má“), a výroky otce tvého ať ti nikdy nevy- mizejí, nýbrž si je zapiš do srdce svého jako do knihy a naplň je skutkem! Tobě, synu můj, plode života mého, patří právem dědic- kým veškeré držení panství mého, neboť bu- deš seděti na stolci mém a budeš panovati místo mne, otce svého.“ I dodal král: „Synu můj, ty víš, že bylo mým úmyslem vystavěti dům jménem Boha mého, ale, jak se do- mýšlím, je to snad úmyslně prozřetelností Boží zachováno tobě. Nyní tedy buď Bůh s tebou, prospívej a vystav dům Hospodinu, aby tě chránil. Nechť ti dá Hospodin prozíra- vost a soudnost, abys mohl říditi lid, neboť tehdy budeš moci míti úspěch, počneš-li na- plňovati rozkazy a soudy Boží srdcem 1 skut- kem. A děkuji nebeskému králi, že po sobě zanechávám tebe na útěchu lidu svého. Boj se Boha, pěstuj ctnosti, vyhledávej mír a spra- vedlnost! Přísahej mi tedy před Bohem na ostatky svatých, kteří už jsou tu přítomni, že po mé smrti vyslechneš hlas mých věřitelů a vymahatelů a že za mne zaplatíš dluhy z království, které budeš míti v držení, a že zadost učiníš všem těm, kteří byli mnou ne- zaslouženě poškozeni a uraženi.“ A byla tam tehdy hlava svatého Václava mučedníka s jinými slavnými ostatky, na něž pod zárukou Václav, králův jednorozenec, přísahal a se rozhodl a slíbil, že má za otce všechno zaplatiti a poškozeným zadost uči- niti. Podobně i oni šlechtici, kteří tehdy byli přítomni, věrně slíbili, že se chtějí přičiniti o zaplacení dluhů, a slavnostně to též po- tvrdili přísahou. Aby pak ta úprava placení nebyla v něčem znemožňována, byla určena sedmina urbury a důchodů v Kutné Hoře, ZBOŽNÉ SKUTKY, KTERÉ KONAL KRÁL VÁCLAV 4 LXXV A poněvadž je nesnadno zanechati zvyku, ne- boť se dobrý zvyk obyčejně obrací v přiroze- nost rosou milosti Boží, proto cit pokory a dobrodiní laskavosti, které vůči chudým a žebrákům projevoval král Václav, jsa ještě zdráv, poražen na lože choroby nikterak ne- opomíjel prokazovati, co však nemohl konati sám o sobě, to dával tajně skrze jiného pod které se dávají králům každý týden, na pla- cení dluhů a upokojení věřitelů. Také man- želce, paní Alžbětě, odkázal král dvacet tisíc hřiven jako věno. A přísahal dědic se šlech- tici před otcem, že bude míti klášter Zbra- slavský s jeho příslušenstvím v dobré ochraně a že jeho, nemocného krále, až zemře, pocho- vají na Zbraslavi. Mimo to věnoval klášte- rům, kostelům, řeholním osobám a chudým veliké dary almužen, také rozdělil tu onde domům Božím klenoty a ostatky a roucha služebníků Kristových a oltář ze své kaple, kterou měl král nade všechna knížata své doby nádhernou, ale většinu svých rouch určil Zbraslavi, založení svému a dceři své, v budoucnosti osiřelé. Prosím tě, Panno Maria, ozdob rouchy své milosti duši toho, který oděl k chvále Syna tvého a ke tvé slávě tvůj dům ve Zbraslavi, takže to budí úžas všech, kdož to vidí. Nepo« chybuji o tobě, Maria, že to ve své štědré las- kavosti učiníš, nebo spíše už jsi učinila. 1/ Srv. o něm v kap. LXVII, pozn. č. 7. 2/ Častěji se jeho jméno uvádí ve formě Heidenreich. */ Jindřich Šturmův byl kanovníkem pražským, listinně není zjištěno, že by byl notářem moravským. 4/ Byl to M. Petr Angeliv, ktery byl od r. 1289—1306 pronotářem; olomouckým biskupem se stal r. 1311, zemřel r. 1316. Kronikář no jmenuje kancléřem, ale tím tehdy ještě byl Petr z Aspeltu, biskup basilejský, který užíval titulu kancléře českého ještě r. 1307. Protože už r. 1304 odešel z Čech, zdá se, že Petr Angelův pře- vzal již tehdy formálně řízení kanceláře a zastával tuto funkci také za Václava III. 5/ Heiman z Dubé byl tehdy nejvyšším purkrabím. * Tobiáš (Dobeš) z Bechyně byl nejvyšším maršálkem. 7/ Jinřich z Rožmberka byl nejvyšším komorníkem. 8/ Kniha přísloví 4. 20; Žalm 44. 11; 101. 3. 9 Kniha přísloví 4. 10. 19/ Srv. kap. LXXXV. svým jménem činiti. Měla pak ve zvyku po- korná ušlechtilost a ušlechtilá pokora tohoto krále nejen na Zelený čtvrtek (v den večeře Páně) nebo v postě nahé odívati, chudým ruku štědrou podávati, lačným a žíznícím pokrm a nápoj předkládati a nohy chudých umývati a otírati, ale i v každé době s potěšením to konala, kdykoli mohla k tomu získati vhodnou příležitost. Potom, když už tísnivá choroba vzdalovala od tohoto zbožného díla ochromené tělo, ne však stav mysli, povolával král tajně potichu některého ze svých důvěrných přátel a dával skrze něho svým jménem vykonávati onu zbožnou službu na určeném místě. Svědectví