Jindřicha. Ti se ujali vlády, vložili posádku do Pražského hradu a zajistili si Kutnou Horu, kde se Konrád sám na čas usadil a odkud podnikl 20. prosince i přímý útok na Sedlecký klášter (srv. v kap. CVI vyprávění o zázračné bitvě). Zároveň také učinil konec hos- podaření Jindřicha z Lipé k vlastnímu prospěchu. Ten byl nucen jako podkomoří předložit vyúčtování, které bylo dokončeno 27. lis- topadu v domě nejvyššího kancléře za přítomnosti Jindřicha z Aufen- steinu a dvou korutanských písařů. Pan Jindřich si počítal na vy- dáních učiněných za krále (dlužný žold z války r. 1307, zálohy na rozličná vydání dvorská, náhradu za vedení úřadu, úroky ze záloh) celkem 17 215 hřiven a 5 lotů; na to si vybral z urburních důchodů kutnohorských 6894 hřiven a 28 grošů, takže mu zůstalo u krále 10 320 hřiven (po 56 groších) 3 věrdunky 1 lot. Pan Jindřich setrval i potom v úřadě podkomořském, neboť ještě v královské listině z 12. ledna 1310 vystupuje jako nejvyšší maršálek a podkomoří, ale spolu s ním vedle Jindřicha z Aufensteinu i pražský boháč Peregrin Puš, který musel v červnu 1309 uprchnout z Prahy před pomstou pana Jindřicha z Lipé a nyní byl dokonce členem královské rady. Před vánocemi téhož roku vypravil se opat Heidenreich tajně opět k Jindřichovi VII. a ten zajel v druhé polovině ledna 1310 z Kolína n. R. do Norimberka a jednal tam s některými českými pány, které vedli Jindřich z Rožmberka, Albrecht ze Žeberka a Fridrich ze Šumburka. Ti trvali na českém právu volby českého krále, zaručeném bulou sicilskou, a žádali i určité záruky, že stará práva království zůstanou zachována, což jim Jindřich VII. listinou z 31. ledna 1310 závazně slíbil. Ovšem páni přitom nezapomněli na sebe. Jindřich z Rožmberka si dal potvrdit zástavu Zvíkova, Fridrich ze Šumburka se svými bratry ponechání župy Kadaňské, kterou získal r. 1306, a Albrecht ze Žeberka všechny milosti a listy, které dostal od předcházejících králů. Zároveň vyslal Jindřich VII. v druhé polovině března 1310 do Čech na výzvědy mohučského arcibiskupa Petra z Aspeltu s říšský- mi hrabaty Albrechtem z Hohenlohe-Schelklingen a obratným dip- lomatem Bertoldem z Hennebergu, který kdysi sjednával mír mezi Albrechtem a Václavem III. Jindřich z Aufensteina dal oba prů- vodce mohučského arcibiskupa zatknout a uvěznit a propustil je po pěti dnech za slib, že hned opustí království. Přesto se díky obratnosti Petra z Aspeltu podařilo získat některé vůdčí pány, kteří dosud stáli na straně korutanské. Tak se jim Jan z Vartem- berka, nejvyšší číšník, přítel Jindřicha z Lipé, zavázal listinou z 6. března 1310, že bude-li zproštěn přísahy složené Jindřichovi Korutanskému, uzná za krále toho, kdo si podle vůle římského krále vezme Elišku Přemyslovnu za manželku. A když pak byla korutanská branná pomoc na jaře rozmnožena silnějším sborem žoldnéřů z Míšně, rozešel se i Jindřich z Lipé se stranou korutanskou. XCl O pomluvách šířených protivníky o Elišce srv. pozn. ke kap. XCVII a C. Když přišli v květnu na pomoc Jindřichovi Míšňané, vznikl prý v jeho okolí úmysl znemožnit spojení Elišky Přemyslovny s Lucemburky tím, že by ji násilím donutili k sňatku. Podle Pulkavy měl být jejím ženichem durynsko-míšeňský Ota z Burgau-Löbda- burku (srv. ČD, II, 2, str. 106, pozn. č. 2).