto tu vosedlí jsú, před městem tudiež, aby ti obecně k potřebám a užitkóm svým i k sboží přijímali a se po- lepšovati a opravovati mohli. Kterúžto milost neb obdarovánie učinil sem s dobrým rozmyšleným úmyslem a svobodnú vólí i také s radú mých věrných služebníkuov obdaroval sem je a jich dědice milostí milostivú a mocí listu to- hoto obdařuji takovúto milostí, kteráž teď potom sepsána stojí, kterýžto ti napřed jmenovaní moji věrní milí, jich dědicové a potomní budúcí nynie i bu- dúcie časy budú mieti a mají věčně požívati v takových artikulech a rozdielech, kteřížto potom rozdielně sepsáni stojí tak, jakožto tato první milost jest a artikul, že já dávám a dal sem těm napřed jmenovaným měšťanuom a všie obci v tom městě a v předměstí v Úšti věčně městské právo jim a jich dědicóm i jich potomním budúcím, kde i kdy viece by mohli mieti ve všech práviech neb všeliká práva, jakožto město Mladý Boleslav má a s tiem vysazeno jest.2) A vedle toho ti prve jmenovaní měštěné žádného řemesla, buď kteréžkoli, nižádným obyčejem nižádnú mierú nemají hyndrováni a utiskáni býti ot toho jistého města v míli neb za míli. Toto druhé jsem já zvláště těm prve jmenova- ným mým měšťanuom milost učinil na jich sboží a dědictví, kteréžto ot stara- dávna k tomu městu a k tomu předměstí příslušalo a příslušie, aby oni to jisté sbožie a dědicstvie měli a osadili svobodně a prázdni byli všech robot i všech nepravostí a ta sbožie otpolu zašosovali i otevzdávali do toho města. A také kdež oni sedie, z toho mají jedno jich holý úrok dáti. Toto třetie, kteříž lidé do toho města jdú, vezú neb jedú k trhu, k jarmarku, na pivo aneb z kte- 424

Strana 425
rýchžkoli příčin neb potřeb svých oni co činiti mají neb mieti budú v tom městě a tu že by spolu zašli v nesnáz, v nechuť neb v ruoznici kterú v tom městě, a v tom právě, ty zachovati mají jakož to město za právo. A jestliže by Pán Buoh dopustil, jehož Bože nedaj, že by který z mých služebníkuov v tom městě vraždu učinil nebo zjednal, toho oni mají staviti a sdržeti a mému purkrabí s kázní toho vězně vydati na tvrz nebo hrad v Úšti, a já nebo komuž já poručím s napřed jmenovanými mými měšťany, nad tím oni popraviti mají tak, aby se oběma stranoma právě stalo. Toto čtvrté o nápad, který muž nebo žena že by v budúciech časiech viece mřeli bez dědicuov, tehdy to otumřelé sbožie kteréžkoli, buď movité i nemovité, to má připadovati na najbližšieho přietele, kterýžto na mém sboží osedlý jest. A také umře-li který muž a po- ostaví po sobě děti, a ta žena ot týchž dětí a odtud smluvila se neb přátelsky zjednala, jakož tu právo jest, tehdy to sbožie zbytečné ot jednoho dietěte otumře na druhé. A jestli by ty všecky děti zemřely, tehdy opět těch dětí na najbližšie přátely to sbožie připadnúti má. Jestliže by přátel nebylo, tehdy to sboží na mě a na mé dědice spadnúti má. Pátá milost, kterýž by člověk v městě bydliti neb ostati nemohl anebo nechtěl, ten má to sbožie své osaditi jiným a takovým člověkem, ješto by mně a městu mému hodný byl tak, jakož právo jest, a ten se beř, kam on muož neb chce. Šestá milost, který člověk neb muž obviněn neb obžalován bude z smrtedlného úrazu neb raněnie svévolnú neb smělú rukú, jinak rukotržně všetečně, ot toho mají přijíti rukojmie a potom jeho nemají hyndrovati. Sedmá milost, všecka ta ustavenie a svolenie, kte- réžto ti řemeslníci tu ustanovie a svoliti sě budú moci, ty mají túž moc míti, jakožto v městě v Mladém Boleslavi jest. Osmá milost jest, který člověk má dvuor neb duom v tom městě, ten má on zašosovati tak, jakož jest jej kúpil aneb jakož by jej prodati chtěl, a potom sbožie své má zašosovati pod přísahú, a to kdy by má neb dědicuov mých vuole byla. A také když by lozunk nebo šob[!] vybierán býti měl, k tomu já vydati mám purkrabí mého anebo jiného z služebníkův mých k měšťanóm mým napřed jmenovaným, aby se tu bohatým i také chudým spravedlivě stalo. A to jim a jich dědicuom i potomním budúcím ty jisté milosti, kteréž sem učinil a jim dal v té ve všie mieře a váze, jakož svrchu psáno stojí, v celosti pevně a neporušitedlně přede mnú a mými dědici potomně budúcími věčně v celosti zuostavíte. A to sem já s mým dobrým vědomím tento list a mú visutú pečetí jim vydal. Zachováno pouze v městské knize úštěcké z r. 1514, str. 88—92. 1) Uštěk, 8. o. Uštěk. — Jako město se objevuje ve 14. stol. za Petra z Michalovic. Potom tu sídlili Škopkové z Dubé a od nich koupil Uštěk r. 1426 Václav Carda z Petrovic. Za něho bylo město vypáleno r. 1428 lidem pana Zikmunda Děčínského z Vartemberka Při své obnově obdrželo patrně od stejnojmenného Cardova syna privilegium výše otištěné, které shrnuje v hlavních bodech výsady a práva, jimiž bylo obdařeno již dříve (A. Sedláček, Hrady XIV, str. 105—106. — J. Jarschel, Geschichte der Stadt Auscha, 1922, str. 33—37, kde i německý překlad této listiny). 425

