z 16 stránek
Titul


Úvod




Těšínské privilegium krále Vladislava



Privilegium knížete Václava





Potvrzení privilegia Václavova


Název:
Privilegia těšínská z roku 1498 a 1572
Autor:
Kapras, Jan
Rok vydání:
1912
Místo vydání:
Opava
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
16
Počet stran předmluvy plus obsahu:
16
Obsah:
- 1: Titul
- 3: Úvod
- 7: Těšínské privilegium krále Vladislava
- 10: Privilegium knížete Václava
- 15: Potvrzení privilegia Václavova
upravit
Strana 1
PRIVILEGIH TĚŠÍNSKÁ Z ROKU 1498 H 1572. PODHVA JUDR. JAN KHPRHS. R TISKEM KNIHTISKHRNY MATICE OPHVSKE V OPHVE.
PRIVILEGIH TĚŠÍNSKÁ Z ROKU 1498 H 1572. PODHVA JUDR. JAN KHPRHS. R TISKEM KNIHTISKHRNY MATICE OPHVSKE V OPHVE.
Strana 2
Strana 3
Úvod. Těšínsko1) tvořilo druhdy součástku Opolska, od něhož se r. 1290 oddělilo jako knížetství samostatné. Tehdy k němu patřilo také Osvě- timsko se Zátorskem, které roku 1316 odděleno, ale 1407 zase připojeno. Dále dostalo se do rukou knížat Těšínských Býtomsko (1358), Sěversko (1359), Hlohovsko a Střelínsko (1384) a Místecko (1402). Tento značný komplex zemí rozdělen v letech 1414—16 tak, že kníže Bolek dostal Těšínsko, Býtomsko, Sěversko a Hlohovsko, Kazimír pak Osvětímsko, Tošecko, Hlivicko a Střelínsko. Roku 1442 prodáno Sěversko biskupovi Krakovskému, když před tím došlo k dalšímu dělení, v němž Václav dostal Býtom se Sěverskem, Vladislav Hlohovsko, Přemek a Bolek II. podělili se Těšínskem, které Kazimír II. spojil konečně ve svých rukou. Od roku 1328 Těšínsko jako mnohá jiná slezská knížectví ocitlo se v závislosti lenní na koruně České2). Stejně jako ve všech knížetstvích slezských jevil se i na Těšínsku dvojí živel v ústavě: kníže a stavové3). Kníže snažil se získati různé výhody a privilegia, kterými by zvláště výhodně upraven byl poměr jeho ke králi Českému, stavové usilují o to, aby obmezili moc knížete. Vytvořením centrální organisace slezské v době Matyáše Korvína v podobně vrchního hejtmana a knížecího sněmu, k nimž za Vladislava přistoupilo i vrchní neb knížecí právo, přišel kníže Tě- šínský jako representant svého území do styku i s těmito institucemi. Stoupající moc králů Českých ve Slezsku té doby nutila knížata zvláště použíti vhodné příležitosti a dáti si zajistiti mnohdy i práva, která jim od pradávna druhdy jako suverenním knížatům patřila, jako pouhá pri- vilegia, aby spor o ně mohl tímto způsobem býti vyloučen. Všechny tyto snahy kombinované vystupují v těšínském privilegiu z roku 1498, vydaném králem Vladislavem, které vydáno jest sice knížeti 1) Literatura o Těšinsku: A. Heinrich, Versuch über die Geschichte des Her- zogtums Teschen 1818; Biermann, Geschichte des Herzogtums Teschen (1863, 2. vy- dání 1894); Sláma, Dějiny Těšínska 1889; Prasek, Dějiny knížetství Těšínského až do roku 1433, 1894; Peter, Geschichte der Stadt Teschen 1888; Zibrt, Bibliografie II. 6337—64. 2) Emler, Regesta III. 498. — Grünhagen, Geschichte Schlesiens 1. (1884) 151; Dušek, O připojení knížetství Slezských ke koruně České, Č. Č. M. 1885. 2) Rachfahl, Die Organisation der Gesamtstaatsverwaltung Schlesiens vor dem Dreissigjährigen Kriege (1894) str. 39 a n.
Úvod. Těšínsko1) tvořilo druhdy součástku Opolska, od něhož se r. 1290 oddělilo jako knížetství samostatné. Tehdy k němu patřilo také Osvě- timsko se Zátorskem, které roku 1316 odděleno, ale 1407 zase připojeno. Dále dostalo se do rukou knížat Těšínských Býtomsko (1358), Sěversko (1359), Hlohovsko a Střelínsko (1384) a Místecko (1402). Tento značný komplex zemí rozdělen v letech 1414—16 tak, že kníže Bolek dostal Těšínsko, Býtomsko, Sěversko a Hlohovsko, Kazimír pak Osvětímsko, Tošecko, Hlivicko a Střelínsko. Roku 1442 prodáno Sěversko biskupovi Krakovskému, když před tím došlo k dalšímu dělení, v němž Václav dostal Býtom se Sěverskem, Vladislav Hlohovsko, Přemek a Bolek II. podělili se Těšínskem, které Kazimír II. spojil konečně ve svých rukou. Od roku 1328 Těšínsko jako mnohá jiná slezská knížectví ocitlo se v závislosti lenní na koruně České2). Stejně jako ve všech knížetstvích slezských jevil se i na Těšínsku dvojí živel v ústavě: kníže a stavové3). Kníže snažil se získati různé výhody a privilegia, kterými by zvláště výhodně upraven byl poměr jeho ke králi Českému, stavové usilují o to, aby obmezili moc knížete. Vytvořením centrální organisace slezské v době Matyáše Korvína v podobně vrchního hejtmana a knížecího sněmu, k nimž za Vladislava přistoupilo i vrchní neb knížecí právo, přišel kníže Tě- šínský jako representant svého území do styku i s těmito institucemi. Stoupající moc králů Českých ve Slezsku té doby nutila knížata zvláště použíti vhodné příležitosti a dáti si zajistiti mnohdy i práva, která jim od pradávna druhdy jako suverenním knížatům patřila, jako pouhá pri- vilegia, aby spor o ně mohl tímto způsobem býti vyloučen. Všechny tyto snahy kombinované vystupují v těšínském privilegiu z roku 1498, vydaném králem Vladislavem, které vydáno jest sice knížeti 1) Literatura o Těšinsku: A. Heinrich, Versuch über die Geschichte des Her- zogtums Teschen 1818; Biermann, Geschichte des Herzogtums Teschen (1863, 2. vy- dání 1894); Sláma, Dějiny Těšínska 1889; Prasek, Dějiny knížetství Těšínského až do roku 1433, 1894; Peter, Geschichte der Stadt Teschen 1888; Zibrt, Bibliografie II. 6337—64. 2) Emler, Regesta III. 498. — Grünhagen, Geschichte Schlesiens 1. (1884) 151; Dušek, O připojení knížetství Slezských ke koruně České, Č. Č. M. 1885. 2) Rachfahl, Die Organisation der Gesamtstaatsverwaltung Schlesiens vor dem Dreissigjährigen Kriege (1894) str. 39 a n.
Strana 4
A jako zástupci země, jehož některá ustanovení jsou však také ve prospěch stavů. Zatím stavové v XVI. stol. ve všech territoriích slezských značně se vzmohli a dostali mnohá privilegia4). V knížetství Těšínském patrný jest vzrůst moci stavovské zvláště za knížete Václava (1528—15793), který žil nad své prostředky finanční, byl v stálých tísních peněžitých a dlužen různým osobám stavovským na všechny strany. Není tudíž divu, že právě za něho stavové snadno dosáhli značného privilegia dne 30. června 1572. Privilegium to spočívalo v první řadě na velikém privilegiu stavů opolsko-ratibořských od knížete Hanuše II. z r. 1531°) a na zřízení opolsko-ratibořském z roku 1562.7) Prostřednictvím jich souviselo se staršími privilegiemi stavů vratislavských z r. 13275), lehnických 14499) a svidnicko-javorských 1353 a 1526.10) Méně souviselo s privilegiem velkohlohovským 1544.11) Na základě privilegia z roku 1572 došlo na Těšínsku roku 1573 ku sepsání zřízení zemského12), které vytištěno se souhlasem některých stavů, avšak jinými stavy v odpor vzato. Spory o ně vlekly se delší dobu, až prostřednictvím krále Rudolfa II. odstraněny roku 1590. Rudolf sám potvrdil pak dvěma listy ze dne 27. května 1591 jednak privilegium z roku 1572, jednak zřízení samo. Zřízení těšínské roku 1592 konečně nově vytištěno.13) Privilegium z roku 1572 a Zřízení těšínské, obě vydaná jazykem českým jako úředním jazykem těšínskými1), značí důležité články v recepci českého práva v Horním Slezsku a zatlačení dosud tam platící kombinace práva saského a polského15), jako týž význam pro Opolsko a Ratibořsko mělo privilegium Hanušovo a zřízení z roku 1562. Jako tyto památky právní tak i těšínské čerpaly proto z pramenů moravského práva, z knihy 1) Privilegia ta otištěna v Grünhagen-Markgraf, Lehns u. Besitzurkunden Schle- siens u. seiner einzelnen Fürstenthümer im Mittelalter I.—II. 1881—3 a Weingarten, Fasciculi diversorum jurium (1690) II. *) O rodě knížecím Těšínském Wutke, Stamm u. Uebersichtstafeln der schle- sischen Fürsten 1911. 6) Kapras, Veliké privilegium knížetství Opolsko-Ratibořského ve Sborníku věd právních a státních 1911—2. 7) Tištěno 1563 v Olomouci a 1671 v Nisse. Srov. Kapras, Zemské knihy opolsko-ratibořské v Čas. čes. musea LXXX. 5) Grünhagen-Markgraf I. 67. ») t. I. 401. 10) Weingarten, Fasciculi II. 269 a 276. 11) t. II. 103. 12) Tištěno 1573 v Olomouci. Srov. B. Rieger, Landesordnungen, Böhmische Ländergruppe v Mischler-Ulbrich Staatswörterbuch II. 577. 13) V Olomouci. — O sporech B. Rieger I. c., obšírně Kasperlík, Wenzel von Teschen u. die Stände, Notizblatt 1874. 14) První česká listina soukromá pro Těšínsko je z roku 1432, knížecí z roku 1434. Nedlouho na to stává se čeština výhradnou úřední řečí správy knížecí, sta- vovské i městské. České úřadování končí brzy v Bílsku (1568), v ostatních městech a v úřadech a soudech stavovských udrželo se až do vlády Josefa II. — Kapras, Český úřední jazyk ve Slezsku 1909. 15) J. Meister, Die Aufnahme u. fortdauernde Gültigkeit des Sachsenrechtes in Schlesien 1808.
A jako zástupci země, jehož některá ustanovení jsou však také ve prospěch stavů. Zatím stavové v XVI. stol. ve všech territoriích slezských značně se vzmohli a dostali mnohá privilegia4). V knížetství Těšínském patrný jest vzrůst moci stavovské zvláště za knížete Václava (1528—15793), který žil nad své prostředky finanční, byl v stálých tísních peněžitých a dlužen různým osobám stavovským na všechny strany. Není tudíž divu, že právě za něho stavové snadno dosáhli značného privilegia dne 30. června 1572. Privilegium to spočívalo v první řadě na velikém privilegiu stavů opolsko-ratibořských od knížete Hanuše II. z r. 1531°) a na zřízení opolsko-ratibořském z roku 1562.7) Prostřednictvím jich souviselo se staršími privilegiemi stavů vratislavských z r. 13275), lehnických 14499) a svidnicko-javorských 1353 a 1526.10) Méně souviselo s privilegiem velkohlohovským 1544.11) Na základě privilegia z roku 1572 došlo na Těšínsku roku 1573 ku sepsání zřízení zemského12), které vytištěno se souhlasem některých stavů, avšak jinými stavy v odpor vzato. Spory o ně vlekly se delší dobu, až prostřednictvím krále Rudolfa II. odstraněny roku 1590. Rudolf sám potvrdil pak dvěma listy ze dne 27. května 1591 jednak privilegium z roku 1572, jednak zřízení samo. Zřízení těšínské roku 1592 konečně nově vytištěno.13) Privilegium z roku 1572 a Zřízení těšínské, obě vydaná jazykem českým jako úředním jazykem těšínskými1), značí důležité články v recepci českého práva v Horním Slezsku a zatlačení dosud tam platící kombinace práva saského a polského15), jako týž význam pro Opolsko a Ratibořsko mělo privilegium Hanušovo a zřízení z roku 1562. Jako tyto památky právní tak i těšínské čerpaly proto z pramenů moravského práva, z knihy 1) Privilegia ta otištěna v Grünhagen-Markgraf, Lehns u. Besitzurkunden Schle- siens u. seiner einzelnen Fürstenthümer im Mittelalter I.—II. 1881—3 a Weingarten, Fasciculi diversorum jurium (1690) II. *) O rodě knížecím Těšínském Wutke, Stamm u. Uebersichtstafeln der schle- sischen Fürsten 1911. 6) Kapras, Veliké privilegium knížetství Opolsko-Ratibořského ve Sborníku věd právních a státních 1911—2. 7) Tištěno 1563 v Olomouci a 1671 v Nisse. Srov. Kapras, Zemské knihy opolsko-ratibořské v Čas. čes. musea LXXX. 5) Grünhagen-Markgraf I. 67. ») t. I. 401. 10) Weingarten, Fasciculi II. 269 a 276. 11) t. II. 103. 12) Tištěno 1573 v Olomouci. Srov. B. Rieger, Landesordnungen, Böhmische Ländergruppe v Mischler-Ulbrich Staatswörterbuch II. 577. 13) V Olomouci. — O sporech B. Rieger I. c., obšírně Kasperlík, Wenzel von Teschen u. die Stände, Notizblatt 1874. 14) První česká listina soukromá pro Těšínsko je z roku 1432, knížecí z roku 1434. Nedlouho na to stává se čeština výhradnou úřední řečí správy knížecí, sta- vovské i městské. České úřadování končí brzy v Bílsku (1568), v ostatních městech a v úřadech a soudech stavovských udrželo se až do vlády Josefa II. — Kapras, Český úřední jazyk ve Slezsku 1909. 15) J. Meister, Die Aufnahme u. fortdauernde Gültigkeit des Sachsenrechtes in Schlesien 1808.
