15 — (16.) A pokudž by se kterému z panův aneb z rytířstva dočteného knížectví od nás aneb budúcích erbúv a potomkúv našich nějaké ukrá- cení býti zdálo, ten každý bude moci nás i erby a budúcí potomky naše ku právu zemskému zapohnati, a my slibujem s budúcími potomky našimi k tomu právu státi, dostáti a právu býti, náleží trpěti aneb k takovým púhonům a žalobám osoby neb osobu jednou ku právu tomu usedlú zmocniti máme listovně pod pečetí na zisk i na ztrátu 3). Tomu na svědomí pečet naší knížetcí k tomuto listu přivěsiti sme rozkázali, jenž jest dán a psán na Těšíně v pondělí před Navštívením Panny Marie (30. června), léta páně tisícího pětistého sedmdesátého druhého. A při tom jsou byli urození věrní naši milí: Vácslav Rutzký z Rutz a na Rudici, kancléř knížetství Těšínského, Tomáš Mléčko z Ji- lovnice, Achací Celo z Čěchovic a na Děhýlově, Daniel Špígel z Žějdlovic a na Velkých Ochábích, Michal Radotzký z Radotze a na Kalembicích, Petr Karvinský z Karviné a na Velkých Kunčicích, Kašpar Borek z Roz- tropic a na Vendryni, Jan Kecherle z Pestrče a na Pestrci. III. Potvrzení privilegia Václavova králem Rudolfem II. My Rudolf Druhý z Boží milosti volený Římský císař, po všecky časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, arcikníže Rakúské, marghrabě Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužnický (sic) marghrabě etc. oznamujem tímto listem všem, že jsme se vší poníženosti prošení od stavu panského a rytířského knížetství Těšínského, věrných našich milých, abychom jim pro budúci stálost a bezpečenství privilegium a list někdy osvíceného Václava, knížetie Těšínského a Velikého Hlohova, pána jich, kteréž jest jim s dobrú vúlí a jistým vědomím svým dal a propůjčil, milostivě jakožto král Český a nejvyšší kníže Slezské schváliti, je obnoviti a potvrditi ráčili. Kterýžto list a privilegium slovo od slova takto v sobě zní: (následuje text privilegia Václavova). K jejichžto pokorné prosbě nakloněni jsúce a vidauce týž list celý a neporušený býti, protož s dobrým rozmyslem, našim jistým vědomím, s raddú věrných našich milých, mocí královskú v Čechách a jakožto nejvyšší kníže Slezské jej jsme schváliti, obnoviti a potvrditi ráčili a tímto listem mocně schvalujem, obnovujem a potvrzujem, chtíce tomu konečně, aby při tom při všem zústavení a bez všech a všelijakých překážek Ratibořska žádná kompetence. Zakročiti má kníže sám. To odpovídá poměrům v Čechách a na Moravě, kde města nad šlechticem žádné pravomoci neměla. Jinak v Lužicích a Dolním Slezsku. Winter, Kulturní obraz českých měst (1892) II. 32; Kameniček, Sněmy II. 116. 63) Přejato z privilegia opol.-ratib. čl. 27., avšak s obmezením dodaným v po- tvrzení Ferdinandově čl. 2. z roku 1558. Předchůdce pro Těšínsko bez tohoto obme- zení jest v privilegiu 1498 čl. 3. Jinak platila všeobecně v zemích českých zásada, že panovník zemskému soudu podléhá a má osobně se před něj dostaviti (Kn. Drnovská 27; Zř. Vladislavské 9 a 448). Ferdinand I. všude proti tomu se postavil. Na Moravě po dlouhém sporu do zřízení z roku 1535 (l. 13b) přejali, že může markrabí dáti se zastoupiti podkomořím nebo jiným zástupcem. Také manskému právu Velikého Hlohova přiznáno právo souditi nad zeměpánem (priv. 1544, Wein- garten, Fasciculi II. 104).