9 on i s dědici svými nebude povinnen jinde odpoviedati a práv bejti než toliko před kniežaty Slezskými a v zemi Slezskej“4). (3.) Pakli by je kdo nižšieho řádu z čehož kolivěk viniti chtěli, nemají vo to takovým jinde právi býti, než před zemany svými osadiece právo dostatečně, a cožkolivěk oběma stranoma od těch zemanúv za spra- vedlivé nalezeno bude, tomu všemu každá strana dosti učiniti má a po- vinna bude beze všie odpornosti35). (4.) Pakli by knížata Těšínská zanetbali aneb nechtěli práva do- statečně, jakož by na to slušelo, osaditi, a to na ně v pravdě provedeno a shledáno bylo, tehdá ten aneb ti, kteříž by tam u nich spravedlnosti své dosiehnúti nemohli, mohou se utéci k hejtmanu a správci knížetství Slezského, nynějšímu aneb budaucím, kteřížto mají jim a povinni budau 36 spravedlnosti jejich dopomoci tolikrát, kolikrát by toho potřeba kázala36). (5.) Item také sme tuto další milost naší témuž Kazimírovi a dě- dicóm jeho učinili a tiemto listem činíme, aby mohli bíti a dělali minci svau v témž knížetstvie Těšínském. Však to opatříti mají a povinni budau napřed, aby ta mince přísadu dobrú a slušnú měla a s mincí se jiných knížat Slezských, kteříž by na to takovéž milosti jměli, srovnávala, a ta- kovú minci když by kolivěk dělali a bili, mají bráti a je (sic) užívati v knížetstvie Slezském a k jakožto minci naší aneb jiných knížat Slezských a to bez našie budúcích našich králúv Českých a knížat Slezských i jiných všech lidí všelijaké překážky7). 34) Soudní právo nad knížaty slezskými náleželo králi Českému, jako jich len- nímu pánu. Jak Karel IV., tak i Václav IV. ho nejednou užili. Ve válkách husitských vytvořila si však knížata ve svých spolcích roku 1427 a 1435 vlastní soudy pro spory knížat mezi sebou. Zánikem spolků těch zanikly i tyto soudy. V době Matyáše Korvína, kdy na ráz tvořena organisace centrální, zvláště centrální hejtman a sněmy, v otázce soudu nestalo se nic. Teprve privilegium slezské z roku 1498 zavedlo nej- vyšší slezský soud, vrchní a knížecí právo (Ober- u. Fürstenrecht). Právo to zase- dalo dvakráte v roce, v pondělí po neděli Jubilate a v pondělí po sv. Michalu ve Vratislavi. Pro Horní Slezsko zřízen ještě třetí termin na pondělí po Třech králích, jehož místo bylo ustanoviti vrchnímu hejtmanu Slezskému. Sestávalo z knížat a jich povolaných radů. Territoriálně vztahovalo se na celé Slezsko. Věcná kompetence jeho byla: spory knížat a svobodných pánů, původně jen jako žalobců, později i jako žalovaných, pokud nežaloval je vlastní poddaný, v kterémžto případě pravidelně od- povídali před soudem svého territoria, dále dovolávání se práva v případě odepření práva. Ve všech případech obmezovala se kompetence jeho na spory civilní. — Appellace od rozsudku jeho se nepřipouštěla. Další rozvoj tohoto práva srovnej Rachfahl, Die Organisation der Gesamtstaatsverwaltung Schlesiens vor dem dreissig- jährigen Kriege 1894 str. 191 a n. Nutno však ještě upozorniti na to, že organisace tohoto knížecího práva slez- ského stala se teprve privilegiem z 28. listopadu 1498, kdežto privilegium těšínské jest z 23. února 1498, tedy z doby před vlastní organisací. Ukazuje to k tomu, že patrně již před tím zásada ta se tvořila. 35) Srov. poznámku 63 k článku 16. privilegia z roku 1572. 36) Stížnost na odepření práva šla ve Slezsku po privilegiu 1498 k vrchnímu hejtmanu „wo aber dem cleger an irkainem endt die billichait des rechten nit vor- hulffen wurde, alsdann mag der cleger zupflucht haben an die oberhawbtmann der landt und bitten vor en seiner beschwerung zu schreiben.“ Také tady předcházela partikulární ustanovení jako jest těšínské. Další postup byl ten, že nevyřídila-li- řádná instance na intervenci vrchního hejtmana spor do půl roku, předá tento kní- žecímu právu. Rachfahl, Organisation 164 a 191. 37) Právo mincovní patřilo knížatům Těšínským jako jiným slezským od pra- dávna a oni je také od počátku vykonávali. Roku 1432 kněžna Ofka prodala je městu Těšínu (Archiv český XVIII. 21), a teprve za Kazimíra začala zase knížata ra-