Strana 5
5 — Drnovské5), ze zřízení zemských z roku 1535, 1545 a 1562, jakož i z českých zřízení zemských z roku 150017), 1530, 1549 a 1564“.18) Význam obou těšínských právních památek neobmezil se pouze na Těšínsko samo. Právo jimi vytvořené bylo přijato také v sousedních panstvích stavovských. Zřízení zemského Těšínského užívalo se ve sta- vovských panstvích (minores status) oddělených druhdy r. 1572 od Tě- šínska: Frýdku, Bílsku a Fryštátě19), jakož i pozdějších drobných Ráji, Německé Lutini, Rychvaldě, Dombrové a Orlové24). Zřízení to však také 21) platilo na panstvích, druhdy od Ratibořska oddělených, Vladislavském 23 a Bohumínském22), jakož i na svobodném panství stavovském Blštinském I. A. Privilegium z roku 1498 zachovalo se a) v rukopisech: 1. v registrech krále Vladislava II. v státním archivu ve Vídni pod sign. 201 na fol. 8 pod titulem „Kazimírovi kniežeti Těšínskému.2) 2. inserované plným zněním v potvrzení knížete Těšínského Adama Václava, jehož originál na pergameně psaný a pečetí knížecí na proužku pergamenovém přivěšenou opatřený chová se v arcivévod- ském zámeckém archivu Těšínském. Potvrzení to vzato za podklad našeho vydání. Od rukopisu pod čís. 1. uvedeného liší se pouze no- vějším pravopisem. Uvod a konec jeho zní: „My Adam Václav z boží milosti v Slezí kníže Těšínské a Velikého Hlohova etc., Jejich Milosti Římského císaře, Uherského a Českého krále rada a nařizený vojenský najvyšší, známo činíme tímto listem obecně přede všemi, kdežkoli čten anebo čtoucí slyšán bude. Jakož jsou nám stav panský a rytířský, oby- vatelé zemští knížectví našeho Těšínského, nám vzácně zvláště věrní milí, listu slavné paměti krále Vladislava Uherského a Českého na kní- žetství práva a svobody naše knížecí znějícího vidimus hodnověrný na pergameně napsaný s visutú pečetí úplné rady města královského Vra- tislavě k nynějšímu sněmu obecnímu a k činění holdu Jeho Milosti králi Mathiásovi toho jména druhému, Uherskému a Českému etc. králi a pánu našemu najmilostivějšímu do Vratislavě rozepsanému propůjčili a k po- třebě naší i všeho knížetství poddaně důvěřili, kterýžto list královský slovo od slova zní takto: (následuje privilegium Vladislavovo). A protož my nadepsaný kníže Adam Václav tímto listem a reversem našim od sebe i na místu (sic) erbú a budoucích našich připovídáme, že při štastným našem domúv se navrácení dotčený vidimus v cele a beze všeho porušení předepsaným obyvatelóm našim zemským a věrným rukám jejich zase přinavrátiti a oddati máme a chceme, vše věrně a právě. Tomu na svě- 16) Vyd. V. Brandl 1868. 11) Vyd. Palacký v Archivu českém V. 18) J. a H. Jireček, Zřízení zemská království českého XVI. věku, 1882. 19) Srov. poznámku 56 ke čl. 9. privilegia z roku 1572. 20) D' Elvert, Die Verfassung und Vervaltung von Oestr. Schlesien v VII. sv. Schriften str. 149. 21) Hirsch, Rechtsgeschichtliche Nachrichten der ehem. Minderstandesherrschaft Loslau, Z. f. G. Schl. XXX. 191. 22) Westarp.-Stylo, Das Provinzialrecht Schlesiens 1830 str. 562. 22) t. 559. 24) Srov. blíže úvod Teigův k vydání těchto register v Archivu českém sv. XVIII. str. 1. Histor.
5 — Drnovské5), ze zřízení zemských z roku 1535, 1545 a 1562, jakož i z českých zřízení zemských z roku 150017), 1530, 1549 a 1564“.18) Význam obou těšínských právních památek neobmezil se pouze na Těšínsko samo. Právo jimi vytvořené bylo přijato také v sousedních panstvích stavovských. Zřízení zemského Těšínského užívalo se ve sta- vovských panstvích (minores status) oddělených druhdy r. 1572 od Tě- šínska: Frýdku, Bílsku a Fryštátě19), jakož i pozdějších drobných Ráji, Německé Lutini, Rychvaldě, Dombrové a Orlové24). Zřízení to však také 21) platilo na panstvích, druhdy od Ratibořska oddělených, Vladislavském 23 a Bohumínském22), jakož i na svobodném panství stavovském Blštinském I. A. Privilegium z roku 1498 zachovalo se a) v rukopisech: 1. v registrech krále Vladislava II. v státním archivu ve Vídni pod sign. 201 na fol. 8 pod titulem „Kazimírovi kniežeti Těšínskému.2) 2. inserované plným zněním v potvrzení knížete Těšínského Adama Václava, jehož originál na pergameně psaný a pečetí knížecí na proužku pergamenovém přivěšenou opatřený chová se v arcivévod- ském zámeckém archivu Těšínském. Potvrzení to vzato za podklad našeho vydání. Od rukopisu pod čís. 1. uvedeného liší se pouze no- vějším pravopisem. Uvod a konec jeho zní: „My Adam Václav z boží milosti v Slezí kníže Těšínské a Velikého Hlohova etc., Jejich Milosti Římského císaře, Uherského a Českého krále rada a nařizený vojenský najvyšší, známo činíme tímto listem obecně přede všemi, kdežkoli čten anebo čtoucí slyšán bude. Jakož jsou nám stav panský a rytířský, oby- vatelé zemští knížectví našeho Těšínského, nám vzácně zvláště věrní milí, listu slavné paměti krále Vladislava Uherského a Českého na kní- žetství práva a svobody naše knížecí znějícího vidimus hodnověrný na pergameně napsaný s visutú pečetí úplné rady města královského Vra- tislavě k nynějšímu sněmu obecnímu a k činění holdu Jeho Milosti králi Mathiásovi toho jména druhému, Uherskému a Českému etc. králi a pánu našemu najmilostivějšímu do Vratislavě rozepsanému propůjčili a k po- třebě naší i všeho knížetství poddaně důvěřili, kterýžto list královský slovo od slova zní takto: (následuje privilegium Vladislavovo). A protož my nadepsaný kníže Adam Václav tímto listem a reversem našim od sebe i na místu (sic) erbú a budoucích našich připovídáme, že při štastným našem domúv se navrácení dotčený vidimus v cele a beze všeho porušení předepsaným obyvatelóm našim zemským a věrným rukám jejich zase přinavrátiti a oddati máme a chceme, vše věrně a právě. Tomu na svě- 16) Vyd. V. Brandl 1868. 11) Vyd. Palacký v Archivu českém V. 18) J. a H. Jireček, Zřízení zemská království českého XVI. věku, 1882. 19) Srov. poznámku 56 ke čl. 9. privilegia z roku 1572. 20) D' Elvert, Die Verfassung und Vervaltung von Oestr. Schlesien v VII. sv. Schriften str. 149. 21) Hirsch, Rechtsgeschichtliche Nachrichten der ehem. Minderstandesherrschaft Loslau, Z. f. G. Schl. XXX. 191. 22) Westarp.-Stylo, Das Provinzialrecht Schlesiens 1830 str. 562. 22) t. 559. 24) Srov. blíže úvod Teigův k vydání těchto register v Archivu českém sv. XVIII. str. 1. Histor.
Strana 6
6 domí pečet naší knížecí k tomu listu jsme přivěsiti rozkázali, ruků naší vlastní v nim (sic) se podepsavše. Jenž dán na zámku našem Těšíně v neděli den památky stětí sv. Jana Křtitele25) léta páně šestnáctistého a jedenáctého.“ 3. soukromý opis v státním archivu ve Vratislavi v konvolutu sub 41. Těšín 4c. Rep. 4. druhý podobný opis v témž archivu v jiném konvolutu sub Rep. 41. Těšín 4a. b) Tištěno jest privilegium 1498 v Archivu českém XVIII. v Tei- geových vydáních register krále Vladislava str. 20—1. B. Německý překlad privilegia z roku 1498 jest a) v rukopisech: 1. v státním archivu vratislavském v konvolutě sub Rep. 41 Těšín 4c. 2. v universitní bibliothece vratislavské v cod. IV. Fol. 108 pod titulem „Landesprivilegia, Ordnung u. Statuta des Fürstenthums Teschen" ze XVII. stol. b) Tištěn jest překlad ten: 1. Schickfuss, Schlesische Chronika 1625 lib. III. pag. 512. 2. Schickfuss, Consuetudines Silesiae feudales v Lünig, Corpus feudalis III. sv. čís. 133. 3. Lünig Reichsarchiv VI. čís. 243 str. 336. 4. Nově v Grünhagen-Markgraf II. 571. juris II. A. Privilegium z roku 1572 zachováno jest a) v rukopisech: 1. úřední opis v čele originálu těšínského zřízení zemského z roku 1573. v arcivévodském zámeckém archivu v Těšíně ve fasciklu „Lan- desordnung“. Jest to papírový sešit o 24 listech sešitý a protažený čer- veno-bílou hedvábnou šňůrou opatřenou na posledním listě přitisknutou pečetí knížete a vlastnoručním podpisem „Václav kníže Těšínské m. p. Opis tento tvoří podklad našeho vydání. 2. úřední opis s vidimací a pod pečetí knížecí kanceláře ze dne 3. září 1651. v zámeckém archivu těšínském ve fasciklu privilegia. b) tištěno jest privilegium dle rukopisu čís. 1. v „Práva a zřízeni zemské“ knížetství Těšínského, vytištěno l. MDLXXIIII v Olomouci u Še- bestiana Olivetského z Olivetu a to na listě lb pod titulem: „Obdarování a privilegium, které sme jim času nedávno minulého z lásky naší stvrditi, tuto sme vepsati poroučiti ráčili, kteréžto obdarování a privilegium takto zní.“ B. Německý překlad privilegia z roku 1572 obsažen jest a) v rukopisech: 1. německého zřízení zemského z roku 1574 v bibliothece univer- sitní vratislavské sub cod. IV. fol. 108 na listě 6 an. Jest to překlad starý, dle prvního vydání pořízený, snad ještě v XVI. století. 26) Roku 1611 svátek Stětí sv. Jana Křtitele (29. srpna) připadl na pondělí. Neděle byla tedy 28. srpna.
6 domí pečet naší knížecí k tomu listu jsme přivěsiti rozkázali, ruků naší vlastní v nim (sic) se podepsavše. Jenž dán na zámku našem Těšíně v neděli den památky stětí sv. Jana Křtitele25) léta páně šestnáctistého a jedenáctého.“ 3. soukromý opis v státním archivu ve Vratislavi v konvolutu sub 41. Těšín 4c. Rep. 4. druhý podobný opis v témž archivu v jiném konvolutu sub Rep. 41. Těšín 4a. b) Tištěno jest privilegium 1498 v Archivu českém XVIII. v Tei- geových vydáních register krále Vladislava str. 20—1. B. Německý překlad privilegia z roku 1498 jest a) v rukopisech: 1. v státním archivu vratislavském v konvolutě sub Rep. 41 Těšín 4c. 2. v universitní bibliothece vratislavské v cod. IV. Fol. 108 pod titulem „Landesprivilegia, Ordnung u. Statuta des Fürstenthums Teschen" ze XVII. stol. b) Tištěn jest překlad ten: 1. Schickfuss, Schlesische Chronika 1625 lib. III. pag. 512. 2. Schickfuss, Consuetudines Silesiae feudales v Lünig, Corpus feudalis III. sv. čís. 133. 3. Lünig Reichsarchiv VI. čís. 243 str. 336. 4. Nově v Grünhagen-Markgraf II. 571. juris II. A. Privilegium z roku 1572 zachováno jest a) v rukopisech: 1. úřední opis v čele originálu těšínského zřízení zemského z roku 1573. v arcivévodském zámeckém archivu v Těšíně ve fasciklu „Lan- desordnung“. Jest to papírový sešit o 24 listech sešitý a protažený čer- veno-bílou hedvábnou šňůrou opatřenou na posledním listě přitisknutou pečetí knížete a vlastnoručním podpisem „Václav kníže Těšínské m. p. Opis tento tvoří podklad našeho vydání. 2. úřední opis s vidimací a pod pečetí knížecí kanceláře ze dne 3. září 1651. v zámeckém archivu těšínském ve fasciklu privilegia. b) tištěno jest privilegium dle rukopisu čís. 1. v „Práva a zřízeni zemské“ knížetství Těšínského, vytištěno l. MDLXXIIII v Olomouci u Še- bestiana Olivetského z Olivetu a to na listě lb pod titulem: „Obdarování a privilegium, které sme jim času nedávno minulého z lásky naší stvrditi, tuto sme vepsati poroučiti ráčili, kteréžto obdarování a privilegium takto zní.“ B. Německý překlad privilegia z roku 1572 obsažen jest a) v rukopisech: 1. německého zřízení zemského z roku 1574 v bibliothece univer- sitní vratislavské sub cod. IV. fol. 108 na listě 6 an. Jest to překlad starý, dle prvního vydání pořízený, snad ještě v XVI. století. 26) Roku 1611 svátek Stětí sv. Jana Křtitele (29. srpna) připadl na pondělí. Neděle byla tedy 28. srpna.
