voru, zavolala na muže a muž na měšťany. Když křik zesílil, útočníci ze strachu ustoupili touž dírou, protože měli větší počet svých spolčenců, jízdních i pěších, před hradbou Nového Města pražského. Avšak jakýsi Ambrož, měšťan Starého Města z domu U bílého zvonu, ]1631 se dal na útěk a cestou byl chycen a druhý z domu U bílého medvěda proti koleji ]1641 byl také chycen ve městě. Po dlouhém mučení byli odsouze- ni jako zrádci a nakonec po několika dnech bez milosti sťati každý před svým domem. Téhož roku atd. totiž 1440, v úterý 4. října den před oktávem sv. Václava byli pro výše psanou zradu a spiknutí sťati před staroměst- ským pranýřem o polednách, jak bylo vyvoláváno biřici, jakýsi Matěj řečený Smolař a uzdař Ondrášek, měšťané Starého Města. Téhož roku v sobotu po svátku sv. Františka [8. října] zajal pan Oldřich, syn pana Menharta z Hradce, na příkaz svého otce Zikmunda Bolechovce, donedávna purkrabího na Karlštejně, a vsadil ho do vězení na hradě; po patnácti týdnech byl propuštěn. Ještě téhož dne odjel pan Oldřich z Karlštejna do Jindřichova Hradce, na Karlštejně pak zůstal jako purkrabí Jakub z Řitky. Dále léta Páně 1441 se konal o suchých dnech postních [od 8. břez- na] v Praze velký sněm knížat, pánů, rytířů, zemanů a měst, aby jednal o příštím králi. A téhož roku ve čtvrtek den před Zvěstováním Panny Marie [23. března] byla silná vichřice od půlnoci až do příštího večera po celý den, takže strhla v kraji kolem Karlštejna mnoho domů, stodol a sta- vení. Téhož roku v pátek nazítří po sv. Vítu a po Božím těle [16. června] po menší slavnosti zapálil místní švec městečko Buda pod Karlštejnem a úplně shořelo, takže pod hradem zůstal toliko jediný dům; a tehdy byl pan Menhart ve Vídni u královny, vdovy po králi Albrechtovi. Léta Páně atd. 1441 kolem velikonočních svátků vtrhlo velké množ- ství Turků do Uher do Sedmihradska a chtěli ten kraj obsadit. Tamní šlechtici a Uhři se shromáždili, vrhli se na ně a pobili jich kolem pat- nácti tisíc, ostatní utekli. Tak psali z těch končin jako jistou zprávu panu Menhartovi. Téhož roku ve středu před sv. Janem [21. června] odjel pan Men- hart a rytíř Jakoubek 1185 z Prahy do Vídně ke královně Alžbětě. Rovněž v té době odjel nejjasnější kníže a pán, pan vévoda rakous- ký 118e do Cách ke korunovaci za krále římského. Toho roku také byly mezi svátky sv. Prokopa a sv. Markéty [4.—13. července] jakési mlhy a kouře, na jaké si lidé nikdy zdřívějška nevzpomínali, takže se v Čechách jevilo ráno a večer slunce jako krvavé, a trvalo to deset dni. Téhož roku bylo na jaře a v létě veliké sucho, jaké nebylo mnoho let, protože nepršelo od svátku sv. Jiří [23. dubna] až do sv. Jana [24. červ- na], a pro to sucho bylo mnohých plodin, totiž ječmene, hrachu, ovsa i sena málo a byly slabé. Dále léta Páně 1442 zemřela v den před Narozením Páně [24. pro- 282 283 Začátek Husova traktátu De matrimonio.