ČESKÁ HISTORIE i její historiografie má řadu specifik. Mezi ně bohužel patří i to, že většina významných epoch českých dějin nemá svého současného historika, který by dorostl jejich důležitosti. Jen výjimky tu po- tvrzují pravidlo, a tak lze i o době husitské říci, že velký historiografický náběh, který tu učinil Vavřinec z Březové, měšťan Nového Města pražského a čelný úředník a vzdělanec husitských Čech, lII vlastně ztroskotal, přestože přináší neobyčejně zasvěcený a hluboký, i když stranický pohled na počátky formování českého odporu proti nepřátelům až do prvního vrcholného výbuchu husit- ských Čech na počátku dvacátých let 15. století. Svého času bylo zcela oprávněně řečeno, že jediný, kdo si ze současníků zaslouží titul historika husitství, je právě Vavřinec, neboť ostatní se zaměřují jen na některé, byť i důležité úseky a vý- seky oné strhující epopeje, nebo jsou pouhými analisty své doby. Při kritickém studiu husitství a jeho jednotlivých složek jsme tedy odká- záni především na materiály diplomatické, kdy z roztroušených listin, listů, relací, knihových zápisů, účtů atd. jen s velkými obtížemi vzniká souvislejší obraz vnějších, zejména politických dějin a z literatury traktátové průřez boji ideologickými. To ovšem neznamená, že by ostatní díla historiografická zcela postrádala věcný význam, nehledě už vůbec na vnitřní zaujetí, s nímž se autoři své práci věnovali a které obráželo jak míru jejich angažovanosti, tak i jejich osobní kvality. Protože husitství bylo současně i velkým mezinárodním jevem, je pochopitelné, že mu mnoho pozornosti, valnou většinou nenávistné nebo ale- spoň nepřátelské, věnovali jeho cizí současníci. Jako příklad stačí uvést alespoň některé typické představitele církevní hierarchie či dvorského dějepisectví, kteří ve své nenávisti nezůstávali pozadu: Slezan Ludolf Zaháňský, Rakušan Thomas Ebendorfer z Haselbachu, o něco mladší sienský biskup Eneas Silvius Piccolomi- ni (pozdější papež Pius II.), krakovský kanovník Dluhoš, dvořan Zikmunda Lu- cemburského Eberhard Windecke, augsburský měšťan Burkard Zink. 121 V je- jich dílech hraje husitství často významnou roli a kritický výběr z jejich spisů by ukázal hluboký význam, který husitství mělo, i respekt, který vzbuzovalo. Náš úkol je ovšem značně užší. Protože jak dílu Vavřincovu, tak i rozsáhlé- mu kolektivnímu anonymnímu dílu Starých letopisů českých jsou věnovány samostatné svazky, zbývá pro nás takřka jen paběrkování. Najdeme sice často klasy plné, které se odvděčují za námahu vynaloženou na jejich vyhledávání, leckdy však zůstávají v dlani jen nemnohá zrna, i když i ta mohou pomoci alespoň na chvíli zasytit hladového. Shodou okolností je naše probírka nejúspěš- nější na počátku cesty a pak se nám vydatnější odměny dostává až na samém jejím závěru. Obraťme tedy pozornost k jednotlivým osobnostem, respektive dílům, neboť zdaleka ne vždy známe autory, kteří díla psali. A známe-li je, není to zpravidla znalost taková, která by nás mohla zplna uspokojit. A počet otazníků spíše narůstá, než aby se zmenšoval. Ale to je, ať to zní jakkoliv pa- radoxně, důsledek našeho prohlubujícího se vědění. ÚVOD PETRZ MLADONOVIC, HUS A JERONYM, HUSOVY LISTY ASTIŽNY LIST ČESKÉ A MORAVSKÉ ŠLECHTY Na počátku husitství stojí veliká postava Husova. A jako on dal své jméno celému údobí českých dějin, tak jeho osobnost teprve dotváří jeho poslední marný, ale nikoliv zbytečný zápas, zpečetěný jeho mučednickou smrtí. A pro- tože jeho boj sledovalo zdálky s obavami a úzkostí celé České království