Strana 7
7 2. Pozdějšího původu jest soukromý překlad zřízení s předešlým neshodný v Šeršníkově museu v Těšíně pod DD VII. 12. — Privilegium uvedeno tu větou: „Begnadung und privilegium so wir ihnen in kurz verschiner Zeit aus Unsern Fürst. Gnade geben, mit unserm Siegel be- kräfftiget, haben wir hirinnen zu schreiben befohlen, welche begnadung von wordt zu wordt also lautet.“ Celý rukopis končí „A. 1649 den 20. Juli ist diese Landesordnung von J. Fürstl. Gnaden Herzogin Elisabeth Lucretiae in die deutsche Canzelley gegeben worden durch mich“, násle- doval podpis, který jest ustřižen. 3. z rukopisu čís. 2. vznikl opsáním rukopis Šeršníkova musea pod DD II. 6. 4. Opis překladu privilegia jest také v knihovně Nostické v Ms ee 6 (297n) fol. 192-426). b) tištěn překlad tohoto privilegia 1. Schickfuss, Schles. Chron. 1625 lib. III. p. 514. 2. Lünig, Reichsarchiv VI. čís. 278 str. 389. III. A. Potvrzení Rudolfa z roku 1591 jest a) v rukopisech: 1. Originál pergamenový v zámeckém archivu Těšínském. Pečet utržena. Originál ten tvoří podklad našeho vydání. 2. Opisy ve všech opisích zřízení z roku 1592 na příklad v státním archivu vratislavském Ms. D 388, v museu království Českého III, G 10, v Šeršníkově museu v Těšíně pod DD VII. 9, v bibliothece Ossoliňských ve Lvově 664. b) tištěno ve vydání „Práva a zřízení zemské knížetství Těšínského I. p. MDLXXXXII“ v Olomouci u dědiců Milichtalerových na listě 1—5 pod titulem „Potvrzení Jeho Milosti Císařské na obdarování a privilegium knížete Vácslava Těšínského Jeho Milosti“. B. Německý překlad potvrzení je a) v rukopisech: 1. v Nostické knihovně rukopise Ms ee 6 (297 n) fol. 197-827). 2. v ministerstvu vnitra28). 3. ve všech opisech německého překladu zřízení z roku 1592 na př. v zámeckém archivu těšínském pod Staats u. Landesverfassung. b) Tištěn jest překlad potvrzení 1. ve Weingarten, Fasciculi diversorum jurium II. 309-11. 2. Lünig, Reichsarchiv VI čís. 284. I. Těšínské privilegium krále Vladislava. My Vladislav Boží milostí Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, markrabě Moravské, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabě, oznamujem listem tiemto všem, že jest před velebnost naši 26) Šimák, Rukopisy majorátní knihovny hrabat z Nostic-Rhienecku v Praze 1910 str. 109. 27) l. c. 28) D' Elvert, Schriften Hist. Sect. XXII. str. 3.
7 2. Pozdějšího původu jest soukromý překlad zřízení s předešlým neshodný v Šeršníkově museu v Těšíně pod DD VII. 12. — Privilegium uvedeno tu větou: „Begnadung und privilegium so wir ihnen in kurz verschiner Zeit aus Unsern Fürst. Gnade geben, mit unserm Siegel be- kräfftiget, haben wir hirinnen zu schreiben befohlen, welche begnadung von wordt zu wordt also lautet.“ Celý rukopis končí „A. 1649 den 20. Juli ist diese Landesordnung von J. Fürstl. Gnaden Herzogin Elisabeth Lucretiae in die deutsche Canzelley gegeben worden durch mich“, násle- doval podpis, který jest ustřižen. 3. z rukopisu čís. 2. vznikl opsáním rukopis Šeršníkova musea pod DD II. 6. 4. Opis překladu privilegia jest také v knihovně Nostické v Ms ee 6 (297n) fol. 192-426). b) tištěn překlad tohoto privilegia 1. Schickfuss, Schles. Chron. 1625 lib. III. p. 514. 2. Lünig, Reichsarchiv VI. čís. 278 str. 389. III. A. Potvrzení Rudolfa z roku 1591 jest a) v rukopisech: 1. Originál pergamenový v zámeckém archivu Těšínském. Pečet utržena. Originál ten tvoří podklad našeho vydání. 2. Opisy ve všech opisích zřízení z roku 1592 na příklad v státním archivu vratislavském Ms. D 388, v museu království Českého III, G 10, v Šeršníkově museu v Těšíně pod DD VII. 9, v bibliothece Ossoliňských ve Lvově 664. b) tištěno ve vydání „Práva a zřízení zemské knížetství Těšínského I. p. MDLXXXXII“ v Olomouci u dědiců Milichtalerových na listě 1—5 pod titulem „Potvrzení Jeho Milosti Císařské na obdarování a privilegium knížete Vácslava Těšínského Jeho Milosti“. B. Německý překlad potvrzení je a) v rukopisech: 1. v Nostické knihovně rukopise Ms ee 6 (297 n) fol. 197-827). 2. v ministerstvu vnitra28). 3. ve všech opisech německého překladu zřízení z roku 1592 na př. v zámeckém archivu těšínském pod Staats u. Landesverfassung. b) Tištěn jest překlad potvrzení 1. ve Weingarten, Fasciculi diversorum jurium II. 309-11. 2. Lünig, Reichsarchiv VI čís. 284. I. Těšínské privilegium krále Vladislava. My Vladislav Boží milostí Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, markrabě Moravské, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabě, oznamujem listem tiemto všem, že jest před velebnost naši 26) Šimák, Rukopisy majorátní knihovny hrabat z Nostic-Rhienecku v Praze 1910 str. 109. 27) l. c. 28) D' Elvert, Schriften Hist. Sect. XXII. str. 3.
Strana 8
— 8 přistoupil osvícené Kazimír, kníže Těšínské, hejtman Hornie a Dolnie Slezí,29) ujec náš věrný milý, a oznámil nám, kterak má některé (sic) jistá privilegia, svobody a výsady od předkuov našich králúv Českých a knížat Slezských30), proše nás, abychme jemu těch privilegií, výsad, svobod a starodávných zvyklostí potvrdili a k tomu některé dalšie milosti učiniti ráčili. K jehožto žádosti nakloněni jsauce pro služby, kteréž jest nám mnohé věrné a pilné činil a činiti nepřestává s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú a jakožto kníže Slezské potvrdili sme témuž Kazimírovi všech privilegií, svobod a výsad buď králem Janem31) předkem naším aneb jinými králi Českými předkóm jeho a jemu daných a vysazených, a tiemto listem potvrzujem ve všem jejich znění, položení, slovích, punktech, klausulech a artikulech, tak jako by tuto slovo od slova položeny byly bez umenšenie, chtiece tomu, aby on jich i s dědici a budoucími svými požíval a požívati mohl a tiem obyčejem, jakožto předkové jeho, nynie i v budaucích časiech a to bez všie bu- dúciech našich králúv Českých a knížat Slezských i jiných všech lidí všelijaké překážky. (1.) Tyto nad to dalšé milosti témuž Kazimírovi a dědicóm jeho činíce, aby on a dědicové jeho, mužského i ženského pohlaví a bližší a příbuznější jeho ve všem knížetství jeho Těšínském a Blštienském32) dědili a s jednoho na druhého krví příbuzného a přirozeného všecky statky připadaly až do čtvrtého kolena, a to též bez překážky naší, budaucích našich králúv Českých a knížat Slezských i jiných všech lidí nynie i potomně; než po čtvrtém koleni kdyby všechni sešli a zemřeli, jakož sie mezi lidmi přiházie, mají potom všecky takové odúmrti na nás 33) aneb na budaucí naše, krále České, připadati beze všeho prostředku33). (2.) Item jestliže bychom my aneb které kníže Slezské svrchu- psaného Kazimíra anebo dědice jeho z čeholivěk viniti chtěli, tehdy 29) Hejtmanem Horního a Dolního Slezska stal se 11. listopadu 1490. 30) Starší privilegia Těšínská v Grünhagen-Markgraf II. 557. 31) Grünhagen-Markgraf II. 560. 32) Panství Blštinu (Pless) měla knížata Těšínská od konce XV. století do roku 1517, kdy je prodala Alexovi Turzovi z Betlehemfeldu. Dvě leta na to 1519 stala se Blština svobodným panstvím stavovským, jehož držitel zasedal na kníže- cím sněmu slezském a podléhal knížecímu právu. Bellerode, Urkunden über die Besitz u. Rechtsverhältnisse der Herrschaft Pless 1898. 33) Dle lenního listu knížetství Těšínského z roku 1327 (Grünhagen-Markgraf II 560) byli povoláni k dědictví na Těšínsku jen synové (filii legitimi). Tak bylo tomu i jinde ve Slezských knížetstvích ve příčině nástupnictví. Výminečně dostala některá knížetství jinou rodu příznivější posloupnost. Na Ratibořsku (1327) a Olešnicku (1329) měly také dcery zajištěnu posloupnost, na Kozelsku (1327) vedle dcer i bratří t. j. vedlejší linie, na Zahaňsku (1329) bratři. Později v XV. a XVI. století dostala ně- která knížata právo volně testovati svým knížetstvím (Lehnice 1511, Opolsko 1511). Smlouvy dědické musily býti králem stvrzovány, měly-li míti plné platnosti a také potom bývaly jim někdy zrušeny, jako se stalo se smlouvami dědickými Hanuše Opolského a Jiřího markrabí Braniborského 17. června 1531 (Grünhagen, Geschichte Schlesiens I. 376 a II. 55). Na Těšínsku dosáhli teprve tímto privilegiem práva dě- dického pro dcery a pro vedlejší linie až do čtvrtého kolena od zůstavitele. Později dostali také práva svobodného testování listem krále Ferdinanda v úterý po sv. Třech králích (10. ledna) 1542 (stát. archiv Vratislav. Rep. 41. Těšín 4c, 4a).
— 8 přistoupil osvícené Kazimír, kníže Těšínské, hejtman Hornie a Dolnie Slezí,29) ujec náš věrný milý, a oznámil nám, kterak má některé (sic) jistá privilegia, svobody a výsady od předkuov našich králúv Českých a knížat Slezských30), proše nás, abychme jemu těch privilegií, výsad, svobod a starodávných zvyklostí potvrdili a k tomu některé dalšie milosti učiniti ráčili. K jehožto žádosti nakloněni jsauce pro služby, kteréž jest nám mnohé věrné a pilné činil a činiti nepřestává s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú a jakožto kníže Slezské potvrdili sme témuž Kazimírovi všech privilegií, svobod a výsad buď králem Janem31) předkem naším aneb jinými králi Českými předkóm jeho a jemu daných a vysazených, a tiemto listem potvrzujem ve všem jejich znění, položení, slovích, punktech, klausulech a artikulech, tak jako by tuto slovo od slova položeny byly bez umenšenie, chtiece tomu, aby on jich i s dědici a budoucími svými požíval a požívati mohl a tiem obyčejem, jakožto předkové jeho, nynie i v budaucích časiech a to bez všie bu- dúciech našich králúv Českých a knížat Slezských i jiných všech lidí všelijaké překážky. (1.) Tyto nad to dalšé milosti témuž Kazimírovi a dědicóm jeho činíce, aby on a dědicové jeho, mužského i ženského pohlaví a bližší a příbuznější jeho ve všem knížetství jeho Těšínském a Blštienském32) dědili a s jednoho na druhého krví příbuzného a přirozeného všecky statky připadaly až do čtvrtého kolena, a to též bez překážky naší, budaucích našich králúv Českých a knížat Slezských i jiných všech lidí nynie i potomně; než po čtvrtém koleni kdyby všechni sešli a zemřeli, jakož sie mezi lidmi přiházie, mají potom všecky takové odúmrti na nás 33) aneb na budaucí naše, krále České, připadati beze všeho prostředku33). (2.) Item jestliže bychom my aneb které kníže Slezské svrchu- psaného Kazimíra anebo dědice jeho z čeholivěk viniti chtěli, tehdy 29) Hejtmanem Horního a Dolního Slezska stal se 11. listopadu 1490. 30) Starší privilegia Těšínská v Grünhagen-Markgraf II. 557. 31) Grünhagen-Markgraf II. 560. 32) Panství Blštinu (Pless) měla knížata Těšínská od konce XV. století do roku 1517, kdy je prodala Alexovi Turzovi z Betlehemfeldu. Dvě leta na to 1519 stala se Blština svobodným panstvím stavovským, jehož držitel zasedal na kníže- cím sněmu slezském a podléhal knížecímu právu. Bellerode, Urkunden über die Besitz u. Rechtsverhältnisse der Herrschaft Pless 1898. 33) Dle lenního listu knížetství Těšínského z roku 1327 (Grünhagen-Markgraf II 560) byli povoláni k dědictví na Těšínsku jen synové (filii legitimi). Tak bylo tomu i jinde ve Slezských knížetstvích ve příčině nástupnictví. Výminečně dostala některá knížetství jinou rodu příznivější posloupnost. Na Ratibořsku (1327) a Olešnicku (1329) měly také dcery zajištěnu posloupnost, na Kozelsku (1327) vedle dcer i bratří t. j. vedlejší linie, na Zahaňsku (1329) bratři. Později v XV. a XVI. století dostala ně- která knížata právo volně testovati svým knížetstvím (Lehnice 1511, Opolsko 1511). Smlouvy dědické musily býti králem stvrzovány, měly-li míti plné platnosti a také potom bývaly jim někdy zrušeny, jako se stalo se smlouvami dědickými Hanuše Opolského a Jiřího markrabí Braniborského 17. června 1531 (Grünhagen, Geschichte Schlesiens I. 376 a II. 55). Na Těšínsku dosáhli teprve tímto privilegiem práva dě- dického pro dcery a pro vedlejší linie až do čtvrtého kolena od zůstavitele. Později dostali také práva svobodného testování listem krále Ferdinanda v úterý po sv. Třech králích (10. ledna) 1542 (stát. archiv Vratislav. Rep. 41. Těšín 4c, 4a).