Strana 426
2) Mladá Boleslav užívala práva města Nymburka a to se řídilo magdeburským právem (J. Čelakovský, Codex II, str. 282, 253—255). Václav Carda založil 4. října 1463 v Úštěku špitál pro chudé měštany a pro nemocné starce; k jejich výživě daroval úroky ze svých vesnic Jištěrp a Oken (pergamenový originál v archivu Národního musea v Praze). 299. 1451 leden 5. Probošt Václav a celý konvent premonstrátského kláštera v Chotěšově se vzdá- vají tří kop grošů ročního věčného platu z městečka Dobřan ve prospěch tamního kaplanství. My kněz Václav, z Božie milosti probošt, Vracka převora, Anna subpře- vora, Anna kantrix i vešken konvent kláštera chotěšovského a zákona premon- stratenského vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že jsme dali i zstúpili i mocí listu tohoto dáváme a zstupu- jem tři kopy grošuov platu ročnieho a věčného opatrným rychtáři, purgmistru a konšelóm i všie obci městečka našeho dobřanského1) a ty sme dali k jich kaplanstvie, aby ty nadepsané tři kopy grošuov platu ročnieho a věčného nadepsaní lidé naši z Dobřan vydávali k tomu jich kaplanstvie z úrokuov a z platuov našich, kteréž jsú nám byli povinni platiti a vydávati, platili a vydávali věčně bez přestánie. A my ani úředníci naši ini[!] naši budúcie ná- městkové nemáme jim v tom placení překážeti ani kterých závad a zmatkuov jim v tom činiti po vše časy budúcie, ale slibujem jim pod naší ctí a vierú křes- ťanskú to všeckno, což svrchu psáno stojí, ctně, věrně a křesťansky zdržeti a zachovati po vše časy budúcie. A tak chcem my nadepsaní i naši budúcie, aby ty tři kopy grošuov platu věčně při tom kaplanstvie zuostaly. A byl-li by tento list kterak porušen nebo pokažen na písmě, na pargameně, oblitím nebo molo- vými dierkami nebo jiným zkažením, buďto ohněm nebo vodú anebo jinú věcí, anebo že by se která pečeť porušila nebo pakazila[!] zlámáním nebo stištěním, anebo jinak kterýmžkolivěk obyčejem by tento list byl zkažen, to našim lidem nadepsaným nic nejmá škodno býti, ale slibujem jim tento list ve všech svrchu- psaných věcech držeti a plniti tak, jako by celý byl a v ničemž nebyl porušen ani pokažen. A toho na svědomie a na potvrzenie pečeti naše vlastnie, pro- boštskú i konventskú, k tomuto listu jsme přivěsili. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého a padesátého prvnieho ten úterý před pokřtěním syna Božieho. Pergamenový originál v archivu Národního musea v Praze; obě pečeti, přivěšené na pergamenových proužcích, jsou ztraceny. — Na plice: Ao 1451. — Na rubu: N. 2 propter tres sexagenas. — Lit. E. 1) Srv. pozn. 1) při listině z 22. září 1378 (výše č. 115). 426

Strana 427
300. 1451 (únor 27 nebo září 25).1) Jan z Vartemberka2) potvrzuje obyvatelům Benešova nad Ploučnicí městské právo. Známo jen ze Schlegelovy kroniky (srv. listinu ze dne 22. července 1392; výše č. 143). V Paudler-Böhmově vydání této kroniky se čte: Anno 1451. Herr Jon von Warttenbergk, der junge Herr zu Tetschen und Bensen, hat das Bürgerrecht verneuert und bekräftiget mit 6 Siegeln. Sünabendts nach Matth. Herman, Burgermeister der Zeit. Herr Jon von Wart- tenbergk zum Blankenstein gessessen, mitgesigelt Herr Bönemint von Warttenbergk und Reichstadt, Vätter, Balthazar von Döbentschon, Haubtman zu Tetschen, item Peter Portitz zu Elgersdorf gesessen, item von Plich und Hugwitz zu Selnitz gesessen, unsere libe Getreue (str. 28). 1) V poznámce o datování „Sünabendts nach Matth.“, což může býti po svatém Matěji i po svatém Matouši. 2) Po Hynkovi držel Ostrý jeho bratr, rovněž Hynek, který jej postoupil Heníkovi z Valdštejna a ze Skal. Od r. 1451 se objevuje jakožto majitel Ostrého Jan z Vartemberka. (A. Sedláček, Hrady XIV, str. 277). 301. 1451 březen 24. Jan Zajíc z Hazmburka na Budyni rozhoduje spor mezi obyvateli budyňskými a předměstskými se strany jedné a vesnicemi Písty, Vrbicí a Roudníčkem se strany druhé o ponůcky na městských zdech tak, jak rozhodli již dříve Smil z Kostelce a Martin z Roudníčka, úředník páně Zajícův, že totiž jen měštané s předměstskými musí postaviti dva ponocné; pouze v případě krajní nutnosti a na příkaz vrchnosti nebo jejích úředníků se k těm dvěma přidají další, a to i s pomocí výše jmenovaných vesnic. Všecky věci, kteréž sě mezi lidmi dějí, aby s pominujícím časem lidem z paměti nevyšly, potřebie jest, aby zápisy byly potvrzeny. Protož já Jan Zajiec z Hazemburga seděním na Budini1) jménem svým i svých budúcích vy- znávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož tento list uzřie, čísti neb čtúc uslyšie, takže když jsú mezi obcí městskú a předměstskú budinskú z strany jedné a mezi obcí z vesnic z Piest,2) z Vrbky3) a z Rudníčka4) k Budini přísluš- ných z strany druhé některaké nesnázky a rózniecě o ponócky na zdech měst- ských vznikly sú, tehdy přišedše před mě s obú stran svrchupsaných obcí žádajíce, abych mezi nimi tu při vyslyšal, a já sem to učinil. Mezitiem prosili jsú mne obě straně, abych sě o to mezi nimi vložil po uptání spravedlivém, že toho na mně přestávají. A já pro lepšie patřě k tomu, aby takové nesnázky o ty věci mezi nimi i jich budúcími náměstky potuchly a pominuly, i vložil sem sě o tu při mezi nimi, a uptav sě, což jesti spravedlivého, kterak jsú dřieve před 427

