dostala se porada, kterou konali páni a ně- kteří měšťané, brzy k sluchu Korutancovu. Rmoutil se Korutanec, že bude zahanben, bude-li nucen vzdáti se titulu královského a ztratiti České království. Byli však přemnozí, kteří se rmoutili nad osudem Korutancovým a nad hrozícím nebezpečenstvím. Neboť měl tento král Jindřich ne malý počet mužů jak mezi měšťany pražskými, tak mezi Kutno- horskými, kteří se nikterak z lásky k státu, nýbrž ze zanícení k osobnímu prospěchu, a aby mohli jiné krutovládou drásati a hryzati, začali k vlastní záhubě zarputile přidržovati korutanských omylů. Usmyslil si tedy ne- šlechetný záměr a zjednal si, sám jsa špatný, k své pomoci nejhorší pomocníky. Poslal kníže korutanský posly, povolal z Míšně Fridricha!/, syna markraběte Frid- richa, a ten přivedl s sebou nejničemnější lupiče, druhy zlodějů, které ze sebe vyvrhla ničemnost celé oné země jako strusku a zmet- ky; neboť jako vyhazuje vařící hrnec, cokoli je struskovitého, tak tyto při porodu potratila nahromaděná špatnost celého Míšeňska. Bylo pak míšeňské vojsko nadmíru veliké, ale beze zbraně, a tento bezcenný, neurozený lid je jako chátra. Jména tohoto lidu nikterak ne- zasluhují býti zapsána, neboť se při jejich jmenování lidé mírní a pokorní děsí. Mezi tímto lidem byli častěji jmenováni Albrecht Ciruco?/ a Jindřich z Kokořic?/, kteří byli oba více známí a pověstní ničemností než ry- tířstvím. Ti přišli jako váleční náčelníci ke ko- rutanskému vévodovi Jindřichovi s vojskem vycvičeným ke zkáze a staral se ne o to, co patří k míru, ale k nesváru. Ti přitáhli s Korutancem před Kutnou Horu, a jak jsme dříve jinde*/ podotkli, vtrhli dne 18. července do samé Hory s vnitřní pomocí před odchodem panny Elišky z Pra- hy; přitom uprchli četní z těch, kteří stáli při panně Elišce. Synové Ruthardovi, které předtím vypudila vlastní špatnost, vrátili se s Korutancem do svých obydlí, neboť v Kut- né Hoře byly dlouho nesvorné strany mezi Pirchnery a Ruthardy. Jejich nesvár podpo- roval bitky, způsoboval vraždy, to velmi často podnítilo v Hoře zrady a převraty, ale o tom všem není třeba nyní jednotlivě vyprávěti, protože to dělaly osoby neurozené jedině na popud pýchy ze závisti; stačí, aby věděli zkušení, že všechno to zlo způsobila nedba- lost Korutancova. Proto Korutanec chápal, že většina z Pražanů očekává příchod krále Jana a že příchod toho krále bude jeho od- chodem, a chtěl raději záhubu celého králov- ství než ztrátu jména a titulu královského. Vytáhl z Kutné Hory s Míšňany a kolem dokola obklíčil nepřátelsky Prahu; Korutanec chtěl vejíti do města jako král, ale zprvu mu to lid nedovolil. Avšak největší část městské- ho lidu více přála šťastný osud Korutanci než králi, který měl pfijiti. A příčina té přízně byla jedna i druhá. Jedni totiž povolili Koru- tanci půjčku a doufali, že dostanou od něho za- placeno, jestliže vytrvá; druzí přáli Korutanci pro svou nesvornost, protože se pod tímto knížetem beze strachu mstili na nepřátelích. Svědectví buď mi, běda, jak žalostně zahynul Hiltmar,*/ u dveří chrámových v Praze, jejž zabili odpůrci jeho. Doposud trvá kříž, jak obraz příhody této — vidí jej Menší bratři stát dosud poblíže brány. Jiní, majíce špatné svědomí a vinu na sobě, měli rádi Korutance, aby unikli trestu; neboť nevztáhl pravici k spravedlnosti a soudu. Jsou jiní, kteří se hleděli obohatiti z olupo- vání chudáků, kupovali je, prodávali, a proto potřebovali v takových věcech Korutance, původce loupežení. Ti všichni Korutanci horlivě přáli, ale ne podle svědomí; neboť usilovali učinit si škodu jiných potěšením a hanebným ziskem. ,„Ne tak, bezbožníci, ne tak!''6/ Ó jak velice by se mělo žalostně pla- kati nade všemi těmi, kteří si na svou záhubu 1/ Nebyl to Fridrich, příjmením Vážný (der Gestren- ge), syn Fridricha staršího, zvaného der Freidige (nebo mit der gebissenen Wange), o němž srv. vzadu pozn. ke kap. XLVII, nýbrž nejstarší jeho syn Fridrich Kul- havý, tehdy sedmnáctiletý. Srv. i pozn. vzadu. 2/ Snad Albrecht Kurt, jmenovaný v listině ze dne 24. září 1310 (Regesta II, č. 2236); Šusta, České dějiny II, 2, str. 120, ho jmenuje Albrecht Knut. 3/ Jindřich von Kčkeritz je jmenován v průvodu Fridri- cha mladšího v téže listině. t/ V kap. XCVII. 5/ O jeho zavraždění viz v kap. LXXXVI. #/ Podle Žalmu 1. 4.