Strana 9
9 on i s dědici svými nebude povinnen jinde odpoviedati a práv bejti než toliko před kniežaty Slezskými a v zemi Slezskej“4). (3.) Pakli by je kdo nižšieho řádu z čehož kolivěk viniti chtěli, nemají vo to takovým jinde právi býti, než před zemany svými osadiece právo dostatečně, a cožkolivěk oběma stranoma od těch zemanúv za spra- vedlivé nalezeno bude, tomu všemu každá strana dosti učiniti má a po- vinna bude beze všie odpornosti35). (4.) Pakli by knížata Těšínská zanetbali aneb nechtěli práva do- statečně, jakož by na to slušelo, osaditi, a to na ně v pravdě provedeno a shledáno bylo, tehdá ten aneb ti, kteříž by tam u nich spravedlnosti své dosiehnúti nemohli, mohou se utéci k hejtmanu a správci knížetství Slezského, nynějšímu aneb budaucím, kteřížto mají jim a povinni budau 36 spravedlnosti jejich dopomoci tolikrát, kolikrát by toho potřeba kázala36). (5.) Item také sme tuto další milost naší témuž Kazimírovi a dě- dicóm jeho učinili a tiemto listem činíme, aby mohli bíti a dělali minci svau v témž knížetstvie Těšínském. Však to opatříti mají a povinni budau napřed, aby ta mince přísadu dobrú a slušnú měla a s mincí se jiných knížat Slezských, kteříž by na to takovéž milosti jměli, srovnávala, a ta- kovú minci když by kolivěk dělali a bili, mají bráti a je (sic) užívati v knížetstvie Slezském a k jakožto minci naší aneb jiných knížat Slezských a to bez našie budúcích našich králúv Českých a knížat Slezských i jiných všech lidí všelijaké překážky7). 34) Soudní právo nad knížaty slezskými náleželo králi Českému, jako jich len- nímu pánu. Jak Karel IV., tak i Václav IV. ho nejednou užili. Ve válkách husitských vytvořila si však knížata ve svých spolcích roku 1427 a 1435 vlastní soudy pro spory knížat mezi sebou. Zánikem spolků těch zanikly i tyto soudy. V době Matyáše Korvína, kdy na ráz tvořena organisace centrální, zvláště centrální hejtman a sněmy, v otázce soudu nestalo se nic. Teprve privilegium slezské z roku 1498 zavedlo nej- vyšší slezský soud, vrchní a knížecí právo (Ober- u. Fürstenrecht). Právo to zase- dalo dvakráte v roce, v pondělí po neděli Jubilate a v pondělí po sv. Michalu ve Vratislavi. Pro Horní Slezsko zřízen ještě třetí termin na pondělí po Třech králích, jehož místo bylo ustanoviti vrchnímu hejtmanu Slezskému. Sestávalo z knížat a jich povolaných radů. Territoriálně vztahovalo se na celé Slezsko. Věcná kompetence jeho byla: spory knížat a svobodných pánů, původně jen jako žalobců, později i jako žalovaných, pokud nežaloval je vlastní poddaný, v kterémžto případě pravidelně od- povídali před soudem svého territoria, dále dovolávání se práva v případě odepření práva. Ve všech případech obmezovala se kompetence jeho na spory civilní. — Appellace od rozsudku jeho se nepřipouštěla. Další rozvoj tohoto práva srovnej Rachfahl, Die Organisation der Gesamtstaatsverwaltung Schlesiens vor dem dreissig- jährigen Kriege 1894 str. 191 a n. Nutno však ještě upozorniti na to, že organisace tohoto knížecího práva slez- ského stala se teprve privilegiem z 28. listopadu 1498, kdežto privilegium těšínské jest z 23. února 1498, tedy z doby před vlastní organisací. Ukazuje to k tomu, že patrně již před tím zásada ta se tvořila. 35) Srov. poznámku 63 k článku 16. privilegia z roku 1572. 36) Stížnost na odepření práva šla ve Slezsku po privilegiu 1498 k vrchnímu hejtmanu „wo aber dem cleger an irkainem endt die billichait des rechten nit vor- hulffen wurde, alsdann mag der cleger zupflucht haben an die oberhawbtmann der landt und bitten vor en seiner beschwerung zu schreiben.“ Také tady předcházela partikulární ustanovení jako jest těšínské. Další postup byl ten, že nevyřídila-li- řádná instance na intervenci vrchního hejtmana spor do půl roku, předá tento kní- žecímu právu. Rachfahl, Organisation 164 a 191. 37) Právo mincovní patřilo knížatům Těšínským jako jiným slezským od pra- dávna a oni je také od počátku vykonávali. Roku 1432 kněžna Ofka prodala je městu Těšínu (Archiv český XVIII. 21), a teprve za Kazimíra začala zase knížata ra-
9 on i s dědici svými nebude povinnen jinde odpoviedati a práv bejti než toliko před kniežaty Slezskými a v zemi Slezskej“4). (3.) Pakli by je kdo nižšieho řádu z čehož kolivěk viniti chtěli, nemají vo to takovým jinde právi býti, než před zemany svými osadiece právo dostatečně, a cožkolivěk oběma stranoma od těch zemanúv za spra- vedlivé nalezeno bude, tomu všemu každá strana dosti učiniti má a po- vinna bude beze všie odpornosti35). (4.) Pakli by knížata Těšínská zanetbali aneb nechtěli práva do- statečně, jakož by na to slušelo, osaditi, a to na ně v pravdě provedeno a shledáno bylo, tehdá ten aneb ti, kteříž by tam u nich spravedlnosti své dosiehnúti nemohli, mohou se utéci k hejtmanu a správci knížetství Slezského, nynějšímu aneb budaucím, kteřížto mají jim a povinni budau 36 spravedlnosti jejich dopomoci tolikrát, kolikrát by toho potřeba kázala36). (5.) Item také sme tuto další milost naší témuž Kazimírovi a dě- dicóm jeho učinili a tiemto listem činíme, aby mohli bíti a dělali minci svau v témž knížetstvie Těšínském. Však to opatříti mají a povinni budau napřed, aby ta mince přísadu dobrú a slušnú měla a s mincí se jiných knížat Slezských, kteříž by na to takovéž milosti jměli, srovnávala, a ta- kovú minci když by kolivěk dělali a bili, mají bráti a je (sic) užívati v knížetstvie Slezském a k jakožto minci naší aneb jiných knížat Slezských a to bez našie budúcích našich králúv Českých a knížat Slezských i jiných všech lidí všelijaké překážky7). 34) Soudní právo nad knížaty slezskými náleželo králi Českému, jako jich len- nímu pánu. Jak Karel IV., tak i Václav IV. ho nejednou užili. Ve válkách husitských vytvořila si však knížata ve svých spolcích roku 1427 a 1435 vlastní soudy pro spory knížat mezi sebou. Zánikem spolků těch zanikly i tyto soudy. V době Matyáše Korvína, kdy na ráz tvořena organisace centrální, zvláště centrální hejtman a sněmy, v otázce soudu nestalo se nic. Teprve privilegium slezské z roku 1498 zavedlo nej- vyšší slezský soud, vrchní a knížecí právo (Ober- u. Fürstenrecht). Právo to zase- dalo dvakráte v roce, v pondělí po neděli Jubilate a v pondělí po sv. Michalu ve Vratislavi. Pro Horní Slezsko zřízen ještě třetí termin na pondělí po Třech králích, jehož místo bylo ustanoviti vrchnímu hejtmanu Slezskému. Sestávalo z knížat a jich povolaných radů. Territoriálně vztahovalo se na celé Slezsko. Věcná kompetence jeho byla: spory knížat a svobodných pánů, původně jen jako žalobců, později i jako žalovaných, pokud nežaloval je vlastní poddaný, v kterémžto případě pravidelně od- povídali před soudem svého territoria, dále dovolávání se práva v případě odepření práva. Ve všech případech obmezovala se kompetence jeho na spory civilní. — Appellace od rozsudku jeho se nepřipouštěla. Další rozvoj tohoto práva srovnej Rachfahl, Die Organisation der Gesamtstaatsverwaltung Schlesiens vor dem dreissig- jährigen Kriege 1894 str. 191 a n. Nutno však ještě upozorniti na to, že organisace tohoto knížecího práva slez- ského stala se teprve privilegiem z 28. listopadu 1498, kdežto privilegium těšínské jest z 23. února 1498, tedy z doby před vlastní organisací. Ukazuje to k tomu, že patrně již před tím zásada ta se tvořila. 35) Srov. poznámku 63 k článku 16. privilegia z roku 1572. 36) Stížnost na odepření práva šla ve Slezsku po privilegiu 1498 k vrchnímu hejtmanu „wo aber dem cleger an irkainem endt die billichait des rechten nit vor- hulffen wurde, alsdann mag der cleger zupflucht haben an die oberhawbtmann der landt und bitten vor en seiner beschwerung zu schreiben.“ Také tady předcházela partikulární ustanovení jako jest těšínské. Další postup byl ten, že nevyřídila-li- řádná instance na intervenci vrchního hejtmana spor do půl roku, předá tento kní- žecímu právu. Rachfahl, Organisation 164 a 191. 37) Právo mincovní patřilo knížatům Těšínským jako jiným slezským od pra- dávna a oni je také od počátku vykonávali. Roku 1432 kněžna Ofka prodala je městu Těšínu (Archiv český XVIII. 21), a teprve za Kazimíra začala zase knížata ra-
Strana 10
- 10 — Tomu na svědomí pečet naši královskau k listu tomuto přivěsiti sme kázali. Dán na Budíně v pátek u vigiliji svatého Matěje apoštola (23. únor) léta božieho tisícého čtrstého devaddesátého osmého, království našich Uherského osmého a Ceského dvacátého sedmého. Excommissione propria Majestatis regie. II. Privilegium knížete Václava. 38 My Václav38) z Boží milosti v Slezii kníže Těšínské a Velikého Hlohova etc.39), s erby a budúcími potomky našemi, pány a deržiteli knížetství Těšínského, vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří aneb čtúc slyšeti budú: (1.) Jakož jsú páni a rytířstvo40) dočteného knížetství Těšínského náležitě Jeho Lásce knížeti Fridrichovi Kazimírovi41), slavné paměti synu našemu milému, a po smrti dočteného knížete Fridricha, syna našeho, nás za pána svého dědičného zase sobě dobrovolně přijali, a protož my šetříce jejich v tom zásluch i tudíž předkúv jejich z milostivé lásky kaž- dému stavu panského i rytířského i jiným všem, kteříž ku právu zem- skému dočteného knížetství od starodávna s statky svými náležejí, to připovídáme s erby a potomky našími, že jich nemáme a moci nebudem ani erbův a potomkúv jejich od pořádku zemského práva vejš dočteného 42) knížetství odlučovati nyní i na budúcí časy. ziti. Mezitím změnily se poměry. Mincovní řád Matyáše Korvína z roku 1474 silně obmezil ražební právo knížat ve prospěch krále. Dle něho náleží králi stanoviti měnu a raziti groše, knížata smějí raziti pouze haléře a to dle stříže a zrna králem usta- novených. V důsledcích toho Ferdinand I. vůbec již bránil ražení tam, kde nebylo privilegia, jaké měli na příklad v Zahaňsku z roku 1429 a v Těšínsku dle privilegia našeho. Bližší o právu raziti mince ve Slezsku Friedensberg, Schlesiens Münzgeschichte im Mittelalter II. díl, Cod. dipl. Sil. XIII. 1888 str. 72 a n. 38) Genealogii srov. Wutke Stamm u. Uebersichtstafeln der Schles. Fürsten 1911. 39) Privilegium vztahovalo se na celé Těšínsko tehdejší, patrně i na panství Fryštátské, Bílské a Frýdecké v letech 1572—3 oddělené. Nepatřilo k Těšínsku Bo- humínsko, které vzniklo koncem XV. století oddělením od Ratibořska. Samostatná panství byla dále Vladislav (status minor) a Blština (svobodné panství stavovské). Veliký Hlohov byl tehdy již knížetství bezprostřední, z něhož jen titul zůstal knížatům Těšínským. 40) Rozdělení šlechty na dva stavy většinou ve Slezsku se nevyvinulo. Jen v Horním Slezsku přichází pod vlivem Opavska a Moravy pravidelně (Rachfahl, Organisation 48). Seznamy pánů a rytířů Těšínských z této doby otiskuje Pfoten- hauer, Die Ritterschaft von Teschen im XVI. Jahrhunderte, Zf. G. Schl. XVIII. 41) Fridrich Kazimir byl přijat za spoluvládce roku 1560 ve věku 20 let. Po- stoupena mu panství Fryštát, Frýdek a Bílsko, za některých podmínek i Skočov a Strumeň. Avšak již 1571 kníže ten zemřel zanechav veliké dluhy. Biermann, Geschichte Teschen 202. 42) Slib neodlučovati od zemského práva těšínského odpovídá slibu v jiných privilegiích danému, neodcizovati od země nebo nerozlučovati od sebe (Opol. Rat. privil. čl. 1). Odloučení to dálo se ve Slezsku odprodejem panství jednotlivých se vším knížecím právem. Tím vznikala stavovská panství bezprostředně centrálním orgánům podřízená. Získali-li držitelé těchto panství příslušnost soudní před knížecím právem a hlas na knížecím sněmu, vzniklo tím svobodné stavovské panství (freie Standesherrschaft). Patřili-li však držitelé pouze k vrchnímu úřadu slezskému, byl to status minor. Minderstandesherrschaft.