Strana 428
mnoho letmi slovutný panoše Smil z Kostelcě a Martin z Rudní[č]ka, úředník náš, mezi nimi obojiema stranoma s mým k tomu povolením zjednali a zpóso- bili o tu při po uptání spravedlivém starodávných lidí, a též také i nynie já svrchujmenovaný Jan, pán jich, mezi nimi sem vypoviedal a přikázal a mocí listu tohoto vypoviedám a přikazuji jménem svým i svých budúcích náměstkóv, aby sobě oni i jich budúcí náměstkové, co spolu s obú stran držali, a tak činili, jakož sú dřieve svrchupsaný Smil z Kostelcě a Martin z Rudníčka mezi nimi zjednali, totišto aby obec městská s předměstskými napřed sami dva ponocná na zdi městské jměli, jakož sú to dřieve za mých předkóv činili. A k tomu pak dále, když bych já nebo budúcí moji náměstkové aneb úředníci naši2) přikázal nebo přikázali, když by koli toho potřebie bylo nynie neboli potom, tehda všichni spolu z města, z předměstie i z vesnic svrchupsaných mají ponocných viece přičiniti a přidávati k těma dvěma ponocnýma na zeď městskú vedle rozkázánie našeho a předkuov našich. Tomu na potvrzenie a lepšie svědomie svú sem pečeť vlastní s jistým mým vědomím k tomuto listu přitiskl. Jenž jest dán v tu středu před Zvěstováním Panny Marie, matky Božie, léta narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého padesátého prvého. Pergamenový originál v archivu města Budyně; na pergamenovém proužku visí kulatá pečet z černého vosku. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) a) Následuje škrtnuté „od nás“. 1) Syn Mikuláše z Hazmburka (v. pozn. 1 při listině ze 7. dubna 1408; výše č. 200). 2) Písty, 8. o. Libochovice. 3) Vrbice, s. o. Libochovice. 4) Roudníček, s. o. Libochovice. Otiskl A. Janda l. c., str. 122; v. též str. 22 tamže. 302. 1451 červen 7. Václav z Michalovic, velmistr svatojánského řádu v Čechách, Jakub pře- vor i celý konvent strakonický potvrzují Strakonickým listiny Bavora ze Strakonic ze dne 8. prosince 1367 a Jindřicha z Hradce z 15. prosince 1404, mění však některá ustanovení: dávky z vaření piva se platí rychtáři; robotné peníze, zvané ženné, odvádějí se vrchnosti najednou a nikoliv na tré; všichni osedlí ve Strakoni- cích, ani panské služebníky nevyjímajíc, trpí společně dobré i zlé s městem. Ve jméno Božie amen. Poněvadž všemohúcí Pán Buoh, stvořitel všeho stvořenie, lidské pokolenie v nepaměť ráčil jest tak poddati, že všecky věci, kteréž mezi lidmi jednány bývají, s časy jdúcími z paměti lidské vycházejí, jediné leč písmy i také k tomu pečetmi potvrzeny jsúc pilně, k časuom potom- ním zachovány budú. Protož my bratr Václav z Michalovic, mistr křižovní- 428

Strana 429
kuov zákona sv. Jana Jeruzalemského v Čechách, v Moravě, v Slezii, v Polště, v Rakúsech, v Štyrsku, v Korutanech i v Karnioli,1) bratr Jakub, té chvíle převor kostela strakonického, i vešken konvent téhož našeho domu strakonic- kého oznamujem tiemto listem všem vuobec nynějšieho i budúcieho věku lidem, ktož tento list uzřie a čísti nebo čtúce slyšeti budú, že když sú před nás přistúpili purgmistr, konšelé i všecka obec větčieho i menšieho měst našich strakonických,2) lidé naši platní, a nás jednosvorně a jednostajně prosili, aby- chom jim listuov hlavních hamfeštních, kteréž od dobré paměti pánuov před- kuov našich, točiš pana Bavora3) a pana Jindřicha z Hradce,4) mají na svá všecka práva i na své dědiny, sedliště i domy, platy i poplatky, v kterýchž od staradávna seděli sú i sedie i také dobré paměti pánuom a předkóm našim platili sú i platie a nám a našim po nás budúcím náměstkóm věčně a budúcně oni i jich náměsci a budúcí platiti povinni a dlužni budú, potvrdili, protož my, znamenavše jich jednostajnú prozsbu býti podobnú i spravedlivú, s radú našich bratří kommendoruov, kteříž při nás toho času byli sú, jich sme prosbu snažnú uslyšeli a jim sme těch listuov hamfeštních, s výmienkami však někte- rými znamenitými vdole psanými, kteréž v tento list sepsány sú, pro jich po- dobnějšie, lepšie, poctivějšie i lehčejšie vespolek snešenie my sme potvrdili a ve jméno Božie mocí listu tohoto mocně k časuom budúcím a věčným ve všech jich jiných kusech, klausulách a artikulech potvrzujem: Item jakož v dobré paměti pana Bavora a v jeho listu hamfeštu5) a též dobré paměti pana Jindřicha z Hradce také v jeho hamfeštu*) psáno stojí tento kus neb klausula, že od každého vařenie piva s větčieho města7) čtyři penieze pasovského rázus) a s menšieho města9) toliko tři peniezy pasovského rázu1) rychtáři, kterýž toho času bude, placeny a dány býti mají a nám našim sviniem na hrad děber mláta, a to věčně a budúcně, protož my podle spravedlivosti tomu chcem, buď ktož- kolivěk, ktož pivo vařiti chce buď sobě nebo na prodaj neb k šenku, ten aby to tak podnikl a platil bez odpory. Item jakož také dále v týchž listech hamfešt- ních dobré paměti pánuov předkuov našich psáno stojí o osmnádcti kopách peněz robotných, jenž slovú penězy ženný, ty v těch hamfeštiech pokládají se býti na tré rozděleny k zbierání, točiš k Božiemu narození, k svatému Janu a k Velicé noci, jakož v těch hamfeštiech to dále a šíře svědčí, protož my tak na tré rozdělené penieze v jedny v těch osmnádcte kop grošuov peněz ženných přijímáme, aby nám pod pokutami v těch listech hamfeštních od staradávna uloženými i našim po nás náměstkóm, v tom ižádného omylu nemajíce, na den svatého Jana, křtitele Božieho, společně placeny byly. Item také dále v týchž listech hamfeštních dobré paměti pánuov předkuov našich jeden artikul neb klausula psán stojí o služebníciech, kteříž by se v městech v většiem neb men- šiem strakonických11) zvosazovali, aby platuov neb všelikých daní na města svrchu psaná položených prázdni byli a nedávali, protož my podle spravedl- nosti, ižádných osob nehlediece, ale jednomu jako druhému aby se stala spravedlnost, tomu chtiece i chceme, aby všickni, i služebníci naši osedlí, podle 429

