254 255 velkou škodu; odtamtud odešel kněz Prokop i pan Hanuš z Kolovrat se svým vojskem od sirotků zpět k Uherskému Brodu. Avšak kněz Proků- pek, Čapek, tehdy hejtman sirotků, syn pana Fridricha z Kolovrat sedě- ním na Libštejně, Jan ze Ždáru řečený Šmykouský a Zikmund Huler z Hořovic s měšťany královéhradeckými i měšťany a zemany onoho kraje zůstali spolu s vojskem sirotků kolem a poblíž města Ilavy v Uhrách. Bylo jich, jak se všeobecně říkalo, přes sedm tisíc jízdních i pěších a více než tři sta vozů. A tu proti nim vytrhli do boje shromáždění Uhři i ně- kteří Češi, sloužící panu králi Zikmundovi, a Moravané a po devět dní za sebou s nimi sváděli boje, takže se nakonec dalo před nimi řečené vojsko sirotků na útěk a při tom útěku ztratili prý dvě stě padesát a více vozů s děly a různými věcmi a vrátilo se jich sotva dva tisíce a pa- desát či méně vozů. Jiní však, jako Zikmund z Hořovic, byli Uhry zajati, pobiti královými lidmi nebo se utopili ve zmíněné řece. A to vše trvalo celý podzim, jejich tažení tam i zpět se protáhlo až skoro do vánoc a mnozí ze sirotků zahynuli mrazem, protože tehdy byl počínaje svát- kem sv. Martina [I1. listopadu] nepřetržitě velmi tuhý mráz. Vojsko sirotků se pak vrátilo do Prahy kolem vánoc ve skrovném počtu. Potom téhož roku kolem svátku sv. Kateřiny [25. listopadu] vytáhlo vojsko kněze Prokopa s tábory a Ostromečskými do Rakouska — bylo jich prý asi deset tisíc jízdních i pěších, vtrhli do kteréhosi města zvaného Ličov 179 a v tom kraji se zdržovali až do Obřezání Páně a déle [1. leden 1432], působíce velké škody. Téhož roku odtáhl zbytek sirotků krátce po vánocích na statky pana Zbyňka z Házmburka, tam na některé ze sirotků udeřili lidé řečeného pana Zbyňka v počtu asi čtyřiceti jezdců, sedm jich zabili a pětadvacet nebo přibližně tolik zajali, ale podle rozhodnutí pana Jana Zajíce z Budyně pustili na svobodu. Léta Páně 1432 v neděli po sv. Dorotě [10. února] byl v Praze velký sjezd a shromáždění viklefistů, táborů, sirotků a jejich hejtmanů, totiž kněze Prokopa Velkého, kněze Prokůpka, hejtmana sirotků Čapka a hejtmana táborů Otíka. ]80 A tehdy byla ještě stále velká a tuhá zima, a tak rozhodli, aby většina jich vytáhla do Slezska; nejprve jeli do Lužice a potom do Slezska a tam způsobili jako nepřátelé velké škody. V prvním a druhém týdnu v postu byla následkem téměř ustavič- ného sněžení po celých Čechách i jinde velká voda, že taková nebyla už čtyřicet let a déle. Výše psaná vojska táborů a sirotků táhla na území Braniborska až k městu Frankfurtu i dál a v tomtéž postě působila velkou škodu na řečeném území i na území Lužice; do Čech se vrátila teprve na sv. Stanislava [8. května]. Téhož roku v létě odtáhli před město Olomouc a způsobili tam velké škody. Když pak zvěděli, že Slezané a Vratislavští mají sraz v městě Střelíně, poslali tam od Olomouce napřed jezdce, těchto svých šest set jezdců následovali s vozy, vzali město šturmem a zajali pět set lidí ze Slezska i z Vratislavi. Mezi nimi byli čtyři konšelé a rytíř Nespor. Vzali jim tři sta pancířů a čtyři sta patnáct koní. To se stalo kolem svátku sv. Jakuba [25. červenec].