božskou mocí potrestáni, Dalimil pak používá této události, aby plně vyjádřil své opovržení měšťanům (klade je naroveň chlapům), kteří se odvážili sáhnout na velmože země. Každý kronikář se dívá na událost z jiného stanoviska, ale oba se shodují v tom, že uspořádání společnosti je dáno Bohem a jakýkoliv pokus o změnu je naprosto nepřijatelný. V době, kdy oba žili, začal ponenáhlu propukávat boj proti onomu „danému“ stavu společnosti formou lidových kacířských hnutí, ale jim zůstal zcela cizí a nepochopitelný, ačkoliv třeba Petr Žitavský se o některých takových hnutích ve své kronice několikrát zmiňuje a jedno z nich bylo známo i Dalimilovi. Přejděme nyní k podrobnějším údajům o kronice Zbraslavské. Je to naše největší předhusitská kronika, ačkoli časově zahrnuje pouze dobu od smrti Přemysla Otakara II. do r. 1338, tedy pouhých 60 let.4/ Se spisováním kroniky začal její první autor, zbraslavský opat Ota, až po smrti krále Václava II. (zemřel 21. 6. 1305), jak vyplývá z úvodních slov 1. kapitoly prvé knihy, a psal až do března 1314, kdy sám zemřel5/; napsal 51 kapitol prvé knihy kroniky, tedy část nepříliš velkou. Ota nedovedl svůj legendární životopis Václa- va II. ani k vylíčení jeho slavnostní korunovace, jež byla vykonána v Praze 2. 6. 1297 a kterou už zapsal opat Petr, druhý autor kroniky. Celá část Otova tedy vypráví o událostech, které už v době sepsání náležely minulosti, zatímco druhý autor kroniky po dokončení le- gendárního vypravování o zakladateli kláštera zaznamenával další události velmi brzy poté, když k nim došlo, čímž hodnota dalších částí kroniky jako historického pramene značně stoupla. Vedle toho zvyšuje její význam ještě ta okolnost, že Petr Žitavský byl nejen dobrým pozorovatelem, nýbrž i významným činitelem při někte- rých důležitých politických událostech své doby. Oba autoři kroniky byli opaty Zbraslavského kláštera, který byl založen králem Václavem II. v r. 1292 pro řád cisterciácký a osazen mnichy ze staršího kláštera téhož řádu v Sedlci u Kutné Hory.“) První zbraslavští mniši, jak je patrné ze samotné kroniky, byli téměř bez výjimky Němci říšského původu, protože cisterciácký řád si u nás dlouho udržoval německý ráz. Spisování klášterní kroniky se po zakladatelově smrti ujal nejdříve bývalý opat Ota. O Otových životních osudech se ví jen velmi málo. Pocházel z Durynska, byl jedním z nejmladších mnichů, kteří na Zbraslav přišli ze Sedlce, a po odstoupení prvního opata Konráda r. 1297 byl sám zvolen opatem. Ale již po půldruhém roce se úřadu vzdal. Po smrti Václava II. přistoupil k spisování klášterní kroniky, či přesněji legendárního vyprávění o Václavu II. a o založení Zbraslav- ského kláštera, a pokračoval ve svém díle až do své smrti v březnu 1314. Dílo, jak již bylo řečeno, nedokončil. Proč v době devíti let, kterou měl k dispozici, napsal jen 51 kapitol první knihy, nelze pro nedostatek pramenů říci. Vše, co se o Otovi ví, je obsaženo v sa- 8 4/ 5/ * Na počátku prvé knihy je životopisu Václava II. předesláno několik zpráv o růz- ných událostech, týkajících se Přemysla II. v době jeho vlády, ale tyto zmínky ne- mají ráz souvislého vyprávění (srv. 1.—8. kapitolu prvé knihy). Srv. 65. kapitolu prvé knihy. Klášter Sedlecký byl založen v letech 1142—1143 šlechticem Miroslavem za účasti olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka. Byl to nejstarší cisterciácký klášter v našich zemích.