- 10 — Tomu na svědomí pečet naši královskau k listu tomuto přivěsiti sme kázali. Dán na Budíně v pátek u vigiliji svatého Matěje apoštola (23. únor) léta božieho tisícého čtrstého devaddesátého osmého, království našich Uherského osmého a Ceského dvacátého sedmého. Excommissione propria Majestatis regie. II. Privilegium knížete Václava. 38 My Václav38) z Boží milosti v Slezii kníže Těšínské a Velikého Hlohova etc.39), s erby a budúcími potomky našemi, pány a deržiteli knížetství Těšínského, vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří aneb čtúc slyšeti budú: (1.) Jakož jsú páni a rytířstvo40) dočteného knížetství Těšínského náležitě Jeho Lásce knížeti Fridrichovi Kazimírovi41), slavné paměti synu našemu milému, a po smrti dočteného knížete Fridricha, syna našeho, nás za pána svého dědičného zase sobě dobrovolně přijali, a protož my šetříce jejich v tom zásluch i tudíž předkúv jejich z milostivé lásky kaž- dému stavu panského i rytířského i jiným všem, kteříž ku právu zem- skému dočteného knížetství od starodávna s statky svými náležejí, to připovídáme s erby a potomky našími, že jich nemáme a moci nebudem ani erbův a potomkúv jejich od pořádku zemského práva vejš dočteného 42) knížetství odlučovati nyní i na budúcí časy. ziti. Mezitím změnily se poměry. Mincovní řád Matyáše Korvína z roku 1474 silně obmezil ražební právo knížat ve prospěch krále. Dle něho náleží králi stanoviti měnu a raziti groše, knížata smějí raziti pouze haléře a to dle stříže a zrna králem usta- novených. V důsledcích toho Ferdinand I. vůbec již bránil ražení tam, kde nebylo privilegia, jaké měli na příklad v Zahaňsku z roku 1429 a v Těšínsku dle privilegia našeho. Bližší o právu raziti mince ve Slezsku Friedensberg, Schlesiens Münzgeschichte im Mittelalter II. díl, Cod. dipl. Sil. XIII. 1888 str. 72 a n. 38) Genealogii srov. Wutke Stamm u. Uebersichtstafeln der Schles. Fürsten 1911. 39) Privilegium vztahovalo se na celé Těšínsko tehdejší, patrně i na panství Fryštátské, Bílské a Frýdecké v letech 1572—3 oddělené. Nepatřilo k Těšínsku Bo- humínsko, které vzniklo koncem XV. století oddělením od Ratibořska. Samostatná panství byla dále Vladislav (status minor) a Blština (svobodné panství stavovské). Veliký Hlohov byl tehdy již knížetství bezprostřední, z něhož jen titul zůstal knížatům Těšínským. 40) Rozdělení šlechty na dva stavy většinou ve Slezsku se nevyvinulo. Jen v Horním Slezsku přichází pod vlivem Opavska a Moravy pravidelně (Rachfahl, Organisation 48). Seznamy pánů a rytířů Těšínských z této doby otiskuje Pfoten- hauer, Die Ritterschaft von Teschen im XVI. Jahrhunderte, Zf. G. Schl. XVIII. 41) Fridrich Kazimir byl přijat za spoluvládce roku 1560 ve věku 20 let. Po- stoupena mu panství Fryštát, Frýdek a Bílsko, za některých podmínek i Skočov a Strumeň. Avšak již 1571 kníže ten zemřel zanechav veliké dluhy. Biermann, Geschichte Teschen 202. 42) Slib neodlučovati od zemského práva těšínského odpovídá slibu v jiných privilegiích danému, neodcizovati od země nebo nerozlučovati od sebe (Opol. Rat. privil. čl. 1). Odloučení to dálo se ve Slezsku odprodejem panství jednotlivých se vším knížecím právem. Tím vznikala stavovská panství bezprostředně centrálním orgánům podřízená. Získali-li držitelé těchto panství příslušnost soudní před knížecím právem a hlas na knížecím sněmu, vzniklo tím svobodné stavovské panství (freie Standesherrschaft). Patřili-li však držitelé pouze k vrchnímu úřadu slezskému, byl to status minor. Minderstandesherrschaft.
Strana 11
11 (2.) Také jim všeckých a všelijakých listův jim náležitých a na jejich statky svědčících tímto listem potvrzujem:3), tak jako by v tom listu každý list slovo od slova napsán byl, že statky jejich dědičné jsú, a z těch nám i budúcím potomkúm našim povinni činiti nejsú, nežli věrnú poddanost, poslušenství podle listúv a nadání jejich a službu koňmi podle země, jakož o tom z strany počtu koní povinnosti a vyměření listové jejich dále ukazují.44) (3.) A poněvadž často psaní poddaní naší předkúm našim i nám od starodávna nebyli povinni berní žádných dávati a těchto časúv na žádost a pilnú potřebu naši nám berni nejednu svolili a zpravili, protož jim to, co jsú pro nás učinili z své dobré vúle, nemá k žádné ujmě a škodě býti, starobylým svobodám a zvyklostem jejich vynímajíc, co by na žádost naši nám a budúcím potomkům našim z své dobré vůle učinili.“5) (4.) Také my nahoře psané kníže s erby a budúcími potomky našimi, s radú saudcí zemských tohoto knížectví saud zemský46) v tomto knížectví hodnými osobami stavu panského a rytířského osaditi47) a na- 43) Článek ten vzat jest ze článku 4 privil. Opol. Rat. Na Moravě obsaženo jest potvrzení držby statků již v statutech Konráda Otty čl. 1. (Jireček, Cod. jur. Boh. I.). Dále nalézáme podobné ustanovení v privilegiu lehnickém z roku 1449 (Gr. Mark. I. 402), z něhož přešlo do opolsko-ratibořského. O vlastnictví v právu českém H. Jireček, Ueber Eigentumsverletzungen und deren Rechtsfolgen nach dem alt- böhmischen Rechte 1855. Na Těšínsku poměry vlastnické vyvinuly se však úplně jinak. Tam byl jako jinde ve Slezsku původně polský názor o knížecím vlastnictví půdy, který spojen později s lenním zřízením vedl k tomu, že k disposicím půdou bylo zapotřebí svolení knížete. A toto svolení, stále seslabované, zůstalo formou převodní i v době pozdější. V archivech Těšínských máme celé svazky těchto listin psaných na pergameně a papíře. V XVI. století převod dál se mezi stranami, a kan- celář knížecí vydala o něm potvrzeni a schválení a zapsala je do matrik kanceláře knížecí — Kapras, Zemský soud a zemské knihy Těšínské, Čas. mus. čes. LXXXIII. 44) Ustanovení to jest místo článku 6 privil. opol. ratib., kterým se slibuje nežádati vojenského tažení za hranice, jako to měli také v Čechách (Zř. Vladislavské čí. 468), na Moravě (Kniha Drnovská str. 103), v Budyšínsku (privil. 1319, Jireček, Cod. II. 1. str. 37), ve Slezsku vůbec (privil. 1498), ve Svidnici a Javoru (1353) a v Lehnici (1449). Ustanovení našeho privilegia jest rozvedeno ve Zřízení těšínském (list 6 b) fakto: „O tažení a službě zemské. Také poněvadž J. Mti knížeti a ne- jinému páni, rytířstvo služby zemské podle listů a vyměření jejich povinni jsou a k žádnému vojenskému tažení přes hranice nákladem svým dále táhnouti povinni nejsou, protož kdož by dobrovolně ven z země za hranici táhnouti nechtěl, tomu žádnému na poctivosti jeho úrazu nésti nemá. 45) Ustanovení to přejato z priv. opol. ratib. čl. 8. — V Čechách a na Moravě bylo svolení to přiznáno již privilegiem z roku 1311. Bližší Kalousek, České státní právo 2. vyd. 1892. str. 313 a n. Pro Slezsko jest nejstarší ujednání o berních mezi biskupem Vratislavským a knížetem Jindřichem IV. z roku 1276 (Stenzel, Urkunden zur Geschichte des Bisthums Breslau 1845). Privilegium slezské z roku 1498 slibuje nevybírati berni královskou. Pro jednotlivá knížetství obsahuje toto ustanovení pri- vilegium vratislavské (1327), svídnicko-javorské (1353) a lehnické (1449). 46) Na Těšínsku říkalo se zemský soud nejvyššímu soudu v zemi již v XV. století. Soudce dvorský býval zván také soudcem zemským. Privilegium těšínské z roku 1498 čl. 3. také o soudu tom se zmiňuje. Článek náš odpovídá privil. opol. ratib. čl. 22. Vývoj soudů těšínských, Kapras, Zemský soud a zemské knihy Těšín- ské, Čas. mus. zem. LXXXIII. 47) V Čechách od roku 1437 zasedalo na zemském soudě 12 pánů a 8 rytířů' vedle nich nejvyšši purkrabí, komorník a sudí. Za Ferdinanda I. přibyli k nim ná- čelník rodu Rožmberského s dědičným hlasem, nejvyšší hofmistr, maršálek, kancléř a
11 (2.) Také jim všeckých a všelijakých listův jim náležitých a na jejich statky svědčících tímto listem potvrzujem:3), tak jako by v tom listu každý list slovo od slova napsán byl, že statky jejich dědičné jsú, a z těch nám i budúcím potomkúm našim povinni činiti nejsú, nežli věrnú poddanost, poslušenství podle listúv a nadání jejich a službu koňmi podle země, jakož o tom z strany počtu koní povinnosti a vyměření listové jejich dále ukazují.44) (3.) A poněvadž často psaní poddaní naší předkúm našim i nám od starodávna nebyli povinni berní žádných dávati a těchto časúv na žádost a pilnú potřebu naši nám berni nejednu svolili a zpravili, protož jim to, co jsú pro nás učinili z své dobré vúle, nemá k žádné ujmě a škodě býti, starobylým svobodám a zvyklostem jejich vynímajíc, co by na žádost naši nám a budúcím potomkům našim z své dobré vůle učinili.“5) (4.) Také my nahoře psané kníže s erby a budúcími potomky našimi, s radú saudcí zemských tohoto knížectví saud zemský46) v tomto knížectví hodnými osobami stavu panského a rytířského osaditi47) a na- 43) Článek ten vzat jest ze článku 4 privil. Opol. Rat. Na Moravě obsaženo jest potvrzení držby statků již v statutech Konráda Otty čl. 1. (Jireček, Cod. jur. Boh. I.). Dále nalézáme podobné ustanovení v privilegiu lehnickém z roku 1449 (Gr. Mark. I. 402), z něhož přešlo do opolsko-ratibořského. O vlastnictví v právu českém H. Jireček, Ueber Eigentumsverletzungen und deren Rechtsfolgen nach dem alt- böhmischen Rechte 1855. Na Těšínsku poměry vlastnické vyvinuly se však úplně jinak. Tam byl jako jinde ve Slezsku původně polský názor o knížecím vlastnictví půdy, který spojen později s lenním zřízením vedl k tomu, že k disposicím půdou bylo zapotřebí svolení knížete. A toto svolení, stále seslabované, zůstalo formou převodní i v době pozdější. V archivech Těšínských máme celé svazky těchto listin psaných na pergameně a papíře. V XVI. století převod dál se mezi stranami, a kan- celář knížecí vydala o něm potvrzeni a schválení a zapsala je do matrik kanceláře knížecí — Kapras, Zemský soud a zemské knihy Těšínské, Čas. mus. čes. LXXXIII. 44) Ustanovení to jest místo článku 6 privil. opol. ratib., kterým se slibuje nežádati vojenského tažení za hranice, jako to měli také v Čechách (Zř. Vladislavské čí. 468), na Moravě (Kniha Drnovská str. 103), v Budyšínsku (privil. 1319, Jireček, Cod. II. 1. str. 37), ve Slezsku vůbec (privil. 