Jasná Jitřenka ctností, žen zrcadlo, Markéta zbožná, hodná chvály a mírná, ta veskrze dobrá a právem milá a v oblibě u všech, jsouc zrozena z královské krve, Markéta, z níž jak z perly?/ jas chvály naplno září, zemřela v mladistvém květu, ach, žijíc na tomto světě necelých dvacet šest let. Zde se svým potomkem leží, pod tímto kamenem skryta. Je malá to pro tebe chvála, Slezsko, když umírá takto tvá vévodkyně. Zde leží důstojně v klášteře tomto, jejž otec vystavěl. Za to s otcem ať na věky dlí a světlo věčné jí svítí! Roku třináctistého, dva přidáš-li ke dvacátému, osmého dubna ta paní nám odešla, synáčka rodíc. Nechať zahladí Bůh, čím mohla se provinit v Ziti, nechat ji útěchu dá, my společně pronesme: Amen! "Téhož roku dne 10. dubna byla dovedena na- zpět do Lucemburku s náležitou slušností velmi jemná dívka Marie, dcera císaře Jindři- cha, sestra českého krále Jana, z království Českého, kde slušně zůstávala s královnou Eliškou skoro tři léta. Tehdy konečně byla ta dívka ve svátek svatćho Bartolomóje?/ řádně v manželství spojena s Karlem, králem fran- couzským, a následujícího roku v den svato- dušní“/ v Paříži slavnostně korunována za francouzskou královnu. Avšak dřívější královně, dceři vévody burgundského, kterou týž král předtím zapudil, byla udělena dispens Apoštolské stolice, aby se i ona mohla pro- vdati za druhého muže. "Téhož roku v měsíci červnu se král Jan opět vrátil z Lucemburka do království Čes- kého projednat obtížné záležitosti. Tento král totiž usiloval připoutati k sobě příbuzenstvím sousední knížata a dne 12. srpna v manželství spojil Markétu, svou starší dceru, ne zcela devítiletou, s bavorským vévodou Jindři- chem, starším synem vévody Štěpána; Jitku pak, svou druhou mladší dceru, sedmiletou, řádně zasnoubil Fridrichovi, markraběti mí- šenskému. Tato dívka byla za nepřítomnosti rodičů dovedena s malou družinou do Míšně a je vychovávána na hradě Wartburgu pod rukama staré vévodkyně.“/ Neboť královna Eliška se odebrala se svou dcerou Markétou, kterou velmi něžně miluje, do Bavor a až dodnes se zdržuje se zetěm a dcerou v Landshutu. A prodlévá tam dosud královna nejen z lásky k dceři, ale i z jiného důvodu. Tehdy král Jan na podnět některých šlechticů Českého království, kteří nenávidí tu královnu, odňal přemnoho statků, jež jí patří, a věnoval je svým šlechticům, anebo je zastavil na zápisy. Dosud se, bohužel ukazují zřejmé známky, že král nežije ve shodě s krá- lovnou. Druhá však Alžběta, někdy královna, zvaná Hradecká, těší se velké přízni před oči- ma královýma ne bez pohoršení mnohých. "Téhož roku dne 21. července se přihodila jedna nenadálá událost, která je milovníkům tohoto světa právem užitečná jako příklad. Neboť ctihodný pan Jan, syn šestého krále Václava, byť nemanželský, bratr královnin po otci, kancléř království Českého, probošt kostela Vyšehradského, kanovník pražský a olomoucký a jinými prebendami a výho- dami obdařený“/, hodnostmi podle světa po- výšený a četnou družinou obklopený, byl náhle a nečekaně v Praze od krále Jana zatčen, ze všech důstojenství od něho sesazen a jako lotr hrozbami dohnán a strašně přinucen, aby si vybral jeden druh ohavné smrti. Jemu, kterého měl za nejdůvěrnějšího přítele, při- čítá král podvod a lest, že prý mu dal ni- čemnou radu, kterou mohl být král i s krá- lovstvím uveden v nebezpečenství. Onen je hanbou a strachem zcela zhroucen, takřka pozbývá ducha a naprosto je na rozpacích, co 1/ Srv. I. knihu, kap. XC, pozn. č. 5. 3/ V latině slovní hříčka: Margareta (Markéta) a marga- rita (perla). 3/ 24. srpna. 4/ 15. května 1323. Srv. pozn. vzadu. 5/ Jmenovala se Alžběta; ale k zamýšlenému sňatku nedošlo, srv. níže v kap. XII. */ Dne 25. ledna 1319 (Codex diplomaticus Moraviae VI, č. 146) dostal od papeže Jana XXII. povolení, že smí podržet všechny své hodnosti, tj. kanovnictví pražské, vyšehradské a olomoucké a správu kaple sv. Prokopa na Starém Brně. Podobné povolení o probošství vyše- hradském a uvedené kapli bylo mu uděleno 9. listopadu 1319 (Codex diplomaticus Moraviae VI, č. 153, 154). Srv. i pozn. vzadu.