cenze není dochována vůbec, druhá je doložena ve dvou rukopisech vídeňské Národní knihovny. Oba pocházejí nepochybně z českého prostředí, J14 i když neumíme říci s určitostí odkud. První z nich tu má signaturu 4524, pochází asi ze čtyřicátých let 15. stol. a obsahuje vedle jiného materiálu husovského jednot- livé části Relace, ne však v souvislém textu. 115 Druhý rukopis má č. 4557 a pochází buď z r. 1422 či 1433 a obsahuje opět neúplné znění Relace, rovněž v zpřeházené formě spolu s českým zněním Pašije. 1e Třetí redakce je dochována v jediném rukopisu knihovny Národního muzea v Praze sign. VIII F 38 asi z poloviny 15. století a to spolu s jiným ma- teriálem považovaným za Mladoňovicův přípravný soubor. Ani tu nejde o zcela posloupnou formu. 11 Dalším rukopisům, obsahujícím části Mlado- ňovicovy Relace, není třeba věnovat pozornost; stačí pouze konstatovat, že jich je ještě několik, a to různého charakteru, stáří i závažnosti. ]18 Jestliže v Čechách povědomost o autorství Mladoňovicově byla až do po- lovice 17. století, v cizině už tato znalost zaniká podstatně dříve. V době pobě- lohorské pak zaniká i v Čechách, byť z jiného důvodu. Současně dochází k úpadku znalostí české minulosti vůbec a husitské zvlášť. A tak až polovina 19. století tu znamená obrat. Přináší první vydání Relace z péra protihusitsky orientovaného pražského německého profesora C. Höflera, 11% jež však zna- menalo pokrok pouze svou existencí, nikoliv svým rázem. Proto také vyvolalo oprávněnou kritiku Františka Palackého, 12% a ten pak po deseti letech po- dal edici vyhovující kritickému bádání ve svém proslulém díle, které shromáž- dilo prameny k Husovu veřejnému působení a zejména k jeho kostnickému pro- cesu. J2II Tato edice se stala na řadu desetiletí dostačujícím východiskem pro bádání a byla nahrazena až kritickou edicí V. Novotného, jenž jako první respektoval různost jednotlivých redakcí. 1221 Pokud jde o překlady do jednotlivých jazyků, je třeba odlišovat mezi pře- klady celého díla a překladem pouze závěrečné části, která se ve své poněkud upravené české formě stala jako Husova pašije 12 součástí husitské boho- služby a v překladu a v úpravě do dalších národních jazyků pak došla rozšíření takřka v celé protestantské Evropě. Toto rozšíření není ovšem možno sledovat, neboť by to značně překročilo naše možnosti. Novočeské překlady jsou dva. Starší V. Flajšhanse, který ale nesleduje přesně předlohu, 1241 novější F. Heř- manského, 1251 jenž se přidržel pozorně Novotného vydání a jehož znění přináší v podstatě i náš text. Opravována jsou ovšem některá terminologická přehlédnutí a drobnosti spíše technického rázu. Až na poslední oddíl jsou ponechány beze změny i Heřmanského mezititulky, které sice nemají oporu v pramenné předloze, ale činí překlad zřetelnější a přehlednější. Jako celek byla první redakce Relace přeložena do němčiny Mikulášem Krompachem již ve 20. letech 16. století, 126 nově pak podle edice Novotného počátkem minulého desetiletí. 12 A posléze je třeba upozornit na nový a pečlivý překlad Relace do angličtiny, doprovozený i dalším příbuzným ma- teriálem, opatřený i zevrubným komentářem, který se ale soustředuje zejména na dogmatickou stránku Husova sporu s koncilem, resp. církví. 128 Další částí Mladoňovicova díla je spisek o Jeronýmovi. Také on je v pod- statě anonymní a jeho vznik byl dříve někdy kladen do dob mladších, ač je ne- pochybně současným dílem, nesoucím pečet sympatií, ba obdivu k osobě Jero- nýmově. 12 Už pouhé jeho dochování naznačuje, s jakými potížemi se mu- síme při shledávání pramenů k našim starším dějinám potýkat. Tento spisek se totiž vůbec nezachoval v rukopisné formě a jeho znalost zprostředkovává jen pietní norimberské vydání Husových (či Husovi tehdy připisovaných) spisů