Strana 430
měst a s městy našimi svrchu psanými jakožto i jiní jich sousedé zlé i dobré trpěli společně beze všech výmienek. Item jinými pak všemi kusy, klausulami i artikuly, v těch hlavních listech hamfeštních položenými a napsanými, chcme, aby ižádným obyčejem nebylo hýbáno a rušeno, ale aby byly drženy i od našich po nás náměstkuov tak i s těmito výmienkami v tomto listu napsa- nými, kteréžto k jich lepšiemu i ku polehčení jim i jich dědicuom a budúcím k jich prosbě napsati kázali sme a jich potvrzujem. A toto naše potvrzenie a svobod dánie chcem mieti zdržena od nás i od našich věčně budúcích bez přerušenie všelikterakého. A tomu na svědomie pečeť naši!] s naším vědomím i také pečeť konventská domu našeho strakonického k tomuto listu jsú přivě- šeny. Jenž jest dán a psán ten pondělí po hodu Božieho na nebesa vstúpenie léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého padesátého prvého léta. Zachováno pouze v potvrzení Jošta z Rožmberka ze dne 1. června 1461 (pergamenový originál v archivu města Strakonic). 1) V. pozn. I u listiny z 20. ledna 1435 (výše č. 249). ) V. pozn. 3 u téže listiny. 3) Listina ze dne 8. prosince 1367 (výše č. 96). 4) Ze dne 15. prosince 1404 (výše č. 183). 5) V. výše pozn. 3. 6) V. výše pozn. 4. 7) V. pozn. 3 u listiny ze dne 20. ledna 1435 (výše č. 249). 8) Srv. A. Sedláček, Paměti a doklady, str. 183. 9) V. výše pozn. 7. 20) V. výše pozn. 8. 11) V. výše pozn. 7. Srv. E. Ježek l. c., Strakonicko II, str. 12. SEZNAM ZKRATEK Archiv für österreichische Geschichte AÖG ČČH Český časopis historický Časopis Ceského museum ČČM Desky dvorské, uložené v archivu ministerstva vnitra v Praze DD FRB Fontes rerum Bohemicarum, Prameny dějin českých MVGDB Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen PA Památky archeologické a místopisné Sitz.-Ber. K. b. G. W. Sitzungsberichte der Königlichen böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften, Věstník Královské české společnosti nauk Stará manipulace, jeden z fondů archivu ministerstva vnitra v Praze SM 430

Strana 431
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Abhandlungen der königlichen böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften v. M. Mil- lauer Adámek K. V., Sborník okresu hlineckého. Hlinsko 1897 Altmann Wilhelm, Regesta imperii, t. XI. Innsbruck 1897—1900 Andress Fr., Geschichte der Stadt Dobrzan. Tachau 1901 Antl Theodor, Dějiny města Netolic. Třeboň 1903 Antl Theodor, Příspěvky místopisné I. Třeboň. Čas. Spol. přátel star. V. 1897 Antl Theodor, Soustavný přehled výsad, privilejí a různých jiných práv města Třeboně. Památky archeologické XVII. 1897 Archiv Český v. Fr. Dvorský, J. Emler, J. Kalousek, Fr. Palacký, V. Schulz, Fr. Tischer Archiv für österreichische Geschichte v. F. Tadra Archiv historický v. J. B. Novák, A. Sedláček Bernau F., Geschichte des alten Schlosses Petschau bei Carlsbad. Carlsbad 1875 Bezděz v. F. Šimáček, Fr. Zuman Bienenberg Karl Joseph, Versuch über einige merkwürdige Alterthümer im Königreich Böhmen I. Königgrätz 1778—1779 Birnbaumová A., Stavební vývoj města Strakonic. Strakonice (Propagační spis), díl I. 1933 Boček A., Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. T. II. Olomucii 1839 Borovička J., Královský český zemský archiv (1862—1912). Zprávy Zemského archivu království Českého, sv. IV. V Praze 1915 Borový Kl., Libri erectionum archidioecesis Pragensis saeculo XIV. et XV. Liber I.—V. Pragae 1875—1888 Böhm A. v. Paudler A.—Böhm A. Brandl V., Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. T. VIII. Brunae 1874 Brandstätter Iwan, Die alteste Urkunde des B. Leipaer Stadtarchivs. Mitteilungen des Nordböhmischen Vereines für Heimatforschung und Wanderpflege Jg. L. 1927 Cibulka J., Soupis památek historických a uměleckých v okresu lanškrounském. V Praze 1935 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae v. A. Boček, V. Brandl Časopis Českého museum v. V. V. Tomek Časopis katolického duchovenstva v. Ignác Veselý Časopis pro dějiny venkova v. V. Černý Časopis Společnosti přátel starožitností v. Theodor Antl, L. Domečka, V. Chaloupecký, A. Macák, M. Volf Čelakovský J. Sbírka pramenů práva městského království Českého — Codex iuris municipalis regni Bohemiae. Díl I. Privilegia měst pražských. V Praze 1886. Díl II. Privilegia měst venkovských královských 1225—1419. V Praze 1895. Díl III. Privilegia měst venkovských královských 1420—1526 (z pozůstalosti vydal G. Friedrich). V Praze 1948 431

