12 řizovati a nad tím ruku držeti máme, aby dvakrát každého roku súdy a roky zemské pořádně držány na ty časy, jak od starodávna držány 18) bývaly, byly. (5.) A kdybychom my neb budúcí potomci naši za slušnémi pří- činami v saudu zemském osobú svú seděti nemohli, máme místo naše v tom súdu maršálkem49) osaditi, aneb jestli že by maršálek pro nemoc aneb jiné potřeby tu seděti nemohl, má se jeho místo jedním saudcím, který k saudu prve přísahu učinil, osaditi. A kdyby maršálka zemského nebylo, máme s saudci a stavy toho knížetství k tomu úřadu za mar- šálka osobu hodnů z prostředkúv jiných stavúv, stavu panského neb rytířského voliti, kerýž by na statku pozemském osedlý byl5o), všakž tak, aby nám z súdu zemského tři neb čtyry osoby k tomu hodné na cedule poznamenané dali. Z kterýchžto poznamenaných osob my nadepsané kníže neb erbovie, potomci naši jednoho z nich voliti máme.51) královský prokurator (Čelakovský, České právní dějiny 2. vyd. str. 135). Na Moravě zasedali úředníci zemští (komorník, sudí, písař, hofrychtéř, podkomoří, maršálek), biskup olomoucký, předsedal hejtman zemský a od roku 1492 bylo přísedícími 14 pánů a 6 rytířů (Kameníček, Zemské sněmy a sjezdy moravské H. 10). Na Opavsku zasedalo na soudě 18 přísedících a všichni úředníci (Lepař, Historické hovory o našem Slezsku 1881 str. 8). Na Opolsku a Ratibořsku dle zřízení z roku 1562 (1. XXIII.) zasedal na soudě hejtman, sudí, kancléř a patnácte soudců. Na Těšínsku zasedalo všechno rytířstvo, sudí a kancléř a předsedal maršálek (nebo kníže). Ze Zřízení opolského (list. XXV.) přejato ustanovení Zřízení těšínského (l. 6), že nutna jest přítomnost 9 soudců, maršálka, sudího a kancléře. 48) Pro srovnání terminy zemských soudů ostatních zemí: V Čechách byly do roku 1543 čtyři terminy na čtyři suché dny, roku 1543 jeden zrušen a nahrazen sirotčími dny ke každému ze zbylých terminů přidanými. Na Moravě byly čtyři ter- miny: dva v Olomouci (o Třech králích a o sv. Janu Křtiteli) a dva v Brně (v neděli po Kunhutě a v druhou neděli postní). Na Opavsku byly v XV. století dva terminy v pondělí svatodušní a před vánocemi, na Krnovsku také dva první středu po po- pelci a v suché dny před sv. Václavem, na Opolsku dva v pondělí po první neděli v půstě a v pondělí před Bartolomějem, na Těšínsku v pondělí před sv. Duchem a v pondělí před sv. Kateřinou. 49) Maršálek zastupoval v této době knížete. Vedle něho vystupuje hejtman jako úředník dvorský (r. 1423, Prasek, Děj. Těš. 177, 1567. Hofhauptmann, nebo hauptmann des fürstlichen Hofes, Pfotenhauer Z. f. G. Schl. XVIII.) — Proto také ještě 1629 nález začíná „Na místě J. kn. Mti. pan maršálek a páni soudcové zemští nalezli“. Později v XVII. století dostal se v čelo země hejtman a maršálek stal se úředníkem druhým. Roku 1667 nález začíná „Na místě JMti v nepřítomnosti pana hejtmana zemskýho pan maršálek a páni soudci zemští nalezli...“ Převody nemo- vitostí dály se patrně před maršálkem tehdy, měl-li k tomu zvláštní plnou moc, jinak před knížetem. V tom jest rozdíl proti Opolsku-Ratibořsku (privil. čl. 9). 50) Odpovídá opol.-ratib. privil. čl. 9. — V Čechách slibovali již Sigmund (1436) a Albrecht (1438) ve svých volebních kapitulacích, že hejtmanem ustanoví pouze domácího člověka. Na Moravě bylo ustanovení toho druhu v Knize Drnovské (str. 10). O fojtovi Hornolužickém slíbeno 1490, že bude jim český pán (Knothe, Urkundliche Grundlagen zu einer Rechtsgeschichte der Oberlausitz N. Laus. Mag. LIII. str. 366), fojtové Dolnolužičtí dle privil. 1598 (Inventarium diplomaticum Lusatiae Inferioris 1834 čís. 1439) měli býti z domácích lidí. Pro vrchního hejtmana slezského ustanoveno v privilegiu 1498, že jim má býti kníže slezský. Pro jednotlivá knížetství jsou ustanoveni: Vratislavsko 1327, Lehnice 1449, Svidnice-Javor 1353, Opolí a Ra- tiboř 1531, Veliký Hlohov 1544. 31) V Lehnici měl jmenovati kníže hejtmana s radou země (1449), v Olešnici cizího hejtmana jen s radou starších. Hejtmané přísahali stavům a knížeti a vydávali stavům někde revers (Hlohovsko, Svidnice-Javor, Dolní a Horní Lužice). — Právo návrhu získali roku 1598 stavové dolnolužičtí; navrhovali od té doby 2—3 osoby z pánů nebo rytířů na místo fojtovo.