hojné živobytí šest osob, z toho se velmi těžko vyživovaly dvě. Klášter Sedlecký totiž upadl do tak veliké nouze, že tam nezůstalo zhola nic, čím by mohli bratří vyváznouti ze své bídy. Jejich dvory zašly, stavby se zřítily, a protože dědiny byly vydrancovány, nemohli vybírati od svých chudých podda- ných poplatek. Když tedy bratří neměli, z čeho by žili, prodávali věci movité a kláš- terní klenoty vydávali Židům do chřtánu úroků. Hledají pomoc přátel, ale nenajde se naprosto nikdo, kdo by pomohl klášteru v zkázu jdoucímu. Co dále? Když spotřebo- vali to, co mohli míti, z nedostatku obilí jedli bratří s díkůčiněním chléb upečený z mnoha druhů obilí; dostávali chléb hrubý, nápoj skrovný i jinou stravu bídnou, mnichům se předkládají pokrmy vhodné pro zvířata, protože se hrách, zelenina a ředkev, jestliže je přece měli, velmi zřídka omastily olejem nebo sádlem. Zřídkakdy dostává ryby sbor mnichů, vždyť v pokladně není zásoba peněz. Ó Bože, zkroť mysl všech bezbožných lidí, kteří jdou loupit, a vlídně se na mnichy plačící dívej, životní potřeby dej jim a nenech je zahynout hladem. Skrovná je strava všech mnichů a mají i chatrný oblek, přespříliš hrubý a tvrdý; když na zem se položí, vzhůru trčí jak nějaká zeď. Ti mniši takovým asi způsobem po léta žili jak v odívání, tak v jídle. Bratří pak v podivuhodné mírnosti dlouho trpělivě snášeli v Pánu takovou bídu. Jen málo jich zůstalo doma, většinou se rozptý- lili do jiných domů řádových, aby v nich načas zůstali, a tak aspoň svou nepřítomností zmírnili tíseň vlastního kláštera; ale když se tam vůbec nedostávalo potravy, s pláčem zastavili nádoby, zasvěcené bohoslužbě, a to, co zanechali odcházející, byli nuceni spotře- bovati ti, kdož zůstali doma. Sešli se tedy řádoví otcové a po poradě se rozhodli přemě- niti sám klášter v prostý dvorec, aby mohly bydliti tři nebo čtyři osoby tam, kde by pro nesčíslné nedostatky neměl veliký sbor bratří pohodlný pobyt a životní potřeby. Někteří však, podporováni zdravějším ro- zumem, dali tu radu, aby byl zproštěn pan Starosti úřadu jeho však nutily opata brzy Valthelm!/, který byl tehdy v čele kláštera, muž mající slabý zrak, a aby po něm po předchozí kanonické volbě nastoupil v úřadě jiný práceschopný, který by zničenému klášteru s povinnou péčí pomohl. A když byl zproštěn úřadu, byl zvolen za opata Heidenreich, ale ten, posuzuje opuštěnost kláštera, se obával převzíti nabídnutou sprá- vu, až konečně donucen rozhodnutím řádu stěží vzal na plece jho, a více důvěřuje v milo- srdenství Boží než ve vlastní pracovitost, rozděloval se vší svědomitostí práce kláštera sobě svěřeného. 1/ Valthelm, sedlecký mnich, byl v l. 1251—1257 opa- tem kláštera ve Žďáru nad Sázavou, po půl třetím roce se vzdal tamního opatství a vrátil se do Sedlce, kde se stal opatem r. 1259. Heidenreich byl zvolen opatem asi r. 1282—1283. prožívat úzkostí mnoho, neb chyběla většina z toho, co vyžadovala potřeba bratří. Sám se maličko odloučiv od jiných, leckdy se slzami želel břemena své chudoby, ale „na kom odpočine duch můj,“3/ dí Hospodin, leč „na pokor- ném a zkrouseném srdcem''?/ a na tom, jenz ,,se tfese před slovem mým“.4/ Pán za- jisté hledě na pokoru tohoto muže byl s ním a slitovav se nad ním zdárně řídil všechny jeho skutky. Hospodin mu skutečně otevřel ruku štědrosti své, a splňuje v dobrých vě- cech jeho přání“/, naplnil pole jeho nadbyt- kem?“/ bohaté úrody. ?/ Proroctví Izaiáše proroka 11. 2. 3/ Podle Proroctví Izaiáše proroka 57. 15 a Žalmu 146. 3. </ Podle Proroctví Izaiáše proroka 66. 2. 5/ Podle Žalmu 102. 5. */ Podle Zalmu 64. 12.