schůze v Norimberku, zařídil to tak, že on má navésti uherského krále Karla a Lokietka, krále krakovského, k tomu, že mají oni spolu s ním mocně a nepřátelsky napadati českého krále Jana. A aby to všechno rakouský vévoda Ota tím horlivěji obstaral, dal ho Ludvík uči- nit říšským vikářem, třebas byla potom tato věc českým králem zmařena. A tak svrchu jmenovaný Ota, vévoda rakouský, poštval krále, totiž uherského a krakovského, proti českému králi tak, že hledí činiti škody s pře- velikým množstvím jak z Rakušanů, tak z Uhrů, jakož i z jiných národů shromáždě- ným proti království Českému. Obecná pověst hlásá to, že Uhrů je pade- sát tisíc bojovníků a z nich že má tři tisíce pět set hlavy přikryté přílbami. Rakušanů pak tisíc osm set má přílby na hlavách a dva- cet tisíc je válečnou výstrojí různě připraveno do boje. Tento veliký počet sjednotila dlouhá doba. Ale náš pán, český král, shromáždil už v krátké době tisíc pět set mužů těžkooděných s dvaceti tisíci k boji znamenitě připravenými a s nimi už ležíme a už jsme dva týdny leželi před městem Lavou'!/ v poli, očekávajíce denně srážku s nepřáteli. A dávám vám vě- děti, že pánové Českého království věrně ve všem pomáhají našemu králi. Také někteří urození z Rakous jsou s námi v zástupu. Ale, hle, když někteří z našich, přestrašeni tak hojným množstvím nepřátel, říkali králi, aby ustoupil a opatřil se opevněním, protože tato hrstka nemůže odolati tak velikému množství, a král nevěděl, co dělat, pustil Bůh strach svój!*/ na naše protivníky a rozptýlil je tak, že se s povykem a rykem roztržky navzá- jem od sebe odloučili. Uhři se vrátili do Uher, CESTA ČESKÉHO KRÁLE DO FRANCIE 4 XXIX A stalo se, když bylo rozptýleno množství Rakušanů a Uhrů, že český král Jan rozložil a umístil tu onde na moravských hranicích vojsko na obranu a vrátil se s malým počtem v den svatého Mikuláše!/, biskupa a vyzna- vače, do Prahy. Tam vybral ode všeho lidu nesčíslné peníze a dal i slíbil šlechticům veli- ký žold, aby vedli za jeho nepřítomnosti válku Rakušané do Rakous. Ačkoli pak bylo převe- liké, jak bylo pověděno, množství nepřátel, přece se nikdy neodvážili přenocovat dvě noci na našich hranicích. Proto působili tito ne- přátelé větší obtíže sami sobě než našim. Když pak viděl náš pan král útěk nepřátel a zřejmou moc Boží, ještě více se v duchu posilnil. Proti některým Rakušanům, které zanechal vévoda Ota před Dunajem, aby sváděli boje, ustanovil šlechtice české a mo- ravské, aby denně proti nim bojovali. Tedy pan král se nyní vrací do Brna!*/ a brzy se vrátí, jak myslím, do Čech. To, co jsem viděl, jsem vám, pane, napsal, a až přijdu, budu vám více vypravovati živým slovem. Buďte zdráv v Pánu! Dáno v Lavě nazítří po svatć Katefine'*/, totiž hned po ústupu Rakušanů a Uhrů."“ 2/ V Hlohově byl Jan 1. a 2. října (Regesta III, č. 1836, 1837). K věci srv. výše II. kniha, kap. XXII, pozn. č. 8. 3/ Dne 19. října byl Jan zase už ve Vratislavi (Regesta III, č. 1840 an.) a dne 31. října už v Olbramkostele u Znojma, jak je vidět z následující listiny; schůzka s Karlem Uherským byla dne 11. listopadu v Lavě. Srv. pozn. vzadu. t/ Dne 27. října 1331. 5/ Klosterneuburk. ¢/ V lat. orig.: Costel (Olbramkostel u Znojma). ?/ Dne 31. října. 8/ Smlouva Oty Rakouského s Uhry byla uzavřena 2. září 1331. */ Tj. za Alpami. 10/ Mini se schüze konaná v Norimberku v bfeznu aż dubnu 1331. 11/ U Lavy vydal Jan listinu dne 14. listopadu (Regesta III, &. 1851). 12/ Podle z. knihy Mojžíšovy 23. 27. 13/ V Brně byl Jan už dne 25. listopadu (Regesta III, č. 1856 n.) 14/ Dne 26. listopadu. proti Rakušanům a Uhrům. Uspořádav tyto věci, vyjel král osmého dne, to jest v den svaté Lucie?/, v noční době — a nikdo o tom ne- věděl — jen s desíti muži co nejtajněji z Pra- hy, přenocoval onoho dne v Tepelském kláš- teře a následujícího dne v bavorském městě, které se jmenuje Nové Město. A tolik pospí- chal tento král kvapně konat tu cestu, že mohl s sebou mít jen nejskrovnější družinu, která by ho provázela. Když ho pak někteří náhodou na cestě potkali a divili se jeho spěšné jízdě a vyptá- vali se ho, pravil jim král takto: „Spěchám 1/ 6. prosince. 2/ 13. prosince. Srv. pozn. vzadu.