jiné podniky, nejspíše textilní.) Rinieri se stal r. 1304 zemským hejtmanem v Krakově (Regesta II, č. 2019). Appard (nebo Alfred) získal panství na Moravě a počal se podle něho psáti de Nigro monte („z Černé Hory“) a r. 1305 byl podkomořím (srv. Regesta II, č. 2019). O jejich pozdějším působení srv. ČD II, I, str. 653n. Svůj úkol splnili velmi brzy a tak úspěšně, že už v červenci 1300 byly dány do oběhu první bílé groše. Vzorem jim byl groš tourský (grossus turonensis). Na líci měly dvojí perlovitý obvod, v jehož vnitřním kruhu bylo jméno královo „Wenzeslaus Secundus“ (Vác- lav Druhý), ve vnějším titul „Dei gratia rex Boemie“ (z Boží milosti král český); uvnitř lemovaly královskou korunu. Na rubu stál lev s korunou a s hřívou, kterou tvořila trojí řada měsíčků a v perlovi- tém obvodě byl nadpis „grossi Pragenses“ (groše pražské). Vážily asi čtyři gramy (3,975 g) a měly dobrou jakost stříbra, patnáctiloto- vou, takže příměsku byla jen asi jedna šestnáctina. Vedle grošů byly raženy malé denáry s nápisem „parvi Pragen- ses“, jichž bylo dvanáct na groš (viz obr. č. 40). Z hřivny pražské, těžké 253,14 g, se razilo 64 grošů, ale za hřivnu stříbra odváděného v mincovně se platilo 56 grošů, takže koruna měla při té směně zisk asi 12,5 %, na tu dobu velmi mírný. Zaražení pražských grošů byl čin velmi významný a náš kronikář jej velebí právem. LXVII O získání koruny polské viz podrobně v ČD II, 1, str. 555—576. Po zavraždění Přemysla Kališského uplatňovali nároky na jeho dědictví dolnoslezský Jindřich Hlohovský a kujavský Vladislav Lokietek. Mezi Lokietkem a Václavem II. nastaly složité a svízelné zápasy, o jejichž průběhu nejsme pro nedostatek současných pra- menů dobře zpraveni. Mínění českých a polských historiků se roz- cházejí podle toho, jak posuzovali několik málo spolehlivých zpráv o těchto událostech. Hlavně není možno s jistotou říci, zda nakonec Václav II. podnikl svou výpravu na získání polské koruny na vy- zvání polského duchovenstva nebo z vlastního popudu. Že však šlo o výpravu výbojnou, tomu nasvědčuje skutečnost, že Václavovo vojsko bylo převážně složeno z najatých německých žoldnéřů. Krátce před jízdou do Polska byl v červenci v Praze slaven Václa- vův formální sňatek s Přemyslovou dcerkou Richenzou (Ryksou, Rejčkou), tehdy ještě ne dvanáctiletou. Mladičká nevěsta ztratila matku Švédku, po níž měla jméno, v pátém roce svého věku, otce v sedmém a žila v Německu u své nevlastní matky, třetí manželky Přemyslovy, Markéty, dcery markraběte braniborského. Ta ji za- snoubila jejímu bratranci Otovi, nejmladšímu synovi Oty Dlouhého (srv. níže kap. LXIX). Výprava českého krále do Polska měla plný úspěch, Lokietek nemohl čelit jeho převaze a byl nucen uprchnout do ciziny. Václa- vovi pak nasadil v Hnězdně královskou korunu arcibiskup Jakub Šwinka, prudký odpůrce německého živlu v Polsku. Zásluhou Václavovou se Polsko — alespoň z větší části — stalo opět po dlouhé době politickým celkem, královstvím, které bylo s Českým královstvím spojeno jen personální unií. Okolo roku 1300 se znak bílé orlice stává symbolem polského státu. Tomuto celku dal český král novou správní organizaci, do té doby tam neznámou. Ponechal sice v každém polském kraji dvorské a zemské hodnosti