a zblízka jen několik osob jeho doprovodu, nevzbudí ani přílišný údiv, že byl učiněn pokus o zachycení jeho kostnického bytí takřka ze dne na den. Toto téma je v české historiografii vlastně zcela nové, neboť je nelze v žádném případě klást do jedné roviny s pracemi legendistickými, ani se životopisnými pokusy 14. století. Ostatně i v zahraničí je něco podobného doloženo jen vzdáleně. Neobvyklost tématu si vyžádala i nový způsob zpracování, i když zřejmě spíše jen jako jisté východisko z nouze než jako záměrně novátorský přístup k látce. Jedná se o tzv. Relaci o M. Janovi v Kostnici, pražského univerzitního mistra Petra z Mladoňovic. Nejprve několik slov o jeho osobě, i když pochopitelně mnoho důležitých věcí nevíme vůbec a jiné sotva tušíme. 131 Tak hned na počátku nemáme žádnou jistotu, ani pokud jde o čas, ani po- kud jde o místo Petrova narození. Jen zpětnými dedukcemi se dostáváme k pravděpodobnému předpokladu, že se narodil někdy kolem roku 1390 (a to spíše ještě před ním než po něm) patrně v Mladoňovicích na jižní Moravě na Třebíčsku, i když se někdy uvažovalo i o Moravě severní (nynější Mladoňov na Šumpersku), neboť o moravském původu Petrově vůbec jsou některá svě- dectví. Pro větší pravděpodobnost Moravy jižní mluví zejména Petrovy vazby k této oblasti v pozdější době. První určitý údaj Petrova života uvádějí pražské univerzitní prameny ke konci května roku 1409, kdy je Petr — po složení bakalářských zkoušek, kde se umístil jako první ze čtrnácti — promován Husem na bakaláře svobodných umění při prvních promocích po vydání Dekretu kutnohorského. Pak opět zprávy utichají, až v r. 1411 probleskuje informace o tom, že působil v koleji královny Hedviky, tzv. litevské, když po dlouhých přípravách došlo k jejímu zřízení. Mohla-li být první souvislost s Husem náhodná, nyní ji musíme před- pokládat již najisto, protože tato kolej a její správa stála pod značným vlivem betlémských kazatelů. Do plnějšího světla se Petr dostává na podzim roku 1414 jako písař Jana z Chlumu, který spolu s Václavem z Dubé na Leštně přinesl Husovi od Zikmun- da Lucemburského pozvání na kostnický koncil. Jan z Chlumu tehdy se stal současně vyslancem Karlovy univerzity ke koncilu a k němu se přidal M. Jan z Rejštejna, zvaný pro své úspěšné diplomatické cesty Kardinál. Je ovšem ne- pochybné, že při výběru se uplatnil názor Husův, jeho přání. A tím okamžikem se dostává i Petr z Mladoňovic do středu událostí, stává se svým způsobem klíčovou postavou při sledování průběhu Husovy pře, do níž i několikrát bez- prostředně zasahuje v Husův prospěch, jak o tom vypovídá — přes veškerou skromnost a snahu autora držet se v pozadí — jeho Zpráva. Vedle toho mohl prokázat Husovi i řadu osobních úsluh, jež ukazují na blízký osobní, hluboce citový vztah obou mužů, jemuž dal Hus průchod ve svém dopisu z června 1415 nehledě už vůbec k tónu Petrovy Relace. Po Husově tragickém konci se Mla- doňovic vrátil záhy do Prahy, kde pak rychle doháněl, co předtím zameškal. Vedle redigování své Relace se stal počátkem roku 1416 mistrem a věno- val se univerzitním povinnostem, i když ty byly všelijak podvazovány. Postupně se — opět nepochybně pod dojmem blízkého vztahu k Husovi — vypracoval na přední místo mezi husitskými mistry a stále zřetelněji stál na straně těch nejumírněnějších z umírněných. Tak v prosinci 1420 je jejich mluvčím při hádání s táborskými kněžími, konaném v domě mincmistra Petra Zmrzlíka ze Svojšína, nedaleko kostela sv. Jakuba, kde vystoupil mimo program s odsouze- ním táborských článků. Vedle toho je kazatelem u sv. Michala na Starém Městě pražském, kde své názory hlásá před širokým auditoriem a i jinak opo- nuje hlásání táborských názorů.