1498), ve Svidnici a Javoru (1353) a v Lehnici (1449). Ustanovení našeho privilegia jest rozvedeno ve Zřízení těšínském (list 6 b) fakto: „O tažení a službě zemské. Také poněvadž J. Mti knížeti a ne- jinému páni, rytířstvo služby zemské podle listů a vyměření jejich povinni jsou a k žádnému vojenskému tažení přes hranice nákladem svým dále táhnouti povinni nejsou, protož kdož by dobrovolně ven z země za hranici táhnouti nechtěl, tomu žádnému na poctivosti jeho úrazu nésti nemá. 45) Ustanovení to přejato z priv. opol. ratib. čl. 8. — V Čechách a na Moravě bylo svolení to přiznáno již privilegiem z roku 1311. Bližší Kalousek, České státní právo 2. vyd. 1892. str. 313 a n. Pro Slezsko jest nejstarší ujednání o berních mezi biskupem Vratislavským a knížetem Jindřichem IV. z roku 1276 (Stenzel, Urkunden zur Geschichte des Bisthums Breslau 1845). Privilegium slezské z roku 1498 slibuje nevybírati berni královskou. Pro jednotlivá knížetství obsahuje toto ustanovení pri- vilegium vratislavské (1327), svídnicko-javorské (1353) a lehnické (1449). 46) Na Těšínsku říkalo se zemský soud nejvyššímu soudu v zemi již v XV. století. Soudce dvorský býval zván také soudcem zemským. Privilegium těšínské z roku 1498 čl. 3. také o soudu tom se zmiňuje. Článek náš odpovídá privil. opol. ratib. čl. 22. Vývoj soudů těšínských, Kapras, Zemský soud a zemské knihy Těšín- ské, Čas. mus. zem. LXXXIII. 47) V Čechách od roku 1437 zasedalo na zemském soudě 12 pánů a 8 rytířů' vedle nich nejvyšši purkrabí, komorník a sudí. Za Ferdinanda I. přibyli k nim ná- čelník rodu Rožmberského s dědičným hlasem, nejvyšší hofmistr, maršálek, kancléř a
Strana 12
12 řizovati a nad tím ruku držeti máme, aby dvakrát každého roku súdy a roky zemské pořádně držány na ty časy, jak od starodávna držány 18) bývaly, byly. (5.) A kdybychom my neb budúcí potomci naši za slušnémi pří- činami v saudu zemském osobú svú seděti nemohli, máme místo naše v tom súdu maršálkem49) osaditi, aneb jestli že by maršálek pro nemoc aneb jiné potřeby tu seděti nemohl, má se jeho místo jedním saudcím, který k saudu prve přísahu učinil, osaditi. A kdyby maršálka zemského nebylo, máme s saudci a stavy toho knížetství k tomu úřadu za mar- šálka osobu hodnů z prostředkúv jiných stavúv, stavu panského neb rytířského voliti, kerýž by na statku pozemském osedlý byl5o), všakž tak, aby nám z súdu zemského tři neb čtyry osoby k tomu hodné na cedule poznamenané dali. Z kterýchžto poznamenaných osob my nadepsané kníže neb erbovie, potomci naši jednoho z nich voliti máme.51) královský prokurator (Čelakovský, České právní dějiny 2. vyd. str. 135). Na Moravě zasedali úředníci zemští (komorník, sudí, písař, hofrychtéř, podkomoří, maršálek), biskup olomoucký, předsedal hejtman zemský a od roku 1492 bylo přísedícími 14 pánů a 6 rytířů (Kameníček, Zemské sněmy a sjezdy moravské H. 10). Na Opavsku zasedalo na soudě 18 přísedících a všichni úředníci (Lepař, Historické hovory o našem Slezsku 1881 str. 8). Na Opolsku a Ratibořsku dle zřízení z roku 1562 (1. XXIII.) zasedal na soudě hejtman, sudí, kancléř a patnácte soudců. Na Těšínsku zasedalo všechno rytířstvo, sudí a kancléř a předsedal maršálek (nebo kníže). Ze Zřízení opolského (list. XXV.) přejato ustanovení Zřízení těšínského (l. 6), že nutna jest přítomnost 9 soudců, maršálka, sudího a kancléře. 48) Pro srovnání terminy zemských soudů ostatních zemí: V Čechách byly do roku 1543 čtyři terminy na čtyři suché dny, roku 1543 jeden zrušen a nahrazen sirotčími dny ke každému ze zbylých terminů přidanými. Na Moravě byly čtyři ter- miny: dva v Olomouci (o Třech králích a o sv. Janu Křtiteli) a dva v Brně (v neděli po Kunhutě a v druhou neděli postní). Na Opavsku byly v XV. století dva terminy v pondělí svatodušní a před vánocemi, na Krnovsku také dva první středu po po- pelci a v suché dny před sv. Václavem, na Opolsku dva v pondělí po první neděli v půstě a v pondělí před Bartolomějem, na Těšínsku v pondělí před sv. Duchem a v pondělí před sv. Kateřinou. 49) Maršálek zastupoval v této době knížete. Vedle něho vystupuje hejtman jako úředník dvorský (r. 1423, Prasek, Děj. Těš. 177, 1567. Hofhauptmann, nebo hauptmann des fürstlichen Hofes, Pfotenhauer Z. f. G. Schl. XVIII.) — Proto také ještě 1629 nález začíná „Na místě J. kn. Mti. pan maršálek a páni soudcové zemští nalezli“. Později v XVII. století dostal se v čelo země hejtman a maršálek stal se úředníkem druhým. Roku 1667 nález začíná „Na místě JMti v nepřítomnosti pana hejtmana zemskýho pan maršálek a páni soudci zemští nalezli...“ Převody nemo- vitostí dály se patrně před maršálkem tehdy, měl-li k tomu zvláštní plnou moc, jinak před knížetem. V tom jest rozdíl proti Opolsku-Ratibořsku (privil. čl. 9). 50) Odpovídá opol.-ratib. privil. čl. 9. — V Čechách slibovali již Sigmund (1436) a Albrecht (1438) ve svých volebních kapitulacích, že hejtmanem ustanoví pouze domácího člověka. Na Moravě bylo ustanovení toho druhu v Knize Drnovské (str. 10). O fojtovi Hornolužickém slíbeno 1490, že bude jim český pán (Knothe, Urkundliche Grundlagen zu einer Rechtsgeschichte der Oberlausitz N. Laus. Mag. LIII. str. 366), fojtové Dolnolužičtí dle privil. 1598 (Inventarium diplomaticum Lusatiae Inferioris 1834 čís. 1439) měli býti z domácích lidí. Pro vrchního hejtmana slezského ustanoveno v privilegiu 1498, že jim má býti kníže slezský. Pro jednotlivá knížetství jsou ustanoveni: Vratislavsko 1327, Lehnice 1449, Svidnice-Javor 1353, Opolí a Ra- tiboř 1531, Veliký Hlohov 1544. 31) V Lehnici měl jmenovati kníže hejtmana s radou země (1449), v Olešnici cizího hejtmana jen s radou starších. Hejtmané přísahali stavům a knížeti a vydávali stavům někde revers (Hlohovsko, Svidnice-Javor, Dolní a Horní Lužice). — Právo návrhu získali roku 1598 stavové dolnolužičtí; navrhovali od té doby 2—3 osoby z pánů nebo rytířů na místo fojtovo.
12 řizovati a nad tím ruku držeti máme, aby dvakrát každého roku súdy a roky zemské pořádně držány na ty časy, jak od starodávna držány 18) bývaly, byly. (5.) A kdybychom my neb budúcí potomci naši za slušnémi pří- činami v saudu zemském osobú svú seděti nemohli, máme místo naše v tom súdu maršálkem49) osaditi, aneb jestli že by maršálek pro nemoc aneb jiné potřeby tu seděti nemohl, má se jeho místo jedním saudcím, který k saudu prve přísahu učinil, osaditi. A kdyby maršálka zemského nebylo, máme s saudci a stavy toho knížetství k tomu úřadu za mar- šálka osobu hodnů z prostředkúv jiných stavúv, stavu panského neb rytířského voliti, kerýž by na statku pozemském osedlý byl5o), všakž tak, aby nám z súdu zemského tři neb čtyry osoby k tomu hodné na cedule poznamenané dali. Z kterýchžto poznamenaných osob my nadepsané kníže neb erbovie, potomci naši jednoho z nich voliti máme.51) královský prokurator (Čelakovský, České právní dějiny 2. vyd. str. 135). Na Moravě zasedali úředníci zemští (komorník, sudí, písař, hofrychtéř, podkomoří, maršálek), biskup olomoucký, předsedal hejtman zemský a od roku 1492 bylo přísedícími 14 pánů a 6 rytířů (Kameníček, Zemské sněmy a sjezdy moravské H. 10). Na Opavsku zasedalo na soudě 18 přísedících a všichni úředníci (Lepař, Historické hovory o našem Slezsku 1881 str. 8). Na Opolsku a Ratibořsku dle zřízení z roku 1562 (1. XXIII.) zasedal na soudě hejtman, sudí, kancléř a patnácte soudců. Na Těšínsku zasedalo všechno rytířstvo, sudí a kancléř a předsedal maršálek (nebo kníže). Ze Zřízení opolského (list. XXV.) přejato ustanovení Zřízení těšínského (l. 6), že nutna jest přítomnost 9 soudců, maršálka, sudího a kancléře. 48) Pro srovnání terminy zemských soudů ostatních zemí: V Čechách byly do roku 1543 čtyři terminy na čtyři suché dny, roku 1543 jeden zrušen a nahrazen sirotčími dny ke každému ze zbylých terminů přidanými. Na Moravě byly čtyři ter- miny: dva v Olomouci (o Třech králích a o sv. Janu Křtiteli) a dva v Brně (v neděli po Kunhutě a v druhou neděli postní). Na Opavsku byly v XV. století dva terminy v pondělí svatodušní a před vánocemi, na Krnovsku také dva první středu po po- pelci a v suché dny před sv. Václavem, na Opolsku dva v pondělí po první neděli v půstě a v pondělí před Bartolomějem, na Těšínsku v pondělí před sv. Duchem a v pondělí před sv. Kateřinou. 49) Maršálek zastupoval v této době knížete. Vedle něho vystupuje hejtman jako úředník dvorský (r. 1423, Prasek, Děj. Těš. 177, 1567. Hofhauptmann, nebo hauptmann des fürstlichen Hofes, Pfotenhauer Z. f. G. Schl. XVIII.) — Proto také ještě 1629 nález začíná „Na místě J. kn. Mti. pan maršálek a páni soudcové zemští nalezli“. Později v XVII. století dostal se v čelo země hejtman a maršálek stal se úředníkem druhým. Roku 1667 nález začíná „Na místě JMti v nepřítomnosti pana hejtmana zemskýho pan maršálek a páni soudci zemští nalezli...“ Převody nemo- vitostí dály se patrně před maršálkem tehdy, měl-li k tomu zvláštní plnou moc, jinak před knížetem. V tom jest rozdíl proti Opolsku-Ratibořsku (privil. čl. 9). 50) Odpovídá opol.-ratib. privil. čl. 9. — V Čechách slibovali již Sigmund (1436) a Albrecht (1438) ve svých volebních kapitulacích, že hejtmanem ustanoví pouze domácího člověka. Na Moravě bylo ustanovení toho druhu v Knize Drnovské (str. 10). O fojtovi Hornolužickém slíbeno 1490, že bude jim český pán (Knothe, Urkundliche Grundlagen zu einer Rechtsgeschichte der Oberlausitz N. Laus. Mag. LIII. str. 366), fojtové Dolnolužičtí dle privil. 1598 (Inventarium diplomaticum Lusatiae Inferioris 1834 čís. 1439) měli býti z domácích lidí. Pro vrchního hejtmana slezského ustanoveno v privilegiu 1498, že jim má býti kníže slezský. Pro jednotlivá knížetství jsou ustanoveni: Vratislavsko 1327, Lehnice 1449, Svidnice-Javor 1353, Opolí a Ra- tiboř 1531, Veliký Hlohov 1544. 31) V Lehnici měl jmenovati kníže hejtmana s radou země (1449), v Olešnici cizího hejtmana jen s radou starších. Hejtmané přísahali stavům a knížeti a vydávali stavům někde revers (Hlohovsko, Svidnice-Javor, Dolní a Horní Lužice). — Právo návrhu získali roku 1598 stavové dolnolužičtí; navrhovali od té doby 2—3 osoby z pánů nebo rytířů na místo fojtovo.