Strana 432
Čermák Ed., Historické náčrtky z okolí Hostomic v Berounsku. Památky archeolo- gické X. 1874 Čermák Ed., Osvobození poddaných biskupa Litomyšlského od nápadů r. 1412. Pa- mátky archeologické X. 1874 Černý V., Staroplzeňský boj za práva. Časopis pro dějiny venkova, roč. XXVII. 1940. Též zvláštní otisk Plzenec 1941 Červenka Karel, Památky města Mšena. V Praze 1878 Český časopis historický v. A. Sedláček, J. V. Šimák Český jih v. A. Sedláček Čihák Leopold, Paměti král. horního města Jílového a jeho zlatých dolů. 2. vyd. Praha 1948 Denkschriften der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften (in Wien) v. J. Voigt Deutsch-Gabel in tausendjähriger Vergangenheit. Deutsch-Gabel 1926. — V. též Fr. Runge Dílo Fr. Palackého. Vydal a uspořádal J. Charvát. Díl I.—IV. V Praze 1946 Dobiáš J., Dějiny královského města Pelhřimova a jeho okolí Díl I, II, III 1. V Pelhři- mově 1927—1950 Domečka L., Město Černovice do roku 1641. Čas. Spol. přátel star. XXXIX. 1931 Dušková S. v. Šebánek J.—Dušková S. Dvorský Fr., Urbář panství Hlubockého, založený r. 1490. Archiv Český, sv. XVII. Ekert Fr., Posvátná místa král. hlav. města Prahy. Díl I.—II. V Praze 1883—1884 Emler J. Fontes rerum Bohemicarum — Prameny dějin českých. Díl I, II, IV, V. V Praze 1873, 1874, 1884, 1893 Emler J., Listiny archivu někdy Olešnického. Archiv Český, sv. XV. Emler J., Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae. Pars II.—IV. Pragae 1882—1892 Emler J., Rukověť chronologie křesťanské, zvláště české. V Praze 1876 Erben K. J., Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae. Pars I. Pragae 1855 Feierfeil W., Drei Privilegien des Städtchens Pfraumberg. MVGDB XLVI. 1908 Festschrift anlässlich der 600-Jahr-Feier der Musikstadt Schönbach 1921 Festschrift zur Sechshundertjahrfeier der königl. freien Goldbergstadt Bergreichenstein im Böhmerwalde 1330—1930 v. R. Nowak Festschrift zur Sechshundertjahrfeier der Stadt Böhmisch Leipa 1337—1937. Böhmisch Leipa 1937 Festschrift zur 700-Jahrfeier der Egerstadt Königsberg. Königsberg 1932 Fiala Zdeněk, Panovnické listiny, kancelář a zemský soud za Přemysla II, Sborník archivních prací archivu ministerstva vnitra. Roč. I, č. 1. V Praze 1951 Fišer K. V., O minulosti Černovic a okolí. Černovice 1912 Fleissner K., Die Geschichte der Stadt Luditz in chronologischer Darstellung. Saaz 1936 Flesar A., Z kroniky dobrušské. Druhá výroční zpráva obecné i měšťanské školy chla- pecké a obecné školy dívčí v Dobrušce 1892 Fontes rerum Austriacarum v. M. Pangerl Fontes rerum Bohemicarum v. J. Emler, J. Gebauer, J. Goll Friedrich G., Codex diplomaticus et epistolarius regni Bohemiae. Tomus I. 805—1197. Pragae 1904—1907. Tomus II. 1198—1230. Pragae 1912. Tomi III. fasciculus 1. 1231—1238. Pragae 1942 Friedrich G., Rukověť křesťanské chronologie. V Praze 1934 Führer durch Braunau in Böhmen. Braunau 1929 432

Strana 433
Gams Pius Bonifacius, Series episcoporum ecclesiae catholicae. Ratisbonae 1873 Gebauer Jan (s J. Emlerem a J. Gollem), Fontes rerum Bohemicarum — Prameny dějin českých. Díl V. V Praze 1893 Glafey Adam Fridrich, Anecdotorum S. R. I. historiam ac ius publicum illustrantium collectio. Tom. I. Dresdae et Lipsiae 1734 Goll J. (s J. Emlerem a J. Gebauerem), Fontes rerum Bohemicarum — Prameny dějin českých. Díl V. V Praze 1893 Gradl Heinrich, Monumenta Egrana. I. Band. Eger 1886 Grasal Basil, Geschichte und Beschreibung des Stiftes Tepl. Pilsen 1910 Graus Fr., Městská chudina v době předhusitské. Praha 1949 Gross H., K obnově řádů městských v Českém Krumlově. Věstník Král. čes. spol. nauk 1906, č. VII. Grosa H., Václava Březana regesta výsad daných Českému Krumlovu. Věstník Král. čes. spol. nauk 1902, č. VIII. Hallwich H., Töplitz. Leipzig 1886 Hawelka E., Die Halsgerichtsbarkeit der Stadt Braunau. MVGDB XXXII. 1894 Heumer-Kleiner Fr., Die älteste Urkunde von Deutsch-Beneschau. Waldheimat X. 1933 Hieke W., Die Berka von Duba und ihre Bezitzungen in Böhmen. MVGDB XXIV. — XXVI. 1886—1888 Hille J., Die älteste im Besitze der Stadt Luditz befindliche Urkunde. MVGDB XLVII. 1908—1909 Hille J., Einige im Besitze der Stadt Luditz befindliche Urkunden. MVGDB XLVI. 1907—1908 Horcicka A., Das älteste Böhmisch-Kamnitzer Stadtbuch. Prag 1915 Hostaš K.—Vaněk F., Soupis památek historických a uměleckých v okresu sušickém. V Praze 1900 Hraše J. K., Dějiny Náchoda. Díl I. Náchod 1895 Hrubý Jaromír, Místopis Řečice Kardašovy. Svazek I.—III. Kardašova Řečice 1929— 1934 Hrubý V., Archivum coronae regni Bohemiae. T. II. Pragae 1928 Huber A., Regesta imperii, t. VIII. Innsbruck 1877 Hutter Theodor, Die Stadt Bilin und ihre Geschichte. Bilin 1891 Chaloupecký Václav, Jan z Dražic, poslední biskup Pražský. Čas. Spol. přátel star. XVI. 1908 Chaloupecký Václav, Středověké listy ze Slovenska. Slovenský archiv, sv. I. Bratislava — Praha 1937 Charvát J., Archiv Národního musea 1818—1948. Zvláštní otisk ze sborníku „Národní museum 1818—1948“ (Praha 1949) Charvát J. v. Dílo Fr. Palackého Chleborád A., Popis okresu Bechyňského. V Bechyni 1928 Jacobi Theodor, Codex epistolaris Johannis, regis Bohemiae. Berolini 1841 Jakší M., Město Bavorov a jeho privilegia. Bavorov 1947 Jakubička Josef Metoděj, Katalog archivu a knihovny musejního spolku v Jičíně. V Jičíně 1905 Janda Antonín, Dějiny města Budyně. Roudnice 1882 Jarschel J., Geschichte des Stadt Auscha. Auscha 1922 Jelínek Fr., Historie města Litomyšle. Díl 1.—3. V Litomyšli 1838—1845 433

