násilnost, panuje nespravedlivost, soud a spravedlnost jsou vyhnány z vlasti, jsou olu- povány kostely, deptány kláštery, statky po- zemské jsou jim odnímány, libovůle je všem zákonem, přibývá loupeží, nářkům vdov a sirotků není poskytována žádná pomoc, truchlí kněžstvo, úpí každá krajina, protože se rozmnožilo zlo v Českém království. Neboť „neustala tato rána“23/ v třech letech, po která panoval tento Jindřich v Čechách, nýbrž se tolikrát opakovala, že sama neznala 3/ Hiltmar Fridinger, patricij, byl členem staroměstské rady v letech 1288, 1292 a 1301; v kap. CV je zmínka o kříži, který byl postaven na památku jeho smrti u kláš- tera minoritů. Na Starém Městě. 10/ V listině ze dne 17. června 1308 (Regesta II, č. 2178) praví Jindřich sám, že byl povolán za krále v den Nanebe- vzetí Panny Marie (15. srpna). 11/ Albrecht vtrhl do Čech z Frankfurtu přes Cheb; v září tábořil mezi oběma městy. 1/ Jindřich z Lipé, kterého tu Petr poprvé uvádí, účinně zasahoval do českých dějin, jak je patrné z pozdějších kapitol; obšírněji o něm viz v poznámkách vzadu ke kap. LXXI. U/ Podobně i Jan (u Dalimila Ješek) z Vartemberka, poz- ději zemský hejtman moravský, se často připomíná v pozdějším vypravování; o jeho rodě viz v pozn. vzadu ke kap. LXXI. svého určitého počtu; je totiž hrozné si před- stavit v mysli, hroznější vypovědět a nebez- pečnější ze zkušenosti poznat ona těžká ne- bezpečenství a nekonečné obtíže, kterými byly v době Jindřicha, vévody korutanského, postiženy celé Čechy. Neboť rozhodl Hos- podin Čechy rukama tohoto knížete ne spa- siti, nýbrž spíše bíti. A tak se stalo, že si všichni ti, kteří dříve toužili po příchodu tohoto knížete a usilovně se oň starali, oškli- vili jeho přítomnost už pro přemíru jeho zla. 14/ Klášter sv. Petra na Zderaze byl za městskými hrad- bami, Nové Město tehdy ještě nestálo. 15/ Pušovci byli bohatý rod, usedlý zároveň v Praze i v Kutné Hoře. Peregrin Puš byl r. 1310 v Kutné Hoře a r. 1312 byl zavražděn pravděpodobně v Praze Miku- lášem z Potštejna; vystupuje také v kap. násl. 16 Albrecht odtáhl z Čech asi v polovině října; 5.—11. řijna datuje své listiny ještě v Opatovicích, 17. října už u Znojma (Regesta II, č. 2149, 2151, 2153). 17/ Žalm 35. 7. 18/ Podle Proroctví Izaiášova 5. 25. 13/ Jan, syn vévody Rudolfa (srv. kap. XXXIV) a Anež- ky, dcery Přemysla Otakara II., dostal za tento čin pří- jmení Parricida. Srv. i pozn. vzadu. 20 Podle 2. knihy královské 1I. 25. 21/ Matouš 2. 10. 22/ Podle Žalmu 1. 4. 23/ Podle Zalmu 105. 30. Praha se těšila tehdy, když vévoda Jindřich byl zvolen za krále; pochvalu tleská lid všechen a velmi rád slyší, tento že králem se stal; a proto si myslí, že nic mu smutného nemůže vzrůst, že prožívat bude jen radost. Proto se veselí lid a písně pěje a jásá, všichni se radovat touží, a proto vstávají k hodům; po všech ulicích šli a dlouhé reje tam vedli řezníci s kožišníky a krčmáři zpívali písně, pekaři veselí byli a radost podivnou měla hokyně, prodávající tam jablka, jakož i hrušky, zcela se cítila šťastnou a nemoudře vedla si při tom, neboť, ač zestárlá byla, si nemohla odříci tanec. Jeden si zvučně zpívá a jiný má citharu v rukou, jeden do bubnů bije a druhý zas na lyru hraje: nový že zvolen král, se všechněm velice líbí! Běda, vždyť neznali zlo, jež vbrzku dopadnout mělo na ně a království celé. A dobře jsou nyní již známy zásahy zvratu štěstí, neb na sobě nese zem Česká nesmírně velikou tíhu všech neštěstí, kterou by věru nebyla poznala ani, jí kdyby se vládcem byl nestal král, jejž měla dřív ráda, však posléz ho nenáviděla. Za něho loupeží kdekdo a rovněž dochází k vraždám, vzrůstají pře, mír mizí a umdlévá veškeré právo, pole tu leží ladem a málo lze nalézti na nich plodů, neb nevzrůstá nic než nářek po celé zemi, neboť se na všech stranách jen válečná lítice rodí.