Strana 13
13 (6.) A když se takový saud zahájí, tehdá po tom zahájeným súdu 52 nemáme žádných postranných pří32) předsebráti se pány saudci, než púhony pořádně zapsané, i tolikéž obvinění po nich slyšeti, a po vyko- nání púhonův, vdov a sirotkúv pře předkem slyšány a předsevzaty býti mají“5), po těch pak jiné položené roky a pře. (7.) Také pánúm súdcím pokud súd zemský se nevzdá, máme také, 4 jak od starodávna dáváno bylo, jedenkrát za den na zámku jísti dávati.“ (8.) Také my a budúci potomci naši bez jistého snešení a uvážení všech saudcúv zemských nemáme súdu zemského více odkládati, než na tím ruku držeti i s budúcími potomky našimi; tomu chceme, aby pořádek práva průchod svůj měl, tak aby vdovám a sirotkúm i chudým a bo- hatým pro nedržení toho súdu žádné ukrácení se nedálo.55) (9.) A poněvadž se statkovie zústalí dočteného knížetie Fridricha Kazimíra, Jeho Lásky slavné paměti, prodávati musejí, a ti kteřížto kúpí, k saudu knížetství Těšínského náležeti nebudú56), my nadepsané kníže s budúcími potomky našemi máme svrchupsaným poddaným našim, jestli by se jim od těch aneb jiných pohraničných súsedúv jaké ublížení dálo, buďto v grunty vkládání aneb jináče, nad nimi ruku držeti máme, jakž na vrchnost jejich náleží. (10.) A poddaným jejich glejthu dávati nemáme nad předešlú přípověď naši.“7) (11.) A také nadepsaných panův a rytířstva v hold mimo stavú zvyklost a obyčej jich potahovati nemáme.) 52) Zákaz ten vzat jest v podstatě ze Zřízení opolsko-ratibořského (l. XXVI). Bližší o postraných přích vůbec srov. Kniha Drnovská str. LXV a Brandlovo Glos- sarium str. 259. 3) Ustanovení o přednosti sirotčích a vdovských žalob převzato ze Zřízení opol. rat. list XXVI. Pro agendu sirotčí v Čechách byly sirotčí dny po roce 1543 ke každému soudu přidané, na Moravě bývaly projednávány sirotčí spory v sobotu. Kapras, Poručenství nad sirotky v právu českém (1904) str. 98 a 101. 54) Dle Zřízení opol.-ratib. (list. XXIII.) „pan hejtman vrchní v Opolí a Rati- boři povinnen soudce zemské a čeleď i koně jejich, totiž každého soudce samo třetího, sudího vrchního a kancléře samo čtvrtého jídlem, pitím i obrokem, pokudž se soudy drží, opatřiti.“ Také na Opavsku byla tato zásada. Roku 1563 stavové však se vzdali tohoto práva a dostávali za to 200 zl. ročně od krále. Lepař, Hovory 30. 36) Zásada ta přejata ze Zřízení opol.-ratib. (list XXX.) 38) Když kníže Bedřich Kazimír roku 1571 zemřel, zůstala po něm spousta dluhů. Věřitelé žalovali u krále Maximiliana II., který dosadil na to zvláštní komisi. Tato sečtla dluhů ve výši 244.000 tolarů. Na hrazení jich povolil kníže Václav i císař (20. ledna 1572) prodej panství Bílského, Fryštátského a Frýdeckého, a to jako sta- vovských panství. Bílské koupil Karel svobodný pán z Promnic, Fryštátské Václav Cygan ze Slupské a Frýdek Jiří z Lohova. Tím zmenšen obvod knížetství Těšín- ského podstatně. Z držby Kazimírovy zachována pouze Strumeň a Skočov, protože byly mu postoupeny pod zvláštními podmínkami. Sláma, Dějiny 80 a Vlastenecké putování po Slezsku (1885) str. 235, 254, 270; Biermann, Geschichte 204. 51) Zřízení opol.-ratib. (1. XXXIV) ustanovuje o glejtě: „Za glejtem svobodným žádný z obyvatelí jsouc sročen aneb k soudu podán neb okázán žalovati ani odpo- vídati nemá, leč z glejtu vystúpí.“ Stejná zásada byla na Moravě (Kniha Drnovská LIII.) — V udělování glejtů konkurovali ve Slezsku knížata a král. Rachfahl, Orga- nisation 139. 38) Jak ta zvyklost byla, vidíme ze Zřízení těšínského (l. 6): „O holdu. Jestliže by který z pánů a rytířstva kdy J. Mti knížecí neb erbům a potomkům JMti holdo-
13 (6.) A když se takový saud zahájí, tehdá po tom zahájeným súdu 52 nemáme žádných postranných pří32) předsebráti se pány saudci, než púhony pořádně zapsané, i tolikéž obvinění po nich slyšeti, a po vyko- nání púhonův, vdov a sirotkúv pře předkem slyšány a předsevzaty býti mají“5), po těch pak jiné položené roky a pře. (7.) Také pánúm súdcím pokud súd zemský se nevzdá, máme také, 4 jak od starodávna dáváno bylo, jedenkrát za den na zámku jísti dávati.“ (8.) Také my a budúci potomci naši bez jistého snešení a uvážení všech saudcúv zemských nemáme súdu zemského více odkládati, než na tím ruku držeti i s budúcími potomky našimi; tomu chceme, aby pořádek práva průchod svůj měl, tak aby vdovám a sirotkúm i chudým a bo- hatým pro nedržení toho súdu žádné ukrácení se nedálo.55) (9.) A poněvadž se statkovie zústalí dočteného knížetie Fridricha Kazimíra, Jeho Lásky slavné paměti, prodávati musejí, a ti kteřížto kúpí, k saudu knížetství Těšínského náležeti nebudú56), my nadepsané kníže s budúcími potomky našemi máme svrchupsaným poddaným našim, jestli by se jim od těch aneb jiných pohraničných súsedúv jaké ublížení dálo, buďto v grunty vkládání aneb jináče, nad nimi ruku držeti máme, jakž na vrchnost jejich náleží. (10.) A poddaným jejich glejthu dávati nemáme nad předešlú přípověď naši.“7) (11.) A také nadepsaných panův a rytířstva v hold mimo stavú zvyklost a obyčej jich potahovati nemáme.) 52) Zákaz ten vzat jest v podstatě ze Zřízení opolsko-ratibořského (l. XXVI). Bližší o postraných přích vůbec srov. Kniha Drnovská str. LXV a Brandlovo Glos- sarium str. 259. 3) Ustanovení o přednosti sirotčích a vdovských žalob převzato ze Zřízení opol. rat. list XXVI. Pro agendu sirotčí v Čechách byly sirotčí dny po roce 1543 ke každému soudu přidané, na Moravě bývaly projednávány sirotčí spory v sobotu. Kapras, Poručenství nad sirotky v právu českém (1904) str. 98 a 101. 54) Dle Zřízení opol.-ratib. (list. XXIII.) „pan hejtman vrchní v Opolí a Rati- boři povinnen soudce zemské a čeleď i koně jejich, totiž každého soudce samo třetího, sudího vrchního a kancléře samo čtvrtého jídlem, pitím i obrokem, pokudž se soudy drží, opatřiti.“ Také na Opavsku byla tato zásada. Roku 1563 stavové však se vzdali tohoto práva a dostávali za to 200 zl. ročně od krále. Lepař, Hovory 30. 36) Zásada ta přejata ze Zřízení opol.-ratib. (list XXX.) 38) Když kníže Bedřich Kazimír roku 1571 zemřel, zůstala po něm spousta dluhů. Věřitelé žalovali u krále Maximiliana II., který dosadil na to zvláštní komisi. Tato sečtla dluhů ve výši 244.000 tolarů. Na hrazení jich povolil kníže Václav i císař (20. ledna 1572) prodej panství Bílského, Fryštátského a Frýdeckého, a to jako sta- vovských panství. Bílské koupil Karel svobodný pán z Promnic, Fryštátské Václav Cygan ze Slupské a Frýdek Jiří z Lohova. Tím zmenšen obvod knížetství Těšín- ského podstatně. Z držby Kazimírovy zachována pouze Strumeň a Skočov, protože byly mu postoupeny pod zvláštními podmínkami. Sláma, Dějiny 80 a Vlastenecké putování po Slezsku (1885) str. 235, 254, 270; Biermann, Geschichte 204. 51) Zřízení opol.-ratib. (1. XXXIV) ustanovuje o glejtě: „Za glejtem svobodným žádný z obyvatelí jsouc sročen aneb k soudu podán neb okázán žalovati ani odpo- vídati nemá, leč z glejtu vystúpí.“ Stejná zásada byla na Moravě (Kniha Drnovská LIII.) — V udělování glejtů konkurovali ve Slezsku knížata a král. Rachfahl, Orga- nisation 139. 38) Jak ta zvyklost byla, vidíme ze Zřízení těšínského (l. 6): „O holdu. Jestliže by který z pánů a rytířstva kdy J. Mti knížecí neb erbům a potomkům JMti holdo-
Strana 14
14 (12.) Také jestli že by zřízení jaké slušné a spravedlivé s raddú 59) naší sepsali, to jim stvrditi máme a přiříkáme.“ (13.) A když by mezi námi a budúcími potomky našemi a někte- rými z obyvatelí knížetství tohoto jaká rozepře o hranice a meze aneb pod- danými našími nastala, a pokudž by to bez výjezdu na ta místa rozsud- kem spravedlivým vykonati se nemohlo, i mají na ta místa súdci zemští vyjeti a ty místa očitě spatřiti a pokudž by toho z obú stran dobrú vúli skrze jednání na slušné míře postaviti nemohli, vyslyšíc obě straně a svědky a jiné průvody, mají ty věci vejpovědí spravedlivú, odtud neodjíždějíc, koniec učiniti, aby každý svého pokojně užívati mohl, a žádný jeden na druhého aby mocí mimo řád a právo nesáhl o). (14.) A jestliže by se nám a budúcím potomkúm našim od které osoby stavu panského, který by osedlým ku právu byl, aneb také to, co z města, vesnic poddaným našim jakéžkoliv ublížení býti zdálo, na takového každého žádnú mocí i s budúcími potomky našími sahati nemáme, než takového podle pořádku starobylého ku právu zemskému zapohnati řádem a právem to s ním vykonati 1). (15.) Všakš jestliže by který z poddaných našich mord neb nějaký gvalt a násilí, což by proti nám i poddaným našim a landfrydu bylo, učinil, takového každého máme neb místo naši držící dáti slibem zavá- zati, aby se před súdem a právem postavil a práv byl. A jestliže by slíbiti nechtěl, i do vězení dáti“2). vati měli, nemají jinam k tomu holdu jezditi ani potahováni býti, než na zámku Těšíně takový hold učiniti mají, a takový hold jiným obyčejem se dáti než, jakž od starodávna zde bylo, totiž ruku dáním bez přísahy.“ Zásada, že stavové mají hol- dovati jen v zemi a že nemají přísahati, nýbrž skládati hold rukou dáním, byla v Čechách ovšem vždy zachovávána (Kalousek, Státní právo 385). Na Moravě byla definitivně utvrzena Vladislavem roku 1497 (Archiv český V. 462). Ve Slezsku za holdovací místo přiznána Vratislav roku 1498, jen Svidničtí a Javorští měli výjimku (privil. 1353). V Horní a Dolní Lužici zásady podobné nebylo. Tam většinou holdo- vali stavové svými zástupci v Praze, výminečně ještě také v zemi. 59) O sepsání zřízení zemského srov. B. Rieger, Landesordnungen, Böhm. Ländergruppe, Mischler-Ulbrich 577. 60) Spory hraničné byly od pradávna považovány v zemích českých za velmi důležité; také věnována jim v právu zvláštní pozornost, protože půda měla u nás vůbec veliký význam. Ve sporech těch zachovalo se mnoho prastarého. Tam udržela se druhdy nejdéle instituce starého „vdání“ (Kapras, K dějinám českého zástavního práva 1903, str. 6), tam v XVI. století přísahala se stará přísaha ve vykopané jámě na sporné hranici. O tom napsal již roku 1600 Jakub Menšík z Mensteina „O mezech, hranicech, soudu a rozepři mezní i příslušenství jich v království Českém“ (vyd. H. Jireček, Spisy právnické o právu českém v XVI. stol. 1883), sněm český roku 1600 uznal spis ten za oficielní právo a také na Moravu dostal se v užívání. — Spory mezní v Čechách patřily před soud pražského purkrabího, v zemích vedlejších před zemský soud, pokud kde byl. O právu mezním srov. Kn. Drnovská LXX; Brandl, Staročeské právo mezní, Právník VIII; H. Jireček, O soudu mezním dle práva če- ského a moravského, Čas. čes. musea XXXII. 61) Ustanovení to převzato jest z privilegia opolsko-ratib. čl. 10. Nejstarší za- ručení proti přehmatům u nás jest v Statutech Konráda Otty čl. 26. a 36. — Po- dobné ustanovení nalézáme v dílčí listině opavské z roku 1434 (Kapras, Testament knížete Přemka Opavského, Věst. Mat. Opav. 1907) a v privilegiu Švidnicko-Javor- ském 1353. 62) Ustanovení odpovídá s některými změnami článku 21. privil. opol.-ratibor- ského. Městskému soudu se však na Těšínsku nepřikládá na rozdíl od Opolska a
14 (12.) Také jestli že by zřízení jaké slušné a spravedlivé s raddú 59) naší sepsali, to jim stvrditi máme a přiříkáme.“ (13.) A když by mezi námi a budúcími potomky našemi a někte- rými z obyvatelí knížetství tohoto jaká rozepře o hranice a meze aneb pod- danými našími nastala, a pokudž by to bez výjezdu na ta místa rozsud- kem spravedlivým vykonati se nemohlo, i mají na ta místa súdci zemští vyjeti a ty místa očitě spatřiti a pokudž by toho z obú stran dobrú vúli skrze jednání na slušné míře postaviti nemohli, vyslyšíc obě straně a svědky a jiné průvody, mají ty věci vejpovědí spravedlivú, odtud neodjíždějíc, koniec učiniti, aby každý svého pokojně užívati mohl, a žádný jeden na druhého aby mocí mimo řád a právo nesáhl o). (14.) A jestliže by se nám a budúcím potomkúm našim od které osoby stavu panského, který by osedlým ku právu byl, aneb také to, co z města, vesnic poddaným našim jakéžkoliv ublížení býti zdálo, na takového každého žádnú mocí i s budúcími potomky našími sahati nemáme, než takového podle pořádku starobylého ku právu zemskému zapohnati řádem a právem to s ním vykonati 1). (15.) Všakš jestliže by který z poddaných našich mord neb nějaký gvalt a násilí, což by proti nám i poddaným našim a landfrydu bylo, učinil, takového každého máme neb místo naši držící dáti slibem zavá- zati, aby se před súdem a právem postavil a práv byl. A jestliže by slíbiti nechtěl, i do vězení dáti“2). vati měli, nemají jinam k tomu holdu jezditi ani potahováni býti, než na zámku Těšíně takový hold učiniti mají, a takový hold jiným obyčejem se dáti než, jakž od starodávna zde bylo, totiž ruku dáním bez přísahy.“ Zásada, že stavové mají hol- dovati jen v zemi a že nemají přísahati, nýbrž skládati hold rukou dáním, byla v Čechách ovšem vždy zachovávána (Kalousek, Státní právo 385). Na Moravě byla definitivně utvrzena Vladislavem roku 1497 (Archiv český V. 462). Ve Slezsku za holdovací místo přiznána Vratislav roku 1498, jen Svidničtí a Javorští měli výjimku (privil. 1353). V Horní a Dolní Lužici zásady podobné nebylo. Tam většinou holdo- vali stavové svými zástupci v Praze, výminečně ještě také v zemi. 59) O sepsání zřízení zemského srov. B. Rieger, Landesordnungen, Böhm. Ländergruppe, Mischler-Ulbrich 577. 60) Spory hraničné byly od pradávna považovány v zemích českých za velmi důležité; také věnována jim v právu zvláštní pozornost, protože půda měla u nás vůbec veliký význam. Ve sporech těch zachovalo se mnoho prastarého. Tam udržela se druhdy nejdéle instituce starého „vdání“ (Kapras, K dějinám českého zástavního práva 1903, str. 6), tam v XVI. století přísahala se stará přísaha ve vykopané jámě na sporné hranici. O tom napsal již roku 1600 Jakub Menšík z Mensteina „O mezech, hranicech, soudu a rozepři mezní i příslušenství jich v království Českém“ (vyd. H. Jireček, Spisy právnické o právu českém v XVI. stol. 1883), sněm český roku 1600 uznal spis ten za oficielní právo a také na Moravu dostal se v užívání. — Spory mezní v Čechách patřily před soud pražského purkrabího, v zemích vedlejších před zemský soud, pokud kde byl. O právu mezním srov. Kn. Drnovská LXX; Brandl, Staročeské právo mezní, Právník VIII; H. Jireček, O soudu mezním dle práva če- ského a moravského, Čas. čes. musea XXXII. 61) Ustanovení to převzato jest z privilegia opolsko-ratib. čl. 10. Nejstarší za- ručení proti přehmatům u nás jest v Statutech Konráda Otty čl. 26. a 36. — Po- dobné ustanovení nalézáme v dílčí listině opavské z roku 1434 (Kapras, Testament knížete Přemka Opavského, Věst. Mat. Opav. 1907) a v privilegiu Švidnicko-Javor- ském 1353. 62) Ustanovení odpovídá s některými změnami článku 21. privil. opol.-ratibor- ského. Městskému soudu se však na Těšínsku nepřikládá na rozdíl od Opolska a