Strana 434
Ježek E., Strakonické privilegium z roku 1367. Strakonicko, roč. I. 1935 Ježek E., O starých privilegiích města Strakonic. Tamže ročník II. 1936 Kadlec Jaroslav, Dějiny kláštera Svaté Koruny. České Budějovice 1949 Kalousek J., Listiny a zápisy bělské o věcech městských i sedlských z let 1345—1708. V Praze 1889 Kalousek Josef, Řády selské a instrukce hospodářské. Archiv Český, sv. XXII. Khun Karel, Dějiny a kulturní obraz města Chlumce nad Cidlinou. Díl I.—II. V Chlumci n. C. 1932 Klimesch J. M., Die altesten Sitze der Harracher. MVGDB XXIX.—XXXI. 1891— 1893 Klimesch J. M., Die Herren von Michelsberg als Besitzer von Weleschin. MVGDB XXII.—XXIII. 1884—1885 Klimesch J. M., Die Ortsnamen im südlichen und südwestlichen Böhmen. MVGDB XLVIII. 1910 Kočka V., Dějiny politického okresu kralovického. Díl I. Soudní okres kralovický. Kralovice 1930. Díl II. Soudní okres manětínský. Kralovice 1932 Köpl K., Urkundenbuch der Stadt Budweis in Böhmen. I. Band. 1. Hälfte. Prag 1901 Koubek Arnošt, Děje města Libochovic nad Ohří. Litoměřice 1874 Krásl Fr., Některé zprávy o Zbiroze a okolí. Sborník Historického kroužku, roč. III, č. 4. V Praze 1902 Krofta Kamil, Monumenta Vaticana res gestas Bohemicas illustrantia. T. V. Pars 1, 2. Pragae 1903—1905 Kuna F., Dějiny města Lomnice nad Lužnicí. Lomnice n. L. 1937 Kuna F., Dějiny města Veselí nad Lužnicí a okolí. Veselí n. L. 1927 Kůrka K., Trhové Sviny. 1936 Leder J., Dějiny města Přelouče nad Labem. Přelouč 1926 Leeder Carl, Beiträge zur Geschichte von Arnau. MVGDB XI. 1873 Linke Karl, Geschichte der Stadt Böhm. Kamnitz und ihres Gerichtsbezirkes im Mittelalter. MVGDB XIX. 1881 Lippert J., Geschichte der Stadt Leitmeritz. Prag 1871 Loserth J., Die Choden zu Pfraumberg. MVGDB XX. 1882 Ludikar A. Č., O řádu Maltánském se zvláštním zřetelem na Čechy. Klatovy 1878 Lüssner M., Zprávy o starobylých památkách ve správním okresu hořovickém. Pam. arch. XI. 1881 Macák Antonín, Počátky Horšovského Týna. Čas. Spol. přát. star. LXI. 1953 Mařík Jarolím, Paměti městyse Strunkovic, Strunkovice 1926 Mayer W., Ein alter Foliant im Kladrauer Stadtarchive. MVGDB XXXIII. 1895 Mayer W., Ein Städtezwist in Westböhmen. MVGDB XXXII. 1894 Mayer W., Stadt Kladrauer Urkunden. MVGDB XXXIV. 1896 Mädler Karl, Zur Geschichte des Schönbacher Ländchens. Unser Egerland. Jhg. 25. Eger 1921 Menčík Ferdinand, Dějiny města Jičína. Díl I. V Jičíně 1902 Mendl Bedřich, Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae. Pars VI. Fasciculus 1, 2. Pragae 1928—1929 Mendl Bedřich, Tak řečené norimberské právo v Čechách. Rozpravy České akademie věd. Třída I. Č. 86. V Praze 1938 Millauer Maximilian, Der deutsche Ritterorden in Böhmen. Abhandlungen der könig- lichen böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften. Neuer Folge dritter Band von den Jahren 1831 bis 1832. Prag 1833 434

Strana 435
Mitteilungen des Nordböhmischen Vereines für Heimatforschung und Wanderpflege v. Iwan Brandstätter Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen (MVGDB) v. W. Feierfeil, E. Hawelka, W. Hieke, J. Hille, J. M. Klimesch, C. Leeder, K. Linke, J. Loserth, W. Mayer, A. Mörath, G. Schmidt, M. Urban Mörath Anton, Zur ältesten Geschichte der Stadt Krummau. MVGDB XXXVI. 1898 Müller Aug., Quellen- und Urkundenbuch des Bezirkes Teplitz-Schönau bis zum Jahre 1500. Prag 1929 Müller V., Památky městského archivu lipnického. Pam. arch. XXI. 1906 Národní museum 1818—1948 v. J. Charvát Nejedlý Zdeněk, Dějiny města Litomyšle a okolí. Díl prvý. V Litomyšli 1903 Němec Karel, Dějiny města Horažďovic. 1936 Novák J. B., Formulář biskupa Tobiáše z Bechyně (1276—1296). Archiv historický, č. 22. V Praze 1903 Novotný Č. v. Šnajdr L. Novotný Václav, České dějiny. Dílu I. část III. a IV. V Praze 1928, 1937 Nowak R., Der Baderhof in Rothsaifen bei Bergreichenstein. Festschrift zur Sechs- hundertjahrfeier der königl. freien Goldbergstadt Bergreichenstein im Böhmer- walde 1330—1930 Ottův slovník naučný. Díl I.—XXVIII. V Praze 1888—1909 Palacký Fr., Dějiny národu českého. Díl I.—V. (2. a 3. vyd.). V Praze 1876—1878 Palacký Fr., Paběrky písemností rozličných z r. 1401—1420. Archiv Český, sv. VI. Palacký Fr., Paběrky písemností všelikých z let 1421—1438. Archiv Český, sv. VI. Palacký Fr., Ueber Formelbücher, zunächst in Bezug auf böhmische Geschichte I.—II. 1842—1847 Palacký Fr., Zápisy všeliké o věcech soukromých od r. 1436. Archiv Český, sv. VI. Palacký Fr. v. též Dílo Fr. Palackého Památky archeologické a místopisné (PA) v. Th. Antl, E. Čermák, M. Lüssner, V. Müller, Št. K. Vydra Pangerl M., Urkundenbuch des ehemaligen Cistercienserstiftes Goldenkron in Böhmen. Fontes rerum Austriacarum. II. Abtheilung: Diplomataria et acta. XXXVII. Band. Wien 1872 Pangerl M., Urkundenbuch von Hohenfurth. Fontes rerum Austriacarum. II. Ab- theilung: Diplomataria et acta. XXIII. Band. Wien 1864 Panni Engelbert, Die königliche freie Gold-Bergstadt Bergreichenstein. Bergreichenstein 1876 Paprocký z Hlohol Bartoloměj, Diadochos, id est successio, jinak posloupnost knížat a králův českých, biskupův a arcibiskupův pražských a všech třech stavův slav- ného království Českého, to jest panského, rytířského a městského. Praha 1602 Paudler A.-Böhm A., Pastor Schlegels Chronik von Bensen. Bensen 1887 Pekař Josef, Žižka a jeho doba. Díl 1.—4. V Praze 1927—1933 Pelleter Mich., Denkwürdigkeiten der Stadt Falkenau an der Eger und ihrer nächster Umgebung. Falkenau 1876 Pelzel Fr. M., Kaiser Karl der Vierte, König in Böhmen. I.—II. Prag 1781 Pešina z Čechorodu Tomáš, Mars Moravicus. Pragae 1677 Picha Alois v. Schmidt Walentin-Picha Alois Pinkava V., Geschichte der Stadt Gabel und des Schlosses Lämberg in Böhmen. Gabel 1897 435

