Jedni slz potoky lijí, ti druzí se do prsou bijí. Bědují tito, ti pláčí, ti modlí se za svoje bratry, aby dál radostně žili, vždy v pokoji, jakož i svorně. Král pak, svolav biskupa i preláty celého království Českého, vyšel v slavnostním průvodu naproti přicházejícímu sboru a po- staviv slušně každého mnicha mezi dva pre- láty, opata pak mezi sebe a biskupa, nastolil ten sbor za zpěvu kněžstva s převelikým jásáním a radostí. A samo místo, které se dosud jmenovalo Zbraslav, nazval pro stá- lou památku svého jména, změniv mu jméno, Síní Královskou (Aula Regia). Potom se začala slavnostní mše a v ten den nastolení byl od pana Tobiáše, biskupa pražského, vysvěcen opat zbraslavský s jinými dvěma KRÁL TÁHL S VOJSKEM DO KRAKOVA ABYL NA TE VYPRAVE OPASAN RYTIRSKYM MECEM « XLII Uskočný protivník lidského štěstí vždy proto úkladně odvrací naše dobré skutky, poněvadž dobře ví, že přijdeme po něm v místo bla- ženosti, které zpupně ztratil, a tím více za- koušíme jeho silný odpor proti svým skutkům, čím rychlejšími kroky s námahou spěcháme k tomu sídlu ctnosti, z něhož spadl. Neboť když vidí, že duch krále Václava usiluje o roz- šíření služby Boží, vymýšlí rozličné důvody lstivé obmyslnosti, kterými by mohl odvrá- titi krále od jeho záměrů a byl s to zne- možňovati prospěch nové štěpnice. A pro- tože se těžko boří stavba založená na pevné skále, ježto nemůže uvnitř odvrátit královu mysl od předsevzetí, proto usiluje proti opaty, totiž ze Žďáru a ze Svaté Koruny. Stalo se to léta Páně 1292 — je to dvacátý druhý rok pana Václava — v neděli, kdy se v kostele zpívá Milosrdenství Páně (Miseri- cordia Domini), která tehdy připadla na den 20. dubna. Potom se král snažil postarat o zabezpečení svého založení a potvrdil listi- nami a svědky všechno, co s tím svým zalo- žením učinil, aby se nikdo neopovažoval v budoucnosti proti tomu nic podniknouti a aby jeho založení po odstranění jakéhokoli odporu trvalo po čas i časy v míru a pokoji. němu vně podnítit zpupnost některých zlo- myslníků, aby mu tak bránil v dobrém, a spíše ho zaměstnávaje věcmi válečnými, nenechal ho pokračovati v tom, co voní spásou duší. A hle, přišlí poslové navštívili krále a ústně i písemně mu vylíčili, že vévodství Krakov- ské, v které se nedávno uvázal, je neustále pustošeno úklady ne tak okolních knížat, jako domácích šlechticů. Král tedy poslal bez meškání listy panu Otovi,!/ markraběti bra- niborskému, příjmením Dlouhému, milova- nému svému příbuznému, a naléhavě prosil a žádal, aby mu přišel na pomoc, aby posilněn ne tak jeho pomocí, jako radou, dovedl zkrotit útoky zlomyslníků a mohl po před- chozím míru zlepšit stav vévodství spějícího ve zkázu. Markrabě pak bez odkladu shro- máždil množství ozbrojenců a osobně po- spíšil králi na pomoc. A král, chtěje táhnout s vojskem na Krakov, rozhodl se dříve navští- viti své založení, aby tam dostal od svých bratří požehnání na svou cestu a nějak potě- šením z laskavé návštěvy osvěžil srdce mnichů pro jeho odchod zarmoucená. Když tedy mezi ně přišel a s radostí jimi byl přijat, povolal k sobě sbor bratří. A chcete-li náhodou zvědět, jak on jim klidnými slovy a vlídnými pravidlo sdělil, kterak by měli žít, nuž pohleďte na tyto verše: „Bratři, služte jen Kristu a řádně i žijte, neboť nebude chybět nic tomu, kdo především radosti hledá království nebeského, ten nebude zajisté jídlo 88 / 89