Strana 15
15 — (16.) A pokudž by se kterému z panův aneb z rytířstva dočteného knížectví od nás aneb budúcích erbúv a potomkúv našich nějaké ukrá- cení býti zdálo, ten každý bude moci nás i erby a budúcí potomky naše ku právu zemskému zapohnati, a my slibujem s budúcími potomky našimi k tomu právu státi, dostáti a právu býti, náleží trpěti aneb k takovým púhonům a žalobám osoby neb osobu jednou ku právu tomu usedlú zmocniti máme listovně pod pečetí na zisk i na ztrátu 3). Tomu na svědomí pečet naší knížetcí k tomuto listu přivěsiti sme rozkázali, jenž jest dán a psán na Těšíně v pondělí před Navštívením Panny Marie (30. června), léta páně tisícího pětistého sedmdesátého druhého. A při tom jsou byli urození věrní naši milí: Vácslav Rutzký z Rutz a na Rudici, kancléř knížetství Těšínského, Tomáš Mléčko z Ji- lovnice, Achací Celo z Čěchovic a na Děhýlově, Daniel Špígel z Žějdlovic a na Velkých Ochábích, Michal Radotzký z Radotze a na Kalembicích, Petr Karvinský z Karviné a na Velkých Kunčicích, Kašpar Borek z Roz- tropic a na Vendryni, Jan Kecherle z Pestrče a na Pestrci. III. Potvrzení privilegia Václavova králem Rudolfem II. My Rudolf Druhý z Boží milosti volený Římský císař, po všecky časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, arcikníže Rakúské, marghrabě Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužnický (sic) marghrabě etc. oznamujem tímto listem všem, že jsme se vší poníženosti prošení od stavu panského a rytířského knížetství Těšínského, věrných našich milých, abychom jim pro budúci stálost a bezpečenství privilegium a list někdy osvíceného Václava, knížetie Těšínského a Velikého Hlohova, pána jich, kteréž jest jim s dobrú vúlí a jistým vědomím svým dal a propůjčil, milostivě jakožto král Český a nejvyšší kníže Slezské schváliti, je obnoviti a potvrditi ráčili. Kterýžto list a privilegium slovo od slova takto v sobě zní: (následuje text privilegia Václavova). K jejichžto pokorné prosbě nakloněni jsúce a vidauce týž list celý a neporušený býti, protož s dobrým rozmyslem, našim jistým vědomím, s raddú věrných našich milých, mocí královskú v Čechách a jakožto nejvyšší kníže Slezské jej jsme schváliti, obnoviti a potvrditi ráčili a tímto listem mocně schvalujem, obnovujem a potvrzujem, chtíce tomu konečně, aby při tom při všem zústavení a bez všech a všelijakých překážek Ratibořska žádná kompetence. Zakročiti má kníže sám. To odpovídá poměrům v Čechách a na Moravě, kde města nad šlechticem žádné pravomoci neměla. Jinak v Lužicích a Dolním Slezsku. Winter, Kulturní obraz českých měst (1892) II. 32; Kameniček, Sněmy II. 116. 63) Přejato z privilegia opol.-ratib. čl. 27., avšak s obmezením dodaným v po- tvrzení Ferdinandově čl. 2. z roku 1558. Předchůdce pro Těšínsko bez tohoto obme- zení jest v privilegiu 1498 čl. 3. Jinak platila všeobecně v zemích českých zásada, že panovník zemskému soudu podléhá a má osobně se před něj dostaviti (Kn. Drnovská 27; Zř. Vladislavské 9 a 448). Ferdinand I. všude proti tomu se postavil. Na Moravě po dlouhém sporu do zřízení z roku 1535 (l. 13b) přejali, že může markrabí dáti se zastoupiti podkomořím nebo jiným zástupcem. Také manskému právu Velikého Hlohova přiznáno právo souditi nad zeměpánem (priv. 1544, Wein- garten, Fasciculi II. 104).
15 — (16.) A pokudž by se kterému z panův aneb z rytířstva dočteného knížectví od nás aneb budúcích erbúv a potomkúv našich nějaké ukrá- cení býti zdálo, ten každý bude moci nás i erby a budúcí potomky naše ku právu zemskému zapohnati, a my slibujem s budúcími potomky našimi k tomu právu státi, dostáti a právu býti, náleží trpěti aneb k takovým púhonům a žalobám osoby neb osobu jednou ku právu tomu usedlú zmocniti máme listovně pod pečetí na zisk i na ztrátu 3). Tomu na svědomí pečet naší knížetcí k tomuto listu přivěsiti sme rozkázali, jenž jest dán a psán na Těšíně v pondělí před Navštívením Panny Marie (30. června), léta páně tisícího pětistého sedmdesátého druhého. A při tom jsou byli urození věrní naši milí: Vácslav Rutzký z Rutz a na Rudici, kancléř knížetství Těšínského, Tomáš Mléčko z Ji- lovnice, Achací Celo z Čěchovic a na Děhýlově, Daniel Špígel z Žějdlovic a na Velkých Ochábích, Michal Radotzký z Radotze a na Kalembicích, Petr Karvinský z Karviné a na Velkých Kunčicích, Kašpar Borek z Roz- tropic a na Vendryni, Jan Kecherle z Pestrče a na Pestrci. III. Potvrzení privilegia Václavova králem Rudolfem II. My Rudolf Druhý z Boží milosti volený Římský císař, po všecky časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, arcikníže Rakúské, marghrabě Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužnický (sic) marghrabě etc. oznamujem tímto listem všem, že jsme se vší poníženosti prošení od stavu panského a rytířského knížetství Těšínského, věrných našich milých, abychom jim pro budúci stálost a bezpečenství privilegium a list někdy osvíceného Václava, knížetie Těšínského a Velikého Hlohova, pána jich, kteréž jest jim s dobrú vúlí a jistým vědomím svým dal a propůjčil, milostivě jakožto král Český a nejvyšší kníže Slezské schváliti, je obnoviti a potvrditi ráčili. Kterýžto list a privilegium slovo od slova takto v sobě zní: (následuje text privilegia Václavova). K jejichžto pokorné prosbě nakloněni jsúce a vidauce týž list celý a neporušený býti, protož s dobrým rozmyslem, našim jistým vědomím, s raddú věrných našich milých, mocí královskú v Čechách a jakožto nejvyšší kníže Slezské jej jsme schváliti, obnoviti a potvrditi ráčili a tímto listem mocně schvalujem, obnovujem a potvrzujem, chtíce tomu konečně, aby při tom při všem zústavení a bez všech a všelijakých překážek Ratibořska žádná kompetence. Zakročiti má kníže sám. To odpovídá poměrům v Čechách a na Moravě, kde města nad šlechticem žádné pravomoci neměla. Jinak v Lužicích a Dolním Slezsku. Winter, Kulturní obraz českých měst (1892) II. 32; Kameniček, Sněmy II. 116. 63) Přejato z privilegia opol.-ratib. čl. 27., avšak s obmezením dodaným v po- tvrzení Ferdinandově čl. 2. z roku 1558. Předchůdce pro Těšínsko bez tohoto obme- zení jest v privilegiu 1498 čl. 3. Jinak platila všeobecně v zemích českých zásada, že panovník zemskému soudu podléhá a má osobně se před něj dostaviti (Kn. Drnovská 27; Zř. Vladislavské 9 a 448). Ferdinand I. všude proti tomu se postavil. Na Moravě po dlouhém sporu do zřízení z roku 1535 (l. 13b) přejali, že může markrabí dáti se zastoupiti podkomořím nebo jiným zástupcem. Také manskému právu Velikého Hlohova přiznáno právo souditi nad zeměpánem (priv. 1544, Wein- garten, Fasciculi II. 104).
Strana 16
— 16 — jednoho každého zanecháni byli a tohož privilegium užívati mohli a moc měli. A protož přikazujem všem obyvatelúm a poddaným našim ze všech stavův knížetství našich Slezských nynějším i budúcím věrným našim milým, abyste s počátku psané stavu panského, rytířského knížetství Tě- šínského při dotčeným listu a privilegium jich i také tomto schválení obnovení a potvrzení naším císařském jakožto krále Českého a nejvyššího knížete Slezského měli, drželi a neporušitedlně nyní i na časy budúcí a věčný zachovali, žádných jim v tom překážek nečinice, ani komu ji- nému činiti dopúštějíce pod uvarování hněvu a nemilosti Naší císařské, budúcích našich králúv Českých a nejvyšších knížat Slezských. Však toto naše potvrzení často psaných stavův panského a rytíř- ského v knížetství Těšínském privilegium nemá býti k ujmě a ublížení regale naší císařské“4) jakožto krále Českého a nejvyššího knížetie Slez- ského, též také práva a spravedlnosti i svobodám knížat Těšínských. Tomu na svědomí pečet naší císařskú k tomuto listu přivěsiti roz- kázati jsme ráčili. Dán na hradě našem Pražském v pondělí po neděli Exaudi (27. května) léta Božího tisícího pětistého devadesátého prvního a království našich Římského šestnáctého, Uherského devatenáctého a Českého též šestnáctého. Rudolf m. p. Adamus de Nova Domo, S. R. Bohemiae cancelarius m. p. Krištof Želínský m. p. Ad mandatum S. C. Majestatis proprium J. Myllner m. p. 64) V důsledku stoupajícího vlivu krále Českého ve vnitřní správě a ústavě knížetství slezských stalo se všeobecně zvykem dáti si privilegia knížecí potvrzovati. Také zřízení zemská dávali si vesměs králem potvrzovati. Ani tím však nebyli sta- vové chráněni proti námitkám úřadů královských. Tak roku 1565 komora vratislavská shledala, že zřízení Opolsko-ratibořské Ferdinandem schválené „in mehr articln der höchsten obmessigkeyt, regalien und hohayt“ odporuje. Komora pak dedukovala dále že Ferdinand I. stvrdil jen to, co kníže Hanuš byl oprávněn stavům uděliti, a že tudíž ani stvrzení zřízení jeho „koniglichen und landesfürstlichen hohen obmessigkeit, die ihrer k. m. als ainem könig und obristen landfürsten von recht und pilligkeit zustendig, dadurch nicht begeben“ (archiv státní Vratislavský A A III. 23 d. fol. 105). Srov. Rachfahl, Organisation 39 a n.
— 16 — jednoho každého zanecháni byli a tohož privilegium užívati mohli a moc měli. A protož přikazujem všem obyvatelúm a poddaným našim ze všech stavův knížetství našich Slezských nynějším i budúcím věrným našim milým, abyste s počátku psané stavu panského, rytířského knížetství Tě- šínského při dotčeným listu a privilegium jich i také tomto schválení obnovení a potvrzení naším císařském jakožto krále Českého a nejvyššího knížete Slezského měli, drželi a neporušitedlně nyní i na časy budúcí a věčný zachovali, žádných jim v tom překážek nečinice, ani komu ji- nému činiti dopúštějíce pod uvarování hněvu a nemilosti Naší císařské, budúcích našich králúv Českých a nejvyšších knížat Slezských. Však toto naše potvrzení často psaných stavův panského a rytíř- ského v knížetství Těšínském privilegium nemá býti k ujmě a ublížení regale naší císařské“4) jakožto krále Českého a nejvyššího knížetie Slez- ského, též také práva a spravedlnosti i svobodám knížat Těšínských. Tomu na svědomí pečet naší císařskú k tomuto listu přivěsiti roz- kázati jsme ráčili. Dán na hradě našem Pražském v pondělí po neděli Exaudi (27. května) léta Božího tisícího pětistého devadesátého prvního a království našich Římského šestnáctého, Uherského devatenáctého a Českého též šestnáctého. Rudolf m. p. Adamus de Nova Domo, S. R. Bohemiae cancelarius m. p. Krištof Želínský m. p. Ad mandatum S. C. Majestatis proprium J. Myllner m. p. 64) V důsledku stoupajícího vlivu krále Českého ve vnitřní správě a ústavě knížetství slezských stalo se všeobecně zvykem dáti si privilegia knížecí potvrzovati. Také zřízení zemská dávali si vesměs králem potvrzovati. Ani tím však nebyli sta- vové chráněni proti námitkám úřadů královských. Tak roku 1565 komora vratislavská shledala, že zřízení Opolsko-ratibořské Ferdinandem schválené „in mehr articln der höchsten obmessigkeyt, regalien und hohayt“ odporuje. Komora pak dedukovala dále že Ferdinand I. stvrdil jen to, co kníže Hanuš byl oprávněn stavům uděliti, a že tudíž ani stvrzení zřízení jeho „koniglichen und landesfürstlichen hohen obmessigkeit, die ihrer k. m. als ainem könig und obristen landfürsten von recht und pilligkeit zustendig, dadurch nicht begeben“ (archiv státní Vratislavský A A III. 23 d. fol. 105). Srov. Rachfahl, Organisation 39 a n.
- 1: Titul
- 3: Úvod
- 7: Těšínské privilegium krále Vladislava
- 10: Privilegium knížete Václava
- 15: Potvrzení privilegia Václavova