Strana 436
Podlaha A., Libri erectionum archidioecesis Pragensis saeculo XIV. et XV. Liber VI. Pragae 1915 Podlaha A., Series praepositorum, decanorum, archidiaconum aliorumque praelatorum et canonicorum S. Metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora. Pragae 1912 Podlaha A., Supplementum secundum ad seriem praepositorum... Pragae 1925 Pohl J., Radnice, Rokycany 1905 Poimon Fr., Polná. Hradec Králové 1897 Pojednání Král. české společnosti nauk v. J. Truhlář Polensko v. K. Turecký Prameny dějin českých v. J. Emler, J. Gebauer, J. Goll Prášek J. V., Brandejs nad Labem. Město, panství i okres. Díl I.—III. V Brandejse 1908—1913 Profous Antonín, Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl I.—III. V Praze 1947—1951 Prokeš Jaroslav, Archiv ministerstva vnitra a vědecké badání. Část II. Sborník archivu ministerstva vnitra v Praze. Sv. X. V Praze 1937 Pröckl W., Geschichte der Stadt Königsberg. 1884 Průvodce po ústředním archivu ministerstva vnitra v Praze. Praha 1952 Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae v. J. Emler, K. J. Erben, B. Mendl Regesta imperii v. W. Altmann. A. Huber Rieger B., O statcích zvláštních. Sborníku věd právních a státních svazek zvláštní. V Praze 1907 Roštlapil J., Paměti města Dobrušky. Jedenáctá výroční zpráva o školách obecných a měšťanských chlapeckých i dívčích v Dobrušce 1903 Roubík František, Silnice v Čechách a jejich vývoj. V Praze 1938 Rozpravy České akademie věd v. B. Mendl, A. Sedláček Rozpravy Král. české společnosti nauk v. F. Tadra Runge Fr., Das Deutsch-Gabler Stadtarchiv. Deutsch-Gabel in tausendjähriger Ver- gangenheit. Deutsch-Gabel 1926 Rynešová Blažena, Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka. Díl I.—III. V Praze 1929 až 1937 Sborník archivních prací archivu ministerstva vnitra v. Zd. Fiala Sborník archivu ministerstva vnitra v Praze v. J. Prokeš Sborník Historického kroužku v. Fr. Krásl Sborník věd právních a státních v. B. Rieger Sedláček A., Die altböhmischen Bestände des Oelser Archivs. Věstník Král. české spol. nauk 1887 Sedláček A., Děje Třebenic. 1900 Sedláček A., Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl I.—XV. V Praze 1882—1927 Sedláček A., Listy ze ztracených archivů panských, kteréž se v Paprockého Diadochu připomínají, na pravý čas a pravé udání svedené. I.—II. Věstník Král. české spol. nauk 1890, 1892 Sedláček A., Místopisný slovník království Českého. V Praze 1908 Sedláček A., Paběrky ze starých pamětí obce mezimostské. Český jih, roč. VI. 1878 Sedláček A., Paměti a doklady o staročeských mírách a vahách. Rozpravy České aka- demie věd. Třída I. Č. 66. V Praze 1923 Sedláček A., Svobody Protivy z Kasejovic. ČČH XVII. 1911 436

Strana 437
Sedláček A., Zbytky register králův římských a českých z let 1361—1480. Archiv histo- rický, č. 39. V Praze 1914 600 Jahre Rabenstein an der Schnella. Graslitz 1937 Senft Eduard, Geschichte der Herrschaft und Stadt Plan in Böhmen. Erster Band. 2. Auflage. Plan 1932 Schaller J. G., Topographie des Königreichs Böhmen. Band I.—XVI. Prag 1785—1790 Schmidt Georg, Privilegien der Herren von Schwanberg für ihre Stadt Haid. MVGDB LXVII. 1929 Schmidt Walentin—Picha Alois, Urkundenbuch der Stadt Krummau in Böhmen. Band I.—II. Prag 1908—1910 Schulz Václav, Listy do Budějovic zaslané. Archiv Český, sv. XXI. Schwarz E., Die Ortsnamen der Sudetenländer als Geschichtsquelle. München—Berlin 1931 Sitzungsberichte der Königlichen böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften v. Věstník Královské české společnosti nauk Slavík Fr. A., Dějiny města Vlašimě a jeho statku. Tábor 1889 Slovenský archiv v. V. Chaloupecký Sternberg Kaspar, Umrisse einer Geschichte der böhmischen Bergwerke I.—II. Prag 1837 Strakonice (propagační spis) v A. Birnbaumová Strakonicko (vlastivědný časopis) v. E. Ježek Šebánek Jindřich, Archivy zrušených klášterů moravských a slezských I. Brno 1932 Šebánek J.—Dušková S., Kritický komentář k moravskému diplomatáři. V Praze 1952 Šimáček F., Klášter řádu sv. Augustina na Bezdězi. Bezděz, roč. III. 1932 Šimák J. V., České dějiny. Dílu I. část 5. Středověká kolonisace v zemích českých. V Praze 1938 Šimák J. V., Místopisné drobnosti II. ČČH XL. 1934 Šimák J. V., Privilegia města Turnova. Třetí zpráva musea turnovského za léta 1893 až 1896 Šimák J. V., Příběhy města Turnova nad Jizerou I.—III. V Turnově 1903—1904 Šnajdr L.—Novotný Č., Dějiny a pamětihodnosti města Nových Benátek nad Jizerou. Nové Benátky 1931 Šubrt Fil., Z pamětí města Deštné. Tábor 1890 Šusta Josef, České dějiny. Dílu II. část 1.—3. V Praze 1935—1946 Tadra Ferdinand, Cancellaria Arnesti. AÖG LXI. Wien 1880 Tadra Ferdinand, Nově nalezené rukopisy formulářů XIII. a XIV. století. Rozpravy Král. české společnosti nauk, VII. řada, sv. 2, č. 3. V Praze 1888 Tadra Ferd., Summa Gerhardi. AÖG LXIII. Wien 1882 Tadra Ferd., Z literární činnosti v klášteře bosáků u sv. Václava v Praze. Věstník České akademie věd a umění XV. 1906 Teichl A., Geschichte der Herrschaft Gratzen. Gratzen 1899 Teichl A., Geschichte der Stadt Gratzen mit theilweiser Berücksichtigung der Herrschaft Gratzen. Gratzen 1888 Teplý František, Dějiny města Jindřichova Hradce I.—II. Jindřichův Hradec 1927 1936 Teplý František, Dějiny města Volyně. 2. vyd. Volyň 1933 Teplý Fr., Paměti starožitného města Miličína a jeho okolí. V Praze 1899 Tischer František, Listiny Jindřicho-Hradecké z let 1388—1529. Archiv Český, sv. XI. Tomek V. V., Dějepis města Prahy. Díl I.—XII. V Praze 1855—1901 437

Strana 438
Tomek V. V., Příběhy města a panství Děčínského. ČČM XV. 1841 Truhlář J., Urbář panství rožmberského z r. 1379. Pojednání Král. české společnosti nauk, ř. VI, díl 10. V Praze 1880 Truöl C., Die Herren von Colditz und ihre Herrschaft. Leisnig 1914 Turecký Karel, Listář města Polné. Polensko, roč. III. 1940 Unser Egerland v. K. Mädler Urban Michael, Zur Geschichte der Stadt und Herrschaft Königswart. MVGDB XIX. 1881 Valenta J., Paměti královského zlatohorního města Nového Knína. Příbram 1932 Vaněk F. v. Hostaš K.—Vaněk F. Veselý Ignác, List Karla IV. Janu z Dražic. Časopis katolického duchovenstva LXXII. 1931 Věstník České akademie věd a umění v. Ferdinand Tadra Věstník Královské české společnosti nauk v. H. Gross, A. Sedláček Voigt J., Geschichte der Ballei des Deutschen Ordens in Böhmen. Denkschriften der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften. Phil.-hist. Classe. Zwölfter Band. Wien 1852 Vojtíšek Václav, O pečetech a erbech měst pražských i jiných českých. Zprávy Památ- kového sboru hlav. města Prahy. Sv. VIII. V Praze 1928 Volf Miloslav, Popis městských archivů v Čechách. Zvláštní otisk ze Zpráv Českého zemského archivu, sv. IX. Praha 1947 Volf Miloslav, Příspěvky k historii obchodních styků s cizinou ve středověku. Čas. Spol. přátel star. XLIII.—XLIV. 1935—1936 Vydra Št. K., O znaku a pečetích města Horažďovic. Pam. arch. XXIII. 1909 Waldheimat v. Heumer-Kleiner Fr. Weiss K., Český jih a Šumava v lidové písni. Díl prvý. V Praze 1928 Weizsäcker Wilhelm, Magdeburger Schöffensprüche und Rechtsmitteilungen für das Oberhof Leitmeritz. Stuttgart—Berlin 1943 Ziegelbauer M., Epitome historica... monasterii Brevnoviensis. Coloniae 1740 Zprávy Českého zemského archivu v. M. Volf Zprávy Památkového sboru hlav. města Prahy v. V. Vojtíšek Zprávy Zemského archivu království Českého v. J. Borovička Zuman František, Bělské privilegium Hynka Berky z Dubé z r. 1337. Bezděz, roč. VIII. 1937 438

Strana 439
OBSAH Předmluva. Úvod . Listiny a listy z let 1232—1452 Seznam zkratek . Seznam použité literatury . . . 5 9 . 13 . . . . 430 . . . . 431 Upozornění Protože ve všech třech svazcích IV. dílu se opakují stejná hesla místní, osobní i věcná, bude až ke třetímu připojen podrobný rejstřík, který obsáhne všechny tři svazky IV. dílu.

Strana 440
"ANIADATIISTVÍS CSAV r CODEX IURIS MUNICIPALIS REGNI BOHEMIAE IV — 1 Sekce filosofie a historie Dr Antonín Haas PRIVILEGIA NEKRÁLOVSKÝCH MĚST ČESKÝCH z let 1232—1452 Vědecký redaktor akademik Václav Vojtíšek Recensoval doc. Dr František Graus Vydalo Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1954. Redaktoři nakladatelství: hlavní redaktor Dr Milan Skalník, redaktor publikace Dr Ladislav Ulčák, technický redaktor Oldřich Dunka. Obálku navrhl Stanislav Valášek. Z nové sazby písmem garmond Latinka vytiskla Práce, n. p., I. vydání, náklad 660 (1—660) výtisků. Podepsáno k tisku 10. 6. 1954. 301 02/65 — 1229/1/53/1II/2 — D 07621 — 210 — Sazba 17. 8. 1953, tisk 28. 6. 1954 — Plánova- cích archů 27,50, autorských archů 33,10, vydavatelských archů 33,58 — Stran 440 — Papír 222 20, formát 70 x 100, 80 g. Cena brož. výtisku 120 Kčs (